299-290

299.

Ol. 120, 2

13 SE

 

Euktémón II.

a. u. c. 455

M. Fulvius Paetinus a T. Manlius Torquatus event. M. Valerius Maximus Corvus VI.

************************************************************

Athény uzavřely spojenectví s Lýsimachem a s Kassandrem, což byl důsledek státního převratu, kdy byli exulováni démokraté a k moci se dostal jistý Lácharés, ptolemaiovský exponent (srov. předešlý rok a rok 295). Lácharés byl pravděpodobně zatím jen stratégem, viz dále rok 295sq. Podoba tehdejší athénské ústavy nám není známa. V září t. r. Athéňané poctili Poseidippa, vyslance u Kassandra, olivovým věncem a stélou umístěnou na Akropoli. Kassandros zemřel roku 297. 

 

Králové Seleukos I. a Démétrios I. se sblížili. Sedmapadesátiletý Seleukos (narozen téhož roku jako Alexandros Veliký) se ucházel o ruku dvaadvacetileté Démétriovy dcery Stratoníky I. (její matkou byla Fila I.). Seleukova manželka Apamé (od roku 324), po níž pojmenoval tolik měst, v této době zřejmě již nežila.

Démétrios I., který v uplynulých dvou letech bojoval proti Lýsimachovi v Thrákii a Anatolii, prošel Anatolií na východ a obsadil Kilikii, která byla určena pro Pleistarcha, Kassandrova bratra (viz rok 301). Pleistarchos si stěžoval na Démétria u Seleuka, který mu byl z původních spojenců nejblíže, pak se ale vydal ke Kassandrovi do Makedonie. Pleistarchos se dokázal vojensky udržet v Kárii (viz rok 295).

Král Démétrios I. se sešel u Rhósu (pozdější Antiocheji Píerijské) s Filou I., svou manželkou, a se Seleukem I.: odděleně žijící manželé mu předali svou dceru Stratoníké I., s níž žil až do roku 292 (viz tam). Seleukos se s novou chotí odebral do Antiocheie nad Orontem a Démétrios se v Rhósu udobřil s Filou (či spíše naopak: srov. jeho několikeré další „sňatky“. Fila I. byla o patnáct let starší než on). Démétrios I. poslal Filu za jejím bratrem Kassandrem a Ptolemaios I. slíbil Démétriovi svou dceru Ptolemáis, kterou měl s Eurydikou, dcerou Antipatrovou. Ke svatbě ale došlo až roku 286 za změněné mocenské situace (viz tam).

V této době zemřela (možná až následujícího roku) jiná Démétriova choť, Pyrrhova sestra Déidameiá I., a to pravděpodobně po porodu syna Alexandra, který se však v historii nikde neobjevuje.

Koncem roku tak nastalo sblížení Seleukos - Démétrios - Ptolemaios, které mělo krátké trvání (srov. předešlý rok a rok následující či 295). Démétrios vyklidil Kilikii (pro Seleuka?) a Ptolemaiovi dal jako rukojmí Pyrrha I., který pobyl v Alexandreji do roku 296.

 

Zřejmě téhož roku se Korkýrští zbavili vlády briganta Kleónyma Spartského, držícího se na ostrově od roku 303. Kleónymos se pravděpodobně odebral domů, do Sparty (?). Korkýru začal obléhat Kassandros, a proto si Korkýrští povolali na pomoc Agathokla Sicilského. Agathoklés porazil před ostrovem makedonské loďstvo: Kassandros ostrov vyklidil a uzavřel s Agathoklem mír, jímž uznal Sicilanovi Korkýru. Tento stav trval do roku 295. • Je to jediný případ v hellénských dějinách, kdy někdo ze západních Hellénů (ze Sicílie či Itálie) dokázal přenést přímou územní nadvládu do mateřské Hellady (srov. nepodařený pokus Dionýsia I. roku 385). Neúspěšných pokusů v opačném směru bylo několik (Athéňané, Alexandros Molosský, Pyrrhos).

Agathoklés se z Korkýry vrátil na západ a v Itálii potlačil a potrestal vzpouru svých žoldnéřů.

 

Římané pokračovali v bojích v Umbrii a v Etrurii. V Umbrii založili na místě dobytého města Nequinum kolonii Narnii. Etruskové uzavřeli spojeneckou smlouvu proti Římanům s Kelty. • Konsul T. Manlius se na tažení do Etrurie zabil při pádu z koně. Nově zvolený M. Valerius Maximus Corvus zastával svůj poslední konsulský úřad. Dožil se sta let a mezi jeho prvním a posledním konsulátem leželo 47 let! Celkem zastával 21 kurulských úřadů, což je římský rekord (a co do státnických funkcí i rekord světový).

Ke správnímu členění Říma byly přidány další dvě tribue (srov. roky  495, 387, 358, 332, 318, 298 a 241).

 

V Číně zajal lstí Čao-siang/Zhaoxiang, vládce státu Čchin (do 250), krále státu Čchu jménem Chuaj/Huai, který o tři roky později zemřel ve vězení. Válka s jižním státem Čchu/Chu pokračovala.

 

************************************************************

298.

Ol. 120, 3

14 SE

 

Mnésidémos

a. u. c. 456

L. Cornelius Scipio Barbatus a Cn. Fulvius Maximus Centumalus

************************************************************

Seleukos požádal Démétria o vydání měst a pevností Tyros a Sídón, které byly stále ještě v rukách antigonovců (snad na základě úmluv z Rhósu, viz předešlý rok). Démétrios odmítl.

 

Vypukla třetí válka Římanů se Samnity (trvala do roku 290). Římané bojovali v Etrurii, Samniu a částečně i s Lúkány. Proti Římu stála kromě Hellénů celá Itálie. • Sarkofág konsula L. Cornelia Scipiona, prapraděda Scipiona Africana, opatřený nápisem je zachován.

Římané zavedli kolonii do Carseol na bývalém území Aequů. V Římu aedilové soudně stíhali řadu občanů, kteří vlastnili větší výměru pozemků, než zákon povoloval.

Římský stát byl rozšířen o další dvě tribue, Aniensis a Terentinu (srov. předešlý rok).

 

V Číně slavila koalice států Čchi, Chan a Wej válečné úspěchy proti státu Čchin (srov. rok 293).

Narodil se konfuciánský filosof Sün-c’ (zemřel roku 238). Jeho žáky byli legalisté Chan Fej-c´ ze státu Chan a ministr ve státu Čchin Li S´-su, resp. Li S´ (srov. rok 520).

 

************************************************************

297.

Ol. 120, 4

15 SE

 

Antifanés

a. u. c. 457

Q. Fabius Maximus Rullianus IV. a P. Decius Mus III.

rok 1 bíthýnské a pontské královské éry

************************************************************

1. říjen 297 je začátkem královské éry bíthýnské a pontské (= rok 16 SE na západu říše). Viz události roku následujícího a srov. se začátkem prokonsulské éry roku 283.

 

Koncem vloženého makedonského měsíce artemísia, tj. asi koncem května nebo začátkem června, zemřel v Pelle panovník Makedonců Kassandros (králem od roku 306, mezi „mocné“ patřil hned po smrti svého otce Antipatra roku 319). Z jeho synů s Thessaloníkou Filippa, Alexandra a Antipatra byl provolán králem nejstarší Filippos IV.

Po čtyřměsíční vládě však zemřel na nemoc v Elateji ve Fókidě (která byla opět makedonská, srov. rok 300). Jeho bratři Antipatros I. a Alexandros V. si pak vládu rozdělili. Poručnicí jim byla jejich matka (společná vláda Kassandrových synů vydržela do roku 294).

Po Kassandrově smrti opustil Démétrios z Faléru Théby, kde pobýval od roku 307 v dobrovolné internaci, a odešel do Alexandreie.

 

Boje Římanů v Samniu a v Ápulii.

 

V Indii přijal král Čandragupta I., Sandrokottos, džinismus, opustil dvůr a odešel s jedním ze svých přátel-knězem do dnešní Karnátaky v jižní Indii, kde oba zemřeli dobrovolnou hladovkou (vládl od roku 321). Říše Maurjů se v té době rozprostírala po celém severu Indie a na jihu až kamsi k Majsúru. Jeho nástupcem se stal syn Bindusára/Varisára, zvaný Amitragháta, řec. Amitrochadés, „Ničitel nepřátel“ (vládl do roku 273).

Čandraguptův rádce, bráhman Čánakja, který již sesazoval Nandy (viz rok 321) a velel královým vojskům ve válkách s Hellény, zůstal ve stejné funkci u Bindusáry a dobýval pro něho města a území od východu na západ indického subkontinentu (viz rok 321).

Král Bindusára si vyměnil dopisy s Antiochem I., jehož žádal o zaslání fíků, vína a nějakého sofisty, což Antiochos odmítl, neboť obchodovat se svobodnými lidmi neměl ve své pravomoci nikdo ze západního světa.

 

************************************************************

296.

Ol. 121, 1

Pýthagorás z Magnésie na Maiandru (podruhé)

16 SE

 

Níkiás I.

a. u. c. 458

Ap. Claudius Caecus II. a L. Volumnius Flamma Volens II.

************************************************************

Démétrios I. se z Anatolie přeplavil zpět do Evropy. Jeho loďstvo bylo v bouři před Attikou zle poničeno. Vylodil se na Peloponnésu a oblehl Messénu. Zde byl při dobývání města těžce zraněn střelou ze samostřílu. Démétrios pak pravděpodobně na Peloponnésu přezimoval.

 

V Alexandrii se oženil Pyrrhos I. s Antigonou, dcerou Bereníky I. z prvního manželství s Filippem, synem Amyntovým. S Ptolemaiovou podporou se Pyrrhos I. vrátil do Épeiru, kde mocí dosáhl dohody o spoluvládě s Neoptolemem II. (srov. rok 302).

Brzy si ale oba králové začali nedůvěřovat a Pyrrhos byl údajně rychlejší: dal Neoptolema zavraždit (Neoptolemos II. vládl od roku 322 event. 317 do roku 307, jeho druhá vláda trvala od roku 302). Král Pyrrhos I. vládl do roku 272.

Ve vzdálené linii byl Neoptolemos zároveň posledním, kdo by mohl po argejském rodu v Makedonii nárokovat královský titul! Byl pravděpodobně ženat se svou sestrou Kadmejí.

 

V Bíthýnii, v zemi, kterou se diadochům nikdy nepodařilo pacifikovat, přijal místní thrácký dynasta Zipoités (byl u moci od roku 327), jako první z nehellénských vladařů této epochy královský titul. S titulem krále Bíthýnů vládl do roku 280.

Ve téže situaci stejné kroky podnikl perský dynasta v Pontu Mithridátés III. (vládl od roku 302). Jeho potomci ho později uctívali pod přízviskem Ktistés, tj. Zakladatel (rozumí se: královského rodu). Mithridátés III. Ktistés vládl do roku 266.

Obě události se staly v první polovině našeho roku, viz začátek královských ér v obou státech roku předcházejícího. • Královláda v Bíthýnii trvala do roku 74, v Pontu do roku 63, ve zmenšeném rozsahu do roku 64 n. l.

 

Další boje Římanů v Etrurii a Samniu. Vytvořila se protiřímská koalice Etrusků, Umbrů, Samnitů atd. Vůdcem Samnitů byl Gellius Egnatius.

Ap. Claudius Caecus cos. II. zasvětil před bitvou a dal postavit na Martově poli chrám Belloně.

Kurulští aedilové Cn. a Q. Ogulniové pohnali před soud několik bankéřů pro lichvu, kteří za trest museli ozdobit několik náboženských objektů (v dobách neklidných ale moc bankovních kruhů nesmírně vzrostla a stala se nekontrolovatelnou: tak roku 89 byl lichváři přímo na foru zabit praetor A. Sempronius Asellio za to, že se při soudních přích zastával dlužníků).

V této době dostala např. pod sebe sošky dvou dětí-zakladatelů Města Ruminina vlčice, známá též jako „kapitolská“, dílo údajně původem etruské ze začátku 5. st. (srov. rok 507 a 769); dnešní sošky jsou ale až z dob renesančních, dílo Benvenuta Celliniho, neboť původní časem zmizely (jediným přímým, ale nevelkým poškozením symbolu města Říma byl zásah blesku roku 65).

Laboratorní rozbory a posouzení liteckého postupu roku 2007 ovšem prokázaly, že římské kultovní zvíře pochází z doby mezi 8. a 14. století n. l., pravděpodobně ze století třináctého.

Římské sošky byly pokutou za lichvu: potrestaní lichváři museli ještě vydláždit kus Města, na Capitolium dát bronzové prahy a na střechu Iovova chrámu jeho sochu se čtyřspřežením a do chrámu stříbrné vázy.

 

V Číně zničil stát Čao/Zhao stát Severní Ťi/Ji, čili státní útvar Tatarů (srov. roky 662 a 538).

 

************************************************************

295.

Ol. 121, 2

17 SE

 

Níkostratos I.

a. u. c. 459

Q. Fabius Maximus Rullianus V. a P. Decius Mus IV.

***********************************************************

Na začátku roku, ještě v zimě, se vytvořila nová protidémétriovská koalice všech ostatních diadochů, čili pokračování protiantigonovské tradice. Jejími členy byli Ptolemaios I., Lýsimachos, Seleukos I. a Pyrrhos I., přidali se Sparťané Archidámos IV. a Kleónymos a vlastně i Agathoklés Sicilský. Vypukla pátá válka diadochů, tzv. válka démétriovská (trvala do roku 285).

Na jaře se Démétrios vrátil z Peloponnésu do Attiky (viz předešlý rok), obsadil Aigínu a Salamínu a začal obléhat Athény. Pravděpodobně krátce předtím v elaféboliónu, tj. v rozmezí našeho března až dubna, se chopil moci v Athénách aristokrat Lácharés, který byl nejsilnějším mužem ve státě již od roku 299. U moci vydržel do příštího roku: byl to první případ samovlády v Athénách po roce 511.

Rovněž těsně před obléháním Athén Démétriem byly dokončeny práce na fortifikačních systémech města (viz rok 305), které zahájil sám Démétrios již roku 307. Obnovu opevnění dokončoval Habrón, syn Lykúrgův.

Obležení trvalo rok a ve městě byla značná nouze. Ptolemaios poslal Athénským na pomoc loďstvo pod nauarchem Zénónem. Ptolemaiovská flotila ale před Aigínou obrátila, když viděla, že Démétriovi dorazily posily.

 

Krátce před těmito událostmi se stal Ptolemaios I. pánem Kárie, kde zjevně skončilo panství Pleistarchovo, které trvalo od roku 301 (= nejzazší termín). Ptolemaios se dále zmocnil Pamfýlie, usadil se na Ostrovech, mj. i na Samu (srov. rok 300) a další část jeho vojska dobyla zpět Kypr až na Salamínu, která byla v obležení až do roku 293. • Některé tyto události lze položit do roku následujícího, nikoli však s určitostí.

Kypros se od tohoto či následujícího roku stal definitivně na dlouhou dobu ptolemaiovským. Roku 168 byl přechodně seleukovský, pak opět do roku 58 ptolemaiovský. Na deset let patřil S. P. Q. R., od roku 48 do roku 30 byl naposledy ptolemaiovský. Římskou provincií se stal oficiálně roku 27 (viz jednotlivé roky).

Seleukos dobyl téhož roku Kilikii, kde založil po bojích proti Pleistarchovi (?) Seleukeiu na Kalykadnu, kam převedl okolní Kiliky z tzv. Drsné Kilikie, Kilikiá Trácheia, hlavně obyvatele města Holmoi. Kilikie zůstala až do konce seleukovského státu kmenovým územím seleukovského státu.

V téže době obsadil Lýsimachos Iónii. Efesos, který Démétriovi sloužil za hlavní základnu, získal díky zradě jistého Mandróna, náčelníka pirátů, který zde předtím pravidelně prodával svůj lup. Lýsimachos přejmenoval Efesos na Arsinoéia po své choti Arsinoé II. (stát se tak jmenoval do roku 281). Stratégem na efeském území byl jmenován Lykos, který vypudil Ainéta, Diodórova nástupce, stratégy Démétriovy (srov. roky 324 a 302).

V Priéně někdy v této době byl zbaven vyhnanci po třech letech samovlády jistý Hierón, pravděpodobně člověk domácí. Nic bližšího o něm známo není. 

 

Pyrrhovi I. a Antigoně se narodil nejstarší syn Ptolemaios, matka při porodu zemřela. Jejím jménem pojmenoval král Pyrrhos nové město, které právě založil, Antigoneia v Épeiru (?), jménem její matky pak épeirskou Bereníkis či Bereníké. Ještě téhož roku se Pyrrhos oženil s Lanassou, dcerou Agathokla, krále sicilského, s níž měl syna Alexandra. Korkýra byla jejím věnem (viz rok 299). • Později se Pyrrhos oženil ještě s dcerou knížete Paionů Audoleonta (snad roku 291/290, viz tam), ale její jméno neznáme, a roku 292 si vzal Birkennu, dceru illyrského knížete Bardylia II., s nímž měl svého nejmladšího syna Helena.

Agathoklés přepadl Krotónské, jejichž velitelem byl Menedémos, a ve městě zanechal svou posádku. Agathoklés uzavřel spojenectví s Iápygy, resp. s jednou jejich částí, s Peukétijci (lat. Poediculi). Zřejmě téhož roku vedl sicilský král ještě válku s Tarentskými a vyjednával s Římany (?). Při tažení proti Bruttiům obsadil Hippónion.

 

Někdy v letech 295 až 280 se narodil polyhistór Eratosthenés z Kýrény (jiný údaj hovoří o roku 276). Za Ptolemaia III. byl od roku 246 v Alexandrii hlavním bibliothekářem Múseia (zemřel roku 195; srov. o něm v předmluvě).

 

V Itálii Římané pokračují v bojích v Etrurii a v Samniu. Gallští Senoni se připojili k protiřímské koalici (od roku 296) i zbraněmi. Ve velké bitvě u Sentina, v níž se osobně obětoval P. Decius Mus cos. IV. (srov. rok 340 a 270), byla však celá koalice Římany poražena. Na nepřátelské straně padl též vůdce Samnitů Gellius Egnatius.

Byl to faktický konec protiřímské koalice z roku 296 (viz následující rok a dále rok 285). • Během římského tažení provedl Q. Fabius cos. druhou decimaci vojska, kterou známe z historických záznamů (srov. rok 471). • Bitva u Sentina bývá kladena též do let 296, resp. 293.

V Římě byl zasvěcen chrám Iova Victora na Palatiu, u Circu maximu chrám Venuše a na Foru Holitorum čili na Zelinářském trhu chrámy Ianovi (viz roky 715, 235 a 29) a Spes, Naději. Římské osady byly založeny v Minturnách a Sinuesse (řec. Sinoessa, dř. Sinópé). • Na rozdíl od panenských Vestálek (srov. roky 483, 337 či 114) bývala věrnost vdaných římských žen trestána méně krutě. Tohoto roku bylo pro cizoložnictví odsouzeno několik manželek k peněžitým pokutám, za něž pak byla pořízena stavba Venušina (sic!) chrámu u Circu.

 

************************************************************

294.

Ol. 121, 3

18 SE

 

Olympiodóros (poprvé)

a. u. c. 460

L. Postumius Megellus II. a M. Atilius Regulus

************************************************************

Obležené Athény sužovala velká nouze a tyrannos Lácharés byl nucen na jaře prchnout z města; o jeho pokusu roztavit Athénin zlatý šat viz rok 438. Unikl do Boiótie, kde byl u Koróneie při loupežném přepadení zabit (podle jiné tradice měl Lácharés zemřít v Thrákii u Lýsimacha; v Athénách byl nejsilnějším mužem od roku 299, tyrannem od roku 295).

Král Démétrios I. Athény v březnu dobyl a začal jeho třetí pobyt ve městě (viz roky 307 a 304). Do Peiraiea a do Múnichie umístil svou posádku a vypravil se na Peloponnésos proti Spartě. Archidáma IV., syna Eudámidova a spojence Ptolemaia I., porazil v bitvě u Mantineie a pak před Spartou. Města ale Démétrios nedobyl, třebaže nemohlo být v této době silně hájeno (jeho první dobývání viz roku 317): je možné, že právě nyní došly zprávy o Lýsimachově úspěších v Iónii a o Ptolemaiových akcích na Kypru (viz předešlý rok, kde i možnosti v dataci), nebo přišly zprávy o událostech v Makedonii, do nichž hodlal zasáhnout.

 

V době, kdy byl Démétrios na Peloponnésu, vypukl v Makedonii spor mezi Kassandrovými syny Antipatrem I. a Alexandrem V. o podobě společné vlády. Starší Antipatros se opíral o moc Lýsimachovu, jehož dceru Eurydiku IV. si vzal za ženu (snad již roku 297?). Mladší Alexandros se oženil s Ptolemaiovou dcerou Lýsandrou II. (buď měl král Ptolemaios I. dvě dcery tohoto jména, nebo se Agathoklés, Lýsimachův syn, s Lýsandrou rozešel, viz rok 300: snad nejpravděpodobnější je úvaha, že se Agathoklés Thrácký oženil s Lýsandrou až po smrti Alexandra V.).

Alexandros V. se svou matkou Thessaloníkou si zavolali na pomoc krále Démétria I. a Pyrrha I. Nato dal druhý král Makedonců, Antipatros I., zavraždit svou matku Thessaloníku, dceru krále Filippa II. a Níkásipole z Thessalie, mocensky však ničeho nedosáhl, protože jeho protektor Lýsimachos byl v této době ještě v Anatolii, anebo již na tažení proti Getům (viz následující rok). • Thessaloníké byla nevlastní sestrou Alexandra Velikého a poslední ženou z argejské dynastie.

Pyrrhos I. přišel s vojskem z Épeiru do Makedonie velmi hbitě. na trůnu potvrdil Alexandra V., když Antipatros I. uprchl k Lýsimachovi. Za to si Épeiřan dal od Makedonie Alexandrem oddělit a k Épeiru připojit kraje Tymfaiu, Parauaiu, Ambrakii, Akarnánii a Amfilochii, tedy země historicky épeirské, které k Makedonii připojil teprve Filippos II.

Zhruba v této době byl na cestě do Makedonie z Peloponnésu král Démétrios I., který sem ale dorazil až v zimě po té, co se dohodli o poměrech a o novém rozdělení vlády v Makedonii mezi své „klienty“ králové Lýsimachos (za Antipatra I.) a Pyrrhos I. (za Alexandra V.). Na úmluvy však nebylo přísaháno.

Pyrrhos pak odešel zpět do Épeiru. Téhož roku se mu narodil druhý syn Alexandros, pozdější král épeirský (zemřel roku 239).

 

Tvrdé boje Římanů se Samnity a Etrusky. Protiřímská koalice se rozpadla (viz dále rok 285).

 

************************************************************

293.

Ol. 121, 4

19 SE

 

Olympiodóros (podruhé)

a. u. c. 461

L. Papirius Cursos I. a Sp. Carvilius Maximus I.

************************************************************

Na začátku roku dorazil Démétrios s vojskem do Día, kde se sešel s Alexandrem V. Od počátku mezi nimi panovala nedůvěra. Odešli spolu do Lárissy, kde dal Démétrios I. Alexandra V. zabít, čímž jen předešel osud jemu chystaný mladým králem. Pak se vypravil zpět do Makedonie a u Amfipole porazil Lýsimacha: vítězné vojsko ho po bitvě prohlásilo za krále Makedonců (snad v únoru?; Alexandros V. vládl krátce, Démétrios I. byl v Makedonii králem do roku 287). Alexandrův bratr a matkovrah Antipatros I. odtáhl s Lýsimachem na výpravu proti Getům.

Do Démétriových rukou se dostala téměř celá bývalá Kassandrova říše, kmenové království Makedonců s flotilou a s některými ostrovy (srov. ale předešlý rok). V Thessalii založil Démétrios synoikismem obcí Nélie, Pagas, Ormenia, a k tomu Rhizúntu, Sypiady, Olizónu a Boiby na místě historického Iólku (mj. sraziště Argonautů) město Démétrias. Uvedené obce kolem Iólku zůstaly vesnickými částmi Démétriady. Nato se Démétrios I. vypravil do Boiótie, kde po bojích se spolkem Boiótů uzavřel mír (viz dále rok následující).

 

Na Kypru dobyl král Ptolemaios Salamínu (v obležení od roku 295). Tím definitivně ukončil období antigonovské vlády nad ostrovem (srov. rok 295; trvalo od roku 306).

Ptolemaios propustil ženu Démétria I. Eurydiké, která v Salamíně žila se synem Korrhabem (srov. rok 307). Pravděpodobně téhož roku provdal Ptolemaios I. svou dceru Eirénu (jméno matky neznáme) za krále Eunosta, který vládl v Solech na Kypru od roku 311 (srov. tam). Eunostos byl údělným dynastou na ostrově, zřejmě už posledním.

 

Agathokleův vojevůdce Stilpón se vypravil proti Bruttiům, ale v bouři ztratil většinu loďstva. Agathoklés po dobytí Hippónia (viz rok 295; datace není jasná) uzavřel mír s Bruttijci. Bruttiové ovšem brzy osvobodili své rukojmí i Hippónion. O nějakých dalších bojích Agathokleových v této oblasti nemáme zpráv.

 

V jižním Samniu u Aquilonie porazili Římané na hlavu jádro samnitských sil, město s obcí Cominium vyvrátili. Samnité se zmohli dále již jen na obranné boje. Země byla postupně pacifikována, mír v zemi ale nastal až roku 290, viz tam. Konsul L. Papirius nad Samnity triumfoval a v průvodu neseno 2,533 milionů assů a 1830 liber stříbra, což vše připadlo k nelibosti vojska a plebejů, jak v takových případech obecně, státní pokladně.

V Římě byl rozhodnutím senátu zaveden kult Asklépia-Aesculapa (srov. rok 291). Census v Římě napočítal 262 321 občanů (byl to celkově 27. census). • Srov. např. tento údaj s údajem o počtu Athéňanů z roku 317 (21 tisíc) a hned je jasné, kde ležel jeden ze základů budoucí římské moci.

 

V Číně ve velké bitvě u I-čchüe/Yique jižně od dnešního Che-nan-fu porazilo vojsko státu Čchin/Qin pod velitelem Po Čchiem koaliční armádu státu Chan a Wej. Údajně padlo na 240 tisíc koaličních vojáků! Vojevůdce Po-Čchi/Bo Qi n. Bai Qi byl úspěšný i v dalších taženích a spolu s ministrem Wej Jangem rozšířil stát Čchin.

 

************************************************************

292.

Ol. 122, 1

Antigonos z Makedonie (poprvé)

20 SE

 

Filippos

a. u. c. 462

Q. Fabius Maximus Gurges I. a D. Iunius Brutus Scaeva

************************************************************

Boiótům, kteří začali nanovo bojovat proti králi Démétriovi I. (viz předešlý rok) přišel na pomoc ze Sparty Kleónymos, byl však z pole vytlačen a s oddílem uzavřen do Théb. V bojích proti Boiótům se poprvé vyznamenával Démétriův syn Antigonos (II.) Gonatás, který řídil později obléhání Théb (byly dobyty až následujícího roku). Polemarchem Boiótů byl Písis z Thespií.

 

Pyrrhos I. se oženil s Birkennou, dcerou knížete illyrských Encheleiů Bardylia II., který byl pravděpodobně synem knížete Kleita (srov. rok 335).

 

Pokračovala válka Lýsimacha proti Getům vedených králem Dromichaitem. Lýsimachův syn Agathoklés byl Gety zajat, ale propuštěn. Lýsimachos se vypravil osobně přes Istros do oblasti dnešní Bessarabie (?). Zde byl Dromichaitem obklíčen a donucen se vzdát: Dromichaités ho odvedl do své residence Hélis, jejíž polohu neznáme, odkud ho však rovněž propustil, když mu předtím osobně nasadil na hlavu diadéma (!). Předpokládané dohody zpečetil Lýsimachos tím, že dal králi Getů, tj. Dáků, svou dceru (historie nedochovala její jméno).

Přesto zůstala část getského území stále v moci Lýsimachově, např. Tirizis Akrá, pozdější Kalé akrá, dnešní Kaliakra v bulharské Dobrudži, kde byla královská pokladnice-středisko na výběr daní (gázofylakion), a Axiopolis na Dunaji, což byla osada či město, kterou Lýsimachos založil.

Démétrios se vypravil v době Lýsimachovy nepřítomnosti do Thrákie a jeho syn Antigonos II. zůstal zpět ve válce v Boiótii, kde zrovna začalo obléhání Théb, když v poli byli Boiótové poraženi (srov. zde výše).

V této době se spojili Aitólové s Pyrrhem I. a vypravili se do Thessalie. Uhnuli však před vracejícím se Démétriem I., jemuž se v Thrákii nedařilo.

 

Někdy před 14. prosincem 292 předal král Seleukos I. na radu lékaře Erasistrata svou manželku Stratoníké I. svému prvorozenému synovi Antiochovi I. (tolik ji prý syn miloval, až byl z její nepřítomnosti chorý) a zároveň ho učinil svým spoluvládcem: svěřil mu jako stratégovi (v Babylónii jako králi) horní satrapie (k úřadu stratéga horních satrapií viz rok 311). • Seleukos I. byl ženatý s Démétriovou dcerou Stratoníkou I. od roku 299 (zemřela roku 254).

Antiochovi byli dáni k ruce jako stratégos pro celou Mesopotamii Níkánór, stratégem celého východu byl jmenován Démodamás (k jeho kolonisační činnosti viz rok 282) a nauarchem jmenoval Seleukos Patroklea (srov. jeho expedici po Kaspickém moři v letech 285 až 282). Nástupcem Erasistratovým ve funkci dvorního lékaře se později u Antiocha I. stal Métrodóros, pozdější občan v Íliu.

 

Při koupání v moři v Sarónském zálivu utonul proslulý autor komédií Menandros, syn Diopeithův (narozen roku 342).

 

Q. Fabius Maximus Rullianus, otec konsulův a jeho legát, bojuje nadále v Samniu: byl zajat samnitský vůdce Gavius Pontius, syn vojevůdce Samnitů z roku 321 (?) a následujícího roku v Římě popraven.

 

************************************************************

291.

Ol. 122, 2

21 SE

 

(Charínos)

a. u. c. 463

L. Postumius Megellus III. a C. Iunius Bubulcus Brutus I.

************************************************************

Král Démétrios I. a jeho syn Antigonos II. dobyli po jednoročním obléhání Théby a zmocnili se celé Boiótie. Místodržitelem v Thébách jmenoval Démétrios Hierónyma z Kardie s titulem epimeléta, a to pravděpodobně celého spolku Boiótů.

 

Zřejmě t. r. se rozešel Pyrrhos I. s Lanassou, jež se usadila na Korkýře, svém věnném městě a ostrově: Lanassa zřejmě odešla o své vůli, srov. Pyrrhův nový sňatek předešlého roku a srov. rok 299 a 295.

 

Na Rhodu byla po 12 letech dokončena stavba Kolossu, jednoho ze sedmi divů starého světa (stavěno od 303, viz rok 304). Roku 226 ho srazilo zemětřesení (srov. tam).

 

Do měst, která až dosud založil Seleukos I., měl král přivést jako nové kolonisty Židy, jimž údajně udělil stejná práva jako Hellénům. nevíme ovšem, jaký byl právní rozdíl mezi Hellény a velitelskou či jinou honorací makedonskou, i když nějaký, rozhodně zpočátku, být musel.

Šlo pravděpodobně především o města v Syrii, kde bylo později židovské ethnikum relativně dosti početné (srov. mnohem později rychlé zesílení a rozšíření křesťanství v této oblasti). • Ke kolonisaci antigonovské a seleukovské viz roky 316, 308 a 301.

 

Římané založili v Ápulii pevnost a kolonii Venusii, údajně se dvaceti tisíci osadníky. Na ostrově v Tiberu byl v Římě zasvěcen chrám Aesculapův (srov. rok 293). Sochu pro něj Římané dovezli z Epidauru; v této době ovšem ještě v Helladě neměli žádného spojence, srov. rok 204.

 

V Číně zemřel první z velkých čínských básníků Čchü Jüan (narozen asi roku 339; srov. tam).

 

************************************************************

290.

Ol. 122, 3

22 SE

 

(Teloklés)

a. u. c. 464

M’. Curius Dentatus I. a P. Cornelius Rufinus

************************************************************

Král Démétrios I. se z Boiótie nebo Athén, kde též mohl přezimovat, vypravil na Korkýru, kam ho zvala residující Lanassa (srov. předešlý rok). Zde pak slavil s Lanassou svatbu a uzavřel spojenectví s Agathoklem Syrákúským. Démétrivým vyslancem u Agathokla byl Démétriův přítel Oxythemis z Lárissy, který odešel do Syrákús. Tímto tahem se poněkud pozmělnily síly protidémétriovské koalice, rozhodně ale ne podstatně. Přes Leukadu se pak Démétrios vrátil do Athén.

V Syrákúsách vypuklo soupeření mezi Agathoklem II., synem krále Agathokla I., kterého otec označil za svého nástupce, s Archagathem II., synem Archagatha I. (viz rok 307), tedy vnukem krále.

 

Pravděpodobně koncem roku se staly Delfy členem spolku Aitólů (až do roku 191; viz následující rok).

 

Kolem roku 290 získal básník nové komédie Apollodóros z Karystu své první vítězství. Jeho dílo se stalo vzorem římskému Terentiovi. Další životní data Apollodórova neznáme.

V téže době se narodil Aristón z Chiu, stoik, původně žák Zénóna z Kitia. Dožil se vysokého stáří, ale ve filosofii záhy přešel k akadémikům; bližší životní data neznáme. Jeho vrstevníkem byl Kerkidás z Megalopole, politik, básník a filosof - diogenovský kynik. V bitvě u Sellasie roku 222 vedl oddíl Megalopoliťanů (zemřel roku 220).

 

Římané porazili Sabiny a pak počtvrté obnovili mír a spojeneckou smlouvu se Samnity, kteří byli válkou zcela decimováni: skončila třetí válka samnitská (trvala od roku 298; srov. rok 293). Téhož roku triumfoval konsul M’. Curius Dentatus dvakrát v jednom úředním roce, což se stalo poprvé v historii (byl zvaný dentatus, ozubený, protože se, stejně jako později Cn. Papirius Carbo, se zuby již narodil). • Curiův kolega P. Cornelius Rufinus přišel ve spánku o zrak, když se mu o tom právě zdálo.

 

Kolem téhož roku zemřel v Číně taoistický filosof Čuang-c’ (narodil se kolem roku 365).