369-360

369.

Ol. 102, 4

 

Lýsistratos II.

a. u. c. 385

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Thébané v desátém roce druhé války boiótské bojují proti spartské koalici posílené Athéňany na severu Peloponnésu. Arkadové na straně Thébanů pod hégemonem Lykomédem z Mantineie plení Lakónii. Fleiúntští démokratičtí exulanti se marně pokusili o návrat do města: Fleiús zůstal oligarchický a při Spartě.

 

V Thessalii otrávil Alexandros z Fer tága Polyfróna, který stačil během své krátké vlády (viz předešlý rok) zahubit mnoho thessalských předáků, mezi nimi ve Farsálu Polydamanta, předešlého tága (viz rok 374). Alexandros se stal novým tágem Thessalů a jeho vláda do roku 358 je jednou z "vyhlášených" samovlád hellénského světa a také finále thessalského pokusu o hégemonii na Hellény.

Alexandros Ferský byl nepřítelem Thébanů i Athéňanů. Thébané pod Pelopidou se vypravili do Thessalie a dobyli Lárissu. Odtud pokračovali do Makedonie, kde válčil král Alexandros II. s Ptolemaiem Auloritem (viz předešlý rok). Pelopidás zprostředkoval mezi Makedonci smír a králův bratr Filippos (II.) byl vzat do Théb jako rukojmí míru.

Lárisští Aleuadové (hlavou klanu v této době byl snad jinak neznámý Simos) povolali proti Alexandrovi Ferskému makedonského krále Alexandra II. Tágos Alexandros se stáhl do svých Fer a král Alexandros II. se zakrátko vrátil do Makedonie (srov. roky 357 a 353 - 352).

Athéňané vyslali do Thrákie vojsko, kterému velel Ífikratés (blíže viz následující rok).

 

Zřejmě t. r. se občané obce Trapezús v Arkadii, kteří nehodlali přesídlit do Megalopole (viz předešlý rok), vystěhovali do stejnojmenného Trapezúntu v Pontu.

 

V Číně zemřel císař Lej-wang/Lei (vládl od roku 376). Na trůnu ho následuje jeho mladší bratr Sien-wang/Xian, který vládl do roku 321 jen jako pouhý divák bojů „válčících států“.

 

************************************************************

368.

Ol. 103, 1

Pýthostratos z Efesu

 

Nausigenés

a. u. c. 386

Tribuni militum consulari potestate

M. Furius Camillus dict. IV., P. Manlius Capitolinus dict.

************************************************************

V Olympii byl zvýšen počet hellánodiků z původních devíti (viz rok 400) na dvanáct, protože Élis byla právě rozdělena na dvanáct fýl (srov. roky 364 a 348). Prapůvodně bylo fýl deset (viz rok 471).

Pýthostratos z Efesu byl prvním epónymním olympioníkem pocházejícím z Iónie.

 

Filiskos z Abýdu přinesl do Delf peníze od Ariobarzána, satrapy helléspontské Frygie, syna a nástupce Farnabázova. Následovala už potřetí (srov. roky 374 a 371) na perskou výzvu diplomatická jednání mezi Thébany a Sparťany. Jednání ztroskotala na otázce Messénie, kterou Lakedaimonští tradičně odmítali uznat za samostatnou. Filiskos pak začal verbovat pro Sparťany vojáky.

Dionýsios I. Syrákúský poslal Sparťanům druhou pomocnou výpravu, které opět velel Kissidás a na Peloponnésu proti thébsko-élejsko-arkadsko-argívsko-messénské koalici válčila už od roku 369 (srov. rok 373). Když doba pro jeho poslání vypršela, vracel se domů, byl však se svými Kelty a Ibéry zaskočen Messéňany. Sparťané pod Archidámem se z Lakónie vypravili do Messénie a Arkadie. Arkaďané s Argívskými byli v bitvě u Eutrésioi v tzv. bitvě beze slz (nepadl jediný Sparťan) poraženi.

O koaliční změně Dionýsia I. viz níže.

Arkaďané s Argívskými plení Fliúntii, která stála na lakedaimonské straně.

 

Théban Pelopidás byl u Farsálu zajat Alexandrem z Fer a ve Ferách uvězněn. Teprve větší vojsko Thébanů, které do Thessalie přivedl Epameinóndás, Pelopidu mohlo osvobodit: donutilo Alexandra, aby ho vydal (viz následující rok).

 

V Makedonii pokračovaly dynastické rozbroje. Ptolemeios I. Aulorités zavraždil krále Alexandra II. během rituálního válečného tance jménem „telesiás“, a to na popud jeho vlastní matky Eurydiké I.

Právě osvobozený Pelopidás (srov. výše) se s žoldnéři vypravil do Makedonie proti Ptolemaiovi, jenž ale žoldnéře podplatil a Pelopidás byl přinucen přijmout nový mír: jako rukojmí vzal s sebou do Théb Ptolemaiova syna Filoxena a v Thébách ponechal i nadále Filippa.

Podle jiné verse byl Filippos (II.) rukojmím krále Amynty III., poslaným Illyrům a tito ho prý předali do Théb (?, srov. předešlý rok).

Poté se Ptolemaios I. Aulorités oženil s vdovou po Amyntovi III. Eurydikou I., matkou své první ženy Eurynoé a stal se poručníkem nového krále po smrti Alexandra II., jeho mladšího bratra Perdikky III. Tento stav trval do roku 365.

Královna Eurydiké I. brzy prohlédla a uprchla k Ífikratovi, který tehdy s athénským vojskem působil v Thrákii (srov. předešlý rok).

V Thrákii, kam se Athénští loni vypravili, byla vedena válka s Kotyem I. Zřejmě bojovali jako spojenci makedonského krále Alexandra II., po jehož smrti se však situace změnila. Athéňané s Kotyem uzavřeli mír a Ífikratés se oženil s Kotyovou dcerou: Thrákovi bylo dokonce v Athénách uděleno občanské právo.

 

Dionýsios I. uzavřel spojenectví s Athéňany, skončilo dlouhé nepřátelství Syrákús a Athén z dob peloponnéské války od roku 427 (viz tam). Krok byl zcela ve shodě s tehdejším spartsko-athénským spojenectvím (viz rok 370).

Na Sicílii pak vypukla pátá válka o hégemónii nad ostrovem mezi Hellény a Kartháginci a již třetí, kterou vedl Dionýsios. Začala porážkou jeho flotily. Válka byla vedena nerozhodně do roku 366.

 

M. Furius Camillus rasantně vystoupil v Římě proti ambicím plebejů zmírnit situaci dlužníků, viz roky 377-376: plebejové stále volili tribuny lidu C. Licinia Stolona a L. Sextia Laterana (podesáté). Vypukla nová válka s Praeneste, která trvala do roku 354 (srov. roky 382 až 380).

 

************************************************************

367.

Ol. 103, 2

 

Polyzélos

a. u. c. 387

Tribuni militum consulari potestate

M. Furius Camillus dict. V.

************************************************************

Vyslanci Thébanů a jejich spojenců i nepřátel odešli ke Králi do Persie škemrat o spojenectví: Pelopidás z Théb, zápasník Antiochos z Arkadie, Archidámos z Élidy, Euthyklés ze Sparty a z Athén Tímagorás a León.

Pelopidás získal přízeň Artaxerxa II. (mimo jiné odkazoval na skutečnost, že u Platají stáli Thébané na perské straně a že nikdy proti Peršanům do pole nevytáhli!) a tak bylo obnoveno tradiční persko-thébské přátelství (srov. začátek persko-hellénských válek; o třicet let později bylo jedním z důvodů zániku Théb). Pelopidás rovněž dosáhl perského uznání nezávislosti Messénie.

Nový královský mír byl diplomatickou porážkou Sparty (srov. rok 386, 374, 371 a 368), ale i dalším hanebným krokem Hellénů ve faktickém uznávání moci Krále na domácí politické scéně. Hellénské státy nebyly schopné uspořádat své vztahy bez garance cizí velmoce.

Athéňané po návratu vyslanců domů popravili Tímagoru, který Králi pochleboval a neprotestoval proti podmínce, že Athéňané zanechají války na moři: obvinil ho ze zrady ve prospěch Krále diplomatický kolega León, který též udal, že se Tímagorás celou dobu dobu radil s Pelopidou. Od Peršanů odmítl přijmout dary i zápasník Archidámos, který se i pohrdlivě vyjádřil o vojenských schopnostech perské říše.

Protože výsledky jednání v Persii nebyly všeobecně Hellény přijaty a Thébané je neprosadili ani mezi spojenci, pokračovaly bojové operace druhé boiótské války (vedena od 378).

Během třetího tažení Thébanů na Peloponnésos zavedli v Acháji všude démokratie. Po odchodu thébského vojska se ale oligarchičtí exulanti vrátili a všude zvrátili moc do rukou prospartské aristokracie; nyní již ovšem jako lakedaimonští spojenci: předtím stála vlivem Epameinóndovy osobnosti celá Achája na thébské straně.

Touto okolností se dostali Arkadové koncem roku pod tlak ze dvou stran (srov. následující rok).

Téhož roku byl v Sikyónu proveden démokratický převrat a prospartští oligarchové vyhnáni (srov. následující rok). Údajně jako samovládce vládl státu Eufrón se svým synem Adeem, který velel žoldnéřům. Všichni „boháči“ byli prý za jeho vlády vybiti. Sikyón uzavřel spojenectví s Argem a Arkaďany. • Eufrón se mohl dostat k moci již roku předešlého.

V téže době se dostal k moci v Korinthu démokrat Tímofanés (u vesla do roku 365). I jeho vydává zachovaná historiografie za „tyranna“.

Athéňané, kterým velel stratégos Charés, udrželi jako spartští spojenci Fleiús proti soustavným útokům Argívských a Arkaďanů.

 

Poprvé v dějinách zmiňován spolek Aitólů, koinon tón Aitólón, který existoval do roku 167. Přesnou dobu jeho založení neznáme, ale může souviset s první fóckou-thébsko válkou (viz 375 – 371).

 

V Syrákúsách zemřel archón Sicílie Dionýsios I., prý na záchvat smíchu, neboť se právě dozvěděl, že v Athénách zvítězil v literární soutěži (vládl od roku 406)! Jeho nástupcem a podle jiné verse i travičem se stal archontův syn Dionýsios II., který vládl do roku 357 a pak ještě krátce v letech 347 až 344. Dionýsios II. byl synem Dóridy z Epizefýrských Loker.

Na smích ještě zemřeli Chílón ze Sparty a athénský literát Sofoklés. Stoik Chrýsippos ze Sol zemřel smíchy, když se dozvěděl, že mu osel snědl fíky a poté, co služebné nařídil, aby oslovi ještě dala napít vína (podle jiné verse prý ale zemřel jednoduše na následek přemíry pití; stejný příběh se vyprávěl o komickém básníku Filémonovi Syrákúském). Koncem Augustovy vlády přišel do Říma z Malé Asie Filistión, jehož mimické hry se sice provozovaly ještě v pátém století n. l., o nichž ale dnes ani nevíme, zda byly psány řecky či latinsky. Rovněž o Filistiónovi se traduje, že zemřel smíchem.

 

M. Furius Camillus porazil Kelty v bitvě na Anionu; bylo by to jeho poslední polní vítězství, viz rok 364 (viz ale rok 361; zřejmě jedna a ta samá událost).

V Římě byly po deseti letech patricijského odporu přijaty Liciniovy a Sextiovy zákony, leges Liciniae Sextiae (tradiční datum), jimiž:

byl obnoven zákon Sp. Cassia (údajně z roku 486, viz tam), dle něhož nesmějí občané vlastnit více než pět set jiter půdy;

byl obnoven konsulát zvaný do této doby pravděpodobně praetura, a to se zásadní změnou: jeden z konsulů musí být plebejského původu. L. Sextius Lateranus byl zvolen konsulem jako první plebej. Zato byli konsulové zbaveni soudní a soudcovské moci, která přešla na ročně volené praetory;

byl zaveden úřad praetora a kurulského aedila (srov. rok 445). Počet praetorů (jeden) se změnil až v roce 242, viz.

Od t. r. již nebyli do čela státu voleni vojenští tribunové. Skončilo dlouhé období, éra vojenských tribunů, která začala v roce 444 (srov. jejich jmenný seznam). O chrámu Concordie viz v přílohách o Bozích a jejich svátcích.

 

************************************************************

366.

Ol. 103, 3

 

Kéfísodóros I.

a. u. c. 388

L. Aemilius Mamercinus a L. Sextius Lateranus, primus e plebe consul

************************************************************

V Sikyónu opět vypukly občanské nepokoje (viz předcházející rok). Město přechodně obsadili Arkaďané, kterým velel stratégos spolku (a vyhlášený vojenský theoretik) Aineiás ze Stymfálu. Vládce Eufrón musel uprchnout, ale brzy se vrátil se spartskou pomocí (sic!), když v Lakedaimonu předtím přislíbil spojenectví Sikyónu a dal k disposici jeho přístav. Pak musel uprchnout do Athén, odkud se pro změnu vrátil s žoldnéřskou pomocí.

Eufrón si s politickou orientací nedělal starosti: podle jedné verse byl zabit aristokraty ve své vlasti, podle jiné týmiž přímo v Thébách na jednáních s thébskými archonty. A jeho smrt prý Thébané uznali za spravedlivou. Podle další tradice, nepochybně démokratické, byl prý po své smrti v Sikyónu oslavován jako ktistés, zakladatel města (!?, srov. předešlý rok).

 

Byla uzavřena spojenecká smlouva mezi Athéňany a Arkaďany (viz předešlý rok), čímž se Arkaďané stali i spojenci Sparťanů. Smlouvu dojednal v Athénách Arkaďan Lykomédés. Když se vracel domů, padl do rukou arkadským exulantům, kteří ho zabili.

Uzavřen mír mezi Thébami, Korinthem, Fleiúntem a Argem (srov. změny v těchto státech, které nastaly předešlého roku). Strany stály jako součást protithébské koalice ve válce od roku 371.

Syrákúsští, kterým velel Tímokratés, pomohli Sparťanům se znovudobytím Sellasie, která byla od roku 371 thébským spojencem a autonomním městským státem.

 

Athéňané znovu obsadili Órópos (srov. rok 411, od kdy byl v boiótských rukách). Órópos krátce předtím dobyli místní exulanti, podporovaní Themisónem, tyrannem v Eretrii. Byli však brzy vyhnáni těmi, které sami poslali do vyhnanství: athénský stratégos Kallistratos za to byl v Athénách souzen, ale osvobozen.

Pravděpodobně jedním z následovníků Themisónových v Eretrii byl jistý Diagorás, který svrhl šlechtickou oligarchii ve státu, protože neměl úspěch v manželství (pokud událost nespadá do klasické doby protiaristokratických převratů, kolem roku 550). • Órópos byl thébský až do roku 338 (srov. roky 411 a 402).

Athéňané obnovili zemětřesením zničené město Kós, nikoli však na původním místě (srov. rok 373 a dále rok 362).

 

Druhý pobyt Platónův na Sicílii trval do roku 365. Dionýsios II. poslal do vyhnanství Dióna, syna Hipparínova (srov. rok 410). Dión odešel do Korinthu a pak do Athén, kde pobýval do roku 357 (viz tam). Dionýsios II. se v Syrákúsách ostře postavil proti utopicko-reformistickým radám Platónovým a Diónovým. Z vyhnanství povolal zpět Filista, který byl mimo stát od roku 386.

Zřejmě téhož roku byla ukončena pátá válka Hellénů s Kartháginci o moc nad Sicílií, která začala roku 368 z popudu Dionýsia Staršího: mírová smlouva musela potvrdit stav z roku 383 (srov. tam).

 

Po roce 366 zemřel hédonický filosof Aristippos z Kýrény; narodil se kolem roku 435.

 

V Římě byly poprvé ve dnech 4. - 19. září provozovány na Iovovu počest patricijské římské hry, ludi Romani, též magni či maximi zvané společně s plebeji. Od roku 240 k nim byly přidány hry scénické (viz tam, srov. rok 221). • Původně trvaly jen den, druhý den slavností byl přidán roku 509 po vyhnání králů, třetí po secesi lidu roku 494.

 

************************************************************

365.

Ol. 103, 4

 

Chión

a. u. c. 389

L. Genucius Aventinensis I. a Q. Servilius Ahala I.

************************************************************

Vypukla válka Élejských s Arkaďany o Trifýlii (viz rok 370). Arkaďané se dostali až k Olympii a městu Élidě, zde však byli odraženi; u moci v Élidě aristokraté. Na élejské straně bojovali Achájové. Obec Skillús, v níž tehdy žil Athéňan Xenofón, se vrátila do svazku federalisované Élidy (o jejím uspořádání viz rok 471).

Xenofón, který tak přišel o majetek, darovaný kdysi Sparťany, se usadil v Korinthu (srov. roky 397 a 394).

Když Arkadové s pomocí démokratických exulantů Élejských zle tísnili Élidu, požádali Élejští o pomoc Lakedaimoňany (srov. předešlý rok, kdy se Arkadové stali faktickými spojenci Sparťanů). Sparťané vpadli do Arkadie, byli však v bitvě u Krómna poraženi. Velitelem Sparťanů byl Archidámos (III.). Pak obsadili Arkadové Pylos a opět Margianu, které se mezitím zmocnili Élejští.

Válka, kterou začali Élejští obsazením Lásiónu, byla snahou revidovat nevýhodný mír roku 397.

V Korinthu dal Tímoleón zavraždit svého bratra Tímofana, který od roku 367 vládl údajně tyransky. Byla obnovena démokratiá.

 

Tímotheos v čele athénské flotily odtrhl Peršanům Samos, který byl perský od roku 390 a usadil tu dva tisíce attických klérúchů. Pak se Athéňané opět od konce peloponnéské války uchytili na Thráckém Chersonésu dobytím Séstu, dále obsadili města Býzantion, na makedonském pobřeží Pydnu a Méthóné (možná až roku následujícího či roku 363; Poteidaju a Pydnu dobyl Filippos roku 356, Methónu o dva roky později, viz tam).

Obce Toróné a Poteidaia vystoupily z chalkidického spolku, obležení (Thráky) byl zbaven Kýzikos (většina těchto událostí se stala asi až následujícího roku, viz tam). Rovněž athénskými se staly na Chersonésu osady Elaiús a Krithóté (dnešní turecké Gelipolu, Gallipoli).

 

V Makedonii zavraždil král Perdikkás III. svého poručníka Ptolemaia I. Aulorita, který v zemi zaujímal postavení faktického vládce od roku 368. Perdikkás III. se pak dal volbou potvrdit králem Makedonců a vládl do roku 359. Perdikkův mladší bratr Filippos se mohl vrátit z Théb domů (srov. rok 369).

Kotys I. napadl (viz zde výše) Séstos, kde vládl jako perský vasal Filiskos z Abýdu (viz rok 368), chráněnec satrapy Ariobarzána. Thrákové neměli úspěch a zásahem spojenců Agésiláa Spartského a Tímothea Athénského se stal Séstos athénským.

• V Abýdu zřejmě vládli od konce peloponnéské války s perskou vůlí hellénští vojenští dynastové až do doby makedonské expanse. Časově nezařaditelným samovládcem v Abýdu byl jistý Ífiadés, který proslul vojenskou lstí při dobývání Paria pomocí vozů s roštím zapálených v okamžiku, kdy vjížděli do městské brány. Jako jiná hellénská města v regionu v perské moci vládli v této době zřejmě dynastové/despotové také v Lampsaku, odkud známe jedno lépe nezařaditelné jméno: Astyanax (?).

Na Chersonésu se zkřížily zájmy Odrysů s athénskými a pro Kotya to znamenalo konec vzájemného spojenectví (srov. rok 368 a následující rok).

 

Platón se vrátil ze Sicílie do Athén, kde byl od roku 366 na svém druhém pobytu, a Dión zřejmě při této příležitosti přesídlil z Korinthu do Athén.

Kolem roku 365 zemřel v Athénách zakladatel kynické školy Athéňan Antisthenés (narozen někdy v letech 450 až 445). Antisthenés přednášel v gymnasiu Kynosargés; odtud i jméno celé školy, kynikové, tj. psi (okrsek byl jinak ode dávna zasvěcen Hérákleovi).

V rozpětí let 365 až 360 se v Syrákúsách nebo v Solech narodil Filémón, básník nové attické komédie. Prvního scénického vítězství dosáhl v roce 327, pak zřejmě žil u Ptolemaia I. Egyptského a asi roku 264/264 zemřel v Athénách.

Někdy v téže době se v Élidě narodil zakladatel skeptické školy Pyrrhón. Zúčastnil se Alexandrovy výpravy do Asie a dostal se až do Indie. Byl učitelem Tímóna z Fliúntu a zemřel asi v letech 275 až 270.

 

V Římě vypukl mor.

 

V Číně se narodil filosof a největší z taoistických myslitelů Čuang-c’, autor Čuang-cu, souhrnného výkladu taoismu (zemřel kolem roku 290).

 

************************************************************

364.

Ol. 104, 1

Fókidés z Athén

 

Tímokratés

a. u. c. 390

C. Sulpicius Peticus I. a L. Licinius Calvus či Stolo

************************************************************

Arkadové vpadli opět do Olympie, kde obsadili posvátný okrsek. S Písany uspořádali olympijské hry, třetí a poslední protiolympiádu, anolympias (viz roky 748, 668 a 644; ale také rok 80). Během her došlo k bitvě přímo v posvátném okrsku, Arkadové s Argejskými byli odraženi a museli ustoupit do Élidy. Arkadové prý i vyloupili chrámové poklady Olympie, což by bylo ojedinělé v hellénských dějinách (srov. později Sullu). Arkadskými spojenci a pomocníky byli Argívští, ostatně tradiční spojenci Písanských (viz výše uvedená data).

V Élidě se pro zmenšení území státu snížil i počet fýl ze dvanácti na osm (srov. rok 471 a 368). Tím byl snížen počet helládiků na osm. Další změna následovala roku 348.

 

Epameinóndás se v čele thébské flotily, která byla vybudována s pomocí Karthágince Annóbala, syna Hasdrubalova, vypravil do Helléspontu: Býzantion se odklonilo od Athén (viz předcházející rok) a stalo thébským spojencem.

Odtud se Thébané plavili na Chios a Rhodos a oba státy se staly též thébskými spojenci. Athénský velitel Lachés se Thébanům na moři vyhnul otevřené bitvě. K Thébanům odpadla též Iúlis na Keu, byla však přinucena Chabriou k poslušnosti a po novém povstání roku následujícího znovu stratégem Aristofontem a pučisti museli Keané pod athénským nátlakem vypovědět a zbavit majetků.  

T. r. mohlo být Thébany dobyto Orchomenu a Thespií (viz ale rok 373).

V bitvě Thébanů s Alexandrem Ferským u Kynoskefal padl vojevůdce Pelopidás. V následné bitvě však byl Alexandros Thébany poražen a musel přijmout thébské podmínky: Magnéty a fthíótské Acháje musel přenechat thébskému spojenectví, zbytek Thessalů se stal „svobodným“, tzn. byly obnoveny tetrarchie, které na začátku své vlády Alexandros zrušil.

 

V Hérákleji Pontské se zmocnil vlády Klearchos I. (srov. rok 370; vládl do roku 353). Monarchové zřejmě s titulem archón se v Hérákleji udrželi až roku 289.

 

Pokračovala válka Kotya I. s Athéňany, kterou král Odrysů vedl až do konce svého života v roce 359. Na jeho straně bojovali mj. žoldnéři kondottiera Charidéma z Órea, kteří byli předtím k disposici Ífikratovi.

 

V Lárisse zemřel proslavený lékař Hippokratés z Kóu (narodil se roku 460; jako rok úmrtí se uvádí i rok 356).

 

V Římě zemřel během moru patricij a jeden z nejvýznamnějších představitelů stavovské republiky M. Furius Camillus. Poprvé byl v nejvyšších úřadech roku 396, čtyřikrát triumfoval nad nepřáteli a pětkrát zastával diktátorský úřad: ve jeho funkční délce ho překonal až L. Cornelius Sulla a posléze C. Iulius Caesar. Furiovi Camillovi se za vyhnání Keltů z Říma dostalo přízviska "druhý Romulus, druhý zakladatel Říma", viz roky 390 sqq.

Triumfátorských poct se dalšímu a poslednímu z Furiů dostalo až roku 17 n. l., kdy stejnojmenný cos. roku 8 a proconsul Afriky porazil v poli numidského vzbouřence a briganta Takfarinu, viz. Synem tohoto M. Furia Camilla byl vedle stejnojmenného prvorozeného syna L. Arruntius Camillus Scribonianus, který se roku 42+ pokusil povstat proti Claudiovi, viz. Jeho sestrou byla Livia Medullina, s níž byl od roku 8+ zasnouben Claudius a zemřela v den svatby.

Poprvé v historii se v Římě dávaly divadelní hry. Podioví umělci však zemřeli na mor a tak Římané angažovali herce z Etrúrie. Nejlepší z nich se jmenoval údajně Hister a od té doby prý latina označuje herce slovem histriones, tvrdili staří historici. 

 

************************************************************

363.

Ol. 104, 2

 

Charikleidés

a. u. c. 391

L. Aemilius Mamercinus II. a Cn. Genucius Aventinensis

L. Manlius Capitolinus Imperiosus dict. II.

************************************************************

V Arkadii povstala nespokojenost s využíváním svatých peněz z Olympie, a to hlavně ze strany Mantinejských. Proto bylo s Élejskými dohodnuto příměří či spíše mír ve válce arkadsko-élejské, která trvala od roku 365 (podmínky neznáme).

Řevnivost mezi Tegeou a Mantineiou v Arkadii se rozšířila na řevnivost aristokratů na démokraty a na koaliční orientaci Arkadů, na spory prospartské nebo prothébské orientace. Zvítězila orientace prospartská (viz následující rok).

 

Mezi lety 363 až 360 vyhnal král Makedonců Perdikkás III. lynkéstského knížete Meneláa z trůnu a jeho zemi začlenil do své domény: zřejmě původně nehellénští Lynkéstové se stali Makedonci.

Kotys I. ztratil celý Thrácký Chersonésos, odkud ho vytlačili Athéňané pod Tímotheem (srov. rok 365). Po Tímotheově boku bojoval s vlastním oddílem z Makedonie vyhnaný Meneláos z Lynkéstidy zv. Pelagón. Roku 364 byl u dobytí Poteidaje a t. r. získal od Athéňanů čestný titul euergetés a později dokonce státní občanství.

 

V Egyptě zemřel král Nektanebés I. (vládl od roku 380). Nástupcem se stal jeho syn Irmaanré Džeho II., řec. Teos či Tachós II., který vládl jako druhý vládce XXX. dynastie do roku 361. • Válka, resp. otevřené nepřátelství s Peršany trvá neustále.

 

************************************************************

362.

Ol. 104, 3

 

Molón

a. u. c. 392

Q. Servilius Ahala II. a L. Genucius Aventinensis II.

Ap. Claudius Crassus Inregillensis dict.

************************************************************

Protithébská orientace Arkaďanů (viz předešlý rok) vyprovokovala Thébany k vojenské akci: spolu se spojenci se vypravili počtvrté na Peloponnésos, jejich velitelem byl opět Epameinóndás. Spojenci Thébanů byli ostatní Boiótové, Eubojští a část Thessalů. Arkadové si zavolali na pomoc Sparťany a Athéňany a spojili se do koalice s Élejskými, Acháji a Flíúntskými.

Thébané přes Nemeu a Tegeu vpadli podruhé v dějinách do Lakóniky. Zemi vyplenili a málem dobyli sídelního města Sparty, které zachránil z pole se vrátivší král Agésiláos; stačili se na březích Eurótu po celonočním pochodu nasnídat. V bojích o město se mezi jinými vyznamenal Ísadás, syn Foibidův, který padl roku 378. Od Sparty se Thébané obrátili zpět proti arkadské Mantineji.

Zde byla dne 12. skiroforiónu, tj. asi 3. července, vybojována rozhodující bitva celého tažení, v níž thébská koalice porazila spojeneckou armádu Lakedaimonských, kterým velel Archidámos, Athéňanů, kterým velel Hégelochos, Arkaďanů, Argívských, Korinthských atd. V boji ale padl velitel Thébanů Epameinóndás, když byl zabit Sparťanem Antikratem (ještě v Plútarchově době, tj. po půl tisíciletí, byli Antikratovi potomci oproštěni v autonomní Spartě od placení daní!).

V bitvě u Mantineie se proti sobě v obou koalicích sešla téměř celá Hellada (srov. rok 370).

Thébané však byli vyčerpáni a hlavně zcela isolováni. Krátce po bitvě byl obnoven všeobecný mír, koiné eiréné, z roku 386 a 371. Tím skončila druhá válka boiótská, která trvala od roku 378 a je hrou osudu, že vojenským vítězstvím skončila i desetiletá thébská hégemónie.

Na všeobecný mír tentokrát odmítli přísahat Lakedaimonští, a to opět kvůli Messénii, jejíž samostatnost prostě nikdy neuznávali (neústupný král Agésiláos II.).

 

Athéňané poslali klérúchy na Naxos a Kós (srov. rok 366).

 

V Thrákii povstal proti Kotyovi I. jeho pokladník Miltokythés a s athénskou podporou se opevnil na Svatých horách, Hieron oros (viz následující rok).

 

Po bitvě u Mantineie odešel spartský král Agésiláos v čele žoldnéřů do Egypta, kam se dal najmout na pomoc králi Tachóovi II. (eg. Irmaanré Džeho II., viz předcházející rok). Jako velitel Egypťanovy flotily zde již působil Athéňan Chabriás. Agésiláa doprovázel mj. Eudoxos z Knidu, který pro následující rok předpověděl zatmění slunce na 12. května 361.

 

Téhož roku zemřel Mithridátés I. (délka vlády není známa), dynasta v Kiu v Propontidě, podle jiné verse též perský satrapa Frygie, asi syn Aribarzánův. Je nejstarším z předků králů v Pontu, kde v této době jeho rod ještě zachycen nebyl/zpráv o tom není, viz rok 302, kde též jiné řazení pontských králů. Kios s okolím podědil jeho syn Ariobarzánés I. (vládl až do roku 337). • Pontos byla původně přímořská část Kappadokie, Kappadokie na Pontu čili Moři/Kappadokiá Pontika na severu dn. TR, vnitrozemní se jmenovala Velká Kappadokie n. Kapp. na Tauru/K. pros tó Tauró. Žádný z pozdějších panovníků pontských nepoužil titulu "král na Pontu n. v Pontu", ale po perském (a parthském) vzoru si říkali "králové králů".

Rod pontských dynastů patřil mezi vznešené perské či íránské rody. Později vytvořili mýthos, že jsou Dáreiovi potomci. Mithridátés I. (srov. také rok 370) a jeho syn Ariobarzánés I. byli povstalci proti Králi, s nimi pak i Mausólos z Kárie, Orontés, satrapa v Mýsii a Autofradatés, satrapa Lýdie (srov. rok 391 a 378).

Mithrobarzánés, jeden z povstalců, zavraždil satrapu Kappadokie Datama, syna Kára Kamisara, který patřil k hlavám revolty proti Artaxerxovi II. z roku 378.

Orontovou a Mithrobarzánovou zradou se povstání satrapů uklidnilo. K tomu přispěla i zrada Reómithrova, kterého satrapové poslali do Egypta na pomoc Tachóovi II. Artaxerxés II. pak dokonce Reómithru jmenoval vlastním vojevůdcem ve válce s Egypťany. • Boje se satrapy trvaly až do roku 359 a události nelze přesněji seřadit.

 

Vypukla válka Římanů s Herniky (trvala do roku 358). Prvním plebejským konsulem, který kdy vytáhl do války, byl L. Genucius Aventinensis. Vzápětí padl v bitvě. Z t. r. je údajně onen pověstný čin M. Curtia na římském Foru: sebeobětování, dobrovolná votivní smrt skokem do seismické trhliny (srov. rok 340).

 

V Magadě v severní Indii násilně skončila vláda Sisunágovy/Šišunágovy dynastie, která měla trvat od asi roku c. 400, viz rok 461. Podle jedněch milenec královny zavraždil svého suveréna, posledního panovníka ze třetí dynastie magadhské (viz rok 600), krále Mahánádího či Mahánandího, jednoho z deseti synů Kakavarnových (viz rok 461) a sám se prohlásil vládcem. Podle jiné tradice byl Nanda Mahánádího nemanželský syn. Povstala tak dynastie Nanda, čtvrtá královská v Magadě, viz rok 600.

Mahápadma/Mahápadmadhipati Nanda se svými osmi syny, z nichž nejvlivnější byl Sumalja, vládl celou severní Indií a hluboko na jih subkontinentu až do roku 321 (tradiční domácí chronografové mu dávají 88 let a Sumaljovi s bratry 12 let). Porazil Kalingu na východním pobřeží a v puránách se mu dostalo titulu ekačattra, asi "sjednotitel zemí pod jedním deštníkem". Za Alexandrovy invase měli hlavní město v Pátaliputře a jejich stálá armáda byla hrozivá: dvě stě tisíc mužů pěchoty, dvacet tisíc jíždy, dva tisíce bojových čtyřspřeží a pět tisíc slonů, čísla pro středomořskou civilisaci nepředstavitelná. Nicméně k válce Makedonů s Nandy nedošlo. Aby státu vládl pouze otec a jeho synové a nikoli též vnuci a další srov. s osudem novodobé Saúdské Arábie. 

 

************************************************************

361.

Ol. 104, 4

 

Níkofémos

a. u. c. 393

C. Licinius Stolo a C. Sulpicius Peticus II.

T. Quinctius Pennus Capitolinus Crispinus dict.

************************************************************

Zatmění slunce 12. května vypočítal a předpověděl Eudoxos z Knidu (viz předešlý rok).

 

Alexandros Ferský se obrátil proti svým nepřátelům a plenil v Severních Kykladách (= Sporadách). V námořní bitvě pak porazil u Peparéthu Athéňany, kterým velel Leósthenés. Leósthenés byl v Athénách odsouzen k trestu smrti pro nedbalost v boji a novým stratégem u loďstva byl jmenován Charés. Ten se však choval velmi hrubě ke spojencům.

V téže době poslali Athéňané do vyhnanství předního politika Kallistrata (srov. rok 378). Odebral se do Makedonie ke králi Perdikkovi III. a nově mu uspořádal finance a systém vybírání královských daní (o Kallistratově konci viz rok 355). Vůdčím politikem v Athénách po Kallistratově odchodu byl Aristofón, srov. rok 364.

 

Athéňané vyslali do Poteidaie klérúchii (ještě za archonátu Molónova; viz rok 365 a 356). V Thrákii dobyl král Kotys I. Hieron oros (viz předešlý rok), ale povstalec Miltokythés unikl. Kotys pak dobyl i části Thráckého Chersonésu a porazil Athéňany v bitvách na souši i na moři: na moři dokonce s pomocí Ífikratovou, který byl momentálně v Kotyově žoldu (sic!); na souši velel žoldnéřům v králových službách neméně slavný Charidémos z Óreu.

 

Platónův třetí pobyt na Sicílii, kde pobýval v Syrákúsách u Dionýsia II. do následujícího roku spolu se Speusippem.

 

Část Arkadů opustila Megalopoli a vrátila se do původních sídel (srov. rok 370). Thébané, kterým velel Pammenés, je však donutili vrátit se zpět do Veleměsta.

   

Na Kypru skončila v Kitiu královláda Melekiathóna (od roku 392; srov. roky 388 až 387, kdy byl vyhnán od vlády). Jeho nástupcem se stal Púmiathón (vládl do roku 313). Pak již následovali Ptolemajovci.

V Salamíně skončila vláda krále Níkoklea, který byl u moci od roku 374 a vládcem se stal jeho syn Euagorás II. (vládl do roku 351).

  

V Pelle v Makedonii se narodil pozdější diadochos Lýsimachos- Rodem ale byl Thessal: jeho otec Agathoklés pocházel z Krannónu. Lýsimachos padl roku 281.

V Thermách na Sicílii se narodil nejslavnější vojevůdce západohellénského světa Agathoklés, syn Karkína z Rhégia, který žil v Thermách v emigraci. Po bitvě u Krímísu roku 341 či 339 se Karkínos stal občanem Syrákús, brzy po té zemřel (srov. rok 317; Agathoklés zemřel roku 289).

 

V Egyptě odpadl od krále Tachóa II. jeho synovec Nektanebos či Nektanebés resp. Nektanebis II., domácím jménem Snedžemibré Nechtharebhe (vládl v letech 360 až 343). Na jeho stranu se postavil Sparťan Agésiláos se svým žoldnéřským vojskem (v zemi od předešlého roku).

V Mendés se objevil ještě jeden protikrál, jehož jméno se nedochovalo, ale s hellénskou pomocí byl rychle poražen a o jeho osudu rovněž nemáme zpráv.

Tachós II., z perského hlediska vzbouřenec, byl nakonec donucen Egypt opustit a uchýlil se do Sús ( to se však stalo zřejmě až následujícího roku).

 

Nová válka Římanů s Kelty. V bitvě na mostě přes řeku Anionu slavně zabil T. Manlius keltského předáka a uzmul mu zlatý řetěz, torques; proto dostal přízvisko Torquatus; Kelt před soubojem na znamení pohrdání na Římana vyplazoval jazyk, což je první zmínka tohoto gesta. * Zřejmě se jedná o konfusi s událostmi roku 367 (viz tam; údaj je tradicionalistický).

Keltové postoupili do Kampánie, v Latiu uzavřeli spojenectví s Tiburem. Římané pak bojovali s Tiburskými až do roku 338.

 

************************************************************

360.

Ol. 105, 1

Póros z Kýrény (poprvé)

 

Kallimédés

a. u. c. 394

M. Fabius Ambustus a C. Poetelius Libo Visolus I.

Q. Servilius Ahala dict.

************************************************************

Od athénské symmachie odpadla Korkýra a dostala se z dosahu athénské moci: naposledy byla ve spojenectví s Athénami v roce 339 (viz tam).

 

V Thrákii získal král Kotys I. od Abýdských Séstos: Abýďané ho totiž dobyli na athénské posádce, které velel Tímotheos. Za to byl Tímotheos Athéňany poslán do vyhnanství (srov. rok 354). Séstos byl athénský od roku 365 (viz tam).

 

Ze svého třetího pobytu na Sicílii se vrátil do Athén Platón (viz předešlý rok). Cestou domů se v Olympii při příležitosti her okázale setkal se syrákúskými emigranty Diónem, jeho bratrem Megakleem a s bývalým stratégem Hérákleidem, aby celý svět viděl, na čí straně jsou jeho sympatie. Stejně jako se starším Dionýsiem, ani s Dionýsiem II. se totiž Platón neshodl. Jeho politické představy byly natolik kuriosní až zvrácené, že se jimi nemohli vážně zabývat ani muži s absolutní mocí ve státě.

 

V zimě zemřel na zpáteční cestě z války v Egyptě „kdesi v Libyi“ na místě zvaném Meneláův přístav ve věku 84 let král Lakedaimoňanů Agésiláos II. (vládl od roku 397). Královo tělo dopravili do Sparty zalito do vosku, neboť med, tradiční konservační přípravek pro podobné účely, nebyl po ruce; srov. rok 49.

Byl prakticky posledním lakedaimonským králem, který byl zvyklý a který měl možnost provádět velmocenskou politiku. Během jeho vlády se země zcela vyčerpala v hégemónistických válkách, ale hlavně, vojenskými porážkami byla zlomena i politická moc Sparty.

Agésiláovým nástupcem se stal jeho syn Archidámos III. (vládl do roku 338).

 

Kolem roku 360 se na Krétě narodil Nearchos, přítel Alexandra Velikého, se kterým odešel v roce 337 do exilu; od roku 334 byl satrapou v Lykii, od roku 326 nauarchem v Indii atd., po roce 323 byl satrapou a generálem u Antigona Monofthalma a padl v bitvě u Gazy roku 312.

V Thébách se narodil kynický filosof Krátés, žák Diogena ze Sinópy a učitel mj. Zénóna z Kitia. Krátétova akmé spadá do 113. olympiády, zemřel kolem roku 280.

Kolem roku 360 se v Korinthu narodil řečník Deinarchos, který žil celý život v Athénách. Byl přítelem Démétria z Faléru, proto musel žít od roku 307 mimo Athény v Chalkidě. Roku 282 se do Athén směl vrátit, ale krátce nato zemřel.

Rovněž kolem t. r. se v Kardii narodil Hierónymos, pozdější historik a diplomat ve službách králů Démétria I. a Antigona II. Od roku 291 byl místodržitelem v Boiótii. Své Dějiny dovedl až do roku 272. Další jeho životopisná data nejsou známa.

Někdy v letech 360 až 350 se narodil Dífilos ze Sinópy, básník nové komédie (zemřel po roce 263 ve Smyrně).

Po roce 360 zemřel pýthagorický vědec a vojevůdce Archýtás z Tarentu. Datum jeho narození neznáme (srov. rok 389).

Kolem roku 360 zemřel lyrik Tímotheos z Mílétu (narodil se kolem roku 450).

 

Římané vedli na válčišti v Latiu vítězné boje s Herniky, Kelty a Tiburem.