379-370

379.

Ol. 100, 2

 

Níkón

a. u. c. 375

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Králi Agésiláovi se po dvacetiměsíčním obléhání vzdal Fleiús. Předtím v noci zmizel z města údajný samovládce, spíše vůdce démokratické strany, Delfión; další zmínka o něm v historii již není. Fleiús se stal oligarchický, hlavy démokratických vůdců sťaty a stát dostal sparťanskou posádku; viz dále rok 375.

V tomto okamžiku byli Lakedaimonští neomezenými pány Peloponnésu, protože oslabení Argívští (srov. rok 386) se ve všech sporech drželi zatím neutrálně.

K míru přišlo i na Chalkidiké. Okolí Olynthu bylo válečnými akcemi zcela zničeno a v obležených městech vypukl hlad. Olynthští a celý spolek thráckých Chalkiďanů vzdali odpor a stali se spojencem Sparťanů: první olynthská válka trvala od roku 383 (druhou viz rok 349).

Síla symmachie thráckých Chalkiďanů byla zlomena a tím se uvolnil prostor pro nástup Makedonců k moři (viz rok 356 a srov. konec spolku roku 348).

V zimě provedli démokraté v Thébách převrat připravený státnmí písařem Fillidou a šesti exulanty žijících v Athénách, kteří se v noci vkradli do Théb: Melón, Pelopidás, Dámokleidés a Charón, v Thébách se k nim připojili Epameinondás a Gorgidás. Polemarchové Archiás, Leontiadés a další prospartští exponenti byli v noci při hostině nebo u sebe doma pobiti a národní osvoboditelé oblehli spartskou posádku na Kadmeji.

Druhého dne byli všichni prospartští Thébané, pokud se jim nepodařilo prchnout pod ochranu athénského expedičního sboru, i s rodinnými příslušníky a dětmi povražděni. • Proslul výrok Archiy, jednoho z prospartských kolaborantů, jímž reagoval uprostřed hostiny na udavačský dopis o chystané akci: „Naléhavé záležitosti až zítra, eis aurion ta spúdaia.“

Gorgidás byl tvůrcem Svaté čety, hieros lochos, elitní jednotky tří set mužů sídlících na státní útraty na Kadmeji: oficiálně se jmenovala státní či hradní četa, poleós lochos. Některé zdroje tvrdí, že četa sestávala z milenců a miláčků. Podobnou jednotku kartháginskou tvořilo 2500 elitních vojáků z nejlepších rodin a homosexualitu u ní prameny nevyzdvihují, viz rok 339. Thébský oddíl zanikl roku 338 v bitvě u Chairóneie, když vítězným Makedoncům vedených na této frontě osmnáctiletým Alexandrem neustoupil ani o krok.

Krátce nato poslali Athéňané k Thébám oddíl vojska a Sparťané opustili obléhanou Kadmeju, aniž by čekali na pomoc, kterou přivolali. Jejich harmostové pak za to byli ve Spartě popraveni: jejich čin je ve spartských dějinách skutečně ojedinělý.

V této době byl ve Spartě propuštěn z činné vojenské služby král Agésiláos II. Odsloužil v poli čtyřicet let (viz ale již následující rok). Proti Thébám byl proto vypraven druhý král Kleomborotos II., byla to jeho první výprava, který přes Plataje, které byly tehdy ještě spartskými spojenci a protithébské (viz rok 386), a Thespie dorazil do Boiótie. Pobyl zde jen krátce, bylo uprostřed zimy, a v čele Sparťanů zanechal Sfodriu; sám se vrátil domů a spojenecké oddíly rozpustil cestou.

Athénští, kteří dostali strach ze Sparťanů před Attikou, dali popravit oba vůdce vojenské akce, kterou před nedávnem podpořili nový režim v Thébách; jednomu z odsouzených se podařilo před popravou uprchnout.

 

Výprava Kartháginců do Itálie: dobyli Krotónu a znovu založili město Hippónion (srov. rok 388). Poté vypukl ve vojsku mor a vzápětí i doma v Karthágu. Proto se musel expediční sbor vrátit domů, kde byl uzavřen mír s africkými obcemi a kmeny, s nimiž Karthágo vedlo již deset let boje, o nichž nejsme vůbec informováni. * Výprava byla ojedinělou vojenskou akcí Kartháginců před Hannibalem, jejich tzv. první italské tažení (druhé viz roku 218 a násl.).

Kartháginci dobyli Sardinii.

 

Římané pokračovali ve válce s koalicí bývalých spojenců, viz rok 493, 487 a 388.

 

************************************************************

378.

Ol. 100, 3

 

Nausiníkos

a. u. c. 376

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Sfodriás ze Sparty se dal vyprovokovat Thébskými, kteří hledali pro sebe spojence, a vpadl z Boiótie do Attiky s cílem obsadit Peiraieus. To se mu nepovedlo, tažení zpozorovali včas vesničané a musel ustoupit: ve Spartě ho pak za to soudili, ale osvobodili (padl roku 371 u Leukter).

Athénští se tedy konečně postavili rozhodně na stranu Thébanů, začali opevňovat přístav, stavět lodi a vyhlásili válku Lakedaimonským. Výsledky peloponnéské války z roku 404 byly zapomenuty, začala druhá válka boiótská (trvala do roku 362; srov. rok 395).

Fanaticky protithébský král Agésiláos se reaktivoval (srov. předcházející rok) a s vojskem vypravil do Boiótie, kde plenil. Foibidás se zatím opevnil v Thespiích a na konci léta se Agésiláos přes Megary vrátil do Sparty. V zimě byl v potyčce před Thespiemi Thébany zabit spartský velitel Foibidás.

V Athénách měli v této době největší slovo Chabriás a Kallistratos (původem z dému Afidnai). Přesně sto let po založení první symmachie, athénského námořního spolku, arché, byla založena symmachie druhá (prakticky trvala jen do roku 355), "aby Lakedaimonští nechali Hellény na svobodě a žít v pokoji podle vlastních zákonů...". Pro financování válečného loďstva Athénští zřejmě v tomto roku zavedli symmorie, jimž přiřkli povinnosti triérarchií, finanční péči o vystrojení a údržbu válečných lodí, srov. rok 508 a 355. Podle censu veškerého majetku v Athénách a Attice provedeného pro účely válečných daní vlastnili občané tohoto roku hodnotu 5750 talentů (roku 354 to bylo šest tisíc talentů). V symmachii, též druhý délský spolek či druhý athénský námořní spolek, bylo ve spojeneckém vztahu sedmdesát hellénských států. S protiperskou orientací první athénské symmachie neměla tato nic společného a spojenci neplatili žádný tribut či dávku, foros, ale příspěvek na spolkové válečné akce pod athénským velením, syntaxis.

Pro nespokojenost s protektorátem Sparty totiž od spojenectví s ní odpadly státy Býzantion, Rhodos a Mytiléné; srov. roky 390 a 389, kdy se tyto obce staly athénskými spojenci, event. rok 395/394; kdy došlo k opětovnému zvratu, nelze určit, snad hned po smrti Thrasybúlově.

 

Na Chiu se narodil řečník a historik Theopompos, syn aristokrata Dámasistrata. Theopompos žil od roku 334 jako filosparťan v exilu, roku 332 se vrátil na Chios, ale po roce 323 byl opět vyhnán démokraty. Odešel do Egypta a datum jeho smrti neznáme.

 

V Egyptě vypukla nová válka proti Peršanům. Zahájil ji král Nektanebés I., kterého podpořili loďstvem Athéňané s nauarchem Chabriou. Athéňané ale Chabriu s loďstvem brzy odvolali, aby se Králi zavděčili (srov. podmínky míru roku 387): v této době byli žoldnéři Artaxerxovi dokonce cvičeni Ífikratem!

 

V zimě povstal proti Artaxerxovi II. Datamés z Kárie, syn Kamisarův, satrapa Kappadokie. Velitelem jeho žoldnéřů byl Mandroklés z Magnésie. povstání trvalo až do roku 362. Krátce předtím porazil Datamés povstání proti Králi, do kterého se pustili Pylaimenovec Thúys z Paflagonie a Aspis z Kátaonie, tj. z části Kappadokie na hranicích s Kilíkií.

Povstání satrapů, které se těmito akcemi rozvlnilo na západě říše Peršanů, trvalo až do konce vlády Artaxerxa II., tj. do roku 359, i když jeho hlavní aktér byl zavražděn již roku 362 (viz tam). Zároveň lze tušit spojení satrapů s válčícími Egypťany.

 

V Římě bylo t. r. (?) dokončeno rozšíření tzv. serviovských hradeb (viz rok 578, podle krále Servia Tullia, původního stavitele).

Volskové byli poraženi před Satrikem (srov. rok 346), Latinové dobyli Tusculum, ale vzápětí bylo Římany získáno zpět. Od Volsků pak měli Římané klid do roku 346, pokud historiografie nezdvojila informace o jedné a téže události.

 

V Číně si vládce státu Čchi/Qi přivlastnil královský titul: Tchien Che-wang/Tian He, srov. rok 403.

 

************************************************************

377.

Ol. 100, 4

 

Kalleás či Kalliás

a. u. c. 377

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Na jaře se do Boiótie opět vypravil Agésiláos a vedl nerozhodné boje s thébskou koalicí až do konce léta. Pak se vrátil domů.

Na stranu Athén se během druhé války boiótské postavila celá Euboia kromě Hestiaie, kde se krátce předtím dostal k moci jistý Neogenés, a to s pomocí Iásóna z Fer. Byl však brzy vypuzen Sparťany, kterým velel Thérippos. T. r. pak z Hestiaje Thébané vyhnali sparťanskou posádku, které velel Alketás rozptýlený právě láskou k jistému domácímu krasavci (Hestiaiá se v této době již běžně nazývala Óreos). Proti Óreu se vypravilo i athénské loďstvo pod Chabriou, pak se ale pustilo do Kyklad.

 

Kolem roku 377 se ve Fasélidě narodil pozdější řečník a autor tragédií Theodektés, žák Ísokratův, Platónův a Aristotelův. Jako tragik měl premiéru roku 356. Zemřel v Athénách roku 336.

 

V Bíthýnii povstal proti Králi domácí dynasta Bás, syn Boteirův a vnuk Doidalsův, otec Zipoita I. Bás vládl jako fakticky nezávislý dynasta až do roku 327.

O Doidalsovi víme, že obnovil upadající Astakos (srov. rok 711).

Začátek nezávislého státu thráckých Bíthýnů, který se později hellénisoval (královský titul přijali bíthýnští dynastové roku 296, viz tam).

 

V Římě se rozhořely ostré vnitropolitické boje, které už několik let doutnaly. Tribunové lidu C. Licinius Stolo a L. Sextius Lateranus navrhovali (rogationes Liciniae Sextiae) snížení úrokové sazby, znovuzavedení zákona Sp. Cassia o 500 jitrech půdy jakožto největší výměře pro občana (srov. rok 486) a požadovali přístup ke konsulátu pro plebeje.

 

************************************************************

376.

Ol. 101, 1

Dámón z Thúrií (poprvé)

 

Charisandros

a. u. c. 378

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Na jaře onemocněl se zraněnou nohou ve Spartě král Agésiláos, dorazil jen do Megar, a tak se do bojů třetího roku druhé války boiótské vypravil spolukrál Kleombrotos II. Opět bylo až do konce léta bojováno nerozhodně.

Sparťané vypravili do války flotilu šedesáti lodí, které velel Pollis. Proti němu se pustili Athéňané pod Chabriou, protože jim hrozilo nebezpečí blokády. Chabriás porazil Lakedaimonské v námořní bitvě v prostoru zřejmě Naxu a Paru (údaj se nedochoval). Byla to první bitva na moři, kterou svedli Athénští bez spojenecké pomoci po peloponnéské válce, tj. po třiceti letech.

Levému křídlu loďstva Athéňanů velel Kédón, když padl, tak Fókión. Bitva se udála v době velkých mystérií 16. boédromiónu, tj. začátkem října. Sparťan Pollis se o čtyři roky později utopil v moři u Heliky (možná, že je známější spíše díky "zásluhám" o Platóna, kterého prodal do otroctví, než pro válečné skutky; srov. roky 393 a 388).

Poté se Athéňané vypravili do Abdér na pomoc proti thráckým Triballům, kteří vpadli k moři a v několika oddělených střetnutích zničili vojenskou sílu Abdérských. V bojích s Thráky padl stratégos Chariás (nebo až roku následujícího?). • Jiná pramenná verse udává jméno stratéga jako Chabriás; pak by ovšem Chabriás z let 370, 357 a 356 byl někdo jiný ("Chabriás II."). K tomu přistupuje, že na pýthijských hrách v Delfách roku 374 vyhrálo čtyřspřeží Chabria Athénského. Ke jménu Chabriás viz také rok 415, kdy se tak jmenoval athénský epónymní archón.

 

V Athénách dosáhl svého prvního vítězství Anaxandridés z Kameiru na Rhodu či, dle jiných údajů, z Kolofónu v Attice. Byl autorem střední attické komédie. Další jeho data nejsou známa.

Narodila se Olympias Épeirská, matka Alexandra III. Makedonského (popravena roku 316).

 

V Římě nebyli pro hluboké domácí politické rozbroje a nepřátelství římských stavů kolem tzv. rogationes Liciniae Sextiae (viz rok 377 a 367) po pět let na roky 375 až 371 voleni kurulští úředníci. Oba tribunové lidu roku 377 byli opětovně voleni a neustále vetovali volby vojenských tribunů (srov. rok 444 a 367).

Je-li tradiční historické podání pravdivé, je s podivem, že nepřátelé Říma, viz rok 388, nedokázali politické krise využít v poli.

 

V Číně zemřel císař An-wang (vládl od roku 402). Následuje jeho syn Lej-wang/Lei (vládl do roku 369).

Stát Chan/Han zničil stát Čeng/Zheng (srov. roky 586 a 545).

 

************************************************************

375.

Ol. 101, 2

 

Hippodamás či Hippodámos

a. u. c. 379

bez nejvyšších úředníků, viz rok 376

************************************************************

Thébané začali v Boiótii prosazovat svou vůli a postupně obsazovali všechna spojenecká města svými posádkami (viz rok 373)Athénská flotila šedesáti lodí, které velel za Chabriu Tímotheos, syn Konónův, obeplula ve čtvrtém roce druhé boiótské války na žádost Thébanů Peloponnésos, obsadila Korkýru a v bitvě u akarnánské Alyzeie porazila lakedaimonské loďstvo pod Níkolochem s 55 loďmi. Poté se stal athénským spojencem král Alketás I. Molosský.

Thébané se vypravili do Fókidy. U Tegyr, vsi u Orchomenu, narazilo vojsko Pelopidovo na dvě mory, tedy tisíc až 1800 mužů Lakedaimonských, kteří na vyžádání Orchomenských jim táhli na pomoc. Rovněž Fókové poslali do Sparty s žádostí o pomoc.

Thébané Sparťany potřeli, oba jejich polemarchové padli: bylo to první vítězství dosažené díky údernosti thébské svaté čety, hieros lochos, viz rok 379. V rámci boiótské války začala první válka fócká, která trvala do roku 371 (k druhé viz rok 356).

Po zvratu v Thébách se šířily boje o vládu do peloponnéských států. Ve Figalii, Fliúntu, Korinthu, Megarách a v Sikyónu vypukly krvavé občanské války mezi prospartskými či démokratickými, tedy proathénskými režimy s exulanty (srov. rok 379). Ve Figalii/Fialeji se prospartští exulanti pokusili o návrat za dionýsií, kdy lid seděl v divadle, ale neuspěli a odtáhli do Sparty.

V Korinthu se vyhnanci sice z Argu dostali do města s pomocí přátel, ale neprosadili se a v zoufalé situaci se sami navzájem pozabíjeli, aby nepadli do zajetí. Prospartský režim pak odsoudil na smrt řadu občanů popdporujících puč a další exuloval.

V Megarách se po bojích u moci udrželi démokraté a vyhnali prospartské pučisty, povražděni byli protidémokratičtí spiklenci v Sikyónu. Démokraté se pokusili ovládnout Fleiús, pobili na tři sta vládnoucích oligarchů, ale po jejich protiútoku padlo šest set exulantů a kdo přežil, unikl zpět do Argu.

 

V první polovině čtvrtého století sepsal Archestratos z Gely veršovanou gastronomickou příručku Hédypatheia, neboli Delikatessy, kterou později převedl Římanům do latiny básník Q. Ennius.

V téže době působil sochař, malíř a autor spisů o umění Eufranór z Korinthu. Mj. vymaloval stou Dia Eleutheria v Olympii.

 

************************************************************

374.

Ol. 101, 3

 

Sókratidés

a. u. c. 380

bez nejvyšších úředníků, viz rok 376

************************************************************

Spartský král Kleombrotos II. se v rámci pátého roku druhé války boiótské a druhého roku první války fócké s velkou částí armády, jakou mohou v Lakedaimonu postavit do pole, vypravil proti Thébanům na pomoc Fókům.

 

Polydamás z Farsálu, tágos, tj. „vůdce“ Thessalů, hledá ve Spartě pomoc proti jednomu z tetrarchů Iásónovi z Fer, ale pro válku Lakedaimonských s Thébskými byl odmítnut. Polydamás byl pak doma donucen uznat svou podřízenost Iásónovi, vydal mu své děti jako rukojmí a v moci mu zůstala jen akropolis Farsálu. Iásón ovládl Thessalii a měl k disposici osm tisíc jezdců a dvacet tisíc hoplítů, k tomu šest tisíc žoldnéřů. Téhož roku uzavřel spojenectví s Athénami. 

Iásón byl kdysi žákem Gorgiovým. Lékaři mu nedávali naději pro dlouhý život, neboť mu nalezli v těle nádor, a tak hledal Iásón smrt v bitevním šiku. V jedné z bitev ale byl raněn do prsou a zároveň se zraněním zmizel i jeho nádor (srov. obdobnou situaci roku 121).

Vypukly občanské války na Zakynthu a Korkýře. O jejich ukončení nemáme zpráv, ale zřejmě i zde skončila vláda prospartských režimů (viz hned níže).

 

Diplomacií krále Peršanů Artaxerxa II. bylo dosaženo (rozuměj: uplaceno) v Helladě míru: Athéňané poslali ze strachu před vzrůstající mocí Théb do Sparty s návrhem ke smíru, což bylo přijato.

Byl obnoven tzv. královský mír čili Antalkidův všeobecný mír v Helladě, koiné eiréné, z roku 387, resp. 386, k němuž se ovšem nepřipojili Thébané a který d. f. nikdy nefungoval (perské iniciativy viz dále roky 371 a 368). • Athéňané byli ve válečném stavu se Sparťany od roku 378. Jejich vzájemný konflikt byl součástí koaliční tzv. druhé války boiótské z let 378 až 362 (viz ale hned níže).

Thébané se před Sparťany stáhli z Fókidy a oblehli Plataje. Athéňan Tímotheos se s loďstvem vracel po uzavření míru s Lakedaimonskými z Korkýry, ale na Zakynthu vylodil démokratické exulanty, což Sparťané považovali za porušení čerstvých podmínek míru a obnovili nepřátelství.

Sparťané pod Mnásippem poplenili Korkýru a oblehli město; Athéňané pod Ktésiklem se v noci s pomocí Alkety I. Épeirského přepravili do obleženého města.

 

Na Kypru v Salamíně byl zavražděn král Euagorás I., který vládl od roku 411, z toho po určitou dobu společně se svým nejstarším synem Pnýtagorou. Nástupcem na salamínském trůnu se stal jeho druhorozený syn, podle jiné tradice jeho eunúchos, Níkoklés (vládl do roku 361).

 

Peršané se konečně vypravili do Egypta proti králi Nektanebovi I. (srov. rok 378). Perskými veliteli byl Farnabázos, velitelem žoldnéřů byl Athéňan Ífikratés. Rozpory v otázkách taktiky brzy znepřátelily Ífikrata s Farnabázem, a tak z obavy z nejhoršího uprchl Ífikratés do Athén (Ífikratés chtěl rychle táhnout na Memfidu, Farnabázos chtěl postupně a pomalu obsazovat zemi).

Egypťané byli v Deltě Peršany poraženi.

 

************************************************************

373.

Ol. 101, 4

 

Asteios

a. u. c. 381

bez nejvyšších úředníků, viz rok 376

************************************************************

Athéňané vyslali zpět na Korkýru loďstvo v čele s Tímotheem, ale protože byl ještě v Athénách podle jejich vkusu pomalý a zdráhavý v přípravách, odvolali ho z funkce stratéga a na jeho místo zvolili Ífikrata, který se právě vrátil z Egypta (viz předešlý rok).

Mezitím vypukl v obležené Korkýře velký hlad. Při náhlém výpadu obránců města však padl velitel Sparťanů Mnásippos, který se choval zpupně ke svým žoldnéřům a třebaže peníze měl, dlužil jim dvouměsíční platy. Jeho nástupce ve funkci Hypermenés se rozhodl ostrov urychleně opustit a odplul na Leukadu; zanechal za sebou množství proviantu, otroků a nemocných vojáků.

V téže době byl již Ífikratés s loďstvem u břehů Messénie u Sfagiai u Pylu. Obsadil Kefallénii a Korkýru, kde se zmocnil i deseti lodí, které poslal Lakedaimonským na pomoc Dionýsios I. Syrákúský.

Ífikratés, jehož flotila čítala téměř devadesát triér, se pak obrátil s vojskem na pevninu a pochodem se vydal do Akarnánie, kde přes zimu bojoval se spojenci proti znepřáteleným obcím.

Dionýsios I. poslal Sparťanům dalších devět lodí, jejichž velitelem byl Kissidás. Velitel první flotily Krínippos padl do zajetí Athéňanů, kde si vzal život, aby nebyl zotročen.

 

Thébané dobyli Platají (viz předešlý rok): město bylo opět strženo, obyvatelstvo opět odešlo do Athén a do své vlasti se vrátili až roku 338 (srov. roky 427 a 386).

Do téhož roku lze datovat také dobytí a zničení Orchomenu a Thespií Thébany. I tato města byla obnovena až po roce 338 (viz tam a rok 353; k vyvrácení Orchomenu a Thespií rovněž viz rok 364).

Iásóna z Fer uzavřel spojenectví s králem Makedonců Amyntou III.

 

V celé Helladě bylo silné zemětřesení. V Acháji bylo ve vnitrozemí zničeno město Búrá a při pobřeží vlnami Heliké, která se propadla do moře. Búrá byla obnovena, Heliké, původní centrum achájské konfederace, již ne (viz rok 280); počet obětí neznáme.  Mj. otřesy zničily v Delfách Apollónův chrám (srov. rok 370): stál od doby po roce 548 a byl to podle hellénské tradice pátý Apollónův chrám, doložitelně druhý (srov. rok 548).

 

V Egyptě porazil Nektanebés I. Peršany v bitvě u Memfidy a ti se dali na ústup. Iniciativu převzali Egypťané, ale Peršané se na části území udrželi a boje trvaly po celou dobu vlády krále Nektaneba I. (viz rok 363).

 

************************************************************

372.

Ol. 102, 1

Dámón z Thúrií (podruhé)

 

Alkisthenés

a. u. c. 382

bez nejvyšších úředníků, viz rok 376

************************************************************

Athéňan Ífikratés, který přes zimu operoval na pevnině (viz předešlý rok), se z Korkýry vypravil s loďstvem přes Kefallénii, Élidu, Messénii a Lakónii, kde poplenil pobřeží, zpět do Athén.

 

V Thúriích se narodil Alexis, autor střední attické komédie, strýc a učitel Menandrův (zemřel kolem roku 270).

V Eresu na Lesbu se narodil Theofrastos, žák a nástupce Aristotelův. Mezi roky 319 až 315 byl obžalován z bezbožnosti, ale zproštěn viny. Zemřel v Athénách roku 287/286.

 

V Latiu oblehly Velitry Tusculum. Tím se dostaly do konfliktu s Římany (srov. následující dva roky).

 

V Číně se ve státečku Čou/Zhou v sousedství státu Lu narodil konfuciánský filosof Meng-c’, lat. Mencius. Zemřel roku 289.

 

************************************************************

371.

Ol. 102, 2

 

Frasikleidés

a. u. c. 383

bez nejvyšších úředníků, viz rok 376

************************************************************

Pro zničení a obsazení Platají se v Athénách vytvořil nepřátelský postoj k Thébám, k čemuž přistupovala thébská agrese vůči Thespiím (viz předešlý rok a níže) a válka Thébanů proti Fókům, po roce 374 vlastně athénským spojencům. Proto znovu poslali Athéňané do Sparty s mírovými návrhy (srov. rok 374).

V červnu se znovu na zásah Krále konala ve Spartě nová konference všech hellénských obcí (srov. rok 374). Přítomni byli i vyslanci Dionýsia I. Syrákúského a Amynty III. Makedonského. Bylo to první panhellénské setkání, jehož se aktivně zúčastnili Makedonci.

Mír byl uzavřen 14. skiroforiónu, tj. v posledních dnech června nebo v prvních dnech července a byl opět obnovením tzv. králova či Antalkidova míru z roku 386, resp. 374 (koiné eiréné).

Ještě během konference bylo athénské loďstvo ve válečném nasazení. Athéňané pod Ífikratem po uzavření míru vyklidili vše, čeho v této době dobyli a vrátili se domů. Sparťané s králem Kleombrotem II. byli v době podepsání míru ve Fókidě.

Thébané přísahali a byli tak zapsáni do seznamu, což bylo poprvé, kdy tento postup doložen, za sebe, stejně tak jako Athéňané a jejich spojenci přísahali každý zvlášť, kdežto Sparťané přísahali i za své spojence. Druhý den si to však představitel thébských vyslanců Epameinóndás rozmyslel a chtěl též přísahat za všechny Boióťany. Agésiláos tento akt odmítl a Thébané byli vyzváni, aby dali všem boiótským obcím svobodu.

Slavnostní přísahy na mír se nezúčastnili Élejští.

Mantineia se na základě obnoveného Antalkidova míru dočkala restaurace své státní existence, a to přes silnou nevoli krále Agésiláa (srov. rok 385). Byly znovu vybudovány hradby Mantineje.

 

Pouhých dvacet dní po mírové přísaze se Lakedaimonští rozhodli pro novou válku s Thébami. Král Kleombrotos II., který byl s vojskem stále ještě ve Fókidě (viz výše), vpadl do Boiótie. Pátého dne první třetiny boiótského měsíce hippodromiónu, který odpovídal athénskému měsíci hekatombaión, tj. v poslední třetině července, byla v Boiótii u Leukter vybojována bitva Lakedaimonských a jejich spojenců proti Thébám a Boiótům.

Thespijští (viz výše) opustili boiótský šik ještě před bitvou u Leukter, opustili i své zničené město (viz rok 373, a nastěhovali se ke Karésským).

Taktikou šiku sestaveného do tvaru kosého klínu, tzv. loxé falanx (srov. rok 424), thébského vojevůdce a boiótarcha Epameinóndy, žáka pýthagorika Lýsia z Tarentu, utrpěli Lakedaimonští nejtěžší porážku svých dosavadních dějin: ze sedmi set bojujících Sparťanů padli čtyři sta, dalších Lakedaimoňanů padlo přes tisíc. Mezi padlými byl i král Kleombrotos II., polemarchos Deinón, Sfodriás a jeho syn Kleónymos.

Ve Spartě, kde právě drželi gymnopaideie, byla ihned provedena mobilisace a do pole byl postaven každý Sparťan do čtyřiceti let, celkem dvě mory. Se spojenci z Mantineje, Korinthu, Sikyónu, Fleiúntu a Acháje se pod velením Archidáma, syna Agésiláova, který byl stále nemocen, Sparťané vypravili do pole. Spojencem Thébanů zůstal jen Iásón z Fer, který v této době vedl nevyhlášenou válku s Fóky. Athény zůstaly neutrální.

V Boiótii bylo na zimu uzavřeno mezi Spartou a Thébami příměří a všichni se rozešli do svých domovů. Iásón na zpáteční cestě vyplenil Fókidu. Vpadl do Loker Opúntských, kde vyvrátil Hérákleiu Trachínskou a její půdu předal Oiťanům a Málijským (srov. rok 426). Pak dal údajně povraždit většinu Skotúsských (podle jiného pramene spadá tato událost až do roku 367; srov. rok 322).

Iásón, který měl v moci celou Thessalii, byl v daném okamžiku krátce nejsilnější mocností Hellady a byl ve spojenectví s Makedonií, Athénami i Thébami.

 

Ve Spartě zvolili po smrti Kleombrota II. (viz výše; vládl od roku 380) za krále jeho nejstaršího syna, Ágidovce Agésipolida II., který vládl krátce jen do příštího roku.

 

Nová válka Římanů s Velitrami (srov. rok 372 a následující rok). Pro vypuknuvší válku byli v Římě opět zvoleni vojenští tribunové (srov. rok 376). • O Velitrách viz rok 338.

 

************************************************************

370.

Ol. 102, 3

 

Dyskinétos

a. u. c. 384

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

V zimě vypukla v Tegeji občanská válka: Kallibios a Proxenos chtěli sjednotit celou Arkadii v jeden státní útvar, prospartský exponent Stásippos změnu nechtěl. Proxenos padl v boji, Kallibios byl z Tegeji vyhnán. Zažádal o pomoc u Mantinejských, kteří byli zrovna zaneprázdněni stavbou opevnění města (viz předešlý rok; stavbu financovali Élejští). Přesto byl s jejich pomocí Stásippos poražen a zabit, část jeho přívrženců uprchla do Sparty, část byla popravena.

Ještě v zimě se proti Mantinejským a ostatním Arkadům vypravil uzdravený Agésiláos, ale musel se vrátit bez úspěchu domů.

 

Na jaře se vypravili Epameinóndás a Pelopidás v čele spojeneckého vojska Thébanů na Peloponnésos. Jejich spojenci byli Élis, Argos, Arkadové, Thessalové, část Fóků, které si podrobili, Euboia a Lokris. Thébané v celém vojsku tvořili pouze dvanáctinu. Sparťané nabrali do vojska šest tisíc heilótských dobrovolníků za slib, že jim dají plnou svobodu. 

Po šesti staletích, co žili Dórové v Lakónii, byl poprvé v jejich vnitrozemí nepřítel (pobřeží plenili Athéňané během každého vojenského konfliktu se Sparťany, srov. např. roky 431 či 430 za peloponnéské války, či nedávno roku 372). Lakónie byla tentokrát vypleněna v době kolem zimního slunovratu, tj. kolem 21. prosince.

Athéňané vyslali přes roční období pomoc Lakedaimonským v čele s Ífikratem v době, kdy již část thébských spojenců odešla do svých domovů: Ífikratův postup však byl pravděpodobně záměrně laxní.

Krátce nato na zpáteční cestě z Lakóniky porazili Thébané u Kenchrejí oddíl Athéňanů pod Chabriou v bitvě, kde vedle sebe stáli Athéňané a Sparťané jako spojenci poprvé po stu letechPo bitvě prorazili Thébané zeď mezi Kenchrejemi a Léchaiem, která chránila Peloponnésos před útoky ze severu a kterou postavili Peloponnésané roku 480 (viz tam).

V průběhu zimy ale Athéňané pod Chabriou (k tomu viz rok 376) udrželi Korinthos, Troizénu a Epidauros, města, která stále setrvávala ve spojenectví se Sparťany.

Ve Spartě potlačil téže zimy nebo na jaře roku 369 král Agésiláos povstání asi dvou set občanů, tj. Sparťanů, kteří se zmocnili návrší Issórion s chrámem Artemidy a usilovali o změnu stávajících poměrů ve Spartě. Zřejmě šlo o další pokus odstranit královládu, resp. odstranit její volitelnost jen ve dvou rodech, tzv. dyarchie (srov. osud Lýsandrův a další, roky 403 a 396). • Smrt povstalců byla prvním případem ve Spartě, kdy byli občané odsouzeni efory a nikoli soudem sněmu.

 

V zimě roku 371/0, na konci roku 371 či začátkem roku 370, byl s thébskou pomocí obnoven stát Messéňanů v jejich původní vlasti (srov. roky 368 a 460). Během t. r. se Messéňané vrátili z jihoitalského Rhégia, sicilské Messány a kýrénaické Euesperidy. Byla znovu postavena pevnost na hoře Ithómé a pod ní vzniklo sídelní město státu Messéné. Na místě obnoveného kultu Dia Ithómského (Zeus Ithómatás) na úpatí hory byly pak každoročně konány státní slavnosti a hry, ithómaie.

Thébané obnovením messénského státu významně posílili antihégemónní a protilakedaimonské síly na Peloponnésu.

 

Téhož roku byla zorganisována Arkadie do nového státního útvaru (srov. předešlý rok a výše), a to zřejmě nikoli na konfederační bázi (srov. hellénistické koinon z roku 255), ale na základě ethnické unie. Za sídelní město státu bylo určeno město Megalé polis, Megalopolis, tj. Velké město či Veleměsto, které bylo založeno pravděpodobně až roku 368.

V něm bylo mimo jiné vybudováno největší divadlo ve staré Helladě pro odhadem 30 tisíc návštěvníků. Stavba zahrnovala i pramen, který v ruinách vyvěrá dodnes. městská radnice, která se podle zakladatele jmenovala Thersilion, byla stavěna pro deset tisíc lidí (!).

Jenom malá část Arkaďanů nesouhlasila s opuštěním svých starých sídel a s přestěhováním do jednoho velkého města (srov. následující rok a rok 361). Hégemóny Arkaďanů zůstali Mantinejští (srov. rok 255). • Stát Arkaďanů trval v této podobě zřejmě až do bitvy u Chairóneie roku 338.

Élejští přenechali Arkaďanům spornou Trifýlii (viz rok 244 nebo rok 240).

 

Po prvním thébském tažení na Peloponnésos zůstali Lakedaimonští na poloostrově bez významnějších spojenců: byl to praktický konec spolku Peloponnésanů, který existoval od doby před rokem 550 (snad vznikl v roce 556, viz tam; srov. rok 332 a k obnovení viz rok 267). Byl to zároveň konec hégemónie Sparty v Helladěkterá trvala od roku 405 a jejímž vrcholem byla moc, kterou sankcionoval nedůstojný Antalkidův mír.

V tomto okamžiku setrvával ve spojenectví se Sparťany kromě Athéňanů a států uvedených předešlého roku ještě Dionýsios I., který poslal na pomoc dvacet triér s Kelty a Ibéry; pomoc poslal i do Korinthu. Hellénové se tak poprvé v dějinách setkali s bojovníky těchto národů.

Ve Spartě po krátké vládě (viz minulý rok) zemřel Agésipolis II. Novým králem byl zvolen jeho bratr Kleomenés II., který pro změnu vládl šedesát let až do roku 309.

O nové koaliční politice Sparty v Helladě viz rok 281.

 

Před pýthiemi, tedy počátkem září t. r., byl v Thessalii neznámými sedmi muži zavražděn tetrarcha Iásón z Fer: v celé Helladě již vládl strach z jeho moci. Na obětiny o pýthiích shromáždil ze všech thessalských měst na tisíc krav a deset tisíc další zvěře. Iásonovými nástupci se nedílně stali jeho bratři Polydóros a Polyfrón. Zakrátko v Lárisse zavraždil Polyfrón svého bratra Polydóra ve spánku, sám však vládl jen krátce (viz příští rok).

 

V Makedonii zemřel Amyntás III. (vládl od roku 393). Makedonci si za krále zvolili jeho nejstaršího syna Alexandra II. (vládl jen do roku 368). Hned od začátku vedl válku o trůn s Ptolemaiem Auloritem, manželem své sestry Eurynoé, dcerou Amynty III. s královnou Eurydikou I.

Alexandros II. obnovil mír s Illyry, ale tím zároveň uznal jejich mocenské nároky v Makedonii (viz rok 390).

V Épeiru zemřel král Alketás I. (vládl od roku 385). Nástupcem se stal jeho syn Neoptolemos I. (vládl do roku 359).

 

Klearchos z Pontské Hérákleie, který byl ve své vlasti samovládcem nebo o tyrannidu teprve usiloval, byl exulován. Později (viz rok 364) byl povolán zpět, aby odstranil sváry mezi občany a při té příležitosti se uchopil vládu ve státě definitivně: kromě toho se zmocnil Mithridáta Pontského, za něhož pak dostal velké výkupné (tento zemřel roku 362; tzn. že ho nevydal Králi do Persie).

Klearchos I. vládl až do roku 353, kdy byl zavražděn.

 

Započato se stavbou nového Apollónova chrámu v Delfách. Jeho architektem byl Spintharos z Korintha. Chrám byl dostavěn v roce 330/329, resp. o deset let později. Byl to podle hellénské tradice šestý Apollónův chrám v Delfách, doložitelně třetí (srov. rok 373, kdy se zřítil při zemětřesení).

 

T. r. se narodil Kallisthenés z Olynthu, filosof a historik, žák a synovec Aristotelův, dvorní dějepisec Alexandra Velikého. Na králův rozkaz byl popraven roku 327.

Kolem roku 370 se v Tarentu narodil Aristoxenos, syn Spintharův, hudební teoretik, filosof a polyhistór, původně pýthagorik, pak ale žák Aristotelův v Athénách. Zemřel kolem roku 300.

V téže době se v Eresu narodil Aristotelův žák, botanik a historik Fainiás (zemřel kolem roku 300). Jako historik byl první, kdo sepsal dějiny odstraňování samovlád (O odstraňování tyrannů a O sicilských tyrannech).

V téže době ve své abdérské vlasti zemřel filosof Démokritos (narozen kolem roku 460).

 

V Sídónu skončila vláda krále Bódaštarta I. řec. Stratóna I. (vládl od roku 384). Nástupcem jeho syn Tabnit II., řec. Tennés II. (vládl do roku 345). • Změny vlád ve foiníckých městech zřejmě souvisejí s boji ve válce se satrapy (srov. rok 378). xyz

 

Římané oblehli Velitry. Konflikt s Latíny byl snad nyní ukončen příměřím, respektive obnovením platnosti Cassiova paktu, foedus cassianum, viz roky 493, 487 a 388 (o dalším a rzhodujícím vzájemném konfliktu viz až rok 338).

 

V Číně přijal královský titul vládce státu Wej/Wei.