389-380

389.

Ol. 97, 4

 

Antipatros I.

a. u. c.365

P. Cornelius Scipio interrex II., M. Furius Camillus interrex III.

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Akarnánové se v šestém roce korinthské války (394 – 386) vypravili s Athéňany a Boióty proti Kalydónu, který byl kdysi akarnánský, nyní achájský. Achájové si zavolali na pomoc Lakedaimonské. Agésiláos důkladně vyplenil Akarnánii, vojensky nebyl proti nepříteli, který neustále unikal do kopců, nijak úspěšný. Na podzim odtáhl do Aitólie, slíbil, že se napřesrok vrátí a že zničí zbytek, a přes Rhion se vrátil do Sparty.

Thrasybúlos, syn Lykův, se na jaře vypravil s loďstvem z Lesbu na Rhodos, kam původně směřoval a který byl athénským spojencem již od roku 395 či 394 (viz tam). V okolí Aspendu jeho vojáci plenili u řeky Eurymedóntu. Při nočním výpadu Aspendských, kteří se odedávna považovali za osadu Argívských, byl Athéňan Thrasybúlos ubit ve svém stanu. Athéňané zvolili jeho nástupcem Agyrrhia z Kollytu, který se kdysi zasloužil o theórikon (viz v indexu).

Sparťané poslali k Helléspontu Anaxibia, který se usídlil v Abýdu. Proti němu poslali Athéňané Ífikrata, kterého stáhli z bojů v Korinthiadě na žádost Korinthských (zabil několik Korinťanů příliš proargívských). Ífikratés se vylodil na Chersonésu s osmi loďmi a dvěma tisíci peltasty a ze zálohy u Kremasté, kde měli Abýdští zlatý důl, nic netušící Sparťany porazil. Anaxibios odmítl utéci a padl i se svým mladistvým milencem, který ho nechtěl opustit. Abýdos zůstal však spartským spojencem a Ífikratés ho oblehl.

V námořních operacích korinthské války pokračovaly boje o Aigínu. Velitelem spartského oddílu na ostrově byl Eteoníkos, který povolil Aigíňanům piraterii na protilehlém attickém pobřeží. Athéňané proto vylodili poblíž stejnojmenného sídelního města ostrova oddíl těžkooděnců pod Pamfilem a postavili tu pevnůstku. Lakedaimonský nauarchos Teleutiás, mezi Sparťany v poli velmi oblíbený velitel, který se vracel z Égeidy do Sparty z vybírání spojeneckých tributů, Athéňany zahnal do pevnosti. 

Po Teleutiovi převzal velení nad flotilou Hieráx, který cestou na Rhodos nechal na Aigíně dvanáct triér pod Gorgópou. Athéňané snad v říjnu stáhli posádku aigínské pevnosti a odpuli i jejich lodi. Když však Aigínští se Sparťany obnovili loupeživé výpravy, poslali z Athén proti ostrovu dvanáct lodí pod Eunomem. V nočním přepadu athénské flotily před pobřežím Attiky u lokality Zóstér za svitu měsíce Gorgópás zajal čtyři athénské lodi, ostatní uniky do Athén. • V této době byli někteří potomci původních Aigíňanů již nakloněni Athéňanům, mezi nimiž museli ještě žít někteří z těch, kteří přijali usnesení o likvidaci aigínského státu (srov. roky 431, 424 a 405).

Nato se Athéňan Chabriás, syn Ktésippův, který vyrazil na Kypr s deseti triérami a osmi sty peltasty pomoci Euagorovi s válkou proti Králi, v noci vylodil poblíž města Aigíny, z druhé strany vzali město do kleští athénští hoplíté pod Démainetem. V bitvě byli Aigíňané poraženi, námořní velitel Gorgópás padl. Eteoníkos se neodvážil pokračovat v boji, neboť veslaři nedostali delší dobu zaplaceno, viz příští rok.

Chabriás pak odplul s loďstvem na Kypros. Téhož roku totiž uzavřeli Athéňané trojspolek proti Peršanům s Euagorou ze Salamíny a Akórem Egyptským (do roku 386). Tím aktivně zasáhli do kyperské války (viz rok 391).

 

V Kimmerském Bosporu při obléhání Theodosie zemřel pantikapajský vládce Satyros I. (od roku 393). Titul archonta zdědili jeho starší syn Leukón I. (vládl do roku 349), a jeho bratr Gorgippos, který však spoluvládl jen nominálně a zřejmě i krátce.

Theodosiá byla dobyta a Leukón I. se stal archontem Bosporu a Theodosie. Následovalo usmíření s Tirgatao a Ixomaty (viz rok 393). Sindové uznali bosporskou nadvládu a Gorgippos se oženil se sindskou princeznou.

V následné válce s částí Maiótů padl Gorgippos. Jeho jménem bylo pojmenováno město na kontinentu Gorgippia, dnešní Anapa.

Během vlády Leukóna I. byla k říši přivtělena také téjská (resp. mílétská) kolonie Fanagoreia (srov. roky 550, 545 a 541). Pokus dobýt Chersonésos se nezdařil, protože jeho métropole Hérákleiá Pontská mu poslala pomoc.

Říše na Kimmerském Bosporu velmi zbohatla dálkovým obchodem, hlavně obchodem s obilím do Středomoří. Události Leukónovy vlády nelze přesněji datovat. Ani o Leukónovi už historie nezaznamenala nic dalšího, kromě toho, že byl velmi ostražitý: měl prý propustit za svých služeb ty vojáky ze strážného oddílu, kteří se zadlužili hrou v kostky a další hazardní hry. Jeho říše byla populačně, na rozsah i ekonomicky největším hellénským státním útvarem doby předhellénistické. Razil zlatou minci a byl několkrát dekretovaným přítelem Athén.

 

Dionýsios I. obnovil boje v Itálii (viz předcházející rok). Oblehl Kaulónii a následujícího roku také dobyl: obyvatelstvo přesídlil do Syrákús a území předal Lokrům Epizefýrským. Kaulóniá byla později znovu osídlena a zřejmě byla i suverénním státem (srov. rok 357).

Platónův první pobyt na Sicílii u Dionýsia I. do roku následujícího. Platón se mj. seznámil s tehdy vůdčím pýthagorikem Archýtou z Tarentu (zemřel někdy po roce 360; srov. rok 431), který byl ve své vlasti sedmkrát stratégem a který prý v této funkci nebyl nikdy v poli poražen!

 

Pokus Keltů dobýt římské Capitolium se nezdařil díky M. Manliovi Capitolinovi (srov. proslulou pověst o Iunoniných husách a jejich varovném kejhání). V keltském táboře v Římě vypukl mor. Keltové byli ve dvou šarvátkách poraženi M. Furiem Camillem.

Římané se z keltského obležení vykoupili za jeden tisíc liber zlata (327,45 kg) a zahájili obnovu Města. Na Furiovu domluvu znovu odmítli návrh na přestěhování do Véjí (viz předtím rok 393). Zlato údajně vybrali mezi sebou později Massalijští a věnovali Římanům. Z vděčnosti dostali právo bezcelního vplouvání do římských přístavů a jejich spojenecká smlouva byla zřejmě nejstarší, jakou Římané uzavřeli s mimoitalským státem; pokud nevěříme údaji o smlouvě s Kartháginci z roku 508.

 

************************************************************

388.

Ol. 98,1

Sósippos z Delf

 

Pyrgión

a. u. c. 366

Tribuni militum consulari potestate

M. Furius Camillus dict. IV.

************************************************************

Na 98. olympiádě do soutěže ve volném stylu, palé, nikdo nenastoupil proti Aristodémovi z Élidy a tak se stal olympioníkem bez boje: nikdo ho nedokázal ani uchopit kolem pasu. Událost se už nikdy neopakovala a je ojedinělá dodnes. 

 

Na jaře požádali vystrašení Akarnánové Sparťany a Acháje o mír a dostali ho, neboť ustoupili od svého požadavku (viz předešlý rok). • Achájové byli „od nepaměti“ organisováni v jisté symmachii, nikoli v konfederaci či federaci, koinu: to se stalo až roku 280 (srov. rok 314). Kultovní a sněmovní centrum Achájů bylo původně do zániku města v Heliké (viz rok 373 a srov. rok 280).

Lakedaimonští se vypravili proti Argu, nejsilnějšímu z okolních států Peloponnésu. Král Agésipolis I. převzal vojsko ve Fleiúntu a odtáhl do Argolidy. Následovaly boje před Argem, ale bez rozhodného výsledku. Při příchodu do Argolidy se otřásla zem, ale král odešel teprve když do ležení udeřil blesk a zabil několik vojáků.

Za padlého Gorgópu a Eteoníku (viz předešlý rok) poslali Sparťané nauarcha Teleutiu, který podnikal z Aigíny výpady proti Attice a Peiraieu. Ani on však nedisponoval žádnými penězi, zato vysokou důvěrou mužstva. Měli pravdu. S dvanácti triérami vyplul jedné noci Teleutiás přímo proti Peiraieu, v jeho přístavu poškozoval a zajímal obchodní lodi, vojáci se přímo vylodili a vpadli do obchodnické ulice zvané Deigma, "ukázky zboží", kde zajali několik businessmanů a majitelů lodí a než se Athéňané vzchopili, byli Sparťanéi s kořistí zpět na Aigíně. Teleutiás pokračoval v piraterii zajímáním rybářů a obilních lodí u Súnia.

 

Tíribázos se vrátil do Sard opět jako satrapa Lýdie (srov. rok 391). Strúthás byl odvolán do Sús, kam odešel v doprovodu vyslance Lakedaimonských Antalkida (viz následující rok). Zřejmě téhož roku Farnabázos opustil Frýgii, jejímž novým satrapou se stal Ariobarzánés. • Farnabázos se v u dvora oženil s Apamou, dcerou krále Artaxerxa II. Jejich synem byl Artabázos, přítel Aristotelův a Alexandrův. 

 

Athénská expedice operuje na Kypru (viz předešlý rok i rok 386)V kyperském Kitiu sesadil Athéňan Démoníkos, syn Hipponíkův, domácího vladaře Melekiathóna (vládl od roku 392), zřejmě jako properského, a vládl do příštího roku.

 

V Itálii obléhal Dionýsios I. Rhégion, ale Rhégijští si mír vykoupili. Předtím Dionýsiova vojska, které vedl Helóris, rozhodně porazila Ítalióty na řece Eloporos. Helóris v bitvě padl.

Dionýsios dobyl následně Kaulónii (srov. rok 389), později Hippónia, jejich obyvatelstvo přesídlil do Syrákús a půdu přidělil Lokrům Epizefýrským, původním zakladatelům Hippónia (viz rok 379). Následovala nová válka Dionýsia s Rhégijskými, jejichž stratégem byl nyní Fytón.

Na přání Dionýsia I. byl při svém návratu ze Syrákús do Athén na Aigíně, kterou měli tehdy v držení Sparťané, prodán do otroctví Platón. Prodejcem byl Pollis ze Sparty (srov. rok 393 a 376). Platón byl ale svými příznivci brzy vykoupen.

 

Krátce po roce 388 zemřel v Athénách Aristofanés (narozený kolem roku 446). Jeho poslední premiérou byl Plútos z roku 388. Jeho syn Níkostratos byl též úspěšným autorem her tzv. střední attické komédie: komédie psali dokonce další dva Aristofanovi synové Aráros a Filippos.

 

Římané pod M. Furiem Camillem porazili část Volsků, kteří se po sedmdesáti letech téměř nepřetržitých bojů na chvíli vzdali (srov. rok 459). Boje s Volsky však přesto pokračovaly (viz již rok 386). Poslední známý válečný konflikt Římanů s nimi je z roku 341 (viz, srov. ale i rok 125).

Odpadli od Římanů někteří z Latinů a s nimi Hernikové, spojenci v Cassiově paktu, viz rok 493 a 487; válka s nimi ukončena snad roku 370 obnovením Cassiova paktu, viz tam.

Aequové byli Římany t. r. poraženi, Bola, která odpadla někdy po roce 414, viz tam, opět Římany dobyta. Před Sutriem porazil M. Furius Etrusky a vojevůdce se v triumfálním průvodu vrátil do Říma jako vítěz ve třech válkách. Mír s Aequy, který byl uzavřen, byl zřejmě prvním od roku 471 (srov. tam), mezitím byla uzavírána jen příměří (viz roky 304 a 300).

Část Véjanů, Kapénských a Falisků obdržela římské občanství, pravděpodobně neetruští osadníci (srov. rok 396). • Římský stát se v universalistickém smyslu otevřel obyvatelstvu svého nejbližšího okolí (sousedské městské státy ovšem zpočátku nedostávaly občanské právo v plném rozsahu a neměly právo uzavírat plnoprávné občanské sňatky s Římankami a naopak, viz ovšem Cassiův pakt z roku 493).

 

************************************************************

387.

Ol. 98, 2

 

Theodotos I.

a. u. c. 367

M. Manlius Capitolinus interrex, Ser. Sulpicius Rufus interrex a L. Valerius Potitus III. interrex

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

V Súsách dohodl Antalkidás ze Sparty mír s králem Peršanů Artaxerxem II.:

všechny egejské ostrovy budou svobodné, to jest nikoli pod perskou ani jinou kontrolou,

kromě Lémnu, Imbru a Skýru, které budou patřit Athénským,

Klázomeny a celý Kypr, které budou patřit Králi, stejně jako všechna hellénská města na asijské pevnině.

• kdo by mír nepřijal, proti tomu povede Peršan "válku se svými spojenci na zemi, na moři, loďmi i penězi".

 

Antalkidás se po návratu z Persie angažoval znovu ve válce s Athéňany. V Helléspontu, kde ještě Ífikratés s Diotímem obléhaly Sparťana Níkolocha  v Abýdu, porazil Antalkidás athénské lodi a s flotilou osmdesáti lodí úspěšně blokoval dopravu z Pontu do Athén. 

Tzv. králův mír byl pak Tíribázem, viz rok předešlý, vyhlášen v Sardech před vyslanci hellénských obcí. Helléni měli opět jednou války plné zuby a Tíribázovu výzvu, aby přijeli, vzali vážně. Přečetl jim králův dopis s podmínkami, viz zde výše. Vyslanci se pak na zimu rozjeli domů, aby proběhli ratifikační jednání v hellénských státech.

 

Kolem roku 387 zemřel v Thrákii král části Odrysů Amádokos I. (vládl od roku 410). Nástupcem se stal Hebryzelmis, zřejmě Amádokův syn, který vládl do roku 383.

Ještě před Amádokovou smrtí zrušil vládce jiné části Odrysů Seuthés II. spojenectví s ním a s Athéňany a vypukla nová válka. Hebryzelmis Seutha z jeho knížectví vypudil, Seutha však Ífikratés s žoldnéři přivedl zpět do země a vládl až do roku 383.

 

V Kitiu na Kypru se k vládě vrátil Melekiathón, když usurpátor Démoníkos z Athén byl zavražděn (viz předešlý rok). Melekiathón vládl do roku 361 (k situaci na Kypru viz následující rok).

 

V Itálii se Rhégijští konečně vzdali Dionýsiovi I. po válce, která byla s přerušeními vedená od roku 394. Rhégijský stratégos Fytón byl popraven. Rhégion bylo vyhladověno po jedenáctiměsíčním obléhání. Dionýsios dal prý město vylidnit, podle jedné verse dokonce srovnat se zemí. Dionýsios II. ho později obnovil jako syrákúskou kolonii, resp. jen část původního Rhégia, pod jménem Foibiá. Takto město existovalo do roku 351 (viz tam).

Dionýsios I. založil poté na ostrově Issa v Jaderském moři kolonii, další se jménem Hatriá, Atriá (Hadria, Adria ve Venetii) na místě původně etruské obchodní osady u ústí Pádu, a přístaviště na jihu Korsiky.

 

V letech 387 až 346 vznikly hellénské dějiny, tzv. Hellénika z Oxyrhynchu, dílo neznámého historika, který navázal na Thúkýdida.

 

Boje Římanů s Etrusky. Římané dobyli města Cortuosa a Contenebra. K Římu přibyly čtyři nové tribue: Stellatina, Tromentina, Sabatina a Arniensis (takže dosáhly počtu 25).

Podle jedné tradice byla 18. července 387 vybojována bitva u Allie, viz ale rok 390.

 

************************************************************

386.

Ol. 98, 3

 

Mystichidés

a. u. c. 368

Tribuni militum consulari potestate

interreges: M. Manlius Capitolinus II., Ser. Sulpicius Camerinus II. a L. Valerius Potitus IV.

************************************************************

Ve Spartě se konala všeobecná konference Hellénů o tzv. Antalkidově či králově míru. Jeho podmínky (viz předešlý rok) byly přijaty všemi Hellény a vyhlášen všeobecný mír, koiné eiréné. Skončila druhá válka Hellénů s Peršany, která trvala od roku 399 (srov. roky 490 a 336).

Pro odpor Agésiláův nebylo Thébanům dopřáno přísahat jménem všech Boióťanů, ale každý jejich státeček složil přísahu na mír svým jménem.

Korinthští také zprvu dělali problémy, tak byli opět odděleni od soustátí s Argívskými (viz rok 392): znovu se stali samostatným státním útvarem, polis. Korinťané pak vyhnali démokraty a uzavřeli spojenectví s Lakedaimonskými.

Antalkidův mír a konference ve Spartě byly vrcholy lakedaimonské hégemónie v Helladě v letech 405 až 370.

Byly opět osídleny Plataje (viz rok 427). Rodiny původních Platajanů žily celou dobu v Athénách.

 

Propukla nepřátelství mezi Lakedaimoňany a Mantinejskými, kteří odmítli na spartský pokyn strhnout své hradby. Krátce předtím vypršel třicetiletý mír mezi Spartou a Mantineiou, uzavřený po roku 418: začátek krátké války mantinejské, která trvala do příštího roku, a konec efemerního všeobecného míru mezi Hellény, viz výše.

 

Na Kypru byl Euagorás ze Salamíny poražen Peršany a musel před nimi uprchnout do Egypta. Salamís byla obležena. Jako důsledek Antalkidova míru evidentně skončila athénská vojenská pomoc Euagorovi (srov. rok 391 a 388); zvrat v tzv. kyperské válce, konec trojspolku z roku 389 (viz následující rok).

 

Dionýsios I. pro podezření ze spiknutí proti své osobě poslal do vyhnanství ze Syrákús Filista a svého vlastního tchána Leptina. Leptinés byl brzy omilostněn, ale Filistos byl nejprve poslán do Thúrií a pak do Hatrie: Dionýsios ho nikdy neomilostnil (viz až rok 366).

 

Římané pod M. Furiem Camillem porazili další skupinu Volsků (srov. rok 388), dále Latiny a Herniky, bylo dobyto Satricum, Etruskové poraženi a jejich město Nepete dobyto.

 

************************************************************

385.

Ol. 98, 4

 

Dexitheos

a. u. c. 369

Tribuni militum consulari potestate

A. Cornelius Cossus dict.

************************************************************

Snad roku 385 se narodil v Makedonii Antigonos, syn Filippův, později zvaný Monofthalmos. Padl roku 301.

 

V zimě se vypravil král Agésipolis I. proti Mantineji a město oblehl. Agésiláos do války nechtěl, neboť prý jeho otec byl s Mantinejskými spřátelen. Na jaře byly hradby města vážně ohroženy vysokou vodou, kterou Lakedaimoňané přivedli do města postavením hráze. Agésipolidův otec Pausaniás, který žil stále v exilu (viz rok 395) vyjednal se svým synem a nástupcem smír, který zachránil obleženým život. Mantineia se vzdala: konec války mantinejské, která trvala rok. Argívští a domácí démokraté směli odejít ze města, změnil se režim. Obyvatelstvo však bylo rozděleno do čtyř vesnických občin, v nichž arkadští Mantinejové žili „za dávných časů“, čili ztratili svém stát. Tento stav platil do roku 371.

 

V Tegeji zemřel podle jiné tradice spartský král Pausaniás, aniž by měl něco s Mantinejou společného (viz rok 393).

 

Illyrové ve spojenectví s Dionýsiem I. Syrákúským porazili Molossy a přivedli do Épeiru jako krále Alketu I., který žil v Syrákúsách v exilu. Illyrští Taulantiové zůstali v zemi do roku 375, Alketás I. vládl Molossům do roku 370. • O tom, kdo vládl v letech 404 až 385 v Épeiru a za jakých poměrů, nemáme žádných zpráv.

Parští založili s pomocí Dionýsia I. na ostrově Faria osadu Paros, pozdější Faros (dnešní Stari Grad na Hvaru). V delmatském regionu, a to na dnešní Korčule, již předtím existovala kolonie Knidských Melaina Korkýra, Černá Korkýra, jejíž dobu vzniku neznáme. Obě osady se brzy illyrisovaly.

 

Euagorás se vrátil z Egypta na Kypr, když dostal finanční pomoc od krále Achóra (srov. rok 386) a zákulisním jednáním a úplatami se mu podařilo dosáhnout míru s Peršany. Tím skončila tzv. válka kyperská (trvala od roku 391). Euagorás byl Králem potvrzen za vládce v Salamíně kyperské.

Kolem roku 385 vládne v Pafu na Kypru Tímocharés (jeho další data neznáme, viz rok 323).

 

V téže době byli Peršané ve válce se (skythským?) národem Kadúsiů na jihozápadním pobřeží Kaspického moře. U dvora Krále pak probíhal intrikářský boj mezi Tíribázem a Orontem o přízeň a moc, Orontés upadl u Krále v nemilost.

Glós, syn Tamův a zeť Tíribázův, odpadl téhož roku (?) od Artaxerxa II. a vstoupil ve spojenectví s Achórem a Spartou. Až do této doby byl velitelem perského loďstva v kyperské válce. Brzy poté byl zavražděn v Egyptě.

 

Římané pod diktátorem A. Corneliem Cossem s M. Furiem Camillem slavili v nových bojích s Volsky a jejich spojenci další úspěchy.

Horlivost hrdiny z keltské války M. Manlia Capitolina, který se v Římě angažoval v dlužnických záležitostech plebejů, upoutávala pozornost patricijů. Diktátorem A. Corneliem byl zatčen, ale z rozhodnutí senátu propuštěn. Ve městě opět vypukly sociální rozbroje (viz následující rok).

 

************************************************************

384.

Ol. 99, 1

Dikón ze Syrákús

 

Dieitrefés

a. u. c. 370

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Na olympijských hrách byla mezi soutěžní disciplíny připojena další, tethrippon pólikon, tj. závod čtyřspřeží s hříbaty. Prvním jeho olympioníkem se stal Eurybatos z Lakónie, podle druhé verse jiný Sparťan, jistý Sybariadés.

Na této olympiadě došlo poprvé ke kuriosnímu jevu, dnes zcela běžnému: Sótadés z Kréty byl vyhlášen vítězem v dolichu jako Kréťan. Pak ale vzal peníze od Efesanů a dal se prohlásit olympioníkem za Efesos. Za což byl doma poslán do vyhnanství. Sótadés byl průkopníkem sportovní turistiky těch, kteří vystupují v barvách země, kde to je finančně výhodnější.

 

Na nátlak Sparťanů přijali Fleiúntští zpět do vlasti politické exulanty, jimž byl vrácen majetek ve státě a těm, kteří ho předtím řádně zaplatili, dal stát finanční náhradu.

 

Illyrové přepadli ze severu kolonisty Faru, byli ale Dionýsiem I. poraženi (viz předešlý rok). Dionýsiova flotila pak plenila jižní pobřeží Etrurie, Pyrgoi, přístav města Caere.

Dionýsiova flotila je zjevně posledním hellénským loďstvem, které kdy v oblasti střední Itálie v Tyrrhénském moři vojensky působilo (srov. rok 349).

 

V Athénách se v dému Paianiá narodil řečník a protimakedonský politik Démosthenés, syn Démosthenův. Ve Stageiře se narodil filosof Aristotelés. Oba zemřeli roku 322 (k Aristotelovi srov. roky 347, 345, 343, 336).

 

V Sídónu se skončila vláda krále Ešmun’asara II. (od roku asi 400). Byl čtvrtým panovníkem v dynastii, kterou zahájil někdy po roku 450 jeho děd Ešmun’asar I. Pak spoluvládl jeho jeho otec Tabnit I., řec. Tennés I. se svou sestrou a kněžkou Am-Aštoreth. Měli dva syny a po Ešmun’asarovi II. vládl jeho bratr Bód’aštart, řec. Stratón I. (vládl do roku 370).

 

V Římě byl na začátku roku postaven před soud hrdina z keltské války proslavený obranou Capitolia M. Manlius Capitolinus pro pokus o nastolení samovlády. Byl odsouzen a popraven shozením s Tarpejské skály; klasický příklad odstranění politického protivníka soudním řízením (viz předešlý rok a podobný osud Sp. Maelia roku 439).

Ve Městě vypukl mor.

 

************************************************************

383.

Ol. 99, 2

 

Fanostratos

a. u. c. 371

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Akanthští a Apollónští požádali z řevnivosti o pomoc proti Olynthským Lakedaimonské, kteří spolu se spojenci vyslali expediční sbor, jehož předvoji velel Eudámidás a za ním pochodoval jeho bratr Foibidás. Vypukla první válka olynthská (trvala do roku 379).

Olynthští, kteří dostali od makedonského krále Amynty III. za pomoc proti Illyrům (srov. rok 393) velký kus Makedonie, byli v regionu nejsilnějším státem chalkidické federace, jejím hégemonem.

Eudámidás vstoupil do Poteidaje, která, ačkoli patřila do chalkidického spolku, se postavila na sparťanskou stranu.

Foibidás se zdržel v Boiótii, kde jednal s místními oligarchy vedenými Leontiadem, sokem polemarcha démokrata Isménia. V říjnu vpustil za bílého dne Leontiadés Sparťany s Foibidou na thébskou Kadmeiu. Isméniás byl zatčen a na tři sta Thébanů odešlo do vyhnanství do Athén, kam dorazili v době konání thesmoforií, tj. v polovině nebo druhé polovině října.

Leontiadés si ve Spartě osobně pojistil spojenectví a Isméniás byl doma postaven před tři peloponnéské soudce a za spolčování s Králem (sic!!!) byl odsouzen na smrt a popraven. Théby se staly sparťanským spojencem.

Protože jednal proti, resp. bez rozkazu, dostal Foibidás později od eforů za svůj čin peněžitý trest. Ale skutek se líbil a byl schválen...

 

V Makedonii se narodil Filippos, syn Amynty III., třetí syn s Eurydikou I., dcerou Sirrhy z Elimeie. Jeho staršími sourozenci byli Alexandros II., Perdikkás III. a sestra Eurynoé, manželka Ptolemaia Aulorita (srov. rok 368).

Se svou druhou ženou Gygaiou, dcerou krále Archeláa (413- 399), měl Amyntás III. syny Archeláa, Arrhidaia a Meneláa.

 

V Thrákii zemřel král části Odrysů Seuthés II. (vládl od roku 405). Nástupcem se stal jeho syn Kotys I. (vládl do roku 359). Protože přibližně v téže době zemřel rovněž vládce druhé části Odrysů Hebryzelmis, který kraloval od roku 387 a neměl nástupce, dostali se Odrysové opět pod vládu jednoho dynasty, a to Kotya I.

 

Na Sicílii porazil Dionýsios I. v bitvě u Kabaly Karthágince pod Mágónem, který v boji padl. Panství Kartháginců na ostrově se umenšilo ještě více (srov. rok 392). Tímto Dionýsiovým útokem začala čtvrtá válka o hégemónii nad Sicílií, která skončila ještě v průběhu roku.

Válka byla pro Púny úspěšná. V bitvě u Kronia (místo neznámé polohy stejně tak jako Kabala) byl Dionýsios I. těžce poražen nejmenovaným synem padlého Mágóna. V bitvě padl mj. i Leptinés. Kartháginci pak obsadili Selínús, Hérákleiu Mínóu a Thermai.

Řeka Hímera a Halykos zůstaly hranicemi mezi Karthágem a Syrákúsami až do dob římské expanse.

 

Kolem t. r. přišel do Athén slavný astronom, mathematik a geógraf Eudoxos z Knidu.

 

V Římě trval hladomor, odpadli někteří ze spojenců. Do Nepete byla zavedena římská kolonie.

 

************************************************************

382.

Ol. 99, 3

 

Euandros I.

a. u. c. 372

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Pokračovalo spartské tažení proti Olynthu, kterého se nyní zúčastnili také Thébané. Vrchní velení nad výpravou deseti tisíc Peloponnésanů a dalších spojenců převzal Teleutiás, bratr Agésiláův. Mezi protiolynthskou koalicí se objevili král Makedonů Amyntás III., který poslal do války žoldnéře, a bojovný vládce Elimiů Derdás. Boje před Olynthem nevedly k rozhodnutí, Sparťané plenily, ničili po dva roky úrodu a káceli ovocné stromy.

 

Lakedaimonští nově uspořádali své spojence ve spolku Peloponnésanů. Inspirací byl zaniklý délský spolek Athéňanů: každý z nich byl zařazen do jednoho z deseti obvodů, meros, meré, a dostal povinnost postavit do pole tisíc mužů do spolkového vojska, nebo uhradit náklady spojené s udržováním takového oddílu.

 

Boje Římanů s Praeneste (kdysi hellenisovaná osada Polystefanos), Velitrami, Etrusky, nově s Volsky a Tusculem.

 

************************************************************

381.

Ol. 99, 4

 

Démofilos

a. u. c. 373

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

Na jaře porazil Derdás z Elimie před Apollónií olynthské jezdce (údajně osobně v boji zabil osmdesát Olynťanů?), pak ale byli před Olynthem spojenci lakedaimonské koalice poraženi a Sparťan Teleutiás padl. Spartská fronta se náhle rozpadla. Proti Olynthu se vypravil ze Sparty král Agésipolis I. s posilami, mimo jiné s heilóty, syny heilótů se Sparťankami a se syny cizinců vychovávaných v Lakedaimonu (trofimoi, "chovanci"). 

Mezitím však propukly občanské rozbroje ve Fleiúntu a aristokraté, bývalí exulanti (srov. rok 384) si opět stěžovali ve Spartě, že se jim doma ubližuje. Za své udavačství dostali od státu blíže neznámý trest za to, že podstoupili diplomatickou misi, aniž by byli sněmem pověřeni. Efoři pak vyhlásili Fleiúntským válku a do pole vytáhl (přes zvyklost, že jeden z králů musí zůstat doma) druhý král Agésiláos a město oblehl. Fleiús, který v té době měl všeho všudy pět tisíc občanů, byl v obležení až do roku 379.

 

M. Furius Camillus porazil Volsky u Satrika, Tusculum Římané zklidnili bez boje a jako první cizí město dostalo plné římské občanství, aniž by bylo zničeno (srov. částečná občanství roku 388).

 

************************************************************

380.

Ol. 100, 1

Dionýsodóros z Tarentu

 

Pýtheás

a. u. c. 374

Tribuni militum consulari potestate

T. Quinctius Cincinnatus Capitolinus dict.

************************************************************

Agésipolis I. dorazil do olynthské války a poněvadž se mu v poli nikdo nepostavil, plenil a dobyl Toróné, které patřilo do spolku Chalkiďanů. Uprostřed léta dostal král náhle vysokou horečku a u Afytie u Olynthu v Dionýsově chrámovém okrsku zemřel. Tělo uložené v medu bylo pohřbeno ve Spartě. Velení nad vojskem v Makedonii předali efoři Polybiadovi. Agésipolis I. vládl od roku 395. Protože zemřel bezdětný, nástupcem v královském úřadě se stal jeho bratr Kleombrotos II. (vládl do roku 371).

Druhý spartský král Agésiláos pokračoval v obléhání Fleiúntu, kde vypukl velký hlad. U moci ve městě byl jistý Delfión, zřejmě vůdce démokratické strany.

 

Na 100. olympiádě přednesl Ísokratés řeč Panégyrikos o společném boji Athén a Sparty proti Peršanům. O allianci Hellénů proti barbarům jako první hovořil Gorgiás na 97. olympiádě roku 392.

 

V Efesu zemřel básník díthyrambů Filoxenos z Kythéry (narozen roku 435).

Kolem roku 380 se v Megarách narodil Stilpón, třetí scholarchos megarské školy (zemřel kolem roku 300). V Lampsaku se narodil historik a rhétór Anaximenés, žák Diogena ze Sinópy a učitel Alexandra Velikého (zemřel kolem roku 320). V attickém dému Paianiá se narodil řečník a politický protivník Démosthenův Démadés. Po roce 338 přešel na promakedonský kurs, přesto byl roku 319 v Pelle Kassandrem popraven.

Po roce 380 zemřel v Athénách řečník Lýsiás (nar. kolem roku 446) a kolem t. r. zemřel hladovkou snad v Lárisse slavný sofista Gorgiás z Leontín (narozený kolem roku 483).

Někdy mezi lety 380 až 370 zemřel filosof a oddaný Sókratův žák Eukleidés z Megar (narozený kolem roku 450).

 

V Egyptě zemřel král Hakór, Akóris, který vládl od roku 393. Jeho nástupcem se stal nám jinak neznámý Nefaarud II., řec. Neferités II., který byl již po čtyřech měsících vlády zavražděn. Jím skončila Manethónova XXIX. dynastie, zv. mendéská (trvala od roku 399; o ostatních panovnických jménech této dynastie viz rok 393).

Novým králem se stal Cheperkaré Nechtnebof (řec. Nektanebos či Nektanebés I.), syn Džehův či též Zedhórův (řec. Tachóa I.), původem z Thebnúte, řec. Sebennytés. Nektanebos I. vládl do roku 363. Byl zakladatelem poslední domácí dynastie, které dává Manethón pořadové číslo XXX (trvala do roku 343).

Wezíry v této dynastii byli Padineit, Harsiese a Anchefechonsu, poslední z jmenovitě známých domácích královských prvních ministrů.

 

Pokračovaly boje Římanů se spojenci. Praenestští byli poraženi T. Quinctiem na řece Allii a město bylo dobyto. Rovněž tak Velitry.