429.

Ol. 87, 4

 

Epameinón

a. u. c. 325

Hostus Lucretius Tricipitinus a L. Sergius Fidenas II.

ep. eforos ve Spartě Sóstratidás

************************************************************

Ještě v zimě byl v Anatolii na Maiandru poražen athénský expediční sbor na šesti lodích, který se v Lykii vylodil, aby vybíral členské příspěvky do délského spolku a honil piráty. Jeho velitel Melésandros v bitvě s místními padl; srov. rok předešlý.

V létě třetího roku války, kdy Sparťané obléhali Plataje, viz zde níže, působilo athénské vojsko o dvou tisících hoplítech a dvou stech jezdcích, jemuž veleli Hestiodóros, Fanomachos a Xenofón, na Chalkidice: mysleli si, že se zradou zmocní města a plenili úrodu v kraji. V bitvě u Spartólu či Spartalu v Bottiaji/Bottiké, bývalém členu délského paktu, však byli Athéňané Chalkidskými s Olynthskými setrvalými útoky zahnáni a stáhli se do Poteidaie: padlo 430 Athéňanů a s nimi všichni tři stratégové.

• Bitva je z vojenského hlediska zajímavá tím, že v ní poprvé v historii porazili lehkooděnci/peltasté a jezdci těžkooděnce/hoplíty s jízdou. Taktiku boje lehkooděnců později vypracoval Ífikratés. Athéňané se po bitvě u Spartólu z regionu na pět let vytratili (viz dále rok 424).

 

Někdy v téže době se opět vyhrotily thrácko-makedonské vztahy (srov. rok 431). Sitalkés I., syn Térův, poskytl útočiště pretendentovi celomakedonského trůnu Amyntovi, který byl synem Filippa, Perdikkova bratra. Amyntás přemluvil Sitalka, athénského spojence, k tažení proti Perdikkovi II. a snad až v září (?) se vypravil Sitalkés v čele silné thrácké armády do Makedonie a proti Chalkiďanům. Tak mohutné, ale špatně načasované tažení hellénský svět nepoznal. ● Perdikkás mu slíbil rekonciliaci s Athéňany, když mu Sitalkés pomůže proti Filippovi, ale slib nedodržel, takže si Thrák s sebou vzal Amyntu. Jako vyslanec byl u Sitalka tehdy Hagnón, který ujišťoval o athénské námořní pomoci i se silným výsadkem. 

Sitalkova říše Odrysů se rozkládala mezi Haimem a Rhodopou až k Pontu, vládl i Paionům severně od Makedonů a Getům za Haimem při dolním Dunaji a všem dalším národům mezi Abdérami u Egejského moře po Istros na severu a od Býzantia po Strýmón, kde sídlili Laiaiové (projít tuto vzdálenost prý trvalo dobrému chodci třináct dnů).

Sitalkés disponoval pro tehdejší sousedský svět Hellénů obrovským bohatstvím a jeho nástupce Seuthés ročně na tributech vybral jenom ve stříbře a zlatě na čtyři sta talentů, tedy ne o mnoho méně než Athéňané od svých spojenců v rámci délského paktu.

Pro pozdní tažení do Makedonie shromáždil armádu o 150 tisících mužích, z toho byla třetina jízdní a z nich část Getové, kteří táhli po "silnici" vysekané v lesích o předchozí výpravě proti Paionům (takovými počiny se mnohem později ve vojenství proslavili až Římané. Voje překročily pusté pohoří Kerkiné, hranici mezi Sinty a Paiony a shromáždily se v paionském Dobéru. Odryský král se asi v říjnu zmocnil větší části Makedonie, Perdikkás s Makedony zalezli do pevností a nijak se v poli nebránili, Európos Thrákům při krátkém obležení odolal. Strach dostali i Thessalové a všichni z Hellénů, kteří žili severně od Thermopyl.

Thrákové vpadli do Mygdonie, Bottiaie, na Chalkidiku a plenili. Kořisti však bylo pro tolik mužstva málo, Thrákové trpěli hlady a hlavně zimou. Po třiceti dnech války v Makedonii, z toho osm na Chalkidice, když ani athénská flotila nebyla na obzoru, uzavřel s Perdikkou II. mír a jeho synovec a nástupce Seuthés, který smír zprostředkoval, se oženil s Perdikkovou sestrou Stratoníkou.

Amyntás (II.) zmizel nadlouho z dochovaných historických pramenů, zřejmě zůstal ve svém knížecím údělu. Trůnu se asi později nakrátko domohl, viz rok 394 (?).

 

V létě se na další frontě války vypravili Sparťané v síle tisíce hoplítů do Akarnánie, kam byli zváni a kde dali vzniknout spolku Molossů s Atintánci, kteří byli illyrským kmenem (srov. rok 282, event. 229). V épeirsko-akarnánském regionu, kde v této době teprve docházelo ke konečnému usazování épeirsko-illyrských kmenů, se stali spojenci Sparťanů Cháoni, Thesprótové, Parauaiové a Orestové; viz předchozí rok. 

Molossům tehdy velel Sabylinthos, poručník krále Tharyba, viz zde níže, Parauaie vedl jejich král Oroidos a doprovázel ho oddíl Orestů, jejichž král Antiochos se osobně nájezdu na Akarnánii neúčastnil; dokonce Perdikkás II. poslal tisícovku vojáků, tajně, aby se to tehdy jeho spojenci athénští nedozvěděli; dorazili však, až když bylo po všem. Thesprótům a Cháonům, kteří královládu neznali, veleli Fótios a Níkánór.

Na podzim byla však sparťanská koalice, kterou vedl v této oblasti Knémos a nečekala, až dorazí flotila z Korinthu, bitvou u Stratu, největšího z akarnánských měst, domácími pod hradbami odražena. Téhož dne porazili Athéňané s dvaceti loďmi pod Formiónem, synem Asópiovým, který již od loňska střežil vody kolem Naupátku, Korinťany s více než dvojnásobnou přesilou v námořní bitvě v prostoru mezi jižním pobřežím Akarnánie a mysem Rhion v Acháji; dvanáct triér zajali i s mužstvem.

V Kylléně v Élidě se pak shromáždila zbylá plavidla Korinťanů a jejich spojenců, z Leukady připlul po porážce u Stratu Knémos a s domácími Élejskými chystali Sparťané revanš. Formión získal z Athén posilu dalších dvaceti plavidel, ovšem jejich stratégos, jméno neznáme, dal na Níkiu z Gortýny, proxena v Athénách, aby se nejprve vypravil na Krétu na pomoc Polichňanům ve válce proti Kydónii. 

Athéňané tedy na ostrově plenili majetky Kydónských a navíc ho zdržel nepříznivý vítr. Formión kotvil u Rhia, u stejnojmenné obce v Acháji a v Panormu se sešlo námořní a pozemní vojsko Peloponnésanů. Byli v přesile, dohromady 75 triér, takže Formión prchal s loděmi do Naupáktu, ale uniklo jich jen jedenáct; ostatní byly jaty. Pronásledovatele však zaskočilo potopení lodi, na níž se plavil Sparťan Tímokratés: když se loď potápěla, probodl se a tělo se pak objevilo v přístavu Naupáktu.

Formión otočil a naopak pronásledoval prchající peloponnéské lodi. Dokonce se jim podařilo získat zpět lodi, které padly předtím Peloponnésanům do rukou a šest plavidel navíc. Teprve po bitvě dorazila athénská posila o dvaceti lodích, která se "zdržela" válčením na Krétě po boku svých spojenců. 

Po těchto úspěších se Formión s vojskem vrátil k přezimování na základnu v Naupáktu. V zimě s pomocí čtyř set athénských hoplítů a stejného množství messénských dosadil do Stratu režim více nakloněný Athéňanům a do Koront reinstaloval jistého Kynéta, zřejmě lokálního tyranna. Pokračovat proti Oiniadám, které jako jediné z akarnánských měst stály při Peloponnésanech, Formión nechtěl, neboť kraj byl pod vodou, a vrátil se s mužstvem do Naupáktu (viz rok následující).

● O koinu Akarnánů, jehož dobu vzniku neznáme, ale podle všeho až do hellénismu před Stratem sněmovním střediskem Akarnánů byly Olpy; srov. rok 426. O spolkových institucích viz u roku 231.

Sparťané a Peloponnésané vracející se z Korinthského zálivu na zimu domů se pod Knémem pokusili o náhlý přepad Peiraiea. Šli se svými vesly z Korintha pěšky do Megar, kde v Nísaji leželo vytaženo na souši čtyřicet lodí. Nevanul dobrý vítr, tak namísto na Pieraieus cestou přepadli Salamínu, přemohli posádku strážní pevnosti, vyloupili ostrov a uprchli s kořistí zpět k Megarám dříve, než se Athéňané stačili z překvapení vzpamatovat, a odtud do Korintha. 

 

V létě se vypravil král Archidámos II. s jiným vojskem nikoli do Attiky, ale tentokrát do Boiótie. Nabídl Platajským, aby spočetli svůj majetek, město mu vydali a odešli, kam chtějí; po válce že jim Sparťané vše vrátí i s výnosy jejich zabaveného hospodářství. Platajští, kteří měli své rodiny a služebnictvo v Athénách u svých spojenců, odmítli. 

Archidámos město hájené čtyřmi sty Platajany, osmdesáti Athéňany a 110 ženami (na vaření) oblehl mohutným valem. Obležení proti němu zdvihali hradby a nijak nepolevovali. Archidámos použil obléhací stroje, nakonec dal až po hradby nanosit dřevo a zapálit: požár to byl prý ohromný, ale vítr nevál proti městu a také začalo pršet.

Sparťan neměl  štěstí a vrátil se s jádrem vojska na Peloponnésos v době, kdy vychází v souhvězdí Boótés jeho nejjasnější hvězda Arktúros, tj. v polovině září, tedy v době, kterou Hellénové počítali za začátek podzimu. Obležení Platají ale nebylo zrušeno, na spartské straně bojovali Boióťané, kteří postavili do stráže obléhacích hradeb na zimu polovinu vojáků (obléhány až do roku 427, viz). 

 

Téhož roku na podzim zemřel v Athénách na mor, řádící v přelidněném městě, jeden z nejznámějších a nejzasloužilejších občanů Periklés (c. přes 60; narodil se někdy po roce 500). Aristokrat oddaný démokratii zemřel několik měsíců po té, co byl naposledy zvolen stratégem (srov. rok 443, od kdy byl volen každoročně, a rok 430). Před ním epidémii podlehl jeho nejstarší syn Xanthippos, který otce nesnášel, neboť ho držel zkrátka a nepouštěl ho k rodinným financím, zřejmě ještě před otcem zemřel rovněž druhorozený syn Paralos, jeho sestra, jméno neznáme, a řada Perikleových přátel.

Před skonem povolili Athéňané Perikleovi výjimku ze zákona z roku 451, který sám navrhoval, aby totiž občanství přináleželo pouze těm, kteří mají oba rodiče Athéňany: jeho stejnojmenný syn s Aspasií byl uznán za Athéňana (o jeho tragickém osudu viz rok 406). 

Morovou ránu se pokoušel zmírnit lékař Akrón z Akragantu, syn Xenónův, vrstevník Empedokleův, pálením ohňů v ulicích města, aby se horkem ozdravil athénský vzduch. Akrón, autor řady spisů a mimo jiné o zdravé výživě, býval pokládán za zakladatele empirické školy lékařské, viz též v indexu s. v. lékaři. 

Téhož roku měl premiéru autor staré attické komédie Frynichos, podle jiného údaje už o 86. olympiádě, tedy v letech 436-433). Jeho další životní data nejsou známa, složil nejméně jedenáct her (jiný od tragika Frynicha, viz rok 511).

Do Athén se dostal, spíše jako uprchlík, než jako rukojmí (srov. výše v tomto roce) pozdější král Molossů Tharyps, prý na výchovu. Tharyps, též Tharypás či Tharipos, vládl pak v letech 410 až 404 (asi sotva syn Admétův, prvního historicky známého krále Molossů, srov. rok 469). Měl mezi Molossy zavést alfabétu a zákony, které prý v Athénách okoukal.

Zřejmě t. r. se narodil pozdější král skythských Agathyrsů Atheás (padl v bitvě ve vysokém věku roku 339, viz tam).

 

************************************************************

428.

Ol. 88, 1

Symmachos z Messány (poprvé)

 

Diotímos I.

a. u. c. 326

A. Cornelius Cossus a T. Quinctius Poenus Cincinnatus II. nebo L. Quinctius (Cincinnatus) a A. Sempronius (Atratinus)

epón. eforos ve Spartě Exarchos

************************************************************

Na jaře čtvrtého roku války se z Naupáktu do Athén vrátil s kořistí Formión a podle všeho brzy nato zemřel (?). Na jaře, v době, kdy kvete obilí/hama tó sító akmadzonti, vpadli do Attiky potřetí od začátku války Peloponnésané, jimž opět velel Archidámos. Zemi znovu vyplenili a s koncem léta odtáhli, když všechno vyjedli. Athéňané vysílali do pole jen jízdu, aby držela Peloponnésany co nejdále od Města.

V tomto létě odpadl od Athén celý Lesbos a kromě Méthymny, která jediná měla démokratické zřízení, se ostatní státy přidaly k Peloponnéskému spolku. Akce byla oligarchy plánována ještě před vypuknutím války, ale Sparťané je tehdy odmítli přijmout do koalice. Podle všeho čekali vzbouřenci na to, až budou dostaveny lodi, přístav a hradby a z Pontu (nevíme, odkud) dorazí najatí lučištníci a zásoby obilí. Ostrovní démokraté a Teneďané o všem informovali do Athén. Tam zprvu nevěřili, dokud se sami prostřednictvím vyslance nepřesvědčili. 

Athéňané s loďstvem čtyřiceti lodí pod stratégem Kleippidem, Deiniovým synem, se dvěma dalšími stratégy oblehli z vody město Mytilénu usilující o synoikismos všech obcí na ostrově pod jeden stát. Když Athéňané dorazili, byli Mytiléňané již informováni jedním jejich aktivistou, který natrefil na obchodní loď a dorazil na osztrov třetího dne od athénského rozhodnutí o vyplutí.

S athénskou flotilou pak dojednali příměří pro jednání v Athénách, zároveň tajně poslali do Sparty žádat o pomoc, viz zde níže; jako poradci dorazili Sparťan Meleás a Hermaióndás z Théb, ale o jejich činnosti známo není nic. Teprve když nebylo v Athénách ničeho dosaženo, což tušili, vstoupili do války. Kromě Méthymny setrvaly na athénské straně Imbros a Lémnos. 

Tehdy poprvé, tedy alespoň doloženě, vybírali Athéňané válečnou daň/eisforá, att. esforá. Dali dohromady dvě stě talentů a rozeslali dvanáct lodí, aby vybírali také u svých spojenců, srov. zde níže.

Zároveň, resp. nejpozději o dva roky později, se Athéňané na návrh Kleónymův rozhodli zpřísnit výběr tributu/forú eklogé para tón poleón tím, že pro každý stát byl určen hlavní výběrčí, v případě, že by přesto platby vázly, pětičlenná komise Athéňanů by na místě prošetřila důvody a zdržení by se řešilo soudně a tak tak vyměřily tresty a pokuty. 

Před Mytilénou bojovali na souši s Athéňany nerozhodně, ale Mytilénští zůstávali za hradbami, třebaže dostali pomoc od dalších rebelujících ostrovanů. Athéňané drželi pod kontrolou oba přístavy, jinak Mytilénští na souši se svými spojenci ovládali ostrov a pokusili se též o dobytí Méthymny, což bylo v době manévrů na Isthmu, viz zde níže. Později se vypravili Méthymnští proti Antisse, ale pod městem byli poraženi a utekli. 

V době olympiády, na níž podruhé ve své šňůře let 432-428-424 v pankratiu zvítězil Dórieus z Rhodu, dorazili do Olympie na lodi vyslané předtím do Sparty mytilénští vyslanci, aby žádali o vstup Lesbu do Peloponnéského spolku. Po skončení her, tedy asi v srpnu, se tak v Olympii na spolkové konferenci stalo. Nové tažení do Attiky Lakedaimonských na souši a s flotilou 45 lodí v čele s nauarchem Alkidou zastavila demonstrace athénské námořní síly, když se před Isthmem ukázali s flotilou jednoho sta triér. Sparťané, k nimž se nestačili připojit spojenci, odešli domů, stejně tak odpuli Athéňané. 

Na podzim posílili athénský expediční sbor na Lesbu oddílem jednoho tisíce hoplítů, jemuž velel Pachés, syn Epikúrův. Mytiléné obklopili zdí s pevnůstkami a město bylo obléháno až do příštího léta. 

Mytilénskou moc podlomil interní spor, na první pohled přízemní. Jistý mytilénský magnát Tímofanés slíbil své dvě dcery do manželství synům Dexandrovým. Po Tímofanově smrti v dědických sporech kolem děvčat/epikléroi se tak nestalo a namíchnutý Dexandros (který tím také nepřímo přišel o dědictví případných snah) spáchal vlastizradu a povolal Athéňany, jejichž byl proxenem. Tak vypuklo osudové obléhání Mytilény Pachétem (o Dexandrově osudu není nic známo). 

V témže létě plenila athénská flotila třiceti lodí, které velel Asópios, syn Formiónův (viz o něm zde výše), Lakónii. Pluli na vyžádání Akarnánů, kteří si výslovně přáli někoho z Formiónovy rodiny. Část loďstva poslal Asópios odtud domů a s dvanácti loďmi obeplul Peloponnésos do Naupáktu a odtud se pozemní vojsko s Akarnány vypravilo proti Oiniadám. U Oiniad ale Athéňané opět neuspěli, srov. předešlý rok, pozemní vojsko Asópios rozpustil a s loděmi přistál na Leukadě. Místními byl však odražen a s řadou Athéňanů zabit. Zbytek vojska se vrátil do Naupáktu.

Na podzim zvýšili Athéňané spolkové poplatky pro své spojence: drželi v té době na moři 250 triér s mužstvem a hoplíté v té době dostávali dvě drachmy denně (jedna na sluhu), tolikéž plavci. Lýsiklés, jeden ze stratégů pověřený výběrem peněz, byl v Kárii u Maiandru i s většinou vojáků Káry a Anajskými zabit (po Perikleovi nový milenec Aspásie?).

V nejtvrdší zimě 428/427, kdy vodní příkop měl na sobě ledový škraloup a sněžilo s deštěm, učinila část posádky výpad z obležených Platají. Dvě stě dvanáct mužů, polovina z obránců, dokázalo pomocí žebříků, jejichž výšku odhadli podle vrstev cihel, překonat v noci dvojitou obléhací zeď kolem města a za dramatických okolností probít se do Athén. 

Na Palléně nově Athéňané uspořádávali spojenecké vztahy vůči Afytě/nom. Afytis, osadě Eubojských (viz rok 750 a 343), a Thrambu/Therambu. Podle fragmentu dochovaného usnesení Athéňanů platili Afytští spolkového tributu pět set drachem ročně, obilí dostávali za stejnou cenu jako Thrambští a v množství podle počtu obyvatel. Přísahu věrnosti Athénách složili kolonistům v Poteidaji. O dva roky později novým usnesením Athéňané rozhodli o společném volném obchodu a plavbě Afytských. 

 

Téhož roku byla v Athénách premiéra Eurípidova Hippolyta. Někdy mezi lety 428 až 425 se v Athénách konala premiéra básníka staré attické komédie Platóna Athénského. Kromě toho, že byl současníkem Aristofanovým a byl velmi plodný, neznáme o něm žádná další životní data.

Téhož roku zemřel Anaxagorás z Klázomen (narodil se roku 500, srov. 432).

 

Ve střední Itálii panovalo velké sucho, vypadly deště. Dobytek postižený prašivinou/psóródés hynul, místy stáda pomřela, lidé trpěli všelikými chorobami, které se z římského venkova rozšířily do Města. Římané se vyhýbali cizinců, které vinili z rozšíření této morové rány a aedilové začali dohlížet na vyznavače neřímských kultů, vlastně to znamenalo zákaz neřímských bohoslužeb.   

 

************************************************************

427.

Ol. 88, 2

 

Euklés I.

a. u. c. 327

C. Servilius Structus Ahala a L. Papirius Mugillanus

ep. eforos ve Spartě Hagésistratos

************************************************************

V zimě začínajícího pátého roku války vyslali Sparťané do Mytilény obléhané Athéňané Salaitha jako vojenského poradce a morální podporu; do města se dostal po pevnině. Salaithos povzbudil Mytiléňany zprávou, že se chystá nový vpád do Attiky a že městu připluje na pomoc spartská flotila. Později na jaře za ním vyslali čtyřicet dvě triéry, jimž velel Alkidás.

Pomoc však již přišla pozdě, protože Athéňané počátkem léta Mytilénské vyhladověli a město se po revoltě proti oligarchům vzdalo: lid vyzbrojený na Salaithův návrh jako těžkooděnci se na majetnějších občanech domáhal rozdání jejich zásob, jinak že město vydají Athéňanům. 

Mytilénští proto urychleně sjednali předběžné mírné podmínky s athénským stratégem Pachétem, jako např. to, že ve městě bude umístěna posádka, nebudou vůdcové popraveni a nikdo do jednání v Athénách o míru zotročen. Prospartské Mytiléňany dal Pachés dopravit na Tenedos, kde museli vyčkat rozhodnutí z Athén o jejich dalším osudu. Pak obsadil Antissu. 

Alkidova flotila směřovala na Délos, Íkaros/Íkarii a Mykonos, kde se Sparťané dozvěděli o kapitulaci Mytilény. Pokračovali do Embata u Eryther a do Efesu, odtud se vracela do Lakónie; cestou dal v Myonnésu nauarchos popravit zajatce ze států athénské koalice, ačkoli nikoho z nich nedopadl ozbrojeného. Na návrh exulantů z Iónie a Lesbu zmocnit se aiolské Kýmy nebo nějakého města iónského, aby se dalo použít jako základna proti Athéňanům, nepřistoupil. Na zpáteční plavbě však flotilu zahnala bouře ke Krétě a nakonec se lodi dostaly do Kyllény, kde se připojily k třinácti leukadským a amprackým, viz zde níže. 

Pachés začal s athénskou flotilou nejprve stíhat Alkidu až k Patmu, pak k Notiu u Kolofónu, který tehdy drželi ti z Kolofónských, kteří byli roku 430 vyhnáni z rodné obce perským hodnostářem Itamanem či Itamenem. Pachés Notion lstí dobyl, srov. zde níže, a předal ho zpět Kolofónským, kteří se ihned zbavili properských spoluobčanů. • Notion dostalo později athénské oikisty a démokratickou ústavu.

Pak se Pachés vrátil na Lesbos, zmocnil se Pyrrhy a Eresu a poslal do Athén všechny zajatce. Athéňané okamžitě popravili Sparťana Salaitha, třebaže sliboval, že odvede Sparťany od Platají, a na Kleónovu radu, nejradikálnějšího z démagógů poperikleovské éry, krutě rozhodli o Mytilénských: na tisíc mužů bylo popraveno, hradby města strženy, loďstvo zabaveno, celý Lesbos až na Méthymnu byl sice zbaven spojeneckých poplatků, ale rozdělen na tři tisíce klérů pro athénské osadníky a za každý kléros/"claim" museli ostrované platit klérúchům ročně dvě miny. 

Podobně se do athénské moci dostala ostatní města na ostrově. Původně odhlasovaný návrh Kleónův však zněl na popravu všech mužů a zotročení žen a dětí a tento trest za odpadnutí povstal až po revisi usnesení, které bylo lodí posláno na ostrov den a noc po vyplutí posla s prvním rozhodnutím, ale do Mytilény dorazila pozdější loď vzápětí krátce po doručení prvního rozhodnutí, takže Pachés stačil jen první usnesení dočíst (revise prošla velmi těsným poměrem hlasů a jejím nejhlasitějším podporovatelem byl Diodotos).

Mnohem pozdější podání Pachétovy akce proti Mytilénským tradovalo, že athénský stratégos ujistil obležené, že se jim osobně nic nestane, pokud složí zbraně, "železo"/si deponerent ferrum. Dal pak popravit všechny, "kteří měli ve svých pláštích železné spony/qui in sagulis ferreas fibulas habuissent", jak zaznamenal Sex. Iulius Frontinus ve sbírce válečných lstí/stratégémata. 

Něco podobného předtím provedl v Notiu Hippiovi z Arkadie, veliteli pevnosti ve službách satrapy Pissúthna a arkadských žoldnéřů: vylákal ho k jednání slibem, že se mu nic nestane a že se v pořádku vrátí do pevnosti. Hippiás pak byl Athéňanem zatčen, pevnost vzata, posádka povražděna, Hippiás dopraven bez úhony zpět a v pevnosti zastřelen šípy; podle jiné verse byl Athéňany probodnut kopím. 

Po zisku na Aigíně (viz rok 431) byla Mytiléné další značná úleva pro přelidněné Athény na úkor oslabeného spojence (viz dále rok 424). • Pachétovo jméno mizí z historie. Později si u soudu ve věci „liberálního“ chování na Lesbu přímo na řečništi vzal život, protože viděl svou obhajobu proti démagógům jako marnou (viz níže): první případ sebevraždy přímo během soudního přelíčení.

Athéňané v následujícím usnesení o Mytilénských z t. r. vrátili ostrovanům půdu, která i na základě starších smluv nepatřila Athéňanům, Mytilénští museli nahradit ztráty athénským klérúchům za zabavené majetky. Mytiléné však zůstala autonomní. Druhé usnesení známé z fragmentární stély je smlouvou o přátelství a spojenectví/chsymmachoi. V dochovaném textu se Mytiléňané zavazují nepřijímat do přístavu piráty/leistás mĕ h[ypodechesthai...], ani že nebudou sami loupit, ani že nepotáhnou do války po boku nepřátel Athén.

Do této doby spadá příběh záhadné smrti Héróda, zjevně jednoho z athénských klérúchů. Vypravil se z Mytilény do Ainu, aby tam propustil nějaké své thrácké otroky. Připojil se k němu Mytiléňan Euxitheos, který chtěl v Ainu navštívit otce. Sotva obepluli Lesbos, stihla je bouře, před kterou se uchýlili do kotviště u Méthymny. Héródés prý hodně pil, vypravil se v noci na pevninu a už ho nikdo nespatřil. Euxitheos s dalšími pokračovali po neúspěšném hledání ztracence v plavbě. 

Héródově rodině se příběh nelíbil a obvinili Euxithea z vraždy. Na mučidlech se jeden z otroků přiznal, že Euxitheos Héróda udeřil kamenem do hlavy a spolu že tělo vyvezli na moře. Pozůstalí po platném právu otroka usmrtili, takže už nebyl žádný svědek a když úředníci Euxithea zatkli a převezli k soudu do Athén, jeho obhajobu složil logograf Antifón. Jak to dopadlo, nevíme, neznáme ani motivy. 

 

Koncem zimy 428/427 nebo na jaře 427 zemřel ve Spartě král Archidámos II. (vládl od roku 470). Nástupcem se stal další Eurypóntovec, jeho syn Ágis II. (vládl do roku 397). • Z exilu v Lykaiu se mohl v této době vrátit do Sparty král Pleistoanax, pokud vůbec v nějakém exilu byl (viz rok 446): pak by Kleomenés mohl být poručníkem Pleistoanaktova syna Pausania, kterému v tomto roce muselo být již minimálně dvacet let (srov. rok 408).

Na začátku léta se Peloponnésané vypravili počtvrté v této válce do Attiky, tentokrát pod velením Kleomenovým, bratra Pleistoanaktova a synovce Pausaniy, jehož byl poručník. Plenili a ničili to, co z předchozích vpádů vůbec ještě zbylo. Čekali na zprávu z Lesbu, viz zde výše, a když jim došel proviant, odtáhli. 

Athéňané v létě pod kapitulaci Mytilény pod Níkiou, synem Níkeratovým, dobyli Mínóu, kde měli Megarští opevnění s posádkou. Tu nahradil na ostrově oddíl athénský, když při krátkém obléhání použili Athéňané obléhacích strojů.

Asi v téže době se vzdaly vyhladovělé Plataje, které byly obléhány od roku 429. Postup Sparťanů byl stejně krutý, jako postup Athénských proti Mytilénským. Ze Sparty dorazilo pět soudců, kteří položili PLatajanům otázku, co udělali dobrého pro Lakedaimoňany. Zbývajících dvě stě Platajanů, kteří se neúčastnili zimního výpadu, bylo popraveno s dvaceti pěti Athéňany, poněvadž odpověděli, že nic. Ženy zotročili, po dobu jednoho roku bylo území města osídleno prooligarchickými Megařany a Platajany, kteří odešli z města před obléháním.

Po roce bylo celé město, kromě chrámu Héřina, srovnáno se zemí a na jeho místě postavili vítězové vedle chrámu z materiálu zničeného města čtvercový zájezdní hostinec či ubytovnu po šedesáti metrech po stranách, katagógion (!). Půda Platají byla prohlášena za státní lakedaimonskou, a na deset let ji Sparťané propachtovali Thébanům.

Plataiai byly 93. rokem athénským spojencem (viz rok 519). Znovuosídleny byly až roku 386 po uzavření Antalkidova míru.

Rovněž v létě po pádu Mytilény přešly rozbroje na Korkýře v občanskou válku. Neklid vnášeli váleční zajatci z roku 433, viz, které Korinthští propustili s tím, aby doma přemlouvali k odpadnutí od athénského paktu. Majetnými lidmi odsouzenými za použití stromů z Diova posvátného okrsku na výrobu kůlů do svých vinohradů (měli zaplatit pokutu dvou drachem/jeden statér za kus) bylo spunktováno povstání proti radě a zde na zasedání zavražděn vůdce démokratů a strany proathénské Peithiás se šedesáti dalšími. Jen hrstka démokratů se dostala na athénskou triéru, která tam kotvila.

Propeloponnésští oligarchové ovládli velkou část města, nikoli však akropoli. Dali si sněmem odhlasovat neutralitu Korkýry s volným přístupem do přístavu jednoho jediného plavidla, bude-li jich více, budou pokládáni plavci za nepřátele. Vyslanci oligarchů, kteří dorazili do Athén, byli jako rebelové/neóteridzontes

zatčeni a drženi na Aigíně.

Ti z Korkýřanů, kteří se udrželi na akropoli, získali širokou podporu ve městě i na venkově, a oligarchy zahnali do přístavu. Během bojů zapálili ustupující domy kolem přístavu a v noci se dali přeplavit na pevninu žoldnéři najatí oligarchy. Druhý den po převratu připlul z Naupáktu Athéňan Níkostratos, syn Dieitrefův, s dvanácti loďmi a pěti sty messénskými hoplíty a město "uklidnil". Měli se všichni usmířit a obnovit pakt s Athénami. Mnoho příznivců oligarchie se uchýlilo do chrámových asylů a byli by byli lynchováni, kdyby tomu nebyl Nákostratos nezabránil a na čtyři sta jich neodvezl na přilehlý ostrůvek u Héřina chrámu. 

Na to dorazila z Kyllény sparťanská spojenecká flotila 53 lodí, jíž velel Alkidás a poradcem mu byl Brasidás (srov. výše). Porazila před ostrovem chaoticky konající Korkýřany se šedesáti loďmi a Athéňany s dvanácti plavidly pod Níkostratem. Po bitvě Lakedaimonští neudeřili na Korkýru, ale vyplenili okolí města a s kořistí odpluli do Sparty. Pomoci oligarchům nedokázali, neboť se v noci blížila athénská flotila šedesáti lodí pod Eurymedontem, synem Thúkleovým.

Když byli Peloponnésané pryč, Korkýrští démokraté zmasakrovali oligarchy: byl to první případ takového činu v této válce. Desítky protivníků démokracie si v Héřině chrámu raději samo vzalo život, Athéňané garantovali čistku, která trvala sedm dnů; počet obětí není znám. Staronový režim obnovil vzájemnou spojeneckou smlouvu, viz rok 434. Později se na pět set vyhnanců usadilo na protilehlé pevnině na korkýrském území a podnikalo loupeživé výpravy na ostrov. Vyvolali ve městě hlad a když se jim nedostalo pomoci ani z Lakedaimonu ani z Korinthu, vylodili se oligarchové na ostrově, spálili své lodi a postavili si pevnost na hoře Istóně. Odtud pak dlouho vedli ničivou guerrillovou válku proti démokratům (viz rok 425).

 

Na Sicílii vypukla válka mezi Leontínami a Syrákúsami. Na syrákúské straně stála celá dórská Sicílie s výjimkou Kamarínských (viz o nich roku 431, nyní se přiklonili na athénskou stranu, uzavřeli symmachii, ale Athéňany si drželi od těla a roku 415 zůstali neutrální), v Itálii se k nim přidali Lokrové, vše spojenci Lakedaimonských, kteří se však aktivně do peloponnéské války dosud aktivně nezapojovali, za to zásobovali Peloponnésany obilím. Proti nim z Italů stáli Rhégijští, příbuzní Leontíňanů a athénští spojenci, a na Sicílii státy vzniklé z chalkidských kolonistů.

Leontínští poslali do spojeneckých Athén vyslance s žádostí o pomoc. Členem poselstva byl i prosluslý sofista Gorgiás, který již v Athénách zůstal; jeho věhlas mu dovoloval žádat od žáků honorář jednoho sta min (podle jedné verse se však do Leontín, alespoň na čas, vrátil). Koncem léta vyslali Athéňané na Sicílii expediční sbor o dvaceti lodích: tzv. první sicilské tažení Athéňanů. Jeho veliteli byli Lachés a Charoiadés a Athéňané přezimovali v Rhégiu (první sicilské tažení trvalo do roku 424, o druhém viz roky 415 až 413). Hlavním cílem bylo zřejmě zatrhnout zásobování Peloponnésanů sicilským obilím. 

V zimě se Athéňané vypravili s Rhégijskými na Aiolské ostrovy, které zpustošili, hlavně osadu knidských kolonistů na ostrově Lipará, spojenců syrákúských. Obyvatelé se však nepoddali. Pak se vrátili do zimoviště v Rhégiu. • Nepřátelství Athéňanů se Syrákúsany vydrželo téměř šedesát let až do roku 368, kdy bylo změněno na spojenectví (viz tam). Tomuto tažení předcházela pomoc Athéňanů Katanským, kteří stáli ve válce se Syrákúsany. Flotile velel Lampón, snad totožný s velitelem výsadku při zakládání Thúrií, viz rok 444, a jeho mise byla úspěšná. Kdy se tak stalo, nevíme. 

 

V zimě propukla v Athénách nanovo epidémie moru. Během morové nákazy zemřelo na čtyři tisíce Athéňanů zapsaných v registračních seznamech/ek tón taxeón jako těžkooděnci/hoplíté a tři sta jezdců, lidí mimo daňové seznamy prý "nezjistitelně", jak zaznamenal současník Thúkýdidés; Diodóros uvedl podobné počty obětí u branců, "ostatních svobodných a otroků deset tisíc" (zda mezi svobodné/eleutheroi zahrnul ženy a děti, nevíme). Není též zřejmé, zda se čísla týkají obětí t. r., nebo celé morové rány. 

Pro svou mírnou zprávu o událostech na Lesbu byl postaven před soud stratégos Pachés. Aby předešel odsouzení a ponížení, vzal si sám život přímo na jednání soudu. • Podobné tragické změny názorů oslabovaly athénskou démokratii a rychle se staly jejím průvodním jevem.

 

V Athénách vystoupil Aristofanés, zatím ještě pod cizím jménem, se svou první komédií Hodovníci/Daitalés. Dne 7. thargeliónu roku 428/427, v den Apollónových narozenin, tj. v jedenáctém měsíci tohoto athénského roku, čili v poslední třetině května roku 427, se v Athénách narodil proslulý aristokratický filosof nehmatatelného světa idejí a oligarchických forem státní vlády Aristoklés, který si později dal jméno Platón (zemřel v roce 347). • Přezdívku „platys/široký", dostal prý od argejského zápasníka Aristóna, u něhož v gymnasiu budoucí filosof cvičil.

V zimě 427/426 se otřásala země v Attice, na Euboji a v Boiótii a stejně tak na jaře roku 426, takže nový spartský král Ágis v čele armády otočil při cestě do Attiky vojsko domů, viz tam.