439-430

439.

Ol. 85,2

 

Glaukinos či Glaukidos

a. u. c. 315

Agr. Menenius Lanatus a T. Quinctius Capitolinus Barbatus VI.

L. Quinctius Cincinnatus dict.

************************************************************

V Římě byl pro podezření z touhy po královládě zavražděn bohatec Sp. Maelius (viz předešlý rok). Jeho vrahem byl C. Servilius Ahala, velitel jízdy více než osmdesátiletého diktátora L. Quinctia, syna Cincinnatova. Za to se mu dostalo pochvaly senátu a beztrestnost: Maelius patřil do jezdeckého stavu a jeho společenská prestiž ohrožovala senátní aristokraty. Srov. podobný osud roku 384.

 

************************************************************

438.

Ol. 85, 3

 

Theodóros

a. u. c. 316

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

V Athénách byla zasvěcena Feidiova socha Athény Parthenos, Panenské, 11,5 metrů vysoká nejmladší z jeho tří monumentálních Athén na Akropoli. Athéna Promachos, "bojující v čele" byla bronzová socha o devíti metrech výšky a na pětimetrovém mramorovém podstavci, která stála snad od roku 456 mezi Propylajemi a Erechtheiem. Byla upomínkou na vítězství nad Peršany. Vydržela na místě do doby kolem roku 465 n. l., kdy byla odvlečena do Kónstantínopole do circu a zničena byla roku 1203. Druhá bronzová Athéné Lémnié, "z Lémnu", byla zasvěcena kolem roku 450 jako dar athénských klérúchů.

Athéna v Parthenónu měla dřevěnou konstrukci držící bronzové pláty vlastní sochy. Nato byla obložena zlatými pláty o celkové váze 44 talentů kovu, tedy přes 1150 kilogramů zlata, jakási finanční jistota na zlé časy. Přepočteno do tehdejší stříbrné měny, kdy byl kurs obou kovů 1 ku 14, stálo "ošacení" Athény 616 talentů. Viditelné tělesné partie byly ze slonoviny.

Zlato si troufl sejmout roku 294 Lácharés během obléhání Démétriově, ale musel utéci dříve než ho stačil roztavit. Šat byl bohyni navrácen, ale zřejmě nepřečkalo plundrování Athén Sullovými vojáky; literát Pausaniás ve druhém st. n. l. zlatý oděv už neviděl.

Na Bosporu Kimmerském skončila vláda Archaianakta či Archaianktovců, která trvala od roku 480. Archontem v Pantikapaiu se stal Spartokos I., zakladatel nové vládnoucí bosporské dynastie, která se udržela u moci až do roku 108. Spartokos I. vládl do roku 433. • Je možné, že Spartokos byl vůdcem thráckých žoldnéřů, které si Pantikapajští vydržovali a že zneužil své moci. O převahu v regionu hned vypukla válka s Theodósií, mj. další mílétskou kolonií.

 

Fidenae, kolonie Římanů, odpadly na stranu véjského krále Larta Tolumnia. Zabili římské posly a důsledkem byla válka (srov. rok 474 a následující rok).

Tradiční údaj klade do t. r. vznik národa Kampánů, zřejmě synoikismem jejich vesnických sídel (srov. s událostmi roku 432).

 

************************************************************

437.

Ol. 85, 4

 

Euthymédés

a. u. c. 317

M. Geganius Macerinus III. a L. Sergius Fidenas

M. Valerius Lactuca (Lactucinus?) Maxumus a L. Sergius Fidenas II.

Mam. Aemilius Mamercinus dict.

************************************************************

Výprava athénských námořních sil do Pontu. Velitelem flotily byl Periklés, který připojoval městské státy v Pontu k délskému spolku. Athéňané, vedení Lámachem, pomohli občanům Sinópé vyhnat tyranna Tímésilea či Tímésithea a poslali do Sinópy šest set svých kolonistů.

Téhož roku založili athénští kolonisté vedení Hagnónem, synem Níkiovým a otcem Théramenovým, v Thrákii na místě zvaném Enneaodoi obtékaném Strýmónem znovu osadu Amfipolis (srov. rok 464). Přes řeku vedl k hradbám most, asi nejstarší zmínka o takové stavbě v Evropě.

 

V Athénách byl dokončen Parthenón, stavěný od roku 447. Byla zahájena stavba Propylají ( 1. pád pl.: Propylaia), vstupní brány na Akropoli, které byly dokončeny v roce 432. Ve tvaru malého průchozího dórského chrámu stavbu provedl architekt Mnésiklés.

 

V bitvě před Fidenami porazili Římané Etrusky. Vojenský tribun A. Cornelius Cossus ve vzájemném souboji v bitvě zabil krále Larta Tolumnia a získal jeho zbroj, tzv. spolia opima. Byl to první případ této trofeje po Romulovi, další se stal až v roce 222. Fidenae byly obsazeny Římany, ale dokázaly se brzy osvobodit (viz roky 435 a 426).

 

************************************************************

436.

Ol. 86, 1

Theopompos z Thessalie

 

Lýsimachos nebo Nausimachos

a. u. c. 318

L. Papirius Crassus I. a M. Cornelius Maluginensis

************************************************************

V Epidamnu vypukly občanské rozbroje. Oligarchové vyhledali pomoc u Illyrů, démokraté v Korkýře, v métropoli Epidamnu, viz rok 627. Zde však byli odmítnuti. Rozbroje v Epidamnu daly rozhořet zhoubné celohellénské, tzv. peloponnéské válce (viz další roky): jak pravil Thúkýdidés, byl to největší otřes, jaký Helléni a část barbarů zažila, řeklo by se většina lidí.Illyrové jsou zde poprvé v dějinách jmenováni jako jejich aktivní součást.

 

Téhož roku se v Erchiích, jednom z attických démů, narodil politický myslitel, řečník a sofista Ísokratés. Zemřel ve své vlasti po téměř stu letech roku 338.

První vítězství autora staré attické komédie Hermippa z Athén. Z jeho životních dat víme již jen to, že pohnal roku 432 před soud Aspásii Mílétskou.

 

Římané plenili území Etrusků, v zemi mor.

 

************************************************************

435.

Ol. 86, 2

 

Antiochidés nebo Antilochidés

a. u. c. 319

C. Iulius (Iullus?) II. a L. (Proculus?) Verginius Tricostus

Q. Servilius Priscus Fidenas dict.

************************************************************

Epidamňané poslali žádost o pomoc proti aristokratům a barbarům (viz předešlý rok) do Korinthu. Korinthští vyslali nové kolonisty v době, kdy Korkýrští již Epidamnos obléhali. Korinthská flotila, kterou podpořili Megarští, Epidaurští a další, byla v prostoru Aktia a kerkýrského mysu Leukimmé korkýrským loďstvem rozhodně poražena. Téhož dne se vzdal i Epidamnos (viz následující rok).

 

Básník díthyrambů Filoxenos z Kythér byl ve Spartě zotročen. Stejný osud ho později potkal ještě u Dionýsia I. Zemřel roku 380 v Efesu.

První vítězství tragického básníka Iofónta, syna Sofokleova. Později stanul se svým otcem před soudem: obvinil ho z toho, že jako stařec sešlý věkem utrácí rodinné jmění s hetérou Theóridou ze Sikyónu, s níž měl tragik syna Aristóna a Iofón měl obavy o dědictví.

Kolem roku 435 se v Kýréně narodil pozdější Sókratův žák, hédonický filosof a zakladatel kýrenské školy Aristippos (zemřel po roce 366).

 

Také v Římě vypukl mor, přesto Římané v bitvě před Městem proti Etruskům zvítězili: následovalo druhé dobytí Fiden. Ty se ovšem znovu osvobodily (viz rok 437 a 426).

Censoři t. r. C. Furius Pacillus Fusus a M. Geganius Macerinus poprvé úřadovali jen po dobu osmnácti měsíců, viz rok 443. Za nich byl na Martově poli postaven dům, v němž úřad a spojená administrativa vykonávány, villa publica. O jejich konfliktu se senátem viz rok následující.

 

************************************************************

434.

Ol. 86, 3

 

Kratés

a. u. c. 320

C. Iulius Iullus III. a L. (Proc.?) Verginius Tricostus II., nebo dvojice M. Manlius Capitolinus (Vulso?) a Q. Sulpicius Camerinus Praetextatus anebo tribuni militum consulari potestate • na konci úřed. roku následoval Mam. Aemilius Mamercinus dict. II.

************************************************************

Korkýrští bez odporu (viz předešlý rok) plení na Leukadě, která byla ostatně rovněž korinthskou osadu (srov. rok 657). Dórská Korkýra, která do té doby neměla spojenecké smlouvy, přistoupila formálně k délské symmachii Athéňanů, čemuž se v Athénách na sněmu snažili zabránit korinthští poslové (smlouva zněla s ohledem na třicetiletý mír s Peloponnéským spolkem z roku 446 na vzájemnou pomoc při napadení). Válka Korkýry s Korinthem pokračuje.

Protispartská nálada mezi Athéňany dosáhla značné nenávisti, že postihla jindy spíše pacifisticky laděné literáty. V Eurípidově tragédii Andromaché, která mohla mít premiéru někdy v této době, vložil básník zotročené vdově po Hektorovi do úst na adresu peloponnéské velmoci odpudivá slova: "Všem lidem nejodpornější mezi smrtelníky,/vy obyvatelé Sparty, vy radnice lstí,/ vy vládci falešností, spřadatelé hanebností,/ milující záludnosti a nic upřímného, zato v oklikách o všem/ spekulující, vy v bezpráví prosperujete v Helladě."

 

V Thúriích vypukly rozbroje mezi občany v otázce původu kolonie: kdo je métropolí Thúrií a kdo jejich zakladatelem (srov. roku 444). Spor byl ukončen výrokem z Delf, že zakladatelem města je Apollón.

 

V Římě omezil diktátor Mam. Aemilius délku trvání censorského úřadu z pěti let na osmnáct měsíců, neboť se jeho moc překrývala s několika volebními obdobími ostatních úředníků (lex Aemilia de minuenda censura; srov. rok 465, 443 a 435). Novátora ale stačili odstupující censoři potrestat zbavením aktivního volebního práva tím, že ho vyloučili z jeho tribue a nandali mu jako pokutu osminásobek vyměřené daně z majetku.

Pokud jeden z censorů v úřadu zemřel, nebyl na jeho místo volen jiný, ale museli být zvolení jiní dva censoři. Uvedený zákon zároveň censorský úřad zpřístupnil plebejům.

 

************************************************************

433.

Ol. 86, 4

 

Apsendés

a. u. c. 321

Tribuni militum consulari potestate

************************************************************

V Lakedaimonu byl epónymním eforem Sthenelaidás. • Spartské epónymní efory známe jmenovitě jen z rozmezí let 433 až 404. Z doby před a po tomto roce se zachovala jejich jména jen ojediněle.

 

Athéňané poslali Korkýrským pomoc, ale jen deset lodí s příkazem nezasahovat do boje s Korinťany; za nimi plulo však dalších dvacet. Velitelem prvního loďstva byl Lakedaimonios, syn Kimóna III., druhého, které dorazilo po bitvě, Glaukón a Andokidés. V bitvě u Sybotských ostrovů porazili Korinťané Korkýrské (vítězná znamení ale postavily na pevnině obě strany). Byla to do té doby největší námořní bitva, kterou mezi sebou Hellénové vybojovali: 150 korinthských a jejich spojenců proti 110 lodím. Athéňané pod Lakedaimoniem se bitvy neúčastnili, jen ji pozorovali. Athéňané pak odpluli domů. Korinťané se spojenci cestou domů obsadili Anaktorion, který držívali společně s Korkýrskými, a vyslali do něj své osadníky.

 

Makedonský král Perdikkás II., syn Alexandra Filhelléna, byl stále ještě smluvně athénským spojencem, i když Athéňané podporovali jeho bratra Filippa a Perdikkova synovce Derdu, údělné kníže v Elimii, kteří se Perdikkovi postavili na odpor (a předtím s velkou pravděpodobností ze svých údělů vyhnáni a Filippos mohl být dokonce přímým dědicem trůnu po svém otci Alexandrovi I.). Nyní začal Perdikkás II. vyjednávat o nové koalici v Thrákii, ve Spartě i Korinthu, a to protiathénské.

Athéňané rozdmýchali doutnající válečný oheň tím, že vyzvali Poteidajské, jejichž métropolí byl Korinthos, a další původně korinthské osady na Palléně, které však byly všechny v symmachii s Athénami, aby si samy strhly hradby a aby odmítly korinthské epidémiúrgy, tj. kontrolní orgán mateřské obce v dórských státech nad nejvyššími úředníky klérúchie (kolonie). Korinthští si přáli válku a doporučili hlasovat proti Athéňanům.

Na radu krále Perdikky II. se přestěhovali všichni hellénští obyvatelé Chalkidiky se svými sousedy Bottiaji do Olynthu, ten jediný opevnili, dostali od krále velké území a tak prostřednictvím synoikismu vznikl nový silný státní útvar v regionu, který 85 let později vyvrátí Perdikkův prapotomek Filippos II.

Athénská flotila třiceti lodí s tisícem hoplítů na palubě se pak vypravila proti Perdikkovi.

 

V Bosporu Kimmerském zemřel archón Spartokos I. (vládl od roku 438). Nástupci se stali jeho synové Seleukos a Satyros I. Archontský titul zdědil prvorozený syn Seleukos, který vládl se svým bratrem do roku 393.

Ve válce proti Theodósii nebyli Pantikapajští úspěšní.

 

Skokem do Etny/Aitné si vzal život filosof Empedoklés z Akragantu (narodil se roku 493).

 

V Jerúsalému zemřel Nechemja, místodržitel perského krále a kníže-ethnarchos Židů od roku 445. Faktická moc ve městě zůstala v rukách kněží. Místodržitelství v Šomerónu snad Král udělil dědičně samarské rodině Sanballatů z přesídlenců usazených v Kutě (z bab. Sîn-uballit): Sanballat I. (srov. rok 445), jeho synové Delaja a Šelemíja, syn jednoho z nich Sanballat II., jeho syn Chananíja a jeho syn Sanballat III. (dále viz rok 420 a 333).

 

V Římě stále mor, přidal se hlad; pod Capitoliem stavěn chrám Apollónovi Medikovi, "Léčitelskému", viz rok 431.

 

************************************************************

432.

Ol. 87, 1

Sófrón z Amprakie

 

Pýthodóros

a. u. c. 322

Tribuni militum consulari potestate

ep. eforos ve Spartě Ainésiás

************************************************************

Athénské vojsko pod Kalliou v Makedonii. Korinthští poslali na pomoc proti Athéňanům oddíl Peloponnésanů, jemuž velel Aristeus (viz pak rok 430). Athéňané z loňského expedičního sboru dobyli Thermu (za několik měsíců město vrátili po usmíření makedonskému králi, viz následující rok), oblehli Perdikku II. v jeho sídelním městě Pydně a brzy ho donutili vrátit se mezi athénské spojence (viz k tomu předcházející rok). Jakmile však Athéňané přes Beroiu posilněni jízdou vedenou Perdikkovým bratrem Filippem a jistým Pausaniem (identický s pozdějším králem, viz rok 399?) odešli na Chalkidiku, postavil se král znovu na stranu Poteidaie a Korinthu.

V bitvě u Olynthu spojení Athénští koalici v květnu porazili, ale jejich stratégos a slavný mírotvorce a boháč Kalliás (o identitě ale viz index) byl mezi sto padesáti padlými Athéňany; ztráty poteidajské koalice byly dvojnásobné (srov. rok 449). Poražení i s Korinťany se uchýlili za hradby Poteidaie a Athéňané ihned zahájili její obléhání, které trvalo až do roku 430 nebo dokonce 429.

V Athénách bylo na radu Perikleovu rozhodnuto o zákazu vplouvání megarských lodí do všech přístavů athénské symmachie. • Megarské pséfisma, to Megarikon pséfisma, usnesení lidu o Megarách, je prvním historickým případem použití hospodářského embarga v Evropě a manifestovalo vůli Athéňanů po válce.

Megarští byli spojenci Korinthských (k tomu srov. roky 435, ale i 460 a 446). Na jejich popud byla do Sparty svolána konference Peloponnéského spolku. Lakedaimonští snadno usoudili, že smlouva o příměří z roku 446 n. 445 byla Athéňany porušena, z Delf získali dobrou věštbu s tím, že Apollón stojí tak jako tak na jejich straně a na dalším "summitu" paktu byla odhlasována válka. K finanční situaci Athéňanů na začátku války viz rok 478; prostředky Lakedaimonských neznáme.

Athénský astronom Metón zavedl v Athénách od 13. skiroforiónu, tj. od 16. července roku 432 (skiroforiónem se uzavíral athénský rok 433/432), devátenáctiletý kalendářní cyklus, jímž přesnější skloubil lunární kalendář se solárním. Délku kalendářního roku stanovil na 365 5/19 dnů, do zhruba devatenácti solárních roků se vešlo 235 lunárních měsíců. V roce 330 byl tento cyklus vylepšen a upřesněn Kallippem Kýzickým (viz tam).

Téhož roku proběhl v Athénách proces proti Perikleovým oblíbencům Feidiovi, Aspásii a Anaxagorovi (udává se též rok 437). Žalobcem byl Hermippos (srov. rok 436). Podle jedné tradice byl sochař Feidiás odsouzen za to, že dal na Parthenónu sochám obličej svůj a Perikleův, a zemřel ve vězení krátce po rozsudku.

Podle jiné tradice se Feidiovi podařilo uprchnout do Élidy, kde byl pak slavně činný v Olympii (což ostatně potvrzují archeologické nálezy předmětů z jeho místní sochařské dílny, opatřené majitelovým jménem, když zde tvořil sedící sochu Dia Olympského, jeden ze Sedmi divů Starého světa).

Feidiás, který se narodil krátce o roce 500, byl žákem Hégiovým, který byl rovněž z Athén. Feidiovými nástupci byli Agorákritos z Paru, autor sochy Héry v Métróu a Nemesis v Rhamnúntě, nebo Alkamenés, jehož rodiště neznáme, mj. tvůrce sochy Afrodíté en képois, A. v zahradách, jejíž římskou kopii známe z provedení z Fréjus, nebo sochy Area, jehož kopií má být Arés Borghese (Alkamenés byl mj. prvním z umělců, který vytvořil trojí podobu Hekaty se spojenými těly).

Feidiovým největším rivalem byl Polykleitos ze Sikyónu, autor Doryfora nebo sochy Héry v Héraiu u Argu (srov. rok 423). Polykleitos zvítězil v konkursu na sochu Amazonky pro Artemísion v Efesu před Feidiou, Krésilou z Kydónie a Fradmónem z Argu, tehdejší sochařskou elitou.

Polykleitův stejnojmenný syn byl rovněž sochařem a navíc architektem: postavil divadlo v Epidauru, které je pro svou dokonalou akustiku slavné dodnes.

Město tehdy musel opustit i filosof Anaxagorás (viz r. 428), obviněný z bezbožnosti. Perikleovi se podařilo uprosit soudní sněm pouze v případu Aspásie, obviněné z podobného příčiny. Ve všech případech šlo ovšem o útok na athénského démagóga.

 

V zimě se ve Spartě konala konference Spolku Peloponnésanů. Spojenci se usnesli o válce proti athénské symmachii (srov. k tomu o třicetiletém míru z roku 446).

 

V Římě pro snahu plebejů dostat se k úřadu vojenských tribunů vypukly nové rozbroje.

 

************************************************************

431.

Ol. 87, 2

 

Euthýnos I. nebo Euthydémos I.

a. u. c. 323

T. Quinctius Poenus Cincinatus I. a C. nebo Cn. Iulius Mento

A. Postumius Tubertus dict.

ep. eforos ve Spartě Brasidás

************************************************************

Na jaře vypukla „třicetiletá“ peloponnéská válka, která s přestávkou trvala do roku 404. Její první úsek se již ve starověku jmenoval válkou desetiletou neboli Archidámovou a trval do roku 421. • Se začátkem celohellénské války skončilo slavné období athénského padesátiletí, pentékontaetidy, která se vymezuje lety 478 a tímto rokem, resp. rokem 429, kdy zemřel Periklés. Příznivců v Helladě měli více Lakedaimonští než Athéňané, z jejichž područí se hodně států chtělo dostat.

Válčící strany:

Spojenci Lakedaimonských byl vlastně celý Peloponnésos. Ze států na Peloponnésu stály mimo konflikt Argos (srov. rok 454) a konfederace Achájů, kde strany sympathisantů v jednotlivých obcích zvýšily nebezpečí občanských rozbrojů a válek.

Mimo Peloponnésos byly spojenci Sparťanů Megary, spolek Boiótů, Lokrové, Fókové, Amprakijští, Leukas a Anaktorion. Materiálově podporovala Sparťany vlastně celá Sicílie a Makedonie, ale psychicky vlastně téměř celá Hellada, protože jednotlivé státy buď měly strach z Athéňanů nebo chtěly být od nich osvobozeny.

Spojenci Athéňanů, tzn. součásti jejich arché, říše, formálně symmachie svobodných obcí, byly státy Chios, Lesbos, Samos, v Boiótii Platajští, Messénští v Naupáktu, větší část Akarnánů, Kerkýra, Zakynthos, Kárové na moři, Dórové v Dóridě, všichni Iónové, oblast Helléspontu a thráckého pobřeží, vlastně celé Kyklady mimo Mélos a Théru, a částečně Thessalie.

 

Válečné operace peloponnéské války zahájili v březnu Thébané, kteří v noci přepadli Plataie. Jednu z bran jim otevřeli zrádci, ale po několika hodinách, když Platajští zjistili, kolik útočníků, jimž se už vzdali, ve skutečnosti je, Thébany dílem pobili, dílem pochytali, unikl málokdo.

Na Perikleovu radu přesídlili všichni obyvatelé Attiky do Athén, dobytek byl odveden na Euboiu a okolní ostrovy. Spartský král Archidámos II. se v čele spolkového vojska Peloponnésanů vypravil proti Athénám. Nejprve bezúspěšně obléhal attickou Oinoé, pak teprve v době, kdy zrálo obilí, tedy asi v červnu, směřoval do nitra Attiky. Uprostřed léta vyplenil Archidámos Eleusínu a okolí až po Athény, ale Athéňané se k bitvě nepostavili. Přes Boiótii se pak král vrátil na Peloponnésos. - Neobvyklé bylo to, že při tažení byl u Megar zabit posel Athénských Anthémokritos.

Mezitím plenila athénská flotila stovky triér s podporou padesáti lodí Korkýrských pobřeží Lakónie a Élidy, kde byla dobyta Feiá. Jiná athénská flotila třiceti lodí s úspěchem napadla piráty sídlící mezi Opúntskými Lokry. Loďstvo operující na západě dobylo akarnánský Astakos a vyhnalo odtamtud tyranna Euarcha, doplulo na Kefallénii a pak se přes Naupáktos vrátilo domů.

Euarchos v zimě t. r. nebo začátkem roku příštího přemluvil Korinthské, aby mu pomohli dostat se zpět doma k moci. Z Korinthu vyplulo čtyřicet lodí, nějaké žoldnéře najal tyrannos, a brzy byl Euarchos zpátky u vlády v Astaku.

V létě vyhnali Athéňané Aigíňany z jejich vlasti (srov. rok 457). Tím zanikl stát Aigíňanů v místě, roku 424 zanikl definitivně (viz tam). Ostrov byl osídlen athénskými kolonisty, protože v této době bylo město přeplněno lidmi z celé Attiky. Aigíňané byli Sparťany částečně usídleni v Thyreu (viz dále rok 424).

V létě se stal proxenem v Athénách jistý Nymfodóros z Abdér, syn Pýthův, protože se mu podařilo udobřit krále Odrysů Sitalka I., takto manžela své sestry, syna Térova, s králem Makedonců Perdikkou II., a dohromady oba s Athéňany. • O finančních možnostech Athéňanů, nejbohatšího z hellénských států tehdy, viz v indexu pod zlato. Vojensky disponovali z vlastních sil třinácti tisíci hoplíty do pole, šestnáct tisíců drželi ve strážní službě doma a u spojenců, jezdců a jízdních lučištníků měli 1200, pěších lučištníků 1600 a tři sta plavby schopných triér.

V Athénách měla premiéru Eurípidova Médeia.

 

V Itálii založili osadníci z Tarentu Hérákleiu na řece Síris. • Podle jiné tradice se tak stalo již roku 433, a to opodál roku 540 zničené obce Síris. Původní Síris sloužila jako přístav pro Héráklejské. Hérákleiá byla později Archýtou Tarentským vybrána za sídlo sněmu federace jihoitalských Hellénů (srov. roky 390 a násl.).

 

Po dlouhé době se Kartháginci odvážili na Sicílii, ale jen na krátko (srov. roky 480, 474 a pak až rok 410).

 

Římanům vypukla nová válka s Volsky a Aequy. Jejich koalice byla poražena u Tuscula, pak u Algida (či na hoře Algidu, viz následující rok). Diktátor A. Postumius Tubertus dal popravit svého syna, protože neuposlechl rozkaz svého otce.

V Římě byl zasvěcen na Martově poli chrám Apollónovi Medikovi. Stalo se tak jako prvnímu z cizích bohů v dík za ukončení moru v letech 435 a 433 (stavěn od roku 433).

 

************************************************************

430.

Ol. 87, 3

 

Apollodóros I.

a. u. c. 324

L. (C.?) Papirius Crassus II. a L. Iulius Iullus IV.

ep. eforos ve Spartě Ísanór

************************************************************

V létě se Peloponnésané vedeni králem Archidámem II. opět vypravili do Attiky, kterou čtyřicet dní plenili. Athéňané setrvali za hradbami a plenící jednotky nenapadli.

Athénská flotila naopak ve stejné době plenila okolí Epidauru, Troizény a Halijí a v Lakónii Athéňané dobyli a vyplenili přístav Prasiai. K Poteidaji Athénští vyslali posily; město bylo stále ještě obléháno (viz rok 432). Ve vojsku vypukl mor, který s sebou posily přinesly z Athén, ale obležení města nebylo uvolněno. V zimě nebo až k jaru následujícího roku se vyhladovělá Poteidaia vzdala (došlo i na kanibalimus): její občané dostali právo svobodného odchodu s trochou peněz na cestu. Obléhání města stálo Athéňany dva tisíce talentů, což byla do té doby summa neslýchaná.

Na podzim se v Athénách zvedla proti Perikleovi všeobecná nespokojenost. Morová nákaza se dostala do Peiraieu přes Egypt z Aithiopie/Súdánu v míře dosud v hellénském světě neznámé. Poprvé od roku 443 nebyl zvolen Periklés, jemuž byla válka a mor předhazovány, jedním z devíti stratégů (srov. rok následující).

V téže roční době napadli Sparťané se sto loďmi s velitelem Knémem Zakynthos, osadu kdysi Achájů, a bez velkého úspěchu ostrov plenili. Pak se stáhli. Aristeus Korinthský doprovázen třemi Sparťany, pověřencem z Tegeje a soukromníkem z neutrálního Argu se vypravili ke Králi, aby ho získali pro válku s Athéňany. V Thrákii byli na přímluvu athénských vyslanců na Sitalkově dvoře jeho synem Sakodem, athénským občanem, zadrženi a vydáni do Athén. Zde byl Aristeus za své činy u Poteidaje (viz rok 432) s dalšími beze soudu popraven a jejich těla bez pohřbu pohozena do rokle jako v případě nejhorších zločinců; Lakedaimonští podobně vraždili athénské kupce a spojence Athéňanů, pokud jim padli někde v přístavech do rukou.

V zimě vyslali Athéňané Formióna k loďstvu o třiceti lodích do Naupáktu; koncem léta v oblasti válčili Ampračané s Amfilochy o Argos. Formión épeirské Ampračany porazil a zotročil a v Argu usadil Amfilochy s Akarnány; viz rok následující. Jiné loďstvo o šesti lodích poslali s velitelem Melésandrem do Kárie a Lykie, aby vybral spojenecké příspěvky a chránil oblast před útoky pirátů z Peloponnésu, viz rok následující.

 

Mezi lety 430 až 425 se narodili Athéňané: sókratik Aischinés ze Sféttu v Attice (zemřel po roku 356 v Athénách) a v dému Ercheia se narodil voják a literát Xenofón, syn Gryllův (zemřel kolem roku 353 v Korinthu).

Před rokem 430 se v Syrákúsách narodil politik a historik Filistos. Roku 406 pomohl k moci Dionýsiovi I., ale roku 386 byl vyhnán z vlasti a teprve roku 366 povolán zpět Dionýsiem II. Roku 356 padl v námořní bitvě.

 

Římané uzavřeli příměří s Aequy (viz dále rok 422) a s Volsky (viz dále rok 423). Následovaly roky sucha, neúrody a podobně jako v Helladě opět morových ran; viz dále rok 426.