449-440

449.

Ol. 82, 4

 

Pedieus

a. u. c. 305

Xviri cos. imp. leg. scrib.

L. Valerius Potitus a M. Horatius Barbatus

************************************************************

Symmachie Hellénů uzavřela mír s králem Peršanů Artaxerxem I. Podle athénského vyslance a vyjednavatele u Krále se tento mír již ve starověku nazýval mírem Kalliovým. • Kalliás, syn Hipponíkův, padl roku 432 na tažení na Poteidaiu a Olynthos, viz. Athéňané nebyli s dohodou spokojeni (část moderní historiografie vůbec nevěří, že by se k nějaké dospělo), obvinili Kalliu, že se dal Artaxerxem zkorumpovat a svého muže odsoudili k pokutě padesáti talentů (čtvrtina jeho stávajícího majetku). 

Podle podmínek míru nesměla žádná z lodí poddaných Krále vplout do Egejského moře a podél západního pobřeží Anatolie museli Peršané zřídit demilitarisovanou zónu v hloubce tří denních pochodů nebo jednoho denního běhu jezdce na koni. Pro rozsah athénské moci tak byl uznán status quo.

Kalliův mír nebyl smlouvou v pravém slova smyslu, tzn. s řádnou písemnou smlouvou a přísahami, ale prostou úmluvou, spočívající na ústním prohlášení Artaxerxa I. Kalliův mír byl doplněn a obnoven roku 424 (viz tam), trval až do roku 414, ale části úmluvy, týkající se loďstva, byly dodržovány až do roku 394.

Kalliovým mírem skončila první hellénsko-perská válka, která vypukla roku 490 (srov. dále roky 399 a 336) a zároveň je koncem prvního spolku a symmachie Hellénů, která byla uzavřena roku 481 a fakticky v této době již neexistoval.

 

V Kitiu na Kypru se skončila vláda krále al-meleka I. (vládl od roku 479). Jeho nástupcem byl jistý Azbáal (vládl do roku 425).

 

V Římě byl po odkladech zveřejněn zákoník dvanácti desek, leges duodecim tabularum, které byly vypracovány již roku 451. Podle jiné tradice byl zákoník zveřejněn vystavením na Foru až roku 442.

Obnoveny boje Římanů s Volsky, Aequy a Sabíny (viz rok 455). Do války vytáhlo osm z deseti decemvirů, Město terorisovali Ap. Claudius a Ser. Oppius. Sabínové vyplenili římské území. Nespokojenost senátu s Xviry pro porážky římského vojska od Sabínů se spojila s velkou nespokojeností plebejů vůči vládnímu systému doma i v poli. Aby se zbavili decemvirové významného plebejského představitele u vojska, nastražili na něho past, když ho vyslali na výzvědy s vojáky, které pověřili jeho vraždou. Než L. Siccius Dentatus, tribun lidu roku 454, zemřel, stačil řadu svých vrahů pobít, jak se ohledáním místa zjistilo. Siccius byl jedním z nejvyhlášenějších vojáků starého Říma, řekli bychom idol občanské armády: měl na těle zpředu 45 jizev, osmkrát vyšel vítězně ze souboje s nepřítelem před nastoupenými šiky, tzv. provokace, zúčastnil se 120 vítězných bitev a osobně se 34x zmocnil kořisti, 18x dostal hastum purum, 25x falery, 83 řetězy, 3x hradební věnec, jeden věnec za statečnost při obléhání a z kořisti 10 zajatců a 20 volů.

Jeho pohřeb pobouřil armádu. K tomu přistoupil násilný protest plebeje L. Verginia v Římě, který raději zabil svou již jinému muži zadanou dceru Verginii, než aby se dostala do rukou Ap. Claudia Crassa. Aristokrat měl na dívku zálusk a sjednal člověka, který Verginii označil za dceru uprchlé otrokyně. V urychleném soudním procesu mu ji Claudius přisoudil a nový majitzel by mu ji prodal. Aby se nedostala do Claudiových rukou, otec ji zavraždil a kausa přerostla ve vzpouru.  

Plebejové odešli podruhé v historii na Svatou horu u Říma, jejich vůdcem byl bývalý tribun L. Icilius, snoubenec nešťastné Verginie - tzv. druhá secesse lidu (srov. roky 494 a 287). Smírčí jednání zprostředkovali konsulové: senát zrušil kolegium desíti mužů, Xviry a jejich pravomoce, všech deset, z velké většiny aristokratů, bylo odsouzeno na smrt; Ap. Claudius Crassus si vzal život sám, někteří směli odejít do exilu a byl jim zabaven majetek. Jedním z tribunů lidu se stal C. Sicinius, potomek prvního secessionisty z roku 494.

Na návrh jednoho z vůdců lidu, bývalého tribuna lidu M. Duillia, byl přijat zákon o volbě konsulů s právem odvolat se ke shromáždění (leges Duilliae de consulibus creandis cum provocatione, et ne quis plebem sine tribunis relinqueret).

Zárověň byl podruhé přijat zákon o právu odvolání k lidovému shromáždění, lex Valeria Horatia de provocatione (srov. roky 509 a 300, také rok 199). Počet tribunů lidu byl zvýšen ze čtyř na deset (viz rok 471).

Téhož roku byly ukončeny vleklé války se Sabíny, které s přestávkami trvaly od roku 505 (srov. ale tradiční údaj již roku 751!).

 

************************************************************

448.

Ol. 83, 1

Krissón z Hímery (poprvé)

 

Filiskos

a. u. c. 306

Lars (Sp.?) Herminius Coritinesanus a T. Verginius Tricostus Caelimontanus

************************************************************

Fókové se zmocnili Delf a Lakedaimonští se vypravili na pomoc Delfanům. Vypukla druhá válka svatá: Sparťané vypudili Fóky ze svatých míst a vrátili Delfanům moc nad posvátným okrskem. Poté se údajně dostavili s vojskem Athéňané a po spartském odchodu měli restituovat fóckou nadvládu nad celým krajem. • Jestli historický údaj o athénském zásahu skutečně patří do této doby, pak je pozoruhodné, že Fókové se v roce vypuknutí peloponnéské války (431) počítali mezi spojence Sparťanů.

 

V Římě do počtu tribunů lidu zvoleni poprvé i dva patriciové, konsulárové roku 454 Sp. Tarpeius Montanus Capitolinus a A. Aternius Varus Fontinalis (viz uzákonění nároku roku 444).

 

************************************************************

447.

Ol. 83, 2

 

Tímarchidés I.

a. u. c. 307

M. Geganius Macerinus I. a C. Iulius (Iullus?) I.

************************************************************

Protože již vypršelo pětileté příměří mezi Spartou a Athénami (viz roky 454, 453 či 451), oba státy obnovily otevřené nepřátelství (srov. předešlý rok). Athéňané operovali pod Tolmidem v Boiótii, kde mimo jiné dobyli Chairóneiu a obyvatele zotročili. V létě byli v bitvě u Koróneie boiótskými vyhnanci z Orchomenu spojenými s Lokry a vyhnanci eubojskými těžce poraženi.

Mezi padlými byl i stratégos Tolmidés a mj. i Alkibiadův otec Kleiniás, který bojoval již u Artemísia roku 480. • Alkibiadiovi byly tehdy teprve čtyři roky. Jeho poručníky se stali Xanthippovi synové Periklés a Arifrón.

Athéňané museli vyklidit celou Boiótii, kterou ovládali od roku 457, a vyhnanci získali nezávislost. Z iniciativy Théb se znovu vytvořil spolek Boiótů, jehož činnost byla ochromena po roce 479 (srov. tam). Tzv. II. spolek Boiótských existoval až do roku 335.

Athéňané vyslali kolonisty na Thrácký Chersonésos, na Naxos a Andros. Přitom byl definitivně rozpuštěn chersonéský spolek, který trval od roku asi 560 (srov. rok 493). Velitelem výpravy na Chersonésos byl Periklés.

 

V letech 447 až 437 byl v Athénách stavěn slavný peripteriální chrám Athény na Akropoli zvaný Parthenón. Jeho architekty, tj. staviteli, byli Kallikratés a Iktínos., jehož dílem byl též posvátný okrsek s chrámem Démétry v Eleusíně. Náročnou finanční otázku všech staveb Perikleovy éry vysvětlil vůdce Athéňanům vpravdě imperialisticky: nejsme povinni skládat spojencům účty, neboť my za ně válčíme, oni pouze platí.

Kolem t. r. se v Athénách narodil autor tragédií Agathón (zemřel kolem roku 400).

 

V Číně zničil stát Čchu/Chu stát Cchaj/Cai.

 

************************************************************

446.

Ol. 83, 3

 

Kallimachos I.

a. u. c. 308

T. Quinctius Capitolinus Barbatus IV. a Agr. Furius Fusus

************************************************************

Eubojští se spolu s Megarskými zřekli spojenectví s Athénami: vypukla tzv. válka eubojská. Athéňané pod Periklem se nejprve vypravili na Euboju, pak zpět proti Megarám, kde domácí pobili athénskou posádku. U Nísaie byli Athéňané Megařany poraženi. Tím Megarští potvrdili svůj odchod z délského spolku, kde byli od roku 460 (srov. dále rok 432).

Sparťané vytáhli pod králem Pleistoanaktem do Megaridy a Attiky, ale brzy se obrátili zpět: byli prvními lakedaimonskými vojáky na athénském území od roku 508. Mladý Pleistoanax, jehož vláda začala nominálně roku 458, měl nyní krátce za poručníka a rádce Kleandrida, otce Gylippova (srov. rok 458). • Kleandridás byl brzy poté ve Spartě odsouzen na smrt za vzetí úplatku, podařilo se mu však uprchnout (viz níže a rok 444).

Periklés se s athénským vojskem vrátil na Euboju a celou ji dobyl zpět. Chalkis byla těžce potrestána, Hestiaiá/Histiaiá zbavena obyvatel a zabrána Athéňany, viz rok následující. Poté vydal výzvu ke všem Hellénům, aby uzavřeli vzájemný mír a jednali o škodách, které jim způsobili Peršané. Diplomatický plán ztroskotal na odporu Sparťanů.

Zato bylo dosaženo jiného dílčího uklidnění v Helladě: v zimě roku 446/445 byl mezi Athénami a Spartou uzavřen třicetiletý mír. Athéňané vydali megarskou Nísaiu a Pégy, Troizénu a Acháju. Mír byl předčasně přerušen roku 432. • Periklés měl údajně každoročně posílat do Sparty vlivným mužům "na účet" na deset talentů, aby udržovali klid.

 

Ve Spartě měl být podle jedné tradice král Pleistoanax po návratu z Megaridy potrestán vyhnanstvím nebo prostě vyhnán ze země na dobu dvaceti let, tzn. že by byl v exilu do roku 427 (viz dále tam). • Pak by ovšem mohl být jeho syn Pausaniás, pravděpodobně právě narozený, králem a Kleomenés by mohl být Pausaniovým poručníkem (srov. rok 427).

 

Na Sicílii vypukla válka Syrákúsanů s Akragantskými kvůli postoji Syrákúsanů vůči Dúketiovi. Dúketios se totiž vrátil na ostrov po exilu, který trval od roku 451. Kolonisty z Peloponnésu osadil obci Kalé akté či Kalakté, resp. se stal jejím zakladatelem (viz dále rok 440).

 

Sybarští osadníci byli již podruhé vyhnáni Krotónskými (srov. roky 510 a 453). Obrátili se o pomoc do Athén a do Sparty (viz rok 444). Válku s Krotónem ale zahájili Sybarští.

 

Někdy krátce po roce 446 zemřel v Argu (?) básník Pindaros z Kynoskefal u Théb. Z roku 446 je totiž poslední datovatelná báseň. Narodil se mezi lety 522 až 518.

Kolem t. r. se v Athénách narodil Lýsiás, autor soudních řečí. Jeho otec byl Syrákúsan a proto žil Lýsiás v Athénách jen jako metoikos (v Athénách i po roce 380 zemřel). V téže době se v Kydathénai v Attice narodil proslavený autor komédií Aristofanés (zemřel po roce 388).

Před rokem 446 se v Athénách narodil komický básník Eupolis. Svou premiéru měl v roce 430/429, zemřel po roce 412.

 

Římané porazili v bitvě Aequy, kteří obnovili válku (viz dále rok 443 a další pokračování válek v roce 431). Římané vystupují jako rozhodčí ve sporu Aricijských a Ardejských o pozemky a chytře rozhodli územní spor pro sebe (viz ale pak rok 442).

 

V Číně spojil stát Čchu/Chu celou jižní část čínské říše.

 

************************************************************

445.

Ol. 83, 4

 

Lýsimachidés I.

a. u. c. 309

M. Genucius Augurinus a C. (Agr.?) Curtius Philo nebo Chilo?

************************************************************

Po roce 445 bylo ukončeno opevnění Athén a jejich napojení na přístavy (srov. roky 479 a 462). Hérodotos Halikarnásský byl v Athénách vyznamenán, když veřejným předčítáním seznámil občany se svými Dějinami.

Na Euboji byla po potlačení povstání do Histiaie/Hestiaie umístěna attická klérúchie s dvěma tisíci osadníky. Město se začalo zvát Óreos (srov. předešlý rok).

 

Ve Spartě pravděpodobně konec obnoveného (?) poručnictví Níkomédova (srov. rok 458 a rok předešlý). Tento rok se též uvádí jako jeden z možných pro úmrtí krále Pleistoanakta (viz ale o jeho dlouhé vládě roku 408).

 

Kolem roku 445 zemřel v Eley filosof a zakladatel eleatské filosofické školy Parmenidés z Eley, který byl ve své vlasti i jejím zákonodárcem. Narodil se kolem roku 515.

 

V Římě došlo k další ústavní změně. Podle zákona Canuleiova, lex Canuleia (navrhovatelem byl tribunus plebis C. Canuleius) dostali plebejové právo ženit se s patricijkami a naopak.

Otázka zastávání konsulského úřadu plebeji byla odložena a definitivně byla vyřešena až roku 367 (srov. následující rok a rok 448, kdy se k tribunátu dostali patriciové).

 

Do Jerúsaléma byl vyslán jako perský místodržitel kníže Nechemja, řec. Neemiás (srov. rok 458). Vládl do roku 433. Dal rychle opravit opevnění města: nové hradby byly slavnostně dokončeny již 15. elúlu, tj. 15. září. Spolu s nimi byla ukončena dostavba II. chrámu boha Jahwe (viz rok 516), který pak s hellénistickou radikální přestavbou Héródovou stál až do roku 70 n. l.

Dne 24. tišrí, tj. 30. října, zavázal kníže Nechemja Židy zákoníkem, který přinesl Ezrá (Esdrás) z Babylónie a který jim povolil král Peršanů jako „zákon boží“: tak se Starý zákon stal základem židovské státnosti a vlastně i ústavní listinou (navázal na zákoník Jošijův, viz rok 622). • O možné době vzniku monotheistického jahwismu viz heslo Móše v indexu.

Navrátivší se Židé si zemi rozdělili losováním. Jerúsalémští Židé, Jehúdím, Júdové, odmítli při stavbě města a chrámu pomoc, kterou nabízeli obyvatelé Samareie (hebr. Šómerón). Júdové Samarejské neuznali za Židy (viz rok 722), čímž byl dán počátek židovskému schismatu (viz roky 420 a 110). Vůdcem Samarejů v této době byl Sanballat (z bab. Sîn-uballit), který se spojil s arabskými Qedary (viz níže).

Až do povstání Makkabejských (viz rok 166) zaujímali kněží v Jerúsalému výsostné postavení. Úřad velekněze patřil tradičně do rodu Sádokovců a od roku 309 Tobiovcům. V této době byl veleknězem Eljášíb, syn Jójakimův, po něm následoval jeho syn Jójada, jeho syn Jóchánán a pak jeho syn Jaddua, řec. Ióda/Iaddos n. Iaddús (dále viz rok 333; délky jejich úřadů nelze stanovit).

Proti opevnění Jerúsaléma protestoval mj. i král arabských Qedarů Džašmu ben Šachru (bibl. Gešem), jehož spojencem se stal Sanballat ze Šómerónu (viz výše). • O Qedarech není již dále v pramenech slyšet, první zmínka o nich je z roku 734 (viz; srov. rok 580). Hegemony v tomto arabském regionu se stávali Lichjánidé (viz rok 115).

 

************************************************************

444.

Ol. 84, 1

Krissón z Hímery (podruhé)

 

Praxitelés

a. u. c. 310

Tribuni militum consulari potestate

T. Quinctius Capitolinus Barbatus interrex

L. Papirius Mugillanus a L. Sempronius Atratinus

************************************************************

Athéňané založili v Tarentském zálivu před bývalým městem Sybaris u pramene Thúrion osadu Thúrioi. Oikestem byl Hierón, nomothetem Charóndás, radou se na místě podíleli Prótagorás z Abdér, Empedoklés z Akragantu, Hérodotos z Halikarnássu a stavbu města vedl architekt Hippodámos z Mílétu.

Brzy byli původní Sybařané (srov. rok 446) novými kolonisty vyvražděni a zbytek byl později vyhuben Bruttijci či Brettijci na řece Tráis (srov. roky 510, 453 a 446).

Mladým Thúriím hned povstal mocný nepřítel, Lúkánové. Ve válce s nimi byl thúrijským velitelem spartský exulant Kleandridás (srov. rok 446).

 

Ve Spartě se narodil poslední velký lakedaimonský válečník Agésiláos, syn Archidáma II. a jeho druhé ženy jménem Eupóliá (I.). Byl mladším bratrem pozdějšího krále Ágida II. (viz rok 470). Manželkou Agésiláovou se stala Kleorá a měli spolu dvě dcery: Eupoliá (II.) a Hippolytá. Agésiláos zemřel roku 360.

 

V Římě byli zvoleni první vojenští tribuni s konsulskými pravomocemi a jako protihodnota stavovských jednání se stal tribunát od nyní přístupný i patricijům (viz předcházející rok a rok 448). Jak došlo k tomu, že koncem roku opět vládli konsulové, není jasno; uzavřeli prý mír s Ardejskými, viz rok následující.

Vojenští tribuni s konsulskými pravomocemi byli nejvyššími úředníky státu s přestávkami až do roku 367, tzv. éra vojenských tribunů. Z počátku byli tři, pak šest a od roku 402 představovali kolektivní vedení státu o osmi lidech (srov. jejich jmenný seznam).

 

************************************************************

443.

Ol. 84, 2

 

Lýsanidás II.

a. u. c. 311

M. Geganius Macerinus II. a T. Quinctius Capitolinus Barbatus V.

************************************************************

V Athénách byl ostrakován Thúkýdidés, syn Melesiův, který se po Kimónově smrti (viz rok 451) stal hlavou attických oligarchů.

Periklés byl poprvé zvolen stratégem, což se pak opakovalo každý rok až do roku 430!

Téhož roku byl básník Sofoklés jedním z hellénotamiů, tj. jeden ze spolkových pokladníků athénské arché.

 

Snad t. r. vypukla válka Thúrijských proti Tarentským ve sporu o pozemky. Vojensky nebyl spor rozhodnut.

 

V Římě byla na návrh konsulárů roku 444 zavedena censura, tj. úřad, který bdí nad mravy a vojenskou i politickou aktivitou občanů a který sčítá občany a odhaduje jejich majetek. Dosud spadala agenda censorů pod konsuly. Dva úředníci, censoři, byli voleni jednou za pět let. Tento stav trval až do roku 434, od kdy se volili censoři jen na osmnáct měsíců (srov. také rok 465). Prvními censory byli patricijové L. Papirius Mugallanus a L. Sempronius Atratinus.

V Ardeji, staré rutulské metropoli v Latiu. vypukla občanská válka mezi plebeji a patriciji, u jejíž zrodu stál spor dvou mladíků z protivných stran o plebejskou krasavici. Strany si povolaly na pomoc Římany, resp. Volsky. Volskové, které vedl Cluilius z národa Aequů, byli Římany poraženi a Cluilius byl veden v triumfu (viz dále následující rok)

V Číně zaznamenáno 13. října zatmění slunce. 

 

************************************************************

442.

Ol. 84, 3

 

Dífilos

a. u. c. 312

M. Fabius Vibulanus a Postumus Aebutius Helva Cornicen

************************************************************

Ve sporu o hégemónii v iónské Priéně vypukla mezi Samem a Mílétem tzv. válka samská, která trvala do roku 440.

 

V Athénách zaznamenal své první vítězství tragický básník Eurípidés.

 

Římané vrátili Ardejským pozemky, které usurpovali roku 446, ale do Ardeje, kdysi sídelního města Rutulů, zavedli svou kolonii (srov. rok 446 i rok předešlý). Podle jiné tradice se datuje založení římské kolonie až do roku 435.

 

************************************************************

441.

Ol. 84, 4

 

Tímoklés

a. u. c. 313

C. Furius Pacilus Fusus a M. (M?) Papirius Crassus

************************************************************

Ve válce Samu s Mílétem (viz předešlý rok) byli Mílétští poraženi, a proto poslali do Athén stížnost na Samské. U vůdčí osobnosti athénských démokratů Periklea měla již v této době rozhodující slovo jeho přítelkyně (hetairá) Aspásiá z Mílétu, která se pochopitelně postavila na stranu své vlasti.

• Po Perikleově smrti roku 429 se Aspásiá vdala za Perikleova přítele, dobytkáře Lýsiklea, který však brzy zemřel. Tímto údajem mizí z historie jedna z nejproslulejších žen hellénského světa.

Athénští vyslali proti Samu námořní výpravu čtyřiceti lodí, která "zavedla" démokratii, nechala na ostrově posádku a stovku rukojmí poslala na Lémnos; pak se vrátili do Athén.

S pomocí perského satrapy v Sardech Pissúthna (srov. pak rok 412) najali sedm set žoldnéřů se však samští oligarchové vrátili domů a náhlým nočním přepadem se zmocnili vlády nad městem. Osvobodili i své rukojmí, athénské zajatce předali Pissúthnovi a ihned vystoupili z athénské symmachie. Na jejich stranu se postavili Býzantští, rovněž členové athénského spolku. Nyní chastali výpravu proti Mílétu.

• Zásah satrapy Pissúthna do hellénských dějů byl první po delší době (viz rok 458), ale hlavně byl v podstatě porušením tzv. Kalliova míru (srov. rok 449).

Velitelem Samských byl Melissos, syn Ithagenův a žák Parmenidův, jehož akmé staří položili do doby 84. olympiády. V námořní bitvě s Athéňany byli Samští pod jeho velením úspěšní. Z Athén připlul před ostrov s flotilou 44 lodí Periklés. Pokračoval sice na Iónii a Samští se osvobodili na krátko z obležení. Periklés se vrátil a Melissa se sedmdesáti plavidly porazil v bitvě u ostrůvků Tragiai. Jedním ze stratégů byl v této bitvě básník Sofoklés. Periklés se po bitvě vrátil s částí loďstva do Athén.

Když přišly posily z Chiu, Lesbu a dalších čtyřicet lodí z Athén následovalo devítiměsíční obléhání města Samos. Obléhací stroje postavil mechanik a konstruktér Artemón z Klázomen, zvaný Periforétos, tj. Všude nošený (byl prý chromý). Během obléhání však dokázal Melissos dvakrát Athéňany porazit před Samem.

Samští museli strhnout hradby, vydat lodi a rukojmí a platit kontribuce; Býzantští se znovu poddali athénskému spolku.

 

V Číně zemřel císař Čen-ting-wang/Zhending (vládl od roku 469). Po dvou palácových pučích, při nichž byli zabiti dva starší bratři, se na trůn dostal nejmladší ze synů zemřelého císaře, jeho vlastní nástupce Kchao-wang/Kao (vládl do roku 426): jeho starší bratr Aj-wang/Ai vládl po smrti otce tři měsíce a pak byl zabit mladším bratrem S-wangem/Si, který vládl měsíců pět. Toho zavraždil nejmladší z nich Kchao-wang. Za jeho vlády měly říši v moci vévodové států Chan, Čao a Wej, které povstaly parcelací státu Ťin/Jin, viz rok 453 a 403.

 

************************************************************

440.

Ol. 85, 1

Krissón z Hímery (potřetí)

 

Mórychidés

a. u. c. 314

Proculus Geganius Macerinus a T. Menenius Lanatus II. nebo L. Menenius Lanatus

************************************************************

Periklés se vrátil na Samos a město se po dlouhém obléhání vzdalo, vzdali se i Býzantští (srov. předešlý rok). Athéňané uložili povstalcům reparace bez žádných dalších nároků. Tím skončila válka samská, která vypukla roku 442 (bývá datována i do let 441 až 439 či 440 až 439; srov. změnu z roku 412 a pak 404).

 

Byly přeneseny pozůstatky krále Leónidy I. z Thermopyl do Sparty (srov. rok 480).

 

Po roce 440 se nástupcem dynasty Odrysů Téra I., který vládl od roku asi 450, stal jeho syn s Makedonkou Stratoníkou Sparadokos (srov. pozdější formy tohoto jména Spartokos, Spartacus). Vládl jen krátce a po něm vládl jeho bratr Sitalkés I. (vládl do roku 424).

Stejné poměry jako v Thrákii vládly ve Skythii, kde se nepohodli královští synové Ariapeithovi, kterého zavraždil král Agatharsů Spargapeithés. Skylés, syn Ariapeithův s jistou Hellénkou z Istrie, uprchl ze Skythie k Sitalkovi I. do Thrákie a naopak Sparodokos (?) uprchl z Thrákie do Skythie k Oktamasadovi, Ariapeithovu synovi s Téreovou dcerou. Později došlo k uklidnění a uprchlíci se vrátili domů (srov. rok 451). • Ze Sitalkovy vlády se říše Odrysů rozšířila západním směrem na úkor Makedonie.

 

Na Sicílii po nemoci zemřel v Kalakté mstitel Sikulů Dúketios. Jeho postavu známe z pramenů od roku 461, v exilu žil od své porážky roku 451, v Kalakté žil v míru od roku 446. Téhož roku porazili Syrákúští poslední z odbojných Sikulů či Sikelů Trínakie a stali se opět hégemóny hellénské části ostrova (srov. až rok 410).

 

Kolem roku 440 zemřel lyrik Bakchylidés z Iúlidy na Keu, který dlouho žil u Hieróna v Syrákúsách. Narodil se krátce po roce 520.

Před rokem 440 se v Athénách narodil aristokratický politik Andokidés (zemřel někdy po roce 393).

 

V Římě vypukl hlad. Státním úředníkům řízených voleným praefectem annonae, šéfem přes zásobování, patriciem L. Minuciem Esquilinem Augurinem, se nepodařilo v zahraničí obilí nakoupit; přesto se napřesrok po Maeliově konci dostalo od senátu vyznamenání v podobě sochy zlatého býka u jedné z římských bran.

Majetný Sp. Maelius ze stavu jezdeckého ho sehnal v Etrúrii a soukromě ho rozděloval mezi lid ve městě. Aristokraté v jeho počínání viděli pokus o puč, viz rok následující.