519-510

519.

Ol. 65, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 235

 

************************************************************

Stát Plataiai, Plataje, vystoupil ze Spolku Boiótů a stal se spojencem Athén. Platajští se sice chtěli spojit s Peloponnéským spolkem, byli ale odmítnuti spartským králem Kleomenem I. s odůvoděním, že pro Peloponnésany v případě konfliktu leží přiliš daleko.

V této době, kdy byly dobré vztahy Sparty a Théb, byly Plataje jediným spojencem Athén na severozápadním směru, což vydrželo až do dobytí a likvidace obce roku 427 Sparťany a Thébany s ostatními Boióty, viz tam.

Athéňané poslali vyslance k Peršanům do Sard.

 

Na Krétě založili Aigínští osadu Kydónii s vlastními kolonisty, když porazili a zotročili samské exulanty, provozující pirátskou činnost (viz k tomu rok 524).

 

Na pokyn krále Dáreia I. procestoval v letech 519 až 516 jistý Skylax z Karyandy (tedy Kár?) země od Indie po Persii až k dnešnímu Rudému moři a sepsal o námořní výpravě zprávu, periplús. Skylax byl zřejmě účastníkem perského tažení, kterým Dáreios I. dobyl a ovládl celou starověkou Indii, tj. z hellénského a perského hlediska území dnešního Pákistánu, nejvýše část severozápadu Indické republiky.

 

************************************************************

518.

Ol. 65, 3

 

 

Habrón či Abión (?)

a. u. c. 236

 

************************************************************

Zřejmě t. r. se do Kýrény (viz rok 520) vrátil král Arkesiláos III. se svou matkou Feretímou. K návratu jim pomohl samský tyrannos Maiandrios (srov. rok 522). Po této vojenské intervenci část Kýrénských reemigrovala zpět na Théru (srov. rok 631).

Arkesiláos III. však na základě věštného výroku Pýthie Delfské opustil Kýrénu a usadil se v Barké. Byl totiž ženat s dcerou krále Barky Alazeirem. V Kýréné vládla Feretímé až do roku 513 sama.

 

Pravděpodobně t. r. přeorganisoval král Dáreios I. svou říši. Vytvořil dvacet satrapií, satrapeiá, pers. chšatrapává, které se dělily na menší kraje, nomoi. V čele satrapie stál obvykle perský šlechtic v postavení satrapy, satrapés, pers. chšatrapávan, bab. achšadarapannu. Satrapové měli ve své satrapii neomezené pravomoce správní, soudní a finanční (hlavně při vybírání daní), jejich vojenská moc byla omezena jen na místní zdroje.

Vojensky byla totiž říše rozdělena na vojenské okruhy, které měly centra v garnisónních městech (např. Sardy, Memfis, Damašek, Babylón, Ekbatany). Na daních vybral král ročně minimálně 14560 talentů eubojských ve stříbře (kov byl roztavený nalit do hliněných sudů, z nichž po zchladnutí byla keramika otlučena a k disposici bylo stříbro a zlato v mincovní kvalitě).

Satrapové měli právo stříbrné a měděné ražby, králi patřily mince zlaté. Úřad satrapy se později stával mnohdy dědičným.

Geograficky byly v Anatolii čtyři satrapie, pro Syrii, Foiníkii a Kypr jedna, jedna pro Egypt s Kýrénou, dvě pro Mesopotamii s Elamem, čtyři pro oblast Médie a Armenie, sedm pro celý východní Írán a jedna pro Indii.

Pro rychlé spojení západních částí říše se svým sídelním městem Súsami dal Dáreios vybudovat ze Sard 2330 km dlouhou tzv. královskou cestu. Byla opatřena 111 stanicemi pro přepřah s proviantními sklady a útulky pro cestující. Kurýrní systém, který na této trase Dáreios zavedl, můžeme považovat za první pravidelné státní poštovní služby.

 

************************************************************

517.

Ol. 65, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 237

 

************************************************************

Z Naxu byl s pomocí Sparťanů vyhnán tyrannos Lygdamis, který ostrovu vládl od roku asi 541 a předtím asi v letech c. 556-551. K moci se opět dostala oligarchie, kterou na rozdíl od předcházejí politiky Sparťané v této době prosazovali všude (srov. rok 556).

Ze Samu byl téhož roku vyhnán samovládce Maiandrios (vládl od roku 522). Na radu Sylosóntovu, synovce Polykrata, se vypravili proti Samu Peršané. Loďstvu velel Ótanés, který dostal ostrov snadno pod perskou svrchovanost. Samským dosadil za vládce Sylosónta, který vládl v perském protektorátu do roku 499.

Maiandrios uprchl do Sparty, kde žádal o vojenskou pomoc, byl však králem Kleomenem I. v duchu tehdejší sparťanské zahraniční politiky odmítnut.

 

Perský král Dáreios I. se vypravil do Egypta, kde odstranil satrapu Aryanda, který v zemi nezávisle vládl od roku 522 (viz tam). Dáreios se dal v Memfidě korunovat podle egyptského ritu.

 

************************************************************

516.

Ol. 66, 1

Ischyros z Hímery

 

 

(neznámý)

a. u. c. 238

 

************************************************************

V Jerúsalému byl 3. addaru, tj. na začátku března, zasvěcen druhý chrám boha Jahwe (viz zahájení stavby roku 521).

 

************************************************************

515.

Ol. 66, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 239

 

************************************************************

Kolem roku 515 zahájili v Athénách stavbu Olympieia, chrámu Dia Olympského, největší stavby v Athénách. Roku 510 byla stavba zastavena a opuštěna a teprve seleukovský král Antiochos IV. Epifanés dal roku c. 173 stavět dál, ale po jeho smrti roku 164 se opět stavět přestalo: Athéňané na chrám neměli. Dokončeno však bylo Olympieion až asi roku asi 129 n. l. římským císařem Hadrianem. Je pozoruhodné, že stavbou Olympieia pověřil Antiochos římského architekta, odjinud neznámého Cossutia a Hadrianus se později řídil jeho plány.

Athénské Olympieion je nejdéle stavěná sakrální stavba v evropských dějinách (644 let?).

 

V Eleji se narodil filosof Parmenidés, učitel Zénónův (zemřel roku 445). Parmenidés se měl kolem roku 450 setkat v Athénách se Sókratem, pokud to není Platónova fikce. Podle starší datace spadala Parmenidova akmé do doby 69. olympiády čili by byl o dvacet let starší, narozen kolem roku 535.

 

Persepolis se stala residencí perských králů a byla jí až do roku 331 (viz tam).

 

************************************************************

514.

Ol. 66, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 240

 

************************************************************

V Athénách zavraždili o velkých panathénajích, tj. na rozmezí července a srpna, Harmodios a Aristogeitón, oba z rodu či lokality Gefýraioi, Peisistratova druhorozeného syna a athénského spoluvládce Hipparcha.

Vedly je k tomu osobní důvody (osobní žárlivost ve vztahu s Hippiou, msta za urážku nebo dokonce znásilnění sestry) a teprve později se jim dostalo slávy tyrannobijců, tyrannoktonoi, a Peisitratovcům krutovládců. Atentátník Harmodios byl ubit na místě stráží, Aristogeitón byl dopaden později a Hippiás ho dal umučit k smrti nebo při mučení zavraždil. Hippiás zůstal u vlády v Athénách sám až do roku 511, resp. 510.

Oba atentátníky ani na mučidlech neprozradila jistá Leainá (tj. Lvice), Aristogeitonova přítelkyně. Po roce 510 jí proto Athéňané postavili bronzovou lvici se sochou Afrodíty, kterou vytvořil Kalamis. Stala se první evropskou ženou, jíž se dostalo tak vysoké státní pocty.

Sousoší „tyranobijců“, které vytvořil Anténór, bylo roku 480 odvlečeno do Sús. Jeho kopii později vytvořili Kritios a Nésiótés. Originál byl roku 330 navrácen Alexandrem do Athén (srov. rok 477), podle jiné tradice ho měl navrátit až Antiochos III. (po roce 204?). • Gefýraioi, tj. „Mostečtí“, byli foiníckého původu, měli odlišné náboženské zvyky, ale Athéňané je přijali za spoluobčany.

Po atentátu opustil Athény Anakreón z Teu a odešel do Thessalie, kde žil ještě krátce pod ochranou rodu Aleuovců (zemřel ve věku 85 let).

V této době další Peisistratův syn Hégésistratos či Hégéstratos alias Thessalos, vládce v Sígeiu, provdal svou dceru Archediku za Aiantida z Lampsaku, který byl synem místního samovládce.

 

Zbytky Etrusků opustily Lémnos a vypravily se do Itálie (srov. rok 775). Ostrov přenechali Athéňanovi Miltiadovi V.

 

Peršané zahájili přípravy na tažení proti evropským Skythům a Thrákům.

Dáreiovi poslové, které vedl lékař Démokédés z Krotónu (srov. rok 522), navštívili Tarás a Krotón. Démokédés léčil Dáreia i jeho manželku Atossu, jíž podle všeho zbavil rakovinového nádoru na prsu (pravděpodobně byla první nám známou pacietkou dějin s rakovinou, a to ještě tak prominentní). Jejím prostřednictvím lékař, který na Aigíně a v Athénách byl prvním praktikujícím medikem za státní mzdu, vnukl králi myšlenku na podmanění Hellady, aby se jako posel mohl podívat domů a pak s pomocí tarentského krále Aristofilida sběhnout; jak také provedl.

 

V Číně si za panování císaře Ťinga II. (od roku 520) přivlastnil vládce státu Wu Ťi Kuang/Ji Guang královský titul a vládl pod jménem Che-lu-wang/Helu (do roku 496). Válčil se státem Čchu, roku 506 jeho armádu porazil v bitvě u Po-ťü/Boju. Obsadil a vyplenil sídelní město Čchuů Jang/Ying. Čchuové dostali pomoc od státu Čchin/Qin a v nové bitvě Che-lu podlehl. K tomu ho zradil jeho bratr Fu-kaj/Fugai, ale jeho rebelie neuspěla. Che-lu na zranění z bitvy roku 496 zemřel a v královládě ve Wu ho následoval jeho syn popř. další z bratrů Fu-čchaj/Fuchai (vládl do roku 473), poslední z panovníků Wu. Své sídelní město přestěhoval do Su-čou/Suzhou. Che-luovým generálem a strategem byl Sun-c'/Sun Zi, autor spisu o vojenství, viz rok 544 a 496. 

Pokračovaly boje s konkurenčním státem na jihu Číny Jüe, které začaly roku 520 (srov. rok 496 a 473).

Téhož roku zemřel filosof Lao-c’/Lao Zi (nar. údajně roku 604).

 

************************************************************

513.

Ol. 66, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 241

 

************************************************************

V Attice propukla občanská válka (do roku 510). Pod vedením Alkmeónovců podnikli athénští exulanti útok proti Attice. Byli sice odraženi, ale uchytili se v pevnosti Leipsydrion v dému Paiániá, kterou zesílili. Odtud vedli guerillovou válku proti Peisistratovcům.

Nezařaditelný je údaj o tom, že ještě před Alkmeónovci zaútočil na athénské tyranny (za Peisistrata, po jeho smrti?) jistý Kédón.

 

Pravděpodobně t. r. založil Dórieus ze Sparty kolonii v ústí říčky či wádí Kinyfos na rozmezí Velké a Malé Syrty v severní Africe (viz dále rok 511).

 

V Barké byl zavražděn Arkesiláos III. (vládl od roku asi 520). Byl předposledním z královského rodu Battovců, který v Kýréně vládl od roku 631. Spolu s ním byl zavražděn i jeho tchán Alazeiros (viz následující rok).

Arkesiláova matka Feretímé, která za něho vládla v Kýréně (viz rok 518), uprchla do Egypta (údajně k satrapovi Aryandovi, ten však byl odstraněn Dáreiem již roku 517, viz) žádat o pomoc proti části svých občanů (viz následující rok).

 

Perský král Dáreios I. zahájil tažení proti Thrákům a evropským Skythům. Dal postavit lodní most „z Asie do Evropy“ přes Bosporos. Stavbu vedl Ión Mandroklés.

 

V Číně ve státu Ťin byly sepsány nejstarší zachované čínské zákony (srov. rok 545). Dochovaly se na třínožkách.

 

************************************************************

512.

Ol. 67, 1

Fanás z Pellény

 

 

(neznámý)

a. u. c. 242

 

************************************************************

Na olympiádě zvítězil Fanás z Pellény jako první ve všech třech běžeckých disciplinách: ve stadiu, diaulu i v běhu se zbrojí, hoplítu.

Na základě věštebného výroku z Delf (věštírna byla podplacena Alkmeónovci, viz rok 548) vyslali Lakedaimonští proti Peisistratovcům do Athén na podporu Alkmeónovců vojsko (srov. rok předcházející), kterému velel Anchimolios/Anchimolos, syn Astériův. Peisistratovci však s pomocí Kinea z Gonnoi, jednoho z thessalských tetrarchů a zřejmě i tága, Sparťany odrazili. V prohrané bitvě padl vůdce Sparťanů Anchimolios. • Byla to první výprava Sparťanů do Attiky v historické době.

 

Král Dáreios I. přešel s vojskem Peršanů a spojenců Bosporos a prošel Thrákií, kde se kmeny podrobily bez boje. Prošel územím Getů (poprvé v historii jmenovaní) a dostal se k Istru, tj. k Dunaji. Přes další most, který dal hlídat podrobeným Hellénům, vstoupil do Skythie.

Třebaže Peršané vypalovali celé oblasti, kterými prošli, Skythové se nepoddali a stále ustupovali do vnitrozemí. Dáreios nedostal šanci využít převahy své armády a v bezvýchodné situaci proto musel obrátit zpět. Skythové ho ale donutili jít stejnou cestou, kterou přišel a kterou právě zničil. S velkými ztrátami se Peršanům podařilo dostat zpět k přemostění Istru. Vojenským velitelem spojených Skythů byl král jednoho z kmenových svazů Idanthyrsos.

V době, co byli Peršané ve Skythii, tedy kdesi na dn. Ukrajině, se u mostu přeli Hellénové o tom, zda mají most strhnout, nebo ne. Skupinu pro stržení vedl Miltiadés V. Athénský, vládce Chersonésanů, mluvčím těch, kteří si přáli most nechat stát, byl Histiaios z Mílétu. Zvítězil opatrný náhled Histiaiův. • V novověku byl vysloven názor, že příběh o Miltiadově aktivitě je athénská smyšlenka, kterou měl být vítěz od Marathónu ospravedlněn z kolaborace s Peršany (do vylodění v Attice je 22 let a Dáreios Miltiada nechal v Thrákii na pokoji až do roku 493, viz).

U mostu byli z hellénských samovládců přítomni: Dafnis z Abýdu, Hippoklos z Lampsaku, Hérofantos z Paria, Métrodóros z Prokonnésu, Aristagorás z Kýziku, Aristón z Býzantia, Strattis z Chiu (vládl ostrovu ještě v roce 480, srov. rok 479), Aiakés ze Samu, příbuzný vládnoucího Sylosónta, Láodamás z Fókaie a Aristagorás z Kýmé.

Dáreios I. přešel s vojskem most přes Istros a Thrákií se dostal opět domů do Asie. V Evropě zanechal se silnou armádou Megabáza, který perské moci podrobil celé okolí Helléspontu. Makedoňané se stali perskými poddanými dobrovolně. Vzbouřili se Paionové, severní sousedi Makedonů, byli však do konce roku znovu podrobeni a převedeni přes bosporský lodní most do Frygie; viz předešlý rok. To byl výsledek podzimního tažení Megabáza v Thrákii a Makedonii.

 

Makedonský král Amyntás I. se stal vasalem perského krále. Jeho syn a nástupce trůnu Alexandros při incidentu na hostině u dvora zavraždil perské vyslance. Trestní výprava, kterou později poslal Megabázos, byla Amyntou odvrácena mírovou cestou: podplatil jejího velitele Búpara a za ženu mu dal svou dceru Gýgaiu, Alexandrovu sestru. Jejich syn se jmenoval Amyntás a byl později Dáreiem (?) jmenován dynastou v kárských Alabandách.

 

Když se vrátil Dáreios I. na asijský břeh Bosporu, jmenoval vládcem v Mytiléně jistého Koa (1. pád Koés) za jeho věrnost u isterského mostu (vládl do roku 499).

 

Peršané vypravili z Egypta výpravu proti Kýréně a Barce (viz předcházející rok). Barké byla obležena a po devíti měsících dobyta. Královna Feretímé se strašlivě pomstila a zbytek obyvatel města byl odsunut do Baktrie. Krátce nato Feretímé zemřela (vládla od roku 520, resp. 518).

Králem se stal její mladší syn Battos IV. Délku vlády ani bližší jiné údaje neznáme, byl však pouze údělným dynastou pod dohledem perského satrapy se sídlem v egyptské Memfidě. Jím skončila vláda Battovců v Kýréně (srov. předcházející rok).

 

************************************************************

511.

Ol. 67, 2

 

 

Harpaktidés

a. u. c. 243

 

************************************************************

V Athénách byla za archonta Harpaktida zrušena tyrannis a vláda Peisistratovců. Hippiás utekl na Akropoli. Sparťané vedení králem Kleomenem I. podruhé pobývali s vojskem v Attice, tentokrát úspěšně. Thessalové byli poraženi a Peisistratovci na Akropoli oblehnuti.

 

Zřejmě v této době dobyl Otanés, nástupce Megabázův u perského vojska v Evropě, Býzantion, Kalchédón, Lesbos, Lémnos, Imbros atd. Na Lémnu se stal doživotním místodržitelem Lykarétos, bratr bývalého samského vládce Maiandria (?).

Peršané se na severu Egeidy drželi až do roku 470, kdy byli vyhnáni z Evropy.

 

Kartháginci s Libyjci zničili Dórieovu osadu v Syrtě (viz rok 513). Dórieus se vrátil na Peloponnésos.

 

Do let 511 až 508 spadá první vítězství tragického básníka Frynicha z Athén (srov. roky 540 a 470).

 

************************************************************

510.

Ol. 67, 3

 

 

Skamandrios

a. u. c. 244

interrex Sp. Lucretius Tricipitinus

************************************************************

V Athénách se na Akropoli vzdali peisistratovci v čele s Hippiou a byl jim povolen odchod do Sígeia na Skamandru (občanská válka od roku 513, další viz 404 - 403). Ještě předtím nabídl makedonský král Amyntás I. Hippiovi útočiště v Anthemúntu, ale Hippiás dal přednost svému bratrovi v Sígeiu Hégésistratovi, který byl čtvrtý ze sourozenců, synů Peisistratových: Iofón zůstal pro dějiny anonymní.

Tak byla s pomocí Sparťanů a vojenského zásahu krále Kleomena I. (viz předcházející rok) v Athénách ukončena vláda tyrannů, která s přestávkami trvala od roku 561.

Soupeřícími stranami o moc v obci se v Athénách nyní stali oligarchové kolem Kleisthena (narozen někdy kolem roku 575) a ĺsagory, syna Filaidovce Teisandra (II.).

 

Narodil se Kimón (III.), syn Miltiada V. a Hégésipylé, dcery thráckého dynasty (krále) Olora (zemřel roku 451). Kimón (III.) byl jedním z nejproslulejších athénských politiků a vojevůdců. Jeho slavnou sestrou byla Elpiníké, manželka athénského boháče Kallia.

 

Ve Spartě zemřel Eurypontovec Aristón (vládl od roku před 556). Nástupcem se stal jeho syn Démarátos (vládl do roku 491). Byl spoluvládcem Ágidovce Kleomena I.

 

Kolem t. r. založil Dórieus ze Sparty (srov. předcházející rok) na Sicílii osadu Hérákleia Mínóá. Krátce nato byl ale v bitvě přemožen a zabit Kartháginci.

 

Démagógos, tj. vůdce lidu“, Télys vyhnal ze Sybary v jižní Itálii majetnější občany. Odešli do Krotónu, kde byli přijati na radu Pýthagorovu. Za vůdce si plútokratičtí exulanti vybrali šestinásobného olympioníka Milóna Krotónského (srov. rok 532) a s pomocí Krotónských byla pak lúkánská Sybaris na řece Sybaris vyhlášená luxusním životním stylem vyvrácena.

Podle jiné verse byl Télys v Sybaře králem, který se chystal Krotón napadnout a Krotónští si za vůdce zvolili Sparťana Dóriea a ten s nimi Sybaris dobyl (Krotónští tvrdili, že zvítězili vlastními silami).• Město bylo založeno roku 720, nebo 708, obnoveno roku 453. O městu se mimo jiné tradovalo, že v roce svého zániku v něm vymysleli jakousi vyhlášenou omáčku z oleje a gara, kterou hostům předkládal o sedm století později ještě syrský princeps známý jako Héliogabalos n. Sardanapallos; srov. v indexu pod kuchyně a hostiny.

 

Vypukla válka krále Římanů L. Tarquinia II. Superba (vládl od roku 534) s Rutuly, jejichž sídelním městem byla Ardea. Chtěl si opatřit peníze na stavbu Iovova chrámu na Capitoliu, jak přejmenoval Tarpejský pahorek (s výjimkou skály) podle nálezu lidské hlavy při hloubení základů (jazyková souvislost s caput, capita - hlava, hlavy). Pro věštbu poslal do Delf své syny Tita a Arrunta v doprovodu s L. Iuniem, synem královy sestry Tarquinie, který v obavě o život, neboť král mu už zavraždil otce a bratra, předstíral hloupost; proto se mu dostalo přízviska Brutus, "Blbec".

Během obléhání města odjel z ležení a znásilnil králův nejmladší syn S. Tarquinius krásnou Lucretii, manželku patricia Collatina Tarquinia. Lucretia otci s manželovi všechno sdělila a vzala si život dýkou. Stala se symbolem manželské věrnosti a ženské cudnosti. Sexta později dohnali mstitelé starých zločinů v Gabiích, kdysi dobytých jeho otcem na Latinech lstí, viz rok 529.

Za všeobecného pozdvižení ukončili šlechtici P. Valerius a L. Iunius Brutus, syn královy sestry Tarquinie, v Římě královládu a zároveň etruskou nadvládu. Etruští předáci se svými klienty byli z města vyhnáni a odešli do Caere, král ležel s vojskem před Ardeou a do Města se nevrátil. Řím se stal oligarchií, republikou, res publica“.

Příběh římské revoluce i jeho načasování připomínají pád tyrannidy v Athénách. Králové byli z Města vyhnáni dne 24. února, což si Římané v dobách republiky každoročně připomínali. 13. září, neznámo však, kterého roku vlády Tarquinia Superba, byl položen základní kámen ke stavbě chrámu Iova Kapitolského (viz rok 534 a 507).