529-520

529.

Ol. 62, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 225

 

************************************************************

 

Římský král Tarquinius II. Superbus, vládl od roku 534, šel někdy kolem této doby do války s Gabiemi. Město Římané nedobyli, ale získali ho královou lstí. Zinscenoval hádky se svým nejmladším synem Sextem, který mu vynadal do tyranů, otec ho veřejně zbičoval a syn prchl s penězi a několika soudruhy do Gabií. Přeběhlík si získal důvěru úspěšnými nájezdy na římské území a brzy mu Gabínští svěřovali velitelské a vládní úkoly. Předáky postupně likvidoval jedem, nočními přepady a vylhanými žalobami, zabavené majetky rozdával lidu a ve vhodný okamžik se s pomocí zajatců a přeběhlíků města zmocnil. Otec mu ho pak věnoval do správy. O jeho konci viz rok 510.

Podle tradičních údajů vyslal Tarquinius římské osadníky do Signie (srov. rok 495), Circejí (srov. rok 393, Cory a Pometie. Římské království patřilo na konci své éry a na začátku doby republikánské k nejsilnějším státům střední Itálie s obchodními a diplomatickými styky od Massalie po Sicílii.  

 

************************************************************

528.

Ol. 63, 1

Parmenidés z Kamaríny

 

 

Filoneos

a. u. c. 226

 

************************************************************

V Athénách zemřel samovládce Peisistratos, který ve státě třikrát zavedl tyrannidu (poprvé roku 561, podruhé roku 552 a potřetí trvaleji roku 546; zemřel zřejmě po olympijských hrách, viz rok 524). Ve společné vládě následovali jeho synové Hippiás (do roku 511) a Hipparchos, mladší z bratrů (byl zavražděn roku 514, viz tam).

Za jejich vlády pokračovala v Athénách stavební činnost, hlavně na Akropoli a na agoře. Hipparchos zavedl přednášení Homérových děl formou soutěže a k tomu účelu dal epy sepsat do jednotné podoby (srov. rok 566 a 532). Náměty trojského okruhu se staly pevnou součástí athénských výtvarných a literárních umělců pracujících dílem na státních zakázkách. Dvůr athénských vládců žil luxusně, podporoval umění, vláda nezatěžovala Athéňany žádnými finančními požadavky, Peisistratovci vybírali jen dvacetinu ze státních výnosů.

Krátce před nebo krátce po Peisistratově smrti byly arbitrážním rozhodnutím Sparťanů ukončeny dlouholeté boje Athénských s Megarskými o ostrov Salamís ve prospěch Athéňanů, kteří měli na ostrově klérúchii již od roku 560. Tím byla ukončena staletá válka o Salamínu, která vypukla roku 631 (srov. roky 627, 604 a 570).

 

Město Kamaríné na Sicílii bylo v této době evidentně opět osídleno (srov. rok 554), protože její občan je uváděn jako olympioníkos. Parmenidés z Kamaríny byl ještě k tomu prvním ze sicilských Hellénů, který zvítězil v epónymním závodě (srov. Ol. 33, kde je vůbec první známý olympioníkos ze Sicílie). • Kamaríné byla obnovena z Gely a později byla znovu z Gely posílena kolonisty (viz epoikii roku 461).

 

V Mílétu zemřel filosof Anaximenés, náležející k tzv. škole fysiků (nar. kolem roku 585).

 

************************************************************

527.

Ol. 63, 2

 

 

Onétór

a. u. c. 227

 

************************************************************

V Indii zemřel Vardhamána zv. Mahávíra „Velký hrdina“, nebo Džina, „Vítěz“, zakladatel džinismu (narozen roku 599). Začátkem džinistické éry je rok 528/7.

 

************************************************************

526.

Ol. 63, 3

 

 

Hippiás II. (tyrannos?)

a. u. c. 228

 

************************************************************

V Egyptě zemřel král Ahmose II. (vládl od roku 570). Jeho nástupcem byl syn Psammtek III., který vládl ale jen krátce (viz následující rok). Nebyl synem Ládiké (srov. s rokem 570).

Koncem roku stouplo napětí mezi Egyptem a Peršany, které existovalo od obsazení Mesopotamie (srov. události uvedené pod rokem 531). Peršané se spojili s Araby a na nátlak satrapů Mitrobata v Daskyleiu a Oroita v Sardech musel přerušit xenii, tj. přátelské styky, i Polykratés Samský.

 

************************************************************

525.

Ol. 63, 4

 

 

Kleisthenés

a. u. c. 229

 

************************************************************

Někdy v poslední čtvrtině 6. století se zformoval nebo upevnil spolek Boiótů, koinon tón Boiótón, v němž byly hégemónem Théby (viz ale možnější starší datum kolem roku 550, resp. 600). Dalšími silnými státy spolku byly Tánagra, Thespiai, Koróneia, Plataiai, Haliartos. První spolek trval do roku 479.

 

Kolem roku 525 zemřel na Thráckém Chersonésu Miltiadés IV., athénský exulant před Peisistratovci (srov. roky 560 a 546). Vládu v tomto attickém dominiu převzal Stésagorás, syn Miltiadova nevlastního bratra Kimóna, zvaného Koálemos, „Trouba“, shodou okolností jeden z olympioníků 63. olympiády. • Podle vyšší datace lze uvažovat o tom, že Miltiadés IV. byl mrtev již kolem roku 550.

 

V attické Eleusíně se narodil autor klasických tragédií Aischylos, syn Euforiónův. Zemřel roku 456 v Gele na Sicílii.

 

Koncem května byl v Egyptě v krátké egyptsko-perské válce poražen a zabit poslední král domácí XXVI. „sajské“ dynastie Psammtek III., který vládl necelý rok. Velitel jeho loďstva Udžahorresnet ze Saje, který sloužil jako nauarchos již za Psammtekova otce Ahmose II., přešel před rozhodnou bitvou na perskou stranu. Svou zradu později chlubně popsal ve svém záhrobním životopise.

Sajská dynastie vládla Egyptu od roku 664. Nadvlády nad zemí se zmocnili Peršané a jejich králem Kambýsem II., Kambudžijou, začíná Manethón počítat svou XXVII., první perskou dynastii, která vládla Egyptu do roku 404. Celkově se Peršané stali znovu pány země ještě v XXXI. dynastii v letech 343 až 332. Kambudžija II. vládl do roku 522.

 

************************************************************

524.

Ol. 64, 1

Menandros z Thessalie

 

 

Miltiadés

a. u. c. 230

 

************************************************************

Zřejmě t. r. se Lakedaimonští vypravili s Korinthskými proti Polykratovi Samskému. Tažení však bylo neúspěšné, protože se vojevůdci spojenců dali podplatit (tato výprava bývala ve starém věku vydávána za první tažení Dórů do Asie; další následovalo až v dobách peloponnéské války).

Část samských exulantů, která se do této doby živila výnosnou piraterií v Egeidě, se nyní usadila na Krétě v obci Kydóniá (viz dále rok 519).

 

Do Athén se vrátil vůdce rodu Alkmeónovců Kleisthenés, syn Megaklea (II.) a Miltiadés V., syn Kimóna II. a vnuk Stésagorův, jeden z vůdců rodu Filaidovců. Miltiadés V. se později stal nástupcem Stésagorovým na Chersonésu. Alkmeónovci a Filaiovci byly rody soupeřící o vliv v Athénách.

Kimón II. musel opustit Athény před Peisistratem a za života v exilu mj. zvítězilo na olympiádě jeho čtyřspřeží (snad roku 532). Vítězství ale postoupil svému bratrovi Miltiadovi (strýci marathónského vítěze). Snad roku 528 vyhrál se stejnými klisnami ve stejné disciplíně podruhé a za vítěze dal vyhlásit Peisistrata za to, že mu povolil návrat do Athén.

Když vyhrál potřetí (snad roku 524), byl ze zálohy zavražděn Peisistratovy syny (jejich otec již nežil, viz rok 528). Kimón II. byl v Athénách pochován i se svými slavnými klisnami (stejného úspěchu dosáhl ještě Sparťan Euagorás).

 

V Athénách se narodil Themistoklés, syn Neokleův z dému Frearoi či Frearroi (zemřel jako poddaný perského krále a jako jeho údělný dynasta roku 459).

 

V Egyptě vyslal král Peršanů Kambýsés II. výpravu proti Ammóneiu v dn. oase Síwa v libyjské poušti. Expedice zmizela beze stopy v písečné bouři, aniž by se jediný voják vrátil!

Přesto se Kýrénští a Libyjové poddali perskému králi. Rovněž tažení pod Kambýsovým velením do země Kúš nebylo úspěšné.

 

V Itálii kampánští Kýmští, pozdější Cumae (srov. rok 754), vedeni stratégem Aristodémem porazili koalici Umbrů, Dauniů a Etrusků žijících při Jaderském moři. Vítězství využil Aristodémos zvaný pro péči o svůj vlas v mládí Malakos/Změkčilec k tomu, aby se ve své vlasti chopil moci. Kýmští zjevně zůstali ve válečném stavu s Etrusky, viz rok 506. Porážka zjevně zastavila Etrusky v expansi jižním směrem, viz též rok 474. 

Někdy v této době překročili na severu Etruskové Apenniny a založili kolonii Felsinu (roku 350 ji dobyli Keltové, roku 189 ji obsadili Římané a přejmenovali na kolonii Bononii, dn. Bologna).

 

************************************************************

523.

Ol. 64, 2

 

 

Kalliadés

a. u. c. 231

 

************************************************************

V Athénách poprvé „vystoupil“ tragik Choirilos (srov. pak rok 499).

 

V Egyptě se král Kambýsés II. dopustil několika zlomyslností vůči kněžím domácích kultů a znepřátelil si je.

 

************************************************************

522.

Ol. 64, 3

 

 

[Peisi]strat[os], syn Hippiův (?)

a. u. c. 231

 

************************************************************

Peršané vylákali ze Samu samovládce Polykrata do Sard, kde ho dal satrapa Oroités narazit na kůl. Polykratés vládl jako tyrannos od roku 532. Později byl Oroités Dáreiem popraven mimo jiné i za tento zločin. Na Samu se dostal k moci Maiandrios, syn Maiandriův, bývalý Polykratův sekretář, který pak vládl ostrovu asi do roku 517.

Byl prvním z tyrannů a asi také z vládnoucích Evropanů, který hlásal ísonomii, rovnost před zákonem („prohlašuji rovnost všech“). Před smrtí uspořádal na Délu a v Delfách hry na oslavu Apollónovu, ostrov dal rituálně očistit, což zopakovali Athéňané až roku 426, viz. Autorem hymnu na Apollóna byl pravděpodobně homérovec Kinaithos z Chiu, srov. rok 504. Akcí se pokusil etablovat Samos jako mocnost v regionu.

Po Polykratově smrti se ze Samu vytratil básník Anakreón z Tea a přesídlil k Hipparchovi do Athén. Básník ĺbykos z Rhégia směřoval do Korintha, byl ale cestou zavražděn piráty. Lékař Démokédés z Krotónu, který předtím, než pobýval na dvoře Polykratově, kam odešel po hádkách s otcem, působil jako první státem placený lékař v historii na Aigíně a za roční plat praktikoval i v Athénách. Ze Samu odešel, nebo byl odvlečen, do Persie, odkud se po čase pomocí vlastizrádné lsti vrátil do vlasti. Zde se oženil s dcerou slavného Milóna Krotónského (viz rok 522 a 514).

V které době vládl Krotónu jinak blíže neznámý bývalý pýthagorik Theagés, který zbavil moci své filosofující aristokratické kumpány, není známo. Po jeho samovládě ničily Krotón časté občanské rozbroje, staseis.

 

Ve vesnici Kynoskefalai u Théb se v rozmezí let 522 až 518 narodil Pindaros, literát hellénské aristokracie (zemřel kolem roku 446).

 

V Persii přijal 11. března královský titul Kambýsův bratr Bardija alias Smerdis. Kambýsés se rychle vrátil z Egypta, kde pobýval nepřetržitě od roku 525. Pak se vrátil do Egypta. Je ovšem možné, že dal Bardiju odstranit ještě před egyptským tažením roku 525, a to z prozíravosti. • Poslední známou datací s Kambýsovým jménem je 18. duben 522. 

Královy nepřítomnosti a záhadného zmizení jeho bratra využil jistý Chorasmijec Gaumáta, příslušník médsko-perské kněžké skupiny magů a příznivec Zarathuštrův. Začal se vydávat za Bardiju neboli Smerdia (Pseudobardija I.) a rychle se stal pánem Persie a Médie.

Kambýsés II. se proti usurpátorovi vypravil s vojskem z Egypta, ale na zpáteční cestě zemřel, a to buď přirozenou smrtí nebo sebevraždou (podání se různí: podle jedné verse se zamotal do svého vlajícího oděvu a spadl na dýku, kterou nosil připevněnu na stehnu; vládl od roku 530).

 

V říši Peršanů propukly zmatky, objevilo se několik pretendentů trůnu. Mezi nimi byl Dáreios I., pers. Dárajawahuš, syn Hystaspův, Víštáspa, z druhé větve rodu Achaimenovců (srov. rodovou příbuznost s Kambýsem roku 639, 590 a 559, kde také o Farnakovcích; vládl do roku 486). Dne 29. září zavraždil Dáreios s pomocí šesti kompliců Gaumátu a prohlásil se králem Peršanů. Jeho otec Hystaspés zůstal satrapou v Hyrkánii.

V zimě přijal v Súsiáně královský titul (krále elamského?) jistý Elamita Ašina, pers. Atrina, syn Upadaranmy. Byl Dáreiem rychle poražen a odstraněn.

V téže době se prohlásil králem v Médii, tedy králem médským (?), jistý Fraornés či Fraortés, Fravartiš. Proti němu se vypravil Dáreiův otec Hystaspés.

V Babylónu se v říjnu prohlásil králem (prvním známým datem z dokumentů je 3. října 522) jistý Nidíntu-Bél (I.) a přijal trůnní jméno Nabû-kudurrí-usur III. Vládl jen krátce. Peršané porazili Babylónce 18. prosince 522 na Eufrátu u Zazannu u Sipparu a brzy na to se povstzalce zmocnil Dárieos v Babylónu a dal ho zabít. 22. prosince 522 je první známá datace už s Dáreiovým jménem, v únoru 521 určitě i jinde v Babylónii (Sippar). 

 

V Egyptě se po smrti Kambýsově stal neomezeným vládcem satrapa Aryandés. Udržel si moc nad Kýrénou, mimo jiné razil vlastní mince (viz rok 517 a 513).

 

************************************************************

521.

Ol. 64, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 233

 

************************************************************

Ve Spartě zemřel Ágidovec Anaxandridás, syn Leontův či Leonteův (mohl vládnout od roku 560). Měl dvě manželky. Jednou z nich byla dcera Chilónova či Cheilónova, s níž měl syna Kleomena I. Jeho první manželka, pro jejíž neplodnost si přibral Chilónovu dceru do manželství, mu později porodila ještě syny Leónidu I., Kleombrota I. a Dóriea, kteří se rovněž všichni stali králi ve Spartě.

Anaxandridovým nástupcem se stal Kleomenés I. (vládl do roku asi 491, nebo 488).

 

V zimě roku 522/521 pokračovaly boje o moc v říši Peršanů.

V lednu se v Súsiáně prohlásil králem další pretendent, jistý Martía/Martija, který přijal jméno Imaniš. Údajně ho zabili sami místní obyvatelé: Martíjův a Ašinův pokus byly zřejmě poslední snahy zbytku původního obyvatelstva, Elamitů, obnovit samostatnost, o kterou přišli roku 639.

Téhož měsíce povstali i Armeni, poprvé v historii s tímto jménem (srov. údaje o Urartu roku 580, 550 a 414). U Izzily v severní Assyrii však byli poraženi Dáreiovým vojevůdcem, Peršanem Vaumisou. Pokračovaly boje Peršanů proti Médům. Peršanům velel Hydarnés.

Dne 5. února porazil Hystaspés v bitvě u Hekatompylu, pers. Víšpanzatiš, Médy pod jejich králem Fravartišem.

V květnu opustil Dáreios I. Babylón a vypravil se do Médie. Hned po jeho odchodu se prohlásil jistý Armen jménem Aracha alias Nidíntu-Bél (II.) za krále Nabû-kudurrí-usura IV. Prvním známým jeho datem je z dokumentů 25. srpen 521 (po Babylónii se však datovalo i jménem Dáreia).

Babylón byl znovu oblehnut a 27. listopadu 521 vojevůdcem Vindafarnou/Intafernem dobyt. Král Nabû-kudurrí-usur IV. a mnoho dalších obyvatel Babylónie bylo popraveno. Města Peršané dobyli díky lsti Peršana Zópyra, otce Megabyzova, který se pro získání důvěry u povstalců sebezohavil; údajně si uřízl uši, nos a rty...

Aracha je buď posledním známým Urartejcem (byl synem Chalditiho), nebo je prvním známým Armenem.

 

Téhož měsíce povstaly nomádské skupiny Peršanů, které vedl Vahjazdáta z Táravá. I ten přijal za královské jméno jméno Bardija (Pseudobardija II.). Moc nomádských skupin sahala až do Arachósie. Nomádští Peršané byli poraženi a jejich vůdce byl popraven na jaře roku 520.

V létě porazil Dáreios I. u Kundur v Médii Médy a jejich král byl na útěku zajat a příšerně zohaven. V sídelním městě Médie, v Ekbatanách, pak byl ukřižován. Na jaře roku 520 zlikvidoval u Patigraban v Parthii zbytek povstaleckých Médů Dáreiův otec Hystaspés.

Někdy na konci léta n. začátku podzimu povstal jistý Čišantachma/Tritantaichmés v Sagartii (= Zagros). Dopadl stejně jako Fraortés.

V prosinci porazil král Dáreios I. zbytek Gaumátových přívrženců v Margiáně, Merguš, jimž velel jistý Fráda z Merguše. Jejich definitivní likvidaci zařídil satrapa Baktrie Dadarši. Mezi povstalci, kteří tehdy padli, byl i Zarathuštra, jehož byl Gaumáta přívrženec. Zarathuštra se měl narodit roku 569 (viz ale tam poznámku o jeho stáří).

Dáreios I., Hellény později zvaný Hystaspés, se stal jediným vládcem říše Peršanů (vládl do roku 486).

 

V Jerúsalému zahájil Dáreiův satrapa a židovský ethnarchos Zerobbábel obnovu Jahweho chrámu. Dostavěn byl v roce 516.

 

************************************************************

520.

Ol. 65, 1

Anochás z Tarentu

 

 

(neznámý)

a. u. c. 234

 

************************************************************

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, běh v plné polní, hoplítés (sc. dromos). Prvním olympioníkem byl Dámárétos z Héraie v Arkadii. Jeho sochu v Olympii vytvořili Eutelidás a Chrýsothemis z Argu.

 

Kolem t. r. zemřel v Kýréně král Battos III. (vládl od asi roku 530). Jeho manželka Feretímé posadila na trůn společného syna Arkesiláa III. Mladý panovník nerespektoval ustanovení Démónakta z Mantineie (viz rok 530) a tím dal podnět k novým rozbrojům ve státě. Občané zakrátko Arkesiláa vypudili z Kýrény a vyhnanec se uchýlil na Samos.

Feretímé odešla ke králi Euelthontovi do Salamíny na Kypru (syn s matkou se vrátili domů roku 518 a vládli do roku 513).

 

Krátce po roce 520 se narodil lyrik Bakchylidés z Iúlidy na Keu (zemřel kolem roku 440). Roku 520/519 se v Athénách narodil Kratínos, autor komédií (zemřel roku 423).

 

Později v roce vytáhl Dáreios proti Skythům-Sakům ve Střední Asii a porazil je. Jejich král Skuncha se mu poddal (možná že až roku 519).

 

V Číně zemřel císař Ťing-wang/Jing I. (vládl od roku 545), nástupcem se stal na několik měsíců jeho syn Tao/Dao. Když zemřel, nastoupil jeho bratr  Ťing-wang II. (vládl do roku 476; jeho jméno je v čínštině psáno ale jiným znakem, než jméno otce). Nový císař bojoval o nástupnictví s dalším bratrem Čchaem/Chao, dokonce na čas musel prchnout z residence, až roku 519 vyhnal Čchaoa, který unikl do státu Čchu. Příznivci Čchaovi se ještě dvakrát pokusili o instalaci svého vůdce, spojenci však Ťinga II. udrželi na nebeském trůnu. Vypukly boje mezi čínskými státy Wu a Jüe (srov. rok 572 a viz rok 514).

Kchung-fu-c’ (Konfucius) zahájil svou filosofickou misi: shromáždil kolem sebe první čínskou filosofickou školu dějin (srov. Pýthagorovo prvenství, rok 532). Sám s velkou pravděpodobností "sókratovsky" nikdy nic nenapsal a jeho ethika je známa ze záznamů přívrženců mnohem mladších. 

Podle čínské tradice v období Jarních a podzimních annálů (722 až 481, viz tam) vzniklo v říši středu „sto škol“. Historik S´-ma Čchien/Sima Qian (c. 140 - c. 90, zde o jeho osudu) v Historických vzpomínkách (Š´-ťi/Shiji) jmenuje „šest škol“ jako základ čínského filosofického myšlení. Hlavní skupinu „tři cesty“ tvoří konfucianismus, taoismus a buddhismus (není v počtu „šesti“).

Nejstarší školou, pokud vůbec existovala, je jin-jang ťia, „kosmologisté“, theorie dvou protikladů. Žu ťia, škola literátů-vzdělanců, čili konfuciáni, ovlivnila zásadním způsobem čínské dějiny a stala se národním myšlenkovým stylem postaveným na lidské vzájemnosti (služeb, morálka namísto násilí, služba státu, viz rok 141).

Systém natolik ustrnul, že vzdělanci u dvora zasahovali proti všemu „barbarskému“, jako byly např. výpravy flotily do Indického oceánu až k pobřeží Afriky v letech 1405 až 1433, obchodování: konfuciánští učenci dosáhli toho, že expedice admirála Čeng Che byly zastaveny, materiály zničeny a napříště nesměli Číňané stavět větší loď než se dvěma stěžni.

Dominantní postavení konfuciánů na krátko ohrozila legalistická škola, fa ťia. Legalisté odmítali taoismus a konfucianismus s jejich požadavkem morálnosti a dobra ve státní správě. Podle nich vláda spočívá v dávání zákonů a v přísném trestání lidí za jejich nedodržování.

Velkým nepřítelem konfuciánů byl první císař sjednocené Číny Čchin Š’chuang-ti, který roku 213 dal spálit všechny konfuciánské a jiné spisy a 460 učenců z Konfuciovy školy prý dal zaživa pohřbít. Pád Čchinů roku 207 znamenal návrat ke konfucianismu. Ze všech titulů dal vládce uchovat jeden výtisk, ale státní knihovna po jeho smrti během revoluce roku 206 vyhořela.

Tao-te ťia, škola taoismu je poslední z čínských hlavních „tří cest“ s mnišskými praktikami převzatými od buddhismu, s tradičními domácími magickými prostředky a vírou v nesmrtelné (viz dále rok 365).

Mo-ťia, škola Mo-c'ova, mohismus, na rozdíl od konfucianismu kladl větší důraz na lásku než na povinnosti, na vzájemný prospěšnost lidí (viz rok 480). Škola jmen, ming ťia, se zabývala jazykem a logikou a byla myšlenkově příbuzná hellénským sofistům a skeptickým filosofům (filosof Lung Kung-sun, asi 320 - 250).