549-540

549.

Ol. 57, 4

 

 

 

Te[...]

a. u. c. 205

 

************************************************************

Král Lýdů Kroisos začal chystat válku proti Peršanům, jejichž moc v sousedství nesmírně vzrostla. Poslal do Delf s dotazem na výsledek případné války. Dostalo se mu oné proslulé odpovědi o překročení řeky Halys (vlastně přirozených hranic, až kam se říše Lýdů rozprostírala, dále viz rok 547; přitom řeku nepřecházel, protože dal její vodu svést nad táborem kanálem za záda svého vojska).

 

Babylónský král Nabû-ná‘id opustil sídelní město říše a odešel do oasy Témá, arab. Tajmá, v severním Hidžázu. Doma vládl jeho spoluvláce, syn Bél-šarra-usur. V Babylónu se od t. r. přestaly konat výroční Mardukovy slavnosti, svátek Nového roku akítum (byly obnoveny až roku 539).

Vlastní příčina dlouhého dobrovolného „exilu“ krále Nabonida není známa. Nabû-ná´id podnikl z Temá mimo jiné výpravu proti arabskému Jatribu, pozdější mohamedánské al-Madíně. Arabové se proto stávají perskými spojenci.

 

************************************************************

548.

Ol. 58, 1

Diognétos z Krotónu

 

 

Erxikleidés

a. u. c. 206

 

************************************************************

V Delfách vyhořel Apollónův chrám. Podle tradice nesl většinu nákladů na znovuvybudování Kleisthenés, syn Athéňana Megaklea (II.), který si tím naklonil pro svůj rod Alkmeónovců kněží v Delfách. Dohromady přišel nový chrám na asi tři sta talentů, tehdy obrovskou sumu, ovšem včetně darů z Egypta a Lýdie (viz k tomu rok 512). Nový chrám stál až do roku 373.

Podle tradice byl vyhořelý chrám již čtvrtý v pořadí, ale je prvním historicky doložitelným. Jeho staviteli byli architekti Trofónios a Agamédés. Mýthologie říká, že první chrám vypadal jako chýše z vavřínu, druhý jako chýše ve tvaru úlu nebo z kapradí (dal ho prý vystavět jistý Pterás z Delf) a třetí byl údajně kovový a prý se propadl do země.

 

V rozmezí let 548 až 545 zemřel v Mílétu zakladatel tzv. mílétské či iónské filosofické školy, jeden ze skupiny Sedmi mudrců, Thalés (narodil se kolem roku 640).

 

V Číně ve státě Čchu/Chu byly daňové povinnosti vůči státu odstupňovány podle množství vlastněné půdy (srov. reformy Solónovy či Servia Tullia roku 594 a 578).

 

************************************************************

547.

Ol. 58, 2

 

 

 

Thes[...] (=Thespiás??)

a. u. c. 207

 

************************************************************

Na jaře vypukla válka lýdsko-perská. Spojenci Lýdů byli Egypťané, Babylónci a Sparťané. Kroisos překročil v měsíci nisannu, tj. v březnu až dubnu, řeku Halys a vpadl do Kappadokie, kde se zánikem samostatné médské říše vzniklo mocenské vakuum.

Téhož měsíce se Peršané přepravili přes Tigris pod městem Arba‘il, Arbéla, a následujícího měsíce ajjáru, tj. v dubnu až květnu, se střetli s Lýdy v nerozhodné bitvě u Pterie v krajině téhož řeckého jména, kdysi centra chetitského státu. Perské vojsko čítalo se spojenci údajně dvě stě tisíc mužů, Kroisos měl s pomocí z Balónie, celé Anatolie a z Egypta 420 tisíc mužů. 

V následující bytvě u Thymbrar poblíž Sard byli Lýdové poraženi a král unikl do sardské pevnosti (podruhé zmínka o použití arabské velbloudí jízdy, srov. s rokem 854). Peršané oblehli sídelní město Sardy. Na podzim se Kroisos vzdal a jako královský zajatec dožil v internaci v Médii (vládl od roku 560, začátky říše Lýdů viz rok 678 a 675, vláda jejich královského rodu Mermnadů viz rok 716). • Sardy se na dvě staletí staly hlavním garnisonem Peršanů v Anatolii a sídlem perských satrapů.

Protiperská koalice se vyhranila a v podstatě už tak vydržela až do konce existence starověké říše Peršanů: Babylónci, Egypťané a Hellénové.

 

Dne 5. nisannu, tj. na začátku dubna, zemřela ve věku 104 let v Dúr-karašu u Sipparu Nabonidova matka Adda-quppí/guppí (viz rok 553).

 

************************************************************

546.

Ol. 58, 3

 

 

 

Fr[...] (= Formión?)

a. u. c. 208

 

************************************************************

V Athénách došlo k novému konfliktu s Peisistratovci. Peisistratos s podporou Thébanů, Argejských, Thessalů a těch občanů Naxu, kteří žili v exilu s Lygdamidem, porazil Athéňany u Marathónu a tak se dostal ke své již třetí samovládě, která byla nejdelší a trvala do roku 528 (I. tyrannida viz rok 561, II. tyrannida rok 552).

Jeho protivník Megaklés (II.) odešel do exilu. Peisistratos se oženil s Tímoanassou, bývalou manželkou Archína z Amprakie (srov. rok 585).

Roku 541 uvedl Peisistratos na Naxos svého přítele Lygdamida, srov. rok 551. Peisistratos dobyl zpět i osadu Sígeion, o kterou museli Athénští mezitím očividně přijít (viz rok 607), a ponechal zde jako vládce svého syna Hégésistrata alias Thessala. • Během Peisistratovy vlády panovala v Athénách čilá stavební činnost a doba tyrannidy byla základem oné vůdčí role Athén v hellénské kultuře.

Ještě krátce před rokem 546 dobyl Athéňan Miltiadés IV. zpět Elaiús (srov. roky 620 či 600; bližší osudy celé této oblasti nejsou známy) a obsadil celý Thrácký Chersonésos. Jeho spojenci byli thráčtí Dolonkové. • Celá záležitost osady Elaiús mohla být starší (viz rok 560).

 

Po pádu lýdské moci vládli v této době v Efesu opět samovládci, jejichž moc ukončil Kroisos již kolem roku 560 (viz tam). Kromě dvou jména efeských tyrannů neznáme. Vládcové Komás a Athénágorás jsou však historii známí tím, že vyhnali z vlasti satirického literáta a prvního „prokletého básníka“ v literatuře Hippónakta, který pak žil v exilu v Klázomenách.

 

Téhož roku zemřel v Mílétu iónský filosof Anaximandros (nar. roku 611).

 

Peršané pod Mazarem a Harpagem obsadili celou Anatolii a podmanili si všechna města Iónie a Aiolidy. Zřídili satrapie Sardeis, Sardy, a to pro celou Iónii, Lýdii a Kárii, a Daskyleion pro Aiolii a přímořskou část Frygie.

Ve stejné době se Peršané pod Kýrem II. zmocnili i vlády nad zemí Gutium. Jako správce zde ponechán Góbryás.

 

************************************************************

545.

Ol. 58, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 209

 

************************************************************

V Makedonii zemřel Alketás I. (vládl od roku 563). Novým králem Makedonců se stal jeho syn Amyntás I. (panoval do roku asi 496).

 

V Lýdii vypuklo povstání proti Peršanům vedené Paktyou, který byl v nové satrapii správcem financí. Lýdové oblehli perského satrapu Tabala v Sardech. Rychlými pochody přitáhl z Médie, kde přezimoval, Mazarés s vojskem a povstání snadno potlačil.

Paktyás uprchl do Kýmé, pak do Mytilény a na Chios. Chíjští ho ale vydali Peršanům na smrt a za to dostali území obce Atarneus v Aiolidě. • Atarneus zůstal až do poloviny 4. století dependencí chíjského státu (srov. rok 347).

 

Po potlačení povstání v Lýdii se vypravil Mazarés proti iónským městům, která se k protiperskému povstání připojila. Zotročil obyvatelstvo Priény (o původních kolonistech viz rok 650) a Magnésie nad Maiandrem (kterou kdysi založili kolonisté z thessalských Magnétů a z Kréty).

Nato Mazarés zemřel a jeho nástupcem byl jmenován Harpagos, který oblehl Fókaiu, ale její obyvatelé se před perským otroctvím vystěhovali: část jich odešla na Chios, kde se usadila, a část se vydala pod vedením Kreontiada na Západ do své apoikie Alalie na Kyrnu/Korsice (k tomu srov. rok 565); z těchto část pokračovala do Massalie a ještě později putovala do Lúkánie, kde dala vzniknout osadě Hyélé či Elea.

Rovněž Tejští z odporu před perským poddanstvím odešli z vlasti do Thrákie, kde posílili počet kolonistů Abdér (k tomu srov. 654). Část Tejských se usídlila na Kimmerském Bosporu ve Fanagoreji (viz rok 541).

Harpagos snadno pacifikoval celou Iónii a Kárii a celá Anatolie se definitivně dostala do perských rukou až do doby Alexandrova tažení (srov. ale rok 500 a násl.). • Získávat vlivné Ióny pro perskou stranu pomáhala proslavená hetairá Thargéliá. Její akce je ve světové diplomacii prvním použití domácí ženy cizí mocností na získání politiků.

O sto let později bude Thargélie vzorem nejslavnější z předhellénistických žen, Míléťance Aspásii.

 

V Lúkánii někdy před touto dobou Samnité porazili autochthónní Chóny a Oinótry, srov. v indexu s. v. Itálie, a asimilací s nimi se vytvořil národ Lúkánů.

 

V Číně zemřel císař Ling-wang (vládl od roku 572). Jeho nástupcem se stal syn Ťing-wang/Jing I. (vládl do roku 520), 24. Čou (dvanáctý Východní Čou). Za jeho nominální vlády pokračovaly boje mezi čínskými státy: války státu Čeng s Ťinem na severu a s Čchu na jihu. Stát Čeng měl úspěchy, za které vděčil ministrovi Kung-sun C’-čchanovi, velkému obdivovateli filosofa Konfucia. C’-čchan liberalisoval státní správu a kodifikoval právo: vyhlásil v Číně první trestní zákoník (k tomu srov. rok 513). C’-čchan zemřel roku 522.

 

V Indii v Magadě se stal podle tradic purán králem čtvrtý potomek Sisunágy/Šišunágy Senija, sanskr. Šrenija alias Bimbisára či Vidhisára (vládl do roku 493; srov. roku 600). Král byl prý přítelem Buddhovým a o významu přízviska viz Index. Podle jiných byl náležel Bimbisára do dynastie Harjanka předcházející Šišunágovi a jeho panovnickému rodu, viz rok 461 a 362. 

 

************************************************************

544.

Ol. 59, 1

Archilochos z Korkýry

 

 

(neznámý)

a. u. c. 210

 

************************************************************

V Olympii byla postavena o této olympiádě první socha olympioníkovi v silových disciplinách: byl jím vítěz v boxu Praxidamás z Aigíny (druhým takto poctěným byl o 61. olympiádě vítěz v pankratiu Rhéxibios z Opúntu). Praxidamantova socha byla z cypřišového dřeva, Rhéxibiova z fíkovníkového.

Nejstarší zmiňovanou, rovněž dřevěnou sochou byla podoba dorosteneckého dvojnásobného olympioníka-zápasníka a pozdějšího vítěze v pentáthlonu mužů Sparťana Eutelidy z 38. olympiády (viz rok 628). • Je možné, že ve všech případech jde ve skutečnosti o tzv. xoanon, archaickou kultovní podobu bohů.

 

V bitvě u Thyrey porazili Sparťané na hlavu Argejské a rozhodli tak pro sebe dlouhou válku argívsko-lakedaimonskou (měla trvat od roku 719, viz tam; je to pravděpodobně nejdelší ozbrojené nepřátelství v evropské historii).

Celá krajina Thyreátis a ostrov Kythéra připadly Lakedaimonským a mezi oběma státy bylo uzavřeno příměří na dobu padesáti let (viz rok 494 a srov. rok 669). Po této historicky druhé argívsko-lakedaimonské válce se Sparťané stali nejsilnějším státem na Peloponnésu.

• U Thyreje se Argívští se Sparťany domluvili, že o válce rozhodne střetnutí dvou oddílů o třech stech mužích. Bojovaly celý den, až z bojovníků zbyli Argívští Alkénór a Chromios a Sparťan Othryadés: Argívští běželi do Argu se pochlubit, Sparťan sesbíral přes noc zbroj padlých. Ráno se obě strany pohádaly o vítězství, až z toho byla nová bitva, v níž Argívští podlehli („bitva vítězů“). Othryadés si však ze studu, že jako jediný ze tří set Sparťanů přežil, vzal na bojišti život. Zřejmě na oslavu historického vítězství se konaly ve Spartě vždy koncem července gymnopaideia, "hry nahých chlapců".

 

V Argu zřejmě brzy po uzavření příměří padla monarchie (viz rok 576). Snad do této doby spadá vláda tyranna Periláa či Perilla (pro velmi nejasnou formulaci pramenů je však možné považovat Periláa za tyranna hellénistického a k tomu viz rok 303).

 

V době 59. olympiády dosáhl mužného věku, akmé, filosof Ferekýdés ze Sýru, žák Pittakův, nejstarší filosofický autor píšící prósou.

 

Začátek buddhistické éry (duben-květen) v sinhalské tradici. V užívání na Cejlonu a v jihovýchodní Asii dodnes. Srov. rok 563.

V Číně se zřejmě tohoto roku ve státu Wu n. Čchi narodil vojevůdce a filosofující stratég Sun Wu alias Sun-c´/Sunzi, "mistr Sun", autor spisu o válečném umění. Zemřel asi roku 496.

 

************************************************************

543.

Ol. 59, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 211

 

************************************************************

 

Princ Vidžaja s družinou sedmi set následovníků přišel na Cejlon (vyšší datace), údajně v době Buddhovy smrti (viz ale rok 483). O sinhálském království na Cejlonu/Srí Lance více viz rok 450. 

 

************************************************************

542.

Ol. 59, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 212

 

************************************************************

 

V Římě se během Tulliovy vlády (od roku 578) zdvíhal odpor proti jeho reformám v senátu a proti němu osobně doma v rodině. Král Servius Tullius provdal své dvě dcery synům zavražděného Tarquinia Priska Luciovi a Arruntovi, viz 578, jimž tehdy slíbil, že jim vládu přenechá. To však stále oddaloval, což mladšímu z Tarquiniů Arruntovi nevadilo, staršímu L. Tarquiniovi velmi. S pomocí mladší z Tullií bratra otrávil a stejně tak odstranil i svou Tullii starší. Spolu pak pracovali na odstranění tchána a otce Servia Tullia, viz rok 534. L. Tarquinius (II.) měl s Tullií ml. syny Tita, Arrunta a Sexta a dceru Tarquinii, viz rok 529 a 510. 

 

************************************************************

541.

Ol. 59, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 213

 

************************************************************

Peisistratos z Athén dosadil na Naxos svého přítele Lygdamida (viz rok 546 a 551; vládl do roku 517). Pak dal kultovně očistit ostrov Délos a opravit zdejší Apollónův chrám. Práce probíhaly v letech asi 540 až 530.

 

Osada Fanagoreia byla nově doplněna kolonisty, a to částí uprchnuvších Tejských (srov. k tomu roky 550 a 545).

 

************************************************************

540.

Ol. 60, 1

Apellaios z Élidy

 

 

(neznámý)

a. u. c. 214

 

************************************************************

V Kýréně zemřel král Battos II. Eudaimón (vládl od roku 579) a nástupcem se stal jeho syn Arkesiláos II. Chalepos, tj. „Zlý“ (vládl asi do roku 530). Od samého začátku bojoval o moc s vlastními bratry (viz rok 535 a 530).

 

V jižní Itálii oblehla a zničila koalice měst Sybary, Krotónu a Metapontia kolem roku 540 hellénskou obec Síris v Lúkánii. Krotónští se pak vypravili  proti Epizefýrským Lokrům, neboť za obléhání pomáhali Sírijské. Nicméně v bitvě na řece Sagras porazilo údajně deset tisíc Lokerských posílených o snad pět tisíc Rhégijských armádu Krotónu o 130 tisících mužích (sic!). Zpráva o velké bitvě, i tak to uvádějí prameny, se prý téhož dne objevila v Olympii na právě probíhajících hrách (holubí pošta?). • Síris byla založena kolem roku 700 (viz tam; srov. s rokem 431, kdy byla v blízkosti bývalé Síris založena Hérákleia). Jiný tradiční údaj klade dobu zničení města a státu do roku 580, novodobé soudy sahají až od sedmého do pátého století. 

 

Malchos, velitel Kartháginců na Sicílii, byl domorodci na výpravě proti Sardínii poražen. Kartháginci ho údajně s celou armádou odsoudili k vyhnanství. Vypravil se tedy proti své vlasti a obsadil ji. Jako samovládce vládl krátce a pro svou krutost, dal mimo jiné zabít i svého syna Karthalóna, byl brzy zavražděn.

Na Sicílii pak ve funkci vrchních velitelů púnského vojska následovali Mágón (I.) a jeho synové Hasdrubal (I.) a Hamilkar (I.; srov. rok 480).

 

Kolem t. r. se v Athénách narodil politik Aristeidés (zemřel roku 467) a tragik Frynichos, žák Thespidův (zemřel na Sicílii kolem roku 470. V Efesu se měl v této době narodit filosof Hérákleitos zv. Skoteinos, „Temný“, slavný filosof (jeho akmé spadá do 69. olympiády a zemřel kolem roku 480). O jeho mladším příteli Hermodórovi viz rok 451.

V letech 540 až 500 působil v Athénách hrnčíř Níkosthenés, umělec černofigurální techniky, který po roce 530 přešel na techniku červenofigurální. Byl konkurentem hrnčíře Andokida. Dalším mistrem v období přechodu od černo- na červenofigurální styl byl Attičan Pamfaios.

 

Král Nabû-ná‘id se vrátil z Témy zpět do Babylónu. Aby uklidnil kněží nejvlivnějšího kultu, dal roku 539 opět provést slavnost Nového roku, akítum. Mardukovi kněží ale již stáli na straně Peršana Kýra. • Začátek dosud nevysvětleného králova pobytu mimo království viz roku 549.