589-580

589.

Ol. 47, 4

 

 

anarchie?

a. u. c. 165

 

************************************************************

V Egyptě zemřel král Psammtek II. (vládl od roku 595). Jeho nástupcem se stal syn Wahjebre, řec. Apriés, hebr. Hofra (vládl do roku 570 resp. 568). Nové boje Egypťanů s Chaldaji, král Nabû-kudurrí-usur II. bojuje úspěšně v Libanonu.

 

Povstal proti Chaldajům júdský král Zidkijáhú/Cidkijáhú (vládl od roku 597). Nabû-kudurrí-usur II. dostal povstání rychle pod kontrolu a od měsíce tebétu, tj. v prosinci až lednu 589/588, zahájil obléhání Jerúsaléma. Egyptští spojenci Židům nepřišli na pomoc (viz dále rok 587).

 

************************************************************

588.

Ol. 48, 1

Glykón z Krotónu

 

 

Filippos

a. u. c. 166

 

************************************************************

Na olympijských hrách zvítězil v epónymní disciplíně Glykón z Krotónu, první epónymní olympioníkos z Itálie. Jistý mladík Pýthagorás ze Samu (předek slavného mudrce?) se přihlásil do dorostenecké soutěže boxu, ale nebyl připuštěn, neboť vypadal zženštile. Do mužského turnaje však nastoupit směl a vyhrál ho.

 

V Píse se král Dámofón, syn Pantaleontův (začátek vlády neznáme, viz rok 644), pokusil získat zpět otcovu moc nad Olympií. Neuspěl, odrazil však protiútok Élidských proti Píse. Dámofóntův bratr a nástupce ve vládě Pyrrhos byl Éliďany zničen (viz rok 580).

 

V Korinthu zemřel samovládce Periandros II. (vládl od roku 628). Nástupcem se stal Kypselos II., syn Gorgův (uvádí se ale i Periandrovo jméno), zvaný též Psammetichos (vládl do roku 585).

 

************************************************************

587.

Ol. 48, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 167

 

************************************************************

Podle jedné tradice byl právě tento rok prvním rokem anarchie v Athénách (srov. roky 590 a 586 až 582).

 

Po jednoapůlletém obléhání (viz rok 589) dobyli Chaldajové sídelní město Júdského království Jerúsalém. 9. dne měsíce du‘úzu (zač. července) při výpadu z vyhladovělého města unikl král Zidkijáhú s rodinou do pouště, byl ale lapen, dopraven do Ribly na Orontu, kde byl hlavní chaldajský tábor, jeho děti před ním popraveny a on sám oslepený doživotně internován v Babylónu.

O měsíc později dne 7. abu, tj. kolem 11. srpna, se dostali chaldajští Babylónci pod velením Nabû-zéra-iddina (hebr. Nebuzaradan) do vyhladovělého města, vyvrátili jej, hradby rozvalili, chrám Jahweho spálili (dodnes drženo Židy v paměti půstem o 9. avu "tiša beav", do kteréhož data tradice spojila vícero národních tragedií včetně zničení druhého Jahweho chrámu roku 70 n. l., ačkoli události vrcholily v jiné dny). 

I. chrám dal vystavět král Šalomo (vládl v letech 972 až 933, a to zřejmě v letech 968 až 955). Chrám byl definitivně obnoven až v letech 458 až 455 (viz ale roky 521 a 516; II. chrám). Královský titul v Júdě-Iúdaji povstal opět až roku 135.

Část židovského obyvatelstva Chaldajové usadili v Babylónii v okolí Nippuru (kdysi vytrvale proassyrského města, srov. rok 623), část zůstala v Júdě a část odešla do Egypta. „Babylónský exil“ Židů se tradičně počítá do roku 538 (viz tam), třebaže také tehdy velká část Židů zůstala nadále v Babylónii, kde žila jako silná menšina až do novověku do vzniku moderního státu Israel, č. Izrael. • Židovský odchod směrem západním z Palestiny, diaspora, viz rok 320.

V Mizpá/Micpá u Jerúsaléma, které uniklo chaldajskému ničení, ustavili Chaldajové za místodržitele nové babylónské provincie Iúdaie Gedalju/Gedaljáhú. Jeho poradcem se stal prorok Jirmejáhú/Jirmejá, č. Jeremiáš. S Gedaljovým místodržitelstvím však nebyli někteří Židé od starého panovnického dvora spokojeni, důvody neznáme, a již po sedmi měsících, tj. v březnu roku 586, ho jistý Išma'el, důstojník z bývalé júdské armády a asi též z královského rodu, se společníky opilého z hostiny zavraždil a s ním zlikvidoval i chaldajskou posádku v Mizpá. Spiklenci, kteří byli pošťuchováni ammónským králem jménem Ba'álís, řec. Baaleim, u něhož žili v exilu, pak uprchli do Egypta, kde se usadili v Dafnai (srov. rok 538). S nimi musely odejít/byly uneseny Zidkíjovy dcery ponechané Babylónci u Gedalji i probabylónský prorok Jirmejá a už o něm nebude slechu.

Označení Jehúdá, Jehúdí, řec. Iúdaia, Iúdaios, postupně vytlačilo starší Israél, Israélci či Hebrejci z užívání a v odvozených podobách jako Jude, Jew, Juif či Žid přetrvalo dodnes.

 

************************************************************

586.

Ol. 48, 3

 

 

(Dámasiás II.?)

a. u. c. 168

 

************************************************************

Spojenci vyvrácením Kirrhy ukončili I. válku svatou (trvala do roku 595). Kirrha nebyla již nikdy obnovena a její pozemky Hellénové darovali Apollónovi.

Po skončení války reorganisoval (nebo teprve nyní ustavil na oslavu konce války) Eurylochos z Thessalie pýthijské hry. Původně byla v Delfách konána jen soutěž ve zpěvu kitharódů. Vzorem agónických slavností byly hry olympijské.

Delfská věštírna se nyní dostala pod přímou kontrolu amfiktyonů. Předtím kultovní život prováděli kněží z Kréty.

 

Babylónci oblehli ve Foiníkii Tyros a Byblos. Byblos se vzdal brzy (srov. rok 595), Tyros obléhán až do roku 573. Slabý Egypt opět nemohl pomoci svým spojencům a Egypťané tak přišli definitivně o vliv nad celou Palestínou.

 

V Číně zemřel císař Ting-wang (vládl od roku 607). Následoval na trůnu jeho syn Ťien-wang (vládl do roku 572). Pokračovala rivalita mezi jednotlivými státy. Stát Čchu a Ťin bojují o hegemonii ve státu Čeng/Zheng, vítězí Ťin.

 

************************************************************

585.

Ol. 48, 4

 

 

anarchie nebo Dámasiás II.

a. u. c. 169

 

************************************************************

V Athénách je buď druhým rokem anarchie, nebo druhým rokem byl archontem Dámasiás, který pak byl násilím sesazen. Je to opět jedno z tradičních dat: dobu Dámasiy je možné datovat i roky 585 až 584 nebo 584 až 583; na žádnou eventualitu nelze bezvýhradně přistoupit.

Byla to doba politických bojů mezi obyvateli attické roviny, pedasioi či pedieis, které vedl Lykúrgos, syn Aristoláidův, z rodu Bútovců či Eteobútovců, obyvateli pobřeží, paralioi, které vedl Alkmeónův syn Megaklés z rodu Alkmeónovců, a mezi horaly, hyperakrioi, vedenými Hippokratovým synem Peisistratem.

 

V Korinthu byl zavražděn tyrannos Kypselos II. Psammetichos (vládl od roku 588). V obci byla zavedena démokratiá, výkonnými úředníky byli búloi a probúloi, tj. radní a místoradní (podle jiné tradice došlo ke svržení tyrannidy v Korinthu až roku 582).

Během vlády Kypsela II. přišli Korinťané o vládu nad Korkýrou (srov. rok 628) a v téže době vedli neúspěšnou válku s Aigínskými.

Kypselovci pak ještě ovládali Amprakii, kde po Gorgovi vládl Archínos a pak Periandros III., poslední samovládce v Amprakii koncem 6. století (srov. rok 628). Rod Kypselovců je doložen v Amprakii, na Kefallénii a na Peloponnésu ještě koncem 4. století.

 

V téže době padla tyrannida a byla zavedena démokratiá i v Epidauru (srov. rok 628).

 

Pravděpodobně t. r. byly na počest Poseidónovu založeny isthmické hry (srov. rok 583).

 

Kolem roku 585 se v Mílétu narodil filosof Anaximenés, žák Anaximandrův (zemřel v době mezi roky 528 až 525).

 

28. května byla na řece Halys vybojována poslední bitva lýdsko-médské války (trvala od roku 617). Výsledek byl nerozhodný a Alyattés II. uzavřel s Kyaxarem mír. Mír byl potvrzen dynastickým sňatkem: Alyattova dcera Aryénis se stala chotí Kyaxarova syna Astyaga. • Během bitvy nastalo zatmění slunce, které předpověděl Thalés Mílétský.

Krátce po ukončení války zemřel v Médii Kyaxarés (vládl Médům od roku 625). Nástupcem se stal jeho syn Astyagés, bab. Ištumegu, arm. Ašdahak (vládl do roku 550; srov. rok 800).

 

V Itálii slavil 13. září král L. Tarquinius Priscus triumf nad Sabiny a Collatií, latinskou osadou Alby Longy, dobytou na Sabinech. Král posléze dobyl ještě několik latinských měst. Před rokem 585, dříve než roku 588, dobyl Tarquinius Priscus latinské město Apiolae.

 

V Japonsku zemřel 9. dubna první tennó Džimmu, vládce státu Jamato (vládcem od 660). Dožil se údajně 127 let, podle jiné kroniky 137. Nástupcem se stal jeho třetí syn s posmrtným jménem Suizei, "Tichý". Vládu potvrdil až po bojích s bratry, na trůn obřadně uveden roku 581. Zemřel v létě 549 ve věku 84 let a o jeho činech není nic zaznamenáno; moderní věda o jeho existenci pochybuje. Podobně v případě jeho nejstaršího syna Annei, "Mír", který jako Šiki-cu-hiko-tama-demi zemřel v zimě 511 ve věku 57 let. Jeho druhorozený syn Itoku, "Obdivuhodná udatnost", jinak Oho-Jamato-hiko-suki-tomo, vládl do své smrti na podzim 477. Výčet panovníků dynastie Jamato viz tam.   

 

************************************************************

584.

Ol. 49, 1

Lykínos z Krotónu

 

 

Dámasiás II. nebo anarchie

a. u. c. 170

 

************************************************************

Z t. r. není žádného důležitějšího historického záznamu.

 

************************************************************

583.

Ol. 49, 2

 

 

Dámasiás II.

a. u. c. 171

 

************************************************************

V Makedonii zemřel král Filippos I. (vládl od roku 616). Nástupcem se stal jeho syn Aerópos I. (vládl do roku 563).

 

Podle jiné tradice byly t. r. založeny isthmické hry, isthmia(srov. rok 585). Konaly se na jaře (snad v květnu, možná že každé druhé později v létě) v Korinthu až do roku 146, po vyvrácení města Římany byly přeloženy do Sikyónu (srov. rok 776) a snad roku 7 či po něm vráceny do Nového Korinthu. Hlavní cenou za vítězství byl borovicový věnec (v Olympii olivový, v Delfách vavřínový a v Nemeji nejprve olivový, pak miříkový nebo břečťanový).

 

************************************************************

582.

Ol. 49, 3

 

 

anarchie?

a. u. c. 172

 

************************************************************

V Delfách se konaly první pýthijské hry (viz rok 586). Hlavní cenou za vítězství byl vavřínový věnec (srov. předešlý rok).

 

Podle jiné tradice byla t. r. v Korinthu svržena tyrannida (srov. ale rok 585).

 

************************************************************

581.

Ol. 49, 4

 

 

deset archontů

a. u. c. 173

 

************************************************************

Pittakos složil úřad aisymnéta, který zastával v rodné Mytiléně od roku 590. Usmířil se s Alkaiem a v Mytiléně následovala vláda oligarchie. Zřejmě až do perské doby po roce 547, kdy se zase objevují jména tyrannů (srov. 512).

 

************************************************************

580.

Ol. 50, 1

Epitelés z Lakónie

 

 

(neznámý n. anarchie)

a. u. c. 174

 

************************************************************

Po skončení olympijských her, které jako poslední vypravoval rod Oxylovců (srov. roky 776 a 577) obsadil král Pyrrhos z Písy s pomocí trifýlských měst Makistos a Skillús olympijský okrsek a držel ho v písánské moci do roku 577: začátek války v Olympii.

 

Na Sicílii založen kolonisty z Gely, Rhodu a emigranty z Knidu Akragás. Jeho oikisty byli Rhoďané Aristonús a Pystillos. Zřejmě šlo o druhé založení obce, starší byla osada Gelských.

Po založení Akragantu dobyli Rhodští (jméno konkrétní obce, srov. rok 408, neznáme) s Knidskými, které vedl Hérákléovec Pentáthlos, púnské Lilybaion. Proti Hellénům se vzápětí vytvořila silná koalice Kartháginců a Elymů, což byli potomci Trojanů a Sikulů, kteří sídlili v Egestě (Segestě) a Eryku, a selínúntských Hellénů. Útočníci, kteří se ve válce egestsko-selínúntské postavili na stranu Selínúntských, byli odraženi a Pentáthlos padl.

Byl to první otevřený boj Hellénů s Kartháginci o vládu nad celou Sicílii, který po dobu příštích tří staletí nedokázala žádná z obou stran definitivně rozhodnout pro sebe. Mocenské poměry zvrátila až expanse Římanů (srov. roky 264 nn.)

Zbytky poražených kolonistů pak pod vedením Gorga, Thestóra a Epithersida odpluly na Liparské ostrovy, Lipara, kde posílily zdejší apoikii (viz rok 630). Ještě později (časový údaj neznáme) vedli úspěšné boje s Etrusky.

 

V Urartu zemřel král Rusa IV. (mohl vládnout od roku asi 600): byl posledním historicky známým urartským panovníkem.

Konec říše Urartu leží v temnotách mlčení pramenů. Buď zanikla ústřední moc po bitvě na Halyu roku 585 a Rusa IV. tak byl posledním známým vládcem, nebo zanikla až za Kýra II. (viz rok 550). • První panovník Urartu (Biaina) je doložen z roku 859 (viz úvod).

 

Qedarští Arabové se stali poplatnými chaldajským Babylóncům. Jejich autarkie tak byla omezena poprvé od poslední smlouvy s Assyřany (viz rok 645). • Qedarové, Kedarové byli nejsilnější kmenový svaz na severu Arabie. V této době již ovládali východní část nilské Delty a pobřeží Středozemního moře v okolí Gazy včetně města. Jejich státní útvar byl dosti silný na to, aby mohl v regionu vyvíjet nárok na hegemonii (viz dále rok 455).

 

Kolem t. r. zemřel v Napatách kúšitský král Anal-amani (mohl vládnou od roku asi 600). Jeho nástupcem byl Aspalta. Za jeho vlády byli odraženi Egypťané a jižně od ústí řeky Astaboras, dn. Atbara, byla objevena naleziště železné rudy. V jejich blízkosti vzniklo postupně nové středisko říše Kuš, Bedowe, řec. Meroé.