599-590

599.

Ol. 45, 2

 

 

Kritiás (?)

a. u. c. 155

 

************************************************************

Po ročním klidu se Babylónci opět vydali na vojenskou výpravu proti těm oblastem nepevné říše, které se odtrhávaly: tažení do Syrie a proti arabským nomádům.

 

V Indii se narodil Vardhamána z Vaisálí v Biháru, syn krále Siddhártha, později zvaný Mahávíra, „Velký hrdina“, nebo Džina, „Vítěz“, zakladatel džinismu, ideologický soupeř a starší vrstevník Buddhy (zemřel ve věku 72 let roku 527).

Na rozdíl od buddhismu zůstal džinismus, učení o nenásilí a askesi, které šíří putující mniši a mnišky, omezený na Indii. Vardhamána byl považován džinisty nikoli za vlastního zakladatele, ale za obnovitele společenství, které prý mělo 23 předchůdců (zvaných džina).

Posledním před Mahávírou měl být o 250 let starší Páršva. • Stejně jako většina kulturního odkazu staré Indie také džinismus se stal od 60. let 20. století v euroamerickém prostředí módou.

 

************************************************************

598.

Ol. 45, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 156

 

************************************************************

Syrákúsané zakládají Kamariné (jiný tradiční údaj; srov. rok 601).

 

Jiné tradiční datum založení Massalie (srov. rok 630 a 600). V Massalii existovala po celou dobu samostatnosti státu aristokratická demokracie. V čele bylo 600 radních, tímúchoi, z nichž bylo voleno předsednictvo o 15 mužích. Z těchto byli vybíráni další tři, což byl nejvyšší vládní sbor Massalie, kterému předsedal jeden občan, tedy president. Město získalo na důležitosti v západním Středomoří zničením Syrákús roku 212. O založení města viz v indexu, s. v.

 

Babylóňané znovu v měsíci kislímu, tj. v listopadu, vpadli s vojskem do Syrie a začali s obléháním Jerúsaléma.

 

Etruskové založili Kapuu (srov. rok 423).

 

V Římě dal král Tarquinius Priscus postavit Circus maximus a zvýšil počet senátorů ze sta na tři sta.

 

************************************************************

597.

Ol. 45, 4

 

 

Kypselos

a. u. c. 157

 

************************************************************

V obléhaném Jerúsalému, sídelním městě Júdského království, zemřel v lednu nebo už prosinci, král Jójaqím/Jehójáqím (vládl od roku 608). Nástupcem se stal jeho syn Jójachín/Jehojachín n. Jechónjá, řec. Iechoniás/Ióachin, tehdy osmnáctiletý. Nový král se 2. dne měsíce addaru, tj. 16. března, po tříměsíční vládě, Chaldajům vzdal a město bylo vypleněno, nikoli však zničeno.

Chaldajové vzali deset tisíc zajatců (tři tisíce rukojmí a celý panovnický dvůr) a mladý král byl zbaven trůnu. Zbytek života prožil v internaci v Babylónu a roku 562, viz, získal osobní svobodu zpět, ale do Júdy se už nevrátil.

Nabû-kudurrí-usur II. posadil na židovský trůn jeho strýce Zidkijáhua/Cidkijáhú n. Sidkijáhú (21), řec. Zedekiás, rodným jménem Mathanja, který pak vládl jako chaldajský vasal do roku 587 a byl na více než 450 let posledním králem Júdy v dějinách.

Babylónci se vrátili domů, ale v měsíci tebétu, tj. v prosinci 597, již opět válčili u Karchemiše a v Syrii.

 

************************************************************

596.

Ol. 46, 1

Chrýsomachos z Lakónie

 

 

Télekle[...]

a. u. c. 158

 

************************************************************

Na olympijských hrách zvítězil v krátkém běhu chlapců Polymnéstór z Mílétu, který byl prý tak rychlý, že dokonce chytil zajíce běžícího po louce.

 

Epimenidés z Knóssu přišel do Athén a očistil město od moru, trestu za tzv. kylónský zločin (viz rok 631). Někdy bývá počítán mezi Sedm mudrců (srov. rok 668). Jako lidské oběti měli být tehdy obětováni mladíci Kratínos a Ktésibios - jediná zmínka o obětování Hellénů vlastními lidmi v historické době; srov. 480, kdy Hellénové před bitvou u Salamíny obětovali tři příbuzné perského krále a naopak Peršané krátce před touto událostí zabili nejkrásnějšího z námořníků na přídi hellénské lodi, které se zmocnili. Další případy lidských obětí viz r. 409 a 358.

 

Babylónci se vypravili na východ za řeku Idiglat-Tigris proti tzv. Elamitům, což bylo v této době babylónské historisující označení pro Peršany (srov. s rokem 639 nebo 650). Tím zanikly spojenecké vazby z války s Aššurem (viz rok 617) a vypuklo nepřátelství, které vedlo k zániku nezávislosti poslední domácí mesopotamské říše (viz roky 547 až 539).

 

V Júdě éra probabylónských proroctví Jirmejáhú/Jirmejá, řec. Ieremiás, č. Jeremiáš, a Jechezkela, řec. Ezekiel/Iezekiél, č. Ezechiel.

 

************************************************************

595.

Ol. 46, 2

 

 

Filombrotos

a. u. c. 159

 

************************************************************

V Helladě kolem roku 595 začala I. svatá válka (trvala do roku 586), konflikt delfské amfiktyonie s občany města Kirrha či Krisa, kteří usurpovali moc nad Apollónovými Delfami a podřídili je vlastní administrativě, vydírali poutníky atd. Veliteli spojenců byli Eurylochos a Hippiás z Thessalie, Alkmeón z Athén, otec Megakleův (srov. rok 631), a Kleisthenés ze Sikyónu, který velel námořní blokádě. Město samo bylo obleženo (dále viz rok 591).

Někdy krátce před touto dobou bylo přeneseno sídlo „svaté ligy severní a střední Hellady“ - amfiktyonie kolem chrámu Démétry v Anthéle u Thermopyl do Delf, které se staly kultovním střediskem spolku.

Členy delfské Amfiktyonie byli Thessalové, Perrhaibové, Magnéti, Fthiótští Achájové, Dolopové, Máliové, Ainiánové, Lokrové, Dórové z Dóridy, Fókové, Boiótové a Iónové z Euboje, původně dohromady dvanáct hellénských kmenů. Změny byly provedeny v roce 591 (viz tam).

Poslové obcí, pylagorové (protože původně zasedali v Pylai, čili Thermopylai) se setkávali na jaře a na podzim. Ještě předtím, než k tomu došlo v Delfách, byl společný bůh Apollón uctíván v Onchéstu u Haliartu, který byl druhým sídlem amfiktyonů.

 

Krátce před rokem 595 zavraždil ĺsodémos svého bratra a spoluvládce Myróna II. (srov. rok 648) a stal se sám tyrannem v Sikyónu. Postupoval tak na radu svého mladšího bratra Kleisthéna, kterého přibral ke spoluvládě. Opět na radu Kleisthénovu se ĺsodémos odebral do Korinthu do vyhnanství, aby se zde očistil z vraždy, ale návrat mu protřelý Kleisthenés již neumožnil. Kleisthenés pak vládl sám až do roku 560.

Kleisthenés opatřil tři původní dórské tribue, fýly, jejichž jména známe také z jiných dórských států, totiž Hylleis, Dymánes a Pamfýloi, novými, hanlivými jmény Hyátai, Oneátai a Choireátai, čili Čuňata, Oslové a Prasata.

Čtvrtá fýla dostala jméno Archeláoi („Vládcové lidu“), z níž pocházel sám Kleisthenés a do níž zřejmě patřilo předdórské obyvatelstvo. Později byla tato fýla přejmenována na Aigialeis, protože původním předdórským jménem se Sikyón nazýval Aigialé či Aigialeia.

 

V Babylónii vypukla v měsíci kislímu, tj. v listopadu, vzpoura proti Nabû-kudurrí-usurovi; potlačena byla až v tebétu, tj. v lednu roku 594. Pak se král zase vypravil do Syrie.

 

V Egyptě zemřel Nekó II. (vládl od roku 610). Následoval jeho syn Psammtek II., řec. Psammetichos (vládl do roku 589). Jeho vláda znamenala pro zemi klid. Vypravil se s vojskem proti Napatám (zřejmě roku 591 nebo již roku 593) a posunul hranice říše k druhým nilským peřejím.

Napaty, sídelní město Kúšitů, byly pravděpodobně roku 591 či 590 vypleněny a vyvráceny. Tažení se zúčastnili i hellénští žoldnéři (viz rok 591 a 600).

Psammtek II. navštívil i Foiníkii, kde v Byblu přinesl dary do místního egyptského chrámu (srov. dále roky 586 a 573).

 

************************************************************

594.

Ol. 46, 3

 

 

Solón

a. u. c. 160

 

************************************************************

V Athénách si zvolili ve sporech mezi stavy za prostředníka a zákonodárce šlechtice Solóna (diallaktés, aisymnétés, srov. rok 621), aby od základu reformoval stát:

podstatně nebo úplně zrušil dlužní otroctví za dluhy mezi občany, seisachtheiá (ještě ve 4. století byly slaveny svátky „setřesení břemene“, seisachtheje),

reformoval měnové, vahové a měrné jednotky a

rozdělil občany do čtyř daňových kategorií podle výnosů z pozemkového majetku, telé: pentakosiomedimnoi, „pětisetmedimnové“ (s ročním výnosem nad 500 medimnů obilí), hippeis, „jezdci“ (s ročním výnosem statků nad 300 medimnů obilí), zeugítai, kteří měli výnos nad 200 medimnů a v boji vytvářeli oddíl těžkooděnců a thétes, „dělníci“, pod touto hranicí, zbylá většina obyvatel Attiky-občanů.

Občané, patřící do prvních dvou skupin, sloužili v armádě jako jezdci a mohli být voleni do nejvyšších úřadů, zeugítové sloužili jako těžkooděnci a zastávali nižší úřady. Thétové sloužili u vojska jako lehkooděnci a později jako veslaři a měli plná občanská práva v politických a soudních sněmech (ekklésiá a héliaiá).

Vedle areopagu, Areios pagos, kde zasedali eupatridé, rodoví šlechtici, k nimž patřil sám reformátor, a každý epónymní archón po uplynutí své úřední doby, vytvořil Solón další radu, radu čtyř set (búlé) - po stu z každé fýly, která řídila vlastní správu státu a připravovala podklady pro lidový sněm, ekklésii.

Pokud tento sněm rozhodoval jako odvolací soudní instance proti rozhodnutím úředníků, nazýval se héliaiá. později bylo jeho jméno přeneseno na porotní soud o šesti tisících členů.

Solón zavedl společné schůzování archontů, jichž bylo devět: archón epónymos (jeho jméno dávalo označení pro celý rok a seznam epónymních archontů je základ athénské chronologie), archón basileus („král“, pro religiosní záležitosti), polemarchos (záležitosti vojenské) a šest thesmothetů (soudců-zákonodárců; viz reformu roku 487). • Solón prý také vydal zákaz exportu obilí a cizím řemeslníkům, pokud se usadili v Attice, uděloval občanství: první státní hospodářská politika v dějinách Evropy.  Srov. rok 532.

Následujícího roku Solón Athény opustil a cestoval po kulturních centrech Anatolie, Egypta a Kypru. • O odstupňování povinností vůči státu podle majetkového censu srov. roky 578 (Řím) a 548 (Čína).

Buď ještě během Solónova života (zemřel roku 561 na Kypru), spíše ale až po jeho smrti, došlo v Athénách k první mincovní ražbě (viz rok 575).

 

Babylónci koncem roku opět v severní Syrii, v tzv. Chattu.

 

V Číně byla ve státu Lu zavedena daň z půdy. Zrušila ji až 1. ledna 2006 komunistická Čína.

 

************************************************************

593.

Ol. 46, 4

 

 

Drópidés nebo Formión

a. u. c.161

 

************************************************************

Za Psammeticha II. v Egyptě vzniklo u vsi Rhakóti(s) v Deltě osada Hellénů, zárodek pozdější slavné Alexandreie (srov. rok 611). Nebyla shodná s Kanóbem ani Hérákleiem (srov. 664).

 

************************************************************

592.

Ol. 57, 1

Euryklés z Lakónie

 

 

Eukratés

a. u. c. 162

 

************************************************************

Do Athén přišel Skyth Anacharsis, bratr krále Kadúise, syn Gnúriův. Hellény byl počítán mezi Sedm mudrců. Později byl doma zavražděn, prý pro zavádění hellénských zvyklostí.

 

************************************************************

591.

Ol. 47, 2

 

 

Simón

a. u. c. 163

 

************************************************************

V I. válce svaté obsadili spojenci Kirrhu, kterou obléhali od roku 595. Obránci města byli oslabeni Solónovou lstí, který dal do vodního zdroje obléhaných, do řeky Pleistu, nasypat množství čemeřice, přírodního projímadla. Obyvatelstvo se rozprchlo do hor a částečně pokračovalo v boji až do roku 586, kdy bylo město rozvráceno (viz tam).

V této souvislosti provedli amfiktyoni změny. Původních dvanáct hlasů (viz rok 595) bylo zdvojeno na 24. Ze dvou hlasů Iónů tak mohli jeden hlas dostat Athénští a ze dvou hlasů Dórů mohli jeden hlas dostat Lakedaimonští, a to jako zástupci peloponnéských Dórů. Thessalové sami disponovali čtrnácti hlasy (srov. roky 700 a 600) a byla tak potvrzena jejich hégemónie v severní a střední Helladě, která trvala do roku 571, resp. do doby po založení Peloponnéského spolku roku 556.

Sídlem amfiktyonie se staly natrvalo Delfy a kultovní středisko Apollóna všech Hellénů a jeho věštírna se brzy staly světoznámými.

 

V Egyptě popsali hellénští žoldnéři ve službách krále Psammeticha II. (srov. rok 595) sochu krále Ramesse II. v Abú Simbelu svými jmény. Je pozoruhodné, že mezi těmito prvními „turistickými“ upomínkovými nápisy nebyl tehdy nikdo z Arkadie, kraje známého námezdnými bojovníky.

 

************************************************************

590.

Ol. 47, 3

 

 

anarchie

a. u. c. 164

 

************************************************************

Kolem t. r. byl v Mytiléně zvolen na dobu deseti let za aisymnéta (srov. rok 621 a 594) Pittakos, syn Thráka Hyrry (1. os. Hyrrás), když zřejmě krátce předtím zemřel k velké radosti aristokratů samovládce Myrsilos (vládl od roku 612). Straník šlechty Alkaios se radoval z tyrannovy smrti verši. Pittakos, který se oženil se šlechtičnou, bývá počitán mezi Sedm mudrců.

 

V Kýréně zemřel král Battos I. (vládl od roku 631). Nástupcem byl jeho syn Arkesiláos I. (vládl do roku 579).

 

Vypukla válka mezi králi Lýdů a Médů Alyattem II. a Kyaxarem (trvala do roku 585).

 

V Anšanu zemřel král Peršanů Kýros I. (vládl od roku 639). Nástupcem byl jeho syn Kambýsés I. (vládl do roku 559). V Království Parsa, Persie, vládne v té době Ariaramnův syn Arsamés, otec Hystaspův a Farnakův, viz rok 522.