629-620

629.

Ol. 37, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 125

 

************************************************************

Jiné tradiční datum druhé epoikie Sinópy (viz rok 631).

 

V Lýdii zemřel podle jedné tradice král Ardyés (vládl od roku 678), nástupcem se stal jeho syn Sadyattés (do roku 617). Za jeho vlády byly obnoveny boje s Ióny (viz rok 623) a ukončeny války s Frygy (viz též rok 617).

 

************************************************************

628.

Ol. 38, 1

Olyntheus z Lakónie (poprvé)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 126

 

************************************************************

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, pětiboj chlapců. Dorostenecká soutěž byla provozována jen jednou a olympioníkem se stal Deutelidás či Eutelidás z Lakónie. Více již nebylo v disciplíně v Olympii pokračováno.

 

V Korinthu zemřel samovládce Kypselos I. (u moci od roku 657). Nástupcem v tyrannidě byl jeho jediný legitimní syn Periandros II. (vládl do roku 588)Kypselos I. dal stavět trojřadky, triremés, mezi obcemi Kenchreiai a Léchaion dal postavit přes Isthmos diolkos, průvlak či průvlek pro lodě, tažené po souši, aby nemusely obeplouvat Peloponnésos, kolonisoval poloostrov Chalkidiké, měl diplomatická zastoupení v Iónii a Lýdii.

 

V Ambrakii/Amprakii, kterou si sám založil, vládl Kypselův syn a Periandrův nevlastní bratr Gorgos. Odtud obsadil Periandros ostrov a osadu Korkýru a jako vládce sem dosadil Lykofrona, svého syna s Lýsidou či Melissou (1. os. Lýsidá), dcerou Proklovou, tyranna v Epidauru, kterého dal později zatknout.

Lykofrón byl po určité době Korkýrskými při povstání zabit. Periandros povstalce porazil a tři sta jejich chlapců poslal jako dar lýdskému Alyattovi k vykleštění (čili po roce 617 či 611). Během cesty se jim však podařilo uprchnout. • Korkýra byla až do doby vlády Kypsela III. stále korinthská (viz rok 585).

Periandros se počítá mezi Sedm mudrců. Jako první z Hellénů si držel osobní stráž tří set kopiníků a měl prý uvažovat o proražení průplavu, o což se neúspěšně pokusil až římský princeps Nero Claudius v 1. st. n. l.; prokopán byl Isthmos teprve v novověku v letech 1881 - 1893 při délce kanálu 6,3 km.

 

Míléťané založili v Propontidě osadu Kios.

 

Na Sicílii založili osadníci z Hyblejských Megar osadu Selínús (srov. starší údaj roku 648: možná, že tehdy šlo o apoikii, nyní epoikii; Selínús byl vyvrácen roku 250).

 

V Assyrii byl zavražděn král Aššur-etil-iláni (na Aššurově trůnu seděl od roku 631). Králem se provolal usurpátor Sîn-šuma-líšir. Vládl ale jen krátce (viz následující rok).

 

V Číně za vlády císaře Sianga (od roku 652) zemřel třetí z pětice "hegemonů"/wu-pa Wen, vládce státu Ťin. Jeho syn Siang se nedokázal udržet moc státu Ťin proti vévodovi Mu, vládci státu Čchin/Qin, kde vládl v letech 659-621. Mu se po svém vítězství stal dalším hegemonem císařského dvora, a to do roku 621.

 

************************************************************

627.

Ol. 38, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 127

 

************************************************************

Z Megar byl vyhnán samovládce Theágenés (u moci od roku 640) a krátce na to v exilu zemřel. Ve státě byla nastolena démokratiá, „lidovláda“. Války s Athéňany o Salamís pokračovaly (srov. rok 640, 631, 604, 570 a 528).

 

Korkýrští s Korinťany a dalšími Dóry založili na území illyrských Taulantiů osadu Epidamnos, pozdější Dyrrhachion. Oikistem byl Falios z Korinthu.

 

Téhož roku byla založena osada Kieros, hellénistická Prúsiás (viz rok 184). Původ kolonistů neznáme.

 

V Babylónu vypuklo povstání proti Assyřanům (viz následující rok). V Assyrii zapudil usurpátora trůnu Sîn-šuma-líšira (viz předcházející rok) druhorozený Assurbanipalův syn Sîn-šarra-iškun, předposlední assyrský král (vládl do roku 612; řec. Sarakos).

V Babylónu byl zřejmě již nyní zabit proassyrský král Kandalánu (nominálně vládl od roku 648).

 

************************************************************

626.

Ol. 38, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 128

 

************************************************************

Sîn-šarra-iškun se vypravil proti povstalcům v Babylónii, dobyl Sippar a další města, zemi ale nepacifikoval. V čele babylónských povstalců stál Nabû-apla-usur, hebr. Nabopalassar, řec. Nabopolassar, chaldejský Aramejec. • Chaldajové, Chaldejové, Chaldejci byli nejsilnější kmen Aramejců v Babylónii, sídlili v okolí města Babylónu a dělili se na klany Jakínů, Dakkurů a Amukkánů.

V měsíci tašrítu, tj. září až říjen, byli Chaldajové poraženi Assyřany v bitvě u Nippuru, který stál na assyrské straně, vzápětí ale zvítězili u Uruku. 12. dne měsíce tašrítu, tj. na začátku října, slavně porazili Chaldajové před Babylónem Assyřany a jejich spojence. Král Kandalánu (viz předešlý rok) byl již pravděpodobně mrtev, pokud ne, padl až v této bitvě. Skončila více než stoletá přímá nadvláda Aššuru nad Babylónem.

Nabû-apla-usur byl slavnostně inthronisován 26. dne měsíce arachsamna, tj. 23. nebo 25. listopadu (vládl až do roku 605). Byl zakladatelem poslední „domácí“, totiž mesopotamské babylónské dynastie, desáté v celých dějinách, která vládla až do roku 539 (Kandalánem se uzavírá tzv. 9. dynastie, kterou počítáme od roku 733, resp. 729, viz tam).

Doba vlády Nabû-apla-usura stála ve znamení stavební aktivity ve městě. Bylo obnoveno E-temen-an-ki, E-sag-ila, městské hradby Németti-Enlil, král dal postavit ve městě most z pálených cihel a vápence přes Eufrát, který byl třetím svého druhu v dějinách (srov. urartský roku 786, ninivský roku 700 a později hellénský rok 411). Babylónský most měl přes 110 metrů délky (původně 123 m, přístavbou nábřeží zkrácen na 115) a šest pilířů. Vozovka z trámů byla asi šest metrů široká a stavba zanikla s Xerxovým zničením města. 

Téhož roku byly sochy bohů, které byly roku 682 a 674 uloženy v Uruku assyrským králem Asarhaddonem (srov. tam), vráceny do Sús, Šušan. Zároveň bylo uzavřeno spojenectví s obyvateli Elamu (tj. zřejmě s Peršany, viz rok 639). Sochy byly vypraveny v addaru, tj. v únoru až březnu roku 625.

 

************************************************************

625.

Ol. 38, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 129

 

************************************************************

Koncem 7. století žil Epimenidés z Knóssu, kněz-magik a mystický autor, který údajně strávil 57 let života ve spánku.

 

Na výpravě proti Assyřanům byl v bitvě poražen a zabit král Médů Fraortés II. (vládl od roku 647). Nástupcem se stal jeho syn Kyaxyrés, Huvachšatra, bab. Umakištar (vládl do roku 585).

 

Boje Assyřanů v Babylónii byly rovněž úspěšné: aramejský kmen Puqudu (či spíše klan žijící na větším území) byl v jižní Babylónii podroben, město Nippur zůstalo nadále věrné Assyřanům. Babylónci nedokázali na středním Eufrátu získat zpět pevnost Sallat, kterou Assyřané dobyli 21. dne měsíce ajjáru, tj. v květnu (neúspěšná bitva Babylónců s Assyřany byla vybojována dne 9. abu, tj. na konci července).

 

************************************************************

624.

Ol. 39, 1

Rhipsoláos z Lakónie

 

 

Aristaichmos

a. u. c. 130

 

************************************************************

Možné datum působení zákonodárce Drakonta v Athénách (viz ale rok 621).

 

V druhé polovině 7. století přišel do Sparty jako zajatec Lýd Alkmán ze Sard. Sparťanem Agésidou byl propuštěn na svobodu. Vedle Stésichora byl nejstarším sborovým lyrikem (viz rok 632).

 

Na začátku měsíce ulúlu (začátkem září) proběhla nerozhodná bitva Assyřanů s Nabû-apla-usurem na kanálu Banítu v severní Babylónii. Assyrská armáda se pak vrátila do Assyrie.

 

************************************************************

623.

Ol. 39, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 131

 

************************************************************

Po delším klidu mezi Lýdy a Ióny (viz rok 644) začala dvanáctiletá válka Lýdů proti Mílétu (do roku 611; srov. rok 629).

 

Válka Babylónců proti Assyřanům pokračuje. V Déru vypuklo v měsíci tašrítu, tj. v září až říjnu, protiassyrské povstání. Assyrské vojsko dorazilo k Nippuru, kde došlo k bojovým střetnutím s Babylónci. Assyrským vojenským velitelem Nippuru byl jmenován jistý Itti-ilí (město posléze na svou věrnost krutě doplatilo a roku 587 bylo oslabená populace posílena židovskými přesídlenci, viz tam).

Pak se Assyřané vypravili bez jakéhokoli úspěchu z Babylónie do Syrie. Důvod tažení (ale i zachovaný obsah textu kroniky) zůstává nejasný.

 

************************************************************

622.

Ol. 39, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 132

 

************************************************************

V Jerúsalému dokončil júdský král Jošíja (Josia) svou náboženskou revoluci a na jeho obnovený „starozákonní“ náboženský zákoník nalezený veleknězem Chilkijou roku 445 navázal Ezrá a Nehemia (srov. roky 634,  630, 458 a 445).

Zavázal obyvatelstvo království novým zákonem boha Jahweho, dal opravit jeho chrám v Jerúsalému a obnovil tradici svátku pesach/pasach, který se slavil každoročně dne 14. nisannu, o prvním jarním úplňku. Židům připomínal jejich údajný odchod z Egypta. • Pesach, stejně tak jako velikonoce, jsou vlastně zideologisované zbytky původních svátků jara, které slavily všechny historické národy.

V Júdě byl tedy po staletích definitivně vyvrácen kult Báalův.

 

************************************************************

621.

OL. 39, 4

 

Drakón?

a. u. c. 133

 

************************************************************

Podle tohoto tradičního data vydal v Athénách Drakón, který byl zvolen za aisymnéta, tj. zákonodárce, první attické zákony (srov. rok 624). Jeho trestní zákony byly reakcí na Kylónův pokus o puč a jsou dodnes proslulé svou přísností až krutostí (srov. rčení Drakontovy zákony, drakonická opatření, viz v indexu s. v.).

Třebaže nebyly ústavou, znamenaly konec aristokratické libovůle, soudící podle práva zvykového.

 

V Číně za vlády císaře Sianga (od roku 652) zemřel vévoda Mu, vládce státu Čchin, čtvrtý z pětice "hegemonů", viz rok 685. Jako vůdce a ochránce císařství (viz rok 628) neměl u dvora přímého nástupce. To se stalo až roku 606 za císaře Tinga, viz tam.

 

************************************************************

620.

Ol. 40, 1

Olyntheus z Lakónie (podruhé)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 134

 

************************************************************

V závěrečné fázi války o Tróadu, která dle tradice vypukla mezi Athénskými a Mytilénskými již roku 698, založil mezi lety 620 až 610 Frynón z Athén, olympioníkos 36. olympiády (roku 636), jako oikestés osadu Sígeion v kraji jménem Achilleitis v Tróadě, když krátce předtím zde Archaianax z Mytilény postavil pevnost u Helléspontu (za stavební materiál mu posloužila stará Troiá).

Následovala výprava Mytilénských, které vedl Pittakos: jejich kolonie Séstos a ĺlion (u starého ĺlia) totiž právě obsadili Athéňané (viz rok 607).

Frynón byl pravděpodobně sympatisant Kylónův, a proto byl takto v cizině činný. Zřejmě založil i Elaiús, o který Athéňané následně přišli. Město bylo dobyto zpět až roku 546 (viz tam).

 

Kolem roku 620 dobyl Periandros Korinthský Korkýru a jako vládce zde zanechal svého syna Lykofrona (viz rok 628). Po jeho smrti (někdy po roce 617 či 611) sem vyslal jako místodržitele dalšího svého syna Psammeticha alias Kypsela II.

Později, snad kolem roku 600, založil Periandros II. osadníky z Korkýry Apollónii a Poteidaiu. Oikestem Poteidaie byl Euagorás, Periandrův syn (roku 316 bylo město přejmenováno na Kassandreia).

Tím Korinthští kontrolovali cestu napříč Makedonií z Apollónie, event. z Epidamnu do Poteidaie. Na téže trase o půl tisíciletí později vybudovali Římané svou strategickou via Egnatia.

 

V Urartu zemřel král Šarduri III. (vládl asi od roku 645). Nástupcem jeho syn (?) Šarduri IV. (mohl vládnout do roku 610).