639-630

639.

Ol. 35, 2

 

 

Dámasiás I.

a. u. c. 115

 

************************************************************

Hellénové poprvé v historické době použili věštby z kultovního střediska Dia v Dódóně v Thesprótii v Épeiru. Původně pelasgická sídlila ve Skotússe a jako prastará věštírna zmiňována již u Homéra v šestnáctém zpěvu Íliady, srov. o ní roku 1521. Sellové, "barbaři" žijící v okolí Dódóny, spávali na zemi a nemyli si nikdy nohy, aniptopúsaniptopodes: za hellénské vlády zůstali pelasgičtí Sellové pravděpodobně Diovými služebníky.

 

Assyřané se opět válečně obrátili proti Elamu (srov. rok 646), tentokrát naposledy v dějinách: král Aššur-báni-apli dobyl znovu Sús, když předtím zcela vyplenil a vyvrátil celý západní a jižní Elam a „k velké slávě Aššurově“ dal masově vyvražďovat obyvatelstvo.

Zabit byl i poslední elamský král Chumban-chaldaš III. (vládl od roku 648), který byl také posledním králem poslední elamské dynastie, která měla své sídelní město v Súsách a autonomně vládla asi od roku 770 (viz tam).

Tím jednak v podstatě skončila permanentní válka assyrsko-elamská, jejíž poslední fáze začala elamsko-babylónským spojenectvím roku 703 (a srov. rok 674), jednak se uzavřely dějiny státního útvaru národa, s nímž mesopotamské státy zápasily od vlastního začátku dějin.

Již sumerský vládce Eannatum I. z Lagaše (vládl asi v letech 2490 až 2460) bojoval s Elamity, u nichž královláda ve federalisovaném státu začala tzv. I. dynastií awanskou kolem roku 2550 (srov. rok 770).

Země se začala částečně nazývat Parsumaš (starší název pro severní část bývalého království, v hellénismu pak Súsiáné), její jižní část byla nazývána Elymáis (o Elamitech viz ještě rok 521 a srov. rok 626). • O tzv. novoelamské říši viz rok 147.

 

Aššur-báni-apli vrátil do Uruku a Babylónu další sochy bohů, které byly Elamity ukořistěny v Babylónii a odvlečeny do Sús roku 1157.

 

Assyřané ze zničené a silně vylidněné země odešli a hned vzápětí ji celou obsadili Peršané, kterým tehdy panoval král Kýros I., Kuraš či Kuraus, syn Teispův z rodu Achaimeneovců (vládl do asi 590). Kýros I. dal svého prvorozeného syna Assurbanipalovu vojevůdci Bél-ibnimu jako rukojmí a zato byl uznán „bohem Aššurem“ za krále země Parsumaš a Anšan. Peršané infiltrovali do regionu již dříve, migrace započata kolem roku 650 (viz tam)Po pádu assyrské moci musel Kýros I. uznat hegemonii Médů.

Starší Kýrův bratr Ariaramnés byl již předtím, a to zřejmě hned po smrti Teispově (srov. 679 a 650), králem v zemi Parsa, čili v Persii. Viz dále rok 590.

 

************************************************************

638.

Ol. 35, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 116

 

************************************************************

Z t. r. není žádného důležitějšího historického záznamu.

 

************************************************************

637.

Ol. 35, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 117

 

************************************************************

Nejnižší tradicionalistický údaj o začátku II. messénské války (srov. roky 685 a 650).

 

V Číně byl hegemon Siang/Xiang, vládce státu Sung, poražen vládcem státu Čchu Čcheng-wangem, když dal protivníkovi gentlemanskou možnost přepravit se přes řeku a nachystat se do boje. V boji utrpěl zranění a rok na to zemřel (srov. rok 643). Postavení hegemona na císařském dvoru přešlo na Wena, vládce státu Ťin. Boje se státem Čchu pokračovaly (viz rok 633, 632 a další). Když roku 635 vyhnal Taj/Dai císaře Sianga, svého bratra, z residenčního města, vévoda Wen vrátil císaři trůn. 

 

************************************************************

636.

Ol. 36, 1

Frynón z Athén

 

 

Hippiás I.

a. u. c. 118

 

************************************************************

Aristokrat a olympioníkos z roku 640 Kylón z Athén se oženil s dcerou megarského samovládce Theágena (její jméno neznáme; srov. rok 640 a dále 631).

 

************************************************************

635.

Ol. 36, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 119

 

************************************************************

Kolem t. r. založil Gorgos, syn Kypsela I. Korinthského, kolonii Ambrakii, a jeho bratři z jiné matky Pyladés a Echiadés založili Leukas a Anaktorion. Pomáhali jim dórští Bakchiovci (srov. rok 627).

 

Kólaios ze Samu objevil v Hispánii stříbrné doly a byl údajně prvním Hellénem, který plul kolem Hérákleových sloupů, Stélai Hérákleiai, dnešní Gibraltar (dle jiného tradičního údaje až o pět let později). Do Tartéssu ho zahnala bouře cestou do Egypta. • Stříbro a cín z Hispánie a Británie (Kassiterides/Kattiterides nésoi, o. Scilly nebo Cornwall či Devon, o. Iktis s cínovými doly) se později, asi kolem roku 600, dostalo jako zboží Fókajských do Hellady (srov. k tomu rok 700 a osobu krále Arganthónia z Tartéssu).

 

Skythové, jejichž vůdcem by stále ještě král Madyés, syn Prótothyův (Bartatua), se při svých nájezdech vedených Idanthyrsem (?) dostali až do Palestíny k hranicím Egypta. Město Skythopolis v Galileji bylo hellénskými autory později vydáváno za jedinou upomínku na vpád do této oblasti.

Cestou definitivně vyvrátili chetické státečky severní Syrie a severozápadní Mesopotamie. Tím se z regionu vytratil chetitský kulturní fenomén a zbytek chetitského ethnika se asimiloval místnímu, již převážně semitskému obyvatelstvu (srov. roky 765, 742 a 606).

Posledními vládci chetitského původu v historii zřejmě byli Antiochos IV. Epifanés I. Kommágénský a jeho synové (k tomu viz rok 20).

 

************************************************************

634.

Ol. 36, 3

 

 

Epainétos?

a. u. c. 120

 

************************************************************

V Jerúsalému se júdský král Jošia/Jošijáhu (řec. Iósiás) definitivně odvrátil od Ba'álova kultu a dalších bohů ve prospěch Jahweho: likvidoval ostatky "falešných" proroků, zakázal a ničil všechny venkovské kulty mimo Jahweho chrám v Jerúsalému (srov. roky 914, 699 a 641) a na jeho obnovu určil peníze vybrané na daních. Podle jedné z moderních theorií to může být začátek vlastního židovského monotheismu, viz Index pod Mošé.

Zrušil letité uctívání býka se slunečním kotoučem mezi rohy v Béth El, Domě božím, kult zjevně egyptského původu ("zlaté tele"). Posvátný háj bohyně Ašery, manželky Jahweho, dal v okolí chrámu vykácet a spálit, znovu zničil svatyně kultů s homosexuálními kněžími, srov. rok 914.  

 

************************************************************

633.

Ol. 36, 4

 

(neznámý)

a. u. c. 121

 

************************************************************

V Číně stát Čchu/Chu ve své expansi vpadl na území státu Sung/Song, spojence vévody Wena z Ťin, viz rok 637 a rok následující.

 

************************************************************

632.

Ol. 37, 1

Eurykleidés z Lakónie

 

 

(neznámý)

a. u. c. 122

 

************************************************************

Na olympijských hrách byly přidány další dvě nové disciplíny: stadion chlapců a zápas chlapců, palé tón paidón. Prvním dorosteneckým vítězem v krátkém běhu se stal Polyníkés z Élidy, prvním dorosteneckým olympioníkem v zápasu byl Hipposthenés z Lakónie.

Sparťan Hipposthenés zvítězil pak s výjimkou jedné olympiády již jako dospělý v pěti olympijských soutěžích za sebou, tzn. v rozmezí 25 let! Hipposthenés se svým synem Hetoimoklem vydobyl v letech 632 a 624 až 608 celkem jedenáct olympijských vítězství, otec o jedno více.

 

V Metauru v Bruttiu v jižní Itálii se narodil chorický (sborový) lyrik Stésichoros (tj. Mistr sborů), vlastním jménem Teisiás. Celý život prožil v Hímeře, kde také roku 552 zemřel (podle jiných údajů žil v letech 640 - 555, resp. 600 - 560). Po velkou část života byl postižen slepotou, neboť prý urazil Helenu a její bratry Dioskúry. Když pak napsal novou versi trojských událostí, podle níž se Helena do Troje vůbec nedostala, zrak se mu vrátil.

 

V Číně porazil vévoda Wen z Ťin ve velké bitvě u Čcheng-pchu vojska státu Čchu (srov. rok 637 a 643). Tím si Wen zajistil hegemonii u císařského dvora.

 

************************************************************

631.

Ol. 37, 2

 

 

Megaklés (?)

a. u. c. 123

 

************************************************************

Olympioníkos Kylón z Athén chtěl změnit společenské poměry ve státě s dalšími athénskými aristokraty-eupatridy a za podpory svého tchána, samovládce v Megarách (srov. rok 640 a 636) se chystal obsazením Akropole spustit převrat. Plán se provalil a Kylón se svými lidmi musel na  Akropoli uprchnout a byl tam oblehnut. Než archón Megaklés z rodu Alkmeónovců dobyl Akropoli zpět, Kylón s bratry unikli do Megar, ale ostatní vyhladovělí povstalci byli přes dané slovo v chrámovém précinktu (okrsku) povražděni. Jak skončil Kylón, známo není. * Roku 2016 archeologové při odkrývání hřbitova ve Faléru narazili na 36 koster s okovy. Vyslovili domněnku, že se jedná o ostatky kylónovských pučistů.

To byl začátek nenávisti části athénských aristokratů vůči Alkmeónovcům (Alkmeónidai). Žalobcem byl jistý Myrón. Rod byl potrestán vyhnanstvím, kosti zemřelých hozeny za hranice Attiky a rodové prokletí za tzv. kylónskou vraždu bylo živé ještě po dvou staletích: např. aristokrat Periklés, který po matce pocházel z tohoto rodu, byl napadán mimo jiné právě proto. Roku 432 mu to předhazovali také Lakedaimonští a žádali jeho vypovězení. Srov. však rok 596, kdy Alkmeón v čele vojenského oddílu Athéňanů.

Téhož roku vypukly boje Athéňanů s Megarskými o Salamínu (srov. roky 640 a 604, kdy válka ukončena v první fázi, definitivně až roku 528; srov. roky 604 a 570).

 

Mílétští opět posílili kolonisty osadu Sínópé, tj. druhá epoikie (srov. rok 655; jiná chronologie udává pro tuto událost až rok 629).

 

Z ostrova Théry, kde tehdy vládl král Grinnos, syn Aisaniův a potomek Théry z Lakedaimonu (1. os. Thérás), byli vysláni osadníci pod oikestem Alexandrem, synem Polymnésta z minyjského klanu Eufémovců (Eufémos byl jedním z Argonautů), aby založili osadu Kýréné.

Kýrénský stát si jako jediná hellénská apoikie, resp. epoikie, v Africe podržel na dlouhou dobu královládu. Alexandros přijal jméno Battos I. a vládl do roku 590 (slovo battos v „libyjštině“, tj. berberštině, prý znamenalo vládce). • Přemrštěný tradiční údaj hovoří o Kýréně již v roce 1336. Tento údaj lze připustit jen jako založení jakéhosi dnes blíže nespecifikovatelného osídlení. Jako první Hellén se v této oblasti zdržoval jistý Koróbios z Itanu na Krétě, a to rok před Alexandrem. Teprve pak přišli Thérští.

 

V Assyrii zemřel poslední z dobyvatelských králů Aššuru, Aššur-báni-apli (vládl od roku 669). Nástupcem se stal jeho syn Aššur-etil-iláni (vládl do roku 628). Skutečnou moc ve státě však držela vojenská klika kolem Sîn-šuma-líšira. Král se usídlil v Kalchu (srov. roky 878 a 705).

Začal pozvolný rozpad obávané říše.

 

************************************************************

630.

Ol. 37, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 124

 

************************************************************

Kolem t. r. svedli Kypselovi synové (viz rok 635) na řece Arattos či Arachthos u Amprakie bitvu, v níž porazili Korkýrské, které vedl Arniadás, a jejich spojence, korinthské Bakchiovce. Arniadás v bitvě padl.

Další vítězství vybojoval Kypselos I. Korinthský proti Hérákleji v Illyrii či Hérákleji Lynkéstské, a to rovněž proti Bakchiovcům. • Lynkéstská knížata později odvozovala svůj původ od Bakchiovců.

 

Mílétští založili na stejnojmenném ostrově osadu Téios. Knidští založili v západním Středomoří osadu Lipará (srov. rok 580), Fókajští tamtéž osadu Massaliá (viz rok 600 a 598).

 

Kolem t. r. se narodila proslulá básnířka Sapfó, aiolsky Psapfó, z Mytilény nebo Eresu (obě jsou města na Lesbu). Datum její smrti neznáme: z nešťastné lásky k jistému Faónovi se prý vrhla z útesu do moře (viz 612 a 603).

 

Assyrský vojevůdce Sîn-šuma-líšir porazil Médy pod králem Fraortem II. a později v roce povstalce v Přímoří.