649-640

649.

Ol. 32, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 105

 

************************************************************

V Elamu, kde již byla státní moc v rozpadu (srov. s údaji předešlého roku), se král Tammaritu II. na vybídnutí hodnostáře Indabigaše vypravil ze Sús přes Babylónii do Ninive, kde se dal korunovat assyrským králem! Indabigaš se zatím doma v Súsách zmocnil trůnu a Tammaritu již musel v Assyrii zůstat (srov. rok 651). Indabigaš vládl jen krátce (viz rok následující).

 

************************************************************

648.

Ol. 33, 1

Gylis z Lakónie

 

 

(neznámý)

a. u. c. 106

 

************************************************************

Dne 6. dubna 648 bylo zaznamenáno zatmění slunce.

 

Na olympijských hrách byly přidány další dvě disciplíny: pankration, směs volného stylu a boxu, a jízda na závodním koni, kelés. Prvním olympioníkem v pankratiu se stal hromotluk Lygdamis ze Syrákús, prvním olympioníkem v keleu byl Kraxilás či Krauxidás z thessalského Krannónu.

Na 33. hrách zvítězil v závodu se čtyřspřežím Myrón I., syn Andreův a bratr Orthagorův, od roku 656 samovládce v Sikyónu. Myrón I. se stal bratrovým nástupcem po jeho smrti a vládl 7 let; po něm následoval jeho syn Aristónymos a pak Aristónymův syn Myrón II. Toho zavraždil na radu nejmladšího z bratrů Kleisthena prostřední bratr ĺsodémos (viz dále rok 595).

 

Na Sicílii založili osadníci ze Zanklé-Messány a s pomocí obyvatel Mýlai osadu Hímerá. Téhož roku založili osadníci ze sicilských (Hyblajských) Megar osadu Selínús (srov. s rokem 628, pokud druhé datum není datem pro epoikii). • Selínús byl vyvrácen roku 250.

 

Doba 33. olympiády je časem největšího rozkvětu osobních sil, akmé, aristokratického básníka a dobrodruha z Paru Archilocha (srov. rok 680). Bojoval často jako žoldnéř a padl ve válce mezi Parem a pravděpodobně Naxem. Ve vlasti se ucházel o ruku dcery šlechtice Lykamba jménem Neobúlé, byl však odmítnut, za což se aristokratovi mstil svými verši. • Akmé byla obvykle kladena do 40. roku života.

 

Assyrský král Aššur-báni-apli dobyl po dlouhém obléhání Babylón (v obležení od roku 650). Jeho vzpurný mladší bratr Šamaš-šuma-ukín (a král Babylónců od roku 669, resp. 672) se v hořícím paláci se svým harémem a eunúchy 12. července upálil (srov. podobný příběh z roku 612). Město však Assyřané uchránili před zničením. Assurbanipal si vybral za nového babylónského krále jistého Kandalánu (řec. Kineladanos; stínově vládl do roku 627 či 626).

Tím ukončena válka assyrsko-babylónská, která byla vedena jako součást války protiassyrské koalice od roku 653 (srov. rok 673).

Následovalo tažení Assyřanů proti Arabům a aramejským Jakínům, jejichž šejk Bél-ibni (II.) byl zároveň assyrským guvernérem, který se připojil k protiassyrské koalici.

 

V Elamu byl při povstání zabit usurpátor trůnu Indabigaš (viz předešlý rok). Králem se stal Chumban-chaldaš III., poslední suverénní domácí král (vládl do roku 639).

 

************************************************************

647.

Ol. 33, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 107

 

************************************************************

V Makedonii zemřel král Perdikkás I. (vládl od roku 695). Nástupcem se stal jeho syn Argaios I. (vládl do roku 616).

 

Jedno z tradičních dat, kdy Mílétští založili na řece Borysthenés, dn. Dněpru, stejnojmennou osadu, pozdější Olbii (viz rok 644).

 

V Médii zemřel král Déiokés II. (vládl od roku 708). Nástupcem se stal jeho syn Fraornés či Fraortés, per. Fravartiš (vládl do roku 625; k tomu srov. údaje roku 653). • Déiokés I. je pravděpodobně Daiaukku v nápisech assyrského krále Šarrukína II., zakladatelem Ekbatan-Hamadánu byl Déiokés II.

 

************************************************************

646.

Ol. 33, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 108

 

************************************************************

Assyřané se vypravili opět proti Elamu, protože jeho nový vládce (viz rok 648) odmítl vydat šejka Jakínů Nabû-bél-šumáti, který se jako guvernér provincie Přímoří vzbouřil proti Assyřanům a po neúspěchu uprchl do Elamu (srov. rok 651). Assyřané dobyli Súsy, sídelní město elamských králů, a na trůn dosadili svého věrného Tammaritu II. (srov. rok 649). Brzy se rovněž vzbouřil, ale byl Assyřany poražen a zabit. Na jihu Elamu byl pak Assyřané porazili krále Chumban-chaldaše III. (viz rok následující).

Aššur-báni-apli kázal vrátit do Uruku sochu bohyně Naná či Nanáj (u Sumerů bůh Nannar, který snad byl předlohou hellénské mýthické postavě z Mesopotamie, králi Ninovi; 1. os. Ninos). Sochu údajně podle kronikářova záznamu před 1635 lety odvlekli Elamité do Sús v době vlády Kutir-nachchunte I. (ve skutečnosti však tento Elamita vládl někdy mezi lety 1730 až 1720).

 

************************************************************

645.

Ol. 33, 4

 

 

 

Drópidés

a. u. c. 109

 

************************************************************

Narodil se Pittakos z Mytilény, syn Hyrry z Thrákie (1. os. Hyrrás), jeden ze Sedmi mudrců (zemřel roku 570).

 

Assyřané se vypravili proti dalšímu z protiassyrské koalice, proti Abijaté’, vládci arabských Qedarů. Jeho předchůdce dostal od Aššur-bani-apliho na krk psí obojek a přikován k psí boudě; o konci Abijaté' není zpráv.  Byla to zároveň poslední assyrská intervence proti Arabům, kterou zapsaná historie zná (viz až rok 580).

 

V Elamu se král Chumban-chaldaš III. po odchodu jádra assyrského vojska opět zmocnil Sús, svého sídelního města.

 

V Urartu zemřel král Rusa II. (vládl od roku 678). Jeho nástupcem se stal Šarduri III. (kraloval snad do roku 620). Assyřané mu říkali Ištar-dúri. Nějaký čas spoluvládl se svým otcem; hegemonii Aššuru uznal až roku 636.

 

************************************************************

644.

Ol. 34, 1

Stomás z Athén

 

 

(neznámý)

a. u. c. 110

 

************************************************************

Král Písanů Pantaleón, syn Omfalióna, obsadil město Élis a uspořádal olympijské hry - druhé ze tří, které se označují za anolympiádu (tj. Ol. 28, 34 a 104, protože je neuspořádali Élidští; k tomu srov. roky 668 a 660).

Pantaleón vládl dlouho, nevíme však do kdy. Za II. messénské války, která snad skončila roku 668 (viz tam) podporoval Messéňany proti Lakedaimonským. Jeho syn Dámofón o vládu nad Olympií přišel (viz rok 588).

 

Míléťané založili osadu Olbiá u ústí řek Hypanis, dn. Bug, a Borysthenu, dn. Dněpr. Podle Borysthenu byla osada původně nazývána (srov. roky 675, 654 či 647).

 

Skythové pod vrchním velením krále Madyenta, syna Prótothyova, porazili na své cestě do Anatolie v Kilikii Kimmery, jejichž král Lygdamis v bitvě padl (srov. roky 675, 653 a 652). Kimmerové odtáhli pod králem Sandrachšátrou východně, kde se v oblasti pozdější Armenie asimilovali místnímu mnohoethnickému obyvatelstvu. • Kimmerové ovládali Anatolii v letech 679 až 644.

Skythové později porazili (srov. rok následující) Médy, kterým vládl Fraortés, a Lýdy, kterým již tehdy kraloval Ardyés. Oblehli Efesos a měli údajně vypálit Artemísion, což je ale spíše přisuzováno Kimmerům (s určitostí to nelze rozhodnout, srov. báseň Kallína z Efesu a srov. roky 675 a 652): Skythové měli být za tento zločin potrestáni bohyní morem, který později v jejich řadách řádil. • Říše Skythů v Anatolii a Asii trvala od roku 644 do roku 616 (viz tam). Protože byli v neustálých bojích s Lýdy, měla hellénská města až do roku 623 od Lýdů pokoj.

 

************************************************************

643.

Ol. 34, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 111

 

************************************************************

Na Sicílii založili Syrákúsané osadu Kasmenai.

 

V Lýdii padl v boji se Skythy král Gýgés (podle této tradice vládl od roku 678; podle jiné tradice padl již roku 652). Nástupcem se stal jeho syn Ardyés či Ardys (vládl do roku 617).

 

V Jerúsalému zemřel júdský král Menašše/Manasse (67; vládl jako assyrský vasal od roku 699). I jeho syn a nástupce Ámón, řec. Amón/Ammón (22; vládl krátce do roku 641) k nelibosti jahwistů setrval u kultu Ba'álova.

 

V Číně za vlády čouovského císaře Sianga/Xianga zemřel v říjnu osamocen v paláci a hlady Chuan, vládce státu Čchi, první z velmožů éry pěti hegemonů (srov. rok 685). O jeho nástupnictví bojovalo dva měsíce synové z pěti žen a na starého vévodu (přes sedmdesát) neměli ani kdy ho pohřbít, až se jeho tělo po dvou měsících rozložilo. V Čchi následovaly boje jeho synů o nástupnictví a prvním vítězem byl princ Wu-kchuej/Wukui. Princ Čao/Zhao požádal o pomoc vévodu Sianga ze Sungu o pomoc. Proti jeho armádě Wu-kchuej nic nezmohl a lidé ho na jaře 642 zavraždili. Nicméně Čaoa vyhnala koalice zbývajících čtyř princů-bratrů a teprve s návratem Sungů byl Čao, posmrtným jménem Siao/Xiao, definitivně instalován; vládl do roku 633, kdy zemřel. Posici státu Čchi v říši neobhájil, byl Sungy poražen a novým hegemonem císařského dvora, druhým z wu-pa/pěti hegemonů, se stal Siang/Xiang, vládce státu Sung (ve svém státu vládl v letech 650-637).

Vypukla válka s Čcheng-wangem, vládcem státu Čchu v letech 671 až 626, který po vzoru svých předchůdců opět usurpoval královský titul (viz rok 637).

 

************************************************************

642.

Ol. 34, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 112

 

************************************************************

Z t. r. není žádného důležitějšího historického záznamu.

 

************************************************************

641.

Ol. 34, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 113

 

************************************************************

V Jerúsalému zavraždilo v palácovém puči "služebnictvo" krále Ámóna (vládl od roku 643). Jména atentátníků ani pozadí činu neznáme, "dav" je utloukl. Na júdském trůnu svého otce následoval osmiletý Jóšijáhú/Jošia (řec. Iósiás/Iósaios, č. Joziáš/Jóšijáš; vládl do roku 609), který byl pod vlivem Jahweho kněží a hlavně velekněze Chilkiji/Chilqiji, řec. Eliakiás, a věnoval se především náboženským reformám; údajně začal kázat lidu morálku už jako dvanáctiletý (viz rok 634).

 

************************************************************

640.

Ol. 35, 1

Sfairos z Lakónie

 

 

(neznámý)

a. u. c. 114

 

************************************************************

Na olympijských hrách zvítězil v diaulu, tj. ve „dvojitém běhu“ (= dvě stadia) Kylón, athénský eupatrídés, tj. šlechtic starého rodu, obdivovaný pro svou tělesnou krásu (viz rok 636 a 631).

 

Kolem t. r. uchopil moc v Megarách jistý Theágenés, který dal vyvraždit všechny aristokraty ve státě, označované jako „boháče“. Obsadil dávné pirátské hnízdo ostrov Salamís, která zůstala megarskou do roku 604 (Theágenés vládl jako tyrannos do roku 627).

 

Kolem t. r. začíná v Anatolii u Lýdů celosvětově první ražba mincí (srov. dále roky 720, 680, 600 a 575).

 

V rozmezí let 640 až 635 se v Athénách narodil Solón z rodu Medontovců, syn Echékratův, jeden ze Sedmi mudrců (zemřel roku 561; o rodu Medontovců srov. rok 723).

V Mílétu se narodil Foiníčan z klanu Thélidů Thalés. Byl rovněž jedním ze Sedmi mudrců, zakladatelem iónské filosofie a učitelem Anaximandrovým (zemřel někdy v letech 548 až 545).

 

V Římě zemřel po zásahu bleskem během obětí třetí král Tullus Hostilius (vládl od roku 672), který ohrnoval nos nad kultovním dědictvím Numovým. Nástupcem válečnického panovníka byl Ancus Marcius, vnuk druhého krále Římanů Numy Pompilia (vládl do roku 616; "ancus", křivý, je údajná narážka na jeho postižení).

Do Říma přišel z Tarquinií Etrusk Lucumo/Lúkúmón či Lucius, syn Démaráta z Korinthu, který se pro svůj hellénský původ nemohl u Etrusků domáhat veřejných úřadů. Bohatý Démarátos/Dámarátos náležel do rodu Bakchiovců, které zbavil moci roku 657 Kypselos, viz, a před jeho samovládou prchl s družinou na západ. Usadil se v Etrúrii a oženil s majetnou Etruskyní Tanaquil.

Lucius byl později v Římě zvaný Tarquinius Priscus podle města svého původu (viz rok 616). Marcius si ho oblíbil, učinil ho svým rádcem a pověřoval ho velením vojenských výprav. • Výraz lucumo (čti lukumó), etr. lauchme (?), označoval etruské hodnostáře či krále a kněze a jde zřejmě o kronikářskou záměnu se jménem Lucius, řec. Leukios.