659-650

659.

Ol. 30, 2

 

 

Miltiadés II.

a. u. c. 95

 

************************************************************

Sparťané ve válce s Argem porazili Arkaďany, argívské spojence, a obsadili Figaleiu. Uprchlí Figalijští se ale s pomocí obyvatel arkadského Oresthasia brzy do vlasti vrátili a Sparťany vyhnali.

 

Jeden z tradičních údajů o založení Býzantia z Megar (viz ale rok 668).

 

Assyřané válčí v zemi Mannai se Skythy, jejichž vůdce Andaria byl předtím v této zemi assyrským místodržitelem. Andaria poražen a zabit. Do bojů proti Assyřanům zasáhli i Médové, proti nimž ale král Aššur-báni-apli neměl velkých úspěchů (srov. rok 673).

 

************************************************************

658.

Ol. 30, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 96

 

************************************************************

Mezi lety 658 až 651 se podařilo Psammetichovi I. beze zbytku vyhnat z Egypta Assyřany. Na vojenských úspěších měly velký podíl především oddíly, které poskytl lýdský král Gýgés, tzn. lýdští, kárští a hellénští vojáci v žoldu.

 

V Číně byli odraženi barbaři Ti, kteří ve vlnách útočili na Čínu od roku 662.

 

************************************************************

657.

Ol. 30, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 97

 

************************************************************

V Korinthu se polemarchos vládnoucích Bakchiovců Kypselos (I.), syn Periandra (I.) a bakchiovské manželky Labdy, zmocnil vlády. Zabil neoblíbeného „basilea“ Patrokleida a zbavil moci šlechtickou oligarchii dórských Bakchiovců (o Bakchiovcích či Hérákleovcích viz rok 766).

Stal se prvním samovládcem, tyrannem v mateřské Helladě, viz ale nejasné postavení Orsippa v Megarách roku 720 (mimo mateřskou Helladu byl prvním tyrannem akragantský Falaris, viz rok 569). Kypselos I. vládl do roku 628, tyrannida v Korinthu trvala do roku 585, resp. 582.

Korinthská aristokratická emigrace odešla především na Korkýru, do Ambrakie a do Hérákleie Lynkéstské (viz rok 630). • Podle jiné tradice byl Kypselos I. synem Éetióna, který byl synem Echekrata z Petry, a Labdy, dcery Amfióna z rodu Bakchiovců.

Kypselos I. byl ženat s Krateou a byl otcem Periandra II., Gorga, dcery, jejíž jméno neznáme (pozdější manželky Miltiada III. Athénského, syna Teisandrova), Oylada a Echiada, kteří později založili obce Leukas a Anaktorion; ze čtyř jeho synů byl pouze Periandros manželský.

 

V Argu byl zavražděn král Feidón I. (vládl od roku asi 680). Krátce předtím pomohl k moci Kypselovi I. v Korinthu. Na argívském královském trůnu následoval jeho syn Leókedés či Lákedás I., pak Feidón II. a po něm jeho syn Lákedás II. Délky jejich vlády neznáme (viz rok 576).

 

Mílétští založili na okraji dunajské delty osadu Istris či Histros (srov. rok 675).

 

************************************************************

656.

Ol. 31, 1

Chionis z Lakónie (potřetí)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 98

 

************************************************************

Chionis ze Sparty byl na olympijských hrách prvním borcem, který zvítězil potřetí za sebou v epónymní disciplíně, tj. v krátkém běhu, podle jehož vítěze se olympiáda jmenovala (první trojnásobné vítězství viz ale již roku 676).

 

Kolem roku 656 se v Sikyónu dostal k moci řezník Orthagorás, syn Andreův, který pak vládl jako tyrannos až do roku zřejmě 648. • Tyrannida v Sikyónu trvala do roku 556.

 

************************************************************

655.

Ol. 31, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 99

 

************************************************************

Osada Sinópé byla posilněna novými kolonisty (epoikie; první založení snad již roku 812, další epoikie roku 631).

 

Kolonisté z ostrova Andru s pomocí Chalkidských zakládají na Chalkidiké osady Akanthos, Stageiros a Argilos (srov. rok 750). Tento údaj je snad jediné pevnější datum ze staré doby z území pozdější Makedonie.

 

Lýdský vládce Gýgés v rámci svých diplomatických aktivit poslal assyrskému králi Aššur-báni-apli jednu svou dceru do harému (srov. níže).

 

V Egyptě vytlačil král Psammetichos I. Kúšity zcela z Horní země a poslední král XXV. „nubijské či aithiopské“ dynastie, která byla u moci od roku 730, Tanutamun, odešel do své země Kúš, řec. Aithiopie, pozdější Núbie, kde ještě nějakou dobu vládl (v Egyptě byl králem od roku 664).

Pokračovaly boje Psammeticha I. s Assyřany. T. r. dobyl na Assyřanech Théby. Definitivního úspěchu nad Asijci dosáhl až roku 651 (viz tam). V bojích mu stále pomáhaly žoldnéřské sbory lýdského krále Gýga sestavené z lýdských, kárských a iónských vojáků.

 

************************************************************

654.

Ol. 31, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 100

 

************************************************************

Kolonisté z Andru a Chalkidy zakládají na Chalkidiké osadu Sané. Ihned vznikl spor osadníků-partnerů o obec Akanthos (viz předešlý rok). V boji zvítězili Anderští.

 

Fókajští založili podruhé osadu Lampsakos (apoikii zakládali Mílétští roku 700, viz tam). Klázoménští založili apoikii Abdéru, oikistem byl Tímésios z Klázomén (epoikii viz pak roku 545) a téhož roku zakládali Anderští ještě osady Oisymé a Galépsos.

 

Zhruba v téže době vzniklo na jižní Ukrajině obchodní středisko, emporion, Olbiá (jedno z tradičních dat, viz roky 675 a 644).

 

Válečné tažení Assyřanů proti Elamu bylo naprosto úspěšné. Král Teumman ustupoval až před své sídelní město Súsy, před kterými byl v rozhodující bitvě tažení na řece Ulai poražen a se svým synem zabit.

Assyřané vstoupili do Sús a do Madaktu a Aššur-báni-apla dosadil na elamský trůn Chumban-nigaše II., ass. Umman-nigaš, syna Urtakuova, který roku 665 uprchl od elamského dvora do Ninive (jeho rodné jméno neznáme, viz tam; vládl do roku 651). Elam se tak stal assyrským vasalským státem.

Blesková válka Assyřanů proti Elamu přerušila dvacetiletý mír, který panoval mezi oběma zeměmi od roku 674 (viz tam).

 

Kartágo obsadilo v Baleárách ostrov Ebúsos, dn. Ibiza. Tuto část Baleár nazývali Helléni Pityússai. • Pityússy byly osídleny čtyři generace po založení Karthága, tj. o 160 let později: Karthágo bylo založeno z foiníckého Tyru roku 814 „královnou“ Elissou alias Dídó (udávají se i další tradiční data založení, roky 822 či 810).

 

************************************************************

653.

Ol. 31, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 101

 

************************************************************

Babylónský král Šamaš-šuma-ukín se spojil s protiassyrskou koalicí  proti svému bratrovi Aššur-báni-aplimu (viz rok následující). Nebyl však vojensky úspěšný a musel se stáhnout za hradby Babylónu. Válka této protiassyrské koalice trvala do roku 648.

V rámci spojeneckých akcí napadl médský král Kyaxarés I. (ass. Kaštaritu) Ninive, byl však poražen Madyou, synem Bartatuy, králem Skythů, a zabit. • Tento Kyaxarés I. není znám hellénským chronografům. Buď byl údělným vládcem za krále Déioka II. (srov. rok 708), nebo byl jeho nástupcem. V tom případě by Fraortés vládl již od t. r. (viz rok 647).

Médové se tak stali poddanými Skythů a byli jimi až do roku 616 (o dalším růstu hégemónie Skythů v Anatolii viz rok 644).

 

************************************************************

652.

Ol. 32, 1

Kratínos z Megar

 

 

(neznámý)

a. u. c. 102

 

************************************************************

Na olympijských hrách porazil jistý Komaios, snad bratr epónymního olympioníka, v pěstním zápase tři bratry v po sobě jdoucích utkáních.

 

Kimmerové pod Lygdamidem, ass. Dugdamé, plení s thráckými Tréry západní Anatolii, včetně hellénských měst. Zřejmě t. r. Kimmerové dobyli a vypálili sídelní město Lýdů Sardy. Podle jedné tradice téhož roku padl v bitvě král Gýgés (viz ale rok 643; o kimmerijské přítomnosti v Anatolii viz rok 675 a 644).

V tomto období byli Lýdové assyrskými spojenci (srov. rok 655).

 

V měsíci addaru, tj. únor až březen, porazil Aššur-báni-apli protiassyrskou koalici u Chirit, města na hranicích s Elamem. Koalici tvořili Aramejci, Arabové (srov. roky 676 a 645), Gutijci, Syřané, Psammetichos I. Egyptský, část Elamitů a hlavou koalice byl bratr Aššur-báni-apliho Šamaš-šuma-ukín, král v Babylónu od roku 669.

Ani tak velká koalice však neměla úspěch, třebaže na Aššurově straně stáli pasivně pouze Lýdové a Urartejci, aktivně jen Skythové (srov. rok 673)!

T. r. ještě Šamaš-šuma-ukín dobyl proassyrské město Kutâ a v bitvě porazil Assyřany v Babylónii v měsíci přestupného ulúlu, tj. v září až říjnu.

V Assyrii vypukla proti Aššur-báni-apliovi rebelie vysokých důstojníků, byla však snadno potlačena.

 

V Číně zemřel císař Chuej-wang/Hui (vládl od roku 677), nástupcem se stal jeho syn Siang-wang/Xiang (vládl do roku 619). Nejmocnějším mužem říše a ochráncem císaře v první polovině jeho vlády byl stále Chuan, vévoda z Čchi, viz rok 685, 682 a 677, dále 643.

 

************************************************************

651.

Ol. 32, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 103

 

************************************************************

V Elamu byli povstáním Elamitů Assyřané poraženi. Vůdcem povstalců byl Tammaritu II., bratranec krále Chumban-nigašeho II. Boje propukly také mezi Elamity, ale nakonec byla proassyrská strana poražena. V Súsách v boji padl král Chumban-nigaš II. (vládl s assyrskou podporou od roku 654). Na elamském trůnu následuje Tammaritu II. (vládl do roku 649).

 

V téže době dobyl Aššur-báni-apli město Sippar a obsadil provincii Přímoří, kde se předtím vzbouřil guvernér Nabû-bél-šumáti, vnuk Marduk-apla-iddina II. a spojenec protiassyrské koalice. Nabû-bél-šumátimu se podařilo uprchnout do Elamu.

 

Z Egypta byly vyhnány všechny assyrské posádky, nebo je král Aššur-báni-apli odvolal (viz rok 658). Král Psammetichos I. se tak konečně stal jediným vládcem v Egyptě. Nikdy se prý necítil nepřítelem Aššuru.

 

Zřejmě t. r. se vypravil do pole král Urartu Rusa II. Vytáhl proti Muški (snad identičtí či spříznění s Frygy), Chaté čili Chatům ve východní Anatolii, pozdější Kappadokii a proti národu Chalitu, což snad byli předkové národa, který později znali Hellénové jako Chaldaioi (národ v severozápadní Armenii známý metalurgickými výrobky; s aramejskými Chaldaji/Chaldeji nemají nic společného).

O jiné vojenské aktivitě krále Rusy II. nejsme informováni.

 

************************************************************

650.

Ol. 32, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 104

 

************************************************************

Moderními historiky bývá kladena II. válka messénská do poloviny 7. století. O starověkých údajích viz rok 685. Jako nejnižší rok začátku II. messénské války byl starými uváděn rok 637.

 

Ve Spartě zemřel Eurypontovec Anaxidámos I. (vládl od roku asi 700). Nástupcem se stal jeho syn (?) Archidámos I. (mohl vládnout do roku asi 600). Je též možné, že byl synem Zeuxidámovým (srov. dvojí tradici, rok 739).

 

Kolem roku 650 vládne v Epidauru tyrannos Proklés. Za ženu měl Eristhenii, dceru Aristokratovu, který vládl v Orchomenu.

 

Kolem roku 650 (podle tradičního údaje to bylo roku 654) byla z Efesu vyhnána královská rodina Androklovců a nastolena vláda aristokratického rodu Basilovců, Basilidai(viz dále rok 610). Po likvidaci aristokracie byla nejvyšším státním orgánem Efesu gerúsiá, "senát", a jeho členům se říkalo epiklétoi, "povolaní".

 

Kolem téhož roku v Erythrách zavraždili o svátku Artemidy Strofaie, "Opásané(?)", palácoví pochlebovači Ortygés, ĺros a Écharos s podporou tyrannů-spoluvládců na Chiu Amfiklea a Polytekna krále Knópa/Kleopa (srov. rok 700): při plavbě na moři ho svázali a hodili do vody. Knópova manželka Kleoníké unikla do Kolofónu. Vrahové byli po likvidaci oposice a despocii s radikálními změnami ve státě později zabiti Knópovým bratrem Hippotou, který v Erythrách obnovil monarchii (oba byli z rodu Basilovců, který ovládal též Efesos). Trvala až do perských časů. Knópos/Kleopos byl ktístem hellénského města na místě osady založené z Kréty údajně kdysi dávno mezi domávím obyvatelstvem Erythrem, "Rudým", prý synem Rhadamanthyovým. Říkávalo se Erythrám za monarchistických časů dlouho Knópopolis.

Na Chiu někdy před oběma jmenovanými tyranny skončila monarchie zřejmě v osobě krále Hippokla, který byl zabit v opilé rvačce na svatbě. Z  urovnání věšteb kolem incidentu vzešla válka s eubojskou Eretriou, zřejmě součást koaliční války o kraj kolem Lélantu (viz rok 700).

 

Kolem poloviny 7. století založilo konfederační iónské Dvanáctiměstí, Dódekapolis, v kultovním středisku Poseidóna Helikónia, v Panióniu u mysu Mykalé, slavnosti paniónia.

Dódekapoli tvořily městské státy:

Mílétos, založený roku 1286 Néleem z Pylu spolu s Attičany, nebo roku 1044 Neileem, synem posledního athénského krále Kodra (původně však prý Kréťany na území Lelegů),

Samos, který založil v roce 986 Tembrión, epoikii přivedl Proklés, oba asi z Athén,

Priéné, kterou založil Aipytos, syn Néleův, později osadníky posílil Filótás z Théb,

Myús, který založil Kydrélos z Athén, levoboček Kodrův,

Efesos, který založil Androklos či Androníkos asi jako attickou epoikii roku 1044 (srov. rok 675); potomci užívali jistých kultovních privilegií ještě v době Augustově, 

Kolofón, který založil Andraimón z Pylu,

Smyrna, která byla založena z Efesu nebo Kolofónskými (srov. rok 1000, 986, 617 a níže), podle jiné tradice byla roku 986 opatřena hradbami,

Klázomenai, které založil Paralos z Athén,

Teós, který založil Athamás a epoikii přivedl Nauklos, levoboček Kodrův, druhou epoikii přivedl Apoikos a Dámasos z Athén a Gerés z Boiótie,

Fókaia, kterou založil s Athéňany Filogenés z Athén,

Erythrai, které po Kréťanech založil podruhé Knópos, Kodrův levoboček, srov. zde výše,

Chios, který osídlil Athéňan Egertios různými kolonisty a

Lebedos, který založil Andropompos z Athén.

Namísto Smyrny byl původně členem Lebedos (srov. rok 617), podle jiné tradice Melité, dn. neznámé polohy, která prý byla Ióny pro zpupnost svých občanů vyvrácena. • Iónové začali zakládat v Anatolii svá města asi v roce 1044, dle jiné tradice 1077 a celý proces musel být ukončen kolem roku 800. Původními obyvateli Iónie byli Lelegové neboli Kárové (srov. rok 675).

 

V téže době existovalo v Anatolii jiné dvanáctiměstí, dódekapolis Aiolů, které nebylo již tak významné. Konfederace se shromažďovala u Apollónova chrámu v Gryneiu, hégemonem byli Kýmští. Tvořily ji městské státy: Mytiléné, Methymna, Kýmé, kterou založili Kleués, syn Dórův, a Agamemnonovec Malaos, Pitana, Temnos, Killa, Notion, Aigoroessa, Aigaiai, Myrrhina, která byla údajně založena roku 1046 a Gryneia. Smyrna se záhy stala iónskou (viz výše, srov. s rokem 617). • O většině aiolských měst více údajů nemáme.

 

Anatolští Dórové neměli tak významné kultovní konfederace. Jejich hexapoli, šestiměstí, tvořily Knidos, Halikarnássos, Kós (původní osada ale byla thessalská) a tři rhodské státy Lindos, Iálysos a Kameiros (v jeden stát se spojily roku 408, viz tam).

 

V polovině 7. století žili architekti Metagenés a Chersifronés z Kréty, kteří obnovili Artemísion v Efesu, tzv. II. chrám (dokončen někdy mezi lety 600 až 575 a stál do roku 356, srov. rok 600). Oba údajně sepsali nedochovaný spis o architektuře, čímž se stali prvními známými evropskými píšícími staviteli.

 

Assyřané porazili v bitvě nabatajské a qedarské Araby a oblehli města Babylón a Kutâ.

 

Skythské kmeny, které na začátku 7. století obsadily území severně od Dunaje v Karpatech a v Sedmihradsku (srov. rok 775), postoupily jižněji, za Dunaj. V prostoru dn. Dobrudže se usídlili Agathyrsové.

 

Kolem t. r. se Peršané pod vedením knížete Hachámaniše, řec. Achaimena z klanu Pasargadů, pustili ze svých sídel u jezera Urmia na jih a postupně obsazovali zemi Parsumaš, která byla součástí Elamu, a Parsa neboli pozdější Persii, dn. Fars, kterou také vždy kontrolovali elamští králové. Roku 685 už nad celým krajem vládli. Achaimeneův syn Teispés-Čišpi (per.) byl již králem města a země Anšan, rovněž odvěké elamské provincie (viz dále rok 639).

O Peršanech a Médech, Parsua a Madai pochází první zmínka z doby tažení assyrského krále Šulmán-ašaréda III roku 836.

 

Mezi lety 650 až 500 byli nejsilnějším ethnikem v Itálii Etruskové (srov. rok 775 a 539).