679-670

679

olympiada  25, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 75

Kýzikos byl posilněn novými kolonisty, tzv. druhé založení osady, epoikiá (označení pro původní kolonisaci bylo apoikiá). • Jedno z tradičních dat (viz rok 676). K apoikii viz rok 756 či 716.

Assyřané porazili v bitvě u Chubišny v zemi Tabal vojsko další vlny Kimmerů a Dáeů-Dahů, ass. Gimirráj a Dáe, které vedl Teušpa (ass.; srov. pozdější hellénisované jméno Teispés).

Krátce předtím vyplenili Kimmerové urartské (armenské) země Buššúa a Šubuchnu či Chubušnu, které leží jižně od jezera Van. Prohraná bitva s Assyřany je obrátila opět směrem západním do Anatolie, kde v krátké době definitivně vyvrátili stát Frygů. Do t. r. lze posunout i datum smrti posledního z Midů (viz rok 696). • Trvání říše Frygů se vymezuje roky 742 až 679 (srov. dále rok 675).

Téhož roku dobyli Assyřané na hranicích s Egyptem město Arzá(ja).

 

678

olympiada  25, 3

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 76

V Sardech, hlavním městě říše Lýdů, zemřel podle údajů jedné starověké chronografie král Gýgés (vládl od roku 716). Nástupcem se stal jeho syn Ardyés (vládl do roku 629). Během své vlády měl Ardyés dobýt hellénská města Mílétos a Priéné.

Podle jiné, snad pravděpodobnější chronologie, zavraždil t. r. Gýgés Kandaula (vládl od roku 695) a pak vládl do roku 643 (k tomu srov. s rokem 652). • Srovnej údaje roků 716 a 695. Moderní historici kladou dobu nástupu Gýga na trůn do rozmezí let 685 až 675.

V Assyrii porazil Aššur-acha-iddina další povstalecký aramejský kmen či klan Dakkúru, kteří byli rovněž součástí kmenového svazu Chaldajů. Šejk Dakkúrů Šamaš-ibni byl zajat a popraven. Jeho nástupcem se stal Nabu-ušallim, potomek Balassua (srov. rok 731).

V Urartu zemřel král Argišti II. (vládl od roku 714). Po něm vládl jeho syn Rusa II. (do roku asi 645).

V Sídónu skončila vláda krále Ithoba‘ala II. (od roku 701). Jeho nástupcem byl Abdi-milkut(ti) I., který ale vládl jen krátce (n. Abd-Melkarth, viz následující rok).

 

677

olympiada  25, 4

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 77

Vypuklo nové protiassyrské povstání ve Foiníkii a Kilikii. Sídón (bab. a ass. Sidánu) byl Assyřany oblehnut, dobyt a zničen, král Abdi-milkut(ti) I. uprchl na Kypr, odtud byl ale některým z Aššuru oddaných dynastů vydán a 2. dne měsíce tašrítu roku 676, tj. na konci září, popraven.

Část území Sídónu předal Aššur-acha-iddina věrnému vasalovi Ba‘alovi I., králi v Tyru, který se tak stal nejsilnějším z Foiníčanů. V Sídónu následoval jako poddaný vládce jmenovec popraveného povstalce, Abdi-milkut(ti) II. (vládl do roku 669). • Vedle zničeného Sídónu postavili Assyřané pevnost Kár-Aššur-acha-iddin.

Spojencem Foiníčanů byl Sanduarri, král v kilických městech Kundu a Sissu. Také ten byl poražen, dopaden a popraven v měsíci addaru, tj. v březnu následujícího roku 676. Assyřané pak obnovili svou provincii Qúe (viz rok 696).

V Číně zemřel císař Si-wang/Xi (vládl od roku 682). Nástupcem se stal jeho strýc Chuej-wang/Hui (vládl do roku 652). Chuan z Čchi byl stále nejmocnějším velmožem v Říši středu, viz rok 685 a 682. Roku 655 se vypravil proti jižnímu státu Čchu/Chu, jehož panovník si přivlastnil královský (v dynastii Čou císařský) titul wang. K rozhodující bitvě nedošlo, poněvadž Čchu uznal císařskou autoritu a obnovil posílání tributu. • Chuan jednou u stolu před kuchařem prohodil žertem, že jedl už cokoli, ale jak chutná dítě, to že neví. Kuchař zabil svého syna a servíroval ho vévodovi. Velmož byl nadšený, dokud se nedozvěděl, co jedl, a zvracel. Kuchaře obdivoval za jeho oddanost; viz dále o něm roku 643.

 

676

olympiada  26, 1

vitez  Kallisthenés z Lakónie

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 78

Na olympijských hrách zvítězil Filombrotos z Lakónie potřetí za sebou v pětiboji, pentathlu, a stal se tak prvním olympioníkem, který dokázal ve své disciplíně zvítězit tolikrát za sebou (srov. rok 696 a 656).

Ve Spartě byl poprvé slaven svátek Apollóna Karneia, tzv. karneia (spíše ale byl svátek s konečnou platností obnoven). Vítězem první hudební a básnické soutěže kithairódů, která se o slavnostech karnejí pořádala, se stal Terpandros z Antissy na Lesbu. Ve Spartě již zůstal na trvalo a prý přispěl svými písněmi k vítězství Lakedaimonských nad Messéňany ve II. messénské válce.

Stejný úspěch prý měl i Tyrtaios z Mílétu či Sparty, kterého podle jedné tradice poslali Sparťanům Athéňané.

Jiné možné datum druhého založení (epoikie) Kýziku (srov. rok 679).

Assyřané se pod Aššur-acha-iddinou vypravili proti odpadnuvším kmenům do Arábie (viz rok 689). Dobyli město či zemi Bazza a 2. dne měsíce tašrítu, tj. koncem září, Arabové obnovili své vasalské poplatky. Nástupcem povstaleckého krále Chaza‘íla (Hazael; viz rok 689) se stal jeho syn Ia‘lu, po něm Uaite‘ I. a Uaite‘ II., syn Bir-daddy. Doby jejich vlád nelze stanovit. V roce 652 byli Arabové opět v jedné z protiassyrských koalic a viz rok 645.

 

675

olympiada  26, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 79

Míléťané nebo Kýzičtí (?) založili osadu Priápos v helléspontské Frygii zhruba ve stejné době jako Abýdos a Prokonnésos (k tomu viz roky 716 a 700 - závisí od datace vlády krále Gýga, srov. roky 716 a 678).

Míléťané později ještě v oblasti dnešního Černého moře založili osady: roku 662 Sélymbriá, roku 657 Istros a roku 644 Olbiá na Borysthenu (též podle řeky Borysthenés či Borysthenis zvaná). Ještě později, někdy kolem roku 600, přibyly na Tauridě Pantikapaion a na západním pobřeží Černého moře osady Tomis, Krúnoi čili Dionýsopolis a Odéssos (u těchto osad neznáme tradiční data založení; srov. rok 600).

Zřejmě t. r. Kimmerové (po odražení Assyřany roku 679) opět vpadli do Anatolie, vedeni králem Lygdamidem, ass. Dugdammé. Okupovali a plenili po celé Anatolii až do roku 644 (srov. i data 663, 652). Definitivně vyvrátili říši Frygů (srov. rok 679).

Vzniklé mocenské vakuum brzy naplnil stát Lýdů (viz rok 678), který trval do roku 547. • Lýdové patří jazykově buď k indoevropské skupině a jejich řeč je příbuzná s luwijskými dialekty, anebo je příbuzná s etruštinou, což se tvrdilo již ve starověku.

Kimmerové v této době vyplenili v Iónii Artemísion u Efesu, jeho I. chrám (srov. roky 664 a 650).

Efesos prý založil 140 let po dobytí Troje Androklos či Androníkos, syn athénského krále Kodra, a osadil ho roku 1044 Attičany (srov. rok 650). Celá pozdější Iónie byla v této době osídlena Káry, o nichž se chetické texty nezmiňují, ale kteří sem měli podle hellénské tradice přijít z ostrovů. Kárové čili/a Lelegové, o nichž se tradovalo, že se stěhovali z místa na místo, sídlili mimo jiné i na Délu a první zmínka o nich, a to jako o žoldnéřích, je z roku 836 z Jerúsaléma. Kárové se v Anatolii smísili s Luwijci. Totéž probíhalo s Lyky, kteří přišli do Anatolie z Kréty.

Zhruba v této době mizí z Anatolie hieroglyfická písemná tradice syrochetických dynastií. Uchytilo se alfabétické psaní, které zavedli Frygové.

V první polovině 7. století žil nejstarší známý elegik Kallínos z Efesu (zachván zpěv proti Kimmerům).

Kolem roku 675 nebo 650 se přepravily přes Helléspontos a Bosporos thrácký do Anatolie kmeny thráckých Thrynů, Bíthýnů a Trérů. Z Balkánu byli vytlačeni Kimmeřany (viz rok 775).

Bíthýnové zůstali u Propontidy na původním území anatolských Bebryků, část Trérů byla později stržena Kimmeřany a plenili s nimi mj. hellénská města na egejském pobřeží (viz výše v tomto roce a rok 775).

Elamité vpadli do Babylónie a vyplenili Sippar. Na zpáteční cestě zemřel dne 5. nebo 7. (nečitelné na tabulce) ulúlu, tj. na přelomu srpna a září, král Chumban-chaldaš II., ačkoli nejevil žádné známky nemoci (vládl od roku 682). Nástupcem se stal jeho bratr Urtaku, Urtagu (vládl do roku 663).

V téže době byli Assyřané v zemi Melid, kde válčili proti vzbouřivšímu se vasalovi Mugallu z Melid, Iškallu z Tabal a proti zemi a národu Chilakku (= Kilikie). Z toho vyplývá, že žádná z těchto zemí nebyla v této době již assyrskou provincií (srov. rok 712). Výprava nebyla úspěšná, Mugallu si uchoval suverenitu a později se zřejmě stal i vládcem v Tabalu. Samostatnost si uchoval také král Sandasarme z Chilakku.

Snad hned po tažení do východní Anatolie se ještě téhož roku obrátil Aššur-acha-iddina na svou první výpravu proti Egyptu. Na neznámém místě, zřejmě ještě před hranicemi Egypta, byl však pravděpodobně 5. dne měsíce addaru, tj. koncem února roku 674, poražen.