689-680

 

689

olympiada  22, 4

mesto  a. u. c. 65

Začátkem roku porazil elamský král Chumban-nimena III. Assyřany v bitvě u města Chalulé na břehu Tigridu, lokalisaci neznáme (událost lze klást do roku 691, rok nebyl znám již babylónským kronikářům). V dlouhém výčtu nepřátel Aššuru se nalézají vedle mesopotamských aramejských a chaldajských kmenů vojáci z Parsuaše, Anzanu, Pašeru a Ellipi, národů sídlících severně od Elamu v pozdější Médii. Cestou zpět však Elamitu 15. nisannu/začátkem dubna, postihla těžká nemoc, nemohl mluvit (paralysa nebo srdeční infarkt), takže přestal vykonávat vladařské povinnosti. 

Na trůnu ho vystřídal Chumban-chaldaš I. n. Chumma-chaltaš (vládl do roku 682). Chumban-nimena/Chumban-numena III. vládl od roku 692 a zemřel v paláci až po dobytí Babylónu 7. dne měsíce addaru/na začátku března roku 688 (srov. níže).

Zachovaná babylónská kronika, viz rok 747, se o bitvě u Chalulé věnuje jedinou větou. Sîn-achché-eríbovy annály o rozhodující bitvě jeho osmého tažení básní v mnoha řádcích a s typickou assyrskou brutalitou líčí králův válečný úspěch, jak uřezával nepřátelům vše, co se na těle uříznout dá, též šourky jim rozřezával, až se všichni podělali do vozů svých bojových spřežení. Podle assyrského podání elamský s babylónským králem prchli z bojiště a do zajetí padl Nabû-šuma-iškun (ass. Samuna), syn tolik Sancheribem hledaného Marduk-apla-iddiny a pravděpodobně jeho nástupce v čele chaldajských Jakínů. Novým obsazením Babylónu Assyřany, viz rok 729, skončil první pokus Chaldajů o jeho ovládnutí, viz rok 722.  

Assyřané se po překvapivé smrti Chumban-nimeny bezodkladně vrátili do Babylónie a pokračovali ve válce. Vojsko pod králem Sîn-achché-eríbou (hebr. Sanchéríbem) dobylo po více než ročním obléhání 1. kislímu/koncem listopadu Babylón; město téměř zničili, podle vlastního šťavnatého kronikářského záznamu ho král vyvrátil zcela. Dokonce si jeho lidé museli dát práci s tím, aby tok říčních kanálů obrátili do města a tak na jeho velkých prostorách povstala bažina a nebylo poznat, že tu něco stávalo. Velké části Babylónu zůstaly po dlouhá desetiletí neobyvatelné a jiné neobydlené. Král Mušézib-Marduk zemřel v zajetí (vládl od roku 693). Přesto se lze podle fragmentární zmínky v jednom z astronomických diářů domnívat, že v Babylónu/Babylónii došlo třetího roku po zničení města k jakési revoltě. 

Babylón pak zůstal osm let bez královlády (řec. "abasileutos"), poněvadž Sancherib nejmenoval ani guvernéra (o novém králi Babylónců, viz až rok 669, resp. 672). Také to asi byly roky klidu v zemi. Sîn-achché-eríba vrátil do města Ekallátum u Aššuru sochy bohů Adada a Šaly, které odtud odvlekl babylónský král Marduk-nádin-achché roku 1091 nebo roku následujícího (jeden z králů Druhé dynastie isinské, vládl v letech 1099 až 1081)V letech 688 až 669 se v Babylónu nekonal festival Nového roku/akítum, protože sochy bohů byly v Baltilu (starší název pro Aššur). Viz dále rok 669.

Tributární povinnost vůči Aššuru byli donuceni obnovit qedarští Arabové. Sancherib dobyl qedarské kultovní oasové město Dúmu (ass. Adummatu), zajal nástupkyni královny-kněžky Jati‘e jménem Te‘elchunu, která vládla společně s Chazá'ílem. Dal odtud odvléci kultovní objekty/sochy (?) královny nebes Attar-šamá'in, nejvyšší qedarské bohyně, se sochou slunečního boha jménem Nuchá, měsíce Rudá'u dalšími, vráceny roku 676; srov. v indexu s. v. Arabové. 

Qedarští Arabové přesto uchovali autonomii a krátce jim vládla Tabuwa/Tabúa, snad dcera Te'elchunuy, která vyrůstala na assyrském královském dvoře a dosadil ji Aššur-acha-iddina, srov. rok 688 anebo až po roce 681, srov. roky 687 a 686. Není známo, jak dlouho "vládla", i jejím spoluvládcem a chotěm byl do své smrti Chaza'íl. Viz dále rok 676. 

Dúma byla též střediskem volné arabské konfederace Šumu'il, hebr. Išma'el, do níž se od c. osmého stoleté sdružovaly kmeny Qedarů/Qédár, Nabaját, Abde'el, Massá', Dúmá, Míšmá a Míbsám. Kolem roku 600 se konfederace rozložila a Dúma zůstala nadále jen qedarská. ● O Dúmě není pak staletí slyšet, až roku 44+, kdy podle jednoho nápisu byla nabatská. 

V Číně armáda státu Lu vpadla do Wej, aby dosadila na trůn vévodu Chueje/Hui, který byl z Weje vyhnán roku 695, kdy byl instalován jistý Čchien-mou/Qianmou. Chuejova pomsta roku 688 byla strašlivá.   

 

688

olympiada  23, 1

vitez  Hypéresieus z ĺkaru (?)

mesto  a. u. c. 66

Olympijské hry byly rozšířeny o další disciplínu, o box/pygmé: prvním vítězem byl Onomastos ze Smyrny, který dokonce dal boxu pravidla, jak se traduje. Jméno epónymního vítěze v běhu na jeden stadion této olympiády je nejasné: buď platí podoba zde uvedená, nebo prameny uvádějí podobu Ikarios/Hikarios z Hypérese.

Možné datum založení Gely (viz rok 691).

Sancheribův syn Aššur-acha-iddina, hebr. Ásarchaddón, řec. Asaridinos, byl určen otcem za správce všech jižních assyrských provincií. Se svou aramajskou matkou Naqí’a s assyrským jménem Zakútu se usídlil v Babylónu, přijal jméno Aššur-etil-iláni-(m)ukín-apla a úřadoval zde do roku 681. Bratrem Naqí'je byl Abí-rámu, limmu roku 677, sukkal rabû/velkowezír a král Chanigalbatu, dávné země Churritů, zjevně titulární označení pro guvernéra celé oblasti kolem Charránu. 

Původ odvozoval Aššur-ache-iddina, možná podvodně, viz rok 722, až od assyrského krále Adad-salílího vulgo Adasiho, resp. jeho syna Bél-bániho (doba po roce 1700, dle nízké chronologie roku 1674; srov. roky 1736, 1700 a 1670).

Během svého správcovství renovoval babylónská města zničená válkou, dal restaurovat babylónskou Esangilu a další chrámové objekty, vrátil majetky a půdu zabavenou v Borsippách domácím lidem Chaldaji. Za své královlády od roku 681 věnoval Aššur-acha-iddina na obnovu a výzdobu chrámů v Babylónu, Borsippách, Nippuru a Uruku výnosy z kořisti "egyptské a kúšitské/musur u kúsi", kořist ze Šubrie posloužila na opravy v Uruku.

Guenna-šandabakku/guvernér Nippuru, jméno neznáme, žádal krále (jméno nedochováno) o povolení vykopat odbočku z kanálu Banítum směrem k Nippuru, neboť město trpí suchem. Úředník argumentoval věrností Nippuru k Assyřanům, což prý bylo ostatním v zemi nepochopitelné. Přes restaurační úsilí královo zůstával Babylón stínem své velikosti: z doby Aššur-acha-iddinovy pochází velmi málo hospodářských textů s proveniencí babylónskou.    

 

687

olympiada  23, 2

mesto  a. u. c. 67

Možné datum assyrské výpravy proti Arabům, viz rok 689. Jinak z t. r. neznáme žádné důležitější historické události. Když neválčil, zkrášloval assyrský král Sîn-achché-eríba královská residenční města. V Ninua a Aššuru stavěl chrámy, rozšiřoval hradby, kraj opatřoval zavodňovacími kanály.

V Ninuji/Ninive postavil rozsáhlé zahrady a k hlavní bráně vedl nejstarší kamenný most v Mesopotamii vedoucí z jeho "Paláce, který nemá obdoby/ekallu šánina lá íšu, sum.: zag.di.nu.tug.a", přes Tigris do protilehlého města. Byl stavěn z pálených cihel a bílého vápence a široký byl nejméně pro královo spřežení s bojovým vozem. Nic bližšího není známo, srov. nejstarší kamenný most roku 786, babylónský roku 626, hellénský roku 411.

 

686

olympiada  23, 3

mesto  a. u. c. 68

Možné datum assyrské výpravy proti Arabům, viz rok 689. Z t. r. jinak neznáme žádné důležitější historické události. Sîn-achché-eríba podle všeho neviděl nikde kolem sebe nepřátel a žádnou armádní expedici již do své násilné smrti roku 681 nevedl. 

 

685

olympiada  23, 4

mesto  a. u. c. 69

Jedno z tradičních dat začátku II. messénské války, která údajně trvala do roku 668. Messéňané zvolili králem Aristomena. Úvodní bitva se Sparťany u Derai v Messénii skončila nerozhodně.

Jiná tradice klade začátek konfliktu do roku 669/8. Pak by válka trvala do asi roku 600. Všechny údaje z této války jsou zmatené a časově nezařaditelné, proto budou následovat podle tradičního řazení. • O bitvě u Hýsiai, kde Argívští porazili Sparťany a tím mohli dát signál messénskému odboji, viz rok 669 (srov. i rok 650).

Kolonisté z Megar založili v Propontidě osadu Chalkédón či Kalchédón, první na asijském břehu Bosporu.

V Číně začala éra Pěti vůdců (století 685 - 591), čín. wu-pa/wu ba. Název pochází od vládců, údělných knížat/vévodů, kteří zastínili ústřední moc císařovu a chránili její autoritu: Chuan, vládce státu Čchi v letech 685 až 643, Siang, vládce státu Sung v letech 650 - 637, Wen, vládce státu Ťin v letech 637 až 628, Mu, vládce státu Čchin v letech 659 až 621 a Čuang, vládce státu Čchu v letech 613 až 591.

Roku 686 n. 685 se spojil vévoda Čuang z Lu s Čchi a vpadl s vojskem do státu Čcheng/Cheng. Čchengové se vzdali jen Čchiům. Mezi Lu a Čchi panovalo dlouho napětí. Čchiové, resp. jejich sourozenecká láska, měli prsty ve smrti Čuangova otce, vévody Chuana z Lu (vládl 712 až 694), viz rok 695. Teď nadešel čas pomsty. Vévoda Siang/Xiang z Čchi na lovu kanců uslyšel, jak jeden z průvodců vypravuje, že jedno ze zvířat vypadá jako Kung-c' Pcheng-šeng, vrah vévody Chuana z Lu na pokyn Siangův. Po návratu vévody Sianga do paláce propukla vzpoura jeho synovce Kung-sun Wu-č'a/Gongsun Wuzi spolčeného se dvěma armádními veliteli. Sianga zavraždili a synovec se prohlásil vévodou.

Dlouho mu vláda nevydržela, roku 685 byl zavražděn Jong Linem, vůči němu se kdysi zachoval krutě, důvody neznáme, vévodou Siangův syn Siao-paj/Xiaobai alias Chuan z Čchi. Čuang z Lu uzavřel v Ťi smír s čchiovskými armádními důstojníky. Nějak se to otočilo a Luové vpadli do Čchi a dosadili k vládě C'-ťioua/Zijiu. U Kanš'/Ganshi však Čchiové armádu Lu porazili na hlavu a vévoda luský Čuang prchl z bitvy v poštovním voze.

V nové bitvě u Čchang-šao/Changshao roku 684 vedl k vítězství státu Lu vojevůdce Cchao Kuej/Cao Gui, následně Luové pod vévodou Čuangem porazili Sungy u Šeng-čchiou/Shengqiu a jednotky Čchi se stáhly. Téhož roku 684 si vévoda státu Si/Xi bral manželku z Čchenů Si Kuej/Xi Gui. Cestou však padla do oka velmožovi Ajovi z Cchaj a prý s ní spal. S pomocí jednotek z Čchu  krále Wena vévoda ze Si Cchaje porazil a Aje zajal (zemřel roku 675). Wen roku 680 zničil Si, území anektoval, napadl, ale nevyvrátil, stát Cchaj. Si Kuej si vzal za manželku a stala se matkou Tu Aoa/Du Ao, budoucího krále Čchenga z Čchu.    

 


 

 

684

olympiada  24, 1

vitez  Kleoptolemos z Lakónie

mesto  a. u. c. 70

ostatni  pětistý rok od dobytí Troje

V Messénii byla vybojována bitva u Kaprú séma, „Znamení kance“, kde Messéňané se svými spojenci Argívskými a Arkaďany porazili Sparťany a jejich spojence Korinťany. Sparťany vedl král Anaxandros.

Osadníci z Chalkidy založili společně s Messéňany (?) v jižní Itálii podruhé osadu Rhégion (srov. rok 730).

 

683

olympiada  24, 2

archon  Kreón

mesto  a. u. c. 71

V Messénii se utkali Messéňané, vedeni králem Aristomenem, se Sparťany u místa Megalé Tafros, „Velký příkop“. V bitvě zradil Messénské velitel arkadských spojenců král Aristokratés, syn Hikety z Trapezúntu, a Messénští byli těžce poraženi. Uchýlili se do opevnění na hoře Eiré. Zde byli údajně jedenáct let obléháni. Se zajatci byl Lakóny svržen se srázu též raněný Aristomenés, jehož prý brzdil v pádu štít, který mu se zbraní vítězové nechali. S pomocí lišky chodící škvírou ve skále na lidské ostatky se mu podařilo dostat se z propasti ven a v nové bitvě prý vyděsil Sparťany tolik, že utekli, tvrdí jedna tradice.

Byl prý jat ještě jednou, ale to v noci přepálil u ohně svá pouta a prchl ze Sparty ke svým. Údajně jali Lakónové Aristomena potřetí a definitivně: rozřízli mu prsa a spatřili strupaté, chlupaté srdce. Realističtější versi Aristomenova osudu viz rok 668. 

V Athénách byl Kreón zvolen za prvního archonta s jednoročním funkčním obdobím (poslední „desetiletý“ viz rok 693).

Osadníky z Chalkidy nebo spíše Ozolských čili Západních Loker byla v jižní Itálii založena osada Lokroi Epizefýrioi (Lokry Epizefýrské; oikistem byl Euanthés z Loker Ozolských). Vedle tohoto data se v historiografiích uvádějí také roky 679 a 673. Kolonisté, kteří měli zprvu se Sikely, domorodými obyvateli kraje, smlouvu o přátelství, žili ještě v předhellénském matriarchátu a aristokratky se vyhýbaly monogamii, srov. v indexu s. v. Lokroi Epizefýrioi. Za urozené/eugeneis pokládali ty z žen, které pocházely ve vlasti z tzv. sta rodin/hekaton oikiai.

Sikelů se zbavili lstí. Když Lokrové přísahali, že budou žít vedle sebe po celou dobu, dokud budou chodit po zemi a mít hlavy na svých ramenou, přidali na podrážky svých sandálů hlínu a pod klobouky ukryli hlavičky česneku/skordón kefalai. To vše pak chytrolíni zahodili a domorodce brzy vyhnali; srov. dále rok 663.   

Ozolští Lokrové jsou sami kolonisty z Lokrů Epiknémidských.

V Číně vpadli Sungové do Lu, tam však rozprášeni. U Čcheng-čchiou/Cheng-qiu luský vévoda Čuang střelil kovovým šípem sunského vojevůdce Nan-kung Čchan Wana/Nangong Chan Wan a zajal ho. Po roce ho propustil, ale vévoda Sungu Min II. si ho dobíral, že si ho jako zajatce neváží. Navrátilec vévodu za to zavraždil a dosadil na jeho místo C'-joua/Ziyou, který byl zavražděn již po třech měsících, a sám utekl do státu Čchen. Tam ho ale opili, hodili do nosorožčí klece, odvezli do Sungu, kde ho umořili hlady a rozčtvrtili. 

 

682

olympiada  24, 3

archon  Lýsia(dé)s

mesto  a. u. c. 72

Elamský král navrátil městu Uruk sochy bohů, které byly v minulých válkách odvlečeny do Elamu (srov. ještě rok 674 a 626). Dne 23. tašrítu/v říjnu zemřel při západu slunce v Elamu paralysován na horečku (po slunečním úpalu?) Chumban-chaldaš I. (vládl od roku 689). V královládě pokračoval jeho syn Chumban-chaldaš II. (do roku 675).

V Číně zemřel císař Čuang-wang (vládl od roku 697), nástupcem se stal jeho syn Si-wang (vládl do roku 677). Nejmocnějším velmožem v říši byl ale vládce státu Čchi jménem Chuan (srov. rok 685), jemuž císař roku 679 udělil řadu privilegií dosud náležející pouze císařům. Chuanům ministr Kuan Čung/Guan Zhong provedl reformy, které z Čchi udělaly nejsilnější tehdy z čínských států. Chuan z Čchi válčil s barbary a řídil se zásadou "respektuj císaře, hoň barbary" (cun-wang žang-i/zunwang rangyi). Následujícího roku 681 uzavřely státy Čchi a Lu mír, Čchi dobylo stát Suej/Sui a položilo tam posádku. Roku 677 ji Suejové opili a pobili.     

 

681

olympiada  24, 4

archon  Tlesiás

mesto  a. u. c. 73

Dne 20. tebétu/10. ledna v Assyrii zavraždil krále Sîn-achché-eríbu (vládl od roku 705) jeho nejstarší žijící syn, viz rok 694, Arad-Mulissi (n. Arad-Bélit) během bohoslužby snad v Ninurtově chrámu v Kalchu. Nebyl spokojen s tím, že ho otec odstavil z nástupnictví. Zřejmě vládl v chaosu dva měsíce než byl donucen prchnout, snad kamsi do armenských hor; o jeho osudu není nic známo.

Po nepokojích a po povstání ze dne 2. addaru/c. 18. února se k moci dostal Sancheribem údajně designovaný vládce, jeho mladší syn Aššur-acha-iddina, hebr. Ásarchaddón n. Ésarchaddón, řec. Asarchaddón, bibl. řec. Asordan, ptolemaiovský kanón Asaradinos, lat. Eseraddon, který byl od roku 688 v Babylónu (viz tam). Dne 8. addaru t. r. (nebo též 18. či 28., zde je text babylónské kroniky poškozen) byl Aššur-acha-iddina inthronisován, když v průběhu února porazil v zemi Chanigalbat svého bratra s jeho spoluspiklenci. 

• Podle nejstarší armenské kroniky Mosea z Chorény zavraždili "Senecherima jeho synové Adranal a Sanasar" a usadili se v Armenii; jinde vrahy jmenují Adramelech a Šarezer (bibl.), viz v indexu s. v.  

Nový král užíval zkraje trůnního jména Aššur-etil-iláni-mukín-apla n. Aššur-etil-iláni-ka'in-apla/"Aššur, chlapík mezi bohy, potvrdil dědice". Proč se přejmenoval, nevíme. Po otci mimo jiné zdědil šéfa královské kanceláře Aba-Enlila-dariho, zvaného později Aramaji Achíqar, popř. to Aramaj/Achlamu byl; viz o něm v indexu s. v. novela, o jménu a snad i starší identitě s. v. Aba-Enlil-dari a srov. rok 3200. 

Zpočátku se svým synem vládla jeho matka, Aramejka Naqí’a, assyrským jménem Zaqítu, která ho podle všeho k vládě prosadila a celou dobu si udržovala v palácové politice převahu; o rodině viz více rok 669. Aššur-acha-iddina kraloval do roku 669. Jeho palác v Nínuy se jmenoval Ešgalšiddudua/èš-gal-šid-dù-dù-a, "Palác, který zadministruje vše". 

Chanigalbat je assyrsko-babylónské označení pro mnohem starší název Churri či Mitanni, egypt. Nacharina, v hellénismu Mygdoniá, kdy byly sídelním městem Nisibis, hellénské Antiocheia v Mygdonii. Chanigalbat byla v této době již dávno zcela aramaisovaná (srov. s rokem 742).

 

680

olympiada  25, 1

vitez  Thalpis z Lakónie

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 74

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, závod čtyřspřeží, tethrippon. Prvním olympioníkem se stal Págón či Págódás z Théb. Tento údaj je první historickou zmínkou o Thébách v archaickém období. Město bylo podle tradice založeno roku 1518 (dle jiné až roku 1430) Foiníčanem Kadmem. Proslulé „tažení Sedmi proti Thébám“ se prý konalo roku 1251 (podle jiné tradice 1234). Prvním zákonodárcem/nomothetés Théb kolem roku 700, konkrétní data neznáme, byl Filoláos z rodu korinthských Bakchovců (žádná přízeň se známým, mnohem mladším pýthagorikem). Filoláos miloval Dioklea, epónymního olympioníka roku 728 (Ol. 13), ale athléta Korinth opustil, když prchal do Théb před odpornou láskou vlastní matky Alkyony/Halkyoné, jak napsal Aristotelés. Filoláos ho po čase následoval a zde též oba byli pochováni. Hroby byly patrné ještě ve druhé polovině 4. století př. n. l. Filoláovy zákony pamatovaly na regulaci adopcí, branná opatření i míru opilosti o symposiích. Do jaké doby patří zásada, že na vládě se nesmí podílet nikdo, kdo byl deset let mimo obchod, známo není. 

V Argu snad začala kolem t. r. vláda Feidóna (III.), o jeho případných jmenovcích viz roky 800 a 748. Feidón úspěšně prosazoval znovuzískání tzv. Témenova dědictví, jakési dórské "reunie" ("návrat Hérákleovců, viz rok 1104; Témenos, syn Hérákleovce Aristomacha, ovládl se svými dětmi všechna města Argolidy, Korinthie a částečně i Acháje, centrem státu zůstal Argos, a byl též prapředkem makedonského královského rodu, viz rok 800, výčet dynastů viz u roku 1266).

Feidón (III.) vládl snad do roku 657 a možná to byl on, kdo dokázal zbavit Sparťany na čas jejich hégemonie mezi Peloponnésany, viz bitvu u Hýsií roku 669; čím si získal pověst kruťase, známo není.  

Pokud tak neučinil již Feidońův jmenovec, viz rok 748, bylo to Feidón (III.), kdo zavedl na Peloponnésu měrnou jednotku obolos/obélos a drachmu; podle tradičních údajů by to tak byla první hellénská ražba vůbec, ale podle archeologických nálezů byly mince v Helladě raženy až ve století šestém, srov. roky 720, 680, 640, 600 a 575.

Jeho míry a váhy/feidónia metra, nic bližšího o nich nevíme, se rozšířily v regionu a teprve za Solóna došlo ke změně: byly objemově zvětšeny a mina o váze sedmdesáti drachem začala vážit sto, viz rok 594. Lehčí feidónovské míry a váhy vedly snad k označení pro úspornost a spořivost, šetřílkovství, feidomai (srov. nádobu na olej s úzkým hrdlem feidón). O Feidónově engagementu v Olympii viz rok 748 a 668, o Feidónech viz dále rok 669.    

Ostrov Thasos byl znovu osídlen kolonisty z Paru (viz starší údaj roku 720 či 710, kdy dorazila asi první kolonisační vlna). Oikistem byl Télesiklés z Paru, otec básníka Archilocha Parského, který prožil většinu života na Thasu. Matkou Archilochovou byla thrácká otrokyně Enipón. Tento rok je pravděpodobně i rokem Archilochova narození (zemřel po roku 648). • Z Thasu známe kuriosní vztah métropole k apoikii. Kolem roku 525 byl archontem na Thasu zdejší rodák Akératos, syn Frasiéridův, který byl ve stejné funkci rovněž na Paru, jak praví v zachovaném thasském dedikačním nápisu Hérákleovi. Kromě toho opatřil přístav Thasu věží-majákem. 

Assyřané se vypravili proti vzbouřivšímu se chaldajskému kmenovému svazu Bít Jakíni (srov. rok 711 a 707), kteří se opět postavili na nohy v okolí Uru, kde žili jako polousazení nomádi. Jejich šejk Nabû-zéra-kitti-líšir (Assyřany zvaný Zéra-kitti-líšir; u neoblíbenců Assyřané vypouštěli v theoforních jménech boha, asi aby ho neznesvětili), syn (?) Marduk-apla-iddiny II. (viz rok 729 a 694), byl assyrským guvernérem provincie Přímoří/Pomoří, tj. všech krajů kolem dnešního Arabského či Perského zálivu, který byl později Hellény pokládán za součást Rudého moře (veškeré vody kolem Arábie). 

Nabû-zéra-kitti-líšir oblehl neúspěšně Ur a před příchodem Assyřanů uprchl "jako liška" po neúspěšném povstání do Elamu, kde však byl na rozkaz krále zajat a popraven: Elamité neměli zájem o novou válku s Aššurem. Jeho bratr Ná'id-Marduk unikl z Elamu a vypravil se do Aššuru: políbil Aššur-acha-iddinovi nohy a dostalo se mu po bratrovi jmenování novým místodržitelem Přímoří, jak vlastně assyrští králové říkali postaru zemi obývané Jakíny/Bít Jakíni. Ná'id-Marduk zemřel nebo přišel o místodržitelství roku c. 675 a jeho nástupcem se stal Nabû-étir. 

Jakínové, jedni z nejpronásledovanějších národů Assyřany, se jako část Chaldajů, příbuzných takto Aramajů, později stali mocenským základem novobabylónské říše (viz rok 626).

V Uru a Eridu byl v té době guvernérem Ningal-iddin, který zachovával věrnost Aššurovi; byl též hlavou aramajského kmene Gurasimmu, tedy logický sok Chaldajů. Rozhodující posice zastávali též jeho synové Sîn-balassu-iqbi, Sîn-šarra-iškun a Sîn-tabni-usur. Nástupcem za Aššur-báni-apliho se stal Ningal-iddinův syn Sîn-balassu-iqbi a po něm jeho syn Ningal-iddin. V jejich doméně se datovalo v těch časech podle roků jejich vlády, nikoli králových.

V Číně se po sedmnácti letech vrátil Li z Čengů z exilu domů a dostal se k moci. Popravil Fu Siau/Fu Xia, který mu k návratu pomáhal a jeho strýce Jüan Fana donutil si vzít život za to, že sloužil Liovu předchůdci.