709-700

709

olympiada  17, 4

mesto  a. u. c. 45

Úspěšné tažení místodržitele assyrské provincie Qúe Aššur-šarra-usur proti králi země Muški Mitovi/řec. Midás nastolilo na assyrské západní frontě nové poměry. Assyřané propustili fryžské zajatce a Mita poslal do Babylóni, kde Šarru-kén právě pobýval, vyslance s dary, tedy formálně uznal assyrskou hegemonii, tedy alespoň z assyrského pohledu (viz roky 719 a 715). Znamenalo to však ukončení válek s Frygy, jimž se vynořil nebezpečnější nepřítel, Kimmerové, viz rok 714 a roky následující. Zároveň přijal téhož roku v Babylónu král Šarru-kén II. tribut sedmi „králů“ z Kypru/ass. Jadnana, zřejmě spojenců Midovými proti Assyřanům, většinou hellénských dynastů.

Roku 673 podobně chlubivý nápis pořídil Aššur-acha-iddin, Šarru-kénův vnuk stejně tak Aššur-báni-apli a mezi svými poddanými v Levantě napočetli deset králů kyperských: 

Ekištura z Edi-il čili Akestór n. Aigisthos (?) z Idalia, Pilágurá z Kitrusi čili Filagorás, Pylagorás n. Pýthagorás (?) z Chytroi, Kísu ze Sillúa čili Keissos ze Salamíny (kterou po trojské válce založil Teukros ze Salamíny v Sarónském zálivu)Itúandar z Pappa/Eteandros z Pafu (osada založena při návratu od Troje Agapénórem, synem Ankaiovým, králem Arkadů v Tegeji), Eresu ze Silli n. Sillu čili Héraios ze Sol (které založili Athéňané Faléros a Akamás), Damasu z Kurí čili Damasos z Kúria, Admésu z Tamesi čili Admétos z Tamassu, Damúsi z Qart-hadašt/řec. Dámysos z Kitia, Unasagusu z Lidir čili Onasagorás z Leder a Bususu n. Pususu z Nuria, tedy snad Pýtheás n. Búthytés z Maria n. Afrodísia (?). 

Damasos čili Damusi z Kitia byl z nich jediný Foiníčan. Assyrská velmi formální vláda nad ostrovem trvala zřejmě až do konce říše, tedy do roku 612.  

 

708

olympiada  18, 1

vitez  Tellis ze Sikyónu

mesto  a. u. c. 46

Na olympijských hrách byla přidána nová disciplína, zápas, palé. Prvním olympioníkem v této disciplíně se stal Eurybatos z Lakónie. Zároveň byl přidán pětiboj, pentáthlon (jednotlivé disciplíny nejsou známy): prvním vítězem se stal Lampis z Lakónie.

V jižní Itálii založili kolonisté z Krotónu pod Myskellem z Rhyp v Acháji, viz rok 733 a 710, za pomoci Achájů z Aigia osadu Kaulónii. Oikistem Kaulónie byl Tryfón z Aigia. Osada zpustla roku 277. • Téhož roku byla založena Sybaris (viz jiný tradiční údaj roku 720).

Mezi Kaulónií a Krotónem založili Athéňané pod oikistem Menestheem osadu Skyllétion, lat. Scyllacium, která se mnohem později dostala do majetku Krotónských. Dionýsios I. (vládl v letech 406 - 367) území obce věnoval Lokerským. Srov. též rok 122. 

Assyrský vasal Mutallu, vládce v Kummuchu (viz rok 712), povstal s podporou urartského krále Argištiho II. proti svým pánům. Byl poražen a uprchl. Země Kummuch, řec. Kommágéné, byla posledním syrochetitským státem jižně od Tauru, jejíž samostatnost tímto zanikla. Kummuchu se stala pod tímto jménem assyrskou provincií (viz dále rok 706). Země byla násilně Assyřany osídlena deportovanými Chaldaji z Bít Jakíni a naopak syrochetitští Kommágénci putovali k Perskému zálivu (viz následující rok). V Assyrii řádil t. r. mor. 

Médský král Déiokés II. založil sídelní město a královskou pevnost Ekbatana. Déiokés byl syn Fraornův, nástupce vládce Artyky (vládl od asi roku 730) a panoval do 647 (viz i tam).

Téhož roku vpadli do Urartu opět Kimmerové/ass. Gimirrája, porazili vojsko Argištiho II. a zemi opět vyplenili. Zřejmě šlo o další vlnu ze severu, která se pak vydala západněji (srov. rok 714).

V Číně vpadli vojáci státu Čchin/Qin do státu Žuej/Rui, byli však v poli poraženi. Koalice císařských Čouů a Čchinů pak oblehli Wej. Po osobních sporech u čouovského dvora s Čengy vpadly čouovské oddíly do Čengu, byli však poraženi a císař Chuan raněn šípem. 

 

707

olympiada  18, 2

mesto  a. u. c. 47

Podle jedné z tradic zemřel v Lýdii král Alyattés (vládl od roku 721). Následoval jeho syn Mélés (do roku 695). Ke (nejméně) dvojí tradici v lýdské chronologii viz rok 716.

Assyřané znovu zasadili těžkou ránu chaldajskému knížectví Bít Jakíni, jehož sídelní město Dúr Jakíni nyní vyvrátili (srov. rok 711 a rok předešlý). Akci vedl sukkalu rabû/velkowezír Sîn-acha-usur, králův bratr, který Šarrukínovi do Assyrie dopravil velkou kořist; o osudu jatých Jakínů viz rok následující. Pravděpodobně řídil Sîn-acha-usur babylónské království až do roku 702, kdy jeho synovec jmenoval králem Bél-ibniho, a sám pak snad setrval jako wezír svého synovce, viz rok 705, až do roku 694. 

Zcela vyhladit Jakíny se ale nepodařilo, jejich panovník Marduk-apla-iddina, sesazený král babylónský, byl stále na útěku a assyrské posádky se musely bránit guerrillovým útokům Chaldajů (viz rok 711 a 680).

 

706

olympiada  18, 3

mesto  a. u. c. 48

"Sparťané" založili svou jedinou osadu na Západě Tarás (Tarent), oikistem byl Falanthos z „rodu“ Partheniů, nemanželských synů Sparťanek z vůle manželů, viz rok 743. Falanthos vyzískal většinu půdy nové osady na barbarech a Kréťanech, kteří tu sídlili od dávných dob "mínójských" a jejich osada Satyrion ležela jižně od nového města. Později byl z Tarentu vyhnán, zemřel a je pochován v Brundisiu, řec. Brentesion, původně prý též osady "krétské".

Partheniové patřili v lakedaimonském státu mezi zotročenou společenskou vrstvu. Narodili se jako nemanželské děti Sparťanů v době jejich války s Messénskými, viz rok 743. Protože nebyli spokojeni se svým údělem po I. válce messénské (viz rok 724), pokusili se pod Falanthovým vedením v Amyklách o výročním třídenním svátku hyakinthií, kam měli přístup všechny skupiny heilótů, na přelomu května a června, viz v Bohové a jejich svátky xii, o puč, který se prozradil. Museli opustit zemi, aniž by byli jinak potrestáni (!), a pluli na Západ.

Druhé (?) založení Korkýry Korinthskými, nebo posílení počtu kolonistů (srov. roky 735 a 733).

Šarru-kén II. se vypravil do země Tabal proti Kimmerům, kteří již od roku 714 plenili Urartu a východní Anatolii. Kimmerové byli poraženi, ale zjevně jen v očích Assyřanů. Kimmerským spojencem byl podle všeho Tabalec Gurdí/Kurtí, král v Kulummu, snad rodem Fryg, srov. rok 713, původně spojenec assyrský a viz rok následující.

Chaldajští Jakínové byli násilně dopřesídleni do vyvražděné země Tabal a Kumuch; zbylé místní obyvatelstvo bylo převedeno do Bít Jakíni na jihu Babylónie (srov. rok 711). Šarru-kénovi, který požíval jako vládce Babylónu autority, přinesl dary též vládce Tilmunu Uperi a stejně tak jeho nástupce Achundaru.

V Číně vpadli nomádi Šan Žung/Shan Rong, Horští Žungové (jindy zvaní Pej Žung, "Severní") až do státu Čchi/Qi, kde byli pod hradbami residenčního města Jing-čchiu/Yingqiu, pozd. Lin-c'/Linzi odraženi, srov. rok 710. Stepní nomádi (bývají ztotožňováni s Huny, resp. s jejich předky) obnovili vpády po čtyřiceti letech, nicméně roku 642 stáli jako spojenci po boku dynasty státu Čchi ve ztracené válce s císařskou koalicí. T. r. vpadl Wu z Čchu do státu Suej/Sui a roku 704 jeho armádu porazil.

Wu z klanu Siung vládl po bratrovraždě od roku 740 jako vévoda, roku 704 se prohlásil jako první z čouovských vasalů králem/wang, zemřel roku 690. Stát Čchu/Chu za své existence v čouovské éře pohltil 27 států a státečků, než zanikl pod útokem Čchinů roku 223, srov. tam a viz dále rok 704.  

 

705

olympiada  18, 4

mesto  a. u. c. 49

V Tabalu zemřel kdesi v Tabalu vojenskou smrtí v bitvě s Kimmery (?) a jejich (fryžským?) spojencem Gurdím z Kulummu (viz rok předcházející) král Assyřanů Šarru-kén II., vládl od roku 722. Assyrské ležení/ušmannu padlo do rukou vítězů a královo tělo nebylo nalezeno (srov. stejný případ roku 47 v Egyptě a 378 n. l. v Thrákii).

Během své vlády si Šarru-kén vybudoval na místě staršího osídlení Magganubka vlastní sídelní město Dúr Šarru-kén/dn. Chorsabád: s městem se začalo roku 717, v simánu 713 zahájil stavbu paláce, bohy nastěhoval roku 708, sám se ubytoval v abu 706, s ním zde měl vlastní palác jeho bratr a sukkal rabû Sîn-acha-usur, vyvráceno bylo roku 612). Sloužilo namísto Kalchu, které bylo residenčním městem od asi 878 (srov. rok 630).

Král se ve své residenci obklopoval učenci/ummânu, sum. abgal, odtud akk. apkallu, kněžími kultů, kteří opisovali (a asi též editovali) staré texty, překládali ze sumerštiny a v duchu panovnické ideologie skládali sami hymny. Nabû-kabti-achchéšu byl "písařem královského paláce Šarru-kénova/tupšar ekalli ša Šarru-kén, šar mát Aššur", který si u Kalchu koupil od čtyř lidí rozsáhlé pozemky za šest min stříbra (značná summa).

V Kalchu působil královský písař, astronom, astrolog Nabû-zuqup-kén, syn Marduk-šuma-iqíšy, se svými syny Nabû-zéra-líšir, ummânu Aššur-acha-iddiny, a Adad-šuma-usur ze stejné profese. Nabû-zuqup-kén je znám jako opisovač skladeb Enúma Anu Enlil, Enúma álu, dvanácté tabulky Gilgamešova epu a syllabářové serie i.nam.giš.chur.an.ki.a

Jako autor fiktivního Šarrukénova dopisu bohu Aššurovi o svém tažení proti Urartu je znám královský písař Nabû-šalimšunu, dlouhý rodokmen dědičných písařů a kněží vykazoval Zázâ/Zázája, Zaia, městský písař/tupšar áli.  

Šarru-kén arkû zdokonalil systém rychlých poslů, královských pošťáků/kalliu, kallû, pohybujících se po síti vojensky chráněný stanic/bít mardíti vzdálených od sebe jednodenní cestu/mardítu. Disponovaly spřeženími/urû a instituce zřejmě v nějaké podobě přečkala zánik Aššurovy říše, takže o století později inspirovala Peršana Dáreia, viz rok 518.

• Smrt krále na bojišti a také to, že nebyl pohřben, je ojedinělý případ v assyrských dějinách, srov. ještě smrt v paláci posledního z vládců Ninuy Sîn-šarra-iškuna roku 612.

Nástupcem se stal jeho syn Sîn-achché-eríba, hebr. Sanchéríb, řec. Senacheirimos/Sennachérim, který vládl do roku 681 (inthronisace proběhla 12. abu 705, tedy začátkem srpna, viz ovšem rok následující). Jeho manželkou, (sinništu) ša ekalli, byla Tašmétu-šarrat. Assyřanům vypukly nové války s Médy, Urartejci a Kiliky, povstání propuklo v Júdě. Pomstít otcovu smrt se mu zjevně nikdy nepodařilo, viz dále u roku 696.

V Číně ve státu Ťin/Jin zavraždil vévoda Wu z Čchü-wo/Quwo ťinského vévodu Siao-c'/Xiaozi, vládnoucího od roku 709 jako nástupce Aje z Ťinu (vládl od roku 718). Byla to pomsta za vpád Aje do státu Sing-tching/Xingting, Wuova spojence, roku 710. Během dobrodružství byl roku 709 vévoda Aj zajat a v zajetí popraven a na přání Ťinů se novým vévodou stal jeho syn Siao-c'. Vévoda Wu pak roku 705 zavraždil Siao-c'a, ale usurpátorem ťinského trůnu se nestal.

Čouský císař Chuan jmenoval ťinským vévodou Mina, mladšího Ajova bratra, posledního ze starého ťinského panovnického rodu Ťi/Ji. Vládl do roku 678, kdy se konečně dočkal Wu z Čchü-wo. Po Minově smrti zaútočil Wu na Ťin a obsadil ho. Dary získal náklonnost čouovského císaře Sia/Xi (zemřel brzy na to, viz rok 677) a Wua uznal za vládce Ťinu a po anexi přijal stát Čchü-wo/Quwo jméno získané země Ťin a nový dynasta Wu z Ťinu. Roku 703 na Čchü-wo zaútočila koalice států Žuej/Rui, Liang a Ťia/Jia.