719-710

719

olympiada  15, 2

mesto  a. u. c. 35

Podle veskrze tradičního a neověřitelného údaje vypukla válka Lakedaimonských s Argem o město Thyrea (trvala až do roku 544, viz tam). • Nepřátelství Sparťanů a Argívských bylo letité a jejich soustavná řevnivost trvala do samého konce obou dórských státních útvarů (srov. rok 669).

V Urartu král Rusa I. přemohl všechny své domácí odpůrce (srov. roky 733 a 725) a mohl se proto postavit Assyřanům. Šarru-kén II. dosadil na začátku své vlády za krále Mannájů Azua, syna Iranzuova. Proti Azovi však podporoval Rusa protiassyrské dynasty Bagdattiho z Wišdiš/Bagadátés a Metattiho ze Zikirtu, vládce Médů (viz dále rok 715).

T. r. pak Rusa I. vpadl do země Mannai jižně od jezera Urmia, král Aza byl poražen a zabit a Rusa dosadil na mannájský trůn jeho bratra Ullusunua. • Jméno Mannájů se objevuje spolu se jménem Médů poprvé roku 835 v době tažení krále Šulmán-ašaréda III.

Zřejmě ještě před tímto datem se obnovila protiassyrská koalice ve východní Anatolii, kterou dali dohromady Urikki z Qúe, Mita z Muški (= Midás z Frygie, viz rok 742), Pisiris z Karchemiše a Chullu z Tabalu (dále viz rok 717).

 

718

olympiada  15, 3

mesto  a. u. c. 36

Mita, král Frygů, vpadl po assyrském útoku na východní Kappadokii do Qúe (srov. rok předešlý a následující).

 

717

olympiada  15, 4

mesto  a. u. c. 37

Na Sicílii byl ze Zanklé osadou Mýlai osídlen poloostrůvek Chersonésos, Chersonésos tés Sikeliás.

Pisiris, vládce v Karchemiši, a Mita (Midás), král v zemi Muški (Frygie), kteří se roku 720 nebo 719 postavili na odpor Assyřanům (viz rok 719), byli zcela poraženi. Karchemiš, poslední nezávislý městský stát Chetitů v této oblasti, ztratil samostatnost a jeho poslední vládce zemřel v zajetí (srov. roky 765 a 738).

V Tabalu, ass. Bít Burutaš, sesadili Assyřané krále Chulla, který se rovněž podílel na koalici roku 719 či 720 (vládl od roku 738). Za krále tabalských Frygů Assyřané určili jeho syna jménem Ambaris či Ambaridi (viz rok 713).

V Elamu zemřel král Chumban-nigaš I. (vládl od roku 742). Nástupcem se stal syn jeho sestry Šutruk-nachchunte II., Assyřany zvaný Ištar-chundu (vládl do roku 699).

 

716

olympiada  16, 1

vitez  Pýthagorás z Lakónie

mesto  a. u. c. 38

Podle jedné tradice sesadil v sídelním městě Lýdů Gýgés (ass. Gugu) s pomocí uražené královy manželky posledního Héráklovce na lýdském trůnu Kandaula, řec. Myrsila, syna Myrsova, a zabil ho. • Héráklovci vládli Lýdům podle starověkých údajů od roku 1221 (nebo 1200 či 1183). Starší název pro Lýdy byl Maša nebo Máiové (Méiové).

Gýgés byl synem Daskylovým z rodu Mermnadů a vládl do roku 678 (viz tam poznámku ke chronologii). Během své vlády porazil iónský Mílétos a Smyrnu a obsadil Kolofón. • Lýdové žili pod vládou královského rodu Mermnadů do roku 547.

Podle jiné tradiční datace lýdských dějin se dostal Gýgés na trůn až roku 678 (pak vládl do roku 643; k této tradici srov. rok 721). Moderní historikové kladou dynastickou změnu v Lýdii do let 685 až 675.

Mílétským (město bylo údajně založeno roku 1286) udělil Gýgés právo založit osadu Abýdos (viz rok 675), v této době založili ještě Kýzikos (viz rok 756), Sinópé (srov. tamtéž; poprvé ale město založeno již prý Autolykem, jedním z Argonautů), Amísos, Trapezús a Fásis.

V Římě 7. července/červencové nóny zemřel nebo byl senátory zavražděn první král Romulus (narozen roku 769, viz tam o dalších datovacích možnostech, vládl od roku 753, od vzniku města, které sám založil). Oblíbený u vojáků a lidu, neoblíben zůstal po celou dobu u senátorů, ačkoli instituci sám zavedl: Romulův osud sdíleli po mnoha staletích první z principů-císařů. K životním datům Romulovým a shodě s astronomickými údaji viz rok 769. Krátce vládli mezikrálové z jednotlivých klanů, interreges (viz rok následující), každý jen pět dnů. • Romulus byl po smrti zbožněn a jeho kult se jménem Quirinus později ztotožněn s kultem boha války Martem. Jistý Iulius Proclus s ním mluvil, když odcházel do nebes a jméno Quiritus mu doporučil, praví tradice. Jeho rodná chýše n. ta, v níž vyrůstal, poslední hmatatelná památka na zakladatele Města, shořela během jakýchsi obřadů pontifiků roku 38.

Římané sami si oficiálně říkali Quiritové, populus Romanus Quiritium, Lid římský Quirítů.

V Egyptě zemřel Pej, vládce země Kúš od roku 751 a většiny Egypta od roku asi 730, první král XXV. dynastie. Byl prvním, kdo byl v Napatě pohřben do pyramidy. Nástupcem se stal jeho bratr Šabakó, řec. Sabakón (vládl do roku 695).

 

715

olympiada  16, 2

mesto  a. u. c. 39

Sabín Numa Pompilius z Cur, kde kdysi vládl T. Tatius, řec. Númás, byl zvolen Římany králem (narozen v den založení Říma; vládl do roku 672). Rozšířil počet měsíců římského kalendáře z desíti na dvanáct, ianuarius udělal prvním měsícem roku, vystavěl Capitolium, údajně Ianův chrám (viz ale rok 295), zavedl řadu náboženských pravidel a kněžských úřadů státních kultů. Oblékl senátory do togy s purpurovým pruhem, krále do purpuru se zlatým pruhem, v purpuru úřadoval pontifex maximus.

Zřídil volený doživotní úřad nejvyššího kněze pontifika maxima (prvním byl senátor Numa Marcius), jemuž byli podřízeni další kněží: sbor pontifiků, tři kněží zápalných obětí flaminové „vyšší“, tj. Iovovi, Martovi a Quirinovi, a dvanáct dalších flaminů, tzv. nižších, dva sbory dvanáct kněží-tanečníků saliů, dvacet fetialů, devět až šestnáct augurů, dvanáct bratří arvalských i šest (dříve čtyři) vestálek. Collegium pontificum se skládalo z vlastních pontifiků, z krále-obětníka, flaminů a z vestálek.

Numovi údajně při zavádění římské „ústavy“ radil Pýthagorás Spartský, olympioníkos z roku 716, když cestoval po Itálii. • Roku 181 byly prý na poli písaře L. Petilia pod římským Ianiculem nalezeny v kamenné skřínce Numovy řecké a latinské náboženské texty (?), viz také tam a v indexu pod knihy. Na doporučení jeho jmenovce a praetora Q. Petilia a po jeho přísaze, že obsahují věci, které by mohly vést k porušování náboženských praktik a že je proti „zájmu státu“, aby byly čteny a uchovány, rozhodl senát o jejich veřejném spálení. - Státní censura po římsku a asi i první v západní Evropě...

Zřejmě tohoto nebo již předešlého roku porazili Assyřané krále Urikki z Qúe (srov. rok 740 a 719). Z Qúe udělal Šarru-kén II. assyrskou provincii téhož jména.

Urikki neboli Awarikuš byl králem Danuny (Danúnijim = Danaoi, ass. Qúe, Quwá, což může pocházet z Achíjawa, Achavoi, Achaioi?), a to je vedle slova Adana domácí označení pro pozdější východní Kilikii, kde žilo smíšené anatolsko-helléno-semitské obyvatelstvo. Urikki byl z dynastie, která zde vládla od 13. století a kterou založil dynasta Mukšaš, Mukšuš, foinícky MPŠ, řec. Mopsos.

Kiličtí dynastové požívali i nadále určité autonomie. Země se však již nikdy nedočkala suverénního postavení, protože z provincie Assyřanů se stala provincií Babylónců, Peršanů a nakonec Seleukovců, v obou posledních případech již pod názvem Kilikie a jako satrapie (o římské provincii Cilicia viz rok 103 a 102) .

Ještě téhož roku se Šarru-kén II. vypravil z provincie Qúe proti Midovi (Mita), aby oslabil moc Frygů v regionu (viz rok 709).

Urartský král Rusa I. uzavřel spojenectví s králem Médů Dajukku, řec. Déiokés. Šarru-kén II. s vojskem táhl do Mannai, aby zde rozbil posílenou protiassyrskou koalici z roku 719. Médové byli poraženi, Dajukku i s rodinou doživotně internován v Hamathu, médský dynasta Bagdatti z Wišdiš/Bagadátés byl zaživa stažen z kůže (srov. rok 719 a ke jménu viz rok 141). Jeho synu Kaštarituovi se podařilo uprchnout (srov. rok 673).

Ullusunu uznal assyrskou nadvládu nad Mannai, za což dostal od Assyřanů tu část Mannaje, kterou od roku 719 držel v zástavě král Rusa I. (srov. tam).

Poplatnost Aššurovi potvrdila Šamší, královna z Aribi čili Arabů (srov. rok 720), stejně tak jako král It‘ámar či It‘amrá ze Sáby, který je zároveň prvním známým mukarribem (= knížetem-veleknězem) Sabajů. Z assyrských pramenů známe ještě mukarriba Kariba‘il Watar I., ass. Karibi-ilu, a to z doby kolem roku 685 (viz rok 600, seznam panovníků viz v indexu s. v. Arabové). • O Sabatajích dále viz rok 600.

Téhož roku dal Šarru-kén II. přivést (aramejské) beduíny do Samarie a usadil je zde jako další nežidovské kolonisty. Zároveň obnovil pod vojenským nátlakem král Chizkija tributární postavení Júdy vůči Aššurovi.

V Egyptě porazil Šabakó, král XXV. nubijské dynastie, před sídelním městem Delty Sais krále Bokchorida, druhého a posledního vládce XXIV. dynastie (vládl od roku 720, dynastie od roku 730) a dal jej upálit v jeho vlastním královském paláci (událost nelze přesně datovat, ale musela se seběhnout před rokem 711).

Šabakó se tak stal po velmi dlouhé době prvním panovníkem, který vládl jako jediný král celému Egyptu (srov. rok 770). Téhož roku ale poprvé Egypt zaplatil vasalský tribut Aššurovi. Šabakó přesto vedl v době své vlády války s Assyřany v Palestíně.