729-720

 

 

724

olympiada  14, 1

vitez  Desmón z Korinthu

mesto  a. u. c. 30

Na olympijských hrách byl přidán jako jejich druhá soutěžní disciplína „dvojitý běh“, diaulos, zpět kolem mety, 384,5 m. Prvním vítězem se stal Hypénos z Élidy.

V Messénii zemřel král Aristodémos (vládl od roku 733). Messéňané si za nástupce nezvolili žádného krále, nýbrž vojevůdce s omezenými pravomocemi jménem Dámidás, Kleonnis a Fyleás. Krátce nato byli Sparťany poraženi a opustivše Ithómé uznali svou porážku v celé válce - konec I. války messénské (vedena 19 let, od roku 743).

Část Messéňanů odešla do exilu, část se podrobila Sparťanům, kteří zemi rozdělili na úděly a obyvatelstvo převedli do postavení heilótů čili je zotročili.

Část Sparťanů, ti, kteří rovněž nebyli v postavení zcela svobodných, nebyla spokojena s rozdělením dobyté země a se svými příděly půdy. Nespokojenost byla později vyřešena odchodem ze země (viz rok 743 a 706).

V Palaistíně zahájil assyrský král Šulmán-ašaréd V. obléhání sídelního města království Israél Samarie, hebr. Šomerón (trvalo až do roku 722). Hošea, poslední z israélských králů, odmítl platit tribut Aššurovi a usiloval o spojenectví s Egyptem. 

 

723

olympiada  14, 2

archon  Hippomenés (do r. 714)

mesto  a. u. c. 31

O athénském archontovi Hippomenovi se traduje, že dal svou dceru, která byla znásilněna, roztrhat a sežrat koňmi. Krutost vedla k jeho sesazení roku 714 a k ukončení vlády rodu Medontovců v Athénách, z něhož Hippomenés pocházel (srov. rok 640).

 

722

olympiada  14, 3

mesto  a. u. c. 32

Koncem předcházejícího roku se v Assyrii spikli kněží boha Aššura spolu s hodnostáři měst Aššur a Charrán proti králi Šulmán-ašarédovi V. a zavraždili ho (vládl od roku 727). V čele spiknutí stál vojevůdce neznámého jména, který si 12. tebétu, tedy začátkem ledna roku 722, dal trůnní jméno Šarru-kén II., hebr. Sargon, řec. Arkeanos. Snad i proto, že okolnosti nástupu na trůn měl podobné jako jeho mnohem starší akkadský jmenovec (Šarru-kén znamená tolik co „skutečný, pravdivý, legitimní král“; zakladatel říše Akkadu/Agade vládl asi v letech 2371 až 2316).

Šarru-kén II. se vydával za syna Tukulti-apil-Ešarra III. S ním dosedla na assyrský trůn poslední panovnická dynastie. Vládl do roku 705. • Jeho jmenovec a předchůdce ze staroassyrské říše vládl v letech asi 1850 až 1840.

Šarru-kén II. dokončil obléhání Samarie, Šomerónu, a město dobyl (obléháno od roku 724, viz). Poslední israélský král Hošea (54; vládl od roku 730) byl zajat a doživotně internován v Aššuru. Assyřané masově deportovali obyvatelstvo ze Samarie do Assyrie do Pochábuří a Médie (začátky již viz rok 734), 27 tisíc lidí bylo zotročeno, naopak do nově vzniklé assyrské provincie byli vysláni assyrští a babylónští kolonisté, např. z města Kutâ. 

Od té doby se mluví o deseti ztracených kmenech Israéle, viz rok 1108.

Tím mimo jiného posílily u smíšeného obyvatelstva odlišnější zvyky a náboženské projevy, což následně vedlo k ještě většímu odcizení s obyvatelstvem jižního z obou židovských států, dosud samostatného království Júda, kteří na Samarské přestali hledět jako na pravověrné Židy (srov. rok 420). • Historie „schismatu“ byla ukončena až v hellénismu kolem roku 110, kdy júdští Židé město vyvrátili a definitivně se zbavili konkurence (viz tam a také pod samaritáni).

V Babylónu se prohlásil králem šejk aramejského kmene Jakínů Marduk-apla-iddina II., hebr. Merodach-balaban (řec. Mardokempados; vládl do roku 711; událost lze ale klást do nisannu, tj. března až dubna roku 721?). Uzavřel spojenectví s elamským králem Chumban-nigašem I. • Marduk-apla-iddina se vydával za potomka krále Eríba-Marduka (770 - 761).

V Číně začala Éra hegemonů neboli Doba Jarních a Podzimních annálů, která trvala do roku 481: Čchun-čchiu š'-tai/Chunqiu Shidai. Jméno období pochází od kroniky státu Lu let 722-481, dějin dvanácti jeho vévodů, kterou prý z dvorských záznamů sestavil Konfucius/Kchung-fu-c', Kong Fuzi. • Stát Lu existoval v letech 1122-249 a vládlo mu 29 vévodů/knížat. Kronika začíná patnáctým jménem Jin/Yin a končí Ajem/Ai. 

 

721

olympiada  14, 4

mesto  a. u. c. 33

Podle jedné tradice zemřel v Lýdii král Ardeios, syn Alyatův (vládl od roku 757), nástupcem Alyattés I., který vládl do roku 707. Srov. jinou chronologii roku 716.

 

720

olympiada  15, 1

vitez  Orsippos z Megar

mesto  a. u. c. 34

Na olympijských hrách byl přidán závod v běhu na větší vzdálenost, dolichos. Byla to vzdálenost, kterou při závodech musel urazit vůz a vytrvalostní disciplina, která se v Olympii běhala od sedmi do 24 délek stadionu (= stadií) a měřila proto od 1346 do 4614 m.

Dolichos byla nejdelší hellénská athletická disciplina (dnešní marathón je vynález až novověký).

Prvním vítězem nové discipliny byl Akanthos z Lakónie. Epónymní olympioníkos Orsippos zahodil při běhu bederní roušku či zástěrku (zóné, diazóma, perizóma nebo tribón), aby se mu v dromu běželo volněji a rychleji. Od té doby se na všech olympiadách Starého věku athléti v Olympii neodívali (dres s nápisy země původu, registračním číslem apod. je vynález novověký).

Ještě na téže olympiádě se rovněž uvedený Sparťan Akanthos postavil na start dolichu nahý.

Olympioníkos (ten, který na olympiádě zvítězil v některé z disciplin) Orsippos či Orhippos se brzy po svém návratu do rodných Megar zmocnil vlády a definitivně vyhnal Korinthské z Megaridy (o době korinthské okupace Megaridy viz rok 728). Délka Orsippovy vlády není známa.

Ve Spartě zemřel Ágidovec Polydóros (vládl od roku 754), následuje jeho syn Eukratés či Eurykratés I. (vládl do asi roku 690?).

Parští se usadili na Thasu, který byl původně krétskou kolonií jako ostatně sám Paros (údaj starověkých chronografů „krétský“ zde znamená „předhellénský“; ve skutečnosti zde žili především Thrákové a Kréťané zde udržovali emporion). Další možné údaje viz rok 710 a 680.

Možné datum založení osady Sybaris Acháji pod korinthskými auspiciemi. Oikistem byl Is[...] z Heliké (možná Ísos; srov. s rokem 708, který je jiným tradičním údajem).

Údajně začátek ražby mincí v Lýdii a Iónii (příliš vysoký tradiční údaj, i když zcela odmítnout ho zřejmě nelze; srov. roky 680, 640, 600, 575).

V Syrii a Palestíně vypuklo protiassyrské povstání, v jehož čele stáli Channo (Chanunu) z Gázy, který se vrátil ze svého egyptského exilu, a král Iaubi‘di, vládce v Hamathu (ass. Ilu-iau-bi‘di). Assyřané Iuabi‘diho porazili, zajali a zaživa stáhli z kůže. Hamath se stal assyrskou provincií.

Později porazili Assyřané se Šarru-kénem II. u Rapichu (řec. Rafia, dn. Rafah) filištínského knížete Channa, který skončil stejným způsobem jako jeho spojenec (srov. s rokem 734, kde již byl jednou Assyřany poražen).

Poté Assyřané porazili i oddíly arabské královny Samsi či Šamší (viz rok 732) a krále It‘ámar ze Sáby. Šamší se tak stala opět tributárně závislou na Assyřanech (viz pak rok 715, 703).

Před syrským tažením byli ale Assyřané s králem Šarru-kénem II. poraženi u Déru Elamity pod králem Chumban-nigašem I., kterého podporoval vychytralý babylónský král Marduk-apla-iddina II., jenž se do bitvy se svým vojskem nedostavil. Díky tomuto elamskému vítězství byl od Assyřanů v jižní Mesopotamii po celé desetiletí klid. Přesto vládlo otevřené nepřátelství (viz rok 711).

V Egyptě v Leontopoli zemřel král Iuput II. (vládl asi od roku 745). Následovala krátká vláda krále Usermaatre-meriamun Šošenk VI. (snad ani rok, možná ale až do roku 715; jeho existence je velmi nejistá, může jít o záměnu se starším panovníkem).

Jím se skončila vláda XXIII. dynastie (trvala od roku 818, resp. 809).

V téže době, nebo až roku 715, skončila také vláda krále Osorkóna IV. (srov. rok 730), posledního vládce XXII. dynastie v Tanidě (vládla od roku asi 945).

Libyjci zůstali nejsilnějším obyvatelstvem Dolního Egypta. Bouřili se proti Peršanům, tvořili venkovskou šlechtu za Ptolemaiovců, machimoi, bojovníků s vlastní půdou (= z hellénského hlediska klérúchové). Taková forma vlastnictví půdy vydržela od xxi. dynastie až do římských časů.

Za Ptolemaia II. byl hlavou koptského nomu a představeným královského harému jistý Sennušepes.

Někdy v této době porazil kúšitský vládce Pej (dříve čteno Pianchi), zakladatel XXV. dynastie (srov. rok 751 s 730) krále v Memfidě a v Saidě Tefnachtea, prvního krále XXIV. dynastie. Tefnachte ve válce padl a jeho nástupcem v Deltě, druhým a posledním králem XXIV. dynastie, se stal jeho syn Wahkare Bekenrinef, řec. Bokchoris (vládl do roku 715).

Podle Manethóna to byl jediný vládce této dynastie. Hellénistická tradice mu přikládá mnoho státnické moudrosti, což však nelze historicky ověřit (o XXIV. dynastii srov. u roku 730).

Pej ovládl celý Egypt kromě Delty. V dobách XXV. dynastie vládnou v kněžském státě v Thébách (jejich závislost na panovníkovi byla pouze nominální) Šepenupet I., Amenirdis I., Šepenupet II. (dcera krále Peje; všichni současníci XXII. až XXIV. dynastie) a Amenirdis II. (syn Taharky). Z dob XXVI. dynastie jsou známa jména „božských manželek Ammonových“ Neitokret I., Anchnesneferibre a Neitokret II. (řec. Nitókris).

Faktický stav nezávislosti Théb trval do roku 664, kdy byly zničeny Assyřany.

V Číně zemřel císař Pching-wang (vládl od roku 771). Nástupcem na trůnu se stal jeho vnuk Chuan-wang/Huan (vládl do roku 697). Za jeho vlády vedla údělná knížata nepřetržitě války mezi vasaly a císařovy pokusy o mír se nikdy nezdařily, viz rok 722. Chuanovým protivníkem byl vévoda z Čengu/Zheng Čuang/Zhuang, který v koalici se státy Lu a Čchi/Qi expandoval a když ho císař odstavil od ministrské funkce u dvora, přestal platit tribut. Roku 707 se proti Čengu císař vypravil posílen oddíly z Cchaj/Cai, Wej a Čchen/Chen. Císařští byli poraženi v lokalitě Sü-ke/Xuge a císař raněn šípem do ramene. Autorita Čouů vyvanula definitivně a zchudli natolik, že trvalo deset let než po smrti Chuana roku 697 dali dohromady peníze na jeho důstojný pohřeb. Chuanův sok Čuang zemřel už roku 701 a o dědictví válčili jeho synové dvě desetiletí.