739-730

739

olympiada  10, 2

mesto  a. u. c. 15

V Messénii se v první velké polní bitvě nepodařilo Sparťanům vedeným králi Theopompem a Polydórem domácí prorazit. Přesto byli Messéňané donuceni opevnit se na hoře Ithómé, která se stala střediskem messénského odporu ve válce, v níž měli Sparťané převahu.

Ithómé, jinak hlavní messénské kultovní místo, bude patřit mezi poslední místa odporu i v dalších messénsko-spartských válkách (viz roky 685 a 464).

Ve Spartě krátce na to zemřel Eurypontovec Theopompos, syn Níkandrův (vládl od roku 785). Následoval Zeuxidámos, syn Archidámův a Theopompův vnuk (vládl do roku asi 700).

Podle jiné tradice následoval po Zeuxidámovi Archidámos I., Agasiklés, Aristón (asi v letech 550 - 510) a Démarátos (asi v letech 510 - 491). Podle další tradice vládl po Theopompovi Anaxandridás I., Archidámos I., Anaxilás, Leótychidás I. (za něho messénské povstání?), Hippokratidás (otec Agésiklea a Agésiláa, dědy Leótychidy II.), Agésiklés, Aristón, Démarátos a Leótychidás II. (viz rok 650 a Seznamy králů).

Tažení krále Tukulti-apil-Ešarra III. proti Urartu, Šarduri II. byl opět poražen. Jižní část Urartu připojena k Assyrii, Nairi se stala assyrskou provincií. V zemi Assyřané postavili pevnost Aššur-iqíša (tj. "Aššur podaroval"), sídlo guvernéra provincie.

 

738

olympiada  10, 3

mesto  a. u. c. 16

Podle jedné hellénské tradice založili t. r. Korinthští na Sicílii osadu Syrákúsy (srov. rok 733).

Assyřané pod Tukulti-apil-Ešarrou III. se vypravili proti dalším členům protiassyrské koalice na západ. Porazili a sesadili vládce Tabalu Waššurme (=Wašu-Šarma), Tuatova syna. Na jeho místo byl dosazen neurozený Chullu, který se ale mnohem později též postavil proti Assyřanům (viz rok 713).

Království Tabal, ass. Bít Burutaš nebo Burutiš, jehož jméno si ještě v hellénismu podrželi místní Tibaranové, leželo ve východní části pozdější Kappadokie. Jeho vládci a z určité části i obyvatelé byli Chetité. Nejstarším doloženým chetitským vládcem Tabalu byl roku 837 Tuatte (chet. Tuwatiš), následovali Kikki a Tuwatiš II., otec Waššurmeho.

abal byl konfederací chetit. státečků - knížectví v této oblasti.

Mezi spojenci tabalského krále a zároveň i protivníky Assyřanů jsou jmenováni i vládci měst a oblastí Tabalského království, jako Urimme z Chubušny (hellénistických Kybister) a Uškitti z Atuny, později ještě jeho nástupce Kurti z Atuny a Kiakki ze Šinuchtu či Šinachuttum.

V severní Syrii obsadili Assyřané království Unqi (též Pattin), jehož poslední panovník Tutammu byl deportován do Assyrie. Původně chetitský stát z konce 10. století byl důkladně vypleněn a proměněn v assyrskou provincii jménem Kulláni (podle sídelního města království Kunulua, dn. Tell Ta‘jinat v TR).

V téže době se Aššurovi podrobil i chetitský král Pisiris z Karchemiše (srov. rok 765).

Assyřané masově deportovali obyvatelstvo podrobených zemí jinam, např. z aramejského Hamathu do Nairi. - Násilné přesuny celých ethnik zůstaly stálým atributem velmocenské politiky do dnešních dnů.

V Palaistíně israélský král Menachem vládnoucí v Šomerónu a v Damašku král Rasun (Rezin) se vykoupili z útoku assyrské armády a stali se rovněž dynasty poplatnými bohu Aššurovi.

 

737

olympiada  10, 4

mesto  a. u. c. 17

Tukulti-apil-Ešarra III. prošel severním Elamem k jezeru Urmia a celou oblast pak následujícího roku připojil k assyrské provincii Nairi.

V Israéli zemřel král Menachem (vládl od roku 746). Nástupcem se stal jeho syn Pekachja/Peqachjá, řec. Fakeiás, který vládl jen do roku následujícího, kdy byl zavražděn velitelem jízdy jménem Pekach/Peqach, řec. Feka. Vrah se prohlásil králem a vládl do roku 730. Na rozdíl od Pekachji byl protiassyrský a tím pádem i protijúdský, neboť jižní židovský stát byl právě spojencem Assyřanů.

Město Nepet/řec. Napata je poprvé uváděno jako residenční město králů země Kúš/Núbie, srov. rok 751. Jeho jméno však známe již z doby vlády egyptského krále Ahmose I. (tj. 1570 - 1546), město pro Egypťany založil a opevnil až 1480 či 1479 král Thútmósis III., za něhož sahala moc Egypta na jihu nejdále.

 

736

olympiada  11, 1

vitez  Leócharés z Messénie

mesto  a. u. c. 18

Podle jednoho z tradičních údajů z Korinthu založeny na Sicílii Syrákúsy (viz rok 738; srov. ale rok 733) a Katana (k tomu viz rok 728).

Další výprava krále Tukulti-apil-Ešarra III. proti Urartu. Šarduri II. byl již potřetí v rozhodující bitvě poražen, tentokrát před svým sídelním městem říše Tušpou (Turušpou). Města se ale Assyřanům dobýt nepodařilo.

V Jerúsalému zemřel po dlouhé nemoci júdský král Azarjá alias Uzzíja (řec. Azariás/Oziás, vládl od roku 773). Nástupcem na trůnu byl jeho syn a v posledních letech spoluvládce a d. f. panovník Jótham, řec. Ióatham n. Iósás, jehož samostatná vláda byla velmi krátká (viz následující rok; spoluvládcem svého otce od roku 751). Do této doby, než onemocněl malomocenstvím, vedl Azarjá války s Filistíny, Araby a podřídil si knížectví/království Ammón.

 

735

olympiada  11, 2

mesto  a. u. c. 19

Eretreia založila katoikii Korkýru, když z ostrova předtím vyhnali illyrské Liburny (srov. rok 706, kdy byla osada znovu založena Korinthskými, resp. rok 733, kdy Korinthští vyhnali eretrijské osadníky z ostrova).

Tohoto roku byl na Sicílii na úpatí hory Aitné (Aetna, č. Etna) osadníky z Chalkidy založen Naxos, snad jako první hellénská osada na ostrově (srov. rok 741). Oikistem neboli lokátorem osady byl Thúklés či Theoklés z Chalkidy n. Athén, kde nejprve kolonisační návrh předkládal, když však nebyl zájem, obrátil se na Chalkidské  (srov. rok 756 a 730).

Tukulti-apil-Ešarra III. opět v Syrii. Jak pro assyrskou přítomnost, tak pro vlastní rozpad koalice nemohli vládci koalice z roku 740 pomoci králi Urartu (srov. rok předcházející, resp. rok 742 a 740). Assyřané se připojili ve válce syrsko-efraimské na júdskou stranu (viz níže).

V Jerúsalému zemřel júdský král Jótham (41; na trůně od minulého roku), nástupcem se stal jeho syn Ácház, řec. Achazos (vládl do roku 728). Jako poslední s júdských králů válčil s Pelešty/Filistíny, jejichž jméno, zřejmě s postupující assyrskou likvidací národa, koncem 8. století mizí z historie (srov. roky 1400, 1200 a 1191).

Králové Rasun z Damašku (Aram) a Pekach z Israéle uzavřeli protijúdské spojenectví, plenili zemi a neúspěšně oblehli Jerúsalém. Rasun dobyl na Rudém moři přístav Ejlat, řec. Élathús. Ácház povolal na pomoc své spojence Assyřany (viz zde výše a rok následující). Zatímco Jótham patřil do tábora jahwistů, Ácház se klonil ke kanaánskému polytheismu.