749-740

749

olympiada  7, 4

mesto  a. u. c. 5

Míléťanmé založili v Egyptě, na severozáp. Delty, emporion, obchodní osadu, Naukrátis (viz dále rok 664 a 611).

Urartský král Šarduri II. opět na severu říše, kde pacifikoval povstalce v zemi Abiliani a Eria. Král Murini byl definitivně podroben a stal se poplatným vládcem (válka vedena od roku 754).

 

748

olympiada  8, 1

vitez  Antiklés z Messénie

mesto  a. u. c. 6

Podle jedné tradice povolali obyvatelé Písy na pomoc proti Élidským argejského krále Feidóna, aby mohli sami uspořádat tuto olympiádu (viz ale realističtější údaj roku 668).

Urartský král Šarduri II. se vypravil podruhé proti povstalcům v zemi Etiu (Etuchi nebo Etiuni, střední Armenie, severně od jezera Van, srov. rok 752). V tažení pokračoval dále na sever proti králi Rašu(ni), vládci země Ruišia(ni), a králi Diusi(ni), vládci země Iga, jehož sídelní město Makaltu bylo dobyto.

Oslavný nápis z Daš Kerpi u jezera Čildir na dnešním turecko-gruzínsko-arménském pomezí je nejsevernější, jaký kdy urartský panovník pořídil.

 

747

olympiada  8, 2

mesto  a. u. c. 7

ostatni  1. rok Nabonassarovy éry

26. února 747 je začátkem Nabonassarovy éry, která byla v užívání hellénistických a babylónských astronomů (viz v indexu pod chronografové).

V Korinthu byla ukončena dědičná královláda rodu Bakchiovců (dórských Héráklovců), která trvala od roku 857 (resp. 1103). Posledním dědičným králem byl Automenés, syn Alexandrův (vládl od roku 789 nebo 766, srov. ale s lety 767 a 766).

Následovali ročně volení prytanové (tj. „předáci“), kterým zůstával titul král (basileus) a kteří byli i nadále jen z rodu Bakchiovců. Vláda králů-epónymních prytanů trvala do roku 657.

V Messénii skončila vláda synů krále Finty (Fintás byl současníkem Télekla ze Sparty) Antiocha a Androklea: neshody je svedly do války a Androklés byl v bitvě zabit. Antiochos vládl jen krátce (viz následující rok).

V Babylónu skončila vláda krále Nabû-šuma-iškuna (vládl od roku 761), následovala jen nominální vláda krále Nabû-násira (hebr. Nabonassar, vládl do roku 734).

Urartský král Šarduri II. podnikl tažení na východ do země Puluadi, kde dobyl královské sídlo Libliu(ni), dn. Siqendel u Varzakanu v íránském Ázerbájdžánu. Libliu se stala urartskou pevností.

V Israéli zemřel král Jeroboám II. (vládl od roku 787 n. 773). Jím vymřela dynastie Jéhú, která byla na trůnu v Šomerónu od roku 842. Byl posledním vládcem Israéle, který dokázal rozšířit svůj vliv do Syrie až po Orontés a který porážel Aramaje.

Novým králem se stal jeho syn Zakarjá (ZKRYHW, Zekarjá, řec. Zachariás), který však byl už po půl roce zavražděn Šallumem, synem jistého Jabeše (též Sallum), jedním z armádních velitelů. Usurpátor vládl v Šomerónu pouhý měsíc (viz následující rok; jeho smrt lze položit také do roku 743). • V téže době v júdském Jerúsalému prorokoval jistý jahwista Amos, č. Ámos.

 

746

olympiada  8, 3

mesto  a. u. c. 8

V Messénii po krátké vládě Antiochově (viz rok předcházející) usedá na trůn jeho syn Euafás (vládl do roku 733). • Podle jedné tradice začala t. r. I. messénská válka, která by podle této datace trvala do roku 727 (viz ale rok 743).

Římané donuceni ke smíru se Sabíny. Za zprostředkování unesených žen uzavřen mír, když Sabínové dobyli část Říma a s pomocí zrady dcery Sp. Tarpeia obsadili i pevnost (Tarpeiu za zradu "odměnili" Sabínové smrtí a tělo svrhli se skály, po ní nazvané Tarpejská. V bitvě ve Městě se Sabíky, které vedl Mettius Curtius, se vyznamenal Hostius Hostilius, který při obraně padl a podle jedné verse byl dědem třetího z římských králů Tulla Hostilia. Sabínský král T. Tatius, vládce v Curách, se na pět let stal koregentem ve spojeném státním útvaru (?), jehož sídelním městem byl Řím (srov. však rok 733; válka trvala od roku 751).

Následovala válka Římanů s Véjemi (Veii), jedním ze silných etruských měst. Délku a výsledek války neznáme, podle jedné verse žádali o mír, přišli o část území a dostalo se jim stoletého příměří. Dodržovali ho a v době kolem roku 646 se proto nepostavili na stranu Sabínů, kteří se za Tulla Hostilia znovu pustili do války s Římany (vše jen tradiční údaje).

T. Tatius byl v  krevní mstě netýkající se Říma zavražděn roku 741 v Laviniu a není řazen do počtu římských králů. Jeho dceru Tatii měl za ženu Romulův nástupce Numa Pompilius.

V Assyrii vypukla v Kalchu (Kalach) revolta proti starému a slabému králi Aššur-nérárimu V. (vládl od roku 755). Jeho ochránce a opora, turtánu Šamší-ilu, který byl v úřadě za vlády čtyř králů (někdy od roku 808 - 796), zemřel krátce před tímto rokem. Povstání z konce roku vedl vojevůdce Púl(u) (viz rok následující).

Urartský král Šarduri II. se vypravil proti království Kummuch (urart. Qummucha, řec. Kommágéné) a jeho králi Kuštašpi. Kuštašpi byl snad nástupcem chetitského vládce Ušpilulume (chet. Šuppiluliuma).

Kuštašpi kapituloval a připojil se k silné protiassyrské koalici, která v regionu vznikla: Urartu, Arpad, Melid (Meliténé, kde vládl král Šachu, nástupce Chelaruady), Gurgum a Kummuch.

Před králem Ušpilulume známe z 9. století z Kummuch jmenovitě již jen dva chetitské vládce, Qatazilu a Kundašpi.

V Israéli odstranil Menachem, řec. Manaémos, po čtyřech týdnech vlády (viz rok předešlý) usurpátora Šalluma a sám usedl na trůn. Založil pátou a vlastně poslední vladařskou dynastii severního z obou židovských států Israéle (vládl do roku 737).

 

745

olympiada  8, 4

mesto  a. u. c. 9

Na jaře obsadil vojevůdce Púl(u) Aššur a dne 13. ajjáru roku 745 (tj. v květnu) se stal pod trůnním jménem Tukulti-apil-Ešarra III. králem Assyřanů (nebo Tukultí-apal-E., hebr. Tiglatpilesar, řec. Thaglathfallasar). Vydával se za syna Adad-néráriho III., tzn. za „bratra“ sesazeného (a zavražděného?) krále (viz rok předešlý).

Jeho vláda do roku 727 znamenala nový vzrůst assyrské moci a zároveň je začátkem pozdního období novoassyrské říše (do roku 612; rané období v letech 935 - 782).

Tukulti-apil-Ešarra III. zahájil vládu tažením proti Aramejcům. V Babylónu potvrdil kralování Nabû-násira (řec. Nabonassaros; vládl od roku 747).

Urartský král Šarduri II. opět plení vzbouřenou zemi Eria na severu říše.

V Egyptě v Leontopoli v řadě vládců XXIII. dynastie (srov. rok 770) nastoupil po smrti krále Rudamuna (dříve čteno Amenrud) na trůn Usermare-setepenamun VI. Iuput II. (vládl v letech asi 745 až 720 nebo 715; podle jiné možné interpretace od roku 754).

Během jeho vlády a vlády jeho současníků v Tanidě (XXII. dynastie) Šošenka V. a Osorkóna IV. se za suverénní panovníky prohlásili i Peftdžanawejbast Neferkaré Nimlot, velekněz v Hermopoli, a jeho nástupce (nebo předchůdce?) Thutemchat. V Egyptě tedy současně vládli čtyři králové, což je v dějinách země ojedinělé.