759-750

759

olympiada 5, 2

Dle tradice osídlili Foiníčané do té doby pustý ostrov Árados (Arwad, Ruad).

Ve městě Guzáně (dn. Tell Halaf) v poříčí Cháburu vypuklo protiassyrské povstání. Bylo potlačeno až následujícího roku. • Celá oblast kdysi patřila k jádru churritského státu Mitanni, ale v této době byla po staletí osídlena převážně Aramejci (srov. rok 1000 a pozdější).

 

758

olympiada 5, 3

V Egyptě po celou dobu vlády krále XXII. dynastie Pimaje panuje nadále anarchie. Po Pimajovi (králem od r. 764) vládne v Tanidě v řadě králů XXII. dynastie Achperre I. Šošenk V. (do roku 730). V Leontopoli ve XXIII. dynastii vládne Takelot III. (viz rok 770), v Thébách je veleknězem Harsiese III.

 

757

olympiada 5, 4

Podle tradičního údaje v Lýdii začátek vlády Héráklovce Ardeia, syna Alyatty (vládl do roku 721, srovnej s rokem 765): první známý lýdský vládce.

 

756

olympiada 6, 1

vitez Oibótás z Dýmé

Do poloviny 8. století spadají začátky „velké“ hellénské kolonisace. Podle jedné tradice založili Chalkidští na Sicílii z Naxu osadu Zanklé (první pokus, apoikiá; viz r. 730). Mílétští založili osadu Kýzikos (srov. též rok 716 a 679), Sinópští Trapezús, dle jiné tradice to byli Mílétští (Sinópé byla založena z Mílétu údajně roku 785). • O „první“ hellénské kolonisaci viz 11. století, o „třetí“, hellénistické viz třetí století; o iónských městech a jejich zakladatelích viz rok 650.

 

755

olympiada 6, 2

archon Alkmaión

V Athénách zemřel archón-basileus Aischylos (od roku 777), syn Agamnéstorův, který byl archontem před ním od roku 795. Následoval Aischylův syn Alkmaión (v úřadu do roku 754).

V Assyrii zemřel bez potomstva král Aššur-dan III. (vládl od roku 772), když byl předtím potřetí neúspěšný na tažení proti městu Chatarikka (srov. roky 772 a 765). Na Aššurově trůnu následuje jeho bratr Aššur-nérári V. (vládl do roku 746). Královládu zahájil neúspěšným tažením proti Urartu.

Do vlády Aššur-néráriho V. spadá nejmenší územní rozsah tzv. novoassyrské říše. Přesto si Assyřané udrželi určitý vliv ve východní a severní části Syrie.

Vedle turtána Šamší-ilu pokračovala v Assyrii vláda silných guvernérů jako byl Bél-ilája, guvernér Arrapchy, Šamaš-réša-usur, guvernér Suchu a Mari nebo např. Bél-charrán-bélí-usur, který založil pod svým jménem město Dúr-Bél-charrán-bélí-usur a prohlásil ho městem autonomním. Tento guvernér šel dokonce tak daleko, že kladl své jméno před jméno krále, což je v assyrských dějinách ojedinělé.

V Elamu zemřel král Chumban-tachra (ass. Umpatara; vládl od roku asi 770). Nástupcem se stal jeho bratr Chumban-Nimena II. (vládl do roku 742).

 

754

olympiada 6, 3

archon Alkmaión

Alkmaión byl v Athénách posledním archontem, který byl zvolen doživotně (viz rok následující). Až do roku 683 byli následně archonti voleni na desetiletí.

Podle jiného tradičního údaje se tak stalo již roku 764. Alkmaión byl od r. 1068, kdy měla být v Athénách odstraněna královláda (srov. rok 776), třináctým archontem.

Ve Spartě byl zaveden úřad efora, eforát (eforos = dozorce, rozumí se nad zákony). Prvním epónymním eforem byl Elatos. • Seznamy spartských eforů se dochovaly jen v nepřímých zlomcích.

Téhož roku zemřel ágidovský král Alkamenés, syn Téleklův (vládl od roku 785). Nástupcem se stal jeho syn Polydóros (vládl do roku asi 720). Jeho děd byl zabit Messéňany, když chtěl v jejich zemi obětovat (a tím uplatnit na ni svůj nárok).

V Kampánii založili Chalkidští z Euboje pod vůdcem Megasthenem a Kýmští z téhož ostrova pod vůdcem Hippoklem osady Kýmé (pozdější Cumae) a Parthenopé-Neápolis (podle tradice to byly nejstarší hellénské osady v Itálii; srov. k tomu rok 773).

Z Kýmy, která měla přízvisko Chalkidská, Chalkidiké, byly pak kolonisovány ostrovy Pithékúsai (Ischiá, Amáriá). Do Parthenopy později imigrovali Hellénové z Chalkidy, Athén a Pithekús a město dostalo po svém druhém osídlení (nelze datovat) jméno Neápolis, „Nové Město“, dn. Napoli. • Dle jiné tradice vznikla osada Mykény (pozd. Cumy) prý již roku 1049.

Tažení assyrského krále Aššur-néráriho V. proti městům Arpad a Paqarchubúni v Syrii skončilo jen s malým úspěchem. Podle zachované mírové smlouvy si vládce Arpadu Matí’-ilu (vládl až do roku asi 740) zaplacením tributu uchoval autonomii.

Tohoto a následujícího roku porazil urartský král Šarduri II. Muriniho, krále země Abiliani (pozdější arménská satrapie Abiléné) a země Weliku u jezera Sevan, a krále Sinalibi, který vládl v zemi Tuli v téže oblasti severního Urartu.

Téhož roku vybojovali Urartští nerozhodnou bitvu s Assyřany v kraji Arme nebo Urme (v zemi Šubria?).

V Latiu na území Alby Longy pastevci Romulus a Remus, dvojčata Vestiny kněžky Rhee Silvie a Martovi buď kradli o luperkáliích dobytek na pozemcích svého (nepoznaného) dědy Numitora, nebo byli lstivě lapeni lupiči, kteří své zločiny hodily před králem Amuliem II. na pastýřská dvojčata. Remus byl zajat a Amulius rozhodl, aby o něm rozhodl jeho sesazený bratr Numitor. Když zjistil, že Remus a s ním Romulus jsou jeho vnuci, Amulia II. Silvia zavraždí a královláda nad Albou Longou se vrátila Numitorovi. Vnukům povolil založit si vlastní osadu, viz rok následující.