769-760

769

olympiada  2, 4

V latinském městě Alba Longa (které dle tradice založil roku 1174 Askánios, lat. Ascanius, syn Aineiův, viz) porodila Rhea Silvia (též Ilia), dcera krále Numitora, sesazeného jeho bratrem Amuliem (viz rok 796), dvojčata Romula a Rema; Remus byl jako šestnáctiletý n. osmnáctiletý zabit roku 753, bratr roku 716. Velekněžka Vestina Ilia byla podle jedné z versí pověsti za trest vhozena s kamenem na krku do řeky Tiberu (Tiberis): bůh řeky se s ní údajně oženil (ale to ji už nikdo nikdy nespatřil), podle jiných byla potrestána jako vestálka, která porušila slib čistoty ukamenováním (uzamčení do podzemní kobky s postelí, jídlem a světlem zavedl až Tarquinius Priscus), podle dalších na přímluvu královy dcery Anthó přežila Amuliovu vládu ve vězení a dočkala se osvobození syny. Za otcovstvím dvojčat Římané tušili boha Marta (jiný tradiční údaj viz rok 765, uvádí se i rok 773 a 771; k datu 773 se vztahuje odkaz z roku 58 n. l., že usychal Ruminin fík, pod nímž kojila vlčice Tiberem vyplavená novorozeňata).

Dvojčata byla v košíku rovněž svěřena řece, ale za povodně voda brzy opadla a košík se uchytil na mělčině. Pastýř Faustulus spatřil vlčici krmící novorozeňata a poněvadž jeho manželka Laurentia porodila právě mrtvé dítě, vzal kluky k sobě do chýše na vrchu Pallantiu, pozdější Palatinus, kde se údajně šest desetiletí před trojskou válkou usadil vyhnanec z vlasti Euandros z Pallantia v Arkadii a zavedl do pozdějšího Latia řadu zvyků, také obřad na podporu plodnosti luperkálie. Viz rok 754.

[Podle literáta a učence M. Terentia Varrona Reatina a jeho a Ciceronova přítele L. Tarutia Firmana, matematika a astrologa, prvního skládajícího v Římě horoskopy, byl prý Romulus počat již v prvním roce 2. olympiady (772), 23. dne egyptského měsíce choiak o třetí hodině - a nastalo prý úplné zatmění Slunce, což by podle tabulek NASA neodpovídalo, neboť toho roku registruje částečná zamtnění ke 24. červnu, což by mohlo připadat v úvahu, a 19. listopadu; narodil se Romulus 21. thóth za svítání a Řím prý založil 9. farmúthi mezi druhou a třetí hodinou, tj. mezi 07.00 až 09.00 hod. dne 27. n. 28. března 771. V tom případě by Řím zakládal jako osmnáctiletý, jak i část pramenů tvrdí. Jestliže v osmnácti zakládal Řím a vládl 37 roků, pak je zajímavá shoda římské tradice s astronomií. Romulus se narodil i zemřel za zatmění Slunce 7. července 716, které NASA neregistruje, ale solárních eklips mezi roky 771 až 711 uvádí přes dvacet, nicméně pouze dvě ze dnů 10. února 765 a 14. března 711 mají rozpětí Romulova života c. 54 let...!]

V Číně byli poraženi „Barbaři“ Pej-žung, jejichž útoky trvaly již od roku 782 (srov. ještě rok 771 a 710).

 

kleio_pasek

768

olympiada  3, 1

vitez  Androklos z Messénie

Král Eríba-Marduk získal zpět pod vládu Babylónu severní část Babylónie a zemi, kterou však nadále pustošili také Aramejci, dal určitý klid (srov. rok 770).

 

kleio_pasek

767

olympiada  3, 2

Podle jedné tradice zemřel v Korinthu král Telestés (vládl od roku 779). Jeho nástupcem se stal Automenés (viz následující rok; podle jiných tradičních údajů vládl Telestés v letech 792 - 780).

Král Assyřanů Aššur-dan III. se již podruhé vypravil proti babylónskému městu Gannanati: stejně jako roku 771 i nyní bez úspěchu.

 

kleio_pasek

766

olympiada  3, 3

V Korinthu dovládl poslední dědičný král Automenés (viz předcházející rok). Zemřel jako poslední z rodu Bakchiovců neboli Hérákleovců s tímto titulem (vládli od roku 1103, kdy Alétés sesadil předdórského vládce Hyanthida z rodu Sísýfovců).

Ve vedení státu následovali ročně volení prytanové, polemarchos a búlé - rada dvou set klanových příslušníků, všichni z rodu Bakchiovců. Tato forma aristokratické vlády dórské šlechty vydržela až do roku 657 (rovněž tento údaj je pochopitelně tradiční, ze starých hellénských chronografií; další tradiční údaje viz rok 747, resp. 779).

Nezdařený pokus assyrského krále Aššur-dana III. odtrhnout oblast pozdější Médie od říše Urartu. • Jméno Médů se poprvé objevuje roku 835, kdy od nich Šulmán-ašaréd III. přijal tribut (srov. rok 760).

V Urartu zemřel král Argišti I., syn Menuův (vládl v letech 790 až 766, resp. 786 - 750; jeho otec Menua v letech 810 - 790, resp. 804 - 786). Nástupcem se stal Argištiho syn Šarduri II. (vládl do roku 733).

Období zahraničněpolitické slabosti Assyrie pokračuje, Urartu je na vrcholu moci. Argišti I. úspěšně spojil svou říši mimo jiné kvůli obchodu železem se zemí Kulchai (řec. Kolchis). Pod svou moc přivedl všechny kmenové svazy na území pozdější Armenie (srov. rok 772). Založil pevnost Argištichinili (Argištiho hrad) v zemi Aza, která byla bohatá na rudné doly (dnešní Armavir). Řadu dalších pevností téhož jména založil mj. na Araxu (Aras) a na jezeře Ván.

Urartskými vasaly na západě byli králové zemí Kummuch (pozdější řec. Kommágéné), Tabal a Melid (řec. Meliténé). Melidský král Chilaruada nebo Chelaruada, syn Šachův, se ale proti novému urartskému vládci vzbouřil (viz následující rok).

 

kleio_pasek

765

olympiada  3, 4 

Druhá neúspěšná výprava Aššur-dana III. proti městu Chatarikka v Syrii (srov. rok 772).

Urartský král Šarduri II. má v této době pod kontrolou celou severosyrskou oblast a její syrochetitská knížectví. Porazil krále země Melid Chilaruada, syna Šachuova (viz předcházející rok), obsadil celou zemi a přijal tribut. Chilaruadu byl poplatný již Šarduriho otci.

V Karchemiši, centru chetitské moci této doby, vládl Šarduriho vasal Kamanas či Kamanis, syn Ararasův.

Dynastii chetitských vládců Karchemiše začíná kolem roku 1100 Ini-Tešub, Kamanis je desátým známým vládcem, předposledním. Jeho otec a předchůdce Araras (též Jariris) rozšířil svou moc daleko na západ a byli mu poplatní dokonce také Lýdové, což je první zmínka o nich ve známých dějinách: Araras byl v koalici s Urartu proti tabalským knížatům. Posledním autonomním vládcem Karchemiše byl Kamanisův syn Pisiris (viz rok 738).

[O chetitských státech v Syrii viz Situace v jednotlivých regionech. • Konec Říše Chetitů přinesla stejná egejská vlna, která vyvrátila Troju vrstvy VII.a, především pak Frygové (viz rok 742), snad i thráčtí (?) Mýsové. Posledním chetickým králem byl krátce kolem roku 1200 Šuppiluliumaš II. Po vyvrácení říše velká část Chetitů migrovala z Anatolie do severní Syrie]

Jedno z tradičních dat narození Romula a Rema (dle Livia; srov. rok 769).