774

1, 3

Šesté a poslední tažení Salmán-ašaréda IV. proti Urartu: král Argišti I. ale Assyřany odrazil (srov. rok 776).

V této době patří k Urartu (starší assyrské označení pro kmenové jádro státu bylo Nairi, srov. roky 1275 a 859) mimo jiné i země Melid (pozdější Malatiá, Meliténé), Chubuškia (jižně od jezera Van), Namri (jižně od jezera Urmia) a země Zamua (zřejmě totožná s Alše, hellén. Sóféné). Země z okolí jezera Urmia budou jednou tvořit Médii Atropaténu/Atropaténskou se sídelním městem Gazaka (pl., č. Gazaky).

V téže době podrobil Argišti I. mimo národ Parsua , nad nímž dosud vždy triumfovali assyrští panovníci (= Peršané; srov. rok 650).

773

1, 4

Podle údajů jedné tradice byly v jižní Itálii založeny osady Pandosia a Metapontion (čímž by byly nejstaršími hellénskými osadami v Itálii, viz ale roky 754 a 700). Metapontští sami však tradovali, že jejich oikistem byl Epeios, stavitel dřevěného koně před Troiou, kterého na jih Itálie zanesly po roce 1184 větry během plavby domů (patřil buď mezi muže Átreovců n. Nestorovi). 

Tažení Salmán-ašaréda IV. do Syrie proti městským aramejským knížectvím Chatarikka a Damašek nebylo neúspěšné: nic nedobyl. Vojsku opět velel turtánu Šamší-ilu (v úřadu od roku 808 až 796 do asi 746, srov. rok 776). Přijal tribut od vládce jménem Chadiánu/ass. Marí', který byl v Damašku/ass. Iméri, Iméríšu, Ša-iméríšu nástupcem (syn?) krále Bar-Hadada/bibl. Ben-Hadada III. neboli Bir-’idrího, ass. též Marí' (o jeho otci Chazá'ílovi viz roky 850sqq.), a svému králi kromě obvyklého množství drahých kovů odvedl též Chadiánovu dceru s velkým věnem (do harému). Král cestou domů potvrdil hraniční smlouvu s chetitským dynastou Ušpilulumem z Kummuchu uzavřenou Adad-nérárim III. roku c. 805, viz.  

V dolnoegyptské Taně skončila podle vyšší datace vláda krále Dvacáté druhé dynastie Šošenqa III. (na trůnu od roku c. 825), podle kratší viz rok 764. Viz dále rok 770, o dynastických poměrech v Egyptě viz rok 818. 

V Palestíně v Júdě byl během převratu, možná při svém pokusu o vzpouru proti okupační mocnosti Israéle, viz rok 783, zavražděn král Amasjáhú/Amasjá (54), syn krále Jóáše Júdského (vládl od roku 797, event. od roku 801, a jeho smrt lze proto zařadit i do roku 768): král před pučisty utekl do Lachiše, kde si ho vrazi našli. V této době totiž byla Júda (č. Júdea n. Júdsko, řec. Iúdaia, lat. Iudaea) poplatná mocnějšímu a bohatšímu severnímu království Israél se sídelním městem Šomrónem a s kultovním centrem na vrchu Garizím/Grizím.

Někdy před rokem 783 byl v bitvě u Bét Šemeš poražen Amasja Júdský králem Jóášem (zemřel roku 783, nástupcem na trůnu byl jeho syn Járáb'ám II., viz rok 747; ke změně vlády mohlo dojít již roku 787 n. 783?). Jóáš Israélský dobyl Jerúsalém, sídelní město království Júdy, vyplenil a dal strhnout část hradeb. Od té doby byla chudší a méně lidnatá Júda vasalem severního židovského státu Israéle.

Amasjahúovým nástupcem v Jerúsalému se stal jeho šestnáctiletý syn s manželkou Jcháljáhúou 'Azarjá alias 'Uzzíja/Uzzijáhú ('ZRJHW n. 'ZRJH alias 'ZJHW n. 'ZJH, ass. Azrijáu, řec. Azariás neboli Ozeiás, Oziás, lat. Ozia), jehož dlouhá vláda trvala do roku 736. Obnovil židovský obchod na Rudém moři a opravil poničený Jerúsalém. Během jeho éry byl v celé Palestíně klid a nastal hospodářský rozmach a v jeho době žil prorok Jona/Jóná, řec. Iónás, č. Jonáš.

Později si 'Azarjá/'Uzzijáhú, zbožný prý muž vůči Jahwemu, dovolil vstoupit do tajných částí jeho chrámu, ačkoli mu to stejnojmenný velekněz zakazoval. Krále postihlo malomocenství, žil v ústraní, a proto se od roku 751 stal jerúsalémským spoluvládcem jeho syn Jótám, viz dále rok 736.

772

2, 1

Antimachos z Élidy

V Assyrii zemřel Salmán-ašaréd IV. (vládl od roku 782). Na Aššurův trůn usedl bratr zemřelého Aššur-dan III. (vládl do roku 755). Oba byli synové Adad-néráriho III. (vládl 811 - 782) a ten synem Šamší-Adada V. a jeho hlavní manželky/mí.é.gal, sinnišat ekalli Šammurámat (řecká Semiramis, nikoli však ta slavná spojovaná s jedním ze stavitelských zázraků starého světa, viz v indexu s. v. sedm divů a rok 824). Byla to ke štěstí sousedů doba zahraničněpolitické slabosti Assyrie.

Hned v nástupním roce se Aššur-dan III. vypravil do Syrie proti státu Chatarikka, ale neúspěšně (srovnej další dva zdejší neúspěchy v roku 765 a 755). Po Aššur-danovi nebyl nalezen žádný chronografický nápis.

Klasické prameny vidí celý Orient velmi romanticky až pohádkově. Tak o Semiramidě zaznamenal Polyainos ve své osmé knize Válečných lstí/Stratégémata příběh začínající slovy: "V lázních se dozvěděla o vzpouře Siraků/Sikakénů (u Maiótského jezera, tam moc žádného mesopotamského státu nikdy nesahala) a hned bosa a neučesána vytáhla do války."  

Král Urartu Argišti I. dobyl na severu své říše zemi Tariu(ni), hellénistickou Taraunítis. Snad o něco později pokořil krále Utupurši, který vládl zemi Diaué(chi) a který byl poplatný již Argištiho otci. Argišti obsadil i další Utupuršiho zemi Abiliani(chi), hellénistickou Abiléné. Tím dosáhla říše Urartu svého největšího územního rozsahu a v těchto hranicích se stala obrazem pozdější starověké Armenie.

771

2, 2

Narození sourozenců Romula a Rema viz rok 769.

V Číně začala Éra Východních Čou (Tung-Čou; Dong Zhou), která trvala do roku 454, resp. 256. Minulé období Západních Čou (Si Čou; Xi Zhou) trvalo od roku 1122 (či 1066, resp. 1028). Ústřední moc se již od 11. století oslabovala vznikem dalších čínských knížectví n. vévodství: Ťin/Jin, Čchin (Qin, sousedé Hunů na západě), Čchu/Chu (sousedé jižních „Barbarů“ Man, Man-c'/Manzi), Jan/Yan, Čchi/Qi, Lu, Wej/Wei, Ču/Zhu (pozdější Cou/Zou), Sung/Song, Wu (mimo říši stejně jako nomádi Žung/Rong, Ti/Di, Jüe/Yue), Šen/Shen, Čeng/Zheng, Čchen/Chen, Cchao/Cao, Cchaj/Cai. Císaři zůstala ústřední role ve funkcích rituálních, vlastní světská moc a vliv na císařský dvůr přecházely na soupeřící vasalské státy. 

Císař Jou-wang (v pchinyinu You; vládl od roku 781, srov. rok 776) byl zabit Huny či jinými nomády (Skythové?) ze severozápadu jménem Čchüan-Žung/Quanrong, č. "Psí Žungové", které povolal vládce čínského státu Šen, protože císař nežil s císařovnou, dcerou knížete státu Šen, nýbrž s milenkou S’-si (nebo Pao S’/Bao Si) a jejího syna Po-fua/Bofu n. Bopan určil nově za následníka císařského trůnu.

Hunové vyplenili císařský poklad a vzali s sebou do stepí i S'-si (podle jiné verse se oběsila, když nomádům nemohla uniknout); sídelní město Západních Čouů Chao-ťing/Haojing barbaři vyvrátili.

Následníkem císařského trůnu se stal legitimní císařův syn I-ťin/Yijin s trůnním jménem Pching-wang (vládl do roku 720). Protože nový císař přeložil své sídelní město z Čchang-an (dn. Si-an v provincii Šen-si) do Luo (dříve Tung-tu, „Východní hlavní město“, či Che-nan-fu, dnešní Luo-jang), které leželo dále od nebezpečných nomádů, přičinili čínští annalisté dynastie Čou éře slovo východní. O čínských dynastiích a předcházejících érách viz rok 2200 a v přílohách v oddílu "dynastie".

Pchingova vláda bývá pokládána za začátek chaotické éry nazvané podle kroniky Jarních a podzimních annálů, Čchun-čchiou š'-tai/Chunqiu Shidai, viz rok 722 (do 481), kdy o kontrolu nad císařským dvorem soupeřilo několik "vasalských" států: "říše n. království středu" byla tehdy formálním uskupením 148 států, státečků a domén, poněkud upomínající na německou "římskou říši".

770

2, 3

Podle jedné tradice byla v Athénách postavena první triéra, jejímž kormidelníkem (tj. kapitánem) byl Ménoklés z Athén (též Aminokleus nebo Ameinoklés). - Srovnej ale tento údaj s údaji roku 704. • V letech 770-760 tvořil v Athénách malíř na keramiku zvaný archeology „mistr dipylský“.

V Makedonii kolem roku 770 zemřel král Karános z Argu, syn Feidónův a legendární potomek Hérákleův, který se kolem roku 800 zmocnil části pozdější Makedonie, byv pozván králem Orestů (jehož jméno neznáme) na pomoc proti místnímu kmeni Eordajů. Stal se zakladatelem panovnického rodu, rodu Argejských, Argovců (tj. „z Argu“), který udržel královský titul až do roku 310 a posledním mužským členem rodu byl roku 309 Héráklés, chlapec se jménem prapředka dynastie. Následoval ve vládě Makedonům Karánův syn Kóinos (vládl do roku 742).

V Babylónu zemřel král Marduk-apla-usur (vládl od roku asi 780), který pocházel z chaldajského kmenového svazu Bít Jakíni z Přímoří či Pomoří/mát tâmtim, první svého rodu na babylónském trůnu. Z jeho vlády nám není nic známo, jako ostatně o naprosté většině babylónských dynastů předcházejících i tohoto století, srov. roky po c. 1100.

Nástupcem se stal jeho syn Eríba-Marduk (do roku 761; na rozdíl od předchůdce kronikář zdůraznil původ z Přímoří, nikoli chaldajství). Se svým otcem ukončil v Babylónii přechod moci z rukou kassitských velkostatkářů, srov. rok 1159, na Chaldeje a ze zabraných pozemků vyháněl aramajské vetřelce (viz úvodní Situace v jednotlivých regionech).

Oba byli též prvními Chaldaji na babylónském trůnu a pěstovali domorodé babylónské kulty a zvyklosti (srov. po roce novobabylónskou dynastii Jakínů). Téhož roku byl assyrský král Aššur-dan III. na tažení proti babylónskému městu Marad; důvody neznáme.

V Elamu po asi 350tiletém mlčení historických pramenů a zřejmě ztráty nezávislosti po ničivé porážce babylónským králem Druhé dynastie isinské (u moci na mesopotamském jihu v letech 1156 - 1068) Nabû-kudurrí-usurem I. (1125 - 1103) byla obnovena samostatná královláda poslední domácí dynastie, srov. rok 1125. Na trůnu seděla do konce elamské státnosti, do roku 645-644. Obnovitelem suverenity byl Chumban-tachra, akkad. Umpatara (vládl do roku asi 755; pátá říše n. novoelamská).

V Egyptě vládla od roku asi 945, viz tam, tzv. první libyjská dynastie, dle Manethóna Dvacátá druhá. Jejím zakladatelem byl Libyjec Šošenq I. (též Šešonk, Šešonq; dynastie se držela do roku 720, resp. 715). Jejím sídelním městem byla Tanis/eg. Džanet, bibl. hebr. Zoan, dn. Sán al-Hagar, které ve velkoměsto přebudoval po roce 1080 král Nesbanebdžed/řec. Smendés I. pro panovníky předcházející domácí Dvacáté první dynastie na místě 24 km od sídelního města Dvacáté dynastie a Ramesseho II. z Devatenácté dynastie Per-Ramesse (a ze stavebního materiálu z jeho ruin).

V Thébách se po dobu vlády XXII. a XXIII. dynastie střídali ve velekněžských postaveních Šešonqovi příbuzní Osorkon III., Harsiese II. a Takelot, syn Nimlotův (?). Přes neustálé spory, důvody ani podrobnosti neznáme, zůstávali všichni formálně poddanými tanských králů, svých více či méně blízkých příbuzných.

Buď v posledních letech vlády krále Šošenka III. (825-773 n. 816-764), nebo již roku 818 či 809 se od ústřední vlády v Taně odtrhla část libyjské vojenské aristokracie a pod Petubastem I., jako králem User-maat-Re-setep-en-Amunem, řec. Petubasté nebo Petubastis (vládl 818 - 793, resp. 809 - 784) založila v Leontopoli, dn. Tell al-Muqdám ve středu Delty na půl cesty mezi Búbastou a Tanou manethónovskou Dvacátou třetí dynastii neboli druhou libyjskou, která se udržela do roku 720, resp. 715 (Manethónův výčet jejích králů viz roku 818). 

Petubastovým nástupcem byl jeho druhorozený syn Šošenk IV. s trůnním jménem User-maat-Re-meri-Amun (vládl v letech 793 - 787 nebo 784 - 778). Petubastův prvorozený syn Juput I. byl otcovým spoluvládcem v letech asi 804 - 803 a zemřel dříve než otec. 

Současně se Šešonqem vládl v jiné části Egypta jiný král řazený do Dvacáté druhé či Dvacáté třetí dynastie Osorkon III., viz celé jeho jméno v indexu, jako User-maat-Re-setep-en-Amun, syn Takelota II. s Karomou/Karomamou Meri-Mutou (II.). Vládl v letech 787 - 759, resp. 778 - 750 (?), viz o něm roku 825. Jeho královnou (hlavní manželkou) byla Karačat/Karoadžet, jejich dcerou Amonova velekněžka Šepenupet I. (viz o thébském theokratickém státu roky 730 a 720). V posledních pěti letech byl spoluvládcem Osorkona III. jeho syn a nástupce na trůnu User-maat-Re-setep-en-Amun Takelot III., syn s druhou královnou Tentsaj. O Osorkonovi III. viz u roku 850. 

Takelot III. byl původně veleknězem Amona Rea v Hérákleopoli a v Thébách, srov. rok 825. Vládl do roku c. 757, resp. c. 748. Po jeho smrti následovala krátká vláda Takelotova bratra (?) User-maat-Re-setep-en-Amuna, rodným jménem Rudamuna/Rud-Amun v letech cca. 757 až 754, resp. 748 až 745.

Celé toto období a vůbec doba XXII.-XXIV. dynastie nemá úchytné body pro přesnější chronologii a protože se často opakují stejná dynastická jména, nelze ani přesněji stanovit sled událostí ani příbuzenství (dále viz rok 745). O žádných velkých panovnických skutcích libyjských dynastů informováni nejsme, o chaotických poměrech v Egyptě viz roky 945 a 850sqq.