Aa-Ach

INDEX NOMINUM & RERUM

 

Aalborg, Ålborg, m. v Dánsku§ 113

Aarónovci, žid. klan, hebr. Aharón, řec. Aárón, arab. Hárún, jméno snad původu egyptského (Aha-ro); prapředek Aarón/Árón ustanoven svým mladším bratrem Móšém, řec. Móýsés, č. Mojžíšem, veleknězem Jahweho kultu§ 163

Aba z Olby, dc. Zénofantova, dyn.§ 41

Abai§ 1. m. ve Fókidě, 347, 346; 2. m./lokalita v Syrii neznámé polohy, 145

Abaiokritos z Boiótie, též Amaiokritos, boiótarchos§ 245

Abakainon, mí. a domorodé m. na Sicílii, dn. Tripi§ 310

Abantidás ze Sikyónu, tyr.§ 264, 252

Abar, manž. eg. krále Pianchiho§ 690

Abasgové, sarmatský (?) národ severně od Kolchidy v dnešní Abcházii, viz Pitusu

abaton, nepřístupné místo$ 352

abax, abacus, viz matematika

Abba‘al z Tyru§ viz Abbaros (řec.)

Abbaros z Tyru, též Abba‘al, k.§ 565

Abbásovci, dynastie arabských kalifů, viz pod Mesopotamie

‘Abd‘aštart ze Sídónu§ viz Stratón ze Sídónu

‘Abd-ilihita z Áradu-Arwadu, k.§ 701

‘Abd-Melkart§ viz Hamilkar

‘Abd-Melkart, k. Tyru§ 701

Abdémón z Tyru, k.§ 450, 411, 391

Abdéra (pl.), č. Abdéry, m. v Thrákii; odlišovat od Abdéra, m. v Baetice na území Bastulů, dn. Adra v Andalusii, osady to kdysi foinícké§ 654, 545, 491, 460, 431, 429, 420, 411, 376, 340, 250, 170

abdikace, královská nevynucená, srov. pod král§ 285

V případě Ptolemaia Sótéra vzácný jev nejen pro starý věk. U Římanů srov. příklad Diokletiánův (není v CSD).

Abdi-milkut(ti) I. ze Sídónu, k.§ 678, 677

Abdi-milkut(ti) II. ze Sídónu, k.§ 677, 669

Abdisarés z Armenie, dyn.§ 250

‘Abdú z Orrhoény, dyn.§ 127, 120

Abducillus z Allobrogie, o. Raucilla a Egy§ 48

Abeakos, k. Siraků§ 48

abeceda, viz alfabéta

Abelux (gen. -luka), řec. Abylyx, keltibérský prořímský předák, původně na straně Karthíginců§ 217

Abgarové, Augarové, arabská dynastie v Orrhoéně§ 132, 92, 53, 29, 4 

Fýlarchové a dynastové/fýlarchés dynastés, později první zavedli křesťanství za státní kult. Arm. kronikáři je z neznámého důvodu měli za své a jméno Abgar/Abgarios odvozovali od arm. avag air, "velký muž".

Abgar(os) I. Péqá, tj. Němý, Augar(os)§ 94, 92, 69, 68

Abgar(os) II. Ariamnés§ 68, 63, 54, 53

Abgar(os) III.§ 29, 26

Abgar(os) IV. Summáqá, tj. Rudý§ 26, 23

Abgar(os) V. Ukkámá, tj. Černý§ 4

Abgar(os) IX.§ 132

Abhirové, dynastie na jihu IND, nástupní stát Sátaváhanů§ 22

Abcházie, kavkazská země a novověký státní útvar na vých. pobřeží Černého moře, srov. starověký národ Abasgů, viz Pitusu a Héniochové. Kdysi součást Kolchidy a po rozpadu jejího království patřila k jádru království Lazika, jejíž nástupkyní byl na území pozdější A. v 8. století n. l. stát Ergisi.

Abijaté’ z Qedarie, k. Arabů§ 645

Abila, viz Abyla

Abila, Abiléné, m. a krajina v Galaáditidě, východně od Gadar, na čas Seleukeia§ 218, 36

Abiliani, řec. Abiléné, země na severu Armenie (nezaměňovat s předcházející Abilou)§ 772, 750, 749, 742

Abinergalos Sótér z Charakény, bab. Abí-Nergal, k.§ 121

Abión z Athén§ viz Habrón

Abisarés z Indie, k.§ 326, 325

Abistamenés, satr. v Kappadokii§ 333

Abodat, arab.§ viz Obodás

Aboraké, emporion, viz pod Sindové

Aborígínové, lat. Aborígínés, č. Aboriginové, praobyvatelé Latia a střední Itálie. Jejich prvním králem byl údajně Sáturnus a jeho vláda bývala pokládána starými za zlatý věk lidstva, srov. pod sáturnáliemi. Slovo odvozovali mimo jiné od „pocházejících ze stromů“, Arborigínové. Helléni Ab. říkali Boreigonoi, asi „pocházející ze severu“. Seznam králů viz v "dynastové" v přílohách.

 

Abraham, též Abráhám ("Vznešený otec, Otec národů"), jeho datovací éra; arab. Ibráhím§ 776, 2 a viz CSD do 1810.

Narozen jako Abram a jeho manželkou byla dcera jeho bratra Harana Sarai ("Paní"), později přejmenovanou na Sara. Údajný praotec tří monotheistických náboženství, v jehož tradiční chronologii dnes věří pouze orthodoxní jahwisté a evangelikáni. Mluvívá se o "Abrahamových náboženstvích". Židovští tradicionalisté v jeho postavě dokonce vidí první sionistu a v jeho životě důkaz o věčnosti války o Palaistínu.

Jeho existence není doložitelná a jeho biblický příběh chronologicky nemožný. Například v době, kdy se měl narodit, ani zdaleka aramajští Chaldajové neovládali jižní Babylónii a Abramovo údajné rodiště Ur. Velbloudi byli domestifikováni až kolem roku 1000 a používání jako nákladní zvířata ještě později (s. v.).

Pokud klanový vůdce toho jména existoval, odborníci soudívají, že mohl žít kdysi mezi roky 1200-1000.

Abrúpolis z Thrákie, dyn.§ 178, 173

abrogátió, odvolání, zrušení zákona§ 133

Abúbos, žid. (?) předák, o. Ptolemaiův§ 135

Abúkír, Abu Qir, viz Kanóbos

Abúlités, per. předák, o. Oxathrův, satr. v Súsiáně§ 331, 330, 324

Abú Simbel, dnešní Ibsambul, mí. na eg.-núbijském pomezí§ 591

Abúsír, viz Búsíris

Abýdos, m. v Tróadě v Mýsii zmiňované již v Íliadě, dn. mys Nagara v Dardanellách v TR§ 1. 716, 675, 512, 481 - 479, 411 - 409, 394, 389-387, 368, 365, 360, 341, 335, 334, 216, 200, 197, 196, 190, 85; 2. m. v Horním Egyptě na západním břehu Nilu, eg. Abidžu/Abdžu, dř. čteno Ebózew, arab. Abídús

Abyla, někdy též Abila, pohoří v severním Maroku (dn. Sierra Ximiera, dř. Bullones) nad stejnojmenným přístavem, dn. španělskou Ceutou, viz Hérákleovy sloupy

Acca Lárentia§ vide Lárentia

L. Accius, tragický básník§ 170, 85

Acerrae, m. Gallii Transpadánské, dn. u Pizzighetone u Cremony§ 222

Acerrae, řec. Acherrai, m. v Kampánii, dn. Acerra§ 332, 90

Accó, Akkón, vůdce Senonů§ 54

C. Acílius, annalista§ 155, 150

M’. Acílius Balbus§ 1. cos. 150; 2. cos. 114

M’. Acílius Glabrió§ 1. praet. 196, 192, cos. 191, 190, 181, 100; 2. s. čís. 1, 181; 3. cos. 154; 4. praet. 123, 149; 5. cos. 67, 66; 6. cos. suff. 33

Acíliové byli původně rodem plebejským, patricii se stali až za Domitiána.

M. Acílius, zkorumpovaný strážce Sibylliných knih§ 534

ácta urbis, též ácta diurna populí, rérum urbanárum ácta§ 59

Oficiální státní noviny, deník, rozesílaný mimo jiné úřadům i do provincií; obsahoval informace o událostech v Římě, včetně zpráv a usnesení úředních orgánů a kněžských kolegií. Původně byly události zaznamenávány na bílou tabuli. Protokoly o jednáních senátu, projevy, odmítnuté návrhy apod. obsahovala ácta senátús, jejichž publikaci, zavedenou Caesarem zrušil adoptivní syn Augustus. Ácta šířená státní poštou byla vedle rychlých poslů prostředkem objektivních, resp. oficiálních zpráv z centra říšské moci. Omezovala roli pověstí, fám, snadno se šířících při jakékoli příležitosti. Básník P. Vergilius Maró Fámu vypodobnil ve čtvrté knize Aenéidy realisticky jako "monstrum horrendum": "Fáma je zlo, nad něž není nic rychlejšího. Roste, jak se šíří, získává na síle cestou, zprvu malá jakoby se bála, rychle se nafoukne ve větrech, kráčí po zemi a hlavu má v oblacích... Nocí za mrakem se vznáší v nebesích a na zemi, šeptá, nikdy k sladkému snu nezavře víčka. Za světla sedí na číhané buď na hřebenu střech, nebo na vysokých věžích a straší velká města, poselkyně smyšlenek a zlomyslností, též však pravdy." 

actia§ viz aktia

A. D., zkratka za annó dominí, „léta páně“, poprvé bylo použito roku 527 n. l., srov. Dionýsius Exiguus§ viz éra křesťanská

Ad septem frátrés, "U sedmi bratří", viz Ceuta

Ada I., z Halikarnássu, ka Kárů, d. Hekatomnóova, s. Mausóla, Artemísie, Idrieua a Pixódara§ 391, 353, 344, 341, 334, 328

Ada II., d. Pixódarova a Afnéidy§ 341, 334

Adad, ass. a bab. bůh bouří, sumerský Iškur; u Syřanů (H)Adad - sluneční bůh a mužská plodivá síla. Jeho jméno a podoba vousatého muže byly Římanům známy ještě začátkem 5. století n. l. z časů Tráiánova mesopotamského tažení ze zač. 2. st. n. l.§ 689

Adad-nírári či -nírárí n. -nérárí III., k. Assyřanů ("Adad je mou oporou, pomocí")§ 772, 755, 745

Adad-salúlu či -salílí, viz Adasi

Adachar-amani z Meroé, k. Kúšitů§ 200

Adaios z Beroie, Perseův dvořan a diplomat§ 170

Adaios z Thrákie, žoldnéř, který se stal básníkům předlohou pro typ chlubivého vojáka, míles glóriósus, stratiótés filodoxos§ 1. 354; 2. 230

Adana§ 1. na ř. Saros, m. v Kilikii, dn. Adana na Göksu, jednom z toků Seyhanu, viz pod Saros, 715; 2. m. v Jemenu, dn. Adan, Aden, viz Jemen

Adana a Danuna§ viz Kilikie

Adasa u Béth hóron, hebr. Chadaša, mí. v Iúdaji§ 161

Adasi, Adad-salúlu či -salílí, k. Assyřanů§ 688

Adathás, viz Olthakos

Addaiá/Adaiá n. Adea alias Eurydiké III., ka Makedonců, d. Kynny a k. Amynty IV., manž. Filippa III. Arrhidaia§ 358, 336, 322, 321, 317, 316

Adda-quppí/guppí, Adad-guppí (-chappé), manž. Nabû-balassu-iqbiho, s. Nabû-kudurrí-usura II., matka k. Nabû-ná´ida/Nabonida§ 553, 547

Aramajská matrona Adda-quppí/guppí, kněžka Sînova v Charránu a matka posledního z chaldajských králů Nabû-nᴑida, zemřela roku 547 ve věku 104 let. V chrámu E-chul-chul pečovala, jak se chlubí na zachovaných nápisech, o Sîna, Nin-gal, Nuskua a Sadarnunnu.

Adda/Adad-guppí byla Hellény ztotožňována s Nitókridou nebo Amytidou z Médie

Adeiganes, adeiganové, nejvyšší úředníci v Seleukeji na Tigridu, blíže neznámí§ 220

Adeimantos z Athén§ 1. arch. 477; 2. stratégos, 405

Adeimantos z Lampsaku, Démétriův poradce§ 302

Adeimantos ze Sparty, efor§ 220

Aden§ viz Diré a Jemen

Adeos ze Sikyónu, tyr., s. Eufronův§ 367

Aderek, Aderki§ viz Farasmanés I. Ibérský

Adherbal z Numidie, k. Numidů, s. Micipsův§ 120, 118-116, 112

Adherbal, nauarchos Kartháginců§ 1. 206; 2. 250, 249, též jmenován jako Atarbás

Adiabéné, hell. jméno pro Assyrii, syr. Hadjab n. Hdajab, kurd. Hadhabani, dn. irácký Kurdistán; dělila se na Arbélítis na severu a na Apollóniátis na jihu, v pozdním hellénismu zřejmě zčásti arabisovaná, srov. ale pod Assyrie a o Izatovi II. viz pod Iúdai᧠87, 63

Adiatorix z Galatie, kelt. dyn., s. Domniláův§ 29, 36

Adida, mí. v Iúdaji u Módeinu u Lyddy§ 84

Adikran z Libye, k.§ 571

Adinnergalos Sótér z Charakény, k., bab. Addin-Nergal§ 121

Adínu§ viz Bíth Adíni

Adžátašatru n. Adžátasattu z Magadhy, k. Indů, s. Bimbisáry, tj. Vítěz nad nepřítelem§ 493, 461

Admétos z Molossie, k. Molossů§ 469

Admétos z Tamassu, dyn. na Kypru§ 709

Adminius, s. Cunobelinův, dyn. Catuvellaunů§ 54

Adobogióna I. z Galatie, m. Mithridáta z Pergamu§ 47

Adobogióna II. z Galatie, m. nebo s. Déiotara IV. Filadelfa§ 36, 31

adónie, slavnosti kolem letního slunovratu; Adónis, gen. -ónida§ 415, 64 a viz Bohové a jejich svátky v příloze

Adónidův kult dorazil do hellénskýc krajů před c. 600. Jméno je odvozeno od kanaánského Adón, Pán. Kult koloběhu života se u Etrusků jmenoval Atúnis, u Frygů Attis, cf. mesopotamského Tammuze a sumerského Dumuziho.

adopce, adoptió, řec. hyiothesiá, přijetí za své syna či jiného muže a bezdětnost nemusela být podmínkou. Rozšířeno hlavně mezi hellénistickými Hellény a římskou aristokracií (možný ale byl i přestup patricie k plebejům). Vykládáno jako snaha o uchování majetku a rodinné cti. Adoptovat směli jen muži, věk nebyl podmínkou.

Adoptovaný ke svému rodovému jménu připojoval koncovku -ánus, -ský, Octaviánus, Octaviánský, Aemiliánus, Aemiliánský. Srov. též "dynastii" tzv. adoptivních císařů, římských vládců od Trajána po Commoda.

Nejrozsáhlejší adopce uchovali ještě v šedesátých letech 20. věku Polynésané na Tuamotu, kde Raroiané do pátého roku dítěte změní z jedné třetiny své rodiče a nijak to na nich nezanechává stopy. Jejich jazyk ani nemá výrazivo pro tetu a strýce, vše jsou otcové. Pokládáno za důkaz, že změna rodičů nemá nic společného s psychikou, ale sociálním prostředím dítěte, srov. novodobé evropské poměry.

Adra, viz Abdéra

Adránodórás ze Syrákús§ 215, 214

Adránon, m. na Sicílii, dn. Adrano§ 399

Původně sikelské město na úpatí Etny mělo chrámový precinkt s tisíci psy.

Adramyttion§ viz Atramyttion

Adrástos z Argu§ 573

Adriánopolis/Hadriánopolis, m., u něhož Visigóté porazili Římany v čele s císařem Valentem 9. srpna roku 378 n. l., dř. Uskudama/Uscudama či Odryseia a Oresteia, sídelní m. Odrysů, tur. Edirne, č. Drinopol, v evrop. části TR§

Adriás, též Hadria nebo Hatria, čes. Jaderské moře§ 524, 357, 302, 217, 215, 205, 49

Adrúmétos, Adrýmétos, Adrýméta (pl.), hl. m. v Býzákiu v Africe, lat. Hadrúmétum, v letech 434-534 n. l. vandalské Hunerikopolis, -icopolis, dn. arab. Súsa (fr. Sousse) v TN; založeno Foiníčany v 9. st.§ 310, 309, 203, 47

Aduatukové, viz Kimbrové

Adúlis, m. na Rudém moři, snad ptolemaiovská Bereníké Trógloditiké/Panchrýsos, dn. snad osada Zula v Eritreji, později hlavní přístav království Axum/Axomis§ 600, 245, 10

Adygea, Adygové (Čerkesové), viz pod Maiótové

Adžátasattu, viz Adjátašatra z Magadhska

Adžaja, k. v Magadě§ 461

Adžanta, angl. Ajanta, viz pod SátaváhanasAebura, oppidum/m. u Toléta, dn. Ébora (lokalit podobného jména bylo v Hispániích několik)§ 181

Adžárie§ viz pod Kolchis

L. Aebutius Helva§ cos. 463

Post. Aebutius Helva Cornicen (řec. Kerataulés, „Hornista“)§ cos. 442

P. Aebutius, mladík, viz pod bakchánália a travičství, rok 186

T. Aebutius Helva§ cos. 499

aedilové kurulští/aedílés curúlés§ 367, 180

aedilové plebejští/aedílés plébis§ 44

aedilové obilní/aedílés cereálés§ 46

Ae., řec. agoranomoi, se směl stát jezdec n. patricij ve věku 37 let. Za republiky se kurulský ae. staral o hry a religiosní slavnosti, o pořádek ve Městě a o jeho zásobování. Aedilita byla stavebním dozorem, dopravním, zdravotnicko-hygienickým, cenovým dozorem nad tržišti, dozorem nad dodržováním měr a vah, nad lichvou. Za principátu řadu věcí převzal pod svou kontrolu princeps a aedilita ztratila na důležitosti.

Plébejští ae. byli původně pomocníky tribúnů se starostí o státní archiv a státní poklad(nu). Na starosti měli plébejské hry a rozdávání obilí, věnovali se zásobování a městským záležitostem.

Aegilium, n. Igillia, o. před pobřežím Etrurie, dn. Giglio; viz pod kuchyně

Aegúsa, ost. v Aegátách před západním pobř. Sicílie (dn. Favignana)§ 241

Aéimnéstos z Henny, tyr.§ 403

Aelius Catus, snad Sex. Aelius Catus, cos. 4+§ 14

C. Aelius Gallus, Augustův správce Egypta, literát§ 30, 25, 24

P. Aelius Hadriánus§ viz Hadriánus

L. Aelius Lamia§ 1. Augustův legát, 24; 2. Tiberiův legát a praefectus urbí, 33+

P. Aelius Ligus§ cos. 172

C. Aelius Paetus§ 1. cos. 337; 2. cos. 286; 3. cos. 201

Sex. Aelius Paetus Catus§ cos. 198, cens. 194

L. Aelius Seiánus, praef. praetorió za Tiberia§ 264, 11

L. Aelius Stilo Praecóninus, filolog a učitel řečnictví a grammatiky§ 154, 90

L. Aelius Túberó, o. Q. Aelia Túberóna, shromažďoval historické prameny§ 50

Q. Aelius Túberó, právník a historik (jeho jmenovec a předek, tr. pl. roku 129, byl žákem Panaitiovým)§ 50, cos. 11

Aemilia, viz Gallia Cispadána

Aemilia, popravená vestálka§ 114

Aemilia Lepida, dc. M. Aemilia Lepida ml., s. triumvirova§ 2

Aemilius Macer, literát§ 16

L. Aemilius Barbula§ cos. 281

M. Aemilius Barbula§ cos. 230

Q. Aemilius Barbula§ cos. 317 a cos. 311

Q. Aemilius (nebo Aulius?) Ceretánus§ cos. 323 a cos. 319

L. Aemilius Lamia, správce Přední Hispánie§ 24

M’. Aemilius Lepidus§ cos. suff. 34

M. Aemilius Lepidus§ 1. cos. 285; 2. cos. 232, cos. suff. 221; 3. 200; 4. cos. 187, cens. 179, cos. 175, 179; 5. cos. 158; 6. cos. 126; 7. 81, cos. 78, 77, inetrr. 52, o. č. 8; 8. 78, 48 - 45, cos. 46 a 42, 44, 43, 41 - 39, 36, 13 (triumvir a pont. max.), s. č. 7, o. č. 9; 9. 29, triumvirův syn, o. Aemilie Lepidy

Paullus Aemilius Lepidus (někdy uváděn jako L. Aemilius Lepidus Paullus)§ cos. suff. 34, 32, 22

Q. Aemilius Lepidus§ cos. 21

Mam. Aemilius Lepidus Liviánus§ cos. 77

L. Aemilius Lepidus Paullus, o. Paulla Aemilia Lepida§ 54, cos. 50

Paullus Aemilius Lepidus, s. L. Aemilia Paulla, cos. suff 32§ 50

M. Aemilius Lepidus Porcína§ cos. 137

Ti. Aemilius Mamercínus§ cos. 339

L. Aemilius Mamercus nebo Mamercínus Prívernás§ 1. cos. 366 a cos. 363; 2. interrex 355, cos. 341 a cos. 329, dict. 335 a dict. 316

Mam. Aemilius Mamercínus§ dict. v letech 437, 434 a 426

M’. Aemilius Mamercínus Prívernás§ cos. 410

C. Aemilius Mamercus§ dict. 463

L. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 484, 478 a 473

Ti. Aemilius Mamercus§ cos. v letech 470 a 467

Q. Aemilius Paetus§ cos. 167

L. Aemilius Pappus§ cos. 225

M. Aemilius Pappus§ dict. 321

Q. Aemilius Pappus§ cos. v letech 282 a 278, cens. 275

L. Aemilius Paullus nebo Paulus§ 1. cos. v letech 219 a 216, o. no. 2; 2. 194, 190-189, cos. 182 a 168, cens. 164, 181; 263, 167, 159, 152, 145, 143, s. no. 1, jehož první chotí byla Papíria, dcera konsulára C. Papíria Masóna; její děti dal Aemilius Paullus adoptovat synovi Scípióna Afrického: P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, „Minor“ a synovi konsula Q. Fabia Maxima, vnuka bojovníka s Hannibalem - Q. Fabius Maximus Aemiliánus, oba synové z druhého manželství zemřeli několik dnů před a po otcově triumfu nad Makedonci; 3. 43, cos. roku 1 n. l., manž. Iúlie ml., Augustovy vnučky

L. Aemilius dal na adopci do rodu Cornéliů a Fábiů dva své starší syny. Pět dnů před triumfem nad Makedonií roku 167 zemřel jeho nejmladší, dvanáctiletý syn, a tři dny po triumfu poslední, čtrnáctiletý.

M. Aemilius Paullus§ 1. mag. equ. 301, cos. 302; 2. cos. 255

L. Aemilius Régillus, velitel ve válce s Antiochem III.§ 190, 189, 179

M. Aemilius Scaurus§ 1. politik a řečník, 163, 121, cos. 115, cens. 109, 89; 2. Pompeiův legát, 64, 62, stavebník největšího římského divadla, viz theátrum, manž. Mucie Tertie od roku 58, když se rozvedla s Pompeiem

Q. Aemilius Secundus z Bérýtu§ 6+

Aenária, ostrovy§ viz Pithékúsai

Aenéás§ viz Aineiás

Aenéis, epos Vergiliův§ 26 a viz index s. v. epos

Aepuló, kníže Istrů§ 178-177

L. Aequitius Firmánus n. L. Equilius F., údajně uprchlý otrok vydávající se za s. Ti. Sempronia Graccha§ 100

Aequové, Aequí, latinský kmen§ 494, 484, 482, 471, 468, 466 - 462, 459 - 457, 455, 449, 446, 443, 431, 430, 422, 418, 415, 414, 410-409, 403, 397 - 391, 388, 304, 302, 300, 298

aera, viz éra

 

aerárium, ae. populí rómání, ae. Sáturní, "měděná místnost"§ 357

Státní pokladna umístěná ve sklepení Sáturnově chrámu pod Capitóliem formálně ve správě senátu; viz pod občanství, srov. pod fiscus. Kromě toho, že se tu skladoval římský státní poklad, vedli jeho úředníci registraci novorozených občanů, evidovali veškeré státní finanční operace, závazky státu a občanů vůči němu, jakési římské "finmin". Archivovalo agendu senátu a další státně důležité dokumenty. V Sáturnově chrámu sídlilo též aerárium sanctius/sanctum, "tajnější/ tajné", spravující válečnou kořist a výnos pětiprocentní daně z ceny otroka při manúmissiích, propouštění na svobodu (Manliův zákon z roku 357). Zda v Sáturnově chrámu sídlilo i aerárium militáre, fond pro legionářské veterány zřízený roku 6+ Augustem, není známo.

aerárius, aerárií, znevýhodněná společenská vrstva v Římě, o níž toho není mnoho známo, význam slova asi "poplatní státní pokladně"§ 578, 174

V bájné době Servia Tullia snad šlo o vrstvu bezzemků, bez příslušnosti k centuriím a tím pádem bez volebního práva, bez vojenské povinnosti, neplatící daně kromě jisté kapitální ("aes", malý poplatek), možná od roku 304 šlo o jednotlivce stavovsky za trest degradované, což platilo i pro senátory, které vyškrtli z členských seznamů censoři (jak výslovně uvedeno roku 174 v případě L. Fulvia Flakka).

 

Aerópos I. z Makedonie, k.§ 583, 563

Aerópos II. z Makedonie, k., s. Arrhabaiův, o. Pausaniův, Alexandrův, Héromenův a Arrhabaiův§ 399, 396, 395, 336

Aerópos z Illyrie, dyn.§ 209

Aesculánus/Aescolánus, "Měďák", údajné božstvo měděné ražby, o. Argentínův§ 269

Aesculápius, bůh; jeho chrám v Římě, srov. Asklépios§ 293, 291, 23 a viz s. v. spolek

Aesquilius, římský pahorek, též Esquilius, řec. Aiskylínos lofos§ 578, 268, 220, 168

Aesquilínus, část Říma§ tamtéž

Aesernia, m. v Samniu, dn. Isernia v Molise§ 262, 89, 82

Aestiové, Aistiové, viz Burgundové

Áétión z Iónie, malíř§ 327

Aetna§ viz Aitné

Afaia, bohyně uctívaná na Aigíně, viz tam

Afghánistán, novověký stát, viz Aria a další satrapie§ 600, 330, 303, 180, 75, 55

Jméno snad souvisí se sanskrtským názvem lidu Ašvaků, „Jezdců“, v dnešním Núristánu („osvícená země“ a před islamisací Kafiristán, „Země nevěřících“, protože dlouho zde převládal animismus) na afghánsko-pákistánském pomezí, kteří byli součástí starého indoíránského lidu Kambodžů. Z Ašvaka(n) je v Mahábháratě Avagáná, z toho perské Abagán, řecké Aspasioi a Assakénoi.

Paštunové (u Hérodota Paktyové?) začali slovo Afghán(istán) mnohem později používat pro kolektivní označení země. Wazírové/Wazírí, jsou jako většina paštunských kmenů po obou stranách afghánsko-pákistánské hranice (Durandova linie) asi potomky Skythů s příměsí krve Hefthalidů a Kušanů.

Podle jiné interpretace mohou být Kambodžové jednou z královských dynastií Skythů. Během kušánské éry v 1. st. př. n. l. do asi 4. st. n. l. migrovali do Bengálska, na Cejlon a do dnešní Kambodže.

K. byli zřejmě zarathuštrovci z východního Íránu a jméno souvisí s Kambudžija/Kambýsés, srov. tam.

Předchůdcem afghánského státu byl středověký Chorásán, persky "země vycházejícího slunce" rozprostírající se od východní Persie a Turkmenistánu po Uzbekistán a Afghánistán.

Afidnai, attický démos, též Afidna§ 750, 378

Afnéis z Kappadokie, manž. Pixódarova§ 341

L. Áfránius§ 1. autor togát, 150; 2. pompeján, 69, 65, 64, cos. 60, 49, 47, 46

Poslední magistrí mílitum, generálové pozemního vojska, v Galliích byli Áfrániové Aegidius a jeho syn Syagrius (poražen a zabit Franky roku 486 n. 487).

Afrika, Afričané; srov. i pod Karthágo, Libye apod., o kontaktech a objevování černé Afriky viz pod objevy § 530, 396, 379, 310, 256, 255, 253, 215, 212, 210, 205, 204, 160, 87, 81, 48 - 46, 42, 39, 36, 28, 25; Provincia África/África vetus (býv. kmenové karth. území, sídlem řím. správy byla Utica), África nova (býv. Numidie): 146, 126, 103, 49, 46, 42, 40, 25

Územní rozsah římského pojmu A. za republiky nebyl v podstatě větší než dn. TN, od dominátu celá dn. severní A. bez Egypta a Kyrénaiky. Helléni nazývali Afriku bez Egypta Libyí, což platilo ještě ve druhém století n. l. Viz také pod objevy zeměpisné. Černé subsaharské Afričany antický starověk znal jen jako kuriositu na dvorech Ptolemaiovců nebo později císařů. Arabové převzali označení pro rozsah římské provincie mezi Tripolitánií a východním Alžírskem jako Ifríqija.

afrodisiaka, viz lékařství a sex; španělská muška-kantharis ibid.

Afrodisias, m. v Kilikii§ 315

Afrodisias v Kárii, s přívlastkem Ninoé (není v CSD). Původně prý Lelegónpolis, Megapolis, Ninoé, založeno snad v hellénismu (Attalovci?), od 1. st. n. l. sídlo sochařské školy, export modrého kárského mramoru z blízké hory Salbakos, dn. Babadag.

Od 6. st. n. l. Stavropolis, Město kříže, později jako hlavní město byzantské Karie měla jméno Kária, turecky Gerye. Od 13. století zpustlé, do roku 1970 v ruinách ves, která byla přemístěna o kus dále.

Afrodision, též Núré nebo Urpridišša, m. na severovýchodě Kypru§ 709

Afrodisios, vojevůdce Seleuka I.§ 281

Afrodisios z Athén§ arch. 170

Afrodíté, bohyně a její podoby; sumerské a semitské předchůdkyně srov. pod Atargatis nebo Ištar, Aštarté§ 640 (etr. Turan), 432, 353, 325, 321, 249 a 244 (Eryx), 230 (u Perg.), 350 a 100 (Mélská), 58 (Pafos)

Afrodíté Zefyrítis, viz Arsinoé I.

Afrodítopolítés, dolnoeg. nomos, podle eg. Tefiu, dn. Aftih, kde uctívána Hathór (druhou A. byla Sebti či Per-waset, dn. Kóm Išqau)§ 285

Afytiá u Olynthu, mí. na Síthónii; též Afytis§ 750, 380

Agaba (pl.), pevnost v Iúdaji u Jerúsaléma§ 69

Agade, sum. jméno pro Akkadu, sídel. m. říše Akkadů v sever. Babylónii (= dn. Baghdád?)§ 722, 674

Agamédés, stavitel§ 548

Agamnéstór z Athén§ arch. 776

Agamemnón, gen. –mnona, k. v Mykénách§ 650, 396

Agamemnón, k. v Kýmě, o. Hermodiky§ 742

Agamtanu§ viz Ekbatana

Agapénór z Tegey, k. Arkadů§ 709

Agaristé ze Sikyónu§ 1. 576, d. Kleisthéna Sikyónského a manž. Megaklea II.; 2. 484, d. Hippokrata z Athén (bratra reformátora Kleisthéna), manž. Perikleova

Agaros ze Skythie, k.§ 309

Agásiklés ze Sparty, s. Archidáma I.§ 739, 600, 556

Agatharchidés z Knidu, historik a zeměpisec§ 200, 150, 120

Agatharchos z Kerkýry§ 536 (Ol.)

Agatharchos ze Samu, malíř§ viz pod malíři

Agatharchos ze Syrákús, s. Agathokleův§ 299, 214

Agathé, n. Agathé Tyché/Agathotyché, m. v Gallii Narbonské, dn. Agde (čti: Áte), přístav u Béziers§ 600

Možné je i to, že se původně osada jmenovala Agathé polis, Šťastné město. Agathotyché doloženo nápisně.

Agathínés z Korinthu, nauarchos§ 393

Agathodaimonis, viz Indonésie

Agathokleiá z Alexandreie, ses. Agathoklea (IV.) Alexandrijského, dc. Oinanthy s Agathokleem (III.)§ 289, 276, 204, 203

Agathokleiá z Bakter, zvaná Theotropos, d. Agathoklea Bakterského, manž. Menandrova§ 165, 155, 130

Agathoklés z Athén§ 1. arch. 357; 2. arch. 106

Agathoklés z Baktrie, k.§ 185, 180, 175, 165, 155

Agathoklés z Makedonie§ 1. 321, o. Autolykův; 2. 302, 300, 292, 286, 283, 281, s. Lýsimachův

Agathoklés z Pelly, nar. v Krannónu v Thessalii, o. Lysimachův§ 361, 323

Agathoklés I. Syrákúský, z Therm, král Sicílie, s. Karkýna z Rhégia§ 361, 339, 319 - 304, 302, 300 - 293, 290, 289, 278, 214

Agathoklés II. ze Syrákús, s. Agathoklea I.§ 290, 289 

Agathoklés (III.) z Alexandreie, s. Theoxeny ml. s nezn. otcem, manž. Oinanthy, o. Agathoklea IV. a Agathokleie§ 289

Agathoklés (IV.) z Alexandreie, dvořan Ptolemaia III. až V., syn Agathoklea (III.), vnuk Agathoklea Syrákúského, a Oinanthy, b. Agathokleie a asi dvou dcer§ 289, 276, 221, 219, 204, 203

Agathoklés alias Fereklés, eparchés v Astabéně§ 250

Agathón z Athén, tragický básník (gen. - óna)§ 447, 400

Agathón z Makedonie, s. Filotův, b. Asandrův a Parmeniónův, o. Asandrův§ 336, 334, 323, 313

Agathón z Pydny, velitel Babylónu§ 331

Z jihobabylónské Larsy je roku 86 SE doložen jistý A-ga-tu-ú-nu, který má tři syny: xxrillusu, Menandra/Mininniduru/Menandar a Apolloníka či Apolloníkaia/Apaluniqí (není v CSD). Z Larsy t. r. je známo i jiné hellénsky znějící jméno: otec a syn La-a-ti-qí-ru.

 

Agathos daimón, Agathodaimón, Bonus éventus, Štěstí, mimo jiné oblíbený v Alexandreji, viz v přílohách Bozi a jejich svátky

 

Agathostratos z Rhodu, nauarchos§ 263 

Agathyrsové, skythský národ v oblasti dn. Sedmihrad§ 650, 429, 340, 339

Agde§ viz Agathé

Agéarchos z Megalopole, o. stratéga Kypru Ptolemaia§ 197

Ageladás z Argu, sochař§ 500

Agémachos z Kýziku§ 192 (Ol.)

Agénór z Makedonie, o. Peithónův a Eudámův, satr. Indie, gen. Agénora§ 323, 312

Agénór ze Sídónu, k.§ 335

ager gallicus, na kelt. Senonech Římany dobyté přímořské území Umbrie s městy Ariminum, Pisaurum a Sena Gallica§ 284, 232

ager públicus, státní půda, kořistní nebo z dědictví králů§ 191, 74

Agésandridás ze Sparty, s. Agésandrův, nauarchos§ 411

Agésandros z Rhodu, též Hagésandros, sochař§ 50

Agésiás z Athén§ viz Hégésiás z Athén

Agésidás ze Sparty, pán Alkmánův§ 624

Agésiláos z Makedonie, Antigonův diplomat§ 315

Agésiláos z Naupáktu, strat.§ 217, 207

Agésiláos ze Sparty§ 1. 739, b. Agásiklea; 2. 333, s. Archidáma III. a b. Ágida III.; 3. 243 - 241, 219 příbuzný Ágida IV. a o. Hippomedonta

králové ve Spartě:§

Agésiláos I., o. Meneláův§ 775

Agésiláos II., s. Archidáma II., nevl. b. Ágida II.§ 376, 371, 370, 365, 362 - 360

Agésiláos, b. Ágida III. (třetí A. nevládl)§ 331

Agésipolis, králové ve Spartě:§

Agésipolis I., s. Pausaniův§ 395, 388, 385, 381, 380

Agésipolis II., s. Kleombortův§ 371, 370

Agésipolis III., s. Agésipolidův, v. Kleombrota III.§ 219, 217, 195, 183

Agésipolis, s. Kleombrotův, o. Agésipolida III., b. Kleomeneův§ 219

Agésistraté ze Sparty, m. Ágida IV.§ 243, 241

Agéstratos z Rhodu, o. nauarcha Xenofanta§ 220

Agétás z Aitólie§ 218, 217

Ageus z Argu§ 328

Agdir§ viz Gádés

Agditis, b.§ viz Máter deum

Ágiátis ze Sparty, vd. po Ágidovi IV.§ 241, 224

Ágidovci, královský rod v Lakedaimonu§ 775, 754, 743, 420, 690, 660, 600, 521, 488, 480, 458, 408, 395, 380, 371, 370, 308, 265, 260, 252, 242, 241, 235, 222, 319

Aginnum, Agennum, středisko keltských Nitiobrogů na Garummně, dn. Agen na Garonně§ 107

Ágis, králové ve Spartě:§

Ágis I.§ viz Seznam sparťanských králů

Ágis II., s. Archidáma II. s Lampitó, b. Kynisky, nevl. b. Agésiláa II§ 444, 427 - 425, 418, 417, 413, 411, 410, 405, 404, 400 - 397

Ágis III., s. Archidáma III., b. Agésiláa (který nevládl)§ 338, 333, 331

Ágis IV., s. Eu(dá)midy II.§ 400, 245 – 241, 226

Ágis z Élidy§ 572 (Ol.)

Ágis z Paionie, dyn., s. Patraův§ 286

Ágis z Tarentu, strat.§ 281

Ágis, Ptolemaiův strat.§ 313

Agisymba, viz Libyjské jezero

Agnimitra, s. Pušpamitrův, k. v Magadě§ 185

Agnodóros z Kýziku§ 140 (Ol.)

Agónippos z Eressu, tyr.§ 332

agónothetés, v Olympii, hlavní rozhodčí§ 776, 577

agorá, v Athénách, náměstí, centrum veřejného života městského státu – polis, viz Athény§ 528

Agorákritos z Paru, sochař§ 432

agoránomos, v Babylónu; obecně městský úředník dohlížející na míry a váhy na tržišti, v římské době řec. označení pro aedila§ 56

Ágra, m. na sz. IND§ 600

Agraiové, aitólský kmen§ 426, 424

Agram, viz Zagreb

agrární zákony v Římě§ viz lex agrária

Agrinion, m. v Aitólii§ 314

Agrios, lat. Ardeas, s. Odyssea s Kirkou, b. Télegona a Latína, k. Etrusků§ 534

agrippa, Agrippa, původním významem snad dítě, které při porodu přišlo na svět hlavou napřed§

Agrippína§ 1. 11, manž. Tiberiova; 2. viz Iúlia Agrippína I. a II.

Agrippinensés, "Agrippiňané", srov. pod Ubiové a Germáni§ 38

Agrón z Illyrie, k. Ardiaiů, s. Pleuratův, b. Skerdilaidův, o. Pinneův, manž. Teutin§ 250, 231-229, 220, 219, 217

Agum II., k. Babylónie§ 324

Agusu§ viz Bít Agusi

Agylla§ viz Caere

Agyrion, m. na Sicílii, dn. Agira§ 399, 36

Agyrrhion z Kollytu, Athéňan, stratégos§ 389 a viz pod Athény a theórikon

Ahaggar, pohoří v dn. Alžírsku§ 19

Ahmose II., k. Egypta, druhým jménem Si-neit, řec. Amásis (gen. -ásida i -ásia), o. Psammeticha III.§ 737, 570, 568, 567, 526

Ahúra Mazda, viz Zarathuštra

Acháiá, Acháioi, homér. i klas. Achaiá, Achaioi, č. Achajové i Achájové, spolek Achájů, Acháia, římská provincia Achaea, lat. Achaeí; bibl. v Palaistíně Heveové/Chiveové a jejich tetrapolis [Kefíra, (A)Gabaón, Beerót a Kirjat-je(h)arím]§ 750, 730, 720, 708, 700, 680, 560, 468, 454, 446, 431, 417, 409, 389, 388, 373, 371, 367, 365, 362, 339, 338, 323, 314, 303, 280, 279, 276, 275, 273, 267, 255, 251, 245, 243, 240, 239, 236 - 233, 230 - 224, 222 - 217, 215, 209, 208, 206-204, 200 - 191, 188 - 174, 169-167, 164, 160, 151 - 146, 140, 68, 43, 39, 27

Bájná prehistorie hellénské Acháje (podle Pausania):

Původním jménem Acháje bylo Aigialos, tj. Přímoří, a to po jednom sikyónském králi. Později, po smrti Hellénově, vyhnali jeho synové svého sourozence Xútha z Thessalie, který se pak usadil v Attice. Vzal si Erechtheovu dceru, s níž měl syny Acháia a Ióna.

Po Erechtheově smrti byl jeho potomky Xúthos vypuzen z Attiky, odešel do Aigialu, kde zemřel. Acháios pak odešel do otcovské Thessalie, Iónovi dal místní král Selinús za manželku dceru Heliku a po králově smrti se stal Ión sám vládcem Aigialu.

Moc nad touto zemí zůstala Iónovým potomkům čili Iónům, až do vyhnání Acháji. Acháiovi synové Architelés a Archandros se přestěhovali z thessalské Fthíótidy do Argu, kde se jejich rod začal nazývat Achájskými (domácí Argívští si říkali Danaovci).

Achájští se stali mocnými v Argolidě i v Lakónii. Když pak přišli Dórové pod Tísameneem, synem Orestovým, spojili se s nimi Achájové a obrátili se také proti svým příbuzným, proti Iónům v Aigialu. Iónové byli poraženi a vystěhovali se do Attiky, kam přišli za krále Melantha a stali se attickými „spoluobčany“.

Později se tito Iónové, podporováni jinými, vystěhovali do země, jíž dali jméno Iónie, kde dobyli a osadili řadu měst (maloasijská Iónie).

Po odchodu/útěku Iónů z Aigialy si zemi rozdělili Achájové a usídlili se ve zdejších dvanácti městech. Země se nyní začala nazývat Acháiá a později byla posílena Acháji z Argu a Lakedaimonu. Když se Dórové zmocnili Lakóniky, „příchod Hérákleovců“ zůstali na Peloponnésu Achájům pouze chudé oblasti na severozápadu poloostrova, Acháiá.

Potomci homérovského světa se z porážky dórské mocnosti Sparty mohli těšit až v éře hellénismu: dórská Sparta se dokonce stala na čas členem Spolku Achájů.

Acháiové z Fthíe§ viz Fthíá

Achaiové, Achajové, kavkazský národ na vých. pobř. Černého moře, jižně od nich žili Zygové/Zygoi, Zyx (bývají ztotožňováni s předky Čerkesů), a Héniochové, viz, severní sousedé Kolchů§ 80, 65

Achaimenés z Pasargad, per. Hachámaniš, dyn.§ 650, 559

Achaimenovci, per. královský rod s vedlejší větví Farnakovců, viz§ 650, 590, 559, 530, 531, 522

Acháios z Athén§ arch. 166

Acháios z Eretrie, tragik§ 484, 405

Acháios, vůdce otroků na Sicílii, zřejmě zajatý seleukovský voják§ 138

Acháios (I.) Starší, s. Seleuka I., b. Antiocha I., o. Antiochidy a Andromacha§ 282, 281, 269, 253, 246, 241, 235

Acháios (II.) Mladší, s. Andromachův, vn. Acháia I., manž. Láodiké Pontské§ 242, 235, 229, 225, 223 - 220, 218, 216-213

Acháis§ viz Hérákleia v Areji

Achan§ viz Bít Agusi

Achardeos, ř.§ viz Sirakové

Ácház z Iúdaie, k., s. Jothamův§ 735, 728

Achat-abíšu, d. Šarru-kéna II., k. Aššuru§ 713

Achelóos, Achelóios, největší ř. Hellady, přirozená hranice mezi Aitólií a Akarnánií§ 286

Acheperré§ viz Šešonk V.

Acheperré-setepenamun§ viz Osorkón IV.

Achíkar, viz novela

Achillás z Egypta, strat.§ 51, 50, 48

Achilleitis, část Tróady u Sígeia kolem Achilleova hrobu, Achilleion§ 620

Achillés, Achilleus, hérós, s. Péleův, vnuk Aiakův, o jeho kultu v Pontu viz pod Leiké a pod Ílion/Troi᧠334, 232

Jako žertovná souvislost vypadá nápad humanistického papeže Pia ii., který dal jednomu z bojovných braniborských hohenzollernských knížat Achilleovo jméno jako přívlastek. Albrecht Achilles von Brandenburg (zemřel roku 1486 smrtí přirozenou) byl jako Albrecht i. markrabětem Ansbachu a Kulmbachu a později jako Albrecht iii. kurfiřtem braniborským. Válečník, diplomat a milovník turnajových soubojů údajně žádný z nich neprohrál.

Achímilkat, viz Himilkón z Karthága

Achóris§ viz Akorés

Achradína, část Syrákús§ 485, 354, 344, 212

achšadarapannu, per.§ viz satrapés

Achšíwarši§ viz Xerxés

Achu‘útu, urucký klan, který měl zjevně nejblíže k hellénským kolonistům, protože se u jeho příslušníků objevuje nejvíce řeckých jmen (nejvíce tzv. druhých jmen, „ša šumšu šanu“, je v klanu Luštammar-Adad)§ 244