Am-Ap

Ama no hikoko, vyslanec ze Silly§ 33

Amádokos I. z Thrákie, dyn., též Amédokos nebo Médokos§ 410, 405, 390, 387

Amádokos II. z Thrákie, s. Amádoka I.§ 359, 358, 352, 350

Amádokos III. z Thrákie, dyn.§ 184

Amádokos IV. z Thrákie, dyn.§ 87

C. Amafinius, epikúrik§ 50

Amaiokritos z Théb§ viz Abaiokritos z Théb

Amani-néta-arike, k. Meroé§ 420

Amani-renas, manž. k. Teriteqas§ 30, 25

Amani-šacheto, řec. Kandaké, ka Meroé§ 25, 10

Amani-tore, manž. k. Natak-amani§ 10

Amános, lat. Amánus, pohoří mezi Syrií a Kilikií, dn. Nur Dağları/Amanos Dağları v TR§ 775, 71, 51, 41, 38, 30

Amarávátí, pův. sídelní město dynastie Sátaváhanů v Ándhrapradéši§ 230

Amaseia, m. v Pontu§ 266, 190, 70, 64, 2

Amásis z Athén, hrnčíř černofigurální techniky§ 550

Amásis z Egypta§ viz Ahmose II.

Amasja, Amazja, Amasjáhú z Iúdaie, vlastně Amaṣja, moderní hrab. Amacja, řec. Amasiás, k.§ 773

Amástris či Améstris, d. Dáreia II., gen. Amástridy§ 410

Amástris, d. Oxoartova/Oxathrova, bratra Dáreia III., manž. Kratérova, Dionýsia Pontského a Lýsimacha, zavražděna svými syny Klearchem (II.) a Oxathrem§ 324, 322, 315, 305, 302, 300, 289

Amástris, dc. Amástridy s Dionýsiem Pontským§ 353

Amástris, m. v Paflagonii, dř. Sésamos, jméno má po Peršance Amástridě§ 300, 289, 266, 280, 89, 71

Am-Aštoreth, k. a kněžka v Sídónu, sestra Tabnita I.§ 384

Amathús, tj. Písečná, m. na Kypru§ 497, 400, 350, 321

Amathús, m. v Zajordání, nezn. lokalisace§ 101

C. Amatius§ viz Hérofilos

Amazaspos, Amazasp z Ibérie, s. Farasmana I., b. Mithridáta I. a Rhadamista, k. Armenů§ 1+

Amázón, pl. Amázones, č. Amázonky či Amazonky, polomýth. národ žijící kolem ř. Thermódón v Pontu, dn. turec. Terme çayr, sídel. m. měly Themiskyru (nezn. polohy na Therm.)§ 330, 72

Indická mýthologie nazývá říši A. kdesi na severu Stúrádžja. Pro Hellény za vzor pro A. zřejmě posloužily ženy stepních Sarmatů, které se účastnily jízdních bojů po boku svých mužů; na každý pád zemi, kde si ženy dělají, co chtějí, jezdí na koních, inhalují konopí, tetují se a věnují se hudbě, „odklidili“ hodně daleko, na východ od Pontu.

Hellénské mýthy z doby po vítězství nad matriarchálními kulty zaznamenávají nad Amázonkami vždy převahu mužských hrdinů. Bellerofón je zahnal po vpádu do Lýkie, jak se praví v Íliadě, s amázonskou královnou Hippolytou válčil Héráklés, naopak athénský Théseus se oženil s Antiopou a po jeho boku padla v boji s jejími soukmenovkyněmi, které sjednotitel Attiky definitivně vyhnal z Hellady (podle tradičních údajů vládl 1233-1204). Penthesileu, poslední z bojovných královen zasvěcených Artemidě, kterou známe jménem, v souboji pod Trojou zabil asi roku 1185 Achilleus.

Za to, že jim vydal tělo, slíbily Amázonky, že už nikdy nebudou s Hellény válčit. Slib dodržely, už o nich nebylo nikdy slyšet. Příběh ale není součástí Íliady a do oběhu se dostal zřejmě až s epem Aithiopis Arktnína Mílétského ze 7. nebo 6. století. Královna se do Achillea prý nešťastně zamilovala a do první bitvy s jejím vojskem poslali Achájci jen své kuchaře a trén.

Teprve po jejich zahnání vzali divoženky v patrnost. V novověku sepsal roku 1807 tragedii Penthesilea a vydal o rok později Heinrich von Kleist. V ní však královna Achilleovi prostřelí krk šípem a se svými psy ho roztrhá; pak si vezme život.

Amázonská královna Thaléstrie zatoužila po potomstvu s Alexandrem Velikým a vážila za ním cestu až do Kaspické brány v Hyrkánii, viz rok 330. Údajně jednou za rok mívaly Amázonky na Severním Kavkazu sex s Gargary (Gargareis) či Gegary, kteří bývají vydáváni za prapředky dnešních Vajnachů či Nachů, jejichž největšími národními skupinami s vlastní státností jsou Čečeni a Ingušové (na začátku 21. století jich po světě žilo asi 2,5 milionů).

Ambaris z Tabalu, k., s. Chulliho§ 717, 713

Ámbhi, řec. Omfi(s), skutečné jméno k. Taxila, viz tam

Ambiánové, Ambiání, kelt. kmen v Gallii Belgické, v okolí dn. Amiens, se sídel. m. Samarobriva, „Most přes Samaru“, na ř. Somme(odlišovat od Ambibarií mezi Normandií a Bretagní, Ambiliatí na Ligeru - Loiře, Ambivaretí mezi Senony a Haeduy a Ambivarití na Mose v dn. Belgii)§ 57

Ambigat, k. kelt. Biturigů§ 600

Ambikas, nezn. lokalita na Sicílii§ 306

Ambioríx, kníže Eburónů, po porážce od Římanům unikl beze stopy za Rýn do Germánie, gen. Ambioríga§ 54, 53

L. Ambivius Turpio, vyhlášený mímos, herecký patron a první římský impresario, jehož známe jménem@166

Ambón, vůdce Arevaků§ 153

Ambrakiá, m. v Épeiru, též Amprakiá, dn. Arta§ 657, 635, 630, 628, 585, 556, 432 - 430, 426, 339, 284, 272, 232, 219, 208, 207, 191, 189, 60

Ambrónové, severogerm. kmenový svaz§ 113, 102

Ambrosius z Trevíru, křesťanský ideolog§ 776

Amédokos z Thrákie§ viz Amádokos z Thrákie

Ameiniás z Athén§ viz Amyniás z Athén

Ameiniás z Athén, nauarchos, b. Aischylův, viz tam§ 480, 472

Ameiniás z Fókidy, archipeirátés, přítel a strat. Antigona II.§ 276, 272

Ameinoklés z Korinthu, též Aminokleus; srov. i pod Ménoklés z Athén, kormidelník první triéry§ 704

Ameipsiás z Athén, autor komédií§ 423

Amél-Marduk, hebr. Ewilmerodach, řec. Abilmathadachos, k. Babylónu, s. Nabû-kudurrí-usura II.§ 562, 560

Amenirdis, Amenardis (I.), velekněz Amonův§ 730, 720

Amenirdis (II.), velekněz Amonův§ 720

Amenardis I., řec. Amynartaios či Amonortás, k. Egypta, o. Pausiridův§ 453, 404

Amenardis II., k. Egypta§ 404, 400, 399

Amenrud§ viz Rudamun

Amerika§ 1. kontinent, 500 (srov. pod Indiáni); 2. stát, viz Spojené státy Ameriky (USA)

O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.

Amesinás z Barky, olympioníkos v zápasu§ 460

Améstris, vide Amástris

Amfiá, m. v Messénii§ 743

Amfiaraia, hry v Órópu na počest héróa Amfiaráa, syna Oikleova, k. v Argu, protagonisty tažení Sedmi proti Thébám. Oidipův syn Polyneikés ho lstí přemluvil k účasti na tažení, o jehož špatném výsledku byl Amfiaráos díky svému věšteckému daru informován. Od smrti ho zachránil Diův blesk, po jehož úderu se před Amfiaráovým bojovým vozem rozevřela země, v níž zmizel§ 776

Amfidamás z Chalkidy, vojevůdce§ 700

Amfidolai, mí. v Trifýlii§ 397

Amfiklés z Chiu, tyr.§ 650

Amfikratés z Athén, viz pod rhétór

Amfilochiá, krajina v již. Épeiru, Amfilochové§ 430, 426, 294, 189, 167

Amfilochos z Argu, s. Amfiaráův, oikistés Mallu a Tarsu§ 333

Amfimachos, satr. Mesopotamie§ 321, 318

Amfión z Korinthu, Bakchiovec, o. Labdy§ 657

Amfipolis, m. na Strýmonu v Édónidě v Thrákii a pozd. v Makedonii, založena na mí. Enneaodos, tj. Devět cest,  srov. tam§ 496, 464, 437, 424, 422, 417, 414, 394, 359, 357, 356, 350, 326, 323, 320, 316, 310, 293, 287, 179, 168, 167, 178, 87, 48

Amfipolis na Eufrátu§ viz Thapsakos

Amfissa, m. v Ozolské Lokridě§ 339, 338, 321, 245, 190

amfiktyoniá, kultovní spolky hellénských států, které však garantovaly i dohody ryze světské (námořní plavba, bezpečnost dopravy a cest apod.), kulty, nábožeství (římské viz pod kulty)§ 700, 600, 595, 591, 479, 339, 278, 276, 272, 268

O starobylosti amfiktyonie svědčí zčásti též to, že jejími členy nebyly státní útvary (městské státy, poleis), ale kmenové svazy, skupiny (ethné). Paniónion (ión.), Triopis u Knidu (dórská hexapolis), aiolská (11), Délos; amfiktyonie v Anthélu u Thermopyl kolem Démétřina chrámu: Mális, Ainis, Dóris, Fthíótská Achaia + Thessalové, Dolopové, Magnéti, Perrhaibové; Lokrové, Iónové (severní Euboia), později Fókové a Boiótové (teprve od 1. sv. války). V Delfách, které bylo druhým centrem amfiktyonie, pravidelně konána shromáždění, pylaia.

Kalaureia (Poseidónův chrám): členy sedm poleis Epidauros, Aigína a Hermioné, Nauplia (později po jejím dobytí Argos) a Prasiai (po dobytí Lakedaimón), Athény a Orchomenos Minyjský sdružujících se na ochranu pobřeží před piráty (?), Poseidónův chrám v Onchéstu u Kópajského jezera v Boiótii byl rovněž kultovním střediskem amfiktyonie, ale o jejím složení a poslání není nic známo.

Hellénové roku 639 poprvé použili věštby z kultovního střediska Dia v Dódóné v Thesprótii v Épeiru. Kultovní centra starého kmenového uspořádání si drželi Thessalové (Lárísa), Épeiróti (Dódóna), kteří si kmenové uspořádání udrželi až do konce své státní i ethnické existence. Podobně zůstali organisováni Aitólové (Thermos se nikdy nestalo městským státem), Akarnánové, Achajové, Arkadové.

Hexapolis byl kultovní spolek maloasijských dórských států kolem Apollónova chrámu na knidském mysu Triopion - Lindos, Iélysos (Iálysos), Kameiros, Kós a Knidos. Původní člen Halikarnássos byl vyloučen, protože jistý Agasiklés si odnesl domů trojnožku, kterou vyhrál v závodech, místo aby ji v zanechal Apollónovi chrámu. Čili se pak jednalo o pentapoli. Halikarnásští se prý proto dórským zvykům odcizili. Slavnými chrámy v Iónii byly Athénin v Priéně a Hérákleion v Erýthrách. Za vítězství u Megidda roku 609 nad babylónským spojencem, králem Židů Jošiou, poslal egyptský král Nekó II. dary dokonce do Apollónova Didymaia v Iónii, ostatně do svatyně svých spojenců.

Amfiktyonie je forma raného federalismu, srov. příbuznou instituci v sumerském Nippuru. Výraznou roli sehrála delfská za vlády Filippa II., když usiloval o kontrolu střednbí Hellady.

amfitheátron, amphitheátrum, amfiteátr, viz divadlo

amící principis, viz pod hetairiá a princeps

amícus/amící et socius/socií populí Rómání, viz pod spojenec římský a pakty

Amilkás§ viz Hamilkar

Aminoklés z Korinthu§ viz Ameinoklés

Amísos, m. v Pontu, dn. Kara Samsun§ 716, 559, 315, 190, 121, 72, 71, 69, 68, 64-62, 47

Amiternum, m. Sabinů§ 86

Amitragháta, řec. Amitrochadés, k. Indů§ 297, 273

Ammán§ viz Filadelfiá

Ammaus, mí. v Palaistíně, též Emmaus, v řím. době Níkopolis§ 166

Amminapés z Parthie, satr. Parthyény a Hyrkánie§ 330, 329

Ammón, Ammónité, knížectví v okolí dn. jordánského Ammánu, hraničilo s Iúdají a Damaškem; semit. obyvatelstvo uctívalo jako svého nejvyššího boha Molocha, srov. foin. Melkarth§ 736, 732, 587, 573, 170, 168, 165

Ammón, Ammús, eg. Amen, Amun, lat. Ammón n. Hammón, Amun-Re, eg. bůh§ passim

Ammóneion, oasa v severozáp. části Egypta, dn. ve skupině oas Síva, Síwa v ET§ 524, 331, 322

Ammónios z Alexandreie§ 1. 256 (Ol.); 2. 150, grammatik a literát; 3. neznámého původu, 150, 149, 147, 146, ministr Alexandra Baly; 4. vyslanec Ptolemaia Auléta, 57; (jiný Ammónios zv. Sakkás z 3. st. n. l. byl novoplatónikem a autorem komentářů k Platónovi)

Ammónios z Barky, strat.§ 217

Ammónova oása§ viz Ammóneion

Amneios či Amneiás, ř. v Paflagonii, dn. Gökırmak, Modrá řeka, v TR§ 88

amnéstiá, amnestie, zapomenutí, odpuštění; první velkou evropskou po občanské válce v Athénách viz rok 403

Amnísos, viz Knóssos

Ámón z Júdy, k., s. Manasseův, o. Jóšijáhúa§ 643, 641

Amonortais§ viz Amenardis

Amorgés z Kárie, nemanž. s. Pissúthnův§ 414 - 412

Amorgés ze Skythie, k. Saků, manž. Sparetry§ 530

Amorgos, ost. v Egeidě§ 600, 322

Amos, č. Ámos, z Júdy, prorok§ 747

Ampelómé§ viz Mílétos

C. Ampius, praef. spojeneckých oddílů§ 200

Ampraki᧠viz Ambrakiá

Ampsivariové, Amsivariové, germ. národ na ř. Amisii/Emži, "lidé od Emže"§ 12

Ampúrias§ viz Emporion

Amudarja, viz Óxos

Amukkánu§ viz Amukkáni

Amúlius z Alby Longy, b. Numitorův, s. Proky Silvia§ 769

Amúlius, n. Famulus/Fábullus či Amúlius Fábullus, jeden či dva malíři Nerónovy doby, viz pod malíři

Amýklai, m. v Lakónice§ 706, 218

Amýnandros z Athamánie, k. Athamánů§ 232, 220, 209, 206, 200 - 198, 196, 192 - 188

Amyniás z Athén, též Emeiniás§ arch. 423

Amyntás z Alaband, s. Búbarův a Gýgaie, dyn.§ 512

Amyntás z Indobaktrie, k.§ 85, 75

Amyntás z Galatie, k.§ 102, 39, 36, 35, 40, 25, 42

Amyntás z Kárie (?),satr. Kappadokie§ 280

Amyntás z Makedonie§ 1. 321, s. Alexandra, Peukestova b.; 2. 309, 308, 296, o. Filippův; 3. 328, satr. Baktrie; 4. 194, z Píerie; 5. nejstarší s. Alexandra I., b. Meneláův, Perdiky II., Filippův a Alkety (II.)§ 450; 6. o. Balakra, strat. v Egyptě, 331

Amyntás z Elimeie, s. Sirrhův§ 399

králové Makedonů:§

Amyntás I.§ 545, 512, 510, 496

Amyntás II. Míkros§ 429, 394, 393, s. Filippův, bratra Perdikky II.

Amyntás III., manž. Eurydiky I., vnučky Arrhabaia Lynkéstského, matky Filippa II.§ 3999, 393, 390, 383, 382, 373, 371, 370, 368, 359

Amyntás IV.§ 359, 358, 335, 323

Amyrtaios z Egypta§ viz Amenardis

Amystis ze Sparty, běžec§ 490

Amytis z Médie, d. Astyagova, manž. Kýra II. (srov. také pod Adad-guppí)§ 550, 539, 530

Amyzón, m. v Kárii, dn. ruiny u vsi Gaffarlal v TR§ 203

anabasis, tj. „cesta vzhůru“, totiž od moře do vnitrozemí perského panství, dn. lopotná cesta někam nebo za něčím§ 401

Zřejmě nejdelší a nejzoufalejší „anabasí“ byl Čchang-čeng, „dlouhý pochod“ komunistů vedených Maem Ce-tungem v letech 1934-1935. Z obklíčení vojsk generála Čang Kai-šeka/Ťianga Ťie-š´(Jiang Jiešhi) resp. Ťianga Čung-čenga (Jiang Zhongzheng) vyrazilo 16. října 1934 86 tisíc vojáků a 35 žen z Ťaing-si (Jiangxi) a v říjnu následujícího roku dorazila pouhá desetina rudé armády po deseti tisíci kilometrech do Jen-anu (Yanan) v provincii Šen-si (Shaanxi). Do roku 1948 bylo provinční město na severu sídlem komunistického státu.

anabatai, viz pod hry olympijské a kalpé

Anáhitá, Anahita§ viz Anaítis

Anacharsis ze Skythie, jeden ze Sedmi moudrých§ 592, 668

Anaítis řec. podoba pro Anáhitá/Anahita n. Anáhiti, bohyně Médů a později Peršanů§ 210, 164, její chrám v Ekbatanách a Elymáidě, 66

Anantha Padmanabhan, Ananta Padmanabha, volený k. Kalingy§ 260

Artemis Anaítis měla chrám i u Lýdů a v Baktrách, jejíž vážnost jako bohyně Óxu přežila do hellénismu; její sochu se zlatým šatem, zlatou korunou n. tiarou s paprsky, stovkou hvězd na plášti a se čtyřiceti vydřími kůžemi Zariaspám-Baktrám věnoval Artaxerxés II., který její kult rozšířil po achajmenovské říši. Hellény byla přirovnávána i k Afrodítě, protože ve Foiníkii a Syrii splývala s Anath, v Mesopotamii s Ištarou či sumerskou Inannou (pokud to nebyla mesopotamská bohyně původem, jedna z podob Velké bohyně).

„Neposkvrněná“ bohyně patří mezi kulty ženské plodnosti, vodní bohyně a válečné, též zdraví a moudrosti, ztotožněna s planetou Venuší (jak také zní v novoperštině její jméno Nahid). V Mithrově kultu je pannou-matkou Mithrovou. Největší chrám stával v západoíránském Kangavaru. Patřila mezi hlavní kulty Armenů, Albánů a asi Ibérů pod Kavkazem a buď se po ní jmenovala armenská satrapie (nemo kraj mezi Albánií a Ibérií) Anaitiké, nebo to byl kraj sousedící mezi Kyrem a Arachem (viz 66).

Anaitios z Athén, jeden ze „30“§ 404

anaklétérie, slavnost korunovace hellénistických vladařů; srov. prótoklésia v Egyptě§ 196

Anakové, viz Dioskúrové

Anakreón z Teu, básník, gen. Anakreonta§ 600, 532, 522, 514

Anaktorion, m. v Akarnánii§ 657, 635, 433, 431, 425

analfabétismus, viz pod alfabéta

Anal-amani, k. Kúšitů§ 600, 580

Anamur, mys, viz Anemúrion

Ananélos, Ananel z rodu Sádokovců žijících v oblasti Babylónu v Naardě, též Hananeel nebo Chananiel§ 36

Ananiás, s. Oniův, b. Chalkiův, strat. Ptolemaiovců§ 106, 102

Anap᧠viz Gorgippá

anarchiá, anarchie, bezvládí, nezřízenost, země bez archónta n. epónymního archónta, viz také pod terorismus a atentát

Anarové, kelt. kmen na severu Itálie§ 223

Anartové, kelt. kmen v horním Potisí (možná: Anarové = Anartové)§ 10

Anatolie, geogr. pojem v rozsahu dn. Malé Asie§ 719, 677, 675, 644, 640, 557, 531, 449, 414, 280, 278 - 276, 261, 253, 245, 242, 237, 236, 228, 225, 223, 221, 213, 194, 131, 129, 50 atd.

Z řeckého „anatolé“, východ slunce i Východ, tur. Anadolu; srov. dále jednotlivé země a státy. Kalkem k a. je pojem Levanta, pocházející od lat. leváre, zdvihat, tedy východ slunce, poprvé v užívání ve francouzštině: označuje však země při pobřeží východního Středomoří podle větru le levant (zápdní vítr: lu ponant).

Helléni byli v klasické době vůdčím ethnikem po celém západním a velké části severního pobřeží, první města zakládali někdy kolem roku 1000 př. n. l. a po zhruba třech tisíciletích jejich přítomnost ukončila prohraná válka s Turky roku 1922 a následující mírová dohoda o výměně obyvatelstva.

Větší části dnešní Turecké republiky se rozprostírá na území, jemuž se geograficky říká Malá Asie, tradicionalisticky Anatolie. Řecké slovo anatolé znamená východ, tedy Země na východu Slunce. Pro Římany byla tato část Středomoří již součástí Asie, a tak také nazvali po roce 133 př. n. l. svou první provincii v Anatolii, bývalou říši Attalovců se sídlem v Pergamu.

Podle hellénistických kritérií však začínala Asie až za anatolským pohořím Tauros, řekněme od Syrie na východ (Seleukovci byli titulováni jako králové Asie). Když se však v šedesátých letech př. n. l. zmocnili Římané i této části světa, vznikal pro celou Anatolii geografický pojem Malá Asie.

Oficiální název provincie s hlavním městem Efesem však zůstával nadále Asia a patřily do ní historické země Frygie, Mýsie, Lýdie, Kárie, Aiolie, Iónie a Egejské ostrovy. Jméno Asia zůstalo za Diokleciána také pro o něco větší diecési, jedné z dvanácti v říši.

Do Anatolie od konce druhého tisíciletí pronikaly další indoevropské jazykové skupiny, z nichž nejvýznamnější byli Frygové. Přišli z oblasti Makedonie a kolem roku 1200 patřili do migrační vlny, která vyvrátila říši Chetitů. Assyřané je pletli dohromady se starším anatolským etnikem jménem Muški.

Od 12. století se začínají na západě Anatolie objevovat Hellénové. Podle tradičního údaje začala královláda u Frygů teprve roku 742 a moc jejich říše trvala jen do roku 679. Sídelním městem bylo Gordion a podle prvního vládce se všichni fryžští králové jmenovali Midás, Mita.

Moc Frygů zlomili Kimmerové, což je souhrnné označení ethnicky smíšených skupin neznámého původu, snad z indogermánské jazykové skupiny, kteří se kolem 1600 usadili na Krymu a jižní Ukrajině a kolem roku 775 začaly migrovat na západ a jih (zde přes Kavkaz). Plenící Kimmerové byli poraženi roku 644 Skythy a stáhli se do oblasti pozdější Armenie, kde se asimilovali v mnohoethnickém obyvatelstvu.

V téže době vzrostla moc západoanatolských Lýdů, jejichž kultovním centrem byly Sardy. Známým králem byl Gygés (678 až 643), který dokázal zvítězit nad řadou hellénských měst, ale padl v boji se Skythy.

Skythové byli spojenci Assyřanů. Roku 616 je potkal mor a byli vytlačeni z Anatolie. Se zánikem Assyřanů roku 612 zmizeli zpět za Kavkaz. Lýdové soustavně válčili s hellénskými městy, z nichž nejsilnější byl Mílétos (údajně založen již 1286).

Nejznámějším králem Lýdů byl jejich poslední domácí vládce, krézus Kroisos. Byv roku 547 poražen Kýrem, připadla celá Anatolie říši Peršanů. Ti pak nad různorodými populacemi a všelijakými dynasty Anatolie vládli ze Sard až do roku 334, kdy odtud byli vytlačeni Alexandrem Makedonským.

Po jeho smrti o jedenáct let později se stali nejsilnější mocností ve větší části Anatolie Seleukovci (až do roku 190), po nich krátce Attalovci, kteří byli římskými kolaboranty a prodlouženou rukou senátorské diplomacie. A tak se v následujících desetiletích dostala celá Anatolie pod přímou římskou správu.

Z hellénistických států Bíthýnie, Pontos, attalovské říše, Paflagonie, Galatie, Lykie, Kilikie, Kappadokie, Lykáonie a Pisidie, resp. Pamfýlie se staly provincie. Některá hellénská města zůstala autonomní, stejně tak jako několik lokálních keltských dynastů.

Římská říše v Anatolii volně přešla do byzantské: stupeň romanizace byl nepatrný, ale stmelení etnických skupin velmi pokročilo. Od 11. století n. l. se v Anatolii usidlovali turečtí Seldžukové a během dvou staletí jejich státní útvary obsadily většinu území Anatolie. Byzantský stát nevydržel a ve středu 29. května 1453 padla Konstantinopol.

Po dlouhých staletích různorodé etnické skupiny splynuly a Anatolie je půl tisíciletí tureckou. Masový exodus Řeků nastal po prohrané válce v roce 1922 a v dnešní Anatolii není národnostních problémů (odbojní Kurdové sídlí na východě TR).

Staří Hellénové nenašli v anatolském vnitrozemí zalíbení a země byla slabě kolonizována. Proto mj. nikdy nedošlo k pevnému politickému propojení hellénských států ve východním Středomoří s mateřskou Helladou či Makedonií. Těžce přístupné horské terény umožňovaly snadnou činnost pro všelijaké briganty a nezkrotná loupeživá ethnika. V polovině druhého století př. n. l. přinesl úpadek moci východních hellénistických států zesílení piraterie (viz také tam).

Základem síly kilikijských a pamfýlských pirátů byl export otroků z Kilikie a jižní části Anatolie na Délos k překupníkům, kteří zboží dále zprostředkovali na západ. Piráti se uchytili na i Krétě a v podstatě ovládali obchod celého východního Středomoří. Války s nimi nebyli Římané schopni dlouho dovést ke konci, i když zaznamenali řadu dílčích úspěchů.

S piráty skoncoval roku 67 př. n. l. až Cn. Pompeius v rámci války s Mithridátem VI. Pontským.

Tzv. turecká riviéra je vlastně pobřežím starověkých Pisidů, jednoho z mnoha anatolských národů. Protože se ale na pobřeží usazovali Foiníčané a Helléni všech kmenů, Lykové atd., část země Pisidů dostala od Hellénů název Pamfýlie, tedy »země všech kmenů«. Tento kus Anatolie neudělal nikdy díru do světa, ale byl za díru považován (stav je setrvalý). Známějšími hellénskými městy byla Fasélis, Aspendos, Sidé a Attaleia.

Od roku 102 př. n. l. byla země součástí římské provincie Kilikie, později tvořila samostatnou provincii s centrem v Attaleji, kterou založil král Attalos II. Filadelfos (159 až 138), dnešní Antalia.

Z Pamfýlie mnoho slavných lidí nepocházelo. Možná, že už tehdy to kromě koupání v kraji na nic jiného nevypadalo. Sidé navštívil v roce 190 ve válce Antiocha III. s Římany jako seleukovský nauarchos, admirál, Hannibal a buď se tu narodil (roku 159 př. n. l.), nebo tu vyrůstal Antiochos VII. Euergetés Sótér, poslední z velkých seleukovských králů (panoval 139 až 129 př. n. l.).

Baedeker z roku 1914 hovoří »o horkém, úrodném, ale nezdravém kraji« s mizerným přístavem. Dnes je Antalia střediskem mladého tureckého turistického průmyslu.

Anaxagorás z Aigíny, sochař§ 479

Anaxagorás z Athén§ arch. 5

Anaxagorás z Efesu, tyrannobijec ve své vlasti§ 324

Anaxagorás z Klázomen, filosof§ 500, 480, 432, 428, 410

další A.: jeden byl rhétórem směru Ísokratova, druhý grammatikem, ž. Zénodotovým a třetí byl sochař, který vytvořil deset soch Dia, které po Platajích věnovali Helléni r. 479.

Anaxandridás I., k. ve Spartě§ 739

Anaxandridás II., k. ve Spartě, o. Kleomena I., Leónidy I. atd.§ 560, 556, 521, 488, 480

Anaxandridés z Kameiru na Rhodu nebo z Kolofónu či Athén, autor komédií (Anax. z Delf vydal spis o pokladech uloupených z Delf)§ 346

Anaxandros ze Sparty, k.§ 690, 684, 660

Anaxarchos z Abdér, filosof§ 340

Anaxibios ze Sparty, vojenský velitel§ 389

Anaxidámos ze Sparty, k.§ 700, 650

Anaxikratés z Athén§ 1. strat., 452; 2. arch. 307; 3. arch. 279

Anaxilás či Anaxiláos ze Sparty, k.§ 739

tyranové v Rhégiu:§

Anaxilás I.§ 667

Anaxilás II.§ 494, 491, 483, 476, 467, 461

Anaximandros z Mílétu, iónský filosof (jiný A. z M. byl historikem)§ 640, 611, 585, 546

Anaximbrotos, seleuk. strat.§ 203

Anaximenés z Lampsaku, kynický filosof, rhétór a historik, ž. Zóilův a Diogena ze Sinópy, uč. Alexandra Velikého§ 380, 320

Anaximenés z Mílétu, iónský filosof§ 585, 528

Anaxippos z Athén, autor komédií§ 350

An-čchaj§ viz Aornové, Aorsové, Horní Aorsové, 128

An-kuej/Angui, k. v Kroránu, b. Weituqiho§ 128

Ancóna, přístavní m. v Pícénu, sídel. m. gallských Senonů; řec. Ánkón, kolem roku 400 založena uprchlíky ze Syrákús před Dionýsiem I. jako Hé Dórika Ankón, tj. Dórský Loket podle tvaru pohoří nad městem a hellénský charakter uchovávala ještě v císařských dobách§ není v CSD

Ancus Marcius, k. v Římě§ 640, 616, 578, 179

Andalusia, země na jihu dn. Španělska, ze Vandalitia, země Vandalů, viz, dř. Hispánia Baetica, viz tam

Andaria ze Skythie, dyn.§ 659

Ándés u Mantuy, vesnice v Západské Gallii§ 70

Andetrium, m. Delmatů, dn. Muć v HR§ 181

Ándhra, země a stát v jihových. Indii na území dn. Ándhrapradéše, dynastie a stát Ándhrů§ 600, 321, 230, 55, 22

Jména králů dynastie viz rok 22. Megasthenés znal zemi Andarů/Andarai a přisuzoval jim velkou vojenskou sílu, ačkoli byli v té době vasaly Maurjů; viz pod Sátaváhanové

Andizétiové, pannonský kmen§ 120

Andokidés z Athén§ 1. 540, 530, hrnčíř; 2. 440, 424, 393, politik; 3. s. Leógorův, nauarchos v korkýrské válce, 433

Andoleón z Paionie, dyn.§ viz Audoleón/Audóleón

Andové, lat. Andí, Andés, Andecáví, keltský národ v Gallii na dolním Ligeru/Loire, s hl. sídlem v Andés/Iúliomagus, dn. Angers§ 51

Andr-, všechna jména mohou znít také Ándr-

Andragorás z Parthie, eth. Peršan§ 1. 256, předek č. 2; 2. 256, 248, 239, 235, seleuk. satr. Parthie, pak k.

Andraimón z Pylu, oikistés Kolofónu§ 650

Andreás z Athén§ arch. 144

Andreás ze Sikyónu, tyr.§ 656, 648

Andreás ze Sparty§ 64 (Ol.)

Andriskos alias Filippos VI., k. Makedonů, údajný s. Perseův (o otcovství Filippa viz tam; o možném otcovství Odrysa Térea viz rok 177)§ 177, 155, 151, 149-146

Androbázos, ethn. Peršan, zástupce satrapy Oxyarta§ 317

Androdamás ze Samu, o. samského samovládce§ 480

Androkleidés z Théb, předák, který přijal perské peníze (jiný A. je jinak neznámý historik)§ 395

Androklés z Akarnánie, promakedonský politik§ 197

Androklés z Amathúntu na Kypru, k.§ 321

Androklés z Athén, démagógos§ 411

Androklés z Messénie, k.§ 747

Androklos či Androklés z Messénie§ 768 (Ol.)

Androklos z Athén, s. Kodrův, zřejmě totožný s Androníkem, zakladatelé Efesu§ 675, 650

Androklovci, aristokratický rod v Efesu§ 650

Andromachos z Ambrakie§ 60 (Ol.)

Andromachos z Aspendu, žoldnéř§ 217

Andromachos z Karrh, tyr.§ 53

Andromachos z Makedonie (?), Alexandrův velitel v Palaistíně§ 333

Andromachos z Tauromenia, tyr.§ 358, 345

Andromachos, s. Acháia st., o. Acháia ml., Seleukovec; alias Alexandros§ 242, 235, 223, 220

Andromenés z Korinthu§ 308, 304 (Ol.)

Androníkos§ 1. 170, seleuk. šlechtic (identický s A. z Makedonie?); 2. 149, attalovský hodnostář

Androníkos z Antissy, o. Aitólův, politik protiřímský§ 167

Androníkos z Athén§ viz Androklos z Athén

Androníkos z Boiótie§ boiótarchos 220

Androníkos z Makedonie§ 1. seleukovský velitel, 190 (srov. výše); 2. Perseův dvořan, 169

Androníkos z Kyrrhy v Makedonii, architekt§ 50

Androníkos z Olynthu, poradce Démétria I.§ 315, 312

Androníkos z Rhodu, filosof peripatu§ 40

Androníkos z Tarentu§ viz L. Lívius Andronícus

Andropompos z Athén, oikistés Lebedu§ 650

Andros/Ándros, ost. v Egeidě§ 750, 655, 654, 447, 424, 407, 308, 262, 245, 201, 199, 196, 41

Androsthenés z Makedonie (?), velitel posádky v Korinthu§ 197

Androsthenés z Gyrtóny§ thessalský tágos 187

Androsthenés z Thasu, během Alexandrova indického tažení obeplul Arabský poloostrov§ 325

Androtímos z Látóny na Krétě, o. Nearchův§ 334

Androtión z Athén, historik§ 353

An Duong, viz Thuc Phan

anekdoty, viz vtipy

Anemúrion, m. a mys na hranicích mezi Kilikií a Pamfýlií, snad souvisí s řec. anemos, vítr; dn. Anamur v TR, viz Kilikie, není v CSD

Aneroestus, Anéroestos, kelt. předák v sever. Itálii§ 232, 225

Anga, Angové, kmenový státní útvar na dol. toku Gangy; nárůdek byl Árji považován za barbarský§ 600

Angela, attický démos§ 406

ángerónália, svátek Ángeróny, viz v Bohové a jejich svátky, x.

Anglové, severogerm. kmenový svaz na území mezi Dány a Frísy, část jich migrovala do Duryňska, hlavní část po 451 n. l. do Británie, kde založili několik království, dali jméno Anglii/England a vytlačili Kelty na jz. ostrova, do Walesu§ 100

Angenidás ze Sparty§ efor epón. 426

Angkor, Angkor Vat, viz pod křesťanství („svět kolem roku 1000“).

Stavba v khmerském sídelním městu Angkoru byla věnována Višnuovi. Dokončil ji kolem roku 1150 král Surjavarman II. Buddhistický Angkor Thom, „Velký Angkor“, opodál vystavěl jeden z jeho nástupců Džajavarman VII. V té době khmerští králové vládli územím dnešní kambodže, Thajska, Laosu a jižního Vietnamu.

Kamenné vládní a sakrální budovy byly hustě obklopeny obydlími z bambusu a dřeva a tvořili největší „předprůmyslové“ osídlení, které známe. Podle satelitních snímů byla roku 2007 známa poloha 74 chrámů a asi jednoho tisíce rybníků, součást kolosálního zavlažovacího systému. Zavodňování bylo centrálně ovládáno, opravováno, rozšiřováno a řízeno panovníkem (= základ orientální despocie).

Konec angkorské civilisace zřejmě také souvisel s kanály: zmenšená populace nebyla s to zabránit jejich zanesení a rozšířila se malárie.

Anchefechonsu, wezír§ 380

Anchhór, dyn. Libů-Libyjců§ 730

Anchhór (II.), wezír§ 730

Anchialos, m. v Kilikii§ 696, 333

Anchialos, m. v Thrákii, dn. Pomorje v Bulharsku§ 559

Anchimolios n. Anchimolos ze Sparty, s. Astérův; ethn. Foniníčan (?)§ 512

Anchmaxis či Anchmachis z eg. Théb, k., nově Anchonnofris, řec. Chaonnófris§ 207, 199, 186

Anchísés z Athén§ arch. 488

Anchnesneferibre, velekněžka Ammónova kultu v eg. Thébách§ 720

L. Anicius Gallus§ 168, cos. 160

Anicius Iúliánus§ 168

Aniciové byli rodem původně plébejským, z něhož jako první vynikl L. Anicius Gallus, až se nakonec dočkali císařských hodností. Byli prvním senátorským rodem, který se přihlásil ke křesťanství někdy za vlády Konstantínových synů. Konsuly na rok 395 udělal Theodosius mladé bratry Flávia Anicia Hermogeniána Olybria s Fláviem Aniciem Probinem a od literáta Claudia Claudiána se jim dostal panegyriku v hexametrech. Byli syny Sex. Petrónia Proba s Anicií Faltonií Probou a předky chvilkových západních císařů Petrónia Máxima (455) a Flávia Anicia Olybria v letech 471-472, kdy po necelém půlroku zemřel na vodnatelnost. Jeho dcera s Placidií, dcerou Valentiniána III., Iuliána Anicia se provdala roku 479 za vysokého důstojníka Areobinda (cos. 502), který byl roku 512 v Kónstantínopoli jeden den císařem, než sám hodnost složil (jeho obrázek je v rukopisu Dioskoridova herbáře). Na Východě se stal Anicius Faustus Albínus Basilius roku 541 v Kónstantínopoli posledním necísařským titulárním konsulem dějin, viz pod konsulové a Řím.

Anisa, m. v Kappadokii§ 230

Aniensis, jedna z řím. tribuí§ 299

Anió, gen. -ónis, n. Anién, -énis (tak sabinsky), ř. v Latiu§ 367, 361, 144

Ánkón§ viz Ancóna

Ankylos z Athén§ arch. 208

Ánkýra i Ankýra, m. v Galatii, dn. Ankara, hl. m. Turecka; nevýznamné místo v kraji, kde podle jedné verse vzalo začátek pěstování víné révy, opevnili až Galatové, město postaveno až v době císařské§ 333, 276, 242, 237, 189

L. Annaeus Seneca Senior, historik a řečník§ 55

L. Annaeus Seneca Iúnior, finančník a literát; pozoruhodný tím, že v době nejtěžší senátorské nesvobody za Tiberia a Gaia dosáhl veliké obliby u dvora, také majetku, takový římský mudrující miliardář§ 4

Annibás§ viz Hannibal

Annikeris z Kýrény, kýrénaický filosof§ 399, 330, 270

Annei, jap. mýthický císař§ 585

C. Annius Luscus, legát§ 81

L. Annius Séntínus, praetor Latinského spolku§ 341

T. Annius Miló Papius/Papiánus, „démagógos“ na straně pompéjovské, aristokratické/patricijské, vůdce ozbrojené bandy, protipól plébéjské P. Clódia Pulchra; Annius se 18. listopadu 55 oženil s Faustou, dcerou diktátora Sully§ 57, 56, 52, 49, 48

T. Annius Rúfus§ praet. 131, cos. 128, stavitel via Annia

Annius Scapula, rebel cordubský§ 47

anno domini, A. D. „léta pán쓧 název křesťanského letopočtu, viz éra

anó satrapeiai§ viz Horní satrapie, stratégie

Anochás z Tarentu§ 520 (Ol.)

anolympiády, ‘protiolympiády’§ 668, 644, 364

An-si, čín.§ viz Arsak

Anšan, m. a krajina v Elamu§ 650, 639, 590, 559

Antagorás z Rhodu, epický básník§ 250

Antaios z Libye, mýthol. k., viz Tingis

Antalkidás ze Sparty, diplomat§ 427, 392, 388, 387, 371

Antandros, m. v Mýsii či Aiolidě§ 424, 410

Antandros ze Syrákús, b. Agathokleův§ 320, 319, 310, 306

Antárados§ viz Árados

Anteás z Pelly, o. Leonnatův§ 323

Anténór, rádce Priama Trojského a zakladatel Patavia, epos§ 26

Anténór z Athén, gen. –ora, sochař§ 514

Anténór z Makedonie, nauarchos§ 168

Anthe᧠viz Apollóniá v Pontu

Anthédón, m. v Palaistíně v Gazy, přejmenováno Héródem na Agrippeion§ 101, 30, 10

Anthélá, mí. u Thermopyl§ 595

Anthemión z Athén, viz Anytos z Athén

Anthémokritos z Athén, posel§ 431

Anthemús, „květnatý“, m. v Makedonii§ 510

Anthemús, m. v Orrhoéně v severozápadní Mesopotamii, též Batnai n. Batané (?) (ass. Badna a Šarug, Sarugi, tur. Sürüç, arab. Sarúdž); Anthemúsias§ 54

V jejím okolí jsou ještě v 1. st. n. l. zmiňována městečka Diospégé, Polyteleia a Stratoníkeia, o nichž ale není více nic známo. Autonomní ražba pod jménem Anthemúsión n. Anthemúsia. V imperiální době se celému kraji říkalo Anthemúsias, městu Batnai (v Traiánově době zmiňovaný arabský fýlarchos Sporakés). Na výroční veletrhy o svátcích začátkem září se ještě v polovině 4. st. n. l. sjížděli obchodníci z celého východu se zbožím z Indie a Číny (záznam k roku 354 n. l.). Theorie, že jméno B. souvisí se jménem aramajského státečku Bít Adíni, není příliš pravděpodobná.

Anthés z Triozény, oikistés Halikarnássu§ 484

Anthestérios z Athén§ arch. 157

Anthestión z Argu§ 52 (Ol.)

Anthó, dc. Amuliova§ 769

anthypatos, řec. ekvivalent lat. próconsul§

Anthologika, sc. epigramů§ 70, 40

Antialkidás z Indobaktrie, k.§ 115, 100, 95

Antibes§ viz Antipolis

antidosis, „výměna majetku“ v Athénách, relativně běžně užívané právo vyzvat bohatšího spoluobčana, aby zaplatil leitúrgii (srov. tam), pokud na ni vyzývatel neměl, nebo si vyměnit majetky; srov. také pod dluhy§ 508, 353

Antidotos z Athén§ arch. 415

Antifanés z Kiu (?), komický básník§ 408, 330

další A.: Antifanés z Bergy v polovině 4. st. složil filosofující spis o bájné zemi na Severu; A. z Makedonie, epigrammatik z doby Tiberiových a Caligulových

Antifatás z Gortyny, s. Télemnástův, v roli diplomata§ 154

Antifatés z Athén§ arch. 297

Antifémos z Lindu, oikistés Gely§ 691

Antifilos z Athén§ 1. strat., 323, 322; 2. arch. 224

Antifilos z Boiótie (jiný A. byl epigrammatike z 1. st. n. l.)§ 197, boiótarchos 196

Antifón z Rhamnúntu v Attice, sofista a řečník§ 480, 411

Antifón z Athén (jiný A. byl věštcem a zřejmě ještě jiný, nebo týž A., byl autorem spisu o snech)§ 1. arch. 418; 2. arch. 259

Antigenés z Athén§ 1. arch. 407; 2. arch. 171

Antigenés z Henny, viz Eunús z Apameie

Antigenés z Makedonie, velitel argyraspidů§ 321, 319, 317, 316

Antigoné z Makedonie, d. Filippa s Bereníkou, manž. Pyrrha I.§ 296, 295, 239

antigoneia, slavnosti§ 1. na Délu na počest Antigona II. Gonaty; tytéž slavnosti zde se jmenovaly ptolemaieie, antigoneie či stratoníkeie, 253; 2. v Acháji, 222 (na počest Antigona III. Dósóna)

Antigoneia v Bíthýnii, m.§ viz Níkaia v Bíthýnii

Antigoneia v Épeiru, m.§ 295, 230

Antigoneia na Helléspontu, m.§ viz Lýsimacheia

Antigoneia na Orontu, pozd. Antiocheia na Or.§ 308, 306, 302, pak viz Antiocheia na Orontu

Antigoneia na Chalkidice v Makedonii§ 169

Antigoneia v Syrii, m. nezn. polohy§ 51

Antigoneia v Tróadě, m.§ viz Alexandreia v Tróadě

Antigoneia, dř. Mantineia§ 222, 207 a viz Mantineia

Antigonis, ath. Fýla, gen. Antigonidy§ 307, 199

Antigonovci, makedonský aristokratický a královský rod§ 342 a viz jednotlivé vládce:

Antigonos I. Monofthalmos či Kyklóps, s. Filippův, bab. Antigunu, sansk. Amtikina§ 617, 385, 360, 337, 333, 330, 323 – 301, 253

Antigonos II. Gonatás, s. Démétria I., sanskrt.: Amtikini§ 360, 340, 321, 315, 310, 293, 292, 287 - 269, 267, 266, 262, 261, 258, 256, 255, 253, 246 - 243, 239

Antigonos III. Dósón, s. Démétria Krásného, b. Echekratův (dósón, tj. zhruba hodně slibující, slibotechna)§ 229 - 221, 180

Antigonos z Makedonie, s. Echekratův§ 180, 179

Antigonos z Makedonie§ 292 (Ol.), 288 (Ol.)

Antigonos z Galatie, kelt. velmož§ 46

Antigonos z Karystu, literát a sochař§ 239, 230

Antigonos I. z Iúdaie, k., s. Ióanna Hyrkána I., b. Aristobúla I. Iúdy§ 110, 104

Antigonos II. z Iúdaie alias Mattathiás, k., s. Aristobúla II.§ 63, 55, 49, 47, 42 - 36

Antigonos ze Syrie, s. Démétria I. Syrského a Láodiky V.§ 150

Antikeités, ř., dn. Kubáň, viz tam

Antiklés z Athén§ 1. 340 (Ol.); 2. arch. 325

Antiklés z Messénie§ 748 (Ol.)

Antikratés z Epidauru§ 600 (Ol.)

Antikratés ze Sparty, v bitvě zabil Epameinondu§ 362

Antikyra, m. ve Fókidě§ 211, 198

Antikythéra (pl.: č. Antikythéry), klasicky Aigileia n. Aigila§ viz tam a pod hodiny

Antileón z Chalkidy, tyr.§ 600

Antilibanos, pohoří v Koilé Syrii, paralelně východně běžící s Libanem, dn. Džabal libán aš-šarqí, Východní pohoří, s horou Hermonem, Džabal aš-šajch, Princova/Náčelníkova hora, hebr. Har Chermon§ 332

Antilochidés§ viz Antiochidés

Antily, Velké a Malé§ 500

Antimachos z Athén§ arch. 251

Antimachos z Élidy§ 772 (Ol.)

Antimachos z Kolofónu, autor elegií§ 400

Antimachos z Teu, epický básník, Homérův vrstevník, oblíben císařem Hadriánem, možný autor Thébaidy; srov. pod zatmění§ 750

Antimachovci, hellénská dynastie v Indobaktrii, se sídlem zřejmě v Taxilách u dn. Rávalpindí, PAK:§

Antimachos I. Theos, k.§ 190, 180

Antimachos II. Níkéforos, k.§ 165, 130, 125

Antimenidás z Mytilény, b. Alkaiův, ve vyhnanství jako žoldnéř v Iúdeji v babylónském vojsku§ 612

Antimnéstos z Chalkidy, oikistés Rhégia§ 730

Antinoos z Épeiru, protiřímský politik§ 170, 168

Antinoos, lat. Antinous, viz hérós

Antiocheia Arabis§ viz Edessa v Orrhoéně; pokud nešlo o Telu/Tellu, pozd. Antipoli a Cónstantínu

Antiocheia na Eufrátu, m. v Kommágéně, není v CSD

Antiocheia ve Frygii, pozd. Colónia Caesaréa§ 189, 19

Antiocheia v Charakéně§ viz Alexandreia v Charakéně

Antiocheia hé pros tó Chrýsorrho᧠viz Gerasa

Antiocheia na Kallirhoé§ viz Edessa v Orrhoéně

Antiocheia tú Kydnú, "na Kydnu"§ viz Tarsos

Antiocheia v Kárii§ viz Alabanda

Antiocheia epi Kragó/A. tú Kragú, v Drsné Kilikii, založena pravděpodobně Antiochem iv. Kommagénským po roce 41+, dn. u vsi Güneyköy v TR

Antiocheia v Margiáně§ viz Alexandreia v Margiáně

Antiocheia v Mygdonii§ viz Nisibis

Antiocheia na Orontu, dř. krátce Antigoneia na Or.; sídel. m. Seleukovců, zvaná i Syrská nebo A. hé epi Dafné; po vyvrácení Peršany roku 540+ Theopolis, dnes v TR§ 308, 301 - 299, 275, 245, 235, 197, 196, 192, 175, 173, 169, 163, 145, 144, 141, 129, 123, 118, 114, 113, 95, 83, 70, 69, 67, 65, 64, 51-48, 40, 36, 35, 31, 30, 20, 15, 4

Největší a nejslavnější z Ant. Seleukos Níkátór pojmenoval po svém otci jedenáct měst. Její autonomie vydržela dlouho, s přestávkou vlády císaře L. Septimia Sevéra, který z trestu za to, že držela při C. Pescenniovi Nigrovi, její území věnoval Láodikejským (autonomii obnovil jeho syn Caracalla).

V římských dobách plnila vedle Alexandrie na Nilu roli hlavního obchodního terminálu pro Východ. Po Alexandreji byla nejvýstavnějším multikulturním velkoměstem starověku a v mnohém rovněž překonávala Řím. Ještě v polovině 4. st. n. l. bylo její noční osvětlení přirovnáváno k jasu denního světla. Nikdy nedosahovala intelektuální pověsti jako metropole na Nilu, zato vynikala jako město nekonečné zábavy, tanečních a kejklířských umělců, žokejů, zdatných stavitelů. Asi roku 256 n. l. dobyta na krátko Sásánovcem Sapórem I.

Antiocheia v Persii§ 246

Osazena za Antiocha i. kolonisty z Magnésia na Maiandru, jak dokazuje nápis o hrách leukofryénejích (OGIS 233). Polohy neznámé, možná Búšehr.

Antiocheia v Píerii/tés Píeriás§ viz Arados

Antiocheia v Sittakéně (?), mezi řekami Tigridem a „Tornadotum“, neznámé polohy, není v CSD

Antiocheia Skythiá v Sogdiáně§ viz Alexandreia v Sogdiáně nebo totožné m. s Alexandrií Eschaté (?)

Antiocheia pod Taurem, viz pod Kommágéné

Antiocheia, polis v Jerúsalému§ 177, 164

Antiocheia tú Hippú v Dekapoli, aram. Susita, lat. Antiochia ad Hippum, obvykle Hippos/Hippus§ 198, 4

Pův. ptolemaiovská hraniční pevnost nad Galilejským jezerem, dnes u kibucu Ejn Gev. Jméno snad podle vrchu, na němž stála. Zničena zemětřesením roku 363, po dvaceti letech zčásti obnovena, definitivně zničena otřesy půdy roku 749 a opuštěna. 

antiocheón, kalend. měsíc ve Smyrně a Láodikeji na Lyku§ 44

Antiochidés z Athén§ arch. 435

Antiochis, několik žen ze Seleukova domu, gen. Antiochidy:§

Antiochis, d. Acháia st., manž. Attala z Tiu, m. Attala I.§ 269, 241

Antiochis I., ka Armenů§ 225, 212, 205, d. Seleuka II., manž. Xerxa Armenského

Antiochis II., ka Kappadoků§ 193, 197, 172, 163, d. Antiocha III., manž. Ariarátha IV.

Antiochos z Arkadie, vyslanec u Krále§ 367

Antiochos z Askalónu, filosof Nové Akadémie§ 130, 80, 68

Antiochos z Athén§ 1. Alkibiadův kormidelník, 407; 2. arch. 15

Antiochos z Láodikeie na Lyku, skeptický filosof§ 230

Antiochos z Makedonie, o. Seleuka I.§ 356, 308

Antiochos z Messénie, k.§ 747, 746

Antiochos z Orestidy, k.$ 429

Antiochos ze Syrákús, historik§ 450, 400

Antiochos ze Syrie§ viz Eunús

Antiochos, strat. Kilikie§ 245

Seleukovští králové:§

Antiochos I. Sótér, bab. Antíkusu/Antiuksu, sansk. Amtijoga§ 324, 310, 297, 292, 281, 279 - 277, 275, 268, 263, 261, 189, 185

Antiochos II. Theos, sanskrt.: Amtijoko§ 269, 266, 261 - 259, 257, 255, 253, 252, 247, 246, 243, 237

Antiochos Hieráx, syn Antiocha Thea§ 257, 245, 242, 241, 236, 230 – 228, 218, 137

Antiochos, s. Seleuka III. (?)§ 223

Antiochos III. Megas (tak i nápisně doložen)§ 514, 242, 226, 225, 223 - 208, 206 - 187, 160, 45

Antiochos, s. Antiocha III.§ 220, 209, 200, 197, 196, 192, 187, 169

Antiochos, s. Seleuka IV.§ 175, 170

Antiochos IV. Theos Epifanés Níkéforos§ 515, 324, 208, 198, 190, 187, 181, 175, 173-164, 155

Antiochos V. Eupatór§ 170, 166 - 162

Antiochos VI. Epifanés Dionýsos§ 152, 150, 145, 143

Antiochos VII. Euergetés Sótér vulgo Sidétés§ 208, 164, 150, 143, 141 - 138, 134, 132 - 128

Antiochos, s. Antiocha VII. s Kleopatrou Theou§ 129

Antiochos VIII. Epifanés Filométór Kalliníkos vulgo Grýpos§ 124, 123, 120, 116, 114, 113, 109, 103, 102, 96

Antiochos IX. Filopatór vulgo Kýzikénos, obklopoval se mímy a kouzelníky a miloval noční lovy lvů, pardálů a divokých prasat a rád se vystavoval nebezpečí, byl znám jako korunovaný blb§ 129, 116 - 113, 104, 96, 95

Antiochos X. Eusebés Filopatór§ 95, 83, 75, 73

Antiochos XI. Epifanés Filadelfos§ 96, 95

Antiochos XII. Epifanés Filopatór Kalliníkos vulgo Dionýsos§ 96, 88, 86, 84

Antiochos XIII. Eusebés Filadelfos Filométór vulgo Asiátikos§ 95, 83, 75, 73, 69, 65, 64

Antiochos alias Seleukos, druhý s. Antiocha X., b. Antiocha XIII.§ viz Seleukos VII. Kybiosaktés

vládcové v Kommágéně

Antiochos I. Theos Dikaios Filorhómaios Filellén, s. Mithridáta I. Kalliníka s Láodíkou VIII. Theou Filadelfos§ 98, 69, 40, 38, 37

Na hoře Nemrut či Nimrud/Nimrud dağ v dn. středním TR dal stavět chrámový komplex, hierothesion, s hrobkou ve tvaru pyramidy. Zřejmě nebyl dostavěn a ani královu kultu a kultu jeho chetitsko-persko-hellénských předků nikdy nesloužil (ačkoli se o obnovu od roku 2001 snaží jistý holandský architekt, viz pod sedm divů, kolossos). Srov. pod Kommagéné.

Antiochos II.§ 31, 29

Antiochos III.§ 20

Antiochos IV. Epifanés I.§ 20

Antiochos V. Epifanés II.§ 20

Antiochos VI. Kalliníkos§ 20

Antipás§ viz Antipatros z Idúmaie a Héródés Antipás

Antipatreia, m. jihoillyrských Dassaretů, nebo spíše sousedících hellénských Dassaretů, jednoho z épeirských kmenů chaónských§ 200

Antipatris, m. v Iúdaji, staré Chabersabá/Chabarzaba n. Kafarsaba, dn. Tel Afek§ 84, 10

Antipatros z Athén§ 1. arch. 389; 2. arch. 261

Antipatros z Épeiru§ 136 (Ol.)

Antipatros vulgo Antipás z Idúmaie§ 1. s. č. 3, s. Héródův, o. Héróda Velikého, 65 - 62, 52, 47, 56, 43, 40; 2. prvorozený s. Héródův s Dóridou, 38, 17, 12, 7, 5, 4; o. č. 1, 65

Antipatros z Kilikie, pirát§ 30

Antipatros z Kýrény, filosof§ 399

Antipatros z Malé Armenie, s. Sisidův, k.§ 111

Antipatros ze Sídónu, literát§ 100

Antipatros z Tarsu, stoický filosof§ 133, 129

Antipatros z Tyru, stoický filosof§ 50

Antipatros z Makedonie§ 1. Alexandrův místodržitel, 347, 346, 338, 336, 334, 333, 331, 330, 399, 324 -319, 302, 299, 297, 287, 246; 2. s. satrapy Asklépiodóra, 328, 318, 316, 315; 3. synovec a stratégos Antiocha III., 217, 190-189; 4. vnuk Antipatrův, s. Fily s Balakrem, 333

králové Makedonů:§

Antipatros I.§ 302, 297, 294, 293, 287

Antipatros II. Etésiás§ 280, 278

Antipolis, m. v Narbonské Gallii, dn. Antibes§ 600, 154

antisemitismus, antisionismus, filosemitismus, viz pod diaspora

Antissa, m. na Lesbu§ 676, 168, 167

Antisthenés ze Sparty, nauarchos§ 412

Antisthenés z Athén, zakladatel kynismu§ 450, 399, 365

Jiný A. byl hérákleitovec, A. z Efesu jinak neznámý a historik A. z Rhodu

Antistius, popř. Aristius, lékař v Římě§ 44

M. Antistius Labeó, právník Augústovy doby, prý sepsal pro latinu od jednoho autora rekordních čtyři sta titulů§ 50

C. Antistius, caesarovec § 42

C. Antistius Vetus, Augústův legát§ 25, cos. suff. 30, cos. 6

antistratégos, řec. ekvivalent za lat. própraetor§

Antium, m. v Latiu§ 468, 467, 348, 338, 318, 170, 41

Antón, nezn. obec na Síthónii (záměna s thess. Antrón u Málijského zálivu?)§ 700

(Iúlia) Antónia Minor, Mladší, d. M. Antónia s Octávií, Octaviánovou sestrou, manž. Neróna Claudia Drúsa (St.), m. Germánikova, Lívillina a Claudiova§ 39 - 37, 35, 12, 10, 1+

Antónia Maior, Starší, druhá d. obou uvedených§ 38, 37

Antóniá Tryfainá (i ta zvaná "Mladší"), ka v Thrákii, manž. Kotya VIII., dc. Polemóna I. s Pýthodóridou, s. Zénóna alias Artaxii III. a Polemóna II.§ 35, 10, 8, 1

Antóniás§ viz Baris v Palaistíně

Antónínovci, jeden z vladařských adoptivních rodů římských principů. Srov. např. přejmenovací kavalkádu filosofa M. Aurélia Antónína: narozen roku 121 jako  M. Annius Catilius Sevérus, o devět let později M. Annius Vérissimus (od Hadriána), při obéknutí togy v patnácti M. Annius Vérus, po adopci M. Aelius Vérus Aurélius Caesar, jako císař Imp. Caesar M. Aurélius Antónínus Augústus

Antónínus Pius, pův. T. Aurélius Fulvus Boiónius Arrius Antónínus, po adopci T. Aelius Caesar Antónínus, jako císař Imp. Caesar T. Aelius Hadriánus Antónínus Augústus Pius, nar. 86 n. l., vládl 138 až 161 (přízvisko Pius prý dostal proto, že uchoval Hadriánovi pocty, které mu senát odepíral, nebo že byl opravdu zbožný). Byl to zřejmě jediný z římských vladařů, na němž nelpí lidská krev, nepochybně jednička římských císařských dějin: říše dosáhla největšího územního rozsahu, všude mír a klid, v Městu liberální k občanům§ 17

M. Antónius Gniphó, učitel řečnictví & grammatiky§114, 64, 50

C. Antónius, tr. pl.§ 71

Q. Antónius Balbus§ 83

C. Antónius Hybrida§ 72, 70, cos. 63, 61 - 60, 28

L. Antónius Pietás, b. triumvirův§ cos. 41

C. Antónius, b. triumvirův§ 49, 43

M. Antónius, triumvir, s. M. Antónia Crétika, manž. Fadie, Antónie, Fulvie, Octávie a Kleopatry, o. Antylla a Iulla Antónia, dalších dvou Antónií, Alexandra, Kleopatry a Ptolemaia§ 286, 83, 74, 71, 64, 55, 50, 74, 70, 47 - 30, 26, 25, 12, 8, 4, 1+; cos. v letech 44, 34 a 31

M. Antónius, s. triumvirův§ viz Antyllos

M. Antónius Créticus, o. triumvirův§ praet. 74, 71, 69

M. Antónius, o. praet. roku 74§ praet. 103, cos. 99, cens. 98, 143, 87

M'. Antónius, spiklenec proti Sertoriovi§ 72

Iullus Antónius, s. triumvirův§ 40, 30, 2

Antónius Músa, lékař§ 23

Antové, Antai, Antes, Antae, obyvatelstvo kolem 3. století n. l. severně od Azova, od 4. století mezi Dněprem a Donem, v 6. století mezi Prutem a Dněprem§ viz pod Venetové

Bývají pokládáni za Slovany, čemuž ale neodpovídá jméno. Mohou být příbuzní Alanů či Sarmatů a původně nomádský kmenový svaz se mohl změnit v sedláky po smíšení se slovenským okolím. Porazili a podrobili je Gotové, kteří zabili jejich vládce jménem Boz.

Roku 518 vpadli poprvé na východořímské území, roku 533 vedli válku se Slovany/Sklabénoi, Sklavéní, roku 545 byli jako římští spojenci usazeni v Thrákii na Dunaji. Kolem roku 560 byli v oblastech mezi Dněprem a Donem porobeni Avary a roku 602 byli jimi znovu poraženi. S poslední zmínkou z roku 612 (zahrnuti mezi národy, kteří nemají bílou pleť) mizejí z dějin.

Antrón, mí. a dř. obec v Thessalii u Málijského zálivu, srov. u Antón§ 185, 171

Antu(m), sumerobabylónská bohyně, choť boha Anu§ 244

Antyllos, vlast. jménem M. Antónius, prvorozený s. triumvirův§ 35, 31, 30

Jiný An. byl ve 3. st. chirurg, autor nedochovaného spisu o léčení (uchovány jen citace u Oreibasia Sardiana z Pergamu, lat. Oribasius, který zemřel roku 403 n. l.), viz v indexu pod lékaři.

Anu(m), sumerobabylónský bůh, nejvíce ctěn v Uruku, ztotožňován s aram. Bá´alem Šamínem§ 244

Anu-uballit z Uruku, hodnostář§ 244

Anu-uballit alias Kefalón z Uruku, hodnostář§ 202

Anula, zlá ka na Cejlonu§ 59 a s. v. ženy

Anurádhapura, m. v sever. části Cejlonu, sídelní město sinhalského království od 4. st. př. n. l. do 10. st. n. l.§ 450, 245, 101

A. znamená buď „Město příznivého hvězdného postavení“ n. pochází od ministra Vidžaje Anurádha. Král Pandukábhaja, viz rok 450, A. rozdělil do čtvrtí podle kast. největším ze stavitelů byl Dutthagámaní, po němž zůstal i kamenný žlab pro tisíc porcí karí. Roku 993 n. l. město vypálil čólský vládce Rádžarádž I. a A. byla postupně opuštěna.

O Ruhuně a obecně Cejlonu viz tam.

An-wang z Čou, čín. císař§ 402, 376

Anxur, pozd. Tarracína nebo Tarracínae, m. v Latiu§ 406, 402 - 400, 397, 329

Anyté z Tegey, básnířka§ 300

Anytos z Athén, s. Anthemiónův, démokratický politik§ 399

Vedle básníka Meléta a řečníka Lykóna jeden ze žalobců Sókratových, a to zřejmě ten nejvlivnější, boháč, spolubojovník Thrasybúlův za obnovení démokracie proti Třiceti, nepřítel sofistů; v době, kdy Athéňané koncem peloponnéské války u Pylu podporovali Messéňany (409), byl z údajné zrady doma obžalován a jako první v dějinách (Evropy) prý podplatil soudce [kdo něco podobného učinil jako první u Římanů, není tradováno]; po Sókratově smrti byl A. rovněž souzen a popraven.

Placení občanských losovaných soudců zavedl Periklés a prý tím zhoršil úroveň soudnictví. Lidé se totiž ucházeli o místo spíše pro plat než pro čest. Tehdy se poprvé v Athénách objevila korupce soudců. Prvním, kdo podplácel, byl Anytos, roku 409 stratégos s úkolem znovu se zmocnit Pylu. Protože se mu to nepovedlo, byl obviněn, ale podařilo se mu soudce podplatit.

Anzazé z Elymáidy, ka§ 78

Aóos§ viz Asnáos

Aornis, Aornos, h. v Hindúkuši v Kóféně, dnes Pír Sar(ái) ve Svátu/Swatu§ 327

Aorsové či Aornové§ viz Alánové

Aosta§ viz (Colónia) Augústa Praetoria

Apamá či Apamé z Megalopole, manž. Amýnadra Akarnánského§ 192

Apamé z Persie, dc. Artaxerxa II., manž. Farnabázova, m. Artabáza§ 387

Apamá, královny ze Seleukova či Antigonova domu:§

Apamá I., d. Spitamenova, manž. Seleuka I.§ 324, 281

Apamá II., d. Antiocha I., manž. Magova§ 299, 279, 261, 258

Apamá III., d. Démétria II. Makedonského se Stratoníkou II., manž. Prúsiy I.§ 239, 235

Apamá IV., d. Filippa V., ses. Perseova, manž. Prúsiy II.§ 212, 177, 167, 149

Apamá, dc. Prúsiy II. s Apamou IV., manž. Diégyla§ 167

Apameia v Bíthýnii, předtím Myrlei᧠202

Apameia na Eufrátu§ viz Zeugma

Apameia na Maiandru ve Frygii, zvaná Kíbótos, založena Antiochem I. na počest své matky s obyvateli okolních obcí, též starých Kelain, viz tam§ 190 - 188, 88

Apameia na Orontu, starším jménem Pella (?), viz tam, dn. Afamia v SYR, hl. říšské garnisonní m.§ 308, 301, 285, 281, 275, 162, 145, 141, 138, 137, 129, 63, 46, 43, 40, 30

Apameia v Rhagiáně, hé Rhagiáné/pros Rhagais, m. v Médii§ 301

Apameia na Selláiu, bab. Silchu, nezn. polohy v Súsiáně či lépe Meséně/Charakéně (nebo až později; možné jsou i dvě Apameie v regionu, súsiánská a mesénská, oblast dn. Basry)§ 246, 141

Apameia v Sittakéně, na Tigridu (?), založena Antiochem i.§ 246, 141

Apasiakové/Apaskové, Apa-sakové neboli "Vodní Sakové", srov. tam, kočující v kraji jižně od Aralu§ 237, 209, 170

apatúrie, viz pod Bohové a jejich svátky

Apatúrios, kelt. žoldnéř§ 223

Ápeiros§ viz Épeiros

Apellaios z Élidy§ 540 (Ol.)

Apellés z Kolofónu nebo Kóu, malíř§ 350, 325

Apellés z Makedonie§ 1. poručník Filippa  V., 221, 218; 2. maked. vyslanec u Spolku Achájů, 182, 179

Apellés ze Syrákús, strat.§ 453

Apellés, seleuk. král. úředník§ 166

jiný A. či Apellás: skeptický filosof a další A. proslul jako tragéd s krásným hlasem za Caliguly

Apellikón z Teu, peripatetik, knihomol a nauarch§ 88, 84 a viz pod školy, peripatos

Apémantos, viz Tímón Mísanthrópos

Apenniny, Ápennínus mons, hl. italské pohoří, za jehož nejjiž. místo považovali staří Prómunturium Leucopetrae§ 524, 396, 289

apéné, čtyřkolový vůz, sportovní disciplína§ 500

Apia z Argu, též Apéga n. Agapéna, manž. Nábidova, ses. Pýthagorova§ 198

Apícius, labužník za republiky§ 105
O známé kuchařské knize, o M. Gaviovi A. a o A. za Traiána viz pod kuchařství.
Apiolae, m. v Latiu, asi na dn. Monte Savello§ 585
Apiru, ´Apiru, viz Iúdaiá

apoforá, viz tribut

apoikiá, apoikie, osada, kolonie (posílením ap. je epoikiá, viz), srov. pod kolonisace§ 679, 663

Apoikos z Athén, kolonisoval Teós§ 650

apoklétoi, "vyvolení", stálá sněmovní rada Aitólů§ 367

Apolexis z Athén§ 1. arch. 21; 2. arch. 8

Apollinopolis Magna, eg. Behdet§ viz Edfú v Egyptě

Apollodóros z Amfipole, stratégos Alexandrův§ 331, 324

Apollodóros z Artemity, historik§ 256, 50

Apollodóros z Athén§ 1. malíř, 420; 2. žoldnéř, 340; 3. arch. 430; 4. arch. 319; 5. arch. 350; 6. arch. 204; 7. protiřímský politik, 192; 8. arch. 80; 9. historik, grammatik, učenec, 776, 180, 120

Apollodóros z Karystu, básník Nové komédie§ 290

Apollodóros z Kassandreie, tyr.§ 569, 278 - 276, 149

Apollodóros z Pergamu, řečník attického stylu§ 104, 100, 22

Apollodóros ze Sídónu, o. ptolemaiovského nauarcha§ 286

Apollodóros Képotyrannos, tj. Vládce Zahrady, epikúrik§ 250

Apollodóros§ 1. 220, satr. Súsiány; 2. 107, strat. Kypru

Další A. byl mathematik, A. z Damašku byl architektem, který stavěl Traiánovo forum, pro císaře postavil opevnění, most přes Dunaj u „Železných vrat“ r. 104 n. l. a tzv. Traiánovy lázně, stavěl betonové oblouky a za Hadriána byl usmrcen; další A. byl ž. Sókratovým přítomný učitelově smrti a A. z Kýziku je blíže neznámý filosofický autor.

Apollodotos I. Filopatór Megas Sótér, k. v Indobaktrii§ 130, 115, 95

 

Apollodotos II., k. v Baktrii§ 130

Apollodotos, strat. Gazánských, b. Lýsimachův§ 96

Apollofanés Sótér, k. v Indobaktrii§ 95, 85

Apollofanés§ 1. 325, satr. Gedrósie a Oreitů; 2. 38, 36, nauarchos S. Pompeia (jiný A. byl stoický filosof)

Apollofanés ze Seleukeie Syrské, osobní lékař Antiocha III.§ 220

Apollogenés z Athén§ arch. 34

Apollokratés ze Syrákús, syn Dionýsia II.§ 356, 354, 347

Apollón, gen. –óna, bůh a jeho podoby a věštírny, srov. pod Dréros§ 742, 676, 650, 609, 568, 595, 548, 541, 522, 507, 480, 478, 433 - 431 (Apolló Medicus/později Sosiánus v Římě), 424 (v Déliu), 419 (Pýthijský), 405, 394, 373, 370, 367 (Thermios), 353, 346, 336, 330, 281, 279, 262, 250, 245, 216, 212, 191, 190, 179 (Apolló Medicus v Římě), 178 (v Didymách), 166 a 41 (Dafné u Antiocheie), 156 (u Pergama), 138 (delfský), 101 (v Gáze), 72 (v Apollónii Pontské), 65 (v Askalónu), 31, 29 (Aktijský a v Dafné), 28 (na Palátínu)

Apolloniá v Apollóniátidě, m.§ 220

Apolloniá na Chalkidice, m.§ 383, 381

Apolloniá v Illyrii, m., dn. Pojan v AL§ 620, 600, 314 - 311, 282, 272, 266, 229, 228, 214, 206, 200, 199, 191, 190, 188, 171, 168, 158, 75, 48, 44

Apolloniá na Krétě, m.§ 460, 390, 197

Apolloniá Sozúsa, m. v Kyrénaice, arab. Marsa Súsa§ 322, 250, 96

Apolloniá v Thrákii na Pontu, Apollóniá Pontika, pozd. Sozópolis, dn. Sozopol v BG, srov. pod Sedm divů, kolossos§ 609, 559, 313, 72, 60

Apolloniá v Apollóniátidě n. Assyrii, m.§ 460, 390, 197

Apollóniátis, již. část bývalého kmenového území Assyrie, seleuk. satrapie§ 606, 220, 141, 50

Sittakéné, její část, bývá pokládána za druhé jméno pro A., jejíž hlavním m. byla Artemity, pozd. Chalasar.

Apollónidás ze Sikyónu, promakedonský politik§ 170

Apollónidés z Chiu, tyr.§ 332

Apollónidés z Olynthu, démagógos§ 349

Apollónidés§ 1. jízdní velitel v Alexandrově vojsku a u Eumenea, 320; 2. Kassandrův velitel, 315 (jiný A. z Níkaie byl skeptickým filosofem v době Tiberiově)

Apolloníkos (?), Apollóníkiás (?), viz pod Agathón

Apollónios§ 1. 331, satr. v Libyi; 2. 180, zvaný Eidografos, bibliothekários alexandrijského Múseia; 3. s. Thraseův, 182, 175, 173, seleuk. aristokrat a strat., asi jiný od č. 4; 4. 166, 147, seleuk. strat., cf. č. 3; 5. 399, zv. Kronos, filosof megarské školy; 6. sochař, 507; 7. úspěšný dioikétés Ptolemaia Filadelfa, 252

Apollónios Molón z Alaband, učitel řečnictví§ 78, 75

Apollónios z Alexandreie, zv. Rhodios, básník a knihovník Múseia (jiný A., jehož vlastí skutečně byl Rhodos, a také působil v Alex., byl geómetr)§ 246

Apollónios z Kitia, autor lékařských spisů§ 50

Apollónios z Pantikapaia, syn Leukóna I.§ 349

Apollónios z Pergé, mathematik§ 200

Apollónios z Trall, sochař§ 150

Apollónios z Tyan, novopýthagorik§ 170

Apollónios ze Zénodotia, arab. šejk§ 54

Apollónios, zrádný otrok kampánský§ 104

Apollónis z Kýziku, d. Athénaiova, manž. Attala I., jako ka Apollónis Eusebés§ 301, 241, 197

Apollónopolis he megalé, lat. Apollinopolis magna§ viz pod Edfú

Attalos po ní pojmenoval v Lýdii založené město. Apollónidu později Attalovci synoikismy rozšířili o osadu Hyrkánů, Mossynů a seleukovských Makedonů, viz rok 17+

apotheosa, viz bůh, božské pocty

Appius§ viz Attius

Appúašu z Pirindu, dyn.§ 557

Apúléios/Apuleius, lúsítánský bandita§ 141

L. Ápuléius/Appuléius, o psaní jména viz zde níže, tr. pl.§ 391

M. Appuléius§ cos. 20

S. Appuléius (viz Áp., níže)§ cos. 29, 26

Q. Ápuléius Pansa§ cos. 300

L. Ápuléius Sáturnínus§ 103, tr. pleb. 100

(v obou případech je možné i Appuléius, viz zde výše, nikoli však u literáta Ápuléia z Madaury, zemř. c. 180 n. l.)

Apráča, Apráčarádžové, Apráčapura, indoskytská dynastie a jejich město§ 170 a v indexu s. v. Sakové

Aprágopolis, o.§ viz Capreae

Apriés z Egypta, k.§ viz Wahjebré

Cn. Aprónius, rvavý aedil§ 266

Apsandros z Athén§ arch. 703

Apséfión z Athén, též Afepsión§ arch. 469

Apseudés z Athén§ arch. 433

Apsinthové, thrácký kmen§ 560

Aptera, m. na Krétě§ 220

Apuánové, ligurský kmen, podle nich Apuánské Alpy, proslulé mramorem, srov. pod Lúna a Ligurové§ 186-185, 180, 177, 155

Ápulia, Ápulové, i Ápúlové, Ápúlia, dnes La Puglia, č. zaběhlé Apulie, země a jihoitalský národ; srov. Iápygie§ 349, 325, 323, 319, 318, 317, 315, 314, 297, 292, 291, 269, 217, 210, 207, 185, 182, 72, 65, 7

Dělili se na Peuketie/Peucetií (též zvaní Poediculí) a na Daunie/Daunií.

Apulum, řec. Apulon, m. v Dakii§ 10

Za maďarské vlády nad Sedmihradskem se podle staršího slovanského názvu Belograd jmenovalo Gyulafehérvár, něm. Weißburg (habsb. Karlsburg), rum. Alba Iulia.

L. Apustius§ 200, praet. 199

L. Apustius Fulló§ cos. 226