Bohové a svátky XIIII. (theogonie)

 

c. Theogoniá čili Původ bohů

 

Generace

hellénských bohů podle Hésioda

 

Žijí od nás nebešťané hodně daleko: básník praví, že kovadlina by od nich na Zemi padala devět dnů a nocí a stejně dlouho je ze zemského povrchu do Tartaru.

 

1. Éra prasvětová (první a druhá generace)

 

Z nekonečného vesmíru jménem Chaos (1. generace) povstali Gaia/Gá či Gé, Země, nekonečná propast pod povrchem země Tartaros, později věznitel poražených Títánů, a vším pronikající láska Erós (všichni 2. generace).

Není zaznamenáno, že by Erós měl potomky. Podle pozdějších mýthů je věčně mladým synem Afrodíty s Areem a jeho manželkou se prý stala smrtelná Psýché, která z Afrodíty udělala babičku, neboť jejich dcerou je Hédoné/Rozkoš. Psýše věnoval Zeus nesmrtelnost.

 

Chaos zrodil sám od sebe Nyx/Noc, nebo zplodila sebe sama, a věčnou vesmírnou tmu Erebos (srov. s akkadským erébu, tj. vstoupit, o slunci zapadnout; oba 2. generace).

Noc později bojovala po boku Olympanů proti Gigantům a jako jediná z generací bohů prasvěta smí na Olympos. Sama ze sebe zplodila čistý vzduch a prostor nad mraky Aithér, Thanatos/Smrt se železným srdcem a černými křídly, Hémerá/Den (viz dole u Éós z 5. generace), Hypnos/Spánek (viz dole 6. generace), Oneiroi/Sny, tři Hesperidky/Hesperides, tři Moiry/Sudičky Klóthó, Lachesis a Atropos, bohyni násilné smrti a zmaru Kér, bohyni odplaty Nemesis, klamu a šalby Apaté, náklonnosti Filotés, pomluvy a hlouposti Mómos, personifikované stáří Gérás a Svár/Eris (vše 3. generace).

Hesperidky Aiglé, Erychteia a Hesperethúsa jsou podle jiné tradice dcerami Noci s mnohem mladším Títánem Atlantem. S obludím hadem Ládónem (viz níže u 4. generace) střežily Héřina zlatá jablka, svatební dar Gaie vnučce. Spor o jedno z nich, které mělo připadnout nejhezčí z bohyň a rozsoudit hádku měl smrtelník, vedl mnohem později, ve 12. století, k trojské válce.

Podle jiné tradice je Nyx také matkou Erínýí, viz níže.

 

Homéros zmiňuje pouze jednu bohyni údělu Moiru. Bývá pokládána za dceru Dia s Themidou, srov. níže. Bohyní ovlivňující lidský osud je Aisá.

 

Z Eridy bez otce povstala námaha a práce/Ponos, Zapomnění/Léthé, zosobněný hlad, bolest, vraždy a mužská smrt v bitvě, zkáza a neštěstí/Áté (podle Homéra dcera Nykty s Diem) spory, pomluvy, chromé a šilhavé hádky/Lítai, nezákonnost/Dysnomiá, zkáza a přísahu (4. generace).

 

2. Éra Úranova, prvního vládce nebes, a Títánů (třetí a čtvrtá generace)

 

Dětmi sourozenců Země a Tartaru je sopečný žár a rozžhavený vzduch Tyfóeus/Týfón či Týfós (3. generace), nejmladší z dětí země, stohlavá dračí obluda plivající oheň; z Diem poraženého a navždy u svého otce Tartara zavřeného Týfóna vznikla část větrů (srov. níže; 4. generace).

 

Země ze sebe zrodila Úrana a Pontos (3. generace).

 

Se svým synem Úranem má Země dvanáct dětí, šest bohů a šest bohyň (paritu okopírují později Olympané) a říká se jim Títáni (všichni 4. generace): nejstarší z nich je Ókeanos, vládce vod kolem země (stál na Diově straně ve válce proti svému bratru Kronovi), Koios, Kreios/Kríos, Hyperíón, Iápetos a Kronos, Theia, Rheá/Rheié, Mnémosyné, Foibé, Themis (podle jedné z versí jsou jejími dětmi s mladším Diem Hóry a Moiry, srov. výše) a Téthys (za války Dia s jejími sourozenci ukryla u sebe Héru).

Vedle Títánů prabozi zplodili ještě jednooké Kyklópy jménem Steropás, Brontés a Argés, a padesátihlavé a storuké obry Hekatoncheiry jménem Kottos, Bryareós a Gyés/Gygés.

Jiný obludný Briareós byl synem Poseidóna.

 

Úranos, první z nesmrtelných, kdo usurpoval moc na nebesích, obludy nesnášel a všechny zavřel. Matka Země stvořila železný srp a z Títánů ke vzpouře přemluvila pouze Krona, nejmladšího z Úranových synů. Kronos otci uťal srpem přirození a převzal od něho vládu na nebi.

Z krve Úranovy (3. generace) po vzpouře Kronově (4. generace) dopadem na Zemi povstaly tři trestající a hyperspravedlné Erínýe (sg. Erínýs) jménem Alléktó, Tísifoné a Megairá, ochránkyně chudých a bezmocných, a Giganti, z Úranova přirození Afrodíté, viz však níže pod Ókeanovnami (vše 5. generace). Jejím synem se smrtelným Anchísem byl Aineás (6. generace, prapředek Římanů). Afrodítiným olympským manželem je Héfaistos, syn Héřin.

Giganty, Gigantes, vyprovokovala Gaia ke vzpouře proti svému vnukovi Diovi, protože srazil jejího syna Krona do Tartaru. Vypravili se ze svého sídla na chalkidické Palléně proti Olympu, tzv. gigantomachiá. Měli od ní bylinu proti božskými zbraním Olympanů, nikoli však zbraním smrtelníků (Héráklés v bojovém nasazení).

Z poražených bývají jmenováni Giganti: Alkyoneus, Klytios, Enkelados, Polybás, Porfyrión, Pallás (není totožný s Títánem), jehož kůži má Athéna na pancíři.

Dle Homéra je Afrodíté dcerou Dia a Dióny, viz níže u Ókeanoven, za manžela má Area (srov. výše) a má s ním pět dětí: Eróta, Anteróta, Deima, Foba a Harmonii. S Dionýsem má Afrodíté syna Priápa, bůžka plodnosti.

 

Dětmi Země se svým synem Pontem (3. generace) jsou věštecký mořský bůh sídlící mezi Samothrákou a Imbrem Néreus, Thaumás a Forkýs a dcera Kétó (4. generace).

Podle jiné tradice je Néreus synem Ókeana a Téthye.

Dcerou Pontu se svou ošklivou a starou od narození sestrou Kétó je Eurybiá (5. generace).

 

Dětmi Nérea s Ókeanovou dcerou Dóridou jsou Néreovny či Néreidy, podle někoho padesát, Homéros jich vypočítává čtyřicet čtyři, Hésiodos jmenuje: Eukranté, Plótó, Sáó, Amfitríté (manželka Poseidónova), Eudóré, Galéné, Glauké, Speió, Halié, Kýmothoé, Thetis (choť Pélea z Fthíe, matka Achilleova), Erató, Pásitheá, Euníké, Agaué, Eulimené, Melité, Ferúsa, Dynamené, Dótó, Prótó, Nésaiá, Aktaiá, Prótomedeia, Panopé, Dóris, Galateia, Hipponoé, Hippothoé, Kýmodoké, Kýmatolégé, Halimédé, Éioné, Kýmó, Glaukonomé, Pontoporeia, Leiagoré, Euagoré, Láomedeia, Púlynoé, Autonoé, Lýsianassa, Euarné, Psamathé, Menippé, Eupompé, Themistó, Pronoé, Nésó.

Néreovna Psamathé (srov. dole) se provdala za Aiaka, Diova syna s Aigínou, (jejich synem byl Fókos), a její sestra Thetis za Pélea Fthíjského. Jejich synem byl Achilleus (7. generace).

 

Néreův bratr Thaumás má s Ókeanovnou Élektrou dcery Íris, duhu a vedle Herma poselkyni Dia a Olympanů, která zůstává svobodnou, a dvě Harpyje Aelló a Ókypeté, ošklivé poloptáky-položeny otravující lidi (u Homéra je více Harpyjí, ale jmenována je pouze Podargé, Rychlonohá; později literáti vymysleli třetí sestru; všechny Thaumantovy děti patří do 6. generace bohů).

 

Sourozenci Forkýs a Kétó (4. generace) zplodili obludného nikdy nespícího hada Ládóna (viz výše u Hesperidek), dvě od mlada staré a šedivé Graie s jedním zubem a okem pro všechny jménem Pemfrédó/Pemfrédó a Enýó (pozdější tradice přidává třetí Deinó) a tři Gorgony („Se strnulým pohledem“, sg. Gorgó, nesmrtelné Sthennó a Euryalé, smrtelná Medúsa) – všichni 5. generace.

Jiná tradice přičítá Forkýovi a Kétó rodičství nymfy Thoósy, matky Poseidónova syna Polyféma, jednoho z Kyklópů (viz ale výše).

Z Medúsy zabité Perseem, synem Dia s Danaé, dcerou Akrisia, krále v Argu, povstal nebeský okřídlený kůň Pégasos a obr Chrýsáór (6. generace).

Jeho synem s Ókeanovnou Kallirhoé byl třítělý Géryonéus/Géryón či Géryonés (7. generace), zabitý Hérákleem, a polohad-položena Echidna. S Týfónem zrodila psa Ortha, tříhlavého psa-strážce podsvětí Kerbera, lernskou Hydru, zabitou Hérákleem, lykijskou Chimairu a thébskou Sfingu přemoženou intelektem Oidipovým (8. generace). Se svým synem Orthem měla Echidná nemejského lva (9. generace), zabitého rovněž Hérákleem.

Jakým rodičům patřila upíří obluda Empúsa s jedinou nohou (oslí) ze zvěřince Hekaty, přepadávající noční pocestné, není známo.


Títáni a jejich rod

 

Sourozenci Ókeanos a Téthys (4. generace) stvořili všechny řeky (muže) a prameny (ženy) včetně bohyně šťastného osudu a náhody Tyché vychovatelky Plúta a Eiréné, Bohatství a Míru, a podsvětní řeky Styx, celkem tři tisíce Ókeanoven a Ókeanovců (5. generace); vodní nymfy mají úhrnné jméno Náiady/Náiades či Néiades.

Hésiodos jménem uvádí: Alfeios, Neilos, Istros, Eridanos/Pád, Maiandros, Strýmón, Achelóos, Fasis, Rhésos, Rhodios, Nessos, Heptaporos, Haliakmón, Gráníkos, Aisépos, Hermos, Péneios, Simoeis, Kaíkos, Sangarios, Parthenios, Ládón, Ardéskos, Euénos, Skamandros.

Admété, Peithó, Ianthé, Élektrá, Úraniá, Dóris, Prymnó, Klymené, Kallirhoé, Rhodeia, Hippó, Klytié, Peisithoé, Idyia, Zeuxó, Pléxauré, Galaxauré, Dióné, Polydóré, Mélibosis, Thoé, Kerkéis, Plútó, Perséis, Ianeira, Akasté, Xanthé, Patraié, Menesthó, Métis, Európé, Eurynomé, Telestó, Asié, Chrýséis, Kalypsó, Ókyrhoé, Amfiró, Eudóré, Tyché a Styx.

V jiné tradici udělal Zeus bohyni deště Dióné, Ókeanovu nebo Atlantovu dceru, matkou Afrodíty, viz však výše.

 

Dětmi sourozenců Theie a Hyperíóna jsou Hélios, Seléné a Heós/Éós (s níž později splynula starší Hémerá ze 3. generace), bohové slunce, měsíce a úsvitu (5. generace).

Éós je dvakrát provdaná. S Títánem Astraiem zplodila hvězdy a některé větry (viz níže). Před druhým chotěm Tithónem, synem trojského krále Láomedonta, měla milence Melampoda, Kleitova syna, Kefala a lovce Óríóna,syna Poseidónova a Euryaly (zastřeleného Artemidou nebo jejím bratrem).

Tithónos, král Aithiopů, sice dostal od své ženy na Diovi vyprošenou nesmrtelnost, nikoli však věčné mládí a scvrkl se na cvrčka, měl s Éós syna v bronzové zbroji Memnóna, krále Aithiopů, zabitého před Troiou Achilleem, a Émathióna (který naopak nijak nevynikl; oba 6. generace).

Éóin syn s Kefalem je Faethón (7. generace). Kefalos je syn Herma a Hersy, dcery prvního athénského krále Kekropa.

Podle mladší tradice je Faethón synem Hélia s Klymenou, Persinou sestrou. Kefalos naopak zůstal věrný manželce Prokris, ale jejich příběh tragicky ukončilo nedorozumění.

Faethontovy sestry se jmenují Héliovny/Héliades, z jejichž slz po bratrově smrti vznikl jantar.

 

Dětmi Hélia s Ókeanovnou Perséis/Persé (5. generace) je na východu král v Kolchidě Aiétés a na západu kouzelnice Kirké (6. generace), Aiétovou dcerou s Ókeanovnou Idyié je Médeiá (7. generace), synem Médeie s Iásónem z Iólku, synem Aisónovým, je Médeios (8. generace), vychovávaný Cheirónem, synem Krona a Ókeanovny Filyry.

Héliova dcera Kirké měla s ithackým králem Odysseem Agria, Latína a Télegona, vládce Tyrhénů (7. generace). Podle italské tradice byl Latínos synem Fauna a Fauny či Mariky a podle nehomérovské tradice je Télegonos synem Odyssea s Kirké, nevědomý otcovrah a manžel Pénelopy, otec Ítala. - Toto stemma je původní hésiodovské, nikoli součást římské propagandy!

Odysseus s Ókeanovnou Kallipsó zplodil Nausithoa a Nausinoa.

 

S nymfou Neairou má Hélios dcery Faethúsu a Lampetii hlídající jeho stáda na Sicílii.

Podle Rhodských byl Hélios ženat s Rhodou, dcerou Poseidónovou, a podle ní pojmenoval pevninu, kterou ze dna moře pro sebe vynesl na světlo.

 

Seléné byla beznadějně zamilována do Endymióna spícího v jeskyni na úpatí Latmu a je stále bezdětná. Podle Homéra měl Zeus se Selénou dceru Pandeiu, velkou krasavici, jinak neznámou.

 

Dětmi Títána Kreia (4. generace) s Eurybií, dcerou Pontu, (5. generace) jsou poražení účastníci gigantomachie Astraios, Pallás a Persés (5. generace; srov. zde níže).

Dětmi Astraia s Éós jsou hvězdy a větry Zefyros (západní; měl pouze aféru s Apollónovým miláčkem, Sparťanem Hyakinthem, sám bezdětný), Boreás (severní; jeho manželkou je Óreithyie, dcera athénského krále Erechthea a mají okřídlené syny a Argonauty Kalaida a Zéta a dceru Kleopatru provdanou zprvu za thráckého vládce Fínea, syna sídónského Agénora, bratra Európy) a bezdětný jižní Notos (všichni 6. generace).

Dětmi Pallantovým s Ókeanovnou Stygou je Níké, Zélos/Ctižádost, Kratos/Moc a Biá/Síla (6. generace), všechni z doprovodu Diova (Níké bojovala proti kronovcům na straně Diově po boku svého dědy Ókeana a matkou Stygou).

 

Títánští sourozenci Koios, po válce Diem vsazen do Tartaru, a Foibé (4. generace) mají Létó, matku boha slunce a světla Apollóna, šéfa Mús, a panenské bohyně lovu Artemidy, obou dětí Diových, Asteriu provdanou za Kreiova Persa (srov. zde výše) a Hekaté jíž dal Zeus podíl na všech mocných darech po Úranovi (všichni 5. generace).

Hekaté má několik podob, vládne nočním příšerám, ukazuje se jako trojhlavá se třemi těly, je bohyní měsíce, porodu a tajemných sil, také křižovatek a kouzelníků. Hekaté nemá potomků.

Apollón měl řadu přítelkyň, také smrtelnic, ale ženy se mu vyhýbají. Jeho lásky ke smrtelným ženám skončily tragicky. S nymfou Kalliopé měl smrtelného syna Orfea (6. generace), s nymfou Korónis Asklépia, léčitele bohů i lidí, s nymfou Kýrénou Aristaia, který lidi naučil včelařství a chovu dobytka, jak se praví ve starých rodokmenech. Hymén čili Sňatek je prý Apollónovým synem s některou z Mús.

Na zimu bůh světla odjížděl na sever mezi Hyperboreje.

 

Títán Iápetos (4. generace) má s Ókeanovnou Klymenou syny Atlanta, Menoitia, Prométhea a Epiméthea (5. generace). Iápetos s Menoitiem sraženi Diem do Tartaru za stranictví Kronovi, Epimétheus se přes varování bratrovo zamiloval do atraktivní Pandóry, lstivého robota vyrobeného Héfaistem na Diův pokyn, neboť nejvyšší Olympan zamýšlel známou Pandóřinou výbavou omezit lidstvo. Jejich dcerami jsou Profasis a Metameleia, tedy Záminka/Výmluva a Lítost.

Filanthropos Prométheus nemá potomků.

 

Dcery Atlanta s Ókeanovnou Pléionou se jmenují Pléiady: Maiá, Meropé, Élektrá, Táygeté, Alkyoné, Kelainá a Steropé. Když se jejich sestry Hyades/Suculae, dcery Atlanta (nebo Poseidóna?) s Ókeanovnou Aithrou, utrápili pro svého bratra Hyada (prý roztrhaného lvicí), nesmrtelné Pléiady si sami vzaly život a jsou rovněž souhvězdím.

Hyady: Ambrosiá, Eudóra, Faisylé, Korónis, Polyxó, Faió a Dióné (není shodná s Ókeanovnou).

 

3. Éra olympská (generace pátá a další)

 

Títánští sourozenci Kronos a Rheá (5. generace) zplodili tři děvčata a tři chlapce: Hestiá, Démétér, Hérá, Hádés, Poseidón a Zeus. Protože Kronos všechny své děti požíral, aby mu nemohly konkurovat a on neskončil jako jeho otec Úranos, poradila se Rheá se svou matkou Zemí.

Druhý nebeský převrat provedl nejmladší z Rheiných dětí Zeus a po desetileté válce Krona s jeho spojenci zahnal do Tartaru. Podle italské verse je Kronos totožný se Sáturnem, nepadl do Tartaru, ale žije v Itálii a jeho éra je pokládána na západu za zlatou pro lidi.

Nejmladší z bratrů Zeus při dělení vlády nad světem dostal největší podíl. Jeho sestra a nejstarší z Kronovců Hestie zůstala svobodná, ačkoli vládne domácímu krbu a rodinnému štěstí, ani Démétér se po smrti svého héróa Iásióna neprovdala a střeží úrodu a žírnost půdy.

Démétér s Íasiónem, synem Dia a Ókeanovny Élektry, ochranným kultem plodivé síly nitra země a ze žárlivosti zabitého Diem, má lidumilného syna Plúta (vychováván bohyní Tyché; oba 7. generace). Triptolema, syna eleusínského krále Kelea, naučila pěstovat obilí a jako vděk jí pak v Eleusíně sloužena slavná mystéria.

Hérá chrání manželství a provdala se za o něco mladšího bratra Dia.

Hádés, nejstarší z Kronových synů, má za choť Démétřinu dceru Persefonu. Jsou však bezdětní.

Poseidón (5. generace) má s manželkou Amfitrítou, dcerou Néreovou, syna Trítóna (6. generace). Mimo svazek rodinný má v pozdější tradici s nymfou Thoósou Kyklópa Polyféma (viz ale o Kyklópech výše), s nymfou Libyí sídónského krále Agénora, zakladatele foinícké „dynastie Evropanů“, s Náidou mořského boha zručného v proměnách Prótea (staženo z Prótogonos), který měl s nymfou Psamathé dceru Eidotheá (psammos, písek).

S Gaiou, svou babičkou, měl Poseidón syna Antaia, velesilného obra libyjského, kterého přemohl Héráklés, a s Aithrou, „Jasnou“, chotí athénského krále Aigea, má prý syna Thésea, osvoboditele a sjednotitele Attiky.

Do této generace náleží dvanáct bohů olympských, dódekatheoi, sourozenci a děti Diovi, šest mužů a šest žen. Diovými sourozenci sídlícími na Olympu jsou jeho sestra a manželka Hérá, Poseidón, Démétér a Hestiá, k tomu Diovy děti s Hérou Arés a Héfaistos, s Létou Apollón a Artemis, s Maiou Hermés, s Métidou Athéné a Afrodíté s Dionou, pokud se nezrodila z krve a semene Úranova přirození za Kronovy revoluce. Vládce podsvětí a další bratr Diův Hádés/Haidés s chotí Persefonou, dcerou Démétry s Diem, mezi Olympany tohoto světa nepatří.

 

Zeus a jeho ženy (5. generace)

Diovou dcerou, kterou zplodil s Ókeanovnou Métidou, bohyní rozvahy, ale zrodil ze sebe, je panenská Athéné se záhadným přízviskem Pallas (parthenogenese).

S Títánkou Themidou, svou tetou a zosobněnou spravedlností, má tři Hóry jménem Diké/Právo, Eiréné/Mír (vychovávána bohyní Tyché) a Eunomii/Zákonnost (mladší tradice je pokládá za bohyně ročních období Anatolé jara, Thalló léta a Karpó podzimu). Jejich dcera Astraia, také střežila spravedlnost, ale mezi lidmi a po zlatém věku je opustila a usadila se na nebi.

S Ókeanovnou Eurynomé má Zeus dcery Aglaiá, Eufrosyné a Thaliá, jimž se říká Charites/Charitky (6. generace).

Aglaia je podle jiné tradice chotí Héfaistovou, jinou z Charitek Pásitheu provdala prý Héra za Hypna, syna Nykty (viz výše 3. generace).

Démétrou má dceru Persefoné, manželku Hádovu (6. generace, srov. výše).

Se svou tetou Títánkou Mnémosyné má Zeus devět Mús: Kalliopé, jíž lidé přiřkli dozor nad básnictvím epickým, Euterpé lyrickým, Erató milostným, Thaleia komédie, Melpomené tragédie, Terpsichoré tance, Kleió historie, Úraniá astronomie a Polyhymniá hymnického a sborového zpěvu (všechny 6. generace).

S jinou svou tetou Létó měl Apollóna a Artemidu (6. generace, viz výše).

Hérou má děti: bohyni věčné mladosti a hospodskou na Olympu Hébé, božskou manželku Hérákleovu, porodu Eileithyiá a války jménem Arés (o jeho dětech s Afrodítou viz výše v Úranově éře); Héfaistos je Héřin samostvořený syn (6. generace; v mladších výkladech ale synem Diovým – jiné verse praví, že Hérá rodila děti sama ze sebe). Héfaistos má za ženu krásnou Aglaiu, nejmladší z Charitek. Manželství je bezdětné.

Podle jiné tradice je Héfaistos ženat s Afrodítou.

Zeus s Atlantovnou Maiou zplodil Herma (6. generace) a se smrtelnou Alkménou Hérákléa, manžela Hébé.

Atlantovna Élektrá, manželka smrtelníka Sísyfa, krále v Korinthu, s Diem zplodila Dardana, krále v Dardanii, zakladatele dynastie vládců v Troji/Íliu a v podstatě prapředka Římanů.

S krásnou dcerou jistého libyjského vládce Lamií potomka nezplodil, ale nešťastnice byla Hérou za trest pro manželovu nevěru proměněna v noční příšeru lemtající krev novorozeňat a dětí.

Se smrtelnou Európou zplodil tři syny: Mínóa, krále krétského, Sarpédóna, vládce v Lykii, a Rhadamantya, moudrého a spravedlivého, soudce v podsvětí.

Európé je dcera Agénora Sídónského, syna Poseidóna s Ókeanovnou Libyí, a Télefassy, sestra Foiníka, Kilika, Kadma, Fínea a Thasa. Zeus Európu provdal za Astérióna a udělal ho králem na Krétě.

S Danaé, dcerou Akrisia z Argu a jeho choti Eurydiky, má syna Persea, který se oženil s dcerou aithiopského vládce Kéfea Andromedou. Perseus vystavěl Mykény a jeho syn s Andromedou Alkaios se stal králem v Tírynthu a otcem Amfitryóna, manžela Alkmény, milenky Diovy, a tím pádem nevlastním otcem Héráklea. Smrtelným bratrem Hérákleovým, tzn. synem Amfitryónovým, byl Argonaut Ífiklés.

Alkaiovy bratři Élektryón a Sthenelos vládli Mykénám.

Antiopou, dcerou krále Nyktea (nebo boiótského říčního boha Ásópa) má syny Amfíóna a Zétha, slavného hudebního umělce a siláka, králů v Thébách. Amfíóna obdaroval lyrou Apollón a Zéthos hravě nosil i největší balvany. Opevnění Théb je jejich společným dílem.

Amfíónovou ženou byla Niobé, dcera lýdského Tantala ze Sipylu, Zéthos byl ženat s Áédoné. Obě skončily tragicky udolány hořem nad smrtí svých dětí, které bohové zabili pro pyšnost matek. Manželé jsou pochováni v Thébách.

Lédou, dcerou smrtelníka, aitólského krále Thestia, a manželkou spartského vládce Tyndarea, má Zeus děti Polydeuka a Helenu, spouštěcí mechanismus trojské války, s Tyndareem Kastora a Klytaimnéstru, manželku Agamemnonovu. Polydeukovi s Kastorem se říká Dioskúrovci, Dioskúroi, lat. také Geminí, Dvojčata, věhlasní dórští válečníci.

Afrodíté (5. generace) s Aréem (6. generace; o Erótovi a Anterótovi viz výše) mají syna Foba/Běs a Deimos/Strach (6. generace) a dceru Harmonié, která se provdala za smrtelného Foiníčana Kadma (oba byli proměněni v hady). S jejich dcerou Semelé, z žárlivosti lstivě zabitou Hérou, měl Zeus syna Dionýsa, manžela Mínóovny Ariadné (ze světských nositelek jména proslula až křesťanka, dcera východořímského císaře Leona I. Aelia Ariadna Augusta/Ailiá Ariadné (zemřela roku 515 v Kónstantínopoli), manželka císařů Zénóna a Anastasia, matka Leona II., která měla dlouhé roky vliv na dvorní politiku.

Děti Kadmovy (7. generace): Semelé, Ínó, Autonoé (provdaná za Aristaia; jejich synem byl Aktaión zabitý Artemidou), Agaué (v bakchickém nadšení zabila své dítě)a Polydóros (s Nyktéidou měl syna Labdaka, Laiova otce a pradědu thébského krále Oidipa).

Lidé a bohové

Podle Hésioda žije lidstvo ve svém pátém věku. Ve zlaté éře stvořili bohové první lidské pokolení v době vlády Kronově/Sáturnově. Člověk žil jako nesmrtelní, bez starostí, neznal bídu, stáří, umíral ve spánku. Země lidem dávala stravu aniž by musela být zorávána, stáda dobytka poskytovala mléko a člověk byl bohům milý.

Zlaté pokolení však za Diovy vlády vymřelo, a nikdo neřekl proč, a na Diovu radu jsou z nich na zemi daimoni, dobří ochranní strážci.

V jiném podání žilo zlaté pokolení bez válek, nekácelo lesy, neoralo, neznalo zákony ani soudce, všude bylo věčné jaro a mléko s medem volně tekly krajinou. Když Zeus vyhnal Krona, zkrátil ve stříbrném věku jaro a zavedl čtvero ročních dob, lidé poprvé stavěli domy, seli a sklízeli, domestikovali dobytek.

Olympané stvořili stříbrné pokolení. Matky kojili děti sto let a když člověk dospěl, žil jen krátce. Lidé prý byli pyšní a nechtěli uctívat bohy. Tak s jejich érou Zeus skoncoval: žijí v podsvětí, nicméně stále blažení a vážení.

Zeus stvořil z jasanů novou generaci. Lidé bronzové éry byli velmi silní, chodili v bronzové zbroji a neustále válčili, nejedli chléb a dosud neznali železo. Navzájem se vybili a beze slávy žijí v Hádu. Podle jiné verse, počítající jen čtyři lidská pokolení, bylo bronzová éra sice bojovná, ale stále ještě bez zločinu. Ten přišel až se čtvrtým pokolením, dnešním.

Čtvrtým věkem byla generace héróů. Jejich otcem byl Zeus a polobohové se sami vybili v Boiótii (Kadmos, Théby) a u Ília. Žijí daleko od lidí, kdesi u pramenů Ókeanu v kraji blaženosti, vládne jim Kronos a třikrát ročně mají úrodu.

Pátý rod, železný, je současnost: rozklad úcty rodičovské, zánik cti, zkáza mravnosti. Což tvrdí hésiodové dodnes.