Č

Čampá, Čampa, stát. útvar v jihových. Asii; čín. Lin-i (Lin-Yi)§ 175

Čamové, národ austronéský či malajo-polynéský, migroval asi ve druhém až prvním století př. n. l. z Bornea do jižního Vietnamu (kultura Sa Huynh). Čampskou konfederaci, která vznikla po protičínském povstání roku 192 n. l., tvořilo pět hinduistických knížectví Indrapura, Amaravati, Vijaya, Kauthara a Panduranga s ústředním hlavním městem Vidjayaa trvala do roku 1697, kdy se stala vietnamským vasalem. V provinciích Ninh Thuân a Binh Thuân v 36 vesnicích u měst Phan Ranh, Phan Ri a Phan Thiet žilo kolem roku 2001 na šedesát tisíc Čamů.

 

Čampa, hl. m. státu Anga v IND§ 600

 

Čánakja z Taxil, Čandraguptův rádce a generál§ 321, 297

Č. byl bráhman, který měl předurčeno, aby vládl, nikoli však přímo. Pro Čandraguptu sepsal politologickou příručku o patnácti „knihách“ o tom, jak řídit stát, hospodářství, válčení a diplomacii Arthašástra. Jako autor používal jména Kautilja/Kautilíja a Višnugupta. Dostal přízvisko indický Machiavelli.

 

Čandragupta§ viz Sandrokottos

 

čan-kuo/Zhanguo, "válčící státy", období čín. dějin, čan-kuo š'-taj/zhanguo shidai, dokumenty válčících států§ 469, 453, 403, 221

 

Čang An-š'/Zhang Anši, generál§ 74

 

Čang Čchien, vojevůdce§ 139, 128

 

Čang Chan/Zhang Han, generál čchinský, k. Jongu§ 207, 206

 

Čang Che/Zhang He, vychovatel dvou korunních princů§ 74

 

Čang Jan/Zhang Yan, císařovna§ 191, 188

 

Čang Liang/Zhang Liang z Chanu, šlechtic a spiklenec§ 230

 

Čao/Zhao, čín. císař§ 128, 87, 74

 

Čao/Zhao, čín. stát povstavší z Ťin§ 453, 441, 403, 333, 332, 329, 296, 285, 280, 270, 258, 247, 239, 230, 228, 209

 

Čao/Zhao, císařská souložnice Wuova, m. císaře Čaoa§ 91, 87

 

Čao Fej-jan/Feiyan, tanečnice a císařovna Čchenova, ses. Čao Che-te§ 33, 7

 

Čao Che-te/Chede, ses. Čao Fej-jan§ 33, 7

 

Čao Kao, vlivný císařský eunuch, pinyin Zhao Gao§ 210, 207

 

Čao Pchu-nu/Zhao Ponu, vojevůdce císaře Wu§ 128

 

Čao-siang, k. Ťinu§ 307, 299, 288, 266, 258, 251

 

Čao Še, vojevůdce z Čao§ 270

 

Čao Tchuo/Zhao Tuo, alias Trieu Da, vládce státu Nan-jüe/Nam Viet§ 175, 112

 

Čao Ťi/Zhao Ji, m. čchinského k. Čenga/císaře Čhin Š'§ 238

 

čarodějnictví, čarodějové a čarodějnice, kouzelnictví, kouzelníci, viz magie; hon na čarodějnice viz pod bakchánálie

 

čas, jako hodnota viz pod časomíra; lidská kategorie změny, vlastně měřitelné stárnutí

 

časomíra, viz hodiny

 

Čaštana, angl. Chashtana, k. Indosaků v Rádžasthánu, první ze Západních satrapů§ 55

 

Čédi, angl. Chedi, árj. království a posléze dynastie ve státu Kalinga na sv. IND§ 600, 185

 

Čechy, historická země a stát§ 450, 120, 60, 9, 6, 1 n. l. a viz pod Boihaemum, Hercynský les, Súdéta oré

 

čemeřice, rod Helleborus, rostlina s průjmovými účinky§ 591

 

Čen-ting-wang/Zhending, k. v Čou§ 469, 441

 

Čeng/Zheng, čín. stát§ 720, 710, 586, 545, 376

 

Čeng z Čchin§ viz Čchin Š’chuang-ti

 

Čeng Che/Zheng He, čín. admirál§ 520

 

Čéra, Čérové, tamilské království a národ na jihu Indie, zvaní též Kéralové§ 321, 175

První království v K. bylo za éry Ašóky. Řeckou podobou Kéralaputry bylo Kérobothra. Roku 1321 přistál v Kérale františkánský mnich Odoricus z Pordenone/Portenau, který šel pěšky z Itálie do Pekingu.

 

Čerkesové, Adygové, viz pod Maióté, Sindové

 

Černé moře, viz Pontos euxeinos

 

černoši, afričtí, lidé černé pleti obecně§ 480

První zpráva o bílo-černém konfliktu je z listopadu 42 z doby před rozhodující bitvou u Filipp. Legie brutovců vycházející z ležení narazily u brány na černocha a jako neblahé znamení ho vojáci na místě zabili. 

 

Černý les, viz Schwarzwald

 

Četija, stát v dn. Madhjapradéši§ 600

 

Če-ťiang/Zhejiang, provincie dn. Číny§ 572

 

Čchang-an/pinyin Changan, čín. císařské sídelní m., dn. Si-an/Xian, hl. m. provincie Šen-si ve střední Číně, viz pod Si-an

 

Čchang-i/Changyi, m. v prov. Šan-tung§ 196

 

Čchao/Chao, b. císaře Ťinga II. a usurpátor§ 520

 

Čchen/Chen, čín. stát§ 720, 478

 

Čchen Pcheng/Chen Peng, kancléř Kao-cua a dalších§ 200, 180

 

Čchen Šeng, povstalec§ 209, 208

 

Čchen Tchang/Chen Tang, chanský generál§ 36

 

Čchen Ťiao/Hen Jiao, císařovna Wuova§ 141

 

Čcheng/Cheng, čín. císař§ 33, 7

 

Čcheng-pchu, mí. v Číně§ 632

 

Čcheng-ťiao/Chengjiao, b. císaře Čchina§ 239

 

Čcheng-wang, k. v Čchu§ 643, 637

 

Čchi/Qi, umučená císařská souložnice, m. Žu-iho/Ruyi§ 196

Čchi, čín. stát (Qi, v angl. Ts’i)§ 720, 710, 771, 694, 685, 682, 402, 378, 333, 298, 288, 286 - 284, 247, 221, 209, 206

Severní Čchi§ 408, 296

 

Čchiang/Qiang, barbaři žijící v S'-čchuanu§ 74

 

Čchie-ti-chou/Qiedihou, čchanjü Hunů§ 119

 

Čchien-šao/Qianshao, císař chanský§ 188, 184

 

Čchien-tu, viz Indie

 

Čchin, čín. stát (v angl. Ts’in, pinyin: Qin)§ 771, 685, 643, 628, 621, 520, 514, 337, 333, 325, 321, 317, 316, 312, 311, 308, 307, 299, 298, 293, 288, 280, 278, 270, 260, 258 - 256, 254, 251, 247, 230, 228, 225 - 221, 209, 207, 201, 196, 175

Tři Čchinové, státy po rozpadu říše§ 207 

 

Čchin Š’chuang-ti, pinyin: Qin Shi Huangdi, čín. císař, „První císař Čchinu“, osob. jménem Jing Čeng/Ying Zheng, Čeng-wang§ 520, 247, 239, 238, 230, 228, 221, 210

Narozen roku 259 stal se ve třinácti vládcem království Čchin; myslel na věčnost, ale zemřel už ve 49 letech. Není uchována jeho autentická podoba ani větší literární dílo z jeho doby. Historii jeho krutovlády, kterou obdivoval největší masový vrah dějin Mao Ce-tung, sepsal až dlouho jeho smrti S´-ma Čchien (Sima Qian; zemřel roku 90). Císař ničil všechno konfuciánského včetně lidí, které upaloval, držel se legalisty Chana Feje (srov. roku 520) a jeho diktátorského byrokratismu státní správy.

Čchin sjednotil váhy, míry, písmo, mincovní ražbu (vydržela v podstatě do 20. století), přežil tři atentáty, vybudoval provinční systém, který také vydržel v podstatě dodnes. Byl posedlý myšlenkou na nesmrtelnost a vysílal výpravy hledat soustroví či pohoří nesmrtelných Pcheng-laj (Penglai); bývá identifikováno s Japonskem či horou Fudži.

Na tři sta tisíc lidí stavělo zeď proti nomádům ze severu a sedm set tisíc budovalo jeho mausoleum v Si-anu. Neustále přesídloval tisíce a tisíce rodin po celé zemi. V jeho době měla Čína třicet milionů obyvatel a z nich na dva miliony Číňanů bylo popraveno nebo zemřelo při nucených pracích.

Jako císař si dal jméno První císař, jeho syn Er-š´ byl Druhý císař, a mělo to vést až k dynastii deseti tisíc čchinský císařů.

O jeho nekropoli viz sub Si-an. několik let po jeho smrti byla vypálena a vyvrácena. Osm tisíc terrakotových vojáků bylo rozmeteno a archeologové restaurovali a tisícovsku z nich. V mohyle s vlastním hrobem císaře třicet metrů pod povrchem s miniatutou reálného světa čínská vláda nepovolila průzkum. Nicméně vysoká koncentrace rtuti (jíž se dával na čas i kurýrovat, aby si zajistil věčnost), která měla být v mausoleu náhradou za vodu a vodní plochy, naměřena byla.

Čchinovým obdivovatelem byl co do odhadovaného množství obětí jeho hrůzovlády bolševik Mao Ce-tung. Roku 1958 na jistém partajním shromáždění se měl ironicky chlubit:

„Co bylo tak zvláštního na Čchinovi Š´-chuangovi? Dal zaživa pohřbít 460 učenců; my jich zaživa pohřbili 46 tisíc. Jistým demokratům jsem již argumentoval: Myslíte si, že nás můžete urazit, když nás označíte jako Čchina Š´-chuanga, ale mýlíte se, my jsme ho tisícinásobně překonali! Označujete nás za despoty. Rádi se k těmto vlastnostem hlásíme a pouze litujeme, že zaostáváte natolik za pravdou, že musíme vaše obvinění doplnit.“

 

Čchin Er-š'/Qin Er Shi§ viz Chu-chaj

Čchin San-š'/Qin San Shi§ viz C'-jing

 

Čching-wang/Qing, čín. císař§ 619, 613

 

Čchiou-ťiou-čchüe, pinyin Qiujiu Que, viz Kozúlo-kadfizú

 

Čchu, piny.: Chu, čín. stát§ 771, 704, 685, 677, 643, 637, 633, 632, 606, 586, 548, 545, 520, 514, 478, 446, 334, 299, 285, 278, 255, 247, 207, 206, 202, 201, 154

 

Čchu Fu/Chu Fu, kouzelnice§ 141

 

Čchuan-žung, nomádi na severu Číny, možná Hunové, viz tam (pinyin: Quangrong)§ 771

 

Čchun-čchou§ Doba Jarních a Podzimních annálů, viz pod Éra hegemonů

 

Čchun-šen-ťün/Chunshen Jun, k. v Čchu, rodným jménem Chuang Sie/Huang Xie§ 247

 

Čchü-fu (pchin.: Qufu), m. ve státu Lu v dn. provincii Šan-tung; poblíž v Cou se narodil a zemřel Konfucius§ 551

Čchü Jüan, autor Čchu cch´, Elegií z Čchu§ 339, 291

 

Č´-č´ ze Siung-nu, kníže Hunů (pinyin: Zhizhi)§ 53, 36

 

Čiko, b. Amy ze Silly§ 33

 

Čína, Číňané, řec. a lat. Sérové (Séres, Sérés)§ 776, 771, 769, 720, 714, 710, 697, 694, 685, 682, 677, 662, 660, 658, 652, 643, 637, 633, 632, 628, 621, 619, 613, 607, 606, 604, 594, 591, 586, 572, 551, 548, 545, 538, 520, 514, 500, 496, 487, 481, 478, 476, 473, 469, 454, 453, 447, 446, 441, 426, 408, 402, 378, 376, 372, 370, 369, 337, 334 - 332, 329, 325, 321, 320, 318 - 315, 312, 308, 307, 300 - 298, 296, 293, 288, 286 - 284, 280, 278, 270, 266, 260, 258 - 254, 251, 250, 247, 230, 228, 225, 223 - 221, 210 - 206, 202, 195, 191, 184, 188, 180, 175, 155, 155, 141, 139, 133, 119, 112, 91, 87, 75, 74, 57, 53, 49, 37, 36, 33, 28, 18, 7, 1 n. l.

Země byla zvána řec. Sériká, lat. Sérica, a jedno z měst Séra (snad Ku-cang, pozd. Liang-čou, dn. Wu-wej v provincii Kan-su); jižní přímořská část Č. byla nazývána Siné, Sina, obyvatelé Sinové, odtud dn. sinologie; řec. Séres, sérikos, hedvábný, je od archaického čín. sieg, dn. s´, hedvábí.

O setkání evropského světa s čínským viz pozn. k roku 36. O čínských námořních objevech mimo jiné Ameriky viz pod loďstvo.

Slovo Č. povstalo od sjednotitelské dynastie Čchinů. Rusové jako jediní používají jméno nechanských Kitanů, s nimiž přišli na severu a sv. Číny do styku (srov. podobný vztah Římanů s Graiky a podle nich se latinsky jmenovali Helléni-Graekí/Graecí). Podobně ponechali Frankové proměnění ve Francouze jméno Alamanů/Alemanů pozdějším Němcům, les Allemands, Allemagne.

Číňané nazývají zem Čung-kuo, "Království, Země n. Říše středu"; o Zemi středu/Madhjadéši v Indii viz rok 1800. Komunistická Čína (ČLR) užívá označení Civilisace středu, Čung-chua.

Číňané sami sebe (každý šestý člověk je Číňan) nazývají Chan, Chanové (94 procent obyvatel Číny) podle stejnojmenné dynastie vládnoucí v letech 206 př. n. l. až 220 n. l. Jsou největší ethnickou skupinou planety. Jsou jediným kulturním okruhem planety s nepřerušeným vývojem, s nímž jeho dobyvatelé plně splynuli a na rozdíl od středomořských kultur a antického světa čínskou kulturu nevyvrátilo tsunami monotheismu.

Podle genetické studie Mapping Human Genetic Diversity ze Singapuru (2009) se soudí, že indičtí Drávidé (mezi nimi Tamilové) a Číňané mají společné prapředky, kteří vyšli z Afriky do Indie ("out of Africa to India"). Odtud pokračovali do Thajska, jihovýchodní Asie a na ostrovy, odtud do jižní Číny.

První Evropané a Římané ve Střední Asii a Číně: Po několika vlnách hellénských a makedonských osadníků přišli do středoasijského regionu také Římané. Prvními Hellény ve Střední Asii byli Iónové (Ta-jüan/Dayuan-Ferghana), kteří povstali proti Peršanům. Desítky tisíc kolonistů na východu své říše usadil Alexandros III., Seleukos I. a jeho první nástupci, ještě Antiochos III. a IV.

Mateřskou Helladu vylidňovaly občanské války, puče, nástup Římanů do východního Středomoří a tísnivá hospodářská situace: kdo se chtěl vyhnout životu pod vlastními statkáři kolaborujícími s Římany, před dluhy utekl na východ, třebaže už byl pod parthskou mocí (o obchodu s Indií a osadách na jihu Indie viz pod objevy).

Do Střední Asie dorazil římský předvoj za Pompeiova tažení na Kavkazu v letech 66 až 65, ale zřejmě ne dále než do Mervu. Roku 53 po bitvě u Karrh padlo do parthského zajetí na deset tisíc Crassových legionářů. Parthové je usadili v Margiáně a okolí, tedy v Mervu, bývalé Alexandrii a Antiochii, dn. turkmenské Mary.

Sloužili tu jako hraničáři v době, kdy se Parthové Margiány zmocnili na úkor Indosaků/Indoskythů a v tocharsko-bakterské pentarchii nabýval vrchu kušánský Kudžúla-Kadfisés. Římané zřejmě zůstali v oblasti, ale o jejich potomstvu není nic známo.

Roku 2004 odkryli čínští archeologové v Čung-čchuanu (Zhongchuan) ve středozápadní provincii Čching-chaj (Qinghai) ostatky tří Evropanů pohřbených v době dynastie Východních Chanů (25 – 220 n. l.), první nález na hedvábné cestě tolik na východu (v Sin-ťiangu/Xinjiang již nalezeny).

Zdá se, že v římské době nebylo „evropské“ osídlení podél cesty nijak vzácné a že zbytky Hellénů nebo potomci římských vojáků obchodovali, třeba jen zprostředkovaně, se starou vlastí ve Středomoří.

Během Antóniovy armenské války roku 36 př. n. l. se měli údajně setkat nebo střetnout v boji kdesi v Sogdiáně (??) římští legionáři s Číňany. Byl by to jediný konkrétní válečný kontakt republikánského Říma s Říší středu. Za chanského vládce Chuan-ťiho (147 – 167 n. l.) navštívilo po moři Čínu několik výprav ze vzdálených zemí na západu, zřejmě za Hadriána byli v Siamu, Malajsku a Indonésii. Vyslanci z některého z indických států byli na chanském dvoru roku 159 a 161 n. l.

Podle jiného výkladu se roku 36 po porážce a smrti hunského krále jménem Č´-č' (Zhizhi) dostalo několik desítek Římanů, kteří stáli v jeho službách, do čínského zajetí a byli usídleni v městě Li-čchien/Liqian (od roku 9 n. l. se jmenuje Ťie-lu/Jielu) na hedvábné stezce v provincii Kan-su, dnes lokalita Če-laj-čaj/Zhelaizhai. Hypothesa nedokáže vyvrátit předpoklad, že bojový šik popsaný v jedné čínské kronice nemusel být římský legionářský, ale mohl být též helléno-makedonský a že oněmi žoldnéři ve službách Hunů/Siung-nu mohli být potomci hellénských osadníků.

Roku 70 n. l. dosáhli čínští námořníci Rudého moře, až za dynastie Tchang (618-907) východní Afriky. O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.

Roku 97 n. l. dorazil ve válce s Huny/Siung-nu se sedmdesáti tisíci muži ke Kaspiku generál Pao Čchao/Bao Chao. Poslal do Říma posla Kana Jinga/Gan Ying, který však zřejmě dorazil jen k Pontu (podle jiného výkladu do Mesopotamie k Perskému zálivu, možná do Syrie ke Středomoří, srov. rok 88 a 97). Pao Čchao válčil ve Střední Asii třicet jeden rok a už nikdy později se čínská moc nedostala tak moc na západ.

Podle čín. pramenů roku 166 n. l. přišlo ke dvoru do Čchang-anu (již. od Si-anu v dn. prov. Šen-si) poselstvo císaře An-tun ze země Ta-čchin (Daqin), tedy z římské říše („Velký Řím“), ve skutečnosti se jakýsi kupec vydával za vyslance, aby získal hedvábí. Chanský císař kupcovy dary považoval za tribut a tak se v jeho očích stala říše Římanů s filosofujícím principem Markem Auréliem Antónínem poplatná říši středu.

V období Tří království (220 – 280 n. l.) dorazil k dynastii Wu (229 – 290) roku 284 jiný posel z Říma. Na odchodnou si vyžádal jako dar pro římského císaře od Sun Čchüana tucet lidí malých postav, liliputů (Číňané je chytali jižně od řeky Chuaj).

Za časů dynastie Tchang (618 – 907) připluli do Čína vyslanci z Byzance. O čínských námořních objevech viz pod loďstvo.

Prvním středověkým Evropanem, který dorazil do Číny, byl roku 1275 Marco Polo (v Xanadu, pozdějším Pekingu/Beijingu). Čína s Indií, daleko nejlidnatější země, vytvářely podle novodobých odhadů do roku asi 1820 na osmdesát procent světového hrubého domácí produktu (HDP/GDP).

Podle jiných historiků ekonomiky tvořily kolem roku 1700 indické země s Čínou dohromady polovinu světového hospodářského potenciálu („Chindia“). Roku 1950 to byl už jen čtyřicet procent, ale od začátku 21. století podíl opět roste. Čína byla kolem začátku našeho letopočtu s téměř třicetiprocentním podílem druhá největší ekonomika po státech indického subkontinentu s téměř čtyřicet procenty. Kolem roku 1600 se to podle odhadů Anguse Maddisona prohodilo. Ještě v 18. století byla Čína největší ekonomikou světa, sedmkrát silnější než Spojeného království.

Uzavřela se však obchodu a propásla průmyslovou revoluci. Pára a kapitalismus zničily Asiaty: během starověku a feudalismu neměly oba subkontinenty konkurence.

 

čínská filosofie§ 520 a jedn. jména

 

Čišantachma ze Sagartie, viz Tritantaichmés

 

Čišpi z Anšanu§ viz Teispés

 

čítárna, viz knihy a knihovny

 

Čitrál (Chitral), viz Kalašové

 

Čóla, tamilské království na jihu Indie§ 450, 321, 245, 175, 59

 

Čoson, království v Koreji, lépe Ko-čoson/Go-Joseon, tj. Staré Čoson§ 196, 105, 57 a viz Korea

 

Čou, piny.: Zhou, císařská dynastie v Číně§ 771, 606, 572 453, 315, 256, 249

Západní Čou§ 487, 256, 209

Východní Čou§ 771, 720, 454, 256

Čou, státeček v sousedství státu Lu v dn. provincii Šan-tung (v pinyin Zhou, angl. Tsou)§ 372

 

Čou Ja-fu/Zhou Yafu, chanský generál a ministr§ 154

 

Čou Po/Zhou Bo, dvorní ministr chanský§ 180

 

čtyřspřeží, sport. disciplína§ viz tethrippon

 

Ču-ťiang/Zhu Jiang§ viz Perlová řeka

 

Čuang/Zhuang, k. v Čchu§ 685, 606, 591

Čuang, k. v Čengu§ 720

 

Čuang-c’, v pinyin Zhuangzi, angl. Chuang-tzu, raný vykladač taoismu a autor souhrnu Čuang-cu, základního z taoistických textů po mýthickém Tao-te ťingu§ 365, 290

 

Čuang-siang-wang, piny.: Zhuang Xiang Wang, císař, rodným jménem I-žen/Yiren§ 250, 249, 247

 

Čuang-wang, čín. císař§ 697, 382

 

Čuang-wang, k. v Čchu§ viz Čuang z Čchu

 

Čun, korej. Jun, k.§ 196

 

Čung/Zhong, hunský kmen§ 606

 

Čung-kuo, Čung-kua, piny.: Zhongguo, Říše, království n. stát středu, viz Čína

 

Čung-li Mo/Zhongli Mo, generál Siang Jüa§ 201

 

Čutové, ang. Chutus, dynastie v jižní IND, nástupnický stát Sátaváhanů§ 22