1299-1200

1299. - 1290.

 

Tažení egyptského krále Ramesse II. do Foiníkie a Syrie. 1299 - 98 oblehl a dobyl kanaánský Askalón/Asqelon, Aškelon (3. a 4. asijské tažení), 1297 Egypťané znovu obsadili Galilaiu a Amurru a na 6. asijském tažení 1295 dosáhl Ramesse opět řeky Nahr al-Kalb u Bérýtu (zde králem Abd-Ba’al?). 7. tažení r. 1294 vedlo k prolomení chetitských posic v Syrii a k obsazení měst Tunip a Qatna (srov. rok 1200). Dobytá území však Egypťané neudrželi, viz dále 1284.

 

1298:

V Babylónu zemřel král Nazimaruttaš (od 1324). Jeho nástupcem byl Kadašman-turgu (do 1280).

Téhož roku v Elamu po Pachir-iššanovi (srov. rok 1320) na konfederovaný trůn dosedl jeho bratr Attar-kittach (do 1285). Tituloval se králem Sús a Anzanu, tzn. že získal či dobyl Súsy zpět.

 

1298:

V Israéli zemřel soudce Gothoniél/Othoniél (od 1338). Po jeho smrti byli Židé poraženi móabským králem Eglónem, jehož poddanými byli do 1280.

 

1296:

V Sikyónu po Polibovi (od 1336) králem Ínachos (do 1254).

 

************************************************************

1289. - 1280.

 

1284:

V egyptsko-chetitských vztazích došlo k uklidnění. Šestnáct let od bitvy u Qadeše byl uzavřen definitivní mír mezi Egyptem a Chatti (srov. 1352 a 1318, 1300): Ramesse a Muwatalliš si rozdělili v Syrii sféry vlivu, dohodli se na vzájemné vojenské pomoci při napadení a výměně zajatců (potvrzeno o desetiletí později Chattušilišem III., viz rok 1275 a 1271; hranice neznáme, srov. 1315, možná identické). Mírová smlouva označovaná za nejstarší uchovanou a mír vydržel až do konce velkochetitské říše roku 1200. • Nejžádanějším zbožím z Egypta byli pro Chetity, jak se zdá, lékaři.

 

1280:

V Chatti skončila vláda Muwatalliše (od 1300; sesazen). Novým králem se stal jeho nelegitimní (= z vedlejší ženy) syn Urchi-Tešup alias Muršiliš III. (do 1275). Strýc nového vládce Chattušiliš dobyl zpět svaté město Nerik, které bylo před 500 lety vypáleno a obsazeno Kasky. Urchi-Tešup se obával moci Chattušiliše a odebral mu titul „guvernéra Horní země“ (zůstal králem Chakpiše a Neriku). Následovala revolta, viz rok 1275.

 

1280:

V Babylónu zemřel Kadašman-turgu (od 1298), novým králem Kassitů a Babylónu se stal Kadašman-Enlil II. (do 1265). Regentem byl jeho wezír Itti-Marduk-balátu.

V Elamu c. 1285 po Attar-kittachovi (od 1298) následuje jako panovník jeho syn Chumban-numena (do c. 1266), restaurátor elamské moci. Elam obnovil územní expansi.

 

1280:

V Palaistíně zavraždil Ehúd/Aód z klanu Ben Jamíni krále Eglóna z Móabu (viz 1298). Povstání israélských klanů Móabity pobilo a vyhnalo ze země. Následoval s nimi osmdesátiletý mír. Ehúd byl soudcem do c. 1275.

Podle jiné datace r. 1285 po smrti Debbory se na sedm let zmocnili vlády na Židy „cizinci“. Pak byl soudcem Gedeón z klanu Manasse.

 

1285:

Nejvyšší z tradičních dat založení Mílétu.

1281:

V Athénách po útěku krále Pandióna II. do Megar (kde pak kraloval, v Athénách od 1306) vládl jeho syn Aigeus (do 1233). Za jeho časů prováděl Héráklés své hrdinské skutky.

 

************************************************************

1279. - 1270.

 

1271:

V Egyptě se ve 34. roce své vlády oženil Ramesse II. s dcerou chetitského krále Chattušiliše III., jejíž chetitské jméno neznáme, eg. znělo Maetnefrure n. Nefrure, a byla jednou ze sedmi žen s titulem „velká královská manželka. Ramesse si později vzal do harému ještě jednu či dvě chetitské princezny, jejichž jména neznáme. O mírových smlouvách egyptsko-chetitských viz rok 1284.

 

c. 1270:

V Ugaritu skončila šedesátiletá vláda krále Niqmepy (od c. 1330). Nástupcem se stal jeho druhorozený syn Ammištamru II. (do c. 1230). Několik let byla ještě regentkou jeho matka, královna-vdova Achat-milki, dcera krále Amurru DU-Tešuba, ačkoli její syn byl již dospělý (viz dále 1250).

 

c. 1275:

V Israéli zemřel Ehúd/Aód (od 1280) a třetím v pořadí soudcem se stal Šamgar/Samgar. Porazil Filistíny, ale brzy zemřel. Jeho nástupkyní se stala žena, soudkyně Debóra, řec. Debbóra; soudila čtyřicet let. C. 1273 byli Israélité poraženi kanaánským dynastou Jabínem z Chazoru v severní Palaistíně (dn. Tel Chacor). Jabínovým jménem ovládal jeho vojevůdce Sisrá/Siserá, Sisará území židovských klanů do 1253.

 

1275:

V Aššuru zemřel Adad-nérári I. (od 1308), králem jeho syn Šulmán-ašaréd I. (do 1235 či 1245, srov. níže; hebr. Salmanassar I.). Po celou dobu byl jeho sukkal-mach(chu) velmož Bábu-acha-iddina, který sloužil už králově předchůdci a ve stejné funkci nejvyššího dohlížitele na panovníkovo hospodářství i jeho nástupci Tukulti-Ninurtovi I. Velmožův bohatě vybavený hrob byl nalezen v Aššuru.

Král vpadl do Uruatri/Uratri, pozd. Urartu, v okolí jezera Ván a Urmia. Jméno Uruatri se objevuje poprvé na historické scéně. Šulmán-ašaréd pokořil osm jeho království jménem Chimme, Uatqun, Barqun, Salua, Chalila, Lucha, Nilipachru a Zingun.

Jméno U. pak na 200 let zmizí, srov. rok 1072. Roku 1233 (resp. 1243) za Tukulti-Ninurty I. se objevuje pro tuto oblast assyrské označení „zemí Nairi“ (nejasné označení). Pak se jméno. N. objeví až o dalších více než sto let později, roku 1114 za Tukulti-apal-Ešarry I.

Pro „Urartu“ bylo užíváno několika dílčích označení, později nejčastější bylo Nairi. Chimme a Lucha byly později kraje východní části Chabchu. Salua byla spolu s Qumanu/Uqumanu, Katmuchu a Alzi/Alše částí Lullume, resp. zemí Lullubu.

Urartejci hovořili churritským dialektem, kterým se mluvilo v Mitanni ve 2. tisíciletí. Urartu byla původně státoprávně (kon)federací několika knížectví (ve 14. st. za Artatamy známá jako země Churri).

Po zániku svazku v důsledku válek se dostaly jednotlivá churritská knížectví do isolace, došlo k jejich „přeorganisování“ a setrvaly ve vasalském vztahu k assyrským panovníkům.

 

Po Urartu Šulmán-ašaréd I. vyvrátil povstalecké město Arini v zemi Musri (kolem Charránu?). Následovalo povstání podrobených Churritů ve Chanigalbat. Pokus o obnovu staré slávy vedl král Šattuara II. (viz rok 1300).

Churrité se spojili s Chetity a nomády jménem Achlamu, koalice však byla Šulmán-ašarédem poražena, Šattuara unikl, devět měst Assyřané zpustošili, na čtrnáct tisíc zajatců oslepili a Eufrátés až po Karchemiš na něm se zase staly západní hranicí Assyrie.

Země opět dostala assyrské guvernéry a to byl také definitivní konec tři sta let dlouhé vlády churritských knížat nad severozápadní oblastí Mesopotamie, konec Chanigalbat-Mitanni (od roku 1580, srov. 1300). Následovala plná integrace churritského živlu do jeho semitského okolí.

Po Chanigalbatu vypukly ještě revolty obyvatel Qutu a Lullume. Vztahy Šulmán-ašaréda I. k Babylónu byly bezproblémové. Babylón zůstával chetitským spojencem, ačkoli za wezíra Itti-Marduk-balátua došlo k ochlazení vztahů s Chattušilišem.

Šulmán-ašaréd I. založil jižně od Ninive na levém břehu Tigridu město Kalchu (bibl. Kalach, novodobý Nimrúd, arab. Kál; ruiny Hellény na "anabasi" neznámo proč zvány Lárísa/Lárissa - žádný vztah k Thessalii).

 

1275:

V Chattu skončila vláda Urchi-Tešupa alias Muršiliše III. (od 1280), novým králem jeho strýc Chattušiliš III., syn Muršiliše II. a vnuk Šuppiluliumy I. (do 1250; jiná datace 1286 - 1265). Urchi-Tešup podlehl v Šamucha povstání, které vedl Chattušiliš. Byl poslán do Syrie a později exulován na Alašiju (Kypr), oblíbené místo v chetitské dynastii na vyhnanství.

Chattušiliš III. dosadil do Amurru dynastu jménem Bente-šina, kterého kdysi sesadil Muwatalliš (srov. 1300). Přenesl říšské sídelní město z Tattaše zpět do Chattuše (srov. 1300). V Tattaše pak bylo vyhlášeno údělné království na čele s jistým Inarašem z vládnoucí chetitské dynastie. Po jeho smrti následoval Ulmi-Tešup, jehož manželka se jmenovala Pudu-Cheba (jiná než Chattušiliova choť roku 1300). Obnovil vasalskou smlouvu k panovníkovi celé říše.

Z jeho vlády pochází dopis (tradičně vykládaný jako psaní z Chattuše do Achchijáwy), který král říše Achchijáwa jménem Tawagalawa adresoval Chattušilimu stěžujícímu si na jistého Pijamaradua: žil u achchijáwského krále v exilu a „štval“ proti Chattušilim. Zpochybňuje se držení ostrovů (např. Lazpa, Lesbos?), které kdysi patřily k zemi Aššuwa. Panovníci se s respektem titulovali „můj bratře“.

Byl vysloven názor, že hetitsky psaný dopis pochází z písařské oficíny achajské říše s centrem v boiótských Thébách (nikoli Mykénách). Jméno Tawagalawa bývá ztotožňováno s mykénským Etewoklewes (v possessivním tvaru v lineárním písmu B: E-te-wo-ke-re-wi-jo), hellénským Eteoklés. Je to pravděpodobně první zachovaný „hellénský“ dopis.

Jiný zachovaný dopis v babylónštině, dobové řeči světové diplomacie, egyptského vládce Ramsese II. velkokrálovně Pudu-Chebě, manželce Chattušilia III., srov. rok 1300, o poslání chetitské princezny do Egypta. Jak to dopadlo, nevíme: pro princeznu určitě špatně, protože by se nestala první mezi faraonovými ženami, ale zapadla by do jeho harému.

 

V Iónii podle stejných počtů v době výpravy Argonautů (konala se údajně roku 1270 nebo 1266) byl založen Kýzikos.

 

************************************************************

1269. - 1260.

 

c. 1266

V Elamu zemřel Chumban-numena (od c. 1285), novým králem jeho syn Untaš-dGAL (= Chumban?; do c. 1245). Postavil si sídelní město Dúr-Untaš, plenil Babylónii a byl assyrským spojencem.

 

1265:

V Babylónu zemřel král Kadašman-Enlil II. (vládl od 1280), jeho nástupcem Kudur-Enlil či Kutir-Enlil I. (do 1256).

 

1266:

V Argu po Eurystheovi (od 1311) následovali ve společné vládě další Pelopovci Átreus a Thyestés (do 1201).

 

************************************************************

1259. - 1250.

 

1256:

V Babylónu skončila vláda Kutir-Enlila I. (od 1265), králem Šagarakti-Šuriaš (do 1243).

 

1253:

V Palaistíně/Kanaánu vypuklo z podnětu soudkyně Debory povstání israélských kmenů vedených Barakem proti Jabínovým a Sisráovým Kanaáncům (vládli v zemi od roku 1273). Barak zvítězil v bitvě na úpatí hory Tabor a Jabínovi lidé byli zahnáni ze země. Následovalo čtyřicet let míru v zemi (srov. rok 1213).

 

c. 1250:

V Ugaritu se oženil král Ammištamru II., vnuk Du-Tešubův (srov. rok 1270) s dnes již neznámou dcerou Bente-šiny z Amurru. K uzavření sňatku čili koalici obou států došlo v Ugaritu až v době vlády chetitského krále Tudchaliji IV., lenního pána obou dynastů.

Ammištamruova choť s potomkem Utri-šarrumou byly však poté z Ugaritu vyhnáni (pro pokus o převrat?). Po arbitráži Tudchaliji směli odejít „domů“ do Amurru. Naopak o nějaký čas později byla z Amurru vyhnána jiná žena, rovněž anonymní, která patřila nástupci Bente-šiny, králi Šaušga-muwaš. Druhou arbitráží Chetity Tudchaliji se tato žena směla beztrestně vrátit do královského paláce.

 

1250:

V Chattuši skončila vláda Chattušiliše III. (od 1275), novým králem jeho syn Tudchalijaš IV. , rodným jménem Chišmi-šarruma (do 1220). S pomocí syrských vasalů obsadil Alašiji (Kypr). Na západě byly během jeho vlády napjaté vztahy s králem Achchíjawy (Achchíjá) Attaršijašem, který vyhnal jistého chetitského protege Madduwataše.

S chetitskou pomocí se pak Madduwataš pokusil zmocnit zemí Arzawa, ale jedním z místních dynastů jménem Kupanta-Inaraš z Arzawy byl zahnán. Tudchalijaš IV. dosáhl vzniku pozoruhodné koalice všech zúčastněných - Achchijáwy, Arzawy i Madduwataše (srov. 1220; ad Achchíjawa cf. Roky 1460, 1387, 1383, 1329 a 1300).

V Karchemiši jmenoval Tudchalija králem, a tím pádem také svým guvernérem pro Syrii, Ini-Tešuba, syna Šachurunuwašova. V Mukiši byl tehdy chetitským residentem Šukur-Tešub, po něm jeho syn Talmi-Tešub. Na konci Tudchalijovy vlády byl vrchním velitelem armády v Syrii korunní princ Armazi.

 

V Helladě roku 1259 podle jedněch starověkých kronik měl Théseus sjednotit Attiku (Marm. Par., srov. také 1219 a 750). V Sikyónu po Ínachovi (od 1296) kraloval Faistos (do 1246), Adrástos (do 1242) a Polifeidés (do 1211).

 

Někdy v letech 1253-1244, šedesát roků před trojskou válkou, přišel do italského Latia Euandros, syn arkadského krále Echema a jeho manželky Tímandry. Na Tibeře založil osadu ("město") Palátion-Palatium. Srov. v indexu pod Arkadie.

c. 1250 byla v budoucí Germánii vybojována na řece Tollense v Mecklenburgu poblíž Neubrandenburgu u dřevěného mostu přes vodu a splavem opodál, zbytky nalezeny, z doby c. 1900 velká bitva. Důvod ani původ bojovníků neznáme, soudívá se, že útočníci ze západu sledující jednu z obchodních stezek až sem, narazili na odpor domácích. Bojováno šípy, kopími, bronzovými meči, účastnili se bitvy jezdci na koních. Do roku 2017 odkryty ostatky c. 140 padlých, avšak archeologové předpokládají, že po dokončení výzkumu jich naleznou tisícovku a podle toho usuzují, že bitvy se účastnilo c. čtyři pět tisíc mužů. Událost zjevně souvisela s velkými migracemi doby, které vedly ve Středomoří k revoluci a zániku mimo jiné chetitské říše. Srov. dál rok 1233.    

 

************************************************************

1249. - 1240.

 

1243:

V Babylónu skončila vláda Šagarakti-Šuriaše (od 1256). Nástupcem byl Kaštiliaš IV. (do 1235).

1245 možný rok smrti krále Aššuru Šulmán-ašaréda I. (srov. 1275 a 1235).

 

c. 1245

V Elamu po Untaš-dGAL (= Chumban, srov. 1266) následuje na „federálním“ trůnu Unpatar-dGAL (= Chumban, do c. 1243; nebyl synem svého předchůdce). Manželka se jmenovala Napirasu. Po jeho brzké smrti (revolta?) na trůn usedl jeho bratr Kidin-Chutran (do c. 1222). Vyplenil dolní Mesopotamii, dobyl Nippur, zcela vyloupil chrám É-dimgal-kalamma a obyvatelstvo zmasakroval.

Při návratu za Tigris zničil Dér včetně jeho chrámu Ištaran. Následovalo assyrské protitažení a země opět získána zpět - elamský vpád se mohl odehrát až po obsazení Babylónu Assyřany, po roku 1235.

 

1245: Mezi Israélity vládl tři roky Abimelech, syn Gedeonův. Po něm měl největší slovo na 22 let jistý Thola.

 

V Helladě se roku 1240 údajně konala válka Lapithů s Kentaury.

 

************************************************************

1239. - 1230.

 

1237:

V Egyptě zemřel v srpnu 67. svého vládního roku ve věku 90 let Ramesse II. (od 1304). Po Pepim I. ze VI. dynastie to byla druhá nejdelší vláda Egypta. Novým králem se stal jeho 13. syn Baenre Merneptah I. (do 1223). Bylo mu tehdy přes padesát, snad šedesát.

 

1233, v jeho pátém roce, začala tzv. velká migrace (srov. rok 1303). Koalice tzv. mořských národů (eg. název) s Libyjci - Libu, Mešweš a Kehek - Šerden, Šekleš, Lukka, Turša a Akawaša (= ´Achaiwoí, ale obřezaní) pod velením libyjského knížete jménem Mauroj/Merej porazila kdesi mezi Kýrénou a Marsa Matrúh Čeheny a obsadila s rodinami a dobytkem Deltu. Viz dále rok 1200.

Egypťané porazili koalici nájezdníků a šestnácti tisíc Libyjců na neznámém místě jménem Pi-jer před Héliopolí po šestihodinové bitvě jich král pobil šest tisíc. Mauroj uprchl do Libye, kde byl sesazen a za vůdce byl zvolen jeho bratr.

Král usadil tisíce zajatců s rodinami v Deltě a jejich potomci za několik staletí otřesou egyptskými dějinami, viz rok 945 a xxii. a xxiii. dynastii.

Ve stejné době ztratil Egypt vládu nad Kanaánem, Aškalonem a Israélem, Gezer se podařil dobýt zpět a obsadit peleštský Ašdod. Na tzv. israélské stéle v Thébách z pátého roku Merneptahovy vlády (1233) je jméno kmene Israélců (nikoli země) použito poprvé a naposledy v egyptských pramenech. Nápis praví, že Egypťané jejich kraj zdevastovali.

 

c. 1230:

V Ugaritu zemřel král Ammištamru II. (od c. 1270), nástupcem jeho syn Ibiránu (vládl do c. 1250). Utri-šarruma se svou matkou (srov. 1250) se vrátil do Amurru. Ibiránu byl Ammištamruovým synem s jinou ženou.

 

1235:

V Babylónii byl král Kaštiliaš IV. poražen Assyřanem Tukulti-Ninurtou I. poražen a zajat (srov. 1228). Assyřan se prohlásil králem Babylónu a do roku 1228 zde vládl assyrský místodržitel.

 

1235:

V Aššuru zemřel Šulmán-ašaréd I. (od 1275), králem jeho syn Tukulti-Ninurta I. (do 1198).

 

K assyrské chronologii:

Pokud vládl Šulmán-ašaréd I. v letech 1275 - 1245, musela trvat vláda Tukulti-Ninurty I. 1245 - 1208. Roky válečných tažení by se podle toho musely posunout. V letech 1208 - 1204 podle této chronologie vládl Aššur-nádin-apla, 1204 - 1198 Aššur-nérári III., v letech 1198 - 1193 Enlil-kudurrí-usur a 1193 - 1180 Ninurta-apal-Ekur, následoval v letech 1180 - 1134 Aššur-dan I. Zde se opět oba chronologické systémy potkávají (viz Seznamy panovníků).

 

1235 Válka Aššuru s Babylónem. Kaštiliaš, viz výše, vpadl do Assyrie (během změn na assyrském trůnu, nebo byl Tukulti-Ninurta s vojskem již v Nairi?). Po zničujícím vítězství Aššuru nad Babylónci byly Babylón a E-sag-íla důkladně vyloupeny, hradby města strženy a Mardukova socha, tedy symbol babylónské „státnosti“ dopravena do Aššuru (srov. rok 1134).

1234 se vypravil Tukulti-Ninurta I. proti Qutejcům v oblasti tzv. zemí Nairi (Qutu; potomci Gutejů). Vyplenil a podrobil zemi Uqumanu, její král Abuli byl jat, ale po složení vadsalské přísahy puštěn domů. Vzdal se qutejský kraj Elchunia a o rok později se vzdaly země a knížectví Šarnida a Mechru. Assyřané Quteje ovládli a v regionu byl dlouho klid.

1233 Assyřané vyplenili a zničili churritské knížectví Katmuchi. Poprvé se objevuje v historických textech jméno Nairi, později roku 1113 (srov. 1275).

1232 Tažení proti ostatním zemím Šubaru (Šubari, Subaru, Subartu = staroass. označení pro všechna churritská knížectví na Horním Tigridu): Papchi, Katmuchi, Buše, Mumme, Alzi, (A)madani, Nichani, Alaja, Tepurzin a Purukuzzi.

Z nich Assyřané obsadili Purukuzzi, Alzi, Amadani a Papchi a šubarské země obdržely assyrského guvernéra. Vůdce Churritů, kníže z Alzi Echli-Tešub s rodinou uprchl do Nairi.

Po dobytí zemí Šubari vpadl Tukulti-Ninurta I. do zemí Nairi. V bitvě kdesi hluboko na nairském teritoriu porazil spojenou armádu 40 churritských knížat, z nichž se pak stali vasalové. Tukulti-Ninurta I. si pak dal titul „král zemí Nairi“.

Později se zmocnil Mári, Chany, Rapiqa, Arrapchy, pohoří Achlamu a vše připojil přímo pod svou správu. Tukulti-Ninurta I. byl oficiálně „králem Karduniaše (= Babylónu), Sumeru a Akkadu, Sipparu, Tilmunu a Meluchchy“. Aššur se tak stal nejsilnější velmocí Předního Východu. Vztahy s Chetity nebyly nepřátelské.

 

1235 podle dolních údajů starověkých kronikářů spadá do toho roku odchod Israélitů z Egypta.

V egejském světě roku 1235 v Íliu po Láomedontovi začal vládnou Priamos. Roku 1234 v Athénách opustila Médeiá krále Aigea, který si rok na to vzal život (vládl od 1281). Jeho syn Théseus kraloval v Athénách a Attice do roku 1204. Roku 1233 též proběhla slavná výprava Sedmi proti Thébám (srov. roky 1510, 1450 a 1375).

Rok předtím byl z Théb vyhnán král Oidipús, manžel své matky Iokasty n. Epikasty; následovala bratrovražedná válka jeho synů, staršího Eteoklea a mladšího Polyneika o trůn. V Íliadě zápasí na pohřbu Patroklově v boxu jistý Euryalos, jehož otec vyhrál závody na pohřbu Oidipodově („Oidipově“) v Thébách.

 

************************************************************

1229. - 1220.

 

1223:

V Egyptě zemřel Merneptah I. (od 1237). Do světa archeologických památek se zapsal jako majitel největšího uchovaného sarkofágu o 4 x 2,3 x 2,5 metrů (a v něm byly tři další menší kamenné "bábušky").

Po jeho smrti nastalo několikaleté období palácových nepokojů a nástupnictví není známo. Po Merneptahovi mohl následovat jistý Menmare Amenmesse s přezdívkou Maše-saja, Mose (?; byla vyslovena domněnka, že se mohl pro Židy stát literárním předobrazem Móšeho, Mojžíše a jejich tzv. exodu z Egypta na Sínai).

Mohl vládnout do roku 1217 (?). Jeho postavení v rámci XIX. dynastie není jasné a je možné, že vládl až po Sethovi II. (viz rok 1217 a 1520).

Amen-masese/masse byl pravnukem Ramesse II. a synem Setha II. s Tachaet, kterého Merneptah vyslal proti zemi Kúš, kde snad vládl jako vicekrál. Maše-saja nedržel s Merneptahem ani později se svým královským otcem, vzbouřil se a obrátil proti Thébám. Otec synovu vzpouru potlačil a jeho jméno dal z památek odstranit. Amen-masese/messe (c. 1225 – c. 1200) mohl svou funkci zastávat ještě za života děde Ramesse II.

Jiná posloupnost:

Po Merneptahovi I. následoval Sethos II., po něm vládli Amenmesse, Siptah a královna Tewosret, Tawosret/Tausret.

 

Amenmesseovou matkou byla dcera či vnučka Ramesse II. Tachaet (Tachet), královými manželkami Baktweret/Baketweret a zřejmě Tia, která pravděpodobně byla matkou Siptahovou. Z vlády Amenmesseovy neznáme jedinou datovanou událost, znám je jeho hrob v Údolí králů.

 

po 1228:

Elamský král Kidin-Chutran provedl ještě jeden vpád do Mesopotamie (srov. rok 1245). Dobyl Isin, porazil babylónské vojsko v poli, pak se ale stáhl domů.

c. 1222 mizí jméno Kidin-Chutranovo z dějin (vládl od c. 1242). Jím skončila churritská dynastie z Anzanu, resp. dynastie Iki-chalkiho (od 1320).

Nástupcem na celoelamském trůnu se pravděpodobně stal Challutuš-In-Šušinak (do c. 1180), zřejmě zakladatel panovnické dynastie ze Súsiany či Sús, tzv. IV. elamská dynastie (vládla do doby před rokem 1116).

 

1228:

V Babylónu ukončil assyrský vládce Tukulti-Ninurta I. svou přímou vládu skrze guvernéry (od 1235) a jmenoval místodržitele z řad místních předáků s titulem krále. Enlil-nádin-šumi byl v úřadu rok a šest měsíců, stejně dlouho jeho nástupce Kadašman-charbe III. Po neúspěšné rebelii se místodržitelem stal Adad-šuma-iddina (do roku 1219). Jeho otec Kaštiliaš IV. zřejmě v assyrském zajetí stále ještě žil (srov. 1235).

Podle jiné chronologie mohli všichni tři „králové“ vládnout po celých sedm let 1235 - 1228.

V jižní části Mesopotamie došlo v této době k důležité změně. Po zhruba 1225 začíná hospodářský úpadek Nippuru. Krisi způsobil Eufrátés, který tekl Kišem a Nippurem, nyní změnil řečiště a teče Babylónem.

 

1220:

V Chattuši skončila vláda Tudchaliji IV. (od 1250), vládcem jeho syn Arnuwanda III. (do 1200, popř. do roku 1215). Koalice zemí Achchijá, Arzawa a dynasty Madduwataše (srov. 1250) obsadila Chapallu a Pitaššu, vyplenila Alašiji. Oblast západní Anatolie posílila jako nikdy předtím v historii. • Někteří novodobí historici činí nástupcem Tudchaliji IV. jistého Karuntu, Muwatalliho syna či Tudchalijova synovce. Po velmi krátké vládě následoval teprve Arnuwanda.

 

1221:

Lýdům (= Maša, Maiones, Méioi, Máioi) začali vládnout Hérákleovci, někdy zde zvaní Tylónovci ("se ztvrdlou koží"; údajně 505 let do roku 716). Prvním králem v Sardech byl jistý Agrón, údajně syn Ninův, posledním z dynastie Tylónovců byl Kandaulés.

 

c. 1220 v předzvěsti migrace "mořských národů" přišel první útok Dórů na Helladu, srov. rok 1300 a 1200, o návratu Hérákleovců“ viz rok 1180, 1120 a 1104.

 

V Palaistíně po Tholovi u Israélitů vynikal 22 let Jair z klanu Manasse.

 

************************************************************

1219. - 1210.

 

1217?:

V Egyptě zemřel král Amenmesse (vládl od 1223?). Nástupcem se stal Usercheprure Sethos/Sethi II. (do asi 1210?). V egyptské tradici byl později považován za jediného legitimního nástupce Merneptaha I. Sethovou manželkou byla Tewosret, Tawosret/Tausret /Twosret z královského rodu. Sethův syn Seti-Merneptah a jedna dcera otce nepřežili. Chlapcův hrob „Zlatá hrobka“ byl odkryt roku 1908 s množstvím šperků (nebo to bylo místo, kam to ukryli zloději).

Sethos neměl dědice v přímé linii, pokud jeho mladším synem nebyl Siptah (jméno jeho otce není známo, ale pozdější vazba na Tewosretu napovídá možné otcovství).

Stavební činnost Setha II.: v Karnaku chrám bohyni Mut, dokončil výzdobu Tothova chrámu v Hermópoli, s jehož stavbou začal Ramesse II.

1210 (?): po smrti Setha II. se stal králem Obou zemí neduživý chlapec Achenre-setepenre II. Merneptah II. Siptah (do c. 1205; podle mumie měl obrnu). Regentkou byla jeho matka Sitre-merjetamun Tewosret/Tausret a „velký kancléř celé země“ Baj, zřejmě Syřan s egyptským jménem Ramesse-Chamenberu; byl nejmocnějším člověkem Egypta.

Nápisně se chlubil, že dosadil na trůn krále, což až dosud v Egyptě náleželo jen bohům. Podle jiného výkladu nebyla Siptahovou matkou Tewosret, jíž skončila XIX. dynastie, ale jistá syrská milenka Sethova. O předcházejících ženách na trůnu Obou zemí viz roky 3054 (Mer-Neith), 2184 (Sobekneferu), 1799 (Merikare) a 1503 (Hatšepsut).

 

1219:

V Babylónu skončila „královláda“ Adad-šuma-iddiny (od 1225) - padl, nebo byl zajat při vpádu Elamitů. Jeho nástupcem se stal Adad-šuma-usur (do 1183?), jiný syn Kaštiliaše IV. Zabránil dalším elamským vpádům do Babylónie a získal určitý stupeň nezávislosti na Aššuru, který se později dostal do interních sporů.

 

c. 1210:

V Ugaritu zemřel Ibiránu (od c. 1230). Nakrátko vládne jeho syn Niqmaddu III. a po něm poslední vládce uagritského státu, jistý ´Ammurapi (do asi 1200/1199).

 

1213 v Palaistíně dobyli Midiánové/Madiánové, kočující na severozápadu dn. Saúdské Arábie, zemi israélských kmenů a vládli a plenili zemi do 1206, viz tam a také rok 1446 (na jejich území ležela sopka Halá l-badr, ohnivá hora, na niž, možná později nazvanou Sínaj  a zaměněnou se Sínají, vystoupal Móše, kde hovořil s Jahwem, pekelným bohem tehdy beduínů této oblasti).

 

1218 podle chronologie Parského mramoru vypukla trojská válka (srov. rok 1209).

1219 podle jiných starověkých kronik spojil Théseus všechny Attičany do jedné obce, do Athén. Zrušil prý 16. hekatombaionu, asi začátkem srpna, všechny obecní rady a zavedl jedinou na Akropoli, resp. v Athénách; viz také rok 1259 a 750. Roku 1212 či 1211 měl prý Héráklés založit olympské hry.

Roku 1211 v Sikyónu po Polifeideovi (od 1242) vládl Pelasgos (do 1191).

 

**************************************************************************

1209. - 1200.

 

1205?:

v Egyptě zemřel mlád král Merneptah II. Siptah (nejvyšší jeho známé datum; vládl od 1210?). Nástupkyní se stala čtvrtá v dějinách země sama vládnoucí královna Sitre-merejetamun Tewosret (do asi 1200?). O její vládě a o konci XIX. dynastie (tzv. I. ramessovská, od 1320), jíž byla posledním panovníkem, není nic známo. V podstatě není nic známo o posledních 23 letech této dynastie.

Je možné, že po smrti (?) královny Tewosret (zemřela ve věku asi 56 let, ale tělo nebylo nalezeno), následovalo interregnum o délce několika měsíců, nebo dokonce let. V Egyptě anarchie bez ústředního panovníka. Nejsilnějším mužem byl jistý Asiat, Syřan Irsu (smyšlené jméno „Sám se učinil“, tzn. „Selfmademan“ = Baj?).

kolem 1200:

dostal celou zemi pod svou moc, tzn. „udělal pořádek“ od Asiatů a odstranil usurpátora, z královského rodu pocházející a možná kdysi protivník královny Tewosret Userchaure Sethnachte či Sethnacht (vládl pouze do 1198), první panovník XX. dynastie (tzv. II. ramessovská, vládla do 1085).

Pokládal se za nástupce Sethiho II. Podle Manethóna (Africana) vládli panovníci XX. dynastie 135 let, podle Eusébia 178, nejvyšším dnes známým datem pro dynastii je 105. rok vlády.

Manželkou Sethnachteho byla Tij-merenese, matka krále Ramesse III.

 

1200:

v Chattuši skončila vláda krále Chetitů Arnuwandy III. (od 1220; podle jiných chronologů vládl v letech 1220 - 1215) a krátce panuje jeho bratr Šuppiluliuma II. (podle výše uvedené chronologie vládl v letech 1215 – 1200). Dokázal sice ještě udržet Alašiju, nebo odrazit první nájezdy "mořských národů" (na jeho straně bojovali Madduwattaš a Attaršiaš).

Krátce na to přišla katastrofa: pod zničujícím náporem "mořských národů" byla říše Chetitů vyvrácena. Chetitské země Chatti, Qode-Qatna (původní osídlení vyvražděno Chetity c. 1360?; srov. rok 878), Karchemiš, Arzawa a Alašija byly zničujícím způsobem vypleněny, vypáleny a vládnoucí elita asi vyvražděna. K náporu migrantů do východního Středomoří pravděpodobně přistupovaly vzpoury porobeného obyvatelstva proti panující šlechtě utvářející státnost městských monarchií i říšských konglomerátů. Podle archeologů v podhradí vyvrácených panovnických sídel pokračoval život dál. 

V Anatolii zničili jádro velkochetitského státu (od 1460, začátky říše od asi 1650) Frygové s národy Muški, Tabal a Kasky, odvěkými nepřáteli Chetitů na severních hranicích, kteří se po staletí válek nakonec do centra chetitské Anatolie probojovali a usadili.

Chetitské obyvatelstvo přestalo hovořit chetitštinou (= nesitštinou) a z okolí Chattuše vymizela tradice užívání klínového písma. Zůstala luwijština (v klínové i hieroglyfické podobě). Obyvatelstvo odešlo z Anatolie do severní Syrie, kde postupně vznikaly novo- či pozdněchetitské státy a kultura: země Chatti je od nyní označením pro oblast severní Syrie (dnes na území SYR a TR). Zde byli indogermánští Chetité či Syrochetité hegemony až do cca. 1000 (viz), kdy se objevili semitští Aramajové.

 

Odkud se "mořské národy" vzaly (jméno novověké odvozené z egyptského "lidé z moře"), známo není. Usuzuje se na balkánský původ, nejlogičtější je západoanatolský: odtud jsou mimo jiné Lýdové, Lykové a Etruskové, možná též Sardové a Sikelové. S lidnatou oblastí později kolonisovanou Hellény se po staletí potýkali Chetité, až je vlna jakési "luwijské" revolty smetla. Před rokem 1200 zavládlo v regionu chladnější počasí s možným následkem malých úrod. Po vyvrácení chetitské říše táhly celé kmenové skupiny Levantou podél pobřeží na jih, některé na lodích. Někdy po 21. lednu 1192, kdy je v korespondenci zmiňováno zatmění slunce, barbaři vyvrátily Ugarit a srovnali se zemí.

 

Mořské národy

 

Frygové pocházeli z Makedonie a před trojskou válkou (vypukla 1193) přišli do Anatolie (srov. Priamovu manželku Hekubu). V nových sídlech se společně s národem Muški a Tabal (jména assyrská, srov. řec. Moschoi a Tibaránoi v době Xerxa I. u Hérodota) pustili do Chetitů.

Peleset, Pelešeti (PR/LST), zřejmě v souvislosti s řec. Pelastikon = Pelasgikon = hebr. Peleštim = Filistínové (č. bibl. Filištínští) a odtud Palaistíné, Palestina (srov. roky 1400, 1191 a 735). Nebyli zřejmě jedním ethnikem, ale spíše spojeneckým svazkem jazykově příbuzných národů: hovořili luwijskými "dialekty", lykijsky, kársky, pisidsky, pamfylsky, kilicky atd. Drželi si psíky a čuníky, jedli čočku a keramika jakoby pocházela z Égeidy.

Peleštům vládlo pět „pánů“ s radou (seráním, sernej Pelištím = turan(n)wos = tyrrhen, turan). Biblická postava Goliath od Achiše (Ekauš), čes. bibl. Goliáš, bývá označována za Lýda (Goliath = lýd. Walwatta = ,Alyattés; což není obecně přijato). Lýdové byli žoldnéři již u Ramesseho II. před Qadeší (o části pancíře se jménem Ramesse II. nalezené na Aiantově Salamíně viz v indexu tam).

Goliath byl z Gatu, městě mezi Gazou a Ašdodem, kde v amarnské době byl jeho králem jistý Šuwardata. Král Gatu Maoch (Ma'acha/Ma'och) a jeho syn Achiš byli na čas pány Israélce Dáwída. Gat, později arab. Tall as-sáfí, hebr. Tel Cafit, byl kolem roku 814 vyvrácen damašským králem Chazá´élem, viz tam.

Filištínská knížectví sídlila v Gaze, Gatu (Gathu, asi nejsilnějším státečkem z nich), Azótu/Ašdodu, Askalónu/Aškelonu (zde od c. 1150) a Ekronu. Vyvrácena v 8. století Assyřany a dílem zemětřesením, viz dále rok 1111 a rok 735.

Waraktir, Wareb a Makamar (Warkat/dara, Ward/ta, Mag/kamala),

Čeker/Tjeker (TJIK[K]AL/R), Teukrové. Po trojské válce se usídlili v kyperské Salamíně. Bývají rovněž ztotožňováni se Sikely/Sikuly (šikalajú, z kur ši-ki-la), kteří obsadili Sicílii. Později se Teukrové usadili rovněž v palaistínském Dóru,

Šekleš/Šekeleš, Šekr/luše, jinak neznámí,

Denjen (DNNYM, Danuna, řec. Danaioi) se usadili v Kilikii; s Luky a Sardy byli známí Egypťanům už za Achnatona,

Lukové, Lykové; se Sardy a Pelešety byli žoldnéři u Ramesseho II. před Qadeší,

Šerden, Šarden, Sardové,

Wešeš, Wašeše, jinak neznámí, usadili se v kárském městě Onassos.

 

c. 1200/1199:

V Ugaritu zmizel poslední jeho vládce ´Ammurapi (od cca. 1210?), chetitský spojenec. Útok mořských národů Ugarit vypálil a proměnil v dnešní ruiny Rás Šamrá/Fenyklový mys, viz k datu zde výše. Podle jiné theorie zanikl ugaritský stát po zničení města egyptským králem Ramesse III., zřejmě roku 1185. Po pádu Ugaritu a státu Amurru roste pozvolna význam kanaanských městských států a království Arwadu, Byblu, Sídónu a Tyru, viz dále rok 990. 

Podle některých kronik byl roku 1201 (240 let před chrámem v Jerúsalému, dle Iósépova počítání od roku 961) údajně založen Tyros. Nejsilnějším foiníckým státem do této doby byl Sídón, který mimo jiné vyčerpávaly války s Filistíny. Není známo, že Tyru vládli šófetim, súfeti-soudci, nebo králové. První panovnické jméno viz rok 990. 

 

1206:

Israélité pod Gedeónem alias Jeroba´al/Jerubba'al z klanu Manasse, nástupcem v soudcovském úřadu po Deboře (viz rok 1275) porazili u pramene Charod Midiány či Midjány/Madiány (beduinský kmenový svaz a země po obou stranách „Rákosového moře“, Akabského zálivu; viz výše 1213 a 1446) a zbavili se po sedmi letech jejich nadvlády. Madiánská knížata Goréb a Zéb byla zajata a popravena. Později Gedeón porazil, zajal a popravil další madiánská knížata jménem Zebah a Salmun u Jegbaa (v Ammónítidě v Dekapoli). Pro Israélity následovalo 24 roků míru. Gedeon sídlil v Ofra (do 1182).

1200 - 1020: v Palaistíně podle novověkých historiků doba soudců (viz rok 1448 a 1444).

 

1204:

v Athénách vládne po sjednotiteli Attiky králi Théseovi (od 1233) Menestheus, syn Peteův a vnuk Orneův, který byl synem Erechthea II. Menestheus vládl do 1182 a za něho bylo dobyto Ília. Roku 1200 se prý zamilovala Faidra do Hippolyta.

1201:

v Mykénách a Argu vládne po králích-spoluvládcích bratrech Átreovi a Thyestovi (oba od 1266) Agamemnón, syn Átreův, vítěz od Ília (do 1168). • Do stavby Pantheia v letech 33 – 27 byla 1200 let největší starověkou stavbou s klenbovým zastřešením tzv. Átreova pokladnice v Tírynthu (srov. roku 27 a v Indexu pod Pantheion/Pantheon).

 

c. 1200:

Podle moderní datace (srov. roky 1300 a 1220):

na Isthmu byla postavena zeď • první pokus „Hérákléovců“ o návrat (= Dórů) • vyvrácení Mykén (po zemětřesení c. 1250) • vyvrácení Pylu • v Athénách opevněna akropole

 

Podle Parského mramoru:

1209 skončila trojská válka (od 1218), srov. rok 1184. Podle Hérodota Troiá padla již c. 1260. Dnešní historikové kladou konec války do roku kolem 1200. • 1202 se na Kypru usadil Teukros, srov. rok 1191 a zde výše a možnou souvislost s Tjeker/Čeker, jedním z "mořských národů".

 

1200 - 1000:

v Indii došlo k závěrečné redakci védských sbírek, Samhitá

1200 - 600 literatura védské doby