1699-1600

1699. - 1690.

 

c. 1698:

V Elamu zemřel král Lila-ir-taš (od 1700), nástupcem jeho synovec Temti-agun I. (do c. 1685). T. neměl syna. Kuk-našur I., syn jeho sestry, byl sukkalem v Súsách, Tan-Uli, Temti-agunův bratranec, byl sukkalem Elamu a Simaški.

Z vlády Temti-agunovy doložena stavební činnost v Súsách na citadele a chrámu boha In-Šušinaka.

V roce c. 1685, kdy Temti-agun I. zemřel, se federálním vládcem Elamitů stal Tan-Uli (do c. 1655). Zpočátku vládl bez sukkala v Súsách (Kuk-našur I. již nežil), později povolal Temti-chalkiho, svého synovce. Pak z něho udělal sukkala Elamu a Simaški a Kuk-našura II., svého dalšího synovce, prohlásil sukkalem súským.

 

c. 1690:

V Přímoří vládne po Itti-ilí-níbim (od c. 1700) král Damiq-ilíšu (26 let, do 1664).

 

c. 1690

V Iamchadu (Aleppu) následuje po králi Niqmi-epu’ovi I. (od c. 1700) vláda jeho syna jménem Irkabtum (do c. 1680). Pak následoval jistý (jeho syn?) Chammurapí II. (do c. 1660?).

 

************************************************************

1689. - 1680.

 

1684:

V Babylónu zemřel král Abí-’Ešuch (od 1712). Na trůnu jeho syn Ammíditana (do 1647). Někdy před rokem 1664 (srov. tam) porazil krále Přímoří Damiq-ilíšu a dal zrušit pevnost, kterou Přímoří proti Babylónii vybudovalo.

 

Kolem roku 1685, jak uvádějí některé kroniky, prý žil Prométheus.

 

************************************************************

1679. - 1670.

 

1676:

V Egyptě zemřel král Ij (od 1700). Jeho nástupcem se stal Merhetepre Ini (vládl dva roky a dva měsíce, do 1673). Jeho jméno známe z tzv. karnacké juristické stély. Iniovým nástupcem a dalším králem tzv. XIII. dynastie byl Džedneferre Dudimose I., řec. Tútimaios (délka vlády není známa). Je dosti pravděpodobné, že již během jeho vlády obsadili Hyksové pod vládcem Salitisem Memfidu a Ič-tovej a že Střední říše se rozpadla na lokální státečky.

Dudimoseovi nástupci, vládci XIII. dynastie (do roku 1633, kdy její konec), mohou být pouhými vasaly králů dynastie XVII., vládnoucí v hornoegyptských Thébách:

Po Dudimoseovi I. vládl Džedhetepre Dudimose II., Sewahenre Senebmin, Merjanchre Mentuhotpe V., Džedanchre Mentuemsaf, Menchanre Senaajeb. Poslední panovník XIII. dynastie, jeho syn Horus Nehsej, sídlil s Avaridě, v hlavním městě Hyksů v letech 1674 - 1567 (pozd. Per-Ramesse, dn. Tell ad-Daba´a), s ironickým titulem „král Horní a Dolní země“. - Viz roky 1650 a 1633.

 

Roku 1674 či 1673 dobyli Hyksové mimo jiné Memfidu a pro Egypt začala doba jeho XV. královské dynastie, doba „Velkých Hyksů“ (do 1567). Prvním králem dynastie byl Šarek či Šalek, eg. Majebre Šeši n. snad Sekerher, řec. Salitis (dle Man. 19 let, do 1662). Šarek dobyl Egypt až po první katarakt. Jeho nástupcem byl Jak-Baal či Jaked-Baal, eg. Meruserre Jakubher, řec. Bnón či Beón (dle Man. 44 roků, do 1655).

 

Iósépos Flávios řadil Hyksy, o jménu viz 1786, takto: Salitis 19 roků, Bnón/Béón 44, Apachnan 36 roků a sedm měsíců, Apófis/Apopi 61 (srov. rok c. 1600), Iannás 50 let a jeden měsíc, Assis 49 let a dva měsíce. Dle Manethóna: Saités, Bnón, Pachnan, Staan, Archlés a Apófis.

 

Paralelně se státy a panovníky XIII. až XV. dynastie existovala dynastie XVI., „Malí Hyksové“, současníci „Hyksů Velkých“. Byla to lokální knížata, předáci jednotlivých hyksských kmenů a ethnik. Bylo jich osm: Anather, Semqen, Chauserre, Seket, Ahetepre, Sechaenre, Amu a o posledním viz rok c. 1570.

 

1670:

V Aššuru zemřel král Adasi (od c. 1700). Vládne jeho syn Bél-báni (do 1660), po něm Libája (do 1643).

 

************************************************************

1669. - 1660.

 

1664:

V Přímoří zemřel Damiq-ilíšu (od 1690), jeho nástupcem se stal Iškibal či Išbagan (vládl 15 let, do 1649).

 

c. 1660:

V Iamchadu po Chammurapím II. (od 1680) vládne Iarimlim III. (do c. 1620?).

 

************************************************************

1659. - 1650.

 

1655:

V Egyptě zemřel král Jakubher Hyksský (XV. dynastie, od 1662). Nástupcem se stal Seuserenre Chjan či Chajana, řec. Iannás či Staan (dle Man. 50 let a jeden měsíc, do c. 1615). Hyksós je znám z několika staveb a dokonce z Knóssu. Egypt nadále udržoval obchodní kontakty s celým Středomoří a levantskými zeměmi, spojení s Kúš bylo však přerušeno: vládl zde jistý Nedžeh (Egypťan?, viz dále rok 1567). Za jeho vlády se Kúš stala zcela nezávislou. Sídelním městem Kúšitů (Núbijců) byla Buhen, řec. Meroé. Vztahy Hyksů s Kúšity byly nicméně mírové.

 

Kolem roku 1650 založil v Thébách, hlavním městě Horní země, Horus Sechemre V. Wahchau Rehotpe (vládl do c. 1647) XVII. dynastii thébských králů (do 1567, podle Tur. pap. patnáct králů; dle jednoho z kompilátorů Manethónových tvoří prvních pět králů dynastii XVI., ale obvykle se k tomu nepřihlíží), vlastně pokračování dynastie XIII., která v Horním Egyptě lokálně existovala do 1633. V Thébách a thébském království nepřerušeně kvete řemeslo a kultura.

O XIV. dynastii viz roky 1786 a 1603.

 

Skupinka jinak neznámých čtyř lokálních panovníků v Abýdu/Abidžu, kteří se rámcově osamostatnili po hyksské invasi, bývá buď pokládána za poslední panovníky XIII. dynastie nebo za zvláštní "abýdskou dynastii" (c. 1650): Sechemraneferchau Wepwawetemsaf (theoforní jméno s Wepwawetem, abýdským kultem), Pančenej, Menchaure Senaib/Snaaib a Weseribre Senebkaj, jeho vyloupený hrob s ostatky téměř 180 cm vysokého muže ve věku 35-40 let byl nalezen v Abýdu v lednu 2014: kostra vykazuje mnoho hlubokých ran a tři smrtelné na lebce. Podle svalových úponů anthropologé usoudili, že Senebkaj často jezdil na koni, o dalších okolostech a místu jeho smrti není známo nic bližšího.

 

c. 1655:

V Elamu zemřel král Tan-Uli (od 1685). Následuje Temti-chalki (do 1650) a jeho bratr Kuri-gugu se stal vicekrálem. Kuk-našur II. zůstal sukkalem v Súsách. Kuri-gugu zemřel dříve než jeho bratr.

Na chrámu In-Šušinakově doložena stavební činnost.

Po smrti Temti-chalkiho dosedl na trůn Kuk-našur II. (do c. 1635). Jeho bratr nebo bratranec Kutir-Šilchacha I. se stal sukkalem Elamu a Simaški, synovec Kuduzuluš II. sukkalem v Súsách. Brzy však zemřel a jeho nástupcem se syn královy sestry Širukduch II.

V době panování Kuk-našura II. se Elamská federace stala opět babylónským vasalským státem, pokud se tak nastalo již dávno před ním (srov. rok 1730).

 

c. 1650:

V Chattuši vzniká za Labarnaše I., syna Pu-Šarrumy z Kuššaru, starochetitská říše (do c. 1460).

Před jeho otcem vládl jistý Tudchaliaš I. (krátce před či kolem 1700). Manželkou Labarny I. byla Tawannannaš. Labarnovým nástupcem byl stejnojmenný syn s trůnním jménem Chattušiliš I. (do c. 1620).

V prvním roce vlády vedl válku se Zalpou, ve druhém, kolem roku 1630, vyplenil Alalcha (Alalach, dn. Tell Açana v TR, prov. Hatay, staré Hattin) a celou severní Syrii. Vládce Alalachu se jmenoval Ammitaqum a jeho vojevůdce Zukraši.

Ve třetím roce vlády Chattušiliš válčil s Arzawou, oblast celé staré jižní Frygie se sídelním městem Apaša, pozdějším iónským Efesem (?), jejíž jméno se poprvé objevuje v historických pramenech. Téhož roku vpadli do země Chatti Churritové z Chanigalbatu, ale byli odraženi. Ve 4. a 5. roce vlády vedl Chattušiliš místní války v říši a pak vpadl opět do Syrie, kde zničil Chalbu (Iamchad-Aleppo). Snad pád Iamchadu patří do doby kolem roku 1620, srov. místního vládce Iarimlima III., viz 1620.

Chattušiliš pak zničil v Záeufrátí churritské knížectví Chaššu a na zpáteční cestě na syrském břehu Eufrátu vyvrátil Chachchu. Chattušiliš pravděpodobně dobyl také Arzawu a Wilusu.

Polních tažení Chattušiliových se jeho adoptivní syn (pravnuk) Muršiliš neúčastnil. Proti Chattušiliovi se o puč či povstání neúspěšně pokoušelo několik lidí:

jeho syn Chuzzíjaš, dynasta v Tapaššandě (neznámé polohy),

jeho dcera v paláci v Chattuši,

Chakkarpiliš, guvernér Zalpy a

synovec Labarnaš.

 

V Helladě roku 1654 v Sikyónu vládl po králi Plemneovi (od 1703) Orthopolis (do 1591).

 

************************************************************

1649. - 1640.

 

1647:

V Egyptě zemřel v Thébách král XVII. dynastie Rehotpe (od c. 1650). Nástupcem Sechemre VI. Wepmaat /Antef/Anjotef/Intef V. zvaný „Starší“ (vládl tři roky, do 1645). Po něm požíval královské úcty několik měsíců jeho bratr Sechemre VII. Heruhirmaat Intef VI., zv. „Mladší“. Jeho nástupce se jmenoval trůnními jmény Sechemre VIII. Šedtovej Sobkemsaf II. (vládl 16 let, do c. 1629). Jeho hlavní manželkou byla Nubchas, dcera Chonsova. Sobkemsaf byl později Egypťany poctěn přízviskem „Velký král“. Théby žily tradicemi starých časů přežívajících ve XIII. dynastii, srov. níže.

 

1649:

V Přímoří po Iškibalovi (od c. 1664) vládne jeho bratr Sušši (24 let, do 1625).

 

1647:

V Babylónu zemřel král Ammíditana (od 1684), nástupcem jeho syn Ammísaduqa (do 1626).

 

1643:

V Aššuru zemřel Libája (od 1660). Jeho nástupcem se stal Šarma-Adad I. (do 1631) a po něm jeho syn LI.TAR-Sîn (čti Iptar?-Sîn?; do 1619).

 

1640 V Argu po králi Argovi (od 1710) se stal pátým vládcem dynastie Kriasos (do 1586). Prvním knězem slavného Héráia se stal Kallithiás, syn Peirův.

V téře době působil prý Prométheův bratr, astrolog Atlás.

 

************************************************************

1639. - 1630.

 

1633:

V Egyptě se uzavřela doba XIII. dynastie. Viz rok 1673, kde jména panovníků a srov. rok 1650.

 

1635:

V Elamu zemřel Kuk-našur II. (od c. 1650). S titulem „velkoregent Elamu“ nástupcem jeho bratr či bratranec Kutir-Šilchacha I. (do c. 1625). Jeho synovec Širukduch II., princ-sukkal v Súsách, povýšil na sukkala Elamu a Simaški, jiný synovec, Kuk-našur III., se stal sukkalem súským. Brzy však zemřel a na jeho místo přišel Temti-raptaš, další ze synovců velkoregenta Kutir-Šilchachy I.

 

************************************************************

1629. - 1610.

 

c. 1629:

V Egyptě zemřel král XVII. dynastie Sobkemsaf II. (od c. 1645 či 44), nástupcem se stal Sechemre IX. Sementowej Thuč/Džuhetej. Jeho královnou byla Mentuhotpe. V její rakvi se uchovala zaříkávadla „knihy mrtvých“. Podle výpovědí zlodějů z doby XX. dynastie byly hroby vládců XVII. dynastie plné zlata, stříbra a bronzu, což by mohlo ukazovat na prosperitu nebo přinejmenším fungující dálkový obchod jejich království.

Po roce uvolnil trůn panovníkovi jménem Sanchenre Mentuhotpe VI., který vládl také pouze rok. Jeho nástupcem byl Sewadženre Nebirjerawet I. (vládl šest let do c. 1621). Je znám ze stély v Karnaku. Dalším králem XVII. dynastie v Thébách byl jeho nástupce Neferkare IX. Nebirjerawet II., který ale vládl jen několik měsíců. Na trůn přišel Semenmedžitre, o jehož vládě nemáme časový údaj (asi také pár měsíců do c. 1620), po něm užíval královských atributů Senserenre (= Userenre? z Karnackého seznamu), který vládl asi 12 let, viz rok 1608.

 

1615

V řadě panovníků XV. dynastie „Velkých Hyksů“ zemřel Chjan (od c. 1655) a jeho nástupcem se stal A(a)userre Apopi, snad jiným jménem Akenenre Apopi (není-li to však Apófis II., viz zde níže), řec. Apófis I. (vládl podle Manethóna a Tur. pap. 61 rok, až do c. 1570). Došlo ke sblížení s Thébami (XVII. dynastie). Auserreova dcera Herit byla zřejmě provdána za někoho z vládců Théb. Ke konci jeho vlády dobyli Egypťané ze XVII. dynastie střed země a jejich flotila se objevila ve východní Deltě pod sídelním městem Hyksů Avaridou.

 

c. 1625:

V Elamu zemřel Kutir-Šilchacha I. (od 1635). Panovníkem jeho synovec Temti-raptaš (do c. 1605). Úřad sukkala Sús obsazen Kuduzulušem III., další místa neobsazena. (nic bližšího z této doby není známo).

 

1626:

V Babylónu zemřel Ammísaduqa (od 1647), králem jeho syn Samsuditana, poslední panovník I. babylónské dynastie (do 1594).

 

1625:

V Přímoří zemřel král Sušši (od c. 1649), nástupcem Gulkišar (vládl 55 let do c. 1570). Z prvního roku Gulkišarovy vlády pochází tajný návod na výrobu různých druhů skla. Technologická znalost ale musela předtím přijít ze Syrie.

 

c. 1620:

V Chattuši skončila vláda krále (Labarnaše II.) Chattušiliše I. (dobu vlády viz c. 1650). Nástupcem jeho vnuk Muršiliš I. (do 1590). Regentem na čas Chattušilišův bratr Pimpiraš či Bimbiraš. Muršilišova manželka se jmenovala Kali. Muršiliš uzavřel koalici s Kassity proti Churritům a roku 1594 dobyl Babylón.

 

c. 1620

Iamchad-Chalab (Aleppo) ve vzpouře Chetity poraženo, dobyto a vypleněno - konec vlády krále Iarimlima III. (od c. 1660) a konec celého království (srov. c. 1650).

Po určité časové mezeře po roce 1600 vládl v Aleppu král Šarrael (?), následoval jeho syn Abbael II., kolem 1550 Ilim-ilimma I. a jeho syn Idrimi. Kolem roku 1500 v Aleppu vládl dynasta Adad-nérári (?), po něm Niqmiepu´  II. (Niqmepa, syn Idrimiův) a celá dynastie skončila někdy kolem roku 1475 jeho synem Ilim-ilimmou II.

 

1619:

V Aššuru zemřel Iptar (LI.TAR?)-Sîn (od 1631), jeho nástupcem se stal Bazáj, syn Bél-bániho (do 1591). Jinou dataci viz rok 1600.

 

************************************************************

1609. - 1600.

 

1608:

V Egyptě zemřel panovník XVII. dynastie Senserenre (Userrenre?; od c. 1620), následuje Sechemre X. Šedwast (do c. 1605). Po něm vládl Nubcheperre Antef/Anjotef/Intef VII. (3 + x let, snad do c. 1600). Jeho manželka Sobkemsaf pocházela z Edfú a je považována za prarodičku panovníků XVIII. dynastie. Dal si postavit cihlovou pyramidu o výšce třinácti metrů (zachována jen do výše 1,20 m), takže i v Horní zemi stávaly pyramidy.

c. 1600 vládl Senachtenre (není časových údajů, nižší odhady praví c. kolem 1560). Nápisně je jméno známo z kamenných dveří v Karnaku. Vlastním jménem byl Ahmose ("Měsíc se narodil") a jeho manželkou snad byla Tetišeri/Teti-šeri, žena nekrálovského původu, snad prabába dynastie Ahmosovců, srov. zde níže. Pokud ano, mohla být matkou Seqenenrea, Kamose a Ahhotpe I., matky Ahmosea. Když zemřel Tao II., pravděpodobně babička Tetišeri s matkou Ahhotpe I. vládly za Ahmosea I. (?). Viz dále rok 1577.

 

Následoval Seqenenre/Sekenenre I. Tao I. zv. Starší (rovněž bez údajů; nejsou-li shodní). Byl současníkem hyksského vladaře Apófia I. (Apopi; XV. dynastie) a zemřel násilně. Jeho ostatky  nalezené v nekropoli ad-Dajr al-bahrí spolu s mumiemi Ramsese ii. a Setiho i. vykazují na hlavě rány sekerou, které zohavily levou část obličeje, a dýkou v krku zezadu (= po boji doražen, nebo v bitvě Hyksy bojovou sekyrou těžce raněn a zavražděn po několika týdnech či měsících, jak soudí pathologové?). Při mumifikaci královo tělo nebylo napuštěno natronem a vnitřnosti ponechány na místě včetně mozku.

V povídce/pohádce pocházející z xix. dynastie měl Seqenenre spor s Apofim, údajně monotheistou, který si stěžoval na řev hrochů v Nilu před hyksským sídlem ve východní Deltě Auaris/Avaris (eg. Hut-waret, dn. arab. Tall al-Dab´a) a žádal Egypťana, aby je z kanálu odvolal (srov. o xv. dynastii roku 1679). 

Taovou manželkou mohla být Tetišeri, matka Taa II. a babička Ahmose I. - Amósia.

Taovým nástupcem v řadě králů XVII. dynastie se stal jeho syn Sekenenre II. Tao II. zv. Udatný. Ženatý byl se svou sestrou Ahhotpe/Ahotep (II.), matkou Amósidovou (pokud nebyl Ahmose synem Kamoseho s Ahhotpou (I.), která také byla regentkou). Ahhotpe II. byla pochována v Dra Abú an-Naga v západních Thébách, pohřebišti éry druhého meziobdobí, asi snacha Ahhotpy I. Byly nalezeny její šperky, mezi nimiž byl mimo jiné zlatý náhrdelník se třemi muškami, což bylo vojenské vyznamenání za udatnost v boji.

Tao II. obnovil v Thébách rituální oběti hrochů, kteří jako svatá zvířata Sethova mj. byla uctívána Hyksy. Tao válčil s Apofiem I. a zemřel na následek rány z bitvy sekerou s Hyksy ve stáří zhruba 30 let (mumie nalezena). O jeho nástupcích viz 1577.

Královské dcerky se odjakživa obvykle vdávaly do „paláce“. Sekenenre zavedl novinku, že králova dcera se smí provdat jen za krále jako jeho hlavní manželka, tzn. že uzákonil incest. Platila pak po celou slavnou XVIII. dynastii a zanechala ohlas do dob hellénistických. Král se však nemusel ženit jen se svými dcerami a měl k disposici velký harém.

Sestrou a manželkou Amenotpa I. byla Ahmose Meritamun, dcera Ahmose I. s Ahmose Nefertari (rodiče založili osadu stavitelů hrobek Dajr al-madínu ("Klášter města") mezi Údolími králů a královen). V jejím hrobu v Dajr al-bahrí/Dér el-bahrí ("Severní klášter") nalezena cedrová rakev s portrétním víkem (v turínském Museo Egizio).

Osadu stavitelů hrobek existovala čtyři sta let a opuštěna byla koncem XX. dynastie, protože byla na ráně libyjským nájezdům: sedmdesát domů a osm až devět dnů z desetidenního týdne/dekanu pracovali dělníci na hrobkách, „weekend“ byli doma. Ve vsi zůstávaly jen ženy, které měly k disposici pradláky a uklízeče placené z královské pokladny, kteří pracovali pro rodiny dělníků cyklicky. V dobách nové říše strávili řemeslníci třetinu roku přípravami svátků, jejich průběhem a posvátečním časem.

Přesto se běžně stávalo, že sourozenci měli potomky i v několikerém pokolení. Královna Ahhotpe I., matka Ahmoseho I., byla za svůj život královskou dcerou, sestrou, velkou královskou manželkou a královnou-matkou. Její dcera Ahmose Nefertirej přežila svého chotě a asi i bratra Ahmoseho, svého syna Ahmoseancha a Amenhotepa I. a za Thotmese I. byla „božskou manželkou Ammónovou“, tedy velekněžkou-stařenou kultu plodivosti (sic).

Literatura této doby: Historie či spor Apófia a Sekenenrea: Hyksós si stěžoval, že mu v noci nedá spát řev hrošic v Nilu.

 

1603 skončila v Xois, Ka-sunt, dn. Sacha na začátku západní poloviny Delty vláda XIV. dynastie (od 1786). Jejím posledním králem byl Asiat jménem Bebnem či Bebhem.

 

c. 1605

V Elamu po Temti-raptašovi (od c. 1625) vládl Kuduzuluš III. (do 1600). Nic bližšího není známo. Po něm byl „velkoregentem“ Tata (do 1580), jehož sukkalem Elamu a Simaški byl Atta-werra-chalki, sukkalem Sús Temti-agun II. Jinak není nic bližšího známo.

 

c. 1600:

V Aššuru podle jiné časové řady skončila vláda Adasiho dynastie (viz však rok 1585) a následuje dynastie Šú-Ninuova. Její panovníci se stále ještě titulovali ensi Aššuru: Šú-Ninua (Kidin-Ninua), Šarma-Aššur II., Eríšum III., Šamší-Adad II., Išme-Dagan II., Šamší-Adad III., Aššur-nérári I., Puzur-Aššur III., Enlil-násir I., Núr-ilí, Aššur-šasdúni, Aššur-rabî I., Aššur-nádin-achi, Enlil-násir II. a Aššur-nérári II. Viz rok 1420, řazení CSD viz dále 1591.

 

c. 1600:

Do Syrie po letech zmatku následujících pádu amorejských dynastií vpadli Churrité, kteří původně v 18. st. byli vasaly amoritské knížat. V severní Syrii v této době boje Churritů s Chetity a nejpozději v 15. až 13. století se churritský element dostal až k moři (Ugarit). Egypťané v časech XIX. dynastie označovali oblast jižní Syrie - Palaistínu - slovem Chor, tj. země Churritů.

 

c. 1600:

Na Krétě zničující zemětřesení ukončilo období středomínójské III. (MM III. od c. 1700), nebo už 1628, viz rok 1700. Sopka zničila mínójskou osadu na Théře (nebo až roku c. 1450?viz). Explose byla zřejmě největší vulkanickou katastrofou v civilisovaném světě. Knóssos rozvalen, ale v následujícím období pozdněmínójském I. a (LM I.A, do 1500) byly paláce obnoveny, srov. dále rok 1450 a 1400.

V Mílétu od této doby mínójská obchodní osada, nebo dokonce kolonie jako taková (?), srov. rok 2000 a 1700.

V Helladě doba Danaova, Kadmova?, Pelopova. V Iólku vládne Peliás, Néleus odešel do Messénie, začátek "Nestorova paláce", jeho syna (jako celý mykénský svět zničen c. 1200); před tím zde osada mínójská a v základech paláce nalezeny zbytky nástěnných maleb z mínójské éry a tím pádem jsou nejstarší dokladem tohoto umění v Evropě. Na kontinentu s koncem MM III. začalo pozdněhelladské období I. (LH I. = mykénské I.). Mykénská centra v Helladě se pozvolna etablovala, přibývalo obyvatgelstva a šlechtické vrstvy bohatly. V Mykénách vládnou Perseovci.

Hroby byly koncem 17. století ve tvaru navršených pahorků (tholos, rotundy v podobě včelínů) s bronzovými dýkami a zlatými ozdobami, ze 16. století jsou hroby z Mykén, doklad nejstarší vozové jízdy v Evropě. Období šachtových hrobů na pevnině c. 1600-1450 dokumentováno z Mykén ve dvou skupinách ohraničených zdí, jak zjistil roku 1876 Schliemann. Po skupinových pohřbech vůdců byly šachty zasypány, angl. shaft grave period

Objekty jako Átreova pokladnice nebo tzv. hrobka Klytaimnéstřina sloužily v 15. až 13. století městu-státu zřejmě jako ochranné kulty předků. Souběžně s komorovými pohřby v Mykénách jdou první kamenné tholy zasypané hlínou v Messénii.

 

První helladští obchodníci se objevují v prostoru středního a východního Středomoří. Generace výpravy na lodi Argó za zlatým rounem do Kolchidy ve východním Černomoří.

 

1600:

Střední Evropa. Zdá se, že nejstarším zobrazením oblohy/vesmíru je bronzový disk z okolí vsi Nebra u sasko-anhaltského Merseburgu z doby kolem roku 1600 (srov. pod hodiny a v oddíle o svátcích). Předmět v zachvalém stavu byl nalezen v hrobu vedle bronzového meče zdobeného zlatým plechem, sekyry, majzlíku a dvou ozdobných pažních spirál na Mittelbergu (252 m) v červnu 1999, řekněme na nejstarší známé evropské hvězdárně.

Dvoukilogramový disk o dvou milimetrech tloušťky a o velikosti černé LP (32 cm v průměru) je osazen zlatými hvězdami, sluneční bárkou („egyptská vazba“?) a kulatým měsícem. 25 hvězd je rozmístěno chaoticky, sedm tvoří souhvězdí Pléjad. S jejich východem v květnu souvisí začátek žatvy a sklizně, s jejich západech v září orba.

Vůbec nejstarší nalezené zobrazení oblohy jsou modré hvězdy v sarkofágu posledního krále V. dynastie jménem Unas (2375 – 2345). Jsou to však jen dekorace, kdežto disk z Nebry oblohu přesně vymezuje.

Objev nebyl dosud zpochybněn a zůstává překvapením v temných dějinách protogermánského dávnověku, neznalého písma a počtů. Posice nebeských těles ukazují na konstelaci na obloze ve středním Německu kolem podzimního slunovratu, doby sklizně.

O míře závislosti na Středomoří a Egyptu nebo autarkii regionu s cínovými doly v Cornwallu, Bretagne a Krušnohoří pro dané období lze jen spekulovat. Jak vyplývá ze souvislostí, tato doba nebyla ve Středomoří dobou klidu, naopak. Vzdálené končiny střední a západní Evropy mohly lákat jako útočiště. Srov. v indexu s. v. matematika.

Spojení s Egyptem a mínójsko-mykénskou oblastí bronzové střední Evropy předpokládá též nález pokladu v lokalitě Bernstorf poblíž Freisingu v Bavorech z doby před rokem 1000 př. n. l. Jantarove předměty a pečetidlo se značkami/písmem? a kusy tepaného zlatého plechu, součást asi čelenky či čepice jsou předmětem sporu. Zlato totiž dosahuje čistoty 99,99 procent, čehož lidé bronzové éry podle metalurgů nemohli dosáhnout; archeologové však pokládají nálezy za autentické, neboť si neumějí představit, který znalec by si dal tu práci a výdaje s vytvořením podvrhu.

 

c. 1600:

V Indii pozvolný konec harappské kultury (od 2300), města opuštěna. Důvody nejsou známy: náhlá povodeň, dlouhé sucho, důsledky velkého oslabení monsunů? Do 1500 v Harappě trvá tzv. kultura hrobu H (árijský), srov. rok 2000 a 2300. V této době byli nomádští Árjové v Indii již usazeni. Dále viz 1500.

 

c. 1600 - 1100

na Madagaskar přišli jako první immigranti lovci z Afriky z ethnika jménem Wazimba. Postupně se smísili z původním obyvatelstvem ostrova, s bušmany. Viz dále rok 300.