1999-1900

1999. - 1990.

 

1998:

V Egyptě v Thébách zemřel Mentuhotpe III. (od 2010). Nástupcem se stal Hor Nebtovej, Nebtovejre Mentuhotpe IV. (do 1991), možná usurpátor. Jeho matka Imi byla z harému Mentuhotpeho. Dal na Rudém moři kopat prameny, vystavět přístav a jeho wezír Ammenemés řídil na pobřeží kolonisaci (wezír z arab. al-wazír, ministr, eg. tatej).

Roku 1991 Ammenemés krále Mentuhotpeho IV. sesadil, ale nic bližšího není známo. Je to první takový případ v egyptských dějinách přechodu vladařské moci z rodiny prostým pučem (srov. případ Tetiho). Mentuhotpem IV. také skončila XI. dynastie (od 2133) a začala slavná dynastie XII. (do 1786).

Hor Sehetepibre I. Amenemhet I., řec. Ammenemés I. (do 1962), nebyl z královské rodiny, byl synem Senvosreta, Senuserta, řec. Sésostris. Král otce zařadil do seznamu králů, kánonu, jako „Sésostria, otce boha“. Králova matka byla z Elefantíny a jmenovala se Nefert/Nefret.

Jako každý Théban byl Amenemhet I. oddán bohu Amonovi (= „Amon v čele“; trůnní jméno Sehetep-ib-Re znamená „Uspokojující srdce Reovo“). Přenesl sídlo krále z Théb do nově založeného vlastního sídelního města osmdesát mil jižně od Memfidy jménem Ič-towej/Itj-towej n. Amenemhet-ič-towej/-ic-tauej („Am., dobyvatel obou zemí“), zřejmě u dn. al-Lišt. Dal si zde se Sésostriem I. postavit pyramidy.

Ve spolupráci s velitelem loďstva Chorumhotpem I. pacifikoval Egypt až po Elefantínu včetně Kúše. Vytvořil stálou královskou armádu, aby nebyl závislý na odvodech nomarchů a umenšil tak jejich vliv na říšskou politiku, srov. rok 3236.

Za jeho vlády se stavěly chrámy např. Hathóře v Dendeře, Mina v Koptu, Usirewovi v Abýdu, Amon-Reovi v Karnaku ve východních Thébách, Amonově manželce Mut v Karnaku.

Od střední říše (12. dynastie) se pro chrámy změnila stavební technologie a cihlové stavby ustoupily pískovcovým kvádrům. Největším pískovcovým lomem až do římské éry v zemi byl Džabal as-silsila (arab. Řetězová hora, domácí název Chenu/Cheni) severně od Asuánu.

V éře Amenemhetově byl obnoven katastr, vznikl příběh probuzeného námořníka, tzv. kniha Kemejt, instrukce, které králi dal písař Achthoés ("naučení Amenemheta I. synovi Senwosretovi") připisované mudrci Chetimu. Chetiho jméno patří ještě pod chvalozpěv na Nil a "Chetiho rady" synovi Pepimu, tzv. Satiry na povolání, z rané 12. dynastie, zachováno v opisech z 18. – 26. dynastie: chválí písařství a vyzdvihuje nevýhody ostatních řemesel. 

 

1993:

plenil Išbi-Erra Isinský Elam a téhož roku provdal svou dceru Líbur-nírum se synem súského sukkala (šakanakkum) Chuban-šimtiho (Chaban-šimtiho), syna Chutran-temtiho.

 

c. 1990:

V Elamu skončila vláda krále Chutran-temtiho (od c. 2000?, srov. tam). Jeho nástupcem se stal Kindrettu (do 1970); nic bližšího není známo.

 

************************************************************

1989. - 1980.

 

1885

V Isinu zemřel král Išbi-Erra (jako samostatný panovník od 2017). Nástupcem se stal jeho syn Šú-ilíšu (do 1975); nic bližšího není známo.

 

1980 V Sikyónu vládne po Ápiovi (od 2005) král Thelchión (do 1928).

 

************************************************************

1979. - 1970.

 

1972:

V Egyptě zřejmě prohlásil král Amenemhet I. svého nejstaršího syna pod jménem Horus Cheperkare Senvosret či Senusert I., řec. Sésostris, za spoluvládce (rok 20 Amenemheta = rok 1 Sésostriův).

 

1975:

V Isinu po Šú-ilíšuovi (králem od 1985) vládne jeho syn (?) Iddin-Dagan (do 1954); nic bližšího není známo.

 

1977:

V Larse po Émisum (od 2005) vládne Samium (do 1942); také není blíže znám.

 

Současníci obou:

v Aššuru: po Akkíovi (srov. 2000) vládl ensi Puzur-Aššur I. (c. 1970), zakladatel panovnické dynastie, která však v domácích tradicích je zařazována jinak, viz rok 2000. Dal rozšířit městské hradby. Po něm vládl jeho syn Šallim-achché (do asi 1934). V Aššuru dal vystavět chrám.

v Déru: Nidnuša

v Ešnunně: Bilalama, syn Kirikiriho. Po Bilalamaovi vládl Išar-ramassu (dále vide 1940).

v Elamu: jako králové panovali v Simaški Idattu I. alias Indattu-In-Šušinak I. (do c. 1945), syn Pepiho. Patřil do rodiny Chutran-temtiho a předtím byl vicekrálem v Súsách. Vicekrálem Sús jmenoval svého syna Tan-Ruchuratira a oženil ho s Me-kubi, dcerou Bilalamy, ensiho Ešnunny.

Za jeho vlády stavební činnost v Súsách, Me-kubi dala vystavět také chrám Inanně. O Elamu srov. předtím 2034 a 2021).

 

V Palaistíně c. 1975 zemřel ve věku 175 let Abraham, vyšší datace. Narozen buď 2150 (2166) nebo 2016 (první rok křesťany spočítané Abrahamovy éry; podle tohoto data by zemřel roku 1841).

Pochován je podle pověsti v Hebronu (arab. al-Chalíl) v jeskynním hrobu (Jeskyně patriarchů, n. Dvojího hrobu, me'arat hamachpela), nad nímž dal Héródés Veliký postavit chrám. Vedle něj leží pochována Abrahamova manželka Sara (též Šáráh; původně Sarai), syn Isaak s Rebekou a Abrahamův vnuk Jákob s manželkou Leou. Že by hrob byl autentický, není dokladu, ale je stejně uctívaným místem pro Araby (al-haram al-ibráhímí).

Pozemek prý koupil Abraham od jistého Efrona Hetejského (kanaánští Hetejové, "lid Heth", nemá s velkou pravděpodobností nic společného s anatolskými Chetity).

 

1972 zemřel Sále, otec Heber, syn Arfachadův (nar. 2405).

 

************************************************************

1969. - 1960.

 

1963:

Egypťané obsadili Dolní Núbii (Wawat) a Amenemhet I. dal u Semny na druhém nilském kataraktu zřídit hraniční pevnost. K dobytí země došlo až po déle trvajících bojích (od c. 1969), které byly zastaveny až roku 1945 (viz tam).

15. 2. 1962 = 7. den 3. měsíce Achetu 30. roku krále (= 10. rok Senvosretův) byl Amenemhet I. v palácovém spiknutí zavražděn. Jeho syn (a spiklenec) Sésostris I. byl právě na tažení v Libyi. Srov. příběh Sinuhetův a Instrukce Amenemhetovi I. od písaře jménem Achthoés. Sinuhe, „Syn bohyně sykomory“, byl vyšší úředník, který ze strachu, že se dozvěděl o spiknutí, uprchl do Syrie (knížectví Kedem v okolí Damašku) a Palestíny/Rečenu či Retenu (později název pro celou Syrii), kde dlouho žil.

Horus Cheperkare Senwosret či Senusert I. se stal jediným vládcem Obou zemí (králem od 1972, samovláda do 1929, zemřel se spoluvládcem o rok později). Nový král nejprve úspěšně dokončil tažení proti Libyjcům z kmenů Čemehu a Čehenu. Po celou jeho dlouhou vládu pak byl v Asii a Libyi klid. Zintensivněly obchodní vztahy se Syrií a Palaistínou, egyptští obchodníci se usazovali ve Foiníkii (srov. předtím o Foiníčanech roku 2703 a 3200).

Stavební činnost v Héliopoli, Fajjúmu, Karnaku (vstupní brány-pylony a obelisky), vlastní pyramida u Ič-toweje. Měl dva wezíry současně, Antefoker a Mentuhotpe, každého s vlastním úřednickým aparátem. Od časů Senwosreta III. se královské instituce rozrostly o „waret, úřad pro dary věřících“, a úřad „organisace práce“.

Fiskální systém střední říše „posilnila“ robota, viz v indexu pod daně. Za 11. dynastie dohlíželi na nomarchy královy úředníci a jejich role klesala, protože sídlem administrativy se stávala města. Nomarchové se ve střední říši titulovali jako „nejvyšší vládce, starosta a představený kněží“. Přechodně na začátku 12. dynastie byli jmenováni, pak se zase úřady staly dědičnými. Měli své finanční správce/pokladníky, kancléře a velitele vojska, ale králi měli poddanskou, „feudální“ povinnost chránit hranice a účastnit se vojenských tažení.

Ze začátku Senwosretovy vlády jsou zřejmě dopisy Hekanachta synům o chodu hospodářství a také dopis ženy své matce: snad důkaz toho, že ženy v této době uměly psát, respektive měly přístup k písařským službám.

Senwosretovým wezírem byl Injotef-Iker/Antefiqer a Senwosretanch, který sloužil i královo synovi Amenemhetovi II., viz níže.

 

1963 na Krétě prý začala vláda jistého Kréta (Krés), který měl patřit mezi Kúréty. Podle jiných dávných kronikářských údajů se tak stalo až 1886.

 

************************************************************

1959. - 1950.

 

1954:

V Isinu zemřel král Iddin-Dagan (od 1975). Nástupcem (jeho syn?) Išme-Dagan (do 1935).

 

************************************************************

1949. - 1940.

 

1945

V Egyptě král Sésostris I. v 18. roce své vlády dokončil vojenské obsazení země Wawat (viz 1963). Egypt od teď poprvé kontroluje zemi mezi druhým a třetím nilským kataraktem a poprvé v dějinách padla zmínka o zemi Kúš, ležící ještě jižněji.

 

1942

V Larse skončila vláda panovníka jménem Samium (od 1977). Novým králem Zabája (do 1933). Ani o něm nevíme nic bližšího.

 

Současníky Zabáje z Larsy a Išme-Dagana z Isinu byli:

v Ešnunně: Usur-awassu, nástupce Išar-ramassua. Pak vládl Azuzum.

•  v Simaški zemřel král Indattu-In-Šušinak I. (od c. 1970). Nástupcem jeho syn Tan-Ruchuratir (do 1935?).

 

z hebrejských pradějin:

1942 údajně první rok Abrahamův zaslíbení se bohu (ve stáří 75 let, počítáno podle Abrahámovy éry začínající rokem 2016). Své původní jméno Abram změnil na Abraham.

1940 Abrahamovi se ze služky Agar či Hagar narodil Isma(h)él, Ismail, Išmaél, od něhož Ismaelité, jimž se později říkalo Agarové, Hagarové a nakonec Saracéni! (jméno nespecifikovatelně západosemitské doloženo v Eble v letech 2400-1600)

Abrahamova manželka Sara (též Šáráh, původně se jmenovala Sarai) byla neplodná, proto dala svolení k početí potomka Abrahamova se služkou. Když o čtrnáct let později Sara otěhotněla, porodila legitimního potomka Abrahamova Ischaka/Isaaka (srov. rok 2064).

Sara, která se dožila 127 let, Išmaéla s Agar vyhnala do pouště. Išmaél měl 12 dětí, které založily prý dvanáct kmenů, prapředky dnešních Arabů.

Isaákovými syny byli Esau a Jákob. Jákob měl 13 dětí, z nichž deset údajně založilo israélské kmeny, prapředky Israélitů, Židů. Abraham tak je bájným praotcem Semitů.

Srov. rok 1859 a vyšší dataci od roku 2150 dolů.

 

1940 podle jiné chronologie zemřel Šém, syn Nóéův, otec Arfachadův (nar. 2540).

 

************************************************************

1939. - 1930.

 

1935

V Isinu zemřel Išme-Dagan (od 1954), králem (jeho syn?) Lipit-Ištar (do 1924). Ani on není historicky nijak blíže znám, ale pod jeho jménem se dochoval velmi známý sumerský zákoník.

 

1933

V Larse skončila vláda Zabáji (od 1942), nástupcem Gungunum (do 1906). Jeho vojenské výpravy proti Elamu v letech 1931 a 1929 ukončili éru panovníků ze Simaški. Gungunum vyplenil Elam a Anšan.

 

1935

V Simaški po Tan-Ruchuratirovi (od 1945) vládne králův syn s Me-kubi jménem Indattu-In-Šušinak II. Za jeho vlády stavební činnost v Súsách.

 

Současníci:

V Ešnunně jako současník Gungunua z Larsy král Ur-Ninmar. Jeho nástupcem byl Ur-Ningizzidda a po něm Ip(p)iq-Adad I., syn Ur-Ninmarův.

V Uru vládla Enannatum, kněžka Měsíce. Byla dcerou Išme-Dagana Isinského, a instalována byla otcem. Ur ale nyní patřil do domény Gungunua Larského (předtím do říše Isinu).

V Aššuru byl současníkem Lipit-Ištara Isinského ensi Ilúšuma či Ilúšumma (od c. 1934 do 1920; jinde již 1962 - 1942). Byl poslední v tzv. staré dynastii, která začala knížetem Sulílí (c. 2000). Jeho nástupcem Eríšum I. začíná roku 1920 období Staré assyrské říše (do 1830).

 

************************************************************

1929. - 1920.

 

1929

V Egyptě zřejmě učinil král Sésostris I. svého syna spoluvládcem pod trůnním jménem Hor Nubkaure Amenemhet II., řec. Ammenemés (vládl do 1895, v letech 1929 - 1928 a 1897 - 1895 se spoluvládcem).

1928 zemřel ve svém 45. roce vlády král Senwosret/Sésostris I. (od 1972, resp. 1962). Amenemhet II. se stal ve svém druhém vládním roce samovládcem (do 1897, resp. 1895). Mírové výpravy do Wawat (Núbie). Dary poslali místní syrští dynastové, intensivní kontakty s Mesopotamií. Amenemhetova vláda byla klidná. Velkou moc získali nomarchové Zaječího a Orykového nomu.

V Zaječím, 15. hornoegyptském, až do panování Senusreta III. vládl dědičný nomarcha Džehutihotpe s manželkou Hathorhotep. V jeho hrobce objevena freska znázorňující přepravu obří, asi sedmimetrové kamenné sochy sedícího vašnosty (asi jeho samotného) na dřevěných saních, do nichž bylo zapřaženo 172 dělníků.

Sochu sice v novověku nikdo neviděl, ale obraz znázorňuje egyptský stavební a přepravní zázrak v dopravě obřích komanných objektů: v čele saní stojí dělník se džbánem lijící do dráhy saní vodu, aby se snížil odpor suchého písku.  

Amenemhetovým wezírem byl Senwosretanch, který sloužil už královo otci, a Ameni; jedním z nejmocnějších v zemi Thuthotpe, nomarcha Héliopole.

 

Ve foiníckém Byblu vládne sice domácí, ale silně egyptisovaná dynastie. Stát udržuje obchodní kontakty s Anatolií a Krétou. Ba´alat Gebal, Paní Byblu, byla lokální formou Aštarty či Hathory.

 

1920

V Aššuru po Ilúšum(m)ovi vládne jeho syn Eríšum I. či Iríšum I., vlastní zakladatel staroassyrské říše (trvala až do Puzur-Aššura II., c. 1830). Ensi Eríšum vládl 40 roků, do c. 1880 (jiné moderní propočty vykazují roky 1942 - 1902, resp. 1902 - 1867). V Aššuru stavební činnost (chrám Ištary).

Za Ilúšumy a hlavně za Eríši I. zakládali Assyřané v pozdější Kappadokii obchodní kolonie (kárum) Kaneš (dn. Kültepe u Kayseri, srov. 1900, jiné jméno je Néša, hell. Anisa), Ankuwa (dn. Alişar) a Chattum (pozd. Chattuša, residence chetitských panovníků, dn. Boğazkale/dříve Boğazköy v tureckém kraji Çorum viz dále rok c. 1800), Ninašša (Nanassos, dn. Nenizi asi 40 kilometrů východně od Aksaray?), Sisium/Sisum, Sís (dn. Kozan asi 60 kilometrů severovýchodně od Adany), Wašchania (knížectví s kárum, u dn. Nevşehir asi 70 kilometrů západně od Kayseri), Purušchattum, Durchumid, Wachšušana, Zalpa. Chattuša měla před zničením "mořskými národy" odhadem padesát tisíc obyvatel.

Místa měla starší osídlení, ale nyní byla oživena. Začátek (druhého, srov. rok 2100) kárum Kaneš ležel kolem roku 1910 a nejdůležitějším obchodním domem byla rodina Púšu-kén. Kanešské kárum existovalo do 1840 (viz tam), až do vlády Šarru-kéna I. O rab kári(m) viz Index pod „půda“.

Nejnovější datovací pokus vymezuje první kanešské kárum lety 1974-1836 (střed. mesopotamská chronologie), druhé 1798-1740.

 

Původními obyvateli vnitřní Anatolie byli Chattové/Protochetité, jejichž řeč nebyla indogermánská. Podle jedné z theorií byla příbuzna s jazyky kavkazskými, například s mluvou Adygejců-Čerkesů, kteří se domnívají, že jsou potomky Chattů migrujících na sever od Kavkazu až po Kubáň; archeologické důkazy migrace chybějí (srov. v indexu pod Maiótové). Chattové s Chetity žili vedle sebe a nově příchozí od starousedlíků mnoho čerpali, moc však drželi chetitští velmoži.

 

1924

V Isinu byl palácovým pučem odstraněn z trůnu Lipit-Ištar (od 1935). Králem se stal amorejský usurpátor Ur-Ninurta (do 1896).

 

1929

V Elamu učinil konec vládě Indattu-In-Šušinaka II. (od 1935) vojenský vpád larského vládce Gunguna. Skončila tak - nebo až 1910 - elamská I. dynastie ze Simaški (od 2034). Jako zakladatel II. simaškiské dynastie začal vládnout pod larským protektorátem (do 1860) jistý Eparti II. (do 1910?).

 

c. 1927 zemřel Ismail, Išmail, Išmaél (nar. 2064). Roku 1917 narozen v Charránu (?) Jóséf, č. Josef (řec. Iósépos), syn Jákobův (zemřel 1807). Srov. rok 2008. Jeho matkou byla Aramajka Ráchel. Kolem roku 1900 byl Josef podle biblické tradice prodán svými příbuznými, bratry z Kanaánu, do otroctví. Skončil v Egyptě u hodnostáře Potifara, č. Putifara (srov. rok 1878). Podle Egypťanova jména, snad Padipara, "Daný Raem", které je až z pozdní doby, není příběh historického základu. Podle části moderních historiků se Židé objevili v Egyptě až za Ramesse III., exodus se udál až 1230; viz 1448.

 

kolem roku 1911 Heber, otec Pelegův, syn Sálé, zemřel (nar. 2375).

 

1928 V Sikyónu po Thelchiónovi (od 1980) vládne Aigydros či Aigidros (do 1894).

 

************************************************************

1919. - 1910.

 

1915

Elamité povstali neúspěšně proti Gungunovi Larskému. 1910 po Epartim II., králi Simaški a Elamu (od 1929), vládne zemi Indattu-napir (Indattu III., do c. 1860) a Indattu-temti (Indattu IV.), stále pod larským protektorátem. Indattu IV. byl 12. a posledním elamským králem s titulem král Simaški a Elamu, poslední vládce II. dynastie ze Simaški (1929 - 1860). Viz dále 1860.

 

1917 

V Tibetu se narodil zakladatel bönu Šenrab Miwoče resp. Miwo (podle jiné tradice ale měl být současníkem Buddhovým n. jeho převtělením), viz v indexu pod Tibet. Rok je začátkem jednoho z kalendářů tibetských. Druhý se odvíjí od roku 127 př. n. l., kdy byl korunován první král Ňatri Cenpa a rok 127, srov. v indexu pod Tibet.

************************************************************

1909. - 1900.

 

1902

V Egyptě se vrátil z Púntu admirál Chentechtajwer a zakotvil v přístavišti Sawu (Wádí al-Gásús, severně od hellénistického Bílého pobřeží, Leukos limén, dnešní al-Kusajr/al-Qusair). Osm let později, roku 1894, při stejné příležitosti zde zakotvil ministr financí Chumhotpe (II.). Tentýž člověk později převzal jako první z Egypťanů dary od Hyksů, od jejich náčelníka jménem Abíša.

 

1906

V Larse zemřel ensi Gungunum (od 1933), nástupcem Abisaré (od 1895).

 

V Anatolii c. 1900 zničena druhá vrstva assyrského obchodního střediska v Kaneši, kárum Kaneš/Kaniš, viz rok 1920.

 

c. 1900

v Égeidě trvá středomínójská doba I. (do 1800). V Knóssu, Mallii a ve Faistu na Krétě se objevují první paláce, viz rok 2000. Na jižním pobřeží Kréty u Faistu fungoval jako pojítko s východním Středomořím přístav Kommos (bývá ztotožňován s pozdějším Amyklaiem), zanikl c. 1200. Na ostrovech a v kontinentální Helladě trvá středokykladská a středohelladská doba (konec raněmínójské doby III., od 2200?). Za středohelladské doby vysoušeno jezero tunely Kópáis v Boiótii, srov. zde níže egyptský Fajjúm jako možný vzor.

1900 - 1750 období raná Troja VI., středněbronzová doba na severozápadu Anatolie. Celé období Troja VI. trvalo do 1300.