2399-2200

2375 v Egyptě zemřel Džedkare Isesi (od 2414). Králem poslední panovník V. dynastie Horus Wadžtowej Unas (bez druhého Horova jména), řec. Onnos či Únos, vládl do 2345 (podle Manethóna 33 let, podle Tur. pap. 30 let). Jeho hlavní královnou byla Nebet, s níž měl syna Unasancha. Další ženou byla Chenut a jako wezíry známe Ijneferta a Sešatsešemnefer.

Jako první egyptský vládce dal na stěny podzemních komor své pyramidy namalovat-napsat dlouhé náboženské texty. Královská moc za jeho vlády zřejmě upadla a vysocí úředníci dvora si stavěli hrobky v královské nádheře.

Koncem 5. dynastie zřejmě vznikl úřad správce Horní země. Do této doby patřili provinční správci do klanu královské dynastie, od šesté dynastie byli nomarchové z místních aristokratů a vznikla „oposice“ k centru; venkov bohatl a z výroby pro elitu vznikla hromadná výroba.

V prvním přechodném období se objevily v egyptských hrobech předměty vyráběné pouze pro funerální účely, modýlky lodí, dílen, figurek řemeslníků a dělníků, přišly do módy barevné masky ze sádry a plátna na obličejích mumií, což všechno bylo v dobách staré říše výhradně v pohřební výbavě panovníků.

Zřejmě v průběhu 5. dynastie se rozšířil po celém Egyptě hrnčířský kruh a v prvním přechodném období se proto změnil tvar keramiky z vejčitého a širšího na užší a vyšší.

Nomarchové byli za staré říše a prvním přechodném období „velkými správci nomu“ a „představenými kněží“. Během přechodného období obě moci splynuly.

V hrobce dvořana jménem Mečeči/Metjetji v Saqqáře uchována nástěnná malba s první vyobrazením dojení krávy. Zpracovávání mléka se rozšířilo z Anatolie v 7. tisíciletí do východní Evropy v 6. tisíciletí a Afriky v 5. tisíciletí (srov. u roku 5200). 

 

2384 v Lagaši po Ennen-tarzim (od c. 2400) následuje Lugal-anda (vládl sedm let do 2378). Vládl společně se svou ženou Bar-nam-tarra. Je to první spoluvláda muže s ženou ve světových dějinách.

Lugal-andu zavraždil a po osm let (? do 2371) panoval usurpátor Urukagina/Uruinimgina, poslední z Ur-Nanšeho dynastie (začátky viz 2540). Jeho manželka se jmenovala Šaša (Šag-šaga) a byla velekněžkou bohyně Baby. Od druhého roku své vlády 2383 se Urukagina začal titulovat králem, tedy nikoli ensi („kníže, vládce“, psáno PA = ugula + TE.SI, hloubící základy svatých staveb), ale lugal Girsu, „král roviny Girsu“ (srov. 2460).

Moc Lagaše sahala na jihu až k moři. Ve městě stavební činnost a pokus o sociální reformu: Urukagina je prvním historicky známým společenským reformátorem. Jako první zbavil lidi vysokých daní/lichvy, dluhů a „zlodějů a vrahů“ (sum. amar-gi, akkadsky andurárum, osvobození od dluhů, srov. pozdější athénskou seisachtheji). Urukagina zrušil zákonem sňatky žen se dvěma muži, biandrii. • Podobně se dělo v Uruku, Larse a Bad-tibiře.

Koncem své vlády válčil Urukagina s Ummou, kde vládl Lugal-zaggesi. Roku 2371 byl Lagaš poražen, král Urukagina zabit a město zničeno (II. lagašská dynastie viz 2280).

Lugal-zaggesi se zmocnil velkých částí Mesopotamie a chvástal se tím, že vládne zeměmi mezi Horním a Dolním mořem, tj. oblastí mezi Středozemím a dn. Zálivem. Vládl celé čtvrtstoletí, stal se „králem Kiše a Sumeru“ a jako král Uruku byl jediným vládcem tzv. III. dynastie urucké (o II. dynastii viz 2490 a 2420; bývá také počítán za posledního panovníka II. dynastie).

Vládce Kiše Ur-Zababa, druhý panovník IV. dynastie, srov. rok 2420, byl poražen Lugal-zaggesim roku 2360. Ur-Zababa byl buď zabit, nebo spíše zůstal Lugal-zaggesiho vasalem a sesezen byl až akkadským žoldnéřem, který si jako král dal jméno Šarru-kén, viz 2346.

 

2371 se ve vsi Azupiránu na Eufrátu narodil, podle pověsti připlul po vodě, chlapec, údajně syn Akkaďana jménem Lá´ibum, kterého se ujal a vychoval zahradník jménem Aqqi. Žil na dvoře Ur-Zababy v Kiši.

Podle snad logičtější verse se neznámý, který se později proslavil jako Šarru-kén, dostal v Kiši k moci právě roku 2371!

 

Akkaďané přišli do Mesopotamie jako nomádi ze Syrie a pozvolna od c. 2400 infiltrovali do oblastí jižní Mesopotamie, pozdější Babylónie.

 

c. 2375 narodil se Heber, otec Pelegův a syn Sále (zemř. 1911, podle nejvyšších „výpočtů“ biblických výkladů roku 3000; srov. roku 2341).

 

************************************************************

2345 v Egyptě zemřel Unas (od 2375), poslední panovník V. dynastie (od 2498). Prvním králem VI. dynastie (trvala do 2181) byl Horus Seheteptowej Teti II., bez druhého Horova jména, řec. Othoés, vládl do 2333 (nižší údaj: 2323 - 2291). Jak se dostal na trůn, není známo, předpokládá se, že s pomocí své matky Sešsešet.

Tetiho hlavní manželkou byla Iput (I.), snad dcera Unasova, matka Pepiho I. Dalšími královnami byly Chuit/Chit a asi Chentkaus (III.). Pyramidka Sešsešety o hraně 21 metru a výšce pěti metrů byla sice známa z roku 1898, ale odkryta byla až v listopadu 2008.

Veleknězem v Héliopoli byl Isesicha, wezírem Kagemni (dítětem za krále Isesiho, úředníkem za Unase) a Mereruka, nejvyšším soudcem a wezírem Nefersešemre alias Šeši (hrobka u královy pyramidy). Tetiho pyramida stojí v Saqqáře.

Byl prvním panovníkem dějin, který poskytl „církvi“ daňové úlevy: Teti osvobodil od daní chrámy v Abýdu.

V Abú Síru u Káhiry byla roku 2000 objevena hrobka soudce a vysokého činovníka z Tetiho vlády Inteje (Intiho) z Nechenu.

Wezírové vi. dynastie: Ptahhotep Tefi/Čefi, Chnumneti, Kagemni Memi, Meref-nebef, Nefersesešemre Šeši, Anchemaher Zez, Mererukai Merej, Chentejkai Ichechi, Mehu, Ptahhotep, Tepemanch, Tenti/Čenti, Merejteti, Rawer, Mereri, Nefersešemsešat Chenu a jeho syn Saenterus, kněz-předčitatel s hrobem v Saqqáře, Zezi, Idu Nefer, Anchmerejre, Chenu, Ihejchenet, Kaihotep, Merejreiam, Merejremerejanchptah, Sabuptah Ibebi, Šenaj, Nebkauher Idu, Chabauchnum Biu, Nejhabsedneferkare, Fefi, Unasanch.

 

c. 2346 či snad až 2340 v Kiši svrhl z trůnu zatím bezejmenný palácový funkcionář („arcičíšník“)-žoldnéř panovníka Ur-Zababu, vasala Lugal-zaggesiho (viz 2371) a stal se králem Kiše. Pak porazil krále Ummy, Kiše a Sumeru Lugal-zaggesiho (roku 2340?), který vládl od 2371, zničil Uruk. Lugal-zaggesiho v bitvě zajal a zavřel do klece. Dobyl E-Ninmar na území Lagaše a Ummu, obsadil celý Sumer. Královské jméno neznámého akkadského usurpátora bylo Šarru-kén, „Pravý, zákonitý král“, hebr. Sargon.

 

Jiné chronologické posloupnosti:

Šarru-kén se v Kiši dostal k moci již 2371,

Šarru-kén vládl v letech 2334 - 2279,

Šarru-kén vládl 2371 - 2316, jak bude dále počítáno,

Šarru-kén vládl 56 let od 2340 až 2284, jak výše počítáno.

 

Roku 2340 tak vznikla Šarru-kénova Akkadská říše s hlavním městem Akkad (sem.)/Agade (sum.). Trvala do 2159 či 2191; jak zde nadále počítáno 2371 - 2191). Když ovládl celou jižní Mesopotamii, celý Sumer, zničil město Kazallu a vypravil se podél Eufrátu přes Mari na severozápad, do Syrie. Dobyl Iarmuti, zřejmě přístav u Byblu (?), Eblu a celé Amurru.

Dokonce jej měl uznat jistý Núr-daggal z Purušchandy (ass. Purušchattum, chet. Paršuchanda, tedy chetitský vládce?, cf. rok 3000 a 2200).

V důsledku expanse a vojenských úspěchů (?) později do Šarru-kénovy říše patřily Kaptar (bibl. Kaftór, eg. Keftiu, tedy Kréta?) a Anaku („země cínu, tedy Kypr, nebo kavkazské země?), Subartum (= Assyrie), Anzan (= Anšan) a Elam (v distriktu Guni-lacha byl guvernérem Chidadida-[...] s elam. titulem chalmenik, tj. sum. ensi a akkad. iššiakkum; titul vicekrále byl akkad. šakanakkum, wezír.

Elam byl poražen kolem 2325, druhé tažení proti jižní části Elamu, zemi Šerichum podnikl Šarru-kén krátce před svou smrtí), Arrapcha, Lullubi, Armanum, Gutium, Paraši, Tukriš.

 

V Elamu byl v této době vicekrálem Sanam-simut. Guvernér Chuchnuru (pozd. elam. Aiapir v Anšanu, dn. Qal´a-i Toll u Malamíru, IR) se jmenoval Zina. Jako osmý král druhé dynastie v Awanu vládl Luch-iššan, syn Chišep-rašira (Chišip-rašini), nástupce krále Kukku-siwe-temtim (viz 2400).

Devátým králem dynastie byl Chišep-ratep (II.), akkad. Ch.-rašir), rovněž současník Šarru-kéna Akkadského. (dále viz 2300).

 

(Kon)federativní struktura elamského státu na dalších osm staletí:

Šerichtum          pobřežní část pozd. Persidy, dn. Chuzistán/Chuzestán, srov. 2300,

Anšan                       východní Elam, pozd. severní Persis s Paraitakénou v již. Médii,

W/Barachše               severozápadně od Awanu,

Awan                na severu pozd. Súsiány (dn. Šuštar?),

Elam                 sever. Súsiána, pozd. země Kossaů, s hl. m. Súsami.

 

V Kiši vládli panovníci IV. dynastie, poplatní Akkadské říši. Po Ur-Zababovi (do 2371?, viz 2420, kde seznam králů, 2384 a 2346), druhém panovníkovi dynastie, vládl vítěz nad ním Lugal-zaggesi z Ummy (2371 - 2346).

Pak zase „domácí“: Simu-dár (2346 - 2316?), Usí-watar (2316 - 2309), Ištar-muti (2309 - 2298), Išme-Šamaš (2298 - 2287) a Nannía (2287 - 2280?).

Podle jiné chronologie vládl Simu-dár do 2341?, Ištar-muti do 2323 a Išme-Šamaš do 2312. Všichni by byli současníky Šarru-kéna Akkadského. Posledním vládcem IV. dynastie kišské (začala 2420) by podle této chronologie byl Nannía, který vládl do roku 2305. Byl současníkem Rímuše Akkadského.

Další eventualita: Po smrti Ur-Zababy a po povstání Šarru-kéna či válce s Lugal-zaggesim (?) následoval snad Lugal-zaggesi sám a teprve pak Simu-dár.

 

c. 2341 narodil se Peleg, otec Rechu, syn Hebera (zemř. 2102). Podle jiné datace „biblické“ datace bylo Pelegovi roku 3000 130 let, kdy se mu narodil syn Réchu, Reu.

 

************************************************************

2333 v Egyptě zavraždila (?) osobní garda krále Tetiho (od 2345), jak praví Manethón. Je to první podobná zpráva z egyptských dějin, první palácový puč, konec královy nedotknutelnosti. Spiklencem byla jedna z jeho dvou královen-sester, které si vzal koncem své vlády. Obě se jmenovaly Anchesenmerire („Žije pro Merirea“, tj. Pepiho), srov. zde níže, jejich otec Chui a bratr Džau byli hodnostáři v Abýdu.

Následovala roční nebo ještě kratší vláda jistého Userkare. Buď to byl jeden z pučistů, nebo byl s královnou Iputou regentem za Pepiho I.

Horus Merejtowej Pepi I. (dříve čteno i Pjopej) s druhým Horovým jménem Nefersahor a později Merejre, řec. Fiós, vládl do 2283. Jeho pyramida s názvem Men-nefer v Saqqáře je poblíž stavby Isesiho (o jménu Men-nefer a spojitosti s řec. Memfis srov. rok 3236). V 36. roce vlády, tj. 2297, podnikl úspěšná tažení na Sínaj a do Palaistíny, předtím do Núbie. Roku 41 své vlády, tj. 2292, vydal dekret ohledně dávek pro Sneferovu pyramidu. Dal restaurovat jeden z chrámů v Búbastidě.

Měl dvě stejnojmenné ženy. Jedna Merejreanchnes/Anchesenmerire byla matkou Merenre, druhá Pepiho II. Bratr obou královen Džau byl královým wezírem, viz zde výše.

 

2333, dne 3. října mythický začátek korejských dějin. Tan-gun (Dangun), vnuk boha země a nebes Hwa-nong (angl. transkripce Hwanung; v buddhistické tradici obdoba Indry), syn božského syna a ženy z klanu medvědů založil první království jménem Čoson, „Země jitřního chladu“, se sídelním městem Pchjongjangem. Podle čínských kronik se tak stalo za jednoho z pěti mythických pracísařů Jao. Stát byl dobyt Číňany roku 105.

Čoson či Ko-Čoson (Go-Joseon, čín. Čchao-sien/Chaoxian), tedy Staré Č., založené Číňany roku 1122, viz, mělo novodobé pokračování v letech 1392 až 1910, kdy bylo zabráno Japonci (okupace trvala do roku 1945). Datum 3. října je dodnes dnem národního založení, svátek Otevření nebes. Z klanové komunity se vyvíjela tři samostatná království, viz roky 105, 57, 37 a 18.

 

Z dvacátých let 24. století není historiografického záznamu.

************************************************************

2316 v Mesopotamii zemřel po 56 letech vlády Šarru-kén, král Agade (od 2371?, srov. diskusi pod 2340). Říši zdědil jeho mladší syn Rímuš, který vládl devět let do 2307.

2316 - 15 pacifikoval Rímuš Sumery, kteří povstali pod vedením krále Kaku(g) z druhé dynastie urské (existovala od 2460, viz tam jména čtyř králů, kteří vládli 116 let). Akkaďané Ur dobyli a strhli jeho hradby.

Z té doby pochází „Nářek nad zkázou Uru“ první historické známé literátky dějin jménem En-chedu-anna. Byla buď dcerou Kakugovou, nebo spíše Šarru-kénovou, tedy sestrou Rímušovou, a v Uru kněžkou měsíčního boha Nannara-Sîna (tedy zároveň první známou kněžkou). En-chedu-anna je též autorkou hymnu Inanna a Ebech (pohoří severně od dn. Baghdádu Džebel Chamrín).

Nářek nad zkázou Uru bývá spojován také s dobytím Uru Elamity a s koncem II. dynastie urské roku 2006 (král Ibbi-Sîn).

Pak Rímuš porazil celou sumerskou koalici tvořenou vládci (jména nezachována) Ummy a Lagaše, ensim Adabu Meskigalem a ensim Zabalamu (dn. Ibzejch) jménem Lugal-ušumgal (vládl již za Lugal-zaggesiho Ummského, tedy před rokem 2346!).

 

2315 se vypravili Akkaďané opět proti Kazallu a město znovu dobyli. Jeho vládce ensi Ašaréd byl zajat. Rok na to se Rímuš vydal proti Elamu (srov. předtím rok 2340).

Ve W/Barachše, mezi Súsami a Awanem, svedl vítěznou bitvu s Abalgamašem, vicekrálem Warachše, s jeho šakanakkem (wezírem) jménem Sidgau a s vládcem země Zachara, šakanakkem jménem Ungapi (Z. sousedila s Warachše na sz., pozd. na assyrsko-médské hranici, kolem dn. Ilamu v Lúristánu).

Konfederačním vládce-králem celého Elamu byl tehdy Chišep-ratep (viz 2340).

Rímuš ovládl části Elamu. V Awanu, středisku elamského státu, se nástupcem Chišep-ratepa stal Chelu. Jeho šakanakkem-wezírem byl vlastní bratr Ešpum. Po Chelovi vládl v Awanu Epir-mupi, syn Chišep-ratepa. Jeho syn Lamgium není později jako vladař zmiňován. Po Epir-mupim následuje Chita, viz dále rok 2280 a 2255.

Všichni tito awanští panovníci měli s Akkadskou říší mír.

 

c. 2311 se narodil Réchu, syn Pelegův, otec Sárug (zemř. ...).

 

************************************************************

2307 V Akkadu/Agade podlehl Rímuš spiknutí své gardy či služebnictva. Byl prý utlučen pečetěmi. Králem se stal jeho starší bratr Maníštusu. Vládl 15 let do 2292. Zpočátku byla jeho vláda klidná, ale pak povstaly elamské provincie Anšan a Šerichtum, které byly pod akkadskou kontrolou. V Šerichtum dosadil Maníštusu jistého Ubu jako ensiho Sús (= Chumban?). Jméno Šerichtum již nebylo od této války používáno, v pramenech zaniklo.

Maníštusu se během svého tažení na východ dostal až k městu Meluchcha, dnes neznámé polohy (= Makrán na jv. Íránu?). Je možné, že šlo o jméno pro civilisaci v Sindhu v lokalitě Mohendžo-daro (?).

 

c. 2300 až 1600 vrcholné období bronzové kultury Harappá (v pákistánském Paňdžábu) na vyschlém ramenu řeky Ráví/Irávatí (měnívá tok i v novověku) a Mohendžo-daro (v Sindhu na břehu Indu; tj. v hind. Pahorek mrtvých) s protoindickým písmem, viz dále 2000, dnes na územích státní celků Indie a Pákistánu. Civilisace bývá indickými indology nazývána podle Indu "civilisací údolí Indu", popř. podle v historické době vyschlé řeky tekoucí paralelně se Sindhem/Indem v dn. PAK civilisace sarasvatí-sindhská.

V témže civilisačním okruhu bylo postaveno více než sedmdesát měst, řada z nich na spáleništích starších sídel. Jejich jména neznáme. Při příchodu do Poindí zničili „Mohendžodarové“ či Harappané" (Protodrávidové?) mimo jiné místní starší městskou civilisaci, dokladovanou např. Kót Dídží jižně od Chairpuru v Sindhu.

V indickém Gudžarátu od c. 2500 střediskem harappské civilisace Dholavira (novodobý název) s velkými vodními nádržemi, která stála na břehu mýthické řeky Sarasvatí (snad občasná řeka Ghaggar-Hakra tekoucí pouze za monsunu a ležící z největší části na území indickém; Sarasvatí vyschla c. 2000), a Lothal s koupelnami, toiletami a studněmi. V indickém Paňdžábu na řece Satludž/Satledž leželo něsto Rupnagar, v Rádžasthánu na řece Ghaggar-Hakra/Sarasvatí město Kalibangán a na téže řece v poušti dnešního pákistánského Paňdžábu, a Ganéríwálá/Ganeriwala. V údolí Ghaggaru byla hustota osídlení větší a řada (dosud nezkoumaných) lokalit je větší než Harappa. 

Zatímco lokality Harappá a Mohendžo-daro se rozkládaly na ploše c. 250 hektarů, největší známé město "Harappanů" Rakhigarhi na Sarasvatí v indickém státu Harijáná zastavělo 3,5 čtverečních kilometrů.

Města byla stavěna plánovitě s pravoúhlými ulicemi, s kanalisací a drenáží z pálených cihel, vodními nádržemi, lázněmi a toiletami, a v zemědělském prostředí se zavodňovacími kanály, chovem dobytka a pěstováním bavlny. Masivní hradby stavěny z nepálených cihel, vrchní vrstva byla z cihel pálených. Městské brány bývaly z obranných důvodů úzké c. 2,5 metrů, přitom široké městské ulice mívaly 4,5 až devět metrů, úzké ("jednosměrné") dva až tři metry. Ulice byly dílem dlážděné cihlami, dílem tvrzeny keramickými střepy. Obyvatelé byli mistry ve vodním hospodářství a ve stavbě kanálů (i kanalisace), nicméně dosud nebylo nalezeno žádné vesnické osídlení, což lze vysvětlovat tím, že takové lokality sloužily pouze pro sezónní práce. 

Ke konci civilisace c. 1900 užívali "Harappané" bakterských dvouhrbých velbloudů, koní a oslů. Co vedlo ke konci civilisace, známo není. Pro vyvrácení měst Árji není jednoznačných dokladů, zato změna klimatu a toků řek, oslabení monsunů, omezení obchodu mohly vést k pozvolnému zániku městských center ("posturbánní období" od c. 1900 do 1450), zaniknout mohla civilisace též náhle v důsledku tektonických změn, které mohly způsobit katastrofickou záplavu; viz dále rok 1800.

Písmu na keramice nerozumíme, stejně jako doprovodné grafice. Pašupatiho pečeť z Mohendžo-dara kromě znakového písma ukazuje sedícího muže s rohy a rukama opřenýma o kolena obklopeného buvolem, nosorožcem, slonem a tygrem (dnes je oblast pustá). Pečeť se připodobňuje k elamským z třetího tisíciletí, popř. se soudívá, že jde o podobu-avatara hindského Šivy/Mahádeva, "pána zvěře" Pašupatinath.  

O společenské struktuře civilisace není známo prakticky nic. Městské státy (?) pravděpodobně fungovaly bez dědičných panovníků, snad existovala jistá forma kolektivní vlády, snad měla exklusivní postavení vrstva knížat-kněží.

Vyšší datace civilisace povodí Indu bývá rozvrstvena na: období prvních zemědělců c. 7000-3200, raná fáze c. 3100 – 2800, vrcholné období 2800 – 1900 a pozdní fáze 1900 – 1400.

Srov. dále rok 2000 a 1800.

 

2300 v Anatolii skončila raná doba bronzová II (od 3000 či 2800, konv. 2600/2500), začátek rané doby bronzové III v západní Anatolii, od 2200 ve střední Anatolii (item konv. datace).

2300 - 2200 doba Troje III., 2300 skončila Troja II. Koncem raně bronzové doby došlo v jižní a západní Anatolii ke katastrofě, možná v důsledku vpádu Thráků (?). Neklid z pontských stepí se šířil až na dolní tok Dunaje a do Syrie. Se zničením Troje II. přišli do Anatolie Luwijci (srov. ale 3000), resp. se definitivně usadili. Obyvatelé Anatolie se částečně zachránili před invasory na Kypr (až do 2000, vesnice Filia).

Troja III. trvala do 2200, raně bronzová doba III. až do 1900. Migrace do Anatolie kolem 2300 byly již indoevropské. Na severozápadu Anatolie se raně bronzová doba III. prokazuje šedou mínyjskou keramikou (skončila také kolem 1900).

 

S koncem raně bronzové doby II. mohli v migrační vlně Luwijců přijít do Anatolie (Pra)Hellénové doby středně helladské. Zřejmě příliš vysoký údaj, viz rok 2000.

 

************************************************************

2292 v Egyptě zřejmě ve 40. roce vlády krále Fiopa I. (od 2332) byl jeho syn Horus Anchchau Merenre I., druhým jménem Antejemsaf, řec. Methesúfis, povýšen na spoluvládce.

 

2292 v Mesopotamii v palácovém převratu byl zavražděn král v Agade Maníštusu (vládl od 2307). Nástupcem jeho syn Narám-Sîn, kraloval 36 let do 2255. Druhý nejsilnější panovník sargonovské dynastie. Pro jeho vládu není přesnější chronologie. Narám-Sîn vedl dlouhé války a rozšířil říši. Akkaďané obsadili v Syrii Armanum alias Aleppo a Eblu, Réš-Adad, král Apišaly (nezn. polohy), byl poražen a jeho země obsazena, dobyto Ulisum (= Ullaza).

Akkaďané pod Narám-Sînem si podrobili celou Syrii a Kappadokii. Válčili se sedmnácti místními odbojnými knížaty či králi, z nichž jeden se měl chetitské jméno: Chuwaruwaš, král Amurru (srov. roky 3000 a 2200). V Kappadokii Akkaďané obsadili město Talchatum, které ovšem mohlo být situováno také v severní Mesopotamii.

 

Na východní frontě porazil Narám-Sîn národ Lullubi a jejich krále Satuniho zajal. Lullubi (též Lulu, Lullubu, Lullumu) sídlili na území novověkého okresu kolem města Sar-e Pol-e Záháb (Sur-i Pul) v dn. západ. Íránu. Z časů akkadské dynastie známe ještě dva lullubské krále jménem: Annubanini a Tar[…]dunni. Sousedy Lullubů byli Gutijci (pozd. Quti), s nimiž obývali východní oblast pozdějšího Kurdistánu a Lúristánu (Lúrové = shodné jméno s Lullu?).

 

Narám-Sîn porazil krále Maganu jménem Manium či Mannu, resp. Mannudannu. Magan zde může znamenat Egypt a Mannu Menés (??), nebo záliv Ománský, nebo pohoří Makrán v Balúčistánu (?).

 

************************************************************

2283 v Egyptě zemřel král Pepi I. (od 2332). Jeho syn Merenre I. vládl dál samostatně (do 2278). Po boku mu stáli Džau (viz 2332) a jeho syn Ibi, guvernér 12. nomu v Horním Egyptě/Thís (eg. Čenu), dále Uni, guvernér celého Horního Egypta (a vysoký úředník již za Fiopa I.) a Harchuf, nomarch v Elefantíně.

V nástupním roce byl farao v Núbii, kde přijal núbijské (= kúšitské) náčelníky. Za jeho vlády se moc královských úředníků začala srovnávat s mocí jejich suveréna. Ústřední vláda se začala rozpadat.

Merenre I. dal u Asuánu vykopat průplavový systém, aby se ulehčilo přepravě lodí přes peřeje. Systém byl později restaurován za krále Sésostria III., srov. rok 1871.

 

Podle nízké datace, viz rok 2371 nebo 2340, v roce 2284 zemřel Šarru-kén. Začal by tedy vládnout podle této datace v roce 2340, jeho nástupce Rímuš do 2275.

 

c. 2280 v Elamu byl guvernérem Sús Epir-mupi (srov. rok 2300), později se stal králem celého Elamu. V guvernérství v Súsách byl jeho nástupcem Puzur (Kutik)-In-šušinak, nejzajímavější panovník Staré říše elamské. Jeho otec Šinpi-chiš-chuk byl zřejmě mladším bratrem Chity (srov. 2300). Puzur (Kutik)-In-šušinak zanechal řadu akkadských a protoelamských (lineárních) nápisů (viz dále 2255). V této době Elamité nadále uznávali nadvládu Akkaďanů. Kolem 2280 uzavřel mírovou smlouvu Narám-Sîn s Chitou, králem Awanu.

 

V Lagaši se osamostatnil současník Narám-Sîna nebo ještě Rímuše jménem Ki-KU-id. Zřejmě přijal královský titul. Stal se tak zakladatelem druhé dynastie lagašské, která trvala do 2109 (první dynastie zanikla 2371). Jeho nástupcem byl Engilsa, pak v Lagaši vládl Ur´a (viz dále rok 2255, kde seznam).

 

************************************************************

2278 v Egyptě zemřel mladý Merenre I. (vládl samostatně od 2283). Králem se stal jeho šestiletý bratr Horus Nečerchau Pepi II., druhým jménem Neferkare I., řec. Fióps, dříve bylo jeho jméno čteno jako Pjopej.

Dožil se jednoho sta let a vládl 94 roků do roku 2184. Je to nejdelší ověřitelná vláda v dějinách lidstva.

Jako wezír mu sloužil ještě Džau a po něm osm nebo deset dalších. Jeho královnami byly Neith (sestra), Iput (II.), Udžebten a Pepianchnes, matka Neferkareho II.

 

Za vlády Pepiho II. zničil požár Byblos.

 

Podle nízké chronologie v Akkadské říši zemřel 2275 Rímuš, Maníštusu vládl do 2260, Narám-Sîn do 2223.

 

2279 se narodil Sárug, syn Réchu, otec Náchora (zemř...).

 

Ze 60. let 23. století není historického data.

 

************************************************************

2255 v Mesopotamii zemřel král Akkadu/Agade Narám-Sîn (od 2292). Byl prvním ze smrtelných vládců, který se prohlásil bohem a dal se tak uctívat. Nástupcem jeho syn Šar-kalí-šarrí. Vládl 25 let do 2230. Králův bratr se jmenoval Bin-kalí-šarrí.

 

Již ke konci vlády Narám-Sîna se Elam zbavil akkadské nadvlády. Chitův nástupce Kutik-In-dašušinak (viz 2280, vládl do c. 2230). Byl 12. a posledním vládcem II. dynastie awanské, která začala vládnout c. 2400. Elamité se Zachara vpadli do Mesopotamie, ale u Akšaku byli Akkaďany poraženi (?).

Král Kutir-In-šušinak se prohlásil „silným králem Awanu“. Jím ovšem skončila éra I. elamské říše (od 2550; Awan I. a Awan II.).

S vpády Gutejů a Amoritů do Mesopotamie končí I. říše elamská (od c. 2550). Ústřední královská moc upadla a sídlo „federálního“ panovníka se přestěhovalo z Awanu či Sús do Simaški na severu Súsiány, dn. Churramábád v Lúristánu (?). Posledními králi v Súsách z I. říše byli Tazitta I., Eparti I. a Tazitta II.

Informace o Elamu na dvě staletí chybějí (dále viz II. říše elamská 2035 až 1860).

 

Akkadskou suverenitu přestali uznávat horské národy tzv. Ummán-manda, tehdejší akkadské souhrné označení pro všechny nepřátelské barbary (souvisí s akk. ummánum, lidé, mužstvo, vojsko, + mádu, mandu, mnozí, četní). Mezi nimi vynikali Gutejci, Gutiové. Později propukly vpády Amoritů ze Syrie. Akkaďané je údajně porazili v oblasti Basár, dn. výšiny Džebel al-Bišrí pod městem Raqqá na Eufrátu.

Nomádi Martu či Amurrú, Amorité, se svým bohem bouří Amurru měli u usedlích mesopotamských Akkadů tu nejhorší pověst: nežili městsky, bez polních prací a kočovali. Slovo martu, resp. amurru bylo v sumerštině, resp. akkadštině, označení pro západ. V oblasti Akkadu a Sumeru se Amorité usadili v průběhu vlády Šar-kalí-šarrího.

Západosemitská jména končí na -ánum.

 

Následovala válka Akkadů/Agade s Gutijci, v níž měl Šar-kalí-šarrí zajmout krále Gutiů Šarlaka (Sarlagab), jejich čtvrtého podle domácí královské tradice. Roku 2245 či 2241 začíná seznam 21 panovníků (do c. 2120):

 

Králové Gutijců

 

l. Erridupizir               od 2145, současník Šar-kalí-šarrího,

2. Imta´                    vládl 3 roky,

3. Inkišuš                  vládl 6 let,

4. Sarlagab, Šarlak      kol. 2100, vládl 6 let,

5. Šulme´                 6 let,

6. Elulumeš               identický s Elúlu, králem Agade, vládl 6 let,

7. Inimabakeš            vládl 5 let,

8. Igeša´uš               6 let, současník Šú-Durula Akkadského,

9. Iarlagab                vládl 15 let,

10. Ibate                  3 roky,

11. Iarla či Iarlagab II.        3 roky,

12. Kurun                 vládl jeden rok,

13. Chabilkín (?)       vládl 3 roky, současník Gudey Lagašského,

14. Lá´erábum         vládl dva roky,

15. Irarum                dva roky,

16. Ibranum               vládl jeden rok, současník Ur-Ningírsua Lagašského,

17. Chablum              dva roky, současník Pirigmeho Lagašského,

18. Puzur-Sîn             vládl 7 let, syn předešlého,

19. Iarlaganda           vládl 7 let,

20. Si´um                 vládl 7 let,

21. Tiriqan/Tiriga        na trůnu 40 dnů roku 2116, svržen Utu-chengalem Uruckým.

 

Celkem 21 králů bylo u moci 91 roků a 40 dnů.

 

V Uruku byl nezávislým vrstevníkem Šar-kalí-šarrího z Agade zakladatel místní IV. dynastie Ur-nigin (vládl 7 let). IV. dynastie urucká trvala do 2116 či 2120, nebo byl Ur-Utu posledním panovníkem dynastie (viz tam).

 

IV. dynastie Uruku

 

1. Ur-nigin         vládl 7 let, současník Šař-kalí-šarrího Akkadského, Erridupizira Gutejského a Lugal-ušumgala Lagašského.

2. Ur-gigir          jeho syn, vládl 6 let,

3. Kudda           6 let,

4. Puzur-ilí         5 let,

5. Lugal-melam n. Ur-Utu    (?), následovala zřejmě vláda několika neznámých panovníků (?),

x+6 Ur-Utu (Urutu) či Ur-babbar, vládl 6 let a poražen. Teprve od tohoto okamžiku byli na čas Gutejci hégemóny Mesopotamie (viz 2191). Poté se království do Uruku zase vrátilo:

x+7 Utu-chengal 2116 - 2110, poslední vládce IV. dynastie urucké.

 

V Lagaši vládne II. dynastie (viz předtím 2292 a 2283). Po Ur´aovi vládl současník Šar-kalí-šarrího Lugal-ušumgal, po něm Puzur-mama, Ur-Utu, Urutu II., Ur-mama, Lu-Baba, Lu-Gula a Kaku(g) do c. 2164, viz pokr. tam.

 

II. dynastie Lagaše

 

1. Ki-Ku-id         c. 2280, vrstevník Rímuše Akkadského,

2. En-gil-sa                c. 2270, vrstevník Maníštusua Akkadského,

3. Ur´a                     c. 2250, vrstevník Narám-Sîna,

4. Lugal-ušumgal        c. 2215, vrstevník Šar-kalí-šarrího Akkadského,

5. Puzur-mama

6. Ur-Utu II., Urutu

7. Ur-mama

8. Lu-Baba

9. Lu-Gula

10. Kaku(g)

11. Ur-Baba               c. 2164 - 2144, současník Šú-Durula Akkadského, vládl 14+x let,

12. Gudea          c. 2144 - 2124, vládl 16+x let,

13. Ur-Ningírsu   c. 2124 - 2119, vládl 5+x let,

14. Ug-me, Pirig-me    c. 2119 - 2117, vládl 2+x let,

15. Ur-GAR        c. 2117 - 2113,

16. Nam-macháni       c. 2113 - 2109.

Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

 

************************************************************

2249 narodil se Náchor, otec Táre, syn Sárugův (zemř. 2101).

 

************************************************************

2230 zemřel v Agade Šar-kalí-šarrí (od 2255; podle jiného datačního systému vládl 2260 - 2223 Narám-Sîn a Šar-kalí-šarrí 2223 do 2198).

V říši propukla anarchie. Moc drželi vojenští velitelé Igigi, Nanum, Imi a Elúlu či Elúl-dán (všichni do 2227). O Elúlu viz seznam gutejských vládců 2255: vládce v Agade byl krátce zřejmě Elulumaš, který Gutejcům vládl šest let po Šulme´ovi. Tzn. že to byla první vláda Gutejů nad Mesopotamií. Po Elulumašovi vládl v horách Inimabakeš, dále viz 2206.

 

c. 2230 v Uru vládne jistý Elili II. Až do roku 2113 neznáme žádné jméno jeho nástupců.

 

c. 2220 se narodil v okolí sumerského Uru Terach, Tarach/Táre, otec Abrahamův (zemř. 2015). Později odešel (kočovat) do severní Mesopotamie, do okolí Charránu (viz 2150, 2075 a hlavně 2016 etc.).

 

************************************************************

2227 v Mesopotamii v Akkadské říši po třech letech anarchie králem Dudu (vládl 21 let do 2206).

 

Z let 2219 - 2210 není historických dat.

 

************************************************************

2206 v Akkadu/Agade zemřel král Dudu (od 2227). Jeho nástupcem byl poslední vládce dynastie Šú-Durul či Šú-turul (kraloval 15 let do 2191).

Současníkem Šú-Durula byl Gutej Igeša´uš a po něm Iarlagab.

 

c. 2200 ze severu z Pontu přišli do střední části Anatolie Chetité, Chatti, hovořící indoevropským jazykem, srov. rok 3000, 2292. Již migrace 2300 v západní Anatolii byla indoevropská.

V Kilikii trvá 2300 - 2100 raná doby bronzová E. B. 3.

 

2200 - 2000 čtyři stupně „malované kappadocké keramiky“ v Kültepe. Styl nebyl zaveden indoevropským obyvatelstvem.

 

?2200 - 1900? raně mínojská doba III. v Helladě (= v egyptských dějinách doba VII. až X. dynastie). Konec raného bronzu, objevuje se šedá minyjská keramika, v Helladě první Indoevropané, o Lerně viz rok 3200 a 2500. Nová civilisace na Kykladách a jihu Hellady zničila předchozí, stavby byly jednodušší, dlouhé, úzké, přízemní a asi se střešním štítem. Původní obyvatelstvo bylo zřejmě zotročeno, nikoli však vyhubeno.

 

2200 - 2100 Troiá IV.

 

V Číně první „historická“ dynastie dle tradiční datace 2205 - 1766, viz dále tam (vysoká datace: 1818) dynastie Sia (pinyin Xia, angl. Hsia) se sídelním městem v Er-li-tchou/Erlitou v dn. provincii Che-nan a v Jün-čchen v dn. prov. Šan-si. V krátké dataci kladeno do období 1962 - 1523. Začátek Sia bývá moderně kladen do c. 2150 a říše trvala 650 let. Dynastie Šang později sídlila v Čeng-čou (v pinyin Zhengzhou) a v An-jang v prov. Che-nan, megapoli bronzové éry rozprostírající se na ploše třiceti kilometrů čtverečních.

Podle archeologických nálezů jsou první hliněné paláce v Er-li-tchou nejdříve z roku 2070 n. c. 1900, stavba residence na ploše 3,4 km2 v Čeng-čou je z doby kolem roku 1500.

První z vládců dynastie Sia zbavil zemi rozsáhlých povodní tím, že po třináct let kopal odvodňovací kanály na Žluté řece. Předcházející pokusy neúspěšně stavěly naopak hráze. Podle theorie čínských geologů a archeologů (2016) zemětřesení kolem roku 1920 př. n. l. spustilo zával, který zahradil Žlutou řeku v soutěsce Ťi-š'/Jishi (podle astronomických záznamů mohla dynastie či klan začít vládnout roku 1914). Voda za hrází se hromadila několik měsíců, než se zával provalil a způsobil katastrofu po celém dolním toku řeky. 

Dynastii Sia tvořilo sedmnáct mýthických vládců a čínští vědci čistě mechanicky rozdělili 650 let trvání dynastie na stejné časové úseky jednotlivých královlád:

 

Chronologie čínských dějin podle dynastií:

 

2205 - 1766                     Sia

1766 - 1122 (1027)          Šang (později zvaná Jin)

1122 - 771                       Západní Čou

771 - 221 B.C                   Východní Čou

770 - 476 B.C.                      éra Jaro a podzim

476 – 221                            éra Válčících států

221 - 206                        Čchin

206 př. n. l. - 25 n. l.         Západní Chan

9 - 23 n. l.                           Sin (interregnum Wanga Manga)

25 - 220 n. l.                   Východní Chan

220 - 280 n. l.                 Tři království (San Guo)

220 - 265                           Wej

220 - 263                           Šu n. Šu Chan

229 - 280                           Wu

265 - 316 n. l.                Západní Ťin

317 - 420                      Východní Ťin; Šestnáct království

420 - 588                      Jižní a Severní dynastie

420 - 588                          Jižní dynastie

420 - 478                            Sung

479 - 501                            Čchi

502 - 556                            Liang

557 - 588                            Čchen

386 - 588                          Severní dynastie

386 - 533                          Severní Wej

534 - 549                          Východní Wej

535 - 557                          Západní Wej

550 - 577                          Severní Čchi

557 - 588                          Severní Čou

581 - 617 n. l.               Suej

618 - 907                     Tchang

907 - 960                     Pět dynastií

907 - 979                        Deset království

916 - 1125                      Liaou

960 - 1279                   Sung

960 - 1127                        Severní Sung

1127 - 1279                               Jižní Sung

1038 - 1227                               Západní Sia

1115 - 1234                               Ťin

1279 - 1368                   Jüan

1368 - 1644                   Ming

1644 - 1911                   Čching

 

Čínská datovací éra (anno Sinarum, AS)

krátká datace: začátek roku 2637 př. n. l.,

střední datace: začátek roku 2697 př. n. l.,

dlouhá datace: začátek roku 2852 př. n. l.

 

Doba mýthická pěti císařů trvala 647 let: Chuang-ti (Huang Di), Žlutý císař/Süan-jüan Chuang-ti (Xuanyuan Huang Di), Šao-chao (Shaohao), Čuan-sü (Zhuanxu)/Kao-jang (Gaoyang), Kch (Ku)/Ti-kchu (Diku), Jao či Tchang Jao (Yao, Tang Yao), Šun (Shun). Srov. k začátkům čínské historie rok 2780/2737.

 

Dynastie Sia (pinyin Xia, angl. Hsia),

2205 až 1766 (1962 až 1523);

jejím sídelním městem byl Jün-čcheng v prov. Šan-si a Er-li-tchou v Che-nanu

(v závorce jméno v pinyinu, příp. v angl. transkripci)

1. Jü (Yu), Velký Jü

2. Čchi (Qi)

3. Tchaj Kchang (Tai Kang)

4. Čung Kchang  (Zhong Kang)

5. Siang (Xiang)

6. Šao Kchang (Shao Kang) nebo Siao Kchang (Xiao Kang)

7. Ti Ču (Di Zhu )

8. Ti Chuaj (Di Huai)

9. Ti Mang (Di Mang)

10. Ti Sie (Di Xie)

11. Ti Pu-siang (Di Buxiang)

12. Ti Ťiung (Di Jiong)

13. Ti Ťin (Di Jin)

14. Ti Kchung-ťia (Di Kongjia)

15. Ti Fa (Di Fa)

16. Ti Kao (Di Gao)

17. Ti Liou-ťie (Di Liujie/Jie, viz rok 1766)

 

Dynastie Šang (v pinyin Shang),

1766 až 1122 (1523 až 1028, resp. 1066)

jejími sídelním městy byly Er-li-tchou, Čeng-čou a An-jang v prov. Che-nan (Zhengzhou, Anyang, Henan)

18. Tchang (Tang, Ch´eng t´ang; Tchang Dokonalý)

19. Waj Ping (Wai Bing)

20. Čung Žen (Zhong Ren)

21. Tchaj Ťia (Tai Jia)

22. Wo Ting (Wo Ding)

23. Tchaj Keng (Tai Geng)

24. Siao Ťia (Xiao Jia)

25. Jong Ťi (Yong Ji)

26. Tchaj Wwu (Tai Wu)

27. Čung Ting (Zhong Ding)

28. Waj Žen (Wai Ren)

29. Che Tan-ťia (He Danjia)

30. Cu I (Zu Yi)

31. Cu Sin (Zu Xin)

32. Wo Ťia (Wo Jia)

33. Cu Ting (Zu Ding)

34. Nan Keng (Nan Geng)

35. Jang Ťia (Yang Jia)

36. Pchan Keng (Pan Geng), přesídlil do Jin (Yin)

37. Siao Sin (Xiao Xin)

38. Siao I (Xiao Yi)

39. Wu Ting (Wu Ding), první historicky doložitelný vládce, c. 1200 či 1150

40. Cu Keng (Zu Geng)

41. Cu Ťia (Zu Jia)

42. Lin Sin (Lin Xin)

43. Keng Ting (Geng Ding)

44. Wu I (Wu Yi)

45. Tchaj Ting (Tai Ding)

46. Ti I (Di Yi)

47. Ti Sin (Di Xin)

 

Dynastie Čou (v pinyin Zhou, angl. Chou),

1122 (1066 či 1028) až 221

 

a. Západní Čou, 1122 (1066, 1028) až 771

císaři sídlili v Čcheng-an (dn. Si-an v provincii Šen-si)

 

48. Wu-wang (Wu)

49. Čcheng-wang (Cheng)

50. Kchang-wang (Kang)

51. Čao-wang (Zhao)

52. Mu-wang (Mu)

53. Kong-wang (Gong)

54. I-wang I. (Yi)

55. Siao-wang (Xiao)

56. I-wang II. (Yi)

57. Li-wang (Li), do roku 841 (827)

58. Süan-wang (Xuan), 841 (827) - 781

59. Jou-wang (You), 781 - 771