2499-2400

2498 v Egyptě zemřel Šepseskaf (od 2505), poslední král IV. dynastie (která vládla od 2613). Mohl následovat jakýsi Dedefptah, Manethónův Thamftis, viz rok 2533. • Manethón počítá po Mykerinovi ještě čtyři krále. Thamftidovi dává Manethón devět let.

V. dynastii (2498 - 2345) otevřel Hor Irmaat Userkaf, řec. Usercherés (vládl do 2491; podle Manethóna 28 let, podle Tur. Pap. sedm). Byl synem Neferhetepy, dcery krále Redžedefa a oženil se s Chentkaues/Chentkaus, dcerou krále Menkaureho. Stal se otcem Nefererkare I. a Sahureho. Již Chafre přijal královské epitheton „syn Reův“; od nyní je stabilní součástí egyptské královské titulatury.

Userkaf dal stavět Reovi chrám a pro sebe pyramidu u stupňovité pyramidy v Saqqáře. Postava jeho manželky Chentkaues se pravděpodobně zrcadlila v pozdní reminiscenci jménem Nitókris (u Manethóna), nebo Rhodopis (u Hérodota); srov. ale rok 2283.

Ze začátku V. dynastie je známa hrobka velmože Kaapera.

Wezírové v. dynastie: Werbauba, Wašptah; Izi, Mennefer, Sechemanchptah, Ptahšepses, Ptahhotep Dešer, Sešemnefer, Ptahhotep, Rašepses, Ptahhotep, Senedžemib Inti, Achethotep, Akchethotep Hemi, Senedžemen Mehi, Ihej, Njanchba, Ijnefert Šanef

 

2491 Userkaf zemřel (od 2498), na trůnu jej vystřídal jeho syn Horus Nebchau Sahure, řec. Sefrés (vládl do c. 2477; podle Manethóna 13 let, podle Turínského papyru 12 až 14 let). Byl zakladatelem královské nekropole v Abú Síru (Abúsíru) severně od Saqqáry, kde se pak pohřbívalo až do časů krále Niuserre/Njuserre-Neuserre, Sahurého vnuka. Stěny záhrobních chrámů byly od jeho dob zdobeny reliéfy. Hlavní jeho královnou a také vlastní sestrou byla Meretnebtej, matka Sahureho dětí Neferirkareho (jeho nástupce), Chakareho, Raemsafa a Heriemsafa (kteří nevládli). 

Za Sahureho vlády Egypťané plenili Libyi (Západní poušť), udržovali pravidelná spojení vodní cestou s oblastí Palaistíny a Foiníkie (hl. plavby do Byblu) a s Púntem (snad dnešní Somaliland či celé somálské pobřeží, nebo možná jen oblast dnešního severovýchodního Súdánu a část Eritreje při moři; odtud dovážena myrrha a kadidlo, malachit, élektron).

Obchodní styky s Púntem či Ta nečer ("země bohyně", sc. Hathor) vydržely až do Ramesse III. (XX. dynastie).

Byli pacifikováni nomádi na Sínaji a z Wádí Maghara a Wádí Charít dovážena měď a tyrkys.

 

2490 v Lagaši zemřel král Akurgal (od 2510), nástupcem jeho syn Eannatum I. (do c. 2460). Třebaže není uváděn v tradičním seznamu králů, byl hegemonem celého Sumeru, nam-lugal, tj. království. Porazil prvního historicky známého panovníka Akšaku jménem Zuzu, ale město nedobýval. Porazil krále Kiše jménem Galbum, syna Mamagally (srov. 2540) a stal se tak králem Kiše.

Porazil Mari a posledního z místních panovníků jménem Šalim (není v královských seznamech, krátce předsargonovská doba). Dynastie trvala od c. 2600, srov. rok 2540, historie města sahá někam k roku 2950. Nyní bylo opuštěno, jeho kanály vyschly. Po čase bylo obnoveno, ale Akkady za Narám-Sîna zničeno, srov. rok 2292. S rozpadem akkadské říše, viz rok 2191, se Mari osamostatnilo a viz dále 2119.

Eannatum I. porazil obyvatele země Subar, pozd. Subartu, tj. severní Mesopotamie (s Elamem, Urme a Assyrií). Při této příležitosti byl do Assyrie zaveden kult sumerské Inanny, semitské Ištary, jíž byl na místě Aššuru postaven chrám. Za Tukulti-Ninurty I. (1235-1198) byl přestavěn a v základech nalezeny votivní nápisy na zlatých a stříbrných destičkách.

V náboženských a astrologických textech byla Assyrie nadále zvána Subartum, Babylónie Akkadu a celý západ, tedy Syrie, Palestina i Egypt Amurru.

 

Současníky Eannatuma I. Lagašského byli:

Elulu z Uru (I. dynastie, vládl 25 let, viz dále rok 2460),

En-Pirig?-du-an-na z Uruku, nástupce Lugal-ki-tuna z I. dynastie, srov. rok 2600; v Uruku nyní vládne II. dynastie, viz;

Ar-ga-an-de-a z Kiše (sedm let) a En-ša-kuš-anna, který mj. zavraždil krále Kiše jménem Enbi-Ištar.

 

II. dynastie Uruku

1.En-ša-kuš-an-na či En-Pirig?-du-an-na        vládl 60 let,

2. Lugal-ure n. Lugal-kiniše-du-du                 vládl 120 let,

3. Argandea                                                 vládl sedm let .

Tři králové údajně dohromady panovali 187 let. Dále viz rok 2420.

 

Ve II. dynastie kišské po Mama-gallovi následoval jeho syn Galbum/Kalbum (semitské jméno); po něm vládl TÚG-e (Tuge?), Mennunna a Ibi[erra] čili Enbi-Ištar.

 

Dynastie Akšaku měla sedm panovníků, kteří panovali 99 let.:

 

1. Zu-zu                            ? (cf. no. 4)

2. Unzi                              30 let,

3. Un-da-lu-lu                    6 let,

4. Ur-ur n. Zu-zu                6 let,

5. Puzur-Nírach                  20 let,

6. Išu-Il                            24 let,

7. Šu-Sîn, Išu-Ilův syn         7 let.

Akšak byl nakonec poražen a jeho království, tzn. včetně státního území, přešlo na Kiš (IV. dynastie).

 

c. 2490 v syrské Eble skončila královská doba (od 2560).

 

2492, 11. srpna porazil Hajk/Hayk zlého Mesopotamce Béla, jak praví tradiční datum, a stal se zakladatelem armenského národa (dle jiné datace roku 2107). Armeni se podle héróa sami nazývají Hajer/Hayer (pl. k Hajr), Hajerové. O případné souvislosti se jménem země Chaiaša známé z chetitských textů viz rok 1370.

 

************************************************************

2477 v Egyptě zemřel Sahure (od 2491). Králem jeho bratr Hor Userchau Kakai, rodným jménem Ranefer. Jeho druhým trůnním jménem, které se od nyní a částečně v VI. dynastii používalo, bylo Neferirkare I., řec. Nefercherés (vládl do min. 2467; podle Manethóna 20 let, podle Turínského papyru déle než deset let). Jeho hlavní královnou byla Chentkaus (II.), s níž měl dva královské syny: Ranefer (později Raneferef) a Niuserre, kteří oba dosedli na trůn.

Králův wezír (wezír z arab. al-wazír, ministr) se jmenoval Wašptah, který ho nepřežil. Veleknězem v Memfidě byl Ptah-šepses, zeť Šepseskafův (srov. oddíl o literatuře). Za jeho vlády vznikl tzv. palermský nápis.

c. 2467 na trůnu Hor Sechemchau Šepseskare s druhým jménem Isi, řec. Sisirés (vládl do 2460, téměř neznámý panovník; Turínský kanón mu dává sedm let vlády).

2460 králem Hor Neferchau Neferefre s druhým jménem Neferchare (dř. čteno Raneferre), řec. Cherés. Vládl do c. 2453. Zůstala po něm pyramida vedle Neferirkareho v Abú Síru (Abúsíru) a dal stavět Reovi chrám. Jinak je neznámý (Podle Turínského papyru vládl více než rok, dle Manethóna 20 let).

 

c. 2460 v Lagaši po smrti Eannatuma I. (od 2490) králem jeho bratr Eannatum II. (do 2450). Vedl válkou s Ummou o majetek boha Nin-Girsu, „Rovinu Girsu“, dn. Džúchá, proti arbitráži Mesilimově. Eannatum měl věštecký sen, první zaznamenaný u panovníka. Umma byla poražena a město dobyto, historickým pramenem tzv. supí stéla. Vládce Ummy jménem Uš či Giš byl vítězem popraven a jeho syn (?) Enakalli dosazen na trůn.

Později vedl Eannatum II. novou válku o Girsu a vodní kanál etc. se synem Enakalliho Ur-lummou, ale podruhé úspěšný nebyl.

V Uru (srov. 2550) jako současník Eannatuma II. vládl král Balulu (36 let), poslední panovník I. dynastie urské (pět králů vládlo 177 let, od c. 2600). Krátce na to, srov. ještě 2450, následuje II. dynastie (čtyři králové panovali 116 let až do 2315):

 

II. dynastie Uru

1. Nan-ne, Nani                                  54 let,

2. Mes-ki-ag-nanna, syn č. 1                48 let,

3. [...], syn  [...]                                 2 roky,

4. Kakug, syn [...]giho?                      [x let]; nověji se řádek vynechává, srov. druhou lagašskou dynastii

Kakug či Kaku(g) byl současníkem akkadského panovníka Rímuše, který Ur vyvrátil (viz 2316). III. dynastie Uru vládla 2111 - 2096.

 

************************************************************

2450 v Lagaši zemřel Eannatum II. (od 2460). Jeho syn Entemenna/En-temen-na (do 2410) byl nejsilnějším králem Ur-Nanšeho dynastie (od 2540). S úspěchem dokončil válku s Ummou a její vládce Ur-lumma zmizel z dějin. Po míru s Ummou tamním vládcem jistý Il, syn Bara-irnuny, dcery Ur-lummovi (?), který uznal supremaci Lagaše. En-temenna dále přemohl revoltu v Uru.

 

2453 v Egyptě zemřel Hor Neferchau (od 2460), novým králem Hor Isetibtowej-Ini, druhým Horovým jménem Njuserre/Niuserre-Neuserre, řec. Rathúrés. Vládl do 2422, podle Manethóna 44 let, Tur. pap. mu dává jedenáct let. Jeho hlavní královnou byla Reputneb, z úřednictva je znám Ti.

Ini vedl úspěšné výpravy proti sinajským nomádům.

2422 po Njuserrem vládne Hor Menchau-Menkauhor, druhým Horovým jménem Akauhor, řec. Menchnés. Podle Manethóna měl vládnout 9 let, do 2414, dle Tur. pap. osm let. Z jeho doby je zachován nápis ze Sinaje; o jeho pyramidě a slunečním chrámu se sice ví, ale dosud nebyly nalezeny.

 

c. 2440 se narodil syn Semův a otec Sále Arfachad (zemřel 2002).

 

************************************************************

kol. 2420 Současníci Entemennovi a Urukaginovi/Uruinimginovi (2384-2371), vládců Lagaše:

 

Akšak: po Zuzovi (srov. 2490) vládli do roku 2371 v řadě Unzi, Undalulu, Urur, Puzur-Nírach, Išu-il a Šu-Sîn.

Umma: Po Ur-lummovi Il, jeho syn Gišakkidu, Bubu, jeho syn Lugal-zaggesi. Viz dále 2384. Množí se semitská jména.

Uruk: II. dynastie, po Enša-kuš-annovi (viz 2490) jména vládců neznáme. II. dynastie Uru (viz 2490): Lugal-kiniše-dudu, jeho syn Lugal-kisi-alsi (-kisal-si), Lugal-tarsi (TAR či starší čtení -GI; titulární král Kiše) a Lugal-zaggesi (anebo počítán již jako III. dyn., 2371 - 2347, viz tam).

Elam a Aššur: viz c. 2400.

Kiš: II. dynastie, po Enbi-Ištarovi vládl zřejmě poslední král dynastie Lugal-nun (viz 2550 a 2490). Následuje III. dynastie kišská, jejíž jedinou panovnicí byla Ku-Baba (Kug-Baba, Ku-Bau), „šenkýřka“ prý od povolání. Údajně vládla sto let, „zpevnila základy Kiše“ a jako jediná žena na Seznamu sumerských králů byla také úspěšná vojensky: měla porazit a odstranit Puzur-Níracha z Akšaku, srov. výše.

Její jméno v hellénisované podobě Kombabos přežilo v titulu pro eunušského kněze v syrské Hierápoli.

Po Ku-Babě Kiši vládla IV. dynastie s prvními vládci Puzur-Sînem, synem Ku-Babovým, a Ur-Zababa. Viz dále 2360.

 

IV. dynastie kišská

1.Puzur-Sîn, syn Ku-Baby             25 let,

2. Ur-Zababa, syn č. 1 400 (sic!) let, poražen Lugal-zaggesim (viz 2360),

3. Simu-dar, Zimudar                   30 let,

4. Usí-watar, syn Simudarův           7 let,

5. Ištar-muti                               11 let,

6. Išme-Šamaš                           11 let,

7 Šú-ilíšu                                   15 let

8. Nanía, Nannía, „Šperkař“          7 let.

Dohromady 8 králů vládlo 506 let.

Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

 

************************************************************

2414 v Egyptě zemřel Menkauhor (od 2422), králem Horus Džedchau Isesi, druhým Horovým jménem Džedkare, řec. Tancherés (vládl do 2375, podle Manethóna 44 roků, podle Turínského kanónu 28 n. 39 let). Nejdelší vláda V. dynastie. Wezírem Senedžemib Inti, který podnikl výpravy na Sínaj ve 4. a 17. roce královy vlády, tj. roku 2411 a 2398. Kancléř Baurdžeded či Bawedžed z výpravy na jih ke dvoru přivedl „tančícího trpaslíka“, Pygmeje či Křováka; srov. později za Pepiho II. (viz 2686 a index).

Intiův syn Mehej se za krále Unas stal wezírem, Mehejův bratr Chumentej byl wezírem za krále Tetiho. Mehejův syn Nechebu byl vysokým hodnostářem, který vedl výpravu do oblasti dn. Wádí Hawámát za kamenem v 36 roce vlády Fiopa I., tedy c. 2297, srov. tam. Je znám nápis pod jeho druhým jménem Merejremerptah. Nechebův stejnojmenný syn (se druhým jménem Impej) byl vysokým hodnostářem za Fiopa II. Rodinný hrob je v Gíze.

Druhým wezírem za Isesiho byl Šepsesre. Isesiho manželkou byla Meresanch IV. a jejich dětmi byly Isesianch a Kaemčenent/Kaemtjenent (-vant??), Chekeretnebtej (její dcera se jmenovala Tisethor).

Královským stavitelem z 5. dynastie byl Kaemheset, jehož portrétní socha a jiná s manželkou a synem se dochovaly v hrobce v Saqqáře. • Z Páté dynastie pochází soška sedícího "dozorce písařů" jménem Sechem-ka s malou manželkou Sit-Merit u jeho nohou. Roku 1849 byla prodána do Anglie a městská rada Northamptonu, majitel zdejšího musea, ji v červenci 2014 prostřednictvím firmy Christie's vydražila za 15,76 milionů liber tajenému kupci do zahraničí. Obchod je předmětem dlouhého sporu, zda smí Sechem-ka opustit Británii.

 

c. 2410 v Lagaši zemřel Entemenna/En-temen-na (od 2450), králem jeho syn Eannatum III. (do 2400). Jeho nástupcem byl jistý En-en-tar-zi (Ennen-tarzi; do 2384).

 

c. 2400 v Elamu začíná II. dynastie awanská (do c. 2230), srov. předtím rok 2550. Po Chišurovi vládli Šušuntarana, Napilchuš a Kukku-Siwe-temti. Viz dále 2340. Všichni asi byli současníky En-temenny Lagašského.

 

c. 2400 v Aššuru začíná podle královských seznamů úřední panovnický kánon jmény beduinských šejků nomádských kmenů assyrských. 17 jmen do c. 2150 s tradičním označením „králové, kteří žili ve stanech“:

1. Tudija c. 2400,  2. Adamu,  3. Janqi,  4. Kitlamu či Suchlamu/Sachlamu,  5. Charcharu, 6. Mandaru,  7. Imsu či Imzu,  8. Charsu či Charzu,  9. Didánu, 10. Chanú, 11. Zuabu, 12. Nuabu, 13. Abazu či Azuzu, 14. Bélu či Tillu, 15. As/zarach, 16. Ušpíja, 17. Apiašal I.

[mimo oficiální královské seznamy známe z předsargonovské doby nápisně ještě jména Tisatal, za akkadských Sargonovců Ititiho, syna Inin-Labby, který vedl válku s městem Gasur, tj. churrit. Nuzi (Nuza, Nuzine, dn. Jorgan Tepe jižně od Kirkúku); Říše Akkadu/Agade 2371 - 2191]

Assyrský stát zanikl v osobě posledního krále Aššur-uballita II. roku 606, viz tam.

 

Didánu: podle židovského Starého zákona (Genesis XXV, 3) byl jistý Dedán předkem Ašurím a vnuk Abrahámův;

Chanu: je zakladatel kmene či nomadického národa Chanů, které známe z klínopisných textů z Mari na středním Eufrátu, kteří se částečně usadili v oblasti kolem Terqy/Terky (dn. Tell Ašara poblíž ústí Cháburu do Eufrátu);

Charcharu: v novoassyrské říši provincie Médie, předtím část nomádů, která podle textů z Mari přešla Tigris směrem na východ;

Ušpíja: dal vystavět první chrám boha Aššura a tím také založil první semitské město jménem Aššur (dn. arabská lokalita Qal´at Šerqát v IRQ). • V tradici křesťanských Assyřanů či assyřanů byl první Aššurův chrám postaven roku 4750. "Apoštolská církev východu měla v 9. až 13. století n. l. kolem dvacet milionů vyznavačů mezi Mesopotamií a Žlutým mořem. Srov. v indexu pod křesťanství.

 

Severomesopotamská Assýrie měla původně označení Subar(t)um, Subir či Šubir (srov. dále 2070). Semitské assyrské nomádské skupiny se pohybovaly na území obývaném předsemitským obyvatelstvem s churritskými jmény a bohy. Churrité sídlili v několika státech východně od Tigridu, odkud expandovali do severní Mesopotamie. Přišli někdy v této době zřejmě z Podkavkazí.

První z jejich vládců jménem známý ze třetího tisíciletí je v Urkiši/Urkeši (Tell Mozan) a Nawaře (neznámé polohy) Tupkiš (viz 2073).

Později, viz 2150 a 2070, Churrité zemi opustili a semitští kolonisté z akkadské říše (Agade) pozvolna vytlačovali lid Su (viz 2070) do hor dnešního Kurdistánu.

 

c. 2405 narodil se Sále, Arfachadův syn, otec Heberův (zemřel 1972).

 

c. 2400 až 1800 pronikají ethnika indoevropské jazykové skupiny či ještě Protoindoevropané z území dn. Ukrajiny do Podunají a přecházejí Kavkaz. Období let c. 2500 až 2000 je druhou fází expanse, srov. 2500, dále viz 1800.