2999-2500

2990 v Egyptě skončila vláda krále Semercheta (od 3008). Králem Qaa/Kaa (Horovo jméno), řec. Biénechés či Ubienthés, leg. Qebh. Vládl do 2983 a nic bližšího není známo. Byl devátým, jak i podle Manethóna, a posledním panovníkem I. dynastie (panovala od 3236). Z jeho doby je první doklad o užití egyptské modři, rozšířené později i v Mesopotamii. • K první dynastii nebo ještě do předdynastického období bývá řazen jinak neznámý panovník Sneferka alias Nefersieka a panovník označovaný jako "král Pták", jehož jméno bývá egyptology čteno jako Hor Ba, Sa nebo Geb.

 

2983 začátek II. dynastie (do 2686). Proč Manethón v řadě králů I. dynastie udělal přeryv, není známo. Jednota říše se pravděpodobně zhroutila po palácových převratech a dynastických válkách. Panovníci archaického (cínevského) království tvoří jednu řadu (k jinému možnému řazení viz též rok 2703), podle Manethóna devíti, podle nálezů osmi panovníků.

2983 Hetepsechemwej (Hetep; do 2945), mylně později ve starověku čten Bedžau, od čehož je řecká podoba Manéthónova Boéthos a Bóchos. Vládl prý 38 let a opět spojil obě egyptské země pod jednu vládu.

2945 po Hetepovi vládne Reneb (Horovo jméno, st. čtení Nebre, „Re je mým pánem“) Nubnefer, řec. Kaiechós (z Kakau = Nubnefer?). První královské theoforní jméno s bohem Re: snad znamení, že jeho kult byl právě zaveden. Z královy éry pocházejí i první zpodobnění Reovy dcery, kočičí bohyně Bastet.

Podle Manethóna vládl 39 let, do 2906). Do této doby je nutné také započíst vládu jeho nástupce Neterimu (Horovo jméno) Ninečer či Baneteren/Baneceren, řec. Binóthris (Man.) n. Biofis (Eusebios). Za jeho vlády (Man.: 47 let) se konalo druhé sčítání lidu Egypta a jsou doloženy náboženské svátky. Staří chronografové poznamenali, že za Ninečera získaly ženy právo vládnout; mnoho jich však na královském trůnu nesedělo.

Jeho podzemní hrob se 157 galeriemi a komorami kopíroval pozemský panovnický dům a v pozdějších dobách posloužil za pohřebiště desítek dalších Egypťanů, ale méně urozených.

2906 Ninečer zemřel, následuje Weneg či Wadžnes (pouze osobní jméno známo), řec. Tlás. Vládl do 2889, podle Manethóna panoval 17 let.

 

2985 podle vyšší datace v židovské tradici potopa světa; kalendářová éra odvozená křesťanskými chronografy z hebrejských dějin "anno mundi"/AM počítá s rokem 5751 jako s rokem 1990 naší éry (srov. 3761, 3512 a 3200).

z prahebrejských dějin:

2543 zemřel Metúšálach, syn Chanochův (arab. Idrís, č. Henoch/Enoch), otec Lamechův, děd Noachův (ve vysoké dataci narozen roku 3512); traduje se, že pil velké množství vína, v biblické tradici tedy první opilec. Roku 2543 nastala podle jedné ze starověkých chronografických spekulací potopa světa, 27. února vše uschlo; Noach/Nóe byl 601 rok stár. Novodobé židovské výpočty operují s dalšími spekulacemi: Noach (řec. Nóé/Nóe n. Nóchos, arab. Núch) nasedl do archy v neděli 7. prosince 2349 a byl v ní do středy 6. května 2348. Viz též rok 3761, 3512 a 3200.

2540 narodil se Šém, řec. Sém (arab. Sám; v této chronologii zemřel 1940), syn Noachův, otec Elama, Aššura, Arpachšada/Arpaxada, Luda a Arama, předků předněvýchodních národů. Šémovými bratry byli Cham a Jafet. Chamovým syny byli Kúš, Mizraim, Kanaán a Fut, Jafetovými Gomer (řec. Gamer), Magóg, Tiras (řec. Theirás), Javan (řec. Ióuán), Mešech (řec. Mosoch), Tubal (řec. Thobel) a Madai.

  

kleio_pasek

 

2889 v Egyptě skončila vláda Wenegova (od 2906). Králem Sened či Senedž (bez Horova jména), řec. Sethenés, leg. Send. Vládl do 2848, podle Manethóna 41 let. Jeho současníkem byl kněz kultu smrti Šerej. Soudívá se, že Weneg a Senedž jsou jiná jména Seth-Peribsena.

2848 Senedovým nástupcem se stal Peribsen (což není Horovo jméno, ale Sethovo). Vládl do 2766, u Manethóna délka vlády ztracena. Nesídlil v Memfidě, pochován v Abýdu. Je možné, že mu náleží také Horovo jméno Sechemib, pak by kraloval nad celým Egyptem. Pokud by šlo o dva panovníky, viz pod 2732, resp. 2703, byl by Peribsen králem ze Sethova nomu Ombos (Nubt, moderní Naqáda), čili by vůbec nepocházel z hierákónpolské, thíské dynastie.

Po Peribsenovi kraloval jistý Aka (osobní jméno), resp. Neferkare I. (koresponduje s Manethónovým Chairés). Známe pouze jména nástupců a vládli do 2732. Podle Manethóna po Peribsenovi následovali tři králové a jejich královlády trvaly prý 116 (?) let. Viz dále 2766 a 2732.

 

c. 2800 V Mesopotamii historický začátek I. dynastie urucké (do c. 2600, kronikářské pořadí panovníků viz rok 3200, srov. 2700), rozmach sumerských městských států. Zakladatelem moci urucké panovnické dynastie byl Mes-ki-a-ga-ser/Meš-ki-a-ga-šer, Meškianggašer, „Syn Slunce“, velekněz v chrámu E-anna, později uctíván jako hérós. Poetický obrat „zmizel na moři a v horách“ lze vykládat jako nezavršenou expansi za jeho vlády, fiasko tažení.

Jeho syn a nástupce En-mer-kar, Enmerkar, řec. (S)enechoros, praděd Gilgamešův, byl vlastním zakladatelem Uruku. Po něm vládli v Uruku a Kullabu u Uruku „Pastýř“ Lugal-banda, důstojník Enmerkarův, a „Rybář“ Dumuzi, dva zbožnění. Dumuzi odrazil invasi Elamitů. Po něm vládl hrdina Gilgameš, Lagal-bandův syn s bohyní Nin-sunou, dcerou Enmerkarovou, viz 2700.

Nižší datace pro I. dynastii Uruku bývá rozpětí 2480 až 2270. • Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

 

c. 2800 v Anatolii byla zničena první vrstva, tedy město Troiá I. (od c. 3500, konvenčně c. 2750 - 2500, vyšší údaje 300 - 2600). Podle jedné z mnoha úvah Troiu zničila migrační vlna Luwijů, kteří se při zničení města Troia II. definitivně usadili v nových sídlech v Anatolii.

Začátek druhé vrstvy Troiá II. (do c. 2300, konvenčně c. 2500 - 2300 či 2550 - 2250, vyšší údaje 2600 - 2300). Doba raně bronzová 2.

c. 2800 v Helladě začíná raně helladské období. Její keramika paralelně v Troji I.

 

kleio_pasek

 

2766 V Egyptě zemřel Peribsen (od 2848?). Jeho nástupcem je Aka, řec. Chairés (do 2732). Jeho nástupcem byl Nefersokar, řec. u Manethóna Nefercherés, který měl vládnout osm let do roku 2724. Pro nás pouze jméno.

Po něm Egyptu vládl Chasechem (Horovo jméno), řec. podle Manethóna Sesochris, 21 let (?), do 2703. Byl válečník: na taženích proti Libyjcům do oblasti Fajjúmu, války s nomády na severu. Srov. 2848: je možné, že válčil s Peribsenem a pak by se musela chronologie řadit jinak.

2703 se králem stal Chasechemwej/Chasechemui (Horovo i Sethovo jméno, což je jediný známý případ užití u egyptských královských jmen) Hudžefa (osob. jméno), řec. Chenerés. Vládl sedmnáct let do 2686 a byl posledním králem II. dynastie. Zřejmě byl otcem dcery Nimaat a Nejmaathap („matka královských dětí“? nebo manželem?) a dědem Džoséra, druhého krále III. dynastie.

Hudžef I. (hudžef ovšem znamená "zničen, zrušen") bývá ztotožňován s Peribsenem. Viz Hudžef II., rok 2642.

Od druhé dynastie měl Egypt námořní spojení s oblastí dnešního Libanonu: Byl prvním panovníkem, který byl ve Foiníkii, v Byblu (srov. o Foiníčanech roku 3200).

Jiné možné řazení králů II. dynastie (2930 - 2700?): Hetepsechemwej, Reneb, Ninečer (Nej-nečer), Wadžnes, Peribsen, (Hudžef I.), Sechemib a Chasechemwej.

 

c. 2750 na východu Evropy skončila první fáze indoevropské expanse (od 4000, viz tam). V západní části migrace obsadily indoevropské skupiny rozsáhlá území na východě a jv. Evropy (viz dále 2500).

 

c. 2700 v jižní Mesopotamii v Kiši vládne předposlední král I. dynastie kišské En-me-barag-ge-si (Emme-barag-esi, Mebaragesi), který vedl úspěšně války s Elamem. Se svým synem a nástupcem Aggou, posledním z I. dynastie kišské (viz začátky roku 3200, srov. 2800) stavěli svatyně v Nippuru („Tummal“). • Zlomek hliněné tabulky se jménem Emme-baragesiho je nejstarší zachovanou písemnou památkou lidských dějin.

Jejich současníkem byl v Uruku král Gilgameš, syn ve III. dynastii urské (srov. pod Sîn-kášidem) zbožněných Lugal-bandy ("Malého či mladého krále") a Nin-suny, "Božské krávy" (viz 2800). S Aggou vedl úspěšnou válku o hegemonii nad sumerskými státy. Agga přistoupil na mír a uznal hegemonii Uruku nad Kišem.

Gilgameš byl pátým králem I. dynastie urucké. Vystavěl městské hradby a údajně vládl 126 let a je nejznámější postavou sumerských dějin. Antickým autorům bylo jeho jméno známo ještě ve třetím století n. l. (ve zcela zmatené souvislosti u Klaudia Ailiána jako král „Babylónu“ Gilgamos).

Nástupcem na trůnu se stal jeho syn Ur-Nungal či Ur-lugal a vládl 30 roků. Jeho syn Utul-kalamma vládl 15 let a po něm Urukem devět let vládl jistý Lá-bâšum či Lá-bašer, panovník se semitským jménem. Jeho nástupcem byl En-nun-dara-anna (osm let na trůnu). Dále viz rok 2600.

Před rokem 2700 vládli ještě panovníci s titulem krále Kiše Lugal-egal (z Uruku?) a Ur-zagid (král Ki-dingiru, Kengiru, tj. Šumeru-Sumeru), viz dále 2600. Jejich jména nejsou v tradičních královských seznamech, ale jsou známa historicky z uchovaných nápisů.

Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

 

2737 v Číně skončila vláda mýthického panovníka Fu-siho/Fuxi (od 2852, podle jedné tradice první císař). Naučil prý lidi lovit a rybařit, uzlové písmo prý nahradil hieroglyfyckým. Jeho nástupce Jan/Yan neboli Šen-nung (Shennong; vládl v letech 2737-2705?, viz dynastické seznamy xvi.) poučil lidi o prospěchu z rostlin a vynalezl pití čaje. Císař je Číňany pokládán též za objevitele tradiční medicíny a akupunktury, viz rok 3000 a dále 2637. Janovým nástupcem byl Chuang-ti (podle jedné tradice 2705-2595).

Rostlina pochází od řeky Drawadí v Barmě. Od roku 851 n. l. je čaj znám Arabům, od 1191 pěstován v Japonsku knězi Zen-Eisai. Roku 1610 dovezla holandská Východoasijská společnost do západní Evropy. • Nejstarší uchovaný čajový servis je z areálu Lun-tung z doby vlády Čchina Š’chuang-tiho.