849-800

849. - 840.

 

849:

tažení Šulmán-ašaréda III. proti Karchemiši a Arpadu

848:

tažení proti Hamathu a Damašku

847:

tažení proti Paqarchubúni (část Bít Adíni na západním břehu Eufrátu)

845:

třetí tažení Šulmán-ašaréda proti Hamathu a Damašku, a opět neúspěšně

844:

třetí výprava proti Urartu. země byla vypleněna. Král Aramé se postavil Assyřanům v poli, ale Šulmán-ašaréd dorazil až k pramenům Eufrátu. Přijal tribut od krále Dajaenů jménem Asia a na zpáteční cestě si Assyřané podrobili Melid, Gilzánu a Chubuškiu.

843:

inspekční cesta assyrského krále na východ po pevnostech v Zamua. Národy a země Allabria, Parsua, Abdadani a Chaban byly vypleněny. Král země Namri jménem Marduk-mudammiq byl poražen. Marduk-mudammiq byl zřejmě odpadlíkem od Babylónu a patřil do některého z kassitských klanů (bítu). Jeho palác byl Assyřany vypleněn, ale podařilo se mu uprchnout. Za krále v Namri pak Assyřané instalovali jistého Janzu (také Kassita). Namri prý bylo bohaté na koně (srov. rok 835).

842:

tažení Šulmán-ašaréda do severní Syrie až k pohoří Amanos (tzv. země Chatti) za účelem vybírání tributu

841:

další výprava Šulmán-ašaréda proti Damašku. Po tamní změně na trůnu porazili v Libanonu Assyřané nového krále Chazá’éla, vyplenili zemi severně od Damašku, ale města nedobyli. Odtud se obrátili na západ a u pohoří Ba’li-ra’si (Karmel) dospěli k moři. Zde vybrali tributní „dary“ od konfederovaného Tyru a Sídónu a nově od israélského krále Jéchú (ass. Jaua).

840:

nová výprava do severní Syrie až k pohoří Amanos

 

mezi roky 845 až 842/1:

v království Aram-Damašek byl zavražděn král Bar-Hadad II. (viz text kolem roku 850; jméno dynastické). Nástupcem se stal jeho syn a vrah Chazá’él (řec. Azaélos).

 

849:

v júdském Jerúsalému zemřel král Jósáfát (od 873). Nástupcem se stal jeho dvaatřicetiletý syn Jórám, Jehórám (vládl do roku 842). Byl ženatý s dcerou krále Achaba Israélského jménem Athalja, Athaliah, řec. Othliá. První, co jako král nařídil, bylo vyvraždění všech svých bratrů. Jórám Júdský vedl válku proti Království Edomu (= hellénistická Idúmaia), které se mezitím osamostatnilo a mělo vlastní vládce.

Když pak Jórám (40) zemřel na nemoc, králem byl prohlášen jeho dvaadvacetiletý syn Achazja, Achazia (řec. Ochoziás, č. Ochoziáš). Vládl formálně a krátce, buď do konce roku nebo nejvýše jeden rok dlouho. Byl oddaným vyznavačem filistínského boha Ba‘al-zebúba (srov. č. Belzebub) a spojencem Jóráma Israélského. Vyslal obchodní lodní výpravu do země Ofir-Punt (?). • V této době nebyl Jahweho kult u židovských panovníků tolik v oblibě, ale "proroci" pracovali na jeho restauraci.

Téhož roku vypukla nová válka Israéle a Júdeje proti Aramu-Damašku. V bitvě u Rámoth Galád (Gilead) ale byli Jórám a Achazja Chazá’élem poraženi a Jórám v bitvě zle raněn (viz níže). Achazja krátce na to zemřel mimo Jerúsalém na následky zranění, které utržil při protijórámském puči (viz níže).

Po Achazjově smrti se vlády v Jerúsalému chopila jeho matka Athalja, Athaliah (do roku 836), Achabova dcera a vyznavačka Ba'álova. Její svět se hroutil: přišly zprávy o smrti jejího bratra Jóráma a syna Achazji a celého rodu v Israéli Jéhúem. Nevíme proč, ale též dala sama vyvraždit královský rod synův v Jerúsalému. Achazjova sestra Jehóšeba a její manžel a velekněz Jahweho Jehojada však zachránili jednoročního syna Achazjova jménem Jehóáš/Jóas, řec. Ióas n. Ióasos a ukryli ho v chrámu; matkou mu byla Civja/Zibia, řec. Sabia z Ber-šeby, řec. Bérsabé, Bérsebee, dn. arab. Bír es-Seba. Athalja byla první královnou židovských dějin (druhou, hellénistickou, viz Salómé) a vládla šest let.

 

842:

v Israéli se během války proti Aramu (viz výše) vzbouřil velitel Ramath v Gileadu jménem Jéhú/Jehu, řec. Iéús, proti králi Jórámovi a zavraždil ho (júdský král Achazja byl právě návštěvou u zraněného Jóráma v Jezre'eli, viz výše; Jórám vládl od roku 853). Také Jéhú, syn jistého Jehósáfáta (jiný od júdského krále) a vnuk Namšího/Nimší, vyvraždil celou dynastii Omríovců, která vládla v Israéli od roku 879, buď jich bylo sedmdesát, jak praví biblické podání, nebo pouze sedmáct, jak Iósépos (3. israélská dynastie). Během atentátu na Jóráma zastřeleného šípem byl těžce raněn i jerúsalémský král Achazja. Unikl sice Jéhúovým lidem, ale brzy na následky ran zemřel.

V následujícím roce Jéhú obsadil celé království (panoval do roku 815), ale v nové válce s Chazá’élem z Damašku byli Israélci opět poraženi. Jéhúova dynastie vládla v Israéli až do roku 747 (4. dynastie).

Jéhú (ass. Ia-u-a, már chu-um-ri-i, tj. Jaua ze země Chumrí) uzavřel vládu filofoinícké dynastie Omríovců a současně ukončil období silného vlivu Filistínů na israélský stát (Ba‘alův kult apod.). Příznivci nežidovských kultů byli za něho masakrováni, chrámy vyvráceny a Království Israél se vrátilo k Jahweho monotheistickému kultu. Ba‘alův kult byl zaveden do Samareie dcerou Ittoba‘ala I. Tyrského Izebel (Jezebel), manželkou krále Achaba; srov. roku 876. • Královnu-matku Izebel/Izevel (Jezebel), která ovládala dvůr svých královských synů, dal Jéhú shodit s věže a nepochované tělo Foiníčanky nechal ležet napospas psům.

 

844:

v Athénách po Ferekleovi (od 863) archontem jeho syn Arifrón (do 824).

 

849:

podle etruské tradice se prý v tomto roce začaly jejich dějiny v Itálii.

 

841:

v Číně byl svržen, dle jiné interpretace přišel na trůn, císař Li z dynastie Čou: začátek jednotné čínské chronologie, první čínská kronika dynastie Čou. Seznam panovníků dynastie viz rok 2205 a v příloze.

 

************************************************************

839. - 830.

 

839:

tažení assyrského krále Šulmán-ašaréd III. proti Království Qué, kde vládl Kate (vládce Qué viz rok 850). V druhé části pozdější Kilikie, v Chiluku či Chilakku, kraloval Pichirim. V severní Syrii si dal Šulmán-ašaréd hofírovat králi zemí Chatti.

838:

Assyřané se opět vypravili proti Damasku, poplenili zemi, ale poplatnou ji neučinili. Assyřané si vzali tribut z dvojstátí Tyru a Sídónu.

837:

tažení proti Tabal, které odpadlo od věrnosti Aššuru (tzn. že odmítlo platit tribut). Šulmán-ašaréd prošel ve svém 22. roce vlády s armádou Kreálovstvím Melid a Qué, kde ještě vládl král Kate. * Království Tabalénů bylo v této době konfederací 24 knížat („králů“), kde hlavním králem byl Tuatte a po něm jeho syn Kikki. Federativní uspořádání před Hellény měli mimo jiné ještě dříve státy Elam, Mitanni a Chetitové.

836:

Assyřané znovu plení města v Melid a Tabal. Odtud (a v následujícím roce) se vypravil Šulmán-ašaréd podruhé proti Namri. Zde povstal dosazený král Janzu (srov. rok 843), ale jeho rodinu Assyřané dopadli. V Parsua assyrský král převzal tributní poplatky 27 „králů“. Když plenil v zemi Médů, v Charchar a v Parsua, padl mu do rukou i Janzu. • Z této doby pochází první historická zmínka o národech Mannajů a Médů (Mádai).

834:

Assyřané podnikli znovu tažení proti královstvím Tabal a Qué. Hlavní město Qué bylo zničeno. Na zpáteční cestě byl do Muru, sídelního města Bít Agusi, vložen assyrský garnison.

833:

Válečnický duch Aššurův přivedl krále Šulmán-ašaréda III. počtvrté do Qué. Země byla znovu vypleněna, zpustošen byl mj. také Tarzu (hellénský Tarsos) - byl to první vojenský kontakt hellénského světa s mocí Aššuru. Král Kate byl dopaden a odveden do Assyrie. Za krále Qué byl jmenován jeho bratr Kirri.

832:

v Urartu zřejmě došlo ke změně na trůnu: po Aramé přišel Šarduri I. (ass. Seduri), syn Lutipriho (vládl do roku 825). Čtvrtému assyrskému tažení proti Urartejcům velel turbánu Dajján-Aššur: Šarduri byl poražen za řekou Arsaniás.

831:

v Království Unqi (Pattin) zavraždil jistý Surri krále Lubarnu II., věrného spojence Aššuru. Šulmán-ašaréd se vypravil vzpouru potlačit a když dorazil pod hradby sídelního města království Kinalua (dn. Ajn Dara v SYR), obyvatelé usurpátora sami Assyřanům vydali. Na trůn Unqi byl dosazen jistý Sasi.

830:

páté tažení proti Urartu, a to do země Chabchu.

 

Vládci v Tabal (srov. rok 1000)

Tuwatiš I. (ass. Tuatti/e I.) • doložen 837

Kikki§

Tuwatiš II. (ass. Tuatti/e I.) • doložen 788, 783

Waššurme • doložen 738 až 730

Chulli • vládl od 730 do ?

Am(ba)ris • vládl od ? do 713

Mugallu z Melid • současník Aššur-acha-iddina

Mugallův syn • kolem roku 650

 

Konfederované státy Tabalu a jejich panovníci:

Puchame z Chubušny (= hellén. Kybistra) • doložen 837

Urimme z Chubušny§

Urballa z Tuchány (= hellén. Tyána)§

Uškitti z Atuny • oba doloženi 738

Kiakki z Šinuchtu§

Kurti z Atuny • oba doloženi 732

Urballův syn • kolem roku 700

 

836:

v Jerúsalému stál v čele spiknutí proti júdské královně Athalji, viz rok 849 a 842, Jehojada či Jójada, řec. Iódás, velekněz Jahweho kultu (srov. dále rok 814). Puč jahwistů byl s pomocí kárských žoldnéřů a kněží úspěšný a královna byla zavražděna (vládla od 842). Sedmiletý Jehoáš n. Jóas, řec. Ióás n. Ióasos, její vnuk, byl pučisty provolán králem (vládl do roku 797). Ba‘alův chrám postavený v Jerúsalému manželi Jehórámem a Athaljí byl stržen a jeho kněz zavražděn.

 

************************************************************

829. - 820.

 

825:

v Tanidě zemřel král Takeloth II. (vládl od asi 850) a novým egyptským panovníkem se stal jeho druhorozený syn Usermare - setepenre II. Šošenq III., též Usermare - setepenamun II. (vládl do 773; pravděpodobná je i datace 816 až 764 - v obou případech šlo o nejdelší královládu v Egyptě od časů Ramesse II.). Šošenqovým wezírem byl Nesipaqašutej. Král uznal Harsieseho, syna Takelotha z Théb (či Nimlota?) za velekněze Amonova kultu v Thébách a Théby se opět domohly téměř plné autonomie.

V hornoegyptských Thébách si za králů Šošenqa II a Pedubastise I. ve vzájemných bojích o moc vyměnili velekněžské úřady Osorkón, Harsiese a Takeloth (viz výše). Všichni ale zůstali věrní tanitské dynastii. Přesto začíná rozpad říše (viz dále rok 818).

 

829 a 828:

šesté tažení assyrského krále Šulmán-ašaréd III. proti Urartu. Velel mu opět turbánu Dajján-Aššur. Armáda táhla zemí Chubuškia, pak se obrátila východně, vyplenila území Mannajů a zemi Parsua, kde byl poražen král Datana. Roku 828 následoval vpád do oblasti na horní Dijále (Parsua, Namri a Chalman).

827:

třetí Šulmán-ašarédovo tažení na východ, území Mannajů bylo opět vypleněno.

V téže době vypuklo doma v Assyrii povstání proti králi, které vedl jeho syn Aššur-dannin-apla (či Aššur-dá’in-apla). Rebelie byla potlačena až za Šulmán-ašarédova nástupce Šamší-Adada V. a byla zpočátku podporována 27 městy, mj. Arbélou, Ninive, Aššurem a Arrapchou.

824:

v Kalchu zemřel (?, zavražděn?) Šulmán-ašaréd III. (na Aššurově trůnu od roku 859). Nástupcem se stal jeho mladší syn Šamší-Adad V. (do 811), manžel babylónské princezny Šammur-amát. Krvavě se vypořádal se vzpourou svého bratra Aššur-dannin-apla. Celkově podnikl sedm válečných výprav do okolních zemí.

822:

pod velením rabi šáqe Mutarris-Aššur dorazila assyrská armáda zase ke Středozemnímu moři („Horní moře zapadajícího slunce“). Šamší-Adad byl úspěšný v Urartu, kde porazil krále země Zamua Šarsinu, syna Mekdiara (či Nikdiara), v bitvě na jezeře Urmia. Assyřané také porazili nového urartského krále Ušpinu.

 

825:

v Urartu zemřel Šardur I. (od 832), novým králem se stal jeho syn Išpuini (ass. Uspina), který vládl do roku 806. Svého syna jménem Menua si vzal za spoluvládce.

 

kolem roku 820:

v Tyru po Mattanovi I. (848-820) vládne devítiletý (?) Pygmalión (řecká forma foiníckého jména PMYYTN či PMYTN, asi Pumajaton) a jeho sestra Elissa (‘LŠT alias lat. Dídó). Malého krále ovládla tyrská „strana lidová“, ostrý soupeř „aristokratů“. Elissa se se svým manželem, Melkarthovým knězem Sicharbou n. Sichaiou/Sicharba'ál popř. Akerbou/Askarba'ál, stáhla. Kněze dal po čase Pygmalión zavraždit a sedmého roku jeho vlády Elissa odplula přes Kypr do Libye, kde založila Karthágo, viz rok 814.

Pygmalión kraloval do roku 773. Následoval Ittoba’al II. a od roku 740 Chírám II., viz tam.

824:

v Athénách se po Arifrónovi (od 844) stal archontem jeho syn Thespieus (do roku 797). V jeho době dal Lykúrgos Lakedaimonským zákony, resp. začal je tvořit (?) (srov. ale rok 891 a 810).

 

826:

v Lakedaimonu vládl z Ágidovců po Archeláovi (od 886) Téleklos (do 786). Zároveň v rodu Eurypontovců skončila vláda Chariklova/Charillova (od 886), následoval Níkandros (do 786).

 

************************************************************

819. - 810.

 

818 nebo 809:

v Egyptě povstala proti ústřední moci krále Šošenqa III. v Tanidě část libyjské aristokracie a prohlásila králem Usermare - setepenamun III. Pedubast I. (Pedibastet/Padibastet, řec. Petubastés, - is; kraloval do 793, od roku 804 se spoluvládcem, viz), zakladatele XXIII. dynastie, II. libyjské (vládla do roku 715).

Dynastie sídlila v Deltě v Leontopoli v blízkosti Búbastis (dn. Tell al-Muqdám). Memfis zůstala Šošenqovi III. věrna a ovládali ji potomci Osorkóna II.

 

819:

se vypravil Šamší-Adad V. proti Urartu.

818:

Assyřané opět na tažení proti Urartu, kterému nyní velel rabi šáqe Mutarris-Aššur. Armáda dospěla až k Urmijskému jezeru.

815:

se Šamší-Adad V. opět vypravil proti Urartu. Mezi tributními povinnostmi Urartejců se na důležitém místě objevili koně. Poté byl přerušen dlouhý, téměř stoletý mír s Babylónií.

814:

první tažení Šamší-Adada proti Babylónii a jejímu králi Marduk-balassu-iqbi, který vytvořil protiassyrskou koalici s Kassity, Aramaji a s Elamity, o nichž je tak v pramenech zmínka poprvé po třech staletích (srov. rok 1120). Assyřané vpadli na východ země a před městem Dúr-Papsukkal na Dijále koalici porazili. Pak se zase stáhli.

813:

druhé tažení Šamší-Adada proti Babylónii. Na babylónské straně opět bojovali Elamité, ale Marduk-balassu-iqbi byl znovu poražen. Assyřané dobyli města Dér, babylónský král byl jat a odvlečen do Aššuru. Jeho nástupcem se na krátko stal Baba-achché(acha)-iddina (syn?).

812:

třetí tažení Šamší-Adada V. proti Babylónii. Baba-achché(acha)-iddina potkal stejný osud jako svého předchůdce a byl odvlečen do Aššuru i s celou svou rodinou. V Babylónu následovalo interregnum, v zemi anarchie.

811:

čtvrté tažení Šamší-Adada V. do Babylónie. V Přímoří přijal jako první assyrský král tribut od Chaldajů. Krátce před svou smrtí přijal titul „král Sumeru a Akkadu“.

Šamší-Adad V. zemřel zřejmě mlád (na trůnu od 824). Svou stavební činnost soustředil na Ninive a Kalchu, pohřben byl v Aššuru (jeho sarkofág byl nalezen).

Nástupcem Šamší-Adada V. se stal jeho (mladý?) syn Adad-nérári III. (vládl do roku 782). Do roku 806 vládla jako regentka jeho matka Šammur-amát. - Neexistuje však důkaz, že by nový král byl tak mladý a není ani důkaz o tom, že by jeho matka s ním spoluvládla.

 

V Babylónu začala po smrti Šamší-Adada vláda jistého Ninurta-apla-[...], neznámo však, jak dlouho. Po něm se stal králem Marduk-bél-zéri (do roku 780?).

Podle jedné babylónské kroniky zavládla po roce 812 „x let“ v zemi anarchie a Babylón neměl krále (x = 2 nebo 12 let!).

Následujících padesát let znamenaly pro zemi dobu nejhlubšího úpadku státní moci. Právě v tomto času ale vzrostla moc aramajských Chaldajů, kteří sídlili v Přímoří.

 

810 či 806:

v Urartu zemřel král Išpuini (vládl od 825), nástupcem na trůnu se stal jeho syn Menua(s) (vládl do 790, další možný údaj 804 - 790). Jeho vláda je érou územního rozmachu Urartu. Zmocnil se země Erikua(chi) severně od Araratu, na řece Aras dobyl zemi a město Luchin(ni). Severně od Araratu dal postavit pevnost Menuachilini („Menuův hrad“, dn. Bas-bulak na turecko-arménské hranici). Pak porazil vládce země Diaue(chi) jménem Utupurši. Kromě toho vystavěl řadu dalších pevností a vedl války proti Parsua.

Na západě dobyl Malatii a tabalský vládce Sulechawali či Sulumel se stal jeho vasalem. Menua také válčil s Chilaruadou, králem Chatti.

 

814:

Foiníčanka Dídó založila Karthágo, Qart/Kart-Hadašt („Nové Město“), osadu Tyru (tradiční kroniky udávají také roky 822 a 810, viz ale také rok 1048 či 1013), když použila lsti na domorodce nabízejícím půdy jen tolik, kolik obejme rozprostřená kravská kůže.

 

815:

v israélském Šomerónu zemřel král Jéhú (panoval od 842) a nástupcem se stal jeho syn Jóácház, Jehó’ácház, řec. Ióachaz (vládl do roku 798). Za jeho vlády dosáhli suverenity nad Israélem králové Aramu-Damasku Chazá’él (cca. 850 až 800) a jeho syn Bar-Hadad III.: Jóácház byl jejich vasalem, posléze assyrským, viz rok 800.

 

814:

v júdském Jerúsalému bylo započato s opravou a obnovou Jahweho chrámu zanedbávaného v polytheistické éře. Poté zemřel ve věku údajných 130 let velekněz Jahweho kultu Jehojada/Jójada (srov. rok 842 a 836). Vzápětí vypukla válka s Chazá’élem z Aramu-Damasku, který se zmocnil kontroly nad Israélem, dobyl a vyvrátil Gat ve Filištínsku (viz rok 1200) a oblehl Jerúsalém. Král Jóas se vykoupil pouze vydáním chrámového pokladu a všeho zlata v Jerúsalému.

 

kolem roku 810:

Lykúrgova eunomiá v Lakedaimonu bývá kladena do rozmezí let 830 až 810 (srov. roky 750 a 610). Tato událost může souviset s datem dobytí Amyklai (?), neboť Sparťanům se nabídla možnost rozdělit dobyté půdy („revoluce potřebuje prostor“). Lykúrgovým nejbližším pomocníkem při prosazování reforem ve Spartě byl Arthmiadés. Rozdělili prý Lakóniku na třicet tisíc stejných pozemkových dílů a okolí Sparty pro samotné Sparťany na dalších devět tisíc dílů/klérů. Kléry nebylo možné prodávat, pouze dědit; viz ovšem revoluční změnu Epitádeovu roku 400 a reformy roku 243 a 227. Lykúrgos zavedl peníze ze železa bez obsahu stříbra, prý zavedl společné stravování (fiditie, na Krétě se jmenovaly andrie).

Lykúrgova postava je polomýthická a datace pouze hypothetická. Zemřel prý dobrovolnou smrtí hladem. Jediným Lykúrgovým synem prý byl Antióros, a ten zemřel bezdětný.

 

819 v Latiu v Albě Lonze padl ve válce král Aventinus Silvius (od 856) a nástupcem Proca Silvius, řec. Prokás (vládl do 796).

 

************************************************************

809. - 800.

 

804:

v Egyptě přivzal první král XXIII. dynastie Pedubast I. za spoluvládce svého syna (?) jménem Iuput I. (srov. rok 818).

 

809:

první z osmi polních tažení Assyřanů za vlády Adad-nérári III. proti Médům. Druhé tažení viz rok 800.

808:

tažení Adad-néráriho proti Guzáně (jediné za jeho vlády), kterou obsadil a učinil z ní assyrskou provincii.

807 a 806:

dvě válečné výpravy proti Mannajům

806:

v Aššuru složila Šammur-amát regentství za svého syna Adad-nérári III. (srov. 811), který od nyní vládne sám (do roku 782). Obnovil mír s Babylónií, odvedl zpět do vlasti zavlečené Babylónce a do hladovějící země posílal potraviny (srov. rok 811).

Za jeho vlády začali pozvolna ukrajovat královské moci guvernéři, správci provincií. Několik z nich se v podstatě dostalo do postavení autonomních dynastů v rámci Aššurovy říše:

Nergal-ériš, guvernér provincie Rasappa a po roce 797 také Chindanu, byl limmu roku 803 a 775 - jeho doména se téměř kryla s územním rozsahem bývalého státu Chanigalbat (Mitanni); podnikal vlastní válečné výpravy;

Bél-tarsi-ilúma, eunušský guvernér města Kalchu, byl epónymním úředníkem (limmu) roku 797;

Mannu-kî-Aššur, guvernér Guzány (Tell Halaf; cf. rok 808), byl limmu roku 793. Turtánu krále Adad-nérári III. byl Šamší-ilu (srov. rok 782 a 773; jeho hrob nalezen roku 1989 v Nimrudu/Kalchu).

Král stavěl v Kalchu a v Ninive (chrámy pro Nabûa), restaurační práce dal vést v Dúr-Šulmán-ašaréd.

 

805 až 804 (a 803 až 802?):

tažení Assyřanů proti „osmi králům země Chatti“, tj. do severní Syrie. Poslušnost Aššurovi tehdy odmítli prokazovat především Ataršumki, syn krále Adramu v Arpadu (Bít Agusi), a Urikki z Qué. Všichni byli Syrochetité, povstání se ale nezúčastnili vládcové Kummuch a Karchemiše. V bitvě v Paqarchubúni Assyřané s Adad-nérárim zvítězili a nové mírové podmínky obnovily vasalské vztahy místních vládců k Aššurovi. Mj. byla také uzavřena nová hraniční smlouva mezi králi Qalparundou z Gurgumu, synem Palalama, a Ušpilulume z Kummuch. • Ušpiluluma je pravděpodobně chet. Šuppiluliumaš. Jeho manželka (?) se jmenovala Panamuwatiš.

 

V této době vládl v Karchemiši král Jariris (dříve čteno Araras), jehož nástupcem byl Kamanis. Před Jaririsem vládl Astiruwaš.

V Arpadu, v sídelním městě státu Bít Agusi, vládl po Ataršumkim jeho syn Mati’ilu. Ataršumki rebeloval proti Aššuru již za Šamší-Adada V. Po znovudobytí země Assyřany se Bít Agusi dostalo do postavení protektorátu turbána Šamší-ilu. Tehdy byly také stvrzeny nové hraniční smlouvy mezi Arpadem a Hamathem, jakož i mezi Kummuch a Gurgum.

V Sam’alu kraloval Panammu I. spolu se svým synem (?) jménem Bar-sur.

 

801:

první výprava Assyřanů proti zemi Chubuškia (z celkově čtyř; srov. rok 791).

800:

druhá výprava Adad-néráriho proti Médům. Podle řeckých a armenských kronik vládl Médům od t. r. nebo od roku 808 jako první z řady králů jistý Arbakés/Varbakés, po něm od roku c. 780 do roku 760 Mandakés, viz dále tam.

Varbakés podle armenského kronikáře Mosea z Chorény korunoval prvního "armenského" krále Paruira/Paruyr, syna Skajordiho. Mandakovým současníkem byl druhý Hračia/Hračya, následovali Farnovas/Farnavaz, Pačuič/Pačuyč, Kornak, Favos, současník Fraortův, po něm Hayk/Haykak II. Současníky médského krále Astyaga/arm. Ašdahak (585-550) byli "Armeni" Erovand/Jervand, řec. Orontés, který vládl krátce, a Tigránés označovaný kronikářem za Velikého, nicméně ani o něm ani o dalších jmenovaných není odjinud nic známo a v jejich existenci se v moderní době pochybuje. Hračia si údajně u Nabû-kudurrí-usura po dobytí Jerúsaléma vyžádal jednoho ze zajatců, usadil ho ve své zemi a od něho vzal začátek prý armenského a gruzínského knížecího a královského rodu Bagratovců, Bagratidů, který existuje dodnes a dodnes nárokuje královládu v Gruzii.

 

kolem roku 800 (?):

po dlouhých válkách, vedených od roku 853, bylo konečně Assyřany dobyto centrum státu Aram-Damaskos, přesný údaj neznáme (někdy v rozmezí let 805 až 796?, viz hlavně tam).

V téže době, během tažení Adad-nérári III. na západ, do oblasti Libanonu, se staly assyrskými tributními vasaly konfederace Tyru a Sídónu a s nimi král Israéle Jóácház, viz rok 814.

 

800:

v Makedonii začala vláda prvního krále argívské (tj. z Argu, též argejské) dynastie Karána (do roku 770). Podle jiných tradičních chronografických údajů se Karános stal králem roku 814. • Dynastie Argeovců vládla v zemi až do roku 310.

 

c. 800: ve střední Evropě mizí pozdně bronzová kultura lidu popelnicových polí existující od roku c. 1300, viz tam a roky 1100 a 775. Na její místo nastoupila povětšinou železná kultura hallstattská, č. halštatská (do c. 450, viz tam), spojovaná s Kelty. 

 

kolem roku 800:

v Indii skončilo období, během něhož povstali bráhmani (od roku cca. 1000). Až do roku 600 vznikaly áranjaka, předbuddhistické upanišády a nejstarší literatura súter. V této době také na severozápadu Indie končí závěrečné období vzniku vedské literatury (od cca. 1200).

c. 800 až c. 200 př. n. l., popř. 400 n. l. v Peru kultura Paracas s prvními geoplyfy; c. 200 př. n. l. na ni navazuje jižněji položená na severním okraji Atacamy kultura Nazca, viz v indexu s. v. Peru