899-850

899. - 890.

 

899:

v assyrských textech o válkách Adad-néráriho II. první historická reference o Bít Adíni („Dům Adíniho“; bibl. Béth-eden), rozprostírajícím se po obou březích Eufrátu pod Karchemiší. Pevnost adínských Aramajů se jmenovala Kapratu a jejich král Sangara (srov. rok 920; podle jiné chronologie pochází první zmínka o Bít Adíni až z roku 877, srov. rok 1000).

898:

Adad-nérári II. porazil temmanské beduiny, vedené Muqurou a dobyl jejich „město“ Gidara.

896:

Assyřané porazili i druhého z vůdců temmanských beduinů Núr-Adada, který se pak vzdal. Jeho sídlo Nasibina (Nisibis) Assyřané obsadili.

894:

na Cháburu Assyřané dobyly zpět Guzánu (Gozan, dn. Tell Halaf). Všechna aramajská sídla v údolí Cháburu se vzdala a celá země se dostala opět pod kontrolu assyrského vladaře. Guzána se časem ale z područí vymanila, viz rok 808.

891:

v Aššuru zemřel Adad-nérári II. (vládl od 912). Novým králem se stal jeho syn Tukulti-Ninurta II. (vládl do roku 884). Jeho válečné výpravy nedosahovaly takových rozměrů jako otcovy. Zato je doložena stavební jeho činnost v sídelním Aššuru a v Ninive.

 

892 (?):

babylónský král Nabû-šuma-ukín I., nástupce Šamaš-mudammiqa (srov. rok 910), získal zřejmě krátce před smrtí Adad-nérárího bojem zpět území na Malém Zábu, tj. pravděpodobně města Arrapcha a Lubdu.

 

891:

v Athénách se po Megakleovi (od roku 921) stal archontem jeho syn Dignétos (do roku 863). Podle starších tradičních údajů se za jeho časů proslavil spartský zákonodárce Lykúrgos (srov. 824).

 

************************************************************

889. - 880.

 

889:

v egyptské Tanidě zemřel král Osorkón I. (vládl od roku 924) a jeho nástupcem se stal druhorozený syn Takeloth I. (další jména nejsou známa; vládl do roku 874). Takelothova matka se jmenovala Tašedchons, manželka Kapes. Šošenq-Amun, Ewelot a Smendés, jeho bratři a nevlastní bratři byli všichni velekněžími (srov. rok 874).

 

889 až 886:

polní tažení krále Aššuru Tukulti-Ninurty II. proti zemím Nairi, aramajský státeček Bít Zamáni na pramenech Tigridu poražen a jejich kníže Amma-ba‘al(a) uzavřel s králem mír, tj. uznal jeho nadvládu (srov. rok 882).

885:

poslední známé královo polní tažení vedlo proti Babylónii. Tukulti-Ninurta dospěl s vojskem až ke Dúr-Kurigalzu a k Sipparu. K severu se pak vracel údolím Eufrátu do Pochábuří a do Nasibiny.

884:

v Aššuru či v Ninive zemřel (mladý?) král Tukulti-Ninurta II. (vládl od roku 891). Nástupcem se stal jeho velmi mladý syn Aššur-násir-apla II. (hebr. Aššurnasirpal; vládl do roku 859). Byl prvním z proslulých Aššurových velekrálů. Městečko či dokonce vesnici na břehu Tigridu proměnil během své vlády v jedno z největších velkoměst tehdejšího světa s knihovnami, zoologickými zahradami apod.

883:

Muški uznali autoritu nového assyrského krále - opětovně byli roku 885 poraženi a „pacifikováni“ Tukulti-Ninurtou II.

Téhož roku nový král táhl s vojskem zemí Kirruru či Kirriuru (severně od Zamua) a Zamua do země Chabchu. Po jejím vyplenění zde založil město, které je v pramenech nazváno Ál-Aššur-násir-apli, tj. „Město Aššur-násir-apliho“ (tzn. že to pravděpodobně nebylo vlastní jméno nové assyrské kolonie).

882:

tažení proti Tušcha na horním Tigridu (v západní Nairi). Na zpáteční cestě Assyřané opět vyplenili osady a města země Chabchu (z toho plyne, že obyvatelé Chabchu nebyli stále ještě „pacifikováni“, což v této době může také znamenat pouze to, že dosud žili, že nebyli genocidně vyvražděni).

Aššur-násir-apli převzal ve městě Tušcha tributní dary od králů Nairi a od knížete aramajských Bít Zamáni Amme-ba‘ala (srov. rok 889). Amme-ba‘al však byl roku 879 pro nepřátelství proti Aššuru zavražděn.

Poslední tažení do Tušchy a do Chabchu podnikl Aššur-násir-apli roku 866.

881 nebo 880:

tažení Aššur-násir-apliho do Zamua a do Urartu (nikoli však „proti U.“), pak proti šejkovi Núr-Adadovi z kraje Dagara, části země Zamua. Dagara byla „pacifikována“ a na jejím území byl postavena vojenská základna Dúr-Aššur („Aššurova pevnost“).

 

Současníci Aššur-násir-apli II.:

v Móabu • králové Kemoš-jat a jeho nástupce Méša (viz rok 854)

v Sam’alu • jistý BMH

v Karchemiši • králové Katuwaš a Sangara

v Bít Adíni • král Achúni (jediný vládce tohoto státu, kterého jménem známe)

v Unqi • král Lubarna I. a Šapalulme

v Bít Agusi (Arpad) • král Gusi a Arame (Adramu)

v Hamathu • Parataš a Urchilina

v Kummuch • Qatazilu (jména viz dále rok 860)

 

883 (?):

v Babylónu se nástupcem Nabû-šuma-ukína I. stal jeho syn Nabû-apla-iddina, který vládl nejméně 32 let, současník Aššur-násir-apliho II. (srov. rok 851). Mezi Babylónem a Aššurem panoval opět mír. Nabû-apla-iddina odrážel během své vlády útoky aramajských Sútu ze Západu a uklidnil poměry na tamnější hranici.

Pravděpodobně na začátku 9. století žil Babylónec Kabti-iláni-Marduk, syn Dabibiho, autor epu o Errovi.

 

kolem roku 887:

v Tyru po neznámém králi [..., srov. rok 936] nebo po Fellovi vládl jeho (šestnáctiletý?) vrah Ethba‘al či Ittoba‘al I. (do roku 856), Aštartin kněz. O jeho vztazích k Israéli viz rok 876.

Sídónsko-tyrské království významně posílil. Severně od Byblu - Gubly založil Botrys, což lze intepretovat jako výsledek úspěšné války proti Byblu.

 

kolem roku 885:

v Byblu po Eliba‘alovi (od asi roku 910) následoval na trůnu jeho syn Šipit-ba‘al I. (vládl do roku ..?.., srov. rok 1000).

 

888:

v Israéli v Tirze/Terse zemřel král Ba'aša/Baesa (vládl od roku 911), když krátce před smrtí se mu nepovedlo tažení proti Júdě a proti spojenci Ásy Jerúsalémského, proti králi Aramu-Damašku Bar-Hadadovi. V Tirze byl provolán novým králem jeho syn Ela, řec. Éla n. Élanos, ale vládl jen krátce.

887:

Ela byl v Tirze s celou svou rodinou zavražděn způsobem, jakým jeho otec vyvraždil roku 911 potomstvo Jerobeámovo. Vrahem a novým králem byl Zimri (Zamri, řec. Zambriás), velitel jízdy a jeden z mocných mužů u vojska. Vládl pouze týden, nespokojená israélská armáda proti němu povstala, oblehla sídelní město, vedena polním velitelem pro boj s Filistíny Omrim. Tirza byla zakrátko dobyta a Zimri si vzal život v plamenech paláce, který nad sebou zapálil. Tím také skončila vláda dynastie Baesa či Baaša (trvala od roku 811). V království Israél následovala "občanská“ válka" mezi přívrženci Omrího a Tibního, syna Ginathova.

885:

v Israéli zemřel přirozenou smrtí (?) Tibní a stát se opět spojil v jedno království, jemuž vládl Omrí (řec. Amarínos, do roku 876). Omrí byl úspěšným válečníkem a udělal dojem i na Assyřany: od dob jeho vlády nazývali Israél Bít Chumríja/mát Chumrí, „Stát, Země Chumrího“.Omrim také začíná 3. israélská panovnická dynastie (do roku 842).

kolem roku 880:

založil Omrí město Šomerón, řecky Sómereón a Samareia (viz dále rok 879). 

 

886:

v Lakedaimonu vládl v rodu Ágidovců po Meneláovi (králem od 930) Archeláos (do 826). Zároveň v rodu Eurypontovců skončila vláda Eunomiova (od 931). Zemřel, byv proboden kuchyňským nožem v jakési hádce, které chtěl zabránit.

Jeho nástupcem se podle jednoho ze seznamů stal Polydektés (? - délka vlády neznáma), častěji ale uváděn Chariklos (-illos) (králem do 826).

Starší Polydektés vládl jen krátce, neboť velmi záhy zemřel na jakousi chorobu. Druhorozený Eunomiův syn Lykúrgos, syn Diónassy, prý po bratrově smrti vládl několik dnů než se přišlo na to, že bratrova choť je těhotná.

Lykúrgos, šestý po Proklovi, byl králem po dobu osmi měsíců, pak se stal poručníkem (v Lakedaimonu: prodikem) malého Charilla či Chariláa. Podle této datace by se mladý král mohl stát zletilým ve svých třiceti letech, tzn. že roku 856. K reformám viz rok 810 a 750.

Ve válce Lakedaimonských s arkadskou Tegeou se Charillos (886 - 826) vypravil poprvé do pole pro Arkadům. Jejich ženy se ozbrojené usadily v záloze a čekaly jak dopadne bitva. V rozhodujícím okamžiku prý zasáhly do boje a výsledek bitvy zvrátily - Sparťané se dali na útěk. Tegejské ženy, které prý vedla jistá Marpéssa, zvaná Choirá ("Svině" n. "Píča"), dokonce zajala krále Charilla. Byl však propuštěn bez výkupného, neboť se zavázal, že už nikdy nepotáhne proti Tegejanům. Což nedodržel, ale je to první, snad i historické vítězství žen nad ozbrojeným oddílem mužů....

 

************************************************************

879. - 870.

 

874:

v Tanidě zemřel egyptský král Takeloth I. (vládl od roku 889). Jako čtvrtý panovník XXII. dynastie následoval Usermare - setepenamun V. Osorkón II. (vládl do 850). jeden z energičtějších panovníků. Podnikal vojenské expedice do Syrie a doma se věnoval stavební činnosti. Jeho manželka se jmenovala Karoama.

V hornoegyptských Thébách byl veleknězem Amonovým po Smendeovi (srov. rok 889) Harsiese či Harsieset, syn velekněze Šošenqa. Harsiese byl nominálně Osorkónův spoluvládce v letech asi 870 až 860. Po Harsiesem následoval v úřadu Nimlot.

 

879:

již v tomto roce existovala v zemích Nairi assyrská provincie Nairi, pravděpodobně v oblasti kolem Tušchy.

878:

tažení Aššur-násir-apli II. do Pochábuří a na střední Eufrát. Obsadil a znovuopevnil Šadikannu, Qatnu (cf. 1200 a 1360), Dúr-aduk-limmu (či Dúr-katlimmu; bylo funkční ještě v novobabylónské době a ještě tehdy byli v nejvyšších funkcích Assyřané) a Chindanu/Chindani (jako jeho otec a děd). Ve stejné době byli zničeni Suchu/Suchi a s pomocí Babylónců bylo dobyto a zničeno město Suru, sídelní město státečku Laqu/Laqé (dnes Suar; nezaměňovat se Suru na Cháburu, hlavním městem státu Bít Chalupé).

Aššur-násir-apli zahajoval svou výpravu v Kalchu (Kalach), tzn. že Ninive přišlo o status královské residence (Kalchu residencí do 717, srov. rok 705, a pak viz rok 630). • Palácový komplex Kalchu s arboretrem, botanickou zahradou a zvěřince inaugurován rok předtím oslavami, které trvaly deset dnů a hostin se zúčastnilo na sedmdesát tisíc hostů.

877:

tažení Assyřanů proti Bít Adíni (srov. ale rok 899). V Království Unqi (Pattin) na svazích pohoří Amanos převzal Aššur-násir-apli tribut od krále Karchemiše Lubarny. Pak přešel Orontés a přijal dary ze Spojeného království Tyru a Sídónu, z Byblu a z Arwadu.

877 - 866:

tažení proti Aramajům Bít Adíni, do krajů kolem Balíchu a směrem na západ, celkem nejméně deset polních výprav.

Kmeny Laqu, Chindanu a Suchu se vzbouřily. Jedním z jejich vůdců byl Azi-ili, bývalý assyrský guvernér Laqu (od roku 883). Assyřané ho pronásledovali až do Bít Adíni.

 

kolem roku 870:

 

Vládci v Unqi (Pattin; srov. rok 1000)

Lubarna I. • cca. 870

Šapalulme • doložen roku 858

Qalparunda • doložen 857

Lubarna II. • doložen 831

Surri a Sasi • doloženi 831

Tutammu • doložen 738

 

Vládci v Bít Agusi (Arpad; srov. rok 1000)

Gusi • cca. 870

Arame (= Adramu) • doložen 854 až 834

Ataršumki • doložen 805 až 796

Mati’ilu • doložen 754 až 740

 

Vládci v Hamathu (srov. roky 1000 a 990)

(Parataš) • cca. 870

Urchilina • doložen 853 až 845

Uratamiš§

Zakur (Lu‘aš) • doložen 796

Bar-Ga’ja (KTK)§

Azrijau • ?

Eni-ilu • doložen 738, 732

assyrská provincie Chatarikka a Simirra • 738 až 720

Jau-bi’di • doložen 720

pak assyrské provincie Hamath, Mansuaté, Chatarikka a Simirra

 

879:

v Israéli přeložil král Omrí své residenční sídlo z Tirzy/Tersy (Tell el-Farah) do Šomerónu, řec. Samareia, kterou krátce předtím založil (viz rok 880) na vrchu koupeném od klanu Semera, Šemera. Město bylo zničeno Assyřany roku 722 (viz tam i o židovském schismatu; definitivně byla Samareia vyvrácena roku 110).

876:

zemřel Omrí (vládl od roku 887, resp. 885), králem se stal jeho syn Achab (do roku 854). Otec i syn rovněž nepatřili mezi výhradní přívržence Jahweho, Achab dokonce vystavěl v Šomerónu chrám Ba´álův.

Achab se oženil s Izábel/Izevel (Jezábel/Jezebel), dcerou krále Tyru Ittoba‘ala I. (’Ethba‘al, řec. Euthóbalos, viz rok 887) a jejich děti se jmenovaly Achazja (’CHZYHW) a Jórám (Jehórám/YHWRM). Že "intrikovala" proti Jahwemu, byla údajně vyhozena z okna a její tělo na ulici sežrali psi (příběh spíše roduvěrnými monotheisty smyšlený než pravděpobný; byl by to nejstarší případ defenestrace...).

Celá dynastie Omríovců byla otevřená svému okolí, nakloněna Kanaánejcům a Filištínům a orthodoxní monotheisté se jí krutě mstili, srov. rok 842 a krále Jehu/Jéhú. V Israéli proti jinověrným panovníkům štval monotheistický prorok Jehu/Jéhú, řec. Iéús, syn Chananího, a Elíjahu, řec. Éliás; viz dále rok 850. • Za jeho vlády bylo Židy osídleno Jeríchó (řec. Hierichó), které vyvrátil a proklel Josue někdy v letech cca. 1400 - 1380.

Achab až do roku 857 úspěšně válčil s králem Aramu-Damašku Bar-Hadadem II. (Ben-Adad, řec. Adados) a získal s pomocí Jerúsaléma zpět oblasti, o něž přišel jeho otec.

 

873:

v júdském Jerúsalému zemřel monotheistický král Ásá (od roku 914). Nástupcem na trůnu se stal jeho syn s Asúbou Jehóšáfát či Jósafat, řec. Iósafat (35; vládl do roku 849). Vybíral tribut od Filistínců, ale také od Arabů, v míru žil s Israélem. Zavedl administrativní novinku: do větších "měst" nasadil pro šíření Mojžíšovy víry guvernéry/soudce, jimž se říkalo šópetím (sufetové, řec. dikastai). Pokusil se také o vyslání námořní výpravy do východní Afriky (země Ofir), ke které nakonec nedošlo, neboť se lodi rozpadly ještě ve výchozím přístavu Asiongaber.

 

875 v Latiu zemřel král Agrippa Silvius (vládl od 916) a nástupcem se stal jako dvanáctý král Alby Longy jeho syn Romulus Silvius (též Silvius Aremulus, řec. Amolios I.), který vládl do roku 856.

 

879:

v Číně nastoupil na trůn Li-wang, desátý z králů dynastie Čou, syn Iy II., srov. předtím rok 1053. Vládl extravagantními způsoby, aby ufinancoval své požitky, zvyšoval daně. Nespokojenci vedení vévodou Šao Liho roku 842 sesadili a exulovali do Č'/Zhi, kde roku 828 zemřel. Za jeho nezletilého syna vládli dva regenti do roku 828 (doba je nazývána Kung-che/Gonghe; podle jedné kroniky řídil regentství pouze jeden vévoda, a to Che z Kungu), kdy nastoupil na trůn pod jménem Süan-wang/Xuan (do 782, viz dále tam). Süan válčil s Huny a dalšími barbary, pomáhal na trůny údělných států spřáteleným velmožům. Zemřel zasažen šípem.  

 

************************************************************

869. - 860.

 

866:

poslední nám známé polní tažení assyrského krále Aššur-násir-apli II. proti Západu. Visitíroval Tušchu a Chabchu a v Chuzirině na Balíchu přijal tributní dary a poplatky mimo jiné také z Kummuchu od krále Qatazilu.

 

Vládci Kummuchu (Kommagény; srov. rok 1000)

Qatazilu • doložen 866 až 857

Kundašpi • doložen 853

Ušpiluluma • doložen 805 až 773

Kuštašpi • doložen 755 až 732

Mutallu • doložen 712 až 708

 

před rokem 866:

v Sanakaras (Sangara) vládne poslední z králů dynastie Suchis či Šuchiš jménem Katuwaš (do roku 848; srov. roky 1000 a 950).

 

863:

v Athénách se po Dignétovi (od roku 891) stal archontem jeho syn Fereklés (do 844).

 

************************************************************

859. - 850.

 

850:

v Tanidě zemřel král Osorkón II. (vládl od 874). Jeho nejstarší syn s Karoamou a spoluvládce Šošenq II., velekněz v Memfidě, zemřel rok předtím. Novým králem se stal Hedžcheperre - setepenre II. Takeloth II. (do 825). Jeho manželkou byla Karoama Merejmut, dcera Nimlotova, který byl stále ještě veleknězem v Thébách. Jeho nejstarší syn Osorkón byl nejvyšším velitelem vojsk v Thébách, ale jeho nástupcem se nestal. Karoamin syn Hornacht, velekněz Amonův, zemřel stár 8 či 9 let.

V celé zemi byl klid až do roku 935, kdy vypuklo povstání proti králi, které ale bylo poraženo.

 

859:

v Assyrii zemřel Aššur-násir-apla II. (vládl od roku 884), začátek vlády jeho syna Šulmán-ašaréd III. (hebr. Salmanassar; vládl až do roku 824). Stavěl v Aššuru a v Kalchu, ale především se věnoval útočným válkám: datovatelných je 34 jeho polních tažení. Až do roku 846 sídlil v Ninive, pak přenesl sídlo své vlády do Kalchu. Jeho matkou byla hlavní královna Aššur-násir-aplova Mullissu-mukannišat-Ninua, jejíž hrob byl v Nimrudu/Kalchu nalezen roku 1989.

Hned po smrti svého otce zahájil Šulmán-ašaréd III. svou první výpravu, a to proti urartskému králi Aramé. Assyřané vyplenili země Chubuškia (jižně od jezera Urmia, severně od Kirruru) a Nairi (v této době to už zřejmě bylo zeměpisné označení identické se jménem Urartu?). Aramé byl poražen, jeho sídelní město Sugunia bylo zničeno. Assyřané ovládli území až po Urmijské jezero (dobově „Jezero Nairi“).

 

K Nairi/Urartu

Prvním sídelním a kultovním centrem urartských klanů bylo Musasir (dn. Mudžesir severně od Rowanduz??). Zde byli uctíváni bohové Chaldi či Aldi a jeho manželka Arubani (?) s íránským epithetem Baghartu spolu se 69 dalšími z urartského pantheonu. Kolem roku 810 byl Musasir přejmenován na Ardini.

Domorodé jméno pro Nairi (= Urartu) bylo Biaina (doloženo poprvé 810?), Urartejci tedy sami sebe nazývali Biainové.

 

858:

výprava Šulmán-ašaréda III. proti Bít Adíni a jeho první tažení ke Středozemnímu moři. Přijal tributy od všech vládců v severní Syrii, jakož i z Kummuch a Gurgum.

857:

druhé Šulmán-ašarédovo tažení do severní Syrie, tributární vztahy potvrzeny, Aššura za hegemona uznaly Unqu-Pattin, Sam‘al, Bít Agusi (Arpad), Karchemiš, Kummuchu. Til Barsip, sídelní město státu Bít Adíni na Eufrátu, bylo Assyřany dobyto, stejně jako Ruggulitu (viz rok 612).

856:

třetí tažení do severní Syrie: byla založena assyrská provincie „Bít Adíni“. Til Barsip bylo přejmenováno v Kár-Šulmán-ašaréd („Pevnost Šulmán-ašarédova“), město Pitura či Pitru na mesopotamském břehu Eufrátu dostalo jména (Ana)-Aššur-utér-asbat („Dobyl jsem pro hojnost Aššurovu“).

V téže saissoně podnikl Šulmán-ašaréd III. druhé tažení proti Urartu, od západu na východ. Vojsko vyrazilo z Kár-Šulmán-ašaréd, král Aramé byl znovu v poli poražen a rovněž jeho nová residence Arzaškun severně od jezera Ván byla zničena. Pak se Assyřané vraceli domů cestou kolem jezera Urmia a přes zemi Kirruru dospěli do Arba’ilu.

855:

vypuklo povstání Achúniho, před rokem poraženého a zahnaného vládce státu Bít Adíni. Král Šulmán-ašaréd ho porazil na syrském břehu Eufrátu a Assyřané na tomto tažení dospěli až k hoře Šitamrat, severně od Bít Adíni.

854:

Šulmán-ašaréd III. se opět vypravil s armádou do Syrie. Město Chalman (dn. Aleppo) uznalo jeho suverénní moc a zaplatilo tributní poplatky („dary“). Assyřané zato vyplenili města a zemi Království Hamath.

V Qarqaru na Orontu se postavili koaliční armádě dvanácti syrských králů, kterou ujednali a vedli král Aramu-Damašku Bar-Hadad (hebr. Ben-Adad, ass. Adad-idrí) a král Hamathu Irchuleni. Spojence pomocnými sbory podpořili Gindibu z Arábie (Aribi) s tisícovkou mužů velbloudí jízdy, jednotky z Byblu, Arwadu a z Egypta (srov. rok 805). Bitvy se zúčastnily na alianční straně také jednotky krále Achaba z Israéle (ass. Achabbu), a byl to první válečný kontakt Židů s Assyřany (viz níže). • Půl století válek Aššuru s Aramem ukončeno kolem roku 800 (viz tam). Arabská velbloudí jízda je první historickou zmínkou o nasazení zvířat do bojů; srov. o užití zvířat k jízdě roku 1015.

Vítězi této velké bitvy se sice stali Assyřané a prorazili až ke Středozemnímu moři, ale koalice nebyla zničena (viz níže) a pro krále Šulmán-ašaréda III. to momentálně nebyl žádný velký úspěch.

 

851:

v Babylónu skončila vláda Nabû-apla-iddina (od roku 883?, srov. rok 880) a na trůn usedl jeho syn Marduk-bél-usáte, který ale kraloval pouze jeden rok. Proti němu totiž povstal jeho bratr Marduk-zákir-šumi I. Země měla dva krále (Marduk-bél-usáte sídlil v Daban). Šulmán-ašaréd III., který měl spojeneckou smlouvu s otcem znepřátelených bratrů podpořil staršího, porazil mladšího, ale Marduk-bél-usáte padl v boji. Na uprázdněný trůn usedl Marduk-balassu-iqbi (kraloval do roku 813).

Šulmán-ašaréd pak v čele armádního doprovodu navštívil hlavní sídla království Babylón, Borsippu a Kutá a posléze udělil první válečnou lekci assyrské moci chaldajskými beduinům, kteří tehdy sídlili u Zálivu a podél Eufrátu.

 

Chaldajové

Kolem roku 850 postupně začínají sílit aramajští Chaldajové. V této době již byli etablovaným ethnikem v mesopotamském Přímoří. Chaldajové byli rozděleni do tří tribuí, klanů: Bít Amukáni/Awukáni, Bít Dakkúri a Bít Jakíni. Chaldajové profitovali především na transitním obchodu a na obchodování v Zálivu.

 

850:

zničili Assyřané město Baqáni a kníže (šejk) dakkúrských Chaldajů Adínu se podrobil. Bohaté poddanské tributy předali Šulmán-ašarédovi III. také kníže amukánských Chaldajů Mušallim-Marduk a kníže jakínských Chaldajů (jeho jméno se buď neuchovalo, nebo ho Assyřané označovali jako „Jakína z Jakínů“).

 

kolem roku 856:

v Tyru zemřel Ittoba‘al I. (vládl od roku 887), na trůnu následoval jeho syn Ba’al-eser II., který se dožil 45 let (řec. Badezor n. Balezor). Roku 848 nastoupil jeho syn Mattan či Matten I., řec. Metenos. Vládl do roku 820, viz dále tam. Po něm přišel současník assyrského krále Šamší-Adada V. Pygmalión.

 

857:

bylo uzavřeno spojenectví králů Jósáfáta Jerúsalémského a Achaba Samarského proti králi v Damašku Bar-Hadadovi. Jósáfátův syn Jehórám, řec. Ióramos, se oženil s Achabovou dcerou Athaljí. Válka byla vedena pro kontrolu nad Rámoth v Gilead/Galád, které drželi ve své moci Damascenští a po tři roky žádná ze stran nic nepodnikala.

854:

Assyrské nebezpečí zjevně roku 854 obě židovské mocnosti znovu sblížilo (srov. výše). Jósáfát tehdy navštívil Achaba v Šomerónu a ve společném tažení proti Aramajům v bitvě Achab padl (vládl od roku 876). Králem Israéle se stal Achabův syn Achazja (řec. Ochoziás tú Israél, č. Ochoziáš), panoval však jen krátce a jako jeho celá rodina i on uctíval Ba'ála.

Ve druhém roce své vlády (853) podlehl bezdětný nějaké nemoci či úrazu a na šomerónský trůn usedl jeho bratr Jórám (vládl do roku 842; Jórám je snad výslovnost slova Jehôrám, tj. YHWRM, v řec. Septuagintě Iórám). Kromě syrských Aramajů měl stálou obtíž s kazatelem-prorokem/řec. profétés, Elíšou, řec. Elissaios, lat. Eliseus, žákem Elíjaha, řec. Éliás, viz rok 876.

Achazja zahájil asi roku 854 válku s králem Móabu Méšou a jeho bratr Jórám v ní pokračoval. Spojencem mu přitom byl král Jósáfát Júdský a tažení podnikli společně. Móabité v koalici s Ammónity a Araby napadli též oasu slavnou po celý starý věk balsámem Ejn Gedi/Engedi, řec. Enagaddi, u západního břehu Mrtvého moře, ale roku 849 byli Židy poraženi a obě království se opět vrátila do vasalského područí Židů. • Na chlubivém Méšově nápisu (roku 1868 nalezená stéla z Dibonu, dn. Dhiban v Jordánsku) je vedle hlavního boha Móabitů jménem Chemoš či Aštar-Chemoš též nejstarší mimobiblická zmínka o bohu Jahwe a jeho oltáři v městě Nebo.

před rokem 850:

pokračovala válka Israéle s vládcem Aramu-Damašku Bar-Hadadem II. (Ben-Adad, Adad-idrí,řec. Aderos), který získal ve válce s Židy převahu a oblehl hlavní město Israéle Samareiu. Nouze a hlad mezi obleženými Israélity dosáhly takových rozměrů, že došlo ke kanibalismu. Obléhání města ale musel Bar-Hadad II. vzdát, neboť se v ležení mezi jeho Aramaji rozmohl mor a král se vrátil domů.

po roce 850:

těžce nemocný král Bar-Hadad II. (mor?) byl v Damašku zavražděn jistým Chazá’élem (viz níže a dále 841).

kolem roku 850:

doba vzniku prvního známého aramajského nápisu, který by měl více než jedno či dvě slova. Patřil Bar-Hadadovi. Druhý text je z doby mezi lety asi 840 až 800 a patřil Chazá’élovi z Damašku. Třetí známý dochovaný aramajský nápis patřil kolem roku asi 750 Zákirovi z Hamathu. Nápisy jsou mj. i dokladem toho, že aramajština byla v této době oficiální řečí státu Aram.

 

Vládci Aram-Damašku (srov. roky 1000 a 950)

Bar-Hadad II. • doložen v letech 853 až 845

Chazá’él • doložen v letech 841 až 808

Mari’ alias Bar-Hadad III. • doložen 796(?)

Chadiánu alias Mari’ (?) • doložen 773

Rachiánu (= Rezin) • doložen v letech 738 až 732

 

Vládcové v Qué - dynastie Mukšaš, králové v Adaně (srov. rok 1000)

Kate • doložen v letech 858 až 833

Kirri • doložen 833

Awarikus, ass. Urikki • doložen v letech 738 až 710

assyrská provincie: •

revolta Kiruova • 696

revolta Sanduarriho • 676

 

kolem roku 850(?):

v Adaně vládl Azitawadda/Azatiwataš (snad Aspendos?? jeho hradem byla Azatiwataja, dn. Karatepe), syn Mukšušův (tj. „z rodu“ M., řec. Mopsův, foin. MPŠ, „král Danunijim“, Danajců?). Mopsus byl současník Arnuwandy III. Chattušského. Danuna, Adana jsou domácí označení pro Qué, část Kilikie.

 

Současníci a protivníci assyrského krále Šulmán-ašaréda III. (v závorce data dokladu jména)

Šapalulme z Unqi (858), Qalparunda z Unqi (857 - 853), Lubarna II., Surri a Sasi z Unqi (831), Chajánu ze Sam’alu (858 - 853), Aramé z Bít Agusi (858 - 834), Sangara z Karchemiše (858 - 834), Qatazilu a Kundašpi z Kummuch (858 - 857, resp. 853), Mutallu a Qalparunda z Gurgum (Chalparuntijaš II., syn Muwataliho; 858, resp. 853), Lalli z Melid (853 - 836), Adad-idrí alias Bar-Hadad II. a Chazá’él (853 - 845, resp. 841 - 838), Uratamiš a jeho bratr Irchuleni (chet. Urchilina), synové Paritašovi, králové v Hamathu (853 - 845), Achúni z Bít Adíni (858 - 855), Kate a Kirri z Qué (858 - 833, resp. 833), Pichirim z Chilakku (858), Tuatte a Kirri z Tabal (857), Puchame z Chubušny (857).

 

856 v Latiu zemřel král Romulus Silvius (vládl od 875), nástupcem v Albě Lonze Aventinus Silvius (Aventínos), který vládl do roku 819; jeho jméno nese jeden z římských pahorků. Arumulia srazil, tvrdí staří historici, Iuppiter bleskem za bezbožnou zpupnost i s domem do hlubin jezera albánského. Prosaičtější verse říká, že zahynul při náhlém vzednutí jezerní hladiny, u níž měl palác.