Sea-Seč

Sea-Seč

Seanchibre, Seanch-ib-Re (trůnní jm.), Hor Seanch-ib-taui, osob. jméno ani nic jiného o něm nevíme§ 1786

Seanch-Ptah, jako k. Třinácté dyn. Se-heka-en-Re§ 1676  

Seanoc?[x], m. nezn. polohy v Lúsítánii§ 104

Se[x]ka-Re, nezn. k. Třinácté dyn§ 1676 

Sebasté§ viz Samareia

Sebasteion§ v. Kaisareion

sebasteion, mí císařského kultu v hellénském světě, původně Augustova§ 65+, 190+

Sebastiánus, comes, mag. equitum§ 363+, 368+, 375+, 378+   

Sebastopolis, m. v Galatském Pontu; sebastos je řecký ekvivalent k lat. augustus, vznešený, posvátný, srov. také novověkou Sevastopol na Krymu, založenou však Rusy roku 1783 a pojmenovanou o rok později§ 168, 2

Sebastúpolis, pevnost a přejmenovaná Dioskúrias§ 716

 

Sebekaj, nezn. k. Třinácté dyn., možná Amenemhet VII. nebo některý ze Sobekhotepů (?)§ 1676 

Sebennyté nebo Sebennytos, eg. Čeb-nečer/angl. přepis Tjeb-netjer, Sebennytikos (nomos), m. a nomos v Deltě, dn. Samannúd§ 3500, 730, 380, 285, 225, 170 
Sebennytés, ‘Sebennytský’§ = Manethón

 

sebeobětování, u Římanů vlastní zaslíbení podsvětním bohům před bitvou, dobrovolná votivní smrt§ 362, 339, 295, 279

sebeobětování, u Kartháginců, dtto jako u Římanů§ 480 (v Indii viz heslo obětování)
sebeobětování, za někoho§ 29, 2 (jap.)

Ojedinělý důvod pro sebeobětování měl začátkem roku 2006 jistý jihokorejský šofér, který na podporu podvodného vědce-biologa jménem Hwang U-sok (53; Hwang Woo Suk) rozdával na demonstraci za jeho očistu letáky. Když je rozdal, polil se ředidlem na barvy a zapálil. Sebeobětování za vědce starověk neznal, pouze za aristokraty. Svou hlavu jako rekvisitu pro atentát na panovníka věnoval Chuan I/Huan Yi, čchinovský generál, který zběhl, viz rok 228. Dal se přesvědčit, aby si vzal život a s jeho hlavou že předstoupí atentátníci před krále Čenga, budoucího císaře Čchin Š'-chuang-tiho. Stalo se a atentátníci směli s uříznutou hlavou zrádce a ukrytou dýkou do paláce. V rozhodujícím okamžiku však selhali a generálova oběť byla marná. 

Sebériános§ viz Sevériános

sebeuspokojení sexuální§ viz sex

sebevražedné komando, první§ 192

sebevražda, autocheiriá, lat. mors/nex voluntária, též s. nařízen᧠728, 317, 258, 121 (v Číně mečem; roku 210 zločinní dvorní eunúši na čas utajili smrt císaře Čchina Š’-chuang-tiho a poslali jeho synovi a nástupci zfalšovaný dopis nařizující jménem císaře, aby si vzal život, což také udělal. Povraždili ještě několik císařových přátel a na trůn pozdvihli mladšího Čchinova syna, o němž si mysleli, že ho snadnou ovládnou. Nakonec z toho byla revoluce, na níž dynastie zašla), 192, 148 a 137 (jedem), 4, 1 n. l., u žároviště své manželky viz s. v. ženy

M. Iúnius Sílánus, otec Iúnie Claudilly, Caligulovy manželky, byl roku 38 n. l. donucen k sebevraždě jenom proto, že s císařem nechtěl na moře, které nešťastník nesnášel: podřízl si hrdlo břitvou. Nařízené sebevraždy za Neróna srov. pod lékaři. Záplavu sebevražd mezi římskou elitou za Tiberia v okamžiku, kdy byli její příslušníci obžalováni pod různými záminkami z "hrdelních zločinů", vysvětluje historik Tacitus prostě. U sebevražd obžalovaných zůstávala v platnosti jejich závěť, zůstaly uchovány dědicům majetky a právo pohřbu. U odsouzenců propadly majetky z části udavačům a těla obětí bylo zakázáno pohřbívat. 

Poslední nařízenou sebevraždou v Evropě je zřejmě smrt polního maršála Erwina Rommela: křivě obviněn ze spiknutí poslal mu Adolf Hitler po nevydařeném atentátu 20. června 1944 cyankáli. • Ze 26. dubna 2001 je evropský suicidální „rekord“ spáchaný zbraní v duryňském Erfurtu, kde ze msty bývalý gymnasián zastřelil šestnáct učitelů a žáků a pak se zastřelil (masové vraždy školáků nebo chodců střelnými zbraněmi pocházejí ze Spojených států). Rekordní pumový sebevražedný atentát viz tam.

Největší hromadnou a zároveň i nucenou sebevraždou byla likvidace monotheistického uskupení Peoples Temple v Guyaně 18. listopadu 1978. Nejprve se zastřelil vůdce sekty Jim Jones a ozbrojenci dohlíželi na to, zda si před devět set lidí včetně dětí vybere smrt zastřelením, oběšením nebo jedem: na svou dávku fanatici stáli frontu, kdo se vzpěčoval, byl zastřelen.

Zřejmě nejstarší literární úvahou o sebevraždě je egyptský „rozhovor muže se svým ba“, duchovní silou, která na začátku druhého přechodného období dokládá také „demokratisaci“ duchovního života, neboť tato síla už není jen králů a velekněží.

První záhadnou vlnu sebevražd, u níž nikdo neznal příčiny, známe popsanou z Mílétu, ovšem z neznámé doby (hellénismus?). Z ničeho nic si začala brát život děvčata. Dennodenně se oběsila nějaká panenská dívka. Děsivou serii ukončilo usnesení mílétského sněmu nařizující, aby těla dívek byla pohřbívána nahá, oděná pouze do provazu na krku. Sebevraždy ustaly, zřejmě děvčata vystrašila ponižující představa studené nahoty...   
sebevražda, na bitevním poli po ztraceném boji§ 95

sebevražda, u soudu§ 427
sebevražda, po rozsudku z ostudy§ 141

sebevražda, zamýšlen᧠45

sebevražda, oběšením§ 346, 317 (nucená na diadématu), 271 (nucené dvou sester), 210, 207, 155 (na šňůře od záclon), 141, 40-; theatrálně se na předpovězenou násilnou smrt připravoval císař Héliogabalos, pro oběšením si nachystal hedvábnou oprátku, ale též meče, jedy a dal stavět věž se zlatou deskou u jejího úpatí, na níž by skokem z vrcholu skončil. Oběsit se mohl usurpátor Ingenuus roku 258 n. 260 n. l., srov. zde níže pod sebevraždou utopením. Zřejmě se inspiroval půl století starým literárním vzorem z Ápuléiových Metamorfos a z nich pohádkou o Psýché a Erótovi, kde se do hlubin z věže chtěla vrhnout zoufalá Psýché (nakonec byl ale jako jediný z panovníků starého věku zavražděn vojáky na záchodě, kam se ukryl). Jako jediný z římských vládců se oběsil Probův vzdorocísař Bonósus a Gordiánus I. (roku 280, resp. roku 238 n. l. na vlastním opasku), Keltogermán Decentius, příbuzný a caesar vzdorocísaře v letech 350 – 353 Magnentia, viz pod Germáni.

sebevražda, hromadná uškrcením rukama§ 393+

sebevražda, jedem§ 322, 287, 211, 141, 90, 58 (bolehlavem/akoniton a s císařovým povolením si vzal život roku 118 n. l. stoik Eufrátés z Tyru, viz tam)

Život jedem si vzal za první světové války omukama Kahigi, jeden z vládců (Němci říkali: sultánů) ve zbytku říše Buhaya národa Haya při Viktoriinu jezeru. Ve správním středisku Bukobě se odmítl vzdát Britům a sundat se stožáru německou vlajku, neboť složil slib věrnosti německému císaři. Když dostal ultimatum, po němž bude jeho sídlo dobyto palbou z kulometů, Kahigi dal na své slovo: vlajka zůstala na místě, dal otevřít brány, vzal jed a nosičům nakázal vynést tělo do britského ležení. Příběh vyprávěl malíř Afriky a zvěře Hans Anton Aschenborn/Durch verbotenes Afrika (Kiel, nedatováno, c. 1928). 

sebevražda, modrou skalicí/átrámentum sútórium§ 113

sebevražda, španělskými muškami/kantharis§ 120

sebevražda, votivní, sebeobětování§ viz tam

sebevražda, hlady, hladovkou (srov. pod dlouhověcí)§ 810, 380, 297, 264, 195, 180, 154, 88, 19 (o čtyřicetidenní hladovce Pýthagorově viz pod školy filosofické), 200+ 

sebevražda, sebeupálením a jedem, 90; na smrt nemocný indický filosof-gymnosofista Kalános si dal v únoru roku 324 v Súsách navršit velkou pohřební hranici, lehl si na ni a dal se upálit. Po letech totéž překvapeným Hellénům a Augustově družině předvedl Ind Zarmaros roku 20 v Athénách a o další dvě staletí později vstoupil do plamenů dobrovolně sofista Peregrínos zv. Próteus, a to přímo na olympijských hrách, viz tam s dalšími příklady sebeupálení a pod Peregrínos.

Sebeupalování hindských žen, satí n. skupinový džauhar, v případě úmrtí manžela, se místy objevuje v IND dodnes, srov. rok 600 a 317.

Ve Vietnamské republice („Jižní Vietnam“) protestovali v šedesátých letech dvacátého století buddhističtí mniši proti svému pronásledování vládou proamerického a katolického diktátora Ngo Dinh Diema. 11. června 1963 se upálil v Saigonu na ulici Thich Quang Duc (67), následovala řada dalších. Diktátor byl 1. listopadu t. r. zavražděn během vládního převratu (provedeného se souhlasem amerického presidenta J. F. Kennedyho, zastřeleného o 21 dnů později v Dallasu).

Lokálně se pod tímto vzorem, ale s jinými pohnutkami po celém světě, například na protest proti sovětské okupaci Československa 19. ledna 1969 v Praze Jan Palach a o šest dnů později Jan Zajíc, 9. dubna téhož roku komunista Evžen Plocek v Jihlavě. Sebeupalováním protestovali mladí buddhističtí mniši od roku 2011 proti politice čínských maoistů v Tibetu. Dva případy sebeupálení na protest proti vládní sociální politice (sic!) se staly v červenci 2012 v Israeli.

sebevražda, skokem do plamenů§ 456, s dýkou mezi žebry 286+

sebevražda, asistovaná, z úniku před stářím a nemocemi, viz též pod euthanasie§ 399, 44

sebevražda, spolknutím žhavých uhlíků§ 42 a viz pod euthanasie a obrazy ze starého věku
sebevražda, z obavy z trestu (s celou rodinou), nebo aby se nedostal do rukou nepřítele, politick᧠427, 309, 220, 219, 216, 215, 203, 191, 182, 175, 172, 155, 146, 133, 121, 115, 107, 86, 65, 63, 58, 54, 30, 28, 26, 23
sebevražda, hromadná, masov᧠545, 427, 334, 309 (celé pafské královské rodiny), 219, 200, 146, 137, 133, 101, 54, 42 
Sebevražednou smrtí japonských samurajů, jíž unikali bezectí, bylo seppuku či harakiri, sebeprobodnutí. Roku 1333 n. l. po porážkách v „občanské“ válce s císařskou stranou spáchala na rodovém hřbitově harakiri celá šógunská rodina Hojo a s nimi na osm set vasalů.

sebevražda, vyprovokováním, fingovaným soubojem nebo z ruky sluhy, srov. níže§ 132, 130, 101, 82, 43, 42
sebevražda, zklamáním z vlastní neschopnosti§ 307
sebevražda, utopením; vzdorocísař Gallienův v Dolní Pannonii Ingenuus si roku 258 n. 260 n. l. vzal život utopením, jiné čtení poškozeného rukopisu dovoluje možnost "oběšením", popř. že se probodl dýkou, 260+
sebevražda, dýkou, po předchozí vraždě§ 45

sebevražda, vojáků u žároviště a v soubojích, Othónova smrt roku 69 n. l. se neslučovala s jeho dosavadním životním životem. Byl pokládán za změkčilce ochotného k jakékoli neřestné lumpárně. Ve smrti prokázal pravý opak. Po nerozhodné bitvě v poli připravil pozůstalost, vyspal se a ráno se bodl do srdce. Není časté v historiích starého věku, aby imperátor byl tolik obdivován vojáky a milován, že si prý jich několik vzalo život u jeho hranice a jiní se pozabíjeli v zápasu, viz 69+.

sebevražda, vypitím sádry; Augustův přítel C. Proculéius vypil sádru při žaludečních bolestech a zemřel§ 30
sebevražda vyprovokovaná, srov. příběh athénských tyrannobijců roku 514. Harmodios byl ubit na místě stráží, Aristogeitón byl dopaden později a Hippiás ho dal umučit, aby vyzradil jména. Atentátník udal všechny Hippiovy přátele a už se nedozvíme, zda záměrně, aby jim ublížil, nebo skutečně byli součástí spiknutí. Zřejmě však spáchal vyprovokovanou sebevraždu. Slíbil, že řekne ještě více a aby mu Hippiás podal ruku. Pak mu vynadal, že podal ruku bratrovrahovi, a ten ho probodl.

sebevražda, vyříznutím vlastního jazyka§ 409

sebevražda, odřezáváním kusů masa z těla a břicha§ 488

sebevražda, rozbitím hlavy o kámen§ 40 a roku 121 nárazem hlavy o kamenné veřeje věznice ukončil život etruský věštec, přítel mladého Fulvia Flakka (není v CSD)

sebevražedný terorismus, viz terorismus a atentáty sebevražedné.

sebevražda, skokem se skály§ 104

sebevražda, skokem se střechy§ 213+

sebevražda, zadržením dechu§ 132

sebevražda, rodinná se zavražděním dětí: nejotřesnější příběh vypráví Livius o jisté thessalské rodině z konce vlády Filippa V. Král prý, celý příběh může být upravenou protimakedonskou propagandou, dal kdysi zavraždit Thessala Hérodika, jednoho z předáků; důvod neznáme. V násilné smrti ho následovali oba jeho zeťové a Filippos rozhlašoval, že dá pozabíjet též děti těch, které sám odstranil. Hérodikovy dcery, vdovy Theoxena a Archó, přežily podle všeho bezdětné. Theoxena se rozhodla se znovu neprovdat, Archó si vzala jistého Porida z Ainiánie. Měli spolu několik dětí, Livius zapomněl uvést, kolik, a když zemřela, provdala se za Porida Theoxena a starala se o sestřiny děti; sama s ním měla jen jednoho syna. Když uslyšela o králově záměru, řekla muži, že děti raději zavraždí, než aby se dostali do rukou Filippových. Poris slíbil, že se odstěhují ke známým do Athén. Prchali z Thessaloníky na Euboiu, ale větry jim nepřály. Pronásledovatelé se již blížili, Theoxena vytáhla meč a jed, které měla s sebou nachystány, dala dětem vybrat způsob smrti a těla naházela do moře. Pak se zabili s manželem, padli do vody a královští pochopové nalezli prázdnou loď...  

sebezohavení, uříznutí uší, nosu a rtů, pořezání, utínání údů§ 521, 360-, 364+  

Lidem, kteří se vyhýbali vojenské službě, hlavně mezi spojenci, tím, že si usekli palec, aby nemohli držet meč, říkali Římané murcí/mrzáci. Tak daleko, jako onen Peršan roku 521 v hellénském světě nezašel nikdo. Peisistratos si dal před svým pučem v Athénách natlouci, do krve se pořezal břitvou Syrákúsan Sósis roku 356, když se pokoušel namluvit lidem, že mu to udělali lidé od Dióna. Když byl usvědčen, že má bratra v Dionýsiově vojsku a že svědci jeho povrchní sebezohavování viděli, byl odsouzen na smrt a popraven.

V římských armádách bylo na vyhýbání se občanským povinnostem rekrutů odjakživa krutě pamatováno. Prvním zaznamenaným takovým případem byl osud jistého C. Vettiéna, jemuž se, zřejmě roku 90-, nechtělo do spojenecké války. Usekl se prsty levé ruky, aby se vojně vyhnul. Za to mu byl zabaven majetek a on sám na doživotí poslán do řetěz. V imperiální éře se na podobné případy pamatovalo rovněž a že zákonných opatření proti odpíračům služby v poli bylo několik, svědčí o tom, že to byl pro armádu problém, srov. rok 364+. 

 

Sebichos, řec.§ viz Šabataka
Sebuh, h./poh. v Armenii§ 301+

 

secesse, lat. sécessió, ‘odchod, odstoupení stranou’, řec. syllogos/shromáždění, srocení, forma boje řím. plebejů za spravedlnost a zrovnoprávnění s patriciji, šlechtou§ I. secese: 494, 492; II. secesse: 449; III. secesse: 287
secúris, sekyra§ viz fascés a líctórés

C. Sécius Campánus§ cos. suff. 86+ 

 

Secundilla, žena velmi vysoké postavy§ 235+

Secundus§ 1. viz Sekúndos; 2. dónátista, biskup v Tigisi, 313+; 3. biskup v Ptolemaidě Egyptské, 325+  

 

Sečet, pouštní nomádi mezi Egyptem a Palestínou, zahruti pod pojem Hyksové, srov. zde níže§ 3054, 1786 

Sečet, nilský ostrov§ viz Sehel

Sečet, řec. Satis, bohyně Elefantíny, manž. Chnumova vedle Heqety§ 2589

Sečetin, syropalest. nomádu infiltrující Deltu v prvním mezidobí, zahrnuti pod pojem Hyksové, sro. zde výše§ 2040, 1786