689-680

 

689

olympiada  22, 4

mesto  a. u. c. 65

Začátkem roku porazil elamský král Chumban-nimena III. Assyřany v bitvě u města Chalulé na břehu Tigridu, lokalisaci neznáme (událost lze klást do roku 691; rok bitvy nebyl znám již babylónským kronikářům). V dlouhém výčtu nepřátel Aššuru se nalézají vedle mesopotamských aramajských a chaldajských kmenů vojáci z Parsuaše, Anzanu, Pašeru a Ellipi, národů sídlících severně od Elamu v pozdější Médii.

Cestou domů však Elamitu 15. nisannu/začátkem dubna, postihla těžká nemoc, nemohl mluvit (paralysa nebo srdeční infarkt), takže přestal vykonávat vladařské povinnosti. 

Na trůnu ho vystřídal Chumban-chaldaš I. n. Chumma-chaltaš (vládl do roku 682). Chumban-nimena/Chumban-numena III. vládl od roku 692 a zemřel v paláci až po dobytí Babylónu 7. dne měsíce addaru/na začátku března roku 688 (srov. níže).

Zachovaná babylónská kronika, viz rok 747, se o bitvě u Chalulé věnuje jedinou větou. Sîn-achché-eríbovy annály o rozhodující bitvě jeho osmého tažení básní v mnoha řádcích, několika versích a s typickou assyrskou brutalitou o králově triumfu, když "jsem řádil jako lev/labbiš annadir" a "jako bouře jsem hřměl a burácel jako Adad/úmiš ṣarpiš alsá kíma Adad ašgum", jak "uřezával nepřátelům spodní rty/sapsápate unakis a ruce řezal jako šťopky zralých okurek/kíma bini qiššê simáni unakis qátíšun", až na útěku všichni hrůzou "močili krev a podělali se do vozů svých bojových spřežení/šínátešun uṣarrapú, qereb narkabtíšunu umaššerúni zúšun". 

Pronásledování poražených trvalo do noci. Podle assyrského podání elamský s babylónským králem z bojiště unikli a do zajetí padl Nabû-šuma-iškun (ass. Sam'una/Samuna), syn tolik Sancheribem hledaného Marduk-apla-iddiny a pravděpodobně jeho nástupce v čele chaldajských Jakínů.

Novým obsazením Babylónu Assyřany, viz rok 729, skončil první pokus Chaldajů o jeho ovládnutí, viz rok 722.  

Assyřané se po překvapivé smrti Chumban-nimeny bezodkladně vrátili do Babylónie a pokračovali ve válce. Vojsko pod králem Sîn-achché-eríbou (hebr. Sanchéríbem) dobylo po více než ročním obléhání 1. kislímu/koncem listopadu Babylón; město téměř zničili, podle vlastního šťavnatého kronikářského záznamu ho král vyvrátil zcela.

Dokonce si jeho lidé museli dát práci s tím, aby tok říčních kanálů obrátili do města a tak na jeho velkých prostorách povstala bažina a nebylo poznat, že tu něco stávalo. Velké části Babylónu zůstaly po dlouhá desetiletí neobyvatelné a jiné neobydlené.

Král Mušézib-Marduk zemřel v zajetí (vládl od roku 693). Přesto se lze podle fragmentární zmínky v jednom z astronomických diářů domnívat, že v Babylónu/Babylónii došlo třetího roku po zničení města opět k jakési revoltě. 

Babylón pak zůstal osm let bez královlády (řec. "abasileutos"), poněvadž Sancherib nejmenoval ani guvernéra (o novém králi Babylónců, viz až rok 669, resp. 672). Také to asi byly roky klidu v zemi. 

Sîn-achché-eríba vrátil do města Ekallátum u Aššuru sochy bohů Adada a Šaly, které odtud odvlekl babylónský král Marduk-nádin-achché roku 1091 nebo roku následujícího (jeden z králů Druhé dynastie isinské, vládl v letech 1099 až 1081)V letech 688 až 669 se v Babylónu nekonal festival Nového roku/akítum, protože sochy bohů byly v Baltilu (starší a poetický název pro město Aššur). Viz dále rok 669.

Tributární povinnost vůči Aššuru byli donuceni obnovit qedarští Arabové. Sancherib dobyl qedarské kultovní oasové město Dúmu (ass. Adummatu), zajal nástupkyni královny-kněžky Jati‘e jménem Te'elchunu, která vládla společně s Chazá'ílem. Dal odtud odvléci kultovní objekty/sochy (?) královny nebes Attar-šamá'in, nejvyšší qedarské bohyně, se sochou slunečního boha jménem Nuchá, měsíce Rudá'u s dalšími. Vráceny byly roku 676; srov. v indexu s. v. Arabové. 

Qedarští Arabové přesto uchovali autonomii a krátce jim vládla Tabuwa/Tabúa, snad dcera Te'elchunuy, která vyrůstala na assyrském královském dvoře a dosadil ji Aššur-acha-iddina, srov. rok 688 anebo až po roce 681, srov. roky 687 a 686. Není známo, jak dlouho "vládla", i jejím spoluvládcem a chotěm byl do své smrti Chaza'íl. Viz dále rok 676. 

Dúma byla též střediskem volné arabské konfederace Šumu'il, hebr. Išma'el, do níž se od c. osmého stoleté sdružovaly kmeny Qedarů/Qédár, Nabaját, Abde'el, Massá', Dúmá, Míšmá a Míbsám. Kolem roku 600 se konfederace rozložila a Dúma zůstala nadále jen qedarská. ● O Dúmě není pak staletí slyšet, až roku 44+, kdy podle jednoho nápisu byla nabatská. 

V Číně armáda státu Lu vpadla do Wej, aby dosadila na trůn vévodu Chueje/Hui, který byl z Weje vyhnán roku 695, kdy byl instalován jistý Čchien-mou/Qianmou. Chuejova pomsta roku 688 byla strašlivá.   

 

688

olympiada  23, 1

vitez  Hypéresieus z ĺkaru (?)

mesto  a. u. c. 66

Olympijské hry byly rozšířeny o další disciplínu, o box/pygmé: prvním vítězem byl Onomastos ze Smyrny, který dokonce dal boxu pravidla, jak se traduje. Jméno epónymního vítěze v běhu na jeden stadion této olympiády je nejasné: buď platí podoba zde uvedená, nebo prameny uvádějí podobu Ikarios/Hikarios z Hypérese.

Možné datum založení Gely (viz rok 691).

Sancheribův syn Aššur-acha-iddina, hebr. Ásarchaddón, řec. Asaridinos, byl určen otcem za správce všech jižních assyrských provincií. Se svou aramajskou matkou Naqí’a s assyrským jménem Zakútu se usídlil v Babylónu, přijal jméno Aššur-etil-iláni-(m)ukín-apla a úřadoval zde do roku 681. Bratrem Naqí'je byl Abí-rámu, limmu roku 677, sukkal rabû/velkowezír a král Chanigalbatu, dávné země Churritů, zjevně titulární označení pro guvernéra celé oblasti kolem Charránu. 

Původ odvozoval Aššur-ache-iddina, možná podvodně, viz rok 722, až od assyrského krále Adad-salílího vulgo Adasiho, resp. jeho syna Bél-bániho (doba po roce 1700, podle nízké chronologie roku 1674; srov. roky 1736, 1700 a 1670).

Během svého správcovství renovoval babylónská města zničená válkou, dal restaurovat babylónskou Esangilu a další chrámové objekty, vrátil majetky a půdu zabavenou Chaldaji v Borsippách domácím lidem. Za své královlády od roku 681 věnoval Aššur-acha-iddina na obnovu a výzdobu chrámů v Babylónu, Borsippách, Nippuru a Uruku výnosy z kořisti "egyptské a kúšitské/musur u kúsi", kořist ze Šubrie posloužila na opravy v Uruku.

Guenna-šandabakku/guvernér Nippuru, jméno neznáme, žádal krále (jméno nedochováno) o povolení vykopat odbočku z kanálu Banítum směrem k Nippuru, neboť město trpí suchem. Úředník argumentoval věrností Nippuru k Assyřanům, což prý bylo ostatním v zemi nepochopitelné.

Přes restaurační úsilí královo zůstával Babylón stínem své velikosti: z doby Aššur-acha-iddinovy pochází velmi málo hospodářských textů s proveniencí babylónskou.    

 

687

olympiada  23, 2

mesto  a. u. c. 67

Možné datum assyrské výpravy proti Arabům, viz rok 689. Jinak z t. r. neznáme žádné důležitější historické události. Když neválčil, zkrášloval assyrský král Sîn-achché-eríba královská residenční města. V Ninúji a Aššuru stavěl chrámy, rozšiřoval hradby, kraj opatřoval zavodňovacími kanály.

V Ninúji/Ninive postavil rozsáhlé zahrady, také zoologickou i botanickou napodobující kraj pod Amánem. K hlavní bráně vedl nejstarší kamenný most v Mesopotamii vedoucí z jeho "Paláce, který nemá obdoby/ekallu šánina lá íšu, sum.: zag.di.nu.tug.a", přes Tigris do protilehlého města.

Byl stavěn z pálených cihel a bílého vápence a široký byl nejméně pro královo spřežení s bojovým vozem. Nic bližšího není známo, srov. nejstarší kamenný most roku 786, babylónský roku 626, hellénský roku 411.

 

686

olympiada  23, 3

mesto  a. u. c. 68

Možné datum assyrské výpravy proti Arabům, viz rok 689. Z t. r. jinak neznáme žádné důležitější historické události. Sîn-achché-eríba podle všeho neviděl nikde kolem sebe nepřátel a žádnou armádní expedici již do své násilné smrti roku 681 nevedl. 

 

685

olympiada  23, 4

mesto  a. u. c. 69

Jedno z tradičních dat začátku II. messénské války, která údajně trvala až do roku 668. Messéňané zvolili králem Aristomena. Úvodní bitva se Sparťany u Derai v Messénii skončila nerozhodně.

Jiná tradice klade začátek konfliktu do roku 669/8. Pak by válka trvala do asi roku 600. Všechny údaje z této války jsou zmatené a časově nezařaditelné, proto budou následovat podle tradičního řazení. • O bitvě u Hýsiai, kde Argívští porazili Sparťany a tím mohli dát signál messénskému odboji, viz rok 669 (srov. i rok 650).

Kolonisté z Megar založili v Propontidě osadu Chalkédón čiKalchédón, první na asijském břehu Bosporu.

V Číně začala éra Pěti vůdců (století 685 - 591), čín. wu-pa/wu ba. Název pochází od vládců, údělných knížat/vévodů, kteří zastínili ústřední moc císařovu a chránili přitom její autoritu: Chuan, vládce státu Čchi v letech 685 až 643, Siang, vládce státu Sung v letech 650 - 637, Wen, vládce státu Ťin v letech 637 až 628, Mu, vládce státu Čchin v letech 659 až 621, a Čuang, vládce státu Čchu v letech 613 až 591.

Roku 686 n. 685 se spojil vévoda Čuang z Lu s Čchi a vpadl s vojskem do státu Čcheng/Cheng. Čchengové se vzdali jen Čchiům. Mezi Lu a Čchi panovalo dlouho napětí. Čchiové, resp. jejich sourozenecká láska, měli prsty ve smrti Čuangova otce, vévody Chuana z Lu (vládl 712 až 694), viz rok 695. Teď nadešel čas pomsty.

Vévoda Siang/Xiang z Čchi na lovu kanců uslyšel, jak jeden z průvodců vypravuje, že jedno ze zvířat vypadá jako Kung-c' Pcheng-šeng, vrah vévody Chuana z Lu na pokyn Siangův. Po návratu vévody Sianga do paláce propukla vzpoura jeho synovce Kung-sun Wu-č'a/Gongsun Wuzi spolčeného se dvěma armádními veliteli. Sianga zavraždili a synovec se prohlásil vévodou.

Dlouho mu vláda nevydržela, roku 685 byl zavražděn Jong Linem, vůči němu se kdysi zachoval krutě, důvody neznáme, vévodou Siangův syn Siao-paj/Xiaobai alias Chuan z Čchi. Čuang z Lu uzavřel v Ťi smír s čchiovskými armádními důstojníky.

Nějak se to otočilo a Luové vpadli do Čchi a dosadili k vládě C'-ťioua/Zijiu. U Kanš'/Ganshi však Čchiové armádu Lu porazili na hlavu a vévoda luský Čuang prchl z bitvy v poštovním voze.

V nové bitvě u Čchang-šao/Changshao roku 684 vedl k vítězství státu Lu vojevůdce Cchao Kuej/Cao Gui. Následně Luové pod vévodou Čuangem porazili Sungy u Šeng-čchiou/Shengqiu a jednotky Čchi se stáhly.

Téhož roku 684 si vévoda státu Si/Xi bral manželku z Čchenů Si Kuej/Xi Gui. Cestou však padla do oka velmožovi Ajovi z Cchaj a prý s ní spal. S pomocí jednotek z Čchu  krále Wena vévoda ze Si Cchaje porazil a Aje zajal (zemřel roku 675). Wen roku 680 zničil Si, území anektoval a napadl, ale nevyvrátil, stát Cchaj. Si si Kuej vzal za manželku a stala se matkou Tu Aoa/Du Ao, budoucího krále Čchenga z Čchu.