689-680

 

 

684

olympiada  24, 1

vitez  Kleoptolemos z Lakónie

mesto  a. u. c. 70

ostatni  pětistý rok od dobytí Troje

V Messénii byla vybojována bitva u Kaprú séma, „Znamení kance“, kde Messéňané se svými spojenci Argívskými a Arkaďany porazili Sparťany a jejich spojence Korinťany. Sparťany vedl král Anaxandros.

Osadníci z Chalkidy založili společně s Messéňany (?) v jižní Itálii podruhé osadu Rhégion (srov. rok 730).

 

683

olympiada  24, 2

archon  Kreón

mesto  a. u. c. 71

V Messénii se utkali Messéňané, vedeni králem Aristomenem, se Sparťany u místa Megalé Tafros, „Velký příkop“. V bitvě zradil Messénské velitel arkadských spojenců král Aristokratés, syn Hikety z Trapezúntu, a Messénští byli těžce poraženi. Uchýlili se do opevnění na hoře Eiré. Zde byli údajně jedenáct let obléháni.

V Athénách byl Kreón zvolen za prvního archonta s jednoročním funkčním obdobím (poslední „desetiletý“ viz rok 693).

Osadníky z Chalkidy nebo spíše Ozolských čili Západních Loker byla v jižní Itálii založena osada Lokroi Epizefýrioi (Lokry Epizefýrské; oikistem byl Euanthés z Loker Ozolských). Vedle tohoto data se v historiografiích uvádějí také roky 679 a 673. Kolonisté žili ještě v předhellénském matriarchátu a aristokratky se vyhýbaly monogamii.

Ozolští Lokrové jsou sami kolonisty z Lokrů Epiknémidských.

 

682

olympiada  24, 3

archon  Lýsia(dé)s

mesto  a. u. c. 72

Elamský král navrátil městu Uruk sochy bohů, které byly v minulých válkách odvlečeny do Elamu (srov. ještě rok 674 a 626). Dne 23. tašrítu/v říjnu zemřel v Elamu na horečku (po slunečním úpalu?) Chumban-chaldaš I. (vládl od roku 689). V královládě pokračoval jeho syn Chumban-chaldaš II. (do roku 675).

V Číně zemřel císař Čuang-wang (vládl od roku 697), nástupcem se stal jeho syn Si-wang (vládl do roku 677). Nejmocnějším velmožem v říši byl ale vládce státu Čchi jménem Chuan (srov. rok 685), jemuž císař roku 679 udělil řadu privilegií dosud náležející pouze císařům. Chuanům ministr Kuan Čung/Guan Zhong provedl reformy, které z Čchi udělaly nejsilnější tehdy z čínských států. Chuan z Čchi válčil s barbary a řídil se zásadou "respektuj císaře, hoň barbary" (cun-wang žang-i/zunwang rangyi).  

 

681

olympiada  24, 4

archon  Tlesiás

mesto  a. u. c. 73

Dne 20. tebétu/10. ledna v Assyrii zavraždil krále Sîn-achché-eríbu (vládl od roku 705) jeho nejstarší žijící syn, viz rok 694, Arad-Mulissi (n. Arad-Bélit) během bohoslužby snad v Ninurtově chrámu v Kalchu. Nebyl spokojen s tím, že ho otec odstavil z nástupnictví. Zřejmě vládl v chaosu dva měsíce než byl donucen prchnout, snad do armenských hor; o jeho osudu není nic známo.

Po nepokojích a po povstání ze dne 2. addaru/c. 18. února se k moci dostal Sancheribem údajně designovaný vládce, jeho mladší syn Aššur-acha-iddina, hebr. Asarhaddon n. Esarhadon, který byl od roku 688 v Babylónu (viz tam). Dne 8. addaru t. r. (nebo též 18. či 28., zde je text babylónské kroniky poškozen) byl Aššur-acha-iddina inthronisován, když v průběhu února porazil v zemi Chanigalbat svého bratra s jeho spoluspiklenci. • Podle nejstarší armenské kroniky Mosea z Chorény zavraždili "Senecherima jeho synové Adranal a Sanasar" a usadili se v Armenii; jinde vrahy jmenují Adramelech a Šarezer (bibl.), viz v indexu s. v.  

Nový král užíval zkraje trůnního jména Aššur-etil-iláni-mukín-apla n. Aššur-etil-iláni-ka'in-apla/"A., chlapík mezi bohy, potvrdil dědice". Po otci mimo jiné zdědil šéfa královské kanceláře Aba-Enlila-dariho, zvaného později Aramaji Achíqar; viz o něm v indexu s. v. novela. Zpočátku se svým synem vládla jeho matka, Aramejka Naqí’a, která ho k vládě prosadila. Aššur-acha-iddina kraloval do roku 669. • Chanigalbat je assyrsko-babylónské označení pro mnohem starší název Churri či Mitanni, egypt. Nacharina, v hellénismu Mygdoniá, kdy byly sídelním městem Nisibis, hellénské Antiocheia v Mygdonii. Chanigalbat byla v této době již dávno zcela arameisovaná (srov. s rokem 742).

 

680

olympiada  25, 1

vitez  Thalpis z Lakónie

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 74

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, závod čtyřspřeží, tethrippon. Prvním olympioníkem se stal Págón či Págódás z Théb. Tento údaj je první historickou zmínkou o Thébách v archaickém období. Město bylo podle tradice založeno roku 1518 (dle jiné až roku 1430) Foiníčanem Kadmem. Proslulé „tažení Sedmi proti Thébám“ se prý konalo roku 1251 (podle jiné tradice 1234).

V Argu začala královláda Feidóna, syna krále Aristodámida, který právě zemřel. Feidón začal s úspěchem prosazovat znovuzískání tzv. Témenova dědictví (Témenos, syn Hérákleovce Aristomacha, ovládl se svými dětmi všechna města Argolidy, Korinthie a částečně i Acháje, centrem státu byl Argos; byl též prapředkem makedonského královského rodu). Feidón vládl do roku 657. Mj. zavedl na Peloponnésu měrnou jednotku obolos či obélos a drachmu, podle tradičních údajů by to tak byla první hellénská ražba vůbec (podle archeologických nálezů byly ale mince v Helladě raženy až ve století šestém, srov. roky 720, 680, 640, 600 a 575).

Ostrov Thasos byl znovu osídlen kolonisty z Paru (viz starší údaj roku 720 či 710, kdy dorazilka asi první kolonisační vlna). Oikistem byl Télesiklés z Paru, otec básníka Archilocha Parského, který prožil většinu života na Thasu. Matkou Archilochovou byla thrácká otrokyně Enipón. Tento rok je pravděpodobně i rokem Archilochova narození (zemřel po roku 648). • Z Thasu známe kuriosní vztah métropole k apoikii. Kolem roku 525 byl archontem na Thasu zdejší rodák Akératos, syn Frasiéridův, který byl ve stejné funkci rovněž na Paru, jak praví v zachovaném thasském dedikačním nápisu Hérákleovi. Kromě toho opatřil přístav Thasu věží-majákem. 

Assyřané se vypravili proti vzbouřivšímu se aramejskému klanu Bít Jakíni (srov. rok 707), kteří se opět postavili na nohy v okolí Uru, kde žili jako polousazení nomádi. Jejich šejk Nabû-zéra-kitti-líšir (Assyřany zvaný Zéra-kitti-líšir; u neoblíbenců Assyřané vypouštěli v theoforních jménech boha, asi aby ho neznesvětili), syn (?) Marduk-apla-iddiny II. (viz rok 694), byl assyrským guvernérem provincie Přímoří, tj. všech krajů kolem dnešního Arabského či Perského zálivu, který byl později Hellény pokládán za součást Rudého moře (veškeré vody kolem Arábie). Nabû-zéra-kitti-líšir uprchl "jako liška" po neúspěšném povstání do Elamu, kde však byl na rozkaz krále zajat a popraven: Elamité neměli zájem o novou válku s Aššurem. Jeho bratr Ná‘id-Marduk unikl z Elamu a vypravil se do Aššuru: políbil Aššur-acha-iddinovi nohy a dostalo se mu po bratrovi jmenování novým místodržitelem Přímoří. 

Jakínové, jedni z nejpronásledovanějších národů Assyřany, se jako část aramejských Chaldajů později stali mocenským základem novobabylónské říše (viz rok 626).

V Uru a Eridu byl v té době guvernérem Ningal-iddin, který zachovával věrnost Aššurovi; byl též hlavou aramajského kmene Gurasimmu. Nástupcem za Aššur-báni-apliho se stal jeho syn Sîn-balassu-iqbi a jeho syn Ningal-iddin. V jejich doméně se datovalo v těch časech podle roků jejich vlády, nikoli králových.