689-680

 

689

olympiada  22, 4

mesto  a. u. c. 65

Začátkem roku porazil elamský král Chumban-Nimena III. Assyřany v bitvě u města Chalulé na břehu Tigridu, lokalisaci neznáme (událost lze klást do roku 691, rok nebyl znám již babylónským kronikářům). V dlouhém výčtu nepřátel Aššuru se nalézají vedle mesopotamských aramejských a chaldajských kmenů vojáci z Parsuaše, Anzanu, Pašeru a Ellipi, národů sídlících severně od Elamu v pozdější Médii. Cestou zpět však Elamitu 15. nisannu/začátkem dubna, postihla těžká nemoc, nemohl mluvit (paralysa nebo srdeční infarkt), takže přestal vykonávat vladařské povinnosti. 

Na trůnu ho vystřídal Chumban-chaldaš I. n. Chumma-chaltaš (vládl do roku 682). Chumban-Nimena III. vládl od roku 692 a zemřel v paláci až po dobytí Babylónu 7. dne měsíce addaru/na začátku března roku 688 (srov. níže).

Zachovaná babylónská kronika se o bitvě u Chalulé věnuje jedinou větou. Sîn-achché-eríbovy annály o rozhodující bitvě jeho osmého tažení básní v mnoha řádcích a s typickou assyrskou brutalitou líčí králův válečný úspěch, jak uřezával nepřátelům vše, co se na těle uříznout dá, též šourky jim rozřezával, až se všichni podělali do vozů svých bojových spřežení. Podle assyrského podání elamský s babylónským králem prchli z bojiště a do zajetí padl Nabû-šuma-iškun (ass. Samuna), syn tolik Sancheribem hledaného Marduk-apla-iddiny a pravděpodobně jeho nástupce v čele chaldajských Jakínů. Novým obsazením Babylónu Assyřany, viz rok 729, skončil první pokus Chaldajů o jeho ovládnutí, viz rok 722.  

Assyřané se po překvapivé smrti Chumban-Nimeny bezodkladně vrátili do Babylónie a pokračovali ve válce. Vojsko pod králem Sîn-achché-eríbou (Sancheribem) dobylo 1. kislímu/koncem listopadu Babylón; město téměř zničili, podle vlastního šťavnatého kronikářského záznamu ho král vyvrátil zcela. Král Mušézib-Marduk zemřel v zajetí (vládl od roku 693).

Babylón pak zůstal osm let bez královlády, poněvadž Sancherib nejmenoval ani guvernéra (o novém králi Babylónců, viz až rok 669, resp. 672). Také to asi byly roky klidu v zemi. Sîn-achché-eríba vrátil do města Ekallátum u Aššuru sochy bohů Adada a Šaly, které odtud odvlekl babylónský král Marduk-nádin-achché roku 1091 nebo roku následujícího (jeden z králů III. dynastie isinské, vládl v letech 1099 až 1081)V letech 688 až 669 se v Babylónu nekonal festival Nového roku/akítum, protože sochy bohů byly v Baltilu (starší název pro Aššur). Viz dále rok 669.

Tributární povinnost vůči Aššuru byli donuceni obnovit qedarští Arabové. Sancherib dobyl qedarské kultovní město Dúmu (ass. Adummatu), zajal nástupkyni královny-kněžky Jati‘e jménem Te‘elchunu, která vládla se spoluvládcem Chaza'ílem. Qedarští Arabové přesto uchovali autonomii a krátce jim vládla Tabuwa/Tabúa, snad dcera Te'elchunuy, která vyrůstala na assyrském královském dvoře a dosadil ji Aššur-acha-iddina, srov. rok 688 anebo až po roce 681, srov. roky 687 a 686. Není známo, jak dlouho "vládla", i jejím spoluvládcem a chotěm byl do své smrti Chaza'íl. Viz dále rok 676. 

 

688

olympiada  23, 1

vitez  Hypéresieus z ĺkaru (?)

mesto  a. u. c. 66

Olympijské hry byly rozšířeny o další disciplínu, o box, pygmé: prvním vítězem byl Onomastos ze Smyrny, který dokonce dal boxu pravidla. Jméno epónymního vítěze v běhu na jeden stadion této olympiády je nejasné: buď platí podoba zde uvedená, nebo prameny uvádějí podobu (H)ikarios z Hypéresis.

Možné datum založení Gely (viz rok 691).

Sancheribův syn Aššur-acha-iddin, hebr. Asarhaddon, byl určen otcem za správce všech jižních assyrských provincií. Se svou aramajskou matkou Naqí’a s assyrským jménem Zakútu se usídlil v Babylónu, přijal jméno Aššur-etil-iláni-(m)ukín-apla a úřadoval zde do roku 681. Původ odvozoval až od assyrského krále Adad-salílího vulgo Adasiho, resp. jeho syna Bél-bániho (doba po roce 1700, dle nízké chronologie roku 1674; srov. roky 1736, 1700 a 1670). Během svého správcovství renovoval babylónská města zničená válkou, dal restaurovat babylónskou Esangilu a další chrámové objekty, vrátil majetky a půdu zabavenou v Borsippě domácím lidem Chaldaji. Za své královlády věnoval Aššur-acha-iddina na obnovu a výzdobu chrámů v Babylónu, Borsippě, Nippuru a Uruku výnosy z kořisti "egyptské a kúšitské/musur u kúsi", kořist ze Šubrie posloužila na opravy v Uruku.  

 

687

olympiada  23, 2

mesto  a. u. c. 67

Možné datum assyrské výpravy proti Arabům, viz rok 689. Jinak z t. r. neznáme žádné důležitější historické události. Když neválčil, zkrášloval assyrský král Sîn-achché-eríba královská residenční města. V Ninua a Aššuru stavěl chrámy, rozšiřoval hradby, kraj opatřoval zavodňovacími kanály. V Ninua/Ninive postavil rozsáhlé zahrady a k hlavní bráně vedl nejstarší kamenný most v Mesopotamii vedoucí z jeho "Paláce, který nemá obdoby/ekallu šánina lá íšu, sum.: zag.di.nu.tug.a",  přes Tigris do protilehlého města. Byl stavěn z pálených cihel a bílého vápence a široký byl nejméně pro královo spřežení s bojovým vozem. Nic bližšího není známo, srov. nejstarší kamenný most roku 786, babylónský roku 626, hellénský roku 411.

 

686

olympiada  23, 3

mesto  a. u. c. 68

Možné datum assyrské výpravy proti Arabům, viz rok 689. Z t. r. jinak neznáme žádné důležitější historické události. Sîn-achché-eríba podle všeho neviděl nikde kolem sebe nepřátel a žádnou armádní expedici již do své násilné smrti roku 681 nevedl. 

 

685

olympiada  23, 4

mesto  a. u. c. 69

Jedno z tradičních dat začátku II. messénské války, která údajně trvala do roku 668. Messéňané zvolili králem Aristomena. Úvodní bitva se Sparťany u Derai v Messénii skončila nerozhodně.

Jiná tradice klade začátek konfliktu do roku 669/8. Pak by válka trvala do asi roku 600. Všechny údaje z této války jsou zmatené a časově nezařaditelné, proto budou následovat podle tradičního řazení. • O bitvě u Hýsiai, kde Argívští porazili Sparťany a tím mohli dát signál messénskému odboji, viz rok 669 (srov. i rok 650).

Kolonisté z Megar založili v Propontidě osadu Chalkédón či Kalchédón, první na asijském břehu Bosporu.

V Číně začala éra Pěti vůdců (století 685 - 591), čín. wu-pa/wu ba. Název pochází od vládců, údělných knížat/vévodů, kteří zastínili ústřední moc císařovu a chránili její autoritu: Chuan, vládce státu Čchi v letech 685 až 643, Siang, vládce státu Sung v letech 650 - 637, Wen, vládce státu Ťin v letech 637 až 628, Mu, vládce státu Čchin v letech 659 až 621 a Čuang, vládce státu Čchu v letech 613 až 591.

 


 

 

684

olympiada  24, 1

vitez  Kleoptolemos z Lakónie

mesto  a. u. c. 70

ostatni  pětistý rok od dobytí Troje

V Messénii byla vybojována bitva u Kaprú séma, „Znamení kance“, kde Messéňané se svými spojenci Argívskými a Arkaďany porazili Sparťany a jejich spojence Korinťany. Sparťany vedl král Anaxandros.

Osadníci z Chalkidy založili společně s Messéňany (?) v jižní Itálii podruhé osadu Rhégion (srov. rok 730).

 

683

olympiada  24, 2

archon  Kreón

mesto  a. u. c. 71

V Messénii se utkali Messéňané, vedeni králem Aristomenem, se Sparťany u místa Megalé Tafros, „Velký příkop“. V bitvě zradil Messénské velitel arkadských spojenců král Aristokratés, syn Hikety z Trapezúntu, a Messénští byli těžce poraženi. Uchýlili se do opevnění na hoře Eiré. Zde byli údajně jedenáct let obléháni.

V Athénách byl Kreón zvolen za prvního archonta s jednoročním funkčním obdobím (poslední „desetiletý“ viz rok 693).

Osadníky z Chalkidy nebo spíše Ozolských čili Západních Loker byla v jižní Itálii založena osada Lokroi Epizefýrioi (Lokry Epizefýrské; oikistem byl Euanthés z Loker Ozolských). Vedle tohoto data se v historiografiích uvádějí také roky 679 a 673. Kolonisté žili ještě v předhellénském matriarchátu a aristokratky se vyhýbaly monogamii.

Ozolští Lokrové jsou sami kolonisty z Lokrů Epiknémidských.

 

682

olympiada  24, 3

archon  Lýsia(dé)s

mesto  a. u. c. 72

Elamský král navrátil městu Uruk sochy bohů, které byly v minulých válkách odvlečeny do Elamu (srov. ještě rok 674 a 626). Dne 23. tašrítu/v říjnu zemřel při západu slunce v Elamu paralysován na horečku (po slunečním úpalu?) Chumban-chaldaš I. (vládl od roku 689). V královládě pokračoval jeho syn Chumban-chaldaš II. (do roku 675).

V Číně zemřel císař Čuang-wang (vládl od roku 697), nástupcem se stal jeho syn Si-wang (vládl do roku 677). Nejmocnějším velmožem v říši byl ale vládce státu Čchi jménem Chuan (srov. rok 685), jemuž císař roku 679 udělil řadu privilegií dosud náležející pouze císařům. Chuanům ministr Kuan Čung/Guan Zhong provedl reformy, které z Čchi udělaly nejsilnější tehdy z čínských států. Chuan z Čchi válčil s barbary a řídil se zásadou "respektuj císaře, hoň barbary" (cun-wang žang-i/zunwang rangyi).  

 

681

olympiada  24, 4

archon  Tlesiás

mesto  a. u. c. 73

Dne 20. tebétu/10. ledna v Assyrii zavraždil krále Sîn-achché-eríbu (vládl od roku 705) jeho nejstarší žijící syn, viz rok 694, Arad-Mulissi (n. Arad-Bélit) během bohoslužby snad v Ninurtově chrámu v Kalchu. Nebyl spokojen s tím, že ho otec odstavil z nástupnictví. Zřejmě vládl v chaosu dva měsíce než byl donucen prchnout, snad do armenských hor; o jeho osudu není nic známo.

Po nepokojích a po povstání ze dne 2. addaru/c. 18. února se k moci dostal Sancheribem údajně designovaný vládce, jeho mladší syn Aššur-acha-iddina, hebr. Asarhaddon n. Esarhadon, který byl od roku 688 v Babylónu (viz tam). Dne 8. addaru t. r. (nebo též 18. či 28., zde je text babylónské kroniky poškozen) byl Aššur-acha-iddina inthronisován, když v průběhu února porazil v zemi Chanigalbat svého bratra s jeho spoluspiklenci. • Podle nejstarší armenské kroniky Mosea z Chorény zavraždili "Senecherima jeho synové Adranal a Sanasar" a usadili se v Armenii; jinde vrahy jmenují Adramelech a Šarezer (bibl.), viz v indexu s. v.  

Nový král užíval zkraje trůnního jména Aššur-etil-iláni-mukín-apla n. Aššur-etil-iláni-ka'in-apla/"A., chlapík mezi bohy, potvrdil dědice". Po otci mimo jiné zdědil šéfa královské kanceláře Aba-Enlila-dariho, zvaného později Aramaji Achíqar; viz o něm v indexu s. v. novela. Zpočátku se svým synem vládla jeho matka, Aramejka Naqí’a, která ho k vládě prosadila. Aššur-acha-iddina kraloval do roku 669. • Chanigalbat je assyrsko-babylónské označení pro mnohem starší název Churri či Mitanni, egypt. Nacharina, v hellénismu Mygdoniá, kdy byly sídelním městem Nisibis, hellénské Antiocheia v Mygdonii. Chanigalbat byla v této době již dávno zcela arameisovaná (srov. s rokem 742).

 

680

olympiada  25, 1

vitez  Thalpis z Lakónie

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 74

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, závod čtyřspřeží, tethrippon. Prvním olympioníkem se stal Págón či Págódás z Théb. Tento údaj je první historickou zmínkou o Thébách v archaickém období. Město bylo podle tradice založeno roku 1518 (dle jiné až roku 1430) Foiníčanem Kadmem. Proslulé „tažení Sedmi proti Thébám“ se prý konalo roku 1251 (podle jiné tradice 1234).

V Argu začala královláda Feidóna, syna krále Aristodámida, který právě zemřel. Feidón začal s úspěchem prosazovat znovuzískání tzv. Témenova dědictví (Témenos, syn Hérákleovce Aristomacha, ovládl se svými dětmi všechna města Argolidy, Korinthie a částečně i Acháje, centrem státu byl Argos; byl též prapředkem makedonského královského rodu). Feidón vládl do roku 657. Mj. zavedl na Peloponnésu měrnou jednotku obolos či obélos a drachmu, podle tradičních údajů by to tak byla první hellénská ražba vůbec (podle archeologických nálezů byly ale mince v Helladě raženy až ve století šestém, srov. roky 720, 680, 640, 600 a 575).

Ostrov Thasos byl znovu osídlen kolonisty z Paru (viz starší údaj roku 720 či 710, kdy dorazilka asi první kolonisační vlna). Oikistem byl Télesiklés z Paru, otec básníka Archilocha Parského, který prožil většinu života na Thasu. Matkou Archilochovou byla thrácká otrokyně Enipón. Tento rok je pravděpodobně i rokem Archilochova narození (zemřel po roku 648). • Z Thasu známe kuriosní vztah métropole k apoikii. Kolem roku 525 byl archontem na Thasu zdejší rodák Akératos, syn Frasiéridův, který byl ve stejné funkci rovněž na Paru, jak praví v zachovaném thasském dedikačním nápisu Hérákleovi. Kromě toho opatřil přístav Thasu věží-majákem. 

Assyřané se vypravili proti vzbouřivšímu se aramejskému klanu Bít Jakíni (srov. rok 707), kteří se opět postavili na nohy v okolí Uru, kde žili jako polousazení nomádi. Jejich šejk Nabû-zéra-kitti-líšir (Assyřany zvaný Zéra-kitti-líšir; u neoblíbenců Assyřané vypouštěli v theoforních jménech boha, asi aby ho neznesvětili), syn (?) Marduk-apla-iddiny II. (viz rok 694), byl assyrským guvernérem provincie Přímoří, tj. všech krajů kolem dnešního Arabského či Perského zálivu, který byl později Hellény pokládán za součást Rudého moře (veškeré vody kolem Arábie). Nabû-zéra-kitti-líšir uprchl "jako liška" po neúspěšném povstání do Elamu, kde však byl na rozkaz krále zajat a popraven: Elamité neměli zájem o novou válku s Aššurem. Jeho bratr Ná‘id-Marduk unikl z Elamu a vypravil se do Aššuru: políbil Aššur-acha-iddinovi nohy a dostalo se mu po bratrovi jmenování novým místodržitelem Přímoří. 

Jakínové, jedni z nejpronásledovanějších národů Assyřany, se jako část aramejských Chaldajů později stali mocenským základem novobabylónské říše (viz rok 626).

V Uru a Eridu byl v té době guvernérem Ningal-iddin, který zachovával věrnost Aššurovi; byl též hlavou aramajského kmene Gurasimmu. Nástupcem za Aššur-báni-apliho se stal jeho syn Sîn-balassu-iqbi a jeho syn Ningal-iddin. V jejich doméně se datovalo v těch časech podle roků jejich vlády, nikoli králových.