749-740

 

744

olympiada  9, 1

vitez  Xenoklés z Messénie

mesto  a. u. c. 10

Assyrský král Tukulti-apil-Ešarra III. se vypravil za svého druhého roku vlády/palû na tažení do země Namri východně od Assyrie a proměnil ji v assyrskou provincií. Vojevůdce/turtánu Aššur-da'nánniho poslal na východ proti Médům, kteří odpadli tři roky předtím. Dostal se až na jižní pobřeží Kaspického moře (událost bývá také kladena až do roku 731). Médové/Madája se poddali, tribut odváděl též král země Ellipi jménem Daltá. 

Urartský král Sarduri II. byl tento nebo příští rok podruhé v zemi Kulchai, kde vypálil královské sídlo Ildamuša (srov. rok 750).

 

743

olympiada  9, 2

archon  Aisimédés (do r. 734)

mesto  a. u. c. 11

Dobytím a obsazením messénské obce Amfie Sparťany začala I. válka messénská (trvala do roku 724, srov. rok 746; vše tradiční údaje). Devátenáctiletou válku údajně spustil incident v chrámu Artemidy Jezerní, Limnátis, na messénsko-spartském pomezí a spravovaném oběma státy. Ágidovec Téleklos (vládl však dle tradičních dat v letech 826-786) přišel obětovat a během rituálu jacísi Messéňané napadli spartské dívky. Téleklos je bránil, byl zabit a dívky si vzaly život. Podle messénského podání přišel Téleklos do chrámu s převlečenými mladíky, aby zavraždili messénské předáky. Spartští mužové před výpravou do pole přísahali, že se nevrátí domů, dokud Messénu nevyvrátí. Doma zanechali jen mladíky a starce. Po desíti letech nepřítomnosti (sic), dovolili všem, kteří nepřísahali, aby se vrátili a se Sparťankami plodili potomstvo. Zřejmě to nedělali jen svobodní Sparťané, ale též heilóti. Po návratu z války Lakedaimonští radikálně rozhodli, že takto zrození chlapci, nazývaní nyní Partheniové/Partheniai, tedy "synové neprovdaných", budou patřit mezi heilóty. O jejich spiknutí viz rok 706.    

Tukulti-apil-Ešarra III. se vypravil na západ do Syrie/Chattu, byla to jeho třetí armádní expedice. Jeho protivníky byli Sulumal z Melidu a Tarchulana z Gurgumu, viz o nich rok 740, spolčení s Urartejci. Po urychleném sedmidenním přesunu k nepříteli bez jediného táboření na řece Sinzi v zemi Kummuchu (pozdější Singas v Kommágéně) spojence porazil tak drtivě, že si urartský král Sarduri II. mohl zachránit jen holý život útěkem na oslici, ostatní povstalci se uchýlili k němu do asylu. Protiassyrská koalice v severní Syrii pod urartskou hegemonií se začala rozpadat, viz rok následující; definitivně k tomu došlo roku 735. Urartejci byli z regionu vyhnáni a Sarduri si na jih či jihozápad už netroufl.

Tukulti-apil-Ešarra III. zřídil na území východní Kilikie, pozdější Kilikii Pedias, „Rovinné“, provincii Que. Jako bylo obvyklé, správcem provincie byl určen někdo ode dvora/ša réši, činovník bezvousý, možná eunúchos, v pramenech zde nejmenovaný; o mužích ša réši, šút réši n. rab ša réši viz v indexu s. v.

Snad v této době nebo o něco později ukončil assyrský protektorát dynastické rozbroje v aramaisovaném syrochetitském státečku Sam'al. Protektorátní smlouvu uzavřel vládce Panammu II., syn Bar-sura a vnuk Panammu I., otec Bar-rakiba (viz r. 732). • Jmenovaní byli v Sam‘alu posledními místními dynasty. První panovník jménem Gabbár/Gabbáru je doložen kolem roku 920, následovali BMCH/Bamach, Chajánu, Š‘L/Ša'ul (?), Kilamuwa a QRL (vokalisace jména není známa).

 

742

olympiada  9, 3

mesto  a. u. c. 12

V Makedonii zemřel král Kóinos (vládl od roku 770), následuje jeho syn Tirimmos (vládl do roku 695).

Podle tradičního údaje začala u anatolských Frygů královláda. Prvním vládcem byl prý Midás (Mida, Mita, srov. příbuznost s Mitanni; vládl do roku 696). Sídelním městem říše, jejíž moc trvala v Anatolii jen do roku 679 (srov. rok 675), bylo Gordion. Midovou manželkou byla údajně dcera hellénského "krále" Agamemnona v Kýmě nazývaná jednou Hermodiké, jindy Démodiké. Traduje se o ní, že dala v Kýmě první razit minci, nebo že byla vůbec první Hellénkou, která minci razila.

Byl prvním Nehellénem, který posílal do Delf Apollónovi dary (ukládány v pokladnici Korinthských). Druhým byl Lýd Gýgés (a do téže pokladnice). Za Midy, někdy před rokem 700, začali Frygové užívat vlastní alfabéty. 

Frygové přišli do Anatolie jako součást egejské migrace někdy před trojskou válkou, viz rok 1200. Původně sousedili s Makedony. Jejich jazyk patří do satemové skupiny indoevropských jazyků. Kolem roku 1200 zničili říši Chetitů (srov. rok 765). Assyřané jim říkali Muški, Mušku (stejně jako jinému, staršímu anatolskému ethniku, s nímž splynuli fakticky nebo alespoň v očích Assyřanů). Na vlně s Frygy/Brugy putovali na východ za moře Mýsové, thráčtí Moisové žijící na dolním toku Dunaje, značná část jich zůstala na Balkánu (srov. Moisiá, lat. Moesia). 

Tukulti-apil-Ešarra III. začal ve válce se syrskými státečky obléhat severosyrský Arpad, sídelní město aramejského knížectví Bít Agúsi (tak ass.; aram. Bajt Guš), kde vládl Matí-ilu/Matí’ilu, Sarduriho spojenec. Obléhání trvalo až do roku 740. Arpad bylo předtím v rukách syrochetitských vládců jako vlastně celá tato oblast (srov. rok 765 a 635). • Za Tukulti-apil-Ešarry osídlily na čtyři desítky aramajských kmenů v Meziříčí oblasti podél obou řek až dolů k Zálivu, o "arameisaci" Mesopotamie viz v indexu s. v. Aramajové. 

Urartský král Sarduri II. se opět vypravil proti severním částem své říše, prošel země Eria, Iga, Abiliani a Weliku (srov. roky 750 až 748). Pak se jeho letopisy odmlčely (viz roky 739 a 733).

V Elamu zemřel král Chumban-nimena II. (vládl od roku asi 755), nástupcem se stal jeho syn Chumban-nigaš I., Chuban-nukaš, bab. Umman-nigaš (vládl do roku 717). V této době již byla moc Elamu plně obnovena, ale předmětem assyrské imperiání politiky se země stala až ke konci Chumban-nigašovy vlády (viz rok 722 a 720, srov. roky 737 a 732 a obnovu státu viz rok 770).

 

741

olympiada  9, 4

mesto  a. u. c. 13

Podle jedné tradice založili Chalkidští na Sicílii osadu Naxos (starší údaj, srov. ale rok 735). Téhož roku začali Chalkidští zakládat rovněž osady v Thrákii (viz rok 750).

 

740

olympiada  10, 1

vitez  Dótadés z Messénie

mesto  a. u. c. 14

Messéňanům se podařilo ve válce se Sparťany vytlačit nepřítele ze země (viz rok 743).

V Syrii dobyl Tukulti-apil-Ešarra III. po dlouhém obléhání Arpad (od roku 742), město bylo vyvráceno a obyvatelé příšerně potrestáni. V Syrii se ale utvořila nová protiassyrská koalice, která v daném okamžiku ovládla region. Proassyrský totiž zůstal jen Panammu II. ze Sam‘alu a Kuštašpi z Kummuchu (přešel na assyrskou stranu po urartské porážce roku 743).

Novou protiassyrskou koalici tvořili Rasun, ass. Rachiánu z Aram-Damašku (hebr. bibl. Rsín/Resín, Rezín, řec. Raassón), nástupce Chadiána, Éní-ilu z Hamátu, nástupce Zakura, oba aramajští dynastové, Urikki z Qúe (srov. rok 715) a Pišíriš z Karchemiše (oba Tiglatpilesara přežili), Tarchulara z Gurgumu, Sulumal z Melidu, Dadílu z Kaska, Waššurme z Tabalu a Warpalawaš (ass. Urballá) z Tuchany (hellénistické Tyany), vše syrochetitští vládcové; Chírám II. z Tyru (srov. rok 820), vládce Byblu-Gubly, Menichimme/Mnachém ze Samerinája/Samareia, Šomrón a Arabové pod královnou Zabibé (o nichž první historická zmínka vůbec je z roku 854, kdy se šejk arabských nomádů Gindibu připojil k protiassyrské koalici, kterou vedl Bir-’idrí z Damašku (bibl. Ben-Hadad III., aram. Bar-Hadad).