759-750

753

olympiada 6, 4

archon Charops (do roku 744)

mesto a. u. c. 1

Traduje se, že 21. dubna, 431. rok od dobytí Troje (roku 1264 od narození Abraháma), založil šestnácti či osmnáctiletý Romulus (viz rok 769) město Roma-Řím; v hádce o město zabil svého bratra Rema. T. r. počítaly za okamžik založení Města oficiální konsulské fasti Capitolini užívané Augustem; viz další data založení Města v indexu s. v. Řím. 

Romulus (1ž n. 18) se stal prvním králem v novém sídelním městě latinských pastýřů (vládl do roku 716). Původní osada se rozprostírala jen na vrchu Palatiu, místě, kde žil pastýř Faustulus, viz rok 769. Na Palatiu byly nalezeny při vykopávkách díry po dřevěných kůlech a nález bývá přičítán zbytku Romulovy chýše/tugurium s. casa Romuli, udržovaného kultovního místa zakladatele Města. Roku 2005 objeveny na Foru Romanu zbytky zřejmě královského "paláce" z osmého století, nicméně se dosud nepodařilo pevně spojit nějaký archeologický nález se založením Města. O předchozích vládcích v Latiu viz řadu končící rokem 796. Traduje se, že bojeschopné občanstvo čítalo 3300 mužů rozdělených na tři tisíce pešáků a tři sta jezdců. Armádu prý Romulus nazval legio

Řím byl od roku 510 sídelním městem stavovské republiky, která by se podle moderních dimensí mohla jmenovat populus Romanus Quiritium/„lid římský Quirítů“. Původně byl orgánem aristokracie senát a jeho usnesení obě státoprávné složky, stavy, patricie a jejich klienty, clientes/lid, spojovala: Senatus populusque Romanus, S. P. Q. R. (zkratka je stále ve znaku novověkého Říma). 

Občanské války v prvním století ze světovládné republiky udělaly svéráznou, dosti liberální vojenskou diktaturu, které historici říkají podle prvního člověka senátu vybaveného rozsáhlými pravomocemi a schvalovaného vojskem „principát“ (princeps).

Senát byl později doplňován za zásluhy i neurozenými a volené úřady „lidu“ vypadly v mocenských strukturách ze hry. Podle tradice založil stočlenný senát jako svůj poradní sbor už Romulus. Titulovali se patres/otcové a jejich potomci se nazývali patriciové, římská pozemková aristokracie. O senátu viz též rok údajného založení 726. Vedle krále a senátu zřídil Romulus též sněm patriciů/comitia curiata.  

V konstituční monarchii principát definitivně změnil Valerius Diocletianus (284 - 305 n. l.). Senát ztratil zcela vliv, vládce se dával titulovat dominus et deus, tj. „pán a bůh“; od roku 339 si císařové namísto titulu imperator caesar psali před jméno dominus noster, d. n., "náš pán".

Roku 330 n. l. se Novým Římem, Nova Roma, stala Kónstantínopolis, zasvěcena 11. května. V letech 393 - 476 byl Řím formálním hlavním městem Západořímské říše (dvůr sídlil v letech 402-476 v Ravenně), pak až do roku 1870 byl sídelním městem církevního státu. Od roku 1870 sdílejí zdi Říma navíc i nejvyšší orgány novověkého italského státu.

Řím byl v období před n. l. dobyt z Neřímanů jen Etrusky roku 507 a Kelty roku 390, pak až Visigoty pod králem Alarichem I. 24. srpna roku 410 n. l. a 2. června 455 Vandaly pod Geiserichem. Když 17. prosince roku 546 n. l. obsadil Ostrogot Totila Řím, zdržovalo se prý v něm pouhých pět set mužů. O dobytí města Římany viz občanské války.

Romulus prý zavedl v monarchii právní řád, král obdržel na veřejnosti doprovod dvanácti liktorů, což přetrvalo do časů republiky (diktátoři se na veřejnosti ukazovali v doprovodu 24 liktorů). Vydržoval si prý osobní gardu, a to i v dobách míru. Je pozoruhodné, a novodobým historikům podezřelé, že římské království trvalo téměř 250 let, ale na jeho trůnu se vystřídalo pouze sedm panovníků; průměrná délky vlády tedy činila c. 35 roků. 

Romulus, praví tradiční údaj, nikoli novodobá historiografie, měl rozdělit Římany do tří kmenových tribuí („třetin“) v čele s tribunem/tribuni celeres Ramnes, Tities a Luceres, každá se dělila na deset kurií po deseti rodech, resp. klanech (gentes). Kurie (curia) byl svazek rodů spojených společnými bohoslužbami. Shodně s počtem tribuí Romulus zřídil i tři setniny centurie v čele s centurionem, každá měla deset decurií v čele s decurionem, srov. zde výše. O změně viz rok 578, kde též o počtu občanů/obyvatel Města.

[Všeobecně známou pověst o založení Říma do světa, tj. mezi Hellény, rozšířil autor díla o starých mýthech Dioklés z Peparéthu a podle něho první římský annalista píšící řecky Q. Fabius Pictor (oba 3. st.). Hellénští historiografové ale měli vedle Romula/řec. Rhómyla po ruce ještě další jména: Řím prý má své jméno od Rhómy, dcery Ítala a Leukárie či Télefa, Hérákleova syna, nebo od Odysseova syna s Kirkou Rómána, nebo se zakladatel mohl jmenovat Rhómos, syn Émathiónův, kterého sem vyslal Diomédés, anebo to byl Rhómis, král Latinů, který odtud vyhnal Tusky, kteří přišli z Thessalie cestou přes Lýdii.]

 

752

olympiada 7, 1

vitez Dioklés z Messénie

mesto a. u. c. 2

Na olympijských hrách se poprvé jako cena pro vítěze dával olivový věnec (předtím vavřínový; na Isthmu borovicový, v Delfách vavřínový a v Nemeji miříkový).

Urartský král Šarduri II. opět vpadl do assyrského pohraničí a pustošil kraj Arme/Urme. Ve střední Armenii se vypravil proti povstalcům v zemi Etiu (srov. rok 748).

 

751

olympiada 7, 2

mesto a. u. c. 3

V Římě byla na rozkaz Romulův unesena část žen sousedních Sabínů (bylo jich prý 527 nebo 683, všechny svobodné, jen Rómulova kořist jménem Hersilie již byla provdána a s jedním dítětem; s Romulem měla prý ještě dceru Primu a syna Avillia n. Aollia, do dějin nevstoupili). Stalo se tak 21. srpna o svátcích a hrách konsualií, „ludis Consualibus“. Odtud pochází údajně i pozdější záhadný římský svatební pokřik „thalassó“ či „Talassió“ (tj. „dones Talasiovi“, „děvče pro Talasia“, jednoho z únosců, nebo prý „k moři“). O případném původu konsualií viz v přílohách Bojové a jejich svátky, viii. Následovala válka se Sabíny, první v dějinách Říma (trvala do roku 746). Romulus vytáhl na Caeninu jako první ze sabínských měst této války, caeninské Sabíny přemohl v bitvě a souboji usmrtil jejich krále Akróna: jako první z Římanů obětoval spolia opima/"tučnou kořist", s. c. zbroj nepřátelského vůdce, viz v indexu s. v., kde další případy vzácného válečnického úkazu. Podle zachovaného seznamu triumfů, viz v indexu s. v. triumf, držel Romulus též první slavnostní vstup do Města, datovaný již 1. březnem 752.  

V zemi Kúš s hlavním městem v Napatách zemřel král Kašta, současník egyptského krále Osorkona III. ze XXIII. dynastie a Šošenka V. z dynastie XXII. Jako nástupce svého bratra Alary a jeho manželky Kasaqy, kteří neužívali královského titulu, byl asi prvním z Núbijců, který vládl celou Núbií/Kúšem až po Asuán od pádu kermské říše (viz 1720 a 1512)

Nástupcem Kaštovým, prvního z řady králů XXV. dynastie, se stal jeho syn Pije/Pej (dříve čteno eg. Pianchi; králem možná už roku 753), který vládl do roku 716 (viz rok 730, o Napatách viz rok 737). Kašta (jeho egyptské trůnní jméno bylo Maare) byl ženat s Pebatmou (snad identická s Pabtamer?) a Pijovými sourozenci byli bratr Šabaka a sestry Chensa, Peksater, s níž se oženil bratr Pije, a velekněžka Amenirdis (I.); viz dále rok 730.   

 

750

olympiada 7, 3

mesto a. u. c. 4

Mezi lety 750 až 600 kolonisovali Hellénové poloostrov Chalkidiku a thrácké pobřeží Egejského moře. Většinu z více než třiceti osad zakládali Chalkidští a Eretrijští z Eubóje (srov. rok 741).

Z tohoto období na Chalkidice pocházejí:

• na poloostrově Palléné Mendé (zal. Eretrijští, viz rok 730) a Skióné (zal. Achájové z Pellény spolu s Korinthskými),

• na poloostrově Síthónii Afytis, Sermylé a Toróné (vše zal. Chalkis),

• na poloostrově Akté Thyssos, Kleónai, Akrothóon, Olofyxos a Dión (vše Eretria),

• na chalkidickém Isthmu Sané (zal. Andros společně s Chalkidou) a Akanthos (zal. Andros)

• a ve vnitrozemí Chalkidiky Stageiros (zal. z Andru).

Kolem roku 750 byl podle moderního odhadu zřejmě dokončen synoikismos (= „spojení obcí“) dvanácti attických obcí v městský stát Athény: Kekropiá, Tetrapolis, Epakriá, Dekeleia, Eleusis, Afidna nebo Afidnai, Thorikos, Braurón, Kythéros, Sféttos, Kéfísiá a Faléros, srov. rok 1780 a 1545.

Všechny je údajně založil první attický král Kekrops zvaný Difyés (vládl podle jedné tradice 1581 - 1531, dle jiné od roku 1557)Synoikismos Attiky je ve staré tradici spojován se jménem krále Thésea, který podle jedné verse sloučil obce Kekropovy dódekapole roku 1259 kolem athénské Akropole, podle jiné verse až roku 1219 (srov. rok 700), viz též rok 1545 a 1450. O slavnostech synoikií držených v hekatombaiónu před panathénaiemi viz v oddílu Bohové a jejich svátky. Snad někdy v této době připojena Eleusis, proslulá mystériemi nejméně od 11. století (nižší odhad říká, že se tak stalo až kolem roku 675), do té doby kult asi pod kontrolou Aigíny. Mýthy kladou válku a mír Eleusínských s Athéňany do doby mnohem starší, viz rok 1346. 

V první polovině 8. století vznikl nedochovaný epos Thébais. Jako autor býval ve starověku uváděn Homéros (viz rok 700) nebo Antimachos z Teu (srov. v indexu pod zatmění).

V dnešním al-Míná u ústí Orontu v jihoturecké provincii Hatay kvetlo hellénské emporion/= obchodní osada, tržiště. Bylo založeno koncem 9. století (snad v letech 825-800) na území aramajského státu Unqi (vyvrácen roku 738, viz) a přetrvalo do asi roku 700-675.

Emporion bylo zničeno za protiassyrského povstání Kiliků, ale po letech obnoveno a zřejmě existovalo ještě za Peršanů.

Hlavními kolonisty a obchodníky byli zřejmě Eubojané. Jméno emporia není známo (Poseideion??; viz poznámku v indexu pod al-Míná, kde o dalších hellénských lokalitách v regionu); obchodníky byli Aramajové, Foiníčané, hellénští Kypřané, vedle Eubojských Rhoďané a další ostrované z egejské oblasti: Helléni nabízeli olivy a olej, víno a keramiku, chtěli kovy a zlato, otroky a řemeslné práce.

• Snad právě zde bylo koncem 9. nebo začátkem 8. století Hellény převzato foinícké písmo (nejstarší známé řecky psané nápisy alfabétou pocházejí z této doby, viz v indexu pod alfabéta a snad paralelní užití fryžské alfabéty viz rok 742). 

Urartský král Šarduri II. prošel zemí Diaue a Abiliani a jako jediný urartský král se dostal do země Kulchai (Qulchai, řec. Kolchis; srov. dva následující roky a rok 744).