759-750

759

olympiada 5, 2

Dle tradice osídlili Foiníčané do té doby pustý ostrov Árados (Arados, Arwad, Ruad).

Ve městě Gúzáně/dn. Tell Halaf v poříčí Chábúru vypuklo protiassyrské povstání. Bylo potlačeno až následujícího roku. • Celá oblast patřívala k jádru churritského státu Mitanni, ale v této době byla po staletí osídlena převážně Aramejci (srov. rok 1000sqq.).

 

758

olympiada 5, 3

V Egyptě po dobu (asi) krátké vlády krále XXII. dynastie Pimaje/Pamiho panuje nadále anarchie. Po Pimajovi (králem od roku 764) vládne v Taně v řadě králů Dvacáté druhé dynastie Aa-cheper-Re Šošenk V. asi jeho syn (do roku 730). V Leontopoli ve Dvacáté třetí (?) dynastii vládne Takelot III. (viz rok 825 a 770), v Thébách je veleknězem Harsiese III.; o libyjských dynastech na východu Delty viz rok 730. 

 

757

olympiada 5, 4

Podle tradičního údaje v Lýdii začátek vlády Héráklovce Ardeia, syna Alyatty (vládl do roku 721, srovnej s rokem 765): první známý lýdský vládce. Dynasta bývá též jmenován jak Ardys n. Ardyés, syn Adyatta, resp. Sadyatta. Z nástupnictví byl vystrnaděn spiknutím manželky svého bratra Kadya zamilované do kohosi z příbuzenstva jménem Spermés. Damannó muže zavraždila a se Spermem vládla dva roky; Ardys prchl do Kymy, kde se živil jako hospodský. Lstí se podařilo nájemným vrahem Sperma zavraždit a Lýdové povolali Ardeia na trůn. Vládl jim pak údajně nejdéle od bájných časů Lýdova syna Alkimia.  

 

756

olympiada 6, 1

vitez Oibótás z Dýmé

Do poloviny 8. století spadají začátky „velké“ hellénské kolonisace. Podle jedné tradice založili Chalkidští na Sicílii z Naxu osadu Zanklé (první pokus, apoikiá; viz r. 730). Mílétští založili osadu Kýzikos (srov. též rok 716 a 679), Sinópští Trapezús, dle jiné tradice to byli Mílétští (sama Sinópé byla založena z Mílétu údajně roku 785, srov. rok 655 a 631). • O „první“ hellénské kolonisaci viz 11. století, o „třetí“, hellénistické viz třetí století; o iónských městech a jejich zakladatelích viz rok 650. O latentním risiku občanských rozbrojů a válek/staseis v hellénských osadách Sicílie a jižní Itálie viz v indexu s. v. revoluce. 

 

755

olympiada 6, 2

archon Alkmaión

V Athénách zemřel archón-basileus Aischylos (od roku 777), syn Agamnéstorův, který byl archontem před ním od roku 795. Následoval Aischylův syn Alkmaión (v úřadu do roku 754).

V Assyrii zemřel bez potomstva král Aššur-dan III. (vládl od roku 772), když byl předtím potřetí neúspěšný na tažení proti městu Chatarikka (srov. roky 772 a 765). Na Aššurově trůnu následuje jeho bratr Aššur-nérári V. (vládl do roku 746). Královládu zahájil neúspěšným tažením proti Urartu.

Do jeho vlády spadá nejmenší územní rozsah tzv. novoassyrské říše. Přesto si Assyřané udrželi určitý vliv ve východní a severní Syrii.

Vedle turtána Šamší-ilua, viz jeho karieru roku 806sqq., pokračovala v Assyrii vláda silných guvernérů jako byl Bél-ilája, guvernér Arrapchy, Šamaš-réša-usur, guvernér Súchu a Mari nebo Bél-Charrán-bélí-usura, který podle zachované stély založil pod svým jménem město Dúr Bél-Charrán-bélí-usur a prohlásil ho městem autonomním (o lokalisaci viz v indexu a rok 1779). Tento guvernér šel dokonce na nápisu tak daleko, že kladl své jméno před jméno krále, což je v assyrských dějinách ojedinělé; nicméně uvedl že je nágir ekalli/palácovým heroldem-mluvčím Šulmán-ašaréda IV., přepsáno později na Tukulti-apil-Ešarru III., tedy dlouhodobým vysokým dvorním činovníkem.  

V Elamu zemřel král Chumban-tachra, obnovitel elamské nezávislosti (ass. Umpatara, Umbadara; vládl od roku asi 770). Nástupcem se stal jeho bratr Chumban-nimena/Chumban-numena II. (vládl do roku 742; srov. jmenovce uvedeného u roku 1125).

 

754

olympiada 6, 3

archon Alkmaión

Alkmaión byl v Athénách posledním archontem, který byl zvolen doživotně (viz rok následující). Až do roku 683 byli následně archonti voleni na desetiletí. Podle jiného tradičního údaje se tak stalo již roku 764. Alkmaión byl od r. 1068, kdy měla být v Athénách odstraněna královláda (srov. rok 776), třináctým archontem.

Ve Spartě byl za vlády Alkamenovy zaveden úřad efora, eforát (eforos = dozorce, rozumí se nad zákony). Prvním epónymním eforem byl Elatos. • Seznamy spartských eforů se dochovaly jen v nepřímých zlomcích. Téhož roku zemřel ágidovský král Alkamenés, syn Téleklův (vládl od roku 786). Podle jedné tradice za něho začaly platit Lykúrgovy zákony, s čímž souhlasí mnohdy též moderní historiografie. Rhétra bývá datována do období let 830/810 až 600 (srov. rok 1026, 886, kde o příbuzenských poměrech Lykúrgových, 810 a 610). V této době Sparta ovládla již celou Lakónii. Nástupcem Alkamenovým se stal jeho syn Polydóros (vládl do roku asi 720). Jeho děd byl zabit Messéňany, když chtěl v jejich zemi obětovat (a tím uplatnit na ni svůj nárok). 

V Kampánii založili Chalkidští z Euboje pod vůdcem Megasthenem a Kýmští z téhož ostrova (a nikoli z aiolské K.) pod vůdcem Hippoklem osady Kýmé (pozdější lat. Cumae) a Parthenopé-Neápolis (podle tradice to byly nejstarší hellénské osady v Itálii; srov. k tomu rok 773). Starší datum založení Kýmy viz zde níže; archeologické nálezy začínají kolem roku 750. 

Z Kýmy, která měla přízvisko Chalkidská/Chalkidiké, byly pak kolonisovány ostrovy Pithékúsai (lat. Aenaria, dn. Ischia, ke jménu viz v indexu s. v.). Do Parthenopy později imigrovali Hellénové z Chalkidy, Athén a Pithekús a město dostalo po svém druhém osídlení (nelze datovat) jméno Neápolis, „Nové Město“, dn. Napoli. • Podle jiné tradice vznikla osada Mykény (pozd. Cumy) prý již roku 1051, viz tam. Lze spekulovat o tom, že onoho dávného roku vznikla osada, která byla t. r. hellénisována (?). Odtud se mimo jiné do Latia a Říma šířil hellénský vliv a hellénští obchodníci v kraji podnikali stejně jako foiníčtí a etruští. 

Tažení assyrského krále Aššur-néráriho V. proti městům Arpad a Paqarchubúni v Syrii skončilo zjevně malým úspěchem. Podle poničené mírové smlouvy na stéle si vládce Arpadu Matí’-ilu (vládl až do roku asi 740) zaplacením tributu uchoval autonomii (a zároveň vzal na vědomí, že kdyby přísahu věrnosti Aššurovi porušil, čekají ho hrozné až příšerné věci).

Tohoto a následujícího roku porazil urartský král Šarduri II. Muriniho, krále země Abiliani (pozdější arménská satrapie Abiléné) a země Weliku u jezera Sevan, a krále Sinalibi, který vládl v zemi Tuli v téže oblasti severního Urartu. Téhož roku vybojovali Urartští nerozhodnou bitvu s Assyřany v kraji Arme nebo Urme (v zemi Šubria?; srov. o ní roku 2400).

V Latiu na území Alby Longy pastevci Romulus a Remus, dvojčata Vestiny kněžky Rhee Silvie a Martovi, viz rok 769, buď kradli o luperkáliích dobytek na pozemcích svého (nepoznaného) dědy Numitora, nebo byli lstivě lapeni lupiči, kteří své zločiny hodily před králem Amuliem II. na pastýřská dvojčata. Remus byl zajat a Amulius rozhodl, aby o něm rozhodl jeho sesazený bratr Numitor. Když zjistil, že Remus a s ním Romulus jsou jeho vnuci, Amulia II. Silvia zavraždí a královláda nad Albou Longou se vrátila Numitorovi. Vnukům povolil založit si vlastní osadu, viz rok následující.


753

olympiada 6, 4

archon Charops (do roku 744)

mesto a. u. c. 1

Traduje se, že 21. dubna, 431. rok od dobytí Troje (roku 1264 od narození Abraháma), založil šestnácti či osmnáctiletý Romulus (viz rok 769) město Roma-Řím; v hádce o město zabil svého bratra Rema. T. r. počítaly za okamžik založení Města oficiální konsulské fasti Capitolini užívané Augustem; viz další data založení Města v indexu s. v. Řím. 

Romulus (1ž n. 18) se stal prvním králem v novém sídelním městě latinských pastýřů (vládl do roku 716). Původní osada se rozprostírala jen na vrchu Palatiu, místě, kde žil pastýř Faustulus, viz rok 769. Na Palatiu byly nalezeny při vykopávkách díry po dřevěných kůlech a nález bývá přičítán zbytku Romulovy chýše/tugurium s. casa Romuli, udržovaného kultovního místa zakladatele Města. Roku 2005 objeveny na Foru Romanu zbytky zřejmě královského "paláce" z osmého století, nicméně se dosud nepodařilo pevně spojit nějaký archeologický nález se založením Města. O předchozích vládcích v Latiu viz řadu končící rokem 796. Traduje se, že bojeschopné občanstvo čítalo 3300 mužů rozdělených na tři tisíce pešáků a tři sta jezdců. Armádu prý Romulus nazval legio

Řím byl od roku 510 sídelním městem stavovské republiky, která by se podle moderních dimensí mohla jmenovat populus Romanus Quiritium/„lid římský Quirítů“. Původně byl orgánem aristokracie senát a jeho usnesení obě státoprávné složky, stavy, patricie a jejich klienty, clientes/lid, spojovala: Senatus populusque Romanus, S. P. Q. R. (zkratka je stále ve znaku novověkého Říma). 

Občanské války v prvním století ze světovládné republiky udělaly svéráznou, dosti liberální vojenskou diktaturu, které historici říkají podle prvního člověka senátu vybaveného rozsáhlými pravomocemi a schvalovaného vojskem „principát“ (princeps).

Senát byl později doplňován za zásluhy i neurozenými a volené úřady „lidu“ vypadly v mocenských strukturách ze hry. Podle tradice založil stočlenný senát jako svůj poradní sbor už Romulus. Titulovali se patres/otcové a jejich potomci se nazývali patriciové, římská pozemková aristokracie. O senátu viz též rok údajného založení 726. Vedle krále a senátu zřídil Romulus též sněm patriciů/comitia curiata.  

V konstituční monarchii principát definitivně změnil Valerius Diocletianus (284 - 305 n. l.). Senát ztratil zcela vliv, vládce se dával titulovat dominus et deus, tj. „pán a bůh“; od roku 339 si císařové namísto titulu imperator caesar psali před jméno dominus noster, d. n., "náš pán".

Roku 330 n. l. se Novým Římem, Nova Roma, stala Kónstantínopolis, zasvěcena 11. května. V letech 393 - 476 byl Řím formálním hlavním městem Západořímské říše (dvůr sídlil v letech 402-476 v Ravenně), pak až do roku 1870 byl sídelním městem církevního státu. Od roku 1870 sdílejí zdi Říma navíc i nejvyšší orgány novověkého italského státu.

Řím byl v období před n. l. dobyt z Neřímanů jen Etrusky roku 507 a Kelty roku 390, pak až Visigoty pod králem Alarichem I. 24. srpna roku 410 n. l. a 2. června 455 Vandaly pod Geiserichem. Když 17. prosince roku 546 n. l. obsadil Ostrogot Totila Řím, zdržovalo se prý v něm pouhých pět set mužů. O dobytí města Římany viz občanské války.

Romulus prý zavedl v monarchii právní řád, král obdržel na veřejnosti doprovod dvanácti liktorů, což přetrvalo do časů republiky (diktátoři se na veřejnosti ukazovali v doprovodu 24 liktorů). Vydržoval si prý osobní gardu, a to i v dobách míru. Je pozoruhodné, a novodobým historikům podezřelé, že římské království trvalo téměř 250 let, ale na jeho trůnu se vystřídalo pouze sedm panovníků; průměrná délky vlády tedy činila c. 35 roků. 

Romulus, praví tradiční údaj, nikoli novodobá historiografie, měl rozdělit Římany do tří kmenových tribuí („třetin“) v čele s tribunem/tribuni celeres Ramnes, Tities a Luceres, každá se dělila na deset kurií po deseti rodech, resp. klanech (gentes). Kurie (curia) byl svazek rodů spojených společnými bohoslužbami. Shodně s počtem tribuí Romulus zřídil i tři setniny centurie v čele s centurionem, každá měla deset decurií v čele s decurionem, srov. zde výše. O změně viz rok 578, kde též o počtu občanů/obyvatel Města.

[Všeobecně známou pověst o založení Říma do světa, tj. mezi Hellény, rozšířil autor díla o starých mýthech Dioklés z Peparéthu a podle něho první římský annalista píšící řecky Q. Fabius Pictor (oba 3. st.). Hellénští historiografové ale měli vedle Romula/řec. Rhómyla po ruce ještě další jména: Řím prý má své jméno od Rhómy, dcery Ítala a Leukárie či Télefa, Hérákleova syna, nebo od Odysseova syna s Kirkou Rómána, nebo se zakladatel mohl jmenovat Rhómos, syn Émathiónův, kterého sem vyslal Diomédés, anebo to byl Rhómis, král Latinů, který odtud vyhnal Tusky, kteří přišli z Thessalie cestou přes Lýdii.]

 

752

olympiada 7, 1

vitez Dioklés z Messénie

mesto a. u. c. 2

Na olympijských hrách se poprvé jako cena pro vítěze dával olivový věnec (předtím vavřínový; na Isthmu borovicový, v Delfách vavřínový a v Nemeji miříkový).

Urartský král Šarduri II. opět vpadl do assyrského pohraničí a pustošil kraj Arme/Urme. Ve střední Armenii se vypravil proti povstalcům v zemi Etiu (srov. rok 748).

 

751

olympiada 7, 2

mesto a. u. c. 3

V Římě byla na rozkaz Romulův unesena část žen sousedních Sabínů (bylo jich prý 527 nebo 683, všechny svobodné, jen Rómulova kořist jménem Hersilie již byla provdána a s jedním dítětem; s Romulem měla prý ještě dceru Primu a syna Avillia n. Aollia, do dějin nevstoupili). Stalo se tak 21. srpna o svátcích a hrách konsualií, „ludis Consualibus“. Odtud pochází údajně i pozdější záhadný římský svatební pokřik „thalassó“ či „Talassió“ (tj. „dones Talasiovi“, „děvče pro Talasia“, jednoho z únosců, nebo prý „k moři“). O případném původu konsualií viz v přílohách Bojové a jejich svátky, viii. Následovala válka se Sabíny, první v dějinách Říma (trvala do roku 746). Romulus vytáhl na Caeninu jako první ze sabínských měst této války, caeninské Sabíny přemohl v bitvě a souboji usmrtil jejich krále Akróna: jako první z Římanů obětoval spolia opima/"tučnou kořist", s. c. zbroj nepřátelského vůdce, viz v indexu s. v., kde další případy vzácného válečnického úkazu. Podle zachovaného seznamu triumfů, viz v indexu s. v. triumf, držel Romulus též první slavnostní vstup do Města, datovaný již 1. březnem 752.  

V zemi Kúš s hlavním městem v Napatách zemřel král Kašta, současník egyptského krále Osorkona III. ze XXIII. dynastie a Šošenka V. z dynastie XXII. Jako nástupce svého bratra Alary a jeho manželky Kasaqy, kteří neužívali královského titulu, byl asi prvním z Núbijců, který vládl celou Núbií/Kúšem až po Asuán od pádu kermské říše (viz 1720 a 1512)

Nástupcem Kaštovým, prvního z řady králů XXV. dynastie, se stal jeho syn Pije/Pej (dříve čteno eg. Pianchi; králem možná už roku 753), který vládl do roku 716 (viz rok 730, o Napatách viz rok 737). Kašta (jeho egyptské trůnní jméno bylo Maare) byl ženat s Pebatmou (snad identická s Pabtamer?) a Pijovými sourozenci byli bratr Šabaka a sestry Chensa, Peksater, s níž se oženil bratr Pije, a velekněžka Amenirdis (I.); viz dále rok 730.   

 

750

olympiada 7, 3

mesto a. u. c. 4

Mezi lety 750 až 600 kolonisovali Hellénové poloostrov Chalkidiku a thrácké pobřeží Egejského moře. Většinu z více než třiceti osad zakládali Chalkidští a Eretrijští z Eubóje (srov. rok 741).

Z tohoto období na Chalkidice pocházejí:

• na poloostrově Palléné Mendé (zal. Eretrijští, viz rok 730) a Skióné (zal. Achájové z Pellény spolu s Korinthskými),

• na poloostrově Síthónii Afytis, Sermylé a Toróné (vše zal. Chalkis),

• na poloostrově Akté Thyssos, Kleónai, Akrothóon, Olofyxos a Dión (vše Eretria),

• na chalkidickém Isthmu Sané (zal. Andros společně s Chalkidou) a Akanthos (zal. Andros)

• a ve vnitrozemí Chalkidiky Stageiros (zal. z Andru).

Kolem roku 750 byl podle moderního odhadu zřejmě dokončen synoikismos (= „spojení obcí“) dvanácti attických obcí v městský stát Athény: Kekropiá, Tetrapolis, Epakriá, Dekeleia, Eleusis, Afidna nebo Afidnai, Thorikos, Braurón, Kythéros, Sféttos, Kéfísiá a Faléros, srov. rok 1780 a 1545.

Všechny je údajně založil první attický král Kekrops zvaný Difyés (vládl podle jedné tradice 1581 - 1531, dle jiné od roku 1557)Synoikismos Attiky je ve staré tradici spojován se jménem krále Thésea, který podle jedné verse sloučil obce Kekropovy dódekapole roku 1259 kolem athénské Akropole, podle jiné verse až roku 1219 (srov. rok 700), viz též rok 1545 a 1450. O slavnostech synoikií držených v hekatombaiónu před panathénaiemi viz v oddílu Bohové a jejich svátky. Snad někdy v této době připojena Eleusis, proslulá mystériemi nejméně od 11. století (nižší odhad říká, že se tak stalo až kolem roku 675), do té doby kult asi pod kontrolou Aigíny. Mýthy kladou válku a mír Eleusínských s Athéňany do doby mnohem starší, viz rok 1346. 

V první polovině 8. století vznikl nedochovaný epos Thébais. Jako autor býval ve starověku uváděn Homéros (viz rok 700) nebo Antimachos z Teu (srov. v indexu pod zatmění).

V dnešním al-Míná u ústí Orontu v jihoturecké provincii Hatay kvetlo hellénské emporion/= obchodní osada, tržiště. Bylo založeno koncem 9. století (snad v letech 825-800) na území aramajského státu Unqi (vyvrácen roku 738, viz) a přetrvalo do asi roku 700-675.

Emporion bylo zničeno za protiassyrského povstání Kiliků, ale po letech obnoveno a zřejmě existovalo ještě za Peršanů.

Hlavními kolonisty a obchodníky byli zřejmě Eubojané. Jméno emporia není známo (Poseideion??; viz poznámku v indexu pod al-Míná, kde o dalších hellénských lokalitách v regionu); obchodníky byli Aramajové, Foiníčané, hellénští Kypřané, vedle Eubojských Rhoďané a další ostrované z egejské oblasti: Helléni nabízeli olivy a olej, víno a keramiku, chtěli kovy a zlato, otroky a řemeslné práce.

• Snad právě zde bylo koncem 9. nebo začátkem 8. století Hellény převzato foinícké písmo (nejstarší známé řecky psané nápisy alfabétou pocházejí z této doby, viz v indexu pod alfabéta a snad paralelní užití fryžské alfabéty viz rok 742). 

Urartský král Šarduri II. prošel zemí Diaue a Abiliani a jako jediný urartský král se dostal do země Kulchai (Qulchai, řec. Kolchis; srov. dva následující roky a rok 744).