1999-1900

1999. - 1990.

 

1998:

V Egyptě v Thébách zemřel Mentuhotpe III. (od 2010). Nástupcem se stal Hor Nebtowej Nebtowejre Mentuhotpe IV. (do 1991), možná pučista (?). Jeho matka Imi byla zřejmě z harému Mentuhotpeho a užívala titulu "králova matka" (nikoli králova manželka). Na výpravě svého vojevůdce Antefa dal na Rudém moři kopat prameny, vystavět přístav a wezír/čatej Amenemhet druhého roku Mentuhotpeho vlády na výpravě podél Wádí Hammámat za sarkofágem pro krále řídil na pobřeží kolonisaci.

Pokud král nezemřel roku 1991 bezdětný, je pravděpodobné, že Amenemhet/Ammenemés Mentuhotpeho IV. svrhl z trůnu, ale nic bližšího není známo. Byl by to první takový případ v egyptských dějinách přechodu vladařské moci z rodiny prostým pučem (srov. případ Tetiho roku 2333). Nebyl zahrnut do turínského panovnického seznamu stejně jako tři panovníci známí nápisně z Dolní Núbie. Buďto to byli Mentuhotpeovi lokální vzdorokrálové, nebo první kúšitští panovníci používající egyptské titulatury, viz o nich rok 2040. 

Mentuhotpem IV. skončila XI. dynastie (od 2133) a začala vláda slavné dynastie XII. (do 1786). Hor Wehem-mesut Sehetepibre I. Amenemhet I., řec. Ammenemés I. (do 1962), nebyl z královské rodiny. Byl synem Senwosreta/Senuserta, řec. Sesóstris, o němž není nic známo. Král otce zařadil do seznamu králů, kanónu, jako „Sesóstria, otce boha“. Králova matka pocházela z Elefantíny a jmenovala se Nefert/Nefrer, manželka Nefertatenen byla asi rovněž z jihu; o matce se novodobě soudívá, že byla Núbijkou, tedy černoškou.

Jako každý Théban byl Amenemhet I. oddán bohu Amonovi (= „Ammón v čele“; trůnní jméno Sehetep-ib-Re znamená „Uspokojující srdce Reovo“). Hlavním kultem předchozí dynastie však byl thébský Mon, Mentu, Menču, viz jména panovníků. Přenesl královskou residenci z Théb do nově založeného vlastního sídelního města osmdesát mil jižně od Memfidy jménem Ič-towej/Itj-towej n. Amenemhet-ič-towej („Am., dobyvatel obou zemí“), zřejmě u dn. al-Lišt jižně od Káhiry. Dal si zde se synem Sesóstriem I. ve staroříšské tradici postavit pyramidy (a ikradl k tomu kvádry z Cheopsovy), datum založení města neznáme.

Ve spolupráci s velitelem flotily o dvaceti lodích Chnumhotpem (I.), takto nomarchem Antilopího nomu/Mahedž, pacifikoval Egypt po Elefantínu včetně Kúše: Chnumhotpe za to obdržel též "starostování" v Menat Chufu (nebylo dosud lokalisováno) a guvernérství ve Východní poušti. Úřady zůstaly v rodině: Chnumhotpeova dcera Baqet byla manželkou Neheriho a jejich synem byl Chnumhotpe (II.), jehož jedním ze synů byl opět Chnumhotpe (III.), wezír Sesóstria III., jak víme z jeho hrobky v Dahšúru a jeho předků v Baní Hasan poblíž lokality nazývané Hellény Artemidina jeskyně/Speos Artemidos. 

Král vytvořil stálou královskou armádu, aby nebyl závislý na odvodech nomarchů a umenšil tak jejich vliv na říšskou politiku, srov. rok 3236. Jeho wezírem na začátku vlády byl Ipi, ke konci Antefiqer, který sloužil i Sesóstriovi. Ve funkci "strážce pečeti" stále ještě Meketre, po něm Rehuerdžersen. Armádě velel Nesmont. 

Za jeho vlády se stavěly chrámy např. Hathoře v Dendeře, Mina v Koptu, Usirewovi v Abýdu, Amon-Reovi v Karnaku ve východních Thébách, Amonově manželce Mut v Karnaku.

Od střední říše (12. dynastie) se pro chrámy změnila stavební technologie a cihlové stavby ustoupily pískovcovým kvádrům. Největším pískovcovým lomem až do římské éry v zemi byl Džabal as-silsila (arab. Řetězová hora, domácí název Chenu/Cheni) severně od Asuánu.

V éře Amenemhetově byl obnoven katastr, vznikl příběh probuzeného námořníka, tzv. kniha Kemejt, instrukce, které králi dal písař Achthoés ("naučení Amenemheta I. synovi Senwosretovi") připisované mudrci Chetimu. Chetiho jméno patří ještě pod chvalozpěv na Nil a "Chetiho rady" synovi Pepimu, tzv. Satiry na povolání, z rané 12. dynastie, zachováno v opisech z 18. – 26. dynastie: chválí písařství a vyzdvihuje nevýhody ostatních řemesel.

Podle excerptorů Manethónových počítala Dvanáctá dynastie sedm králů vládnoucích z Diospole/Théb 160 let (jiný délku vlády dynastie sečetl na 245 roků): Sesonchosis/Sesonchóris, syn Ammanemův, vládl 46 let, jeho nástupce Ammanemés byl zavražděn vlastními eunúchy po 38leté vládě, Sesóstris panoval 48 roků, během nichž se po devítiletém tažení zmocnil celé Asie a Evropy po Thrákii. Po něm Lacharés vládl osm roků a jako hrobku si dal vystavět v Arsinojském nomu Labyrinthos. Amerés kraloval osm roků, stejně dlouho jeho nástupce Ammenemés a poslední v dynastii byla jeho sestra Skemiofris vládnoucí čtyři roky. 

 

1993 plenil Išbi-Erra Isinský Elam a téhož roku provdal svou dceru Líbur-nírum se synem súského sukkala (šakanakkum) Chuban-šimtiho (Chaban-šimtiho), syna Chutran-temtiho.

 

c. 1990 V Elamu skončila vláda krále Chutran-temtiho (od c. 2000?, srov. tam). Jeho nástupcem se stal Kindrettu (do 1970); nic bližšího není známo.

 

************************************************************

1989. - 1980.

 

1885

V Isinu zemřel král Išbi-Erra (jako samostatný panovník od 2017). Nástupcem se stal jeho syn Šú-ilíšu (do 1975); nic bližšího není známo.

 

1980 V Sikyónu vládne po Ápiovi (od 2005) král Thelchión (do 1928).

 

************************************************************

1979. - 1970.

 

1972:

V Egyptě zřejmě prohlásil král Amenemhet I. svého nejstaršího syna s královnou Neferečaterenou (?) pod jménem Horus Anchmesut Cheperkare Senwosret či Senusert I., řec. Sesóstris, za spoluvládce (rok 20 Amenemheta = rok 1 Sesóstriův).

 

1975:

V Isinu po Šú-ilíšuovi (králem od 1985) vládne jeho syn (?) Iddin-Dagan (do 1954); nic bližšího není známo.

 

1977:

V Larse po Émisum (od 2005) vládne Samium (do 1942); také není blíže znám.

 

Současníci obou:

v Aššuru: po Akkíovi (srov. 2000) vládl ensi Puzur-Aššur I. (c. 1970), zakladatel dynastie, která však v domácích assyrských tradicích byla zařazována jinak, viz rok 2000. Dal rozšířit městské hradby. Po něm vládl jeho syn Šallim-achché (do asi 1934). V Aššuru dal vystavět chrám.

v Déru: Nidnuša

v Ešnunně: Bilalama, syn Kirikiriho. Po Bilalamaovi vládl Išar-ramassu (dále vide 1940).

v Elamu: jako králové panovali v Simaški Idattu I. alias Indattu-In-Šušinak I. (do c. 1945), syn Pepiho. Patřil do rodiny Chutran-temtiho a předtím byl vicekrálem v Súsách. Vicekrálem Sús jmenoval svého syna Tan-Ruchuratira a oženil ho s Me-kubi, dcerou Bilalamy, ensiho Ešnunny.

Za jeho vlády stavební činnost v Súsách, Me-kubi dala vystavět také chrám Inanně. O Elamu srov. předtím 2034 a 2021).

 

V Palaistíně c. 1975 zemřel ve věku 175 let Abraham, vyšší datace. Narozen buď 2150 (2166) nebo 2016 (první rok křesťany spočítané Abrahamovy éry; podle tohoto data by zemřel roku 1841).

Pochován je podle pověsti v Hebronu (arab. al-Chalíl) v jeskynním hrobu (Jeskyně patriarchů, n. Dvojího hrobu, me'arat hamachpela), nad nímž dal Héródés Veliký postavit chrám. Vedle něj leží pochována Abrahamova manželka Sara (též Šáráh; původně Sarai), syn Isaak s Rebekou a Abrahamův vnuk Jákob s manželkou Leou. Že by hrob byl autentický, není dokladu, ale je stejně uctívaným místem pro Araby (al-haram al-ibráhímí).

Pozemek prý koupil Abraham od jistého Efrona Hetejského (kanaánští Hetejové, "lid Heth", nemá s velmi velkou pravděpodobností nic společného s anatolskými Chetity).

1972 zemřel Sále, otec Heber, syn Arfachadův (nar. 2405).

 

************************************************************

1969. - 1960.

 

1963:

Egypťané obsadili Dolní Núbii (Wawat) a Amenemhet I. dal u Semny na druhém nilském kataraktu zřídit hraniční pevnost. K dobytí země došlo až po déle trvajících bojích (od c. 1969), které byly zastaveny až roku 1945 (viz tam).

15. února 1962 = 7. den 3. měsíce Achetu 30. roku krále (= desátý rok Senwosretův) byl Amenemhet I. v palácovém spiknutí zavražděn; srov. v manethónovském podání atentát palácových eunúchů. Jeho syn (a asi též hlavní spiklenec??) Sesóstris I. byl právě na tažení v Libyi. Srov. příběh Sinuhetův a Instrukce Amenemhetovi I. od písaře jménem Achthoés. Sinuhe/Sa-Nechet, „Syn bohyně sykomory“, byl vyšší úředník/"služebník královského harému", který z hrůzy, že se dozvěděl o spiknutí, uprchl do Syrie (knížectví Kedem v okolí Damašku) a Palestíny/Rečenu či Retenu (později název pro celou Syrii), kde dlouho žil.

Horus Anchmesut Cheperkare Senwosret či Senusert I. se stal jediným vládcem Obou zemí (králem od 1972, samovláda do 1929, zemřel se spoluvládcem o rok později). Jeho hlavní královnou byla sestra Neferu/Nofru a jejich synem byl korunní princ Amenemhet (II.) a dcerou Itakajt. Nový král nejprve úspěšně dokončil tažení proti Libyjům z kmenů Čemehu a Čehenu. Po celou jeho dlouhou vládu pak byl v Asii a Libyi klid. Zintensivněly obchodní vztahy se Syrií a Palaistínou, egyptští obchodníci se usazovali ve Foiníkii (srov. předtím o Foiníčanech roku 2703 a 3200).

Stavební činnost v Héliopoli, Fajjúmu, Karnaku (vstupní brány-pylony a obelisky), vlastní pyramida u Ič-toweje. Měl dva wezíry současně, Antefiqer/Antefoker a Mentuhotpe, každého s vlastním úřednickým aparátem. Od časů Senwosreta III. se královské instituce rozrostly o „waret, úřad pro dary věřících“, a úřad „organisace práce“.

Fiskální systém střední říše „posilnila“ robota, viz v indexu pod daně. Za 11. dynastie dohlíželi na nomarchy královi úředníci a jejich role klesala, protože sídlem administrativy se stávala města. Nomarchové se ve střední říši titulovali jako „nejvyšší vládce, starosta a představený kněží“. Přechodně na začátku 12. dynastie byli jmenováni, pak se zase úřady staly dědičnými. Měli své finanční správce/pokladníky, kancléře a velitele vojska, ale králi měli poddanskou, „feudální“ povinnost chránit hranice a účastnit se vojenských tažení.

Ze začátku Senwosretovy vlády jsou zřejmě dopisy Heqanachta synům o chodu hospodářství a také dopis ženy své matce: snad důkaz toho, že ženy v této době uměly psát, respektive měly přístup k písařským službám.

Senwosretovým wezírem byl Injotef-Iker/Antefiqer a Senwosretanch, který sloužil i královo otci a též synovi Amenemhetovi II., viz níže.

 

1963 na Krétě prý začala vláda jistého Kréta (Krés), který měl patřit mezi Kúréty. Podle jiných dávných kronikářských údajů se tak stalo až 1886.

 

************************************************************

1959. - 1950.

 

1954:

V Isinu zemřel král Iddin-Dagan (od 1975). Nástupcem (jeho syn?) Išme-Dagan (do 1935).

 

************************************************************

1949. - 1940.

 

1945

V Egyptě král Sesóstris I. v osmnáctém roce své vlády dokončil vojenské obsazení země Wawat a opatřena posádkami (viz 1963). Egypt od teď poprvé kontroloval zemi mezi druhým a třetím nilským kataraktem a poprvé padla zmínka o zemi Kúš, ležící ještě jižněji. V 38. roce výprava sedmnácti tisíc mužů dopravila z lomů při Wádí Hammámat k Nilu materiál pro šedesát sfing a 150 soch. 

 

1942

V Larse skončila vláda panovníka jménem Samium (od 1977). Novým králem Zabája (do 1933). Ani o něm nevíme nic bližšího.

 

Současníky Zabáje z Larsy a Išme-Dagana z Isinu byli:

v Ešnunně: Usur-awassu, nástupce Išar-ramassua. Pak vládl Azuzum.

•  v Simaški zemřel král Indattu-In-Šušinak I. (od c. 1970). Nástupcem jeho syn Tan-Ruchuratir (do 1935?).

 

z hebrejských pradějin:

1942 údajně první rok Abráhámův zaslíbení se bohu (ve stáří 75 let, počítáno podle Abráhámovy éry začínající rokem 2016). Své původní jméno Abrám změnil na Abráhám.

1940 Abráhámovi se ze služky Agar či Hagar narodil Isma(h)él, Ismail, Išmaél, od něhož Ismaelité, jimž se později říkalo Agarové, Hagarové a nakonec Saracéni! (jméno nespecifikovatelně západosemitské doloženo v Eble v letech 2400-1600)

Abráhámova manželka Sara (též Šáráh, původně se jmenovala Sarai) byla neplodná, proto dala svolení k početí potomka Abrahamova se služkou. Když o čtrnáct let později Sara otěhotněla, porodila legitimního potomka Abráhámova Ischaka/Isaaka (srov. rok 2064).

Sara, která se dožila 127 let, Išmaéla s Agar vyhnala do pouště. Išmaél měl dvanáct dětí, které založily prý dvanáct kmenů, prapředky dnešních Arabů.

Isaákovými syny byla dvojčata Ésau a Jákób. Jákob měl třináct dětí, z nichž deset údajně založilo israélské kmeny, prapředky Israélitů, Židů. Abráhám tak je podle židovské dějepravy bájným praotcem Semitů. Jákob měl prý sen, v němž viděl žebřík vedoucí do nebe s anděli lezoucími sem a tam a nahoře s "pánem" (kyrios v Septuagintě) tvrdící, že "je bohem Abraamovým a tvého otce Isaaka". Tato bytost Jákóba ujistila, že ho neopustí: "Dám ti zemi, na níž spíš, a tvému semeni," slíbila, že ho sem přivede zpět, ať je kdekoli (Geneseis, 28). Stalo se tak v lokalitě Bejtel/Betel, řec. Baithél severně od pozdějšího Jerúsaléma, a je to zjevně první biblické vyjádření nároku židovských kmenů na Palaistínu ("Jakubův žebřík").  

Srov. rok 1859 a vyšší dataci od roku 2150 dolů.

1940 podle jiné chronologie zemřel Šém, syn Nóéův, otec Arfachadův (nar. 2540).

 

************************************************************

1939. - 1930.

 

1935

V Isinu zemřel Išme-Dagan (od 1954), králem (jeho syn?) Lipit-Ištar (do 1924). Ani on není historicky nijak blíže znám, ale pod jeho jménem se dochoval ve zlomcích velmi známý sumerský zákoník. O dalších trestních zákonících viz rok 2116 (Ur), 1830 (Ešnunna) a 1761 (Babylón). 

 

1933

V Larse skončila vláda Zabáji (od 1942), nástupcem Gungunum (do 1906). Jeho vojenské výpravy proti Elamu v letech 1931 a 1929 ukončili éru panovníků ze Simaški. Gungunum vyplenil Elam a Anšan.

 

1935

V Simaški po Tan-Ruchuratirovi (od 1945) vládne králův syn s Me-kubi jménem Indattu-In-Šušinak II. Za jeho vlády stavební činnost v Súsách.

 

Současníci:

V Ešnunně jako současník Gungunua z Larsy král Ur-Ninmar. Jeho nástupcem byl Ur-Ningizzidda a po něm Ip(p)iq-Adad I., syn Ur-Ninmarův.

V Uru vládla Enannatum, kněžka Měsíce. Byla dcerou Išme-Dagana Isinského, a instalována byla otcem. Ur ale nyní patřil do domény Gungunua Larského (předtím do říše Isinu).

V Aššuru byl současníkem Lipit-Ištara Isinského ensi/iššakkum Ilúšuma či Ilúšumma (od c. 1934 do 1920; jinde již 1962 - 1942). Byl poslední v tzv. staré dynastii, která začala knížetem Sulílí (c. 2000). Postavil chrám v Aššuru Ištaře a lidem celého Akkadu poskytl daňové úlevy/adurár Akadí iškun, jak o sobě napsal na zachovaném nápisu a do města svedl dva prameny z okolí. Jeho synem a nástupcem Eríšem I. začíná roku 1920 období staré assyrské říše (do 1830). 

 

************************************************************

1929. - 1920.

 

1929

V Egyptě zřejmě učinil král Sesóstris I. svého syna spoluvládcem pod trůnním jménem Hor Hekenemmaat Nebukaure Amenemhet II., řec. Ammenemés (vládl do 1895, v letech 1929 - 1928 a 1897 - 1895 se spoluvládcem). Jeho manželkou snad byla Senet. 

1928 zemřel ve svém 45. roce vlády král Senwosret/Sesóstris I. (od 1972, resp. 1962). Amenemhet II. se stal ve svém druhém vládním roce samovládcem (do 1897, resp. 1895). Mírové výpravy do Wawat (Dolní Núbie). Dary poslali místní syrští dynastové, intensivní kontakty s Mesopotamií. Amenemhetova vláda byla klidná. Velkou moc získali nomarchové Zaječího a Orykového nomu.

V Zaječím, 15. hornoegyptském, až do panování Senusreta III. vládl dědičný nomarcha Džehutihotpe s manželkou Hathorhotep. V jeho hrobce objevena freska znázorňující přepravu obří, asi sedmimetrové kamenné sochy sedícího vašnosty (asi jeho samotného) na dřevěných saních, do nichž bylo zapřaženo 172 dělníků. Sochu sice v novověku nikdo neviděl, ale obraz znázorňuje egyptský stavební a přepravní zázrak v dopravě obřích kamenných objektů: v čele saní stojí dělník se džbánem lijící do dráhy saní vodu, aby se snížil odpor suchého písku.  

Amenemhetovým wezírem byl Senwosretanch, který sloužil už královo otci, a Amenej. Strážcem pečeti i wezírem byl Saaset/Siese ("Ísidin syn"), jedním z nejmocnějších v zemi Tuthotpe, nomarcha Hermopole.

 

Ve foiníckém Byblu vládne sice domácí, ale silně egyptisovaná dynastie. Stát udržuje obchodní kontakty s Anatolií a Krétou. Ba'alat Gebal, Paní Byblu, byla lokální formou Aštarty či Hathory.

 

1920

V Aššuru po Ilúšum(m)ovi (na trůnu od c. 1934) vládne jeho syn Eríšum/Iríšum I., vlastní zakladatel staroassyrské říše (trvala do vlády Puzur-Aššura II., c. 1830, srov. rok 2000). Ensi/iššakkum, kníže Eríšum, který se tituloval jako předkové "Aššurovým pověřencem/wakil Aššur", vládl čtyřicet roků, do c. 1880 (jiné moderní propočty vykazují roky 1942 - 1902, resp. 1902 - 1867). Ve staroassyrské éře náležel královský titul/sum. lugal, akk. šarrum bohu Aššurovi, nikoli ještě lidem. V Aššuru navýšil hradby vztyčené jeho otcem a postavil Aššurovi chrám Bítum rímum/"Dům divokého býka" s rituální vstupní branou/mušlálum, jejíž části dostaly jména jako pro zámek "Budiž silný" a pro práh "Budiž bdělý"/šigurum lu dannat šumšu, aksuppum lu érat šumšu. Před zahájením stavby vyhlásil ve městě "osvobození od daní/anduráru placených stříbrem, zlatem, mědí, cínem, obilím a vlnou" a do malty dával Eríšum přidávat přepuštěné máslo s medem/chimétu u dišpu. Anduráru/aduráru vyhlásil též jeho otec, viz rok c. 1934. 

Za Ilúšumy a hlavně za Eríši I. zakládali Assyřané v Anatolii v pozdější Kappadokii obchodní kolonie (kárum) Kaneš (dn. Kültepe u Kayseri, srov. 1900, jiné jméno je Néša, hell. Anisa), Ankuwa (dn. Alişar) a Chattum (pozd. Chattuša, residence chetitských panovníků, dn. Boğazkale/dříve Boğazköy v tureckém kraji Çorum viz dále rok c. 1800 a 1780), Ninašša (Nanassos, dn. Nenizi asi 40 kilometrů východně od Aksaray?), Sisium/Sisum, Sís (dn. Kozan asi 60 kilometrů severovýchodně od Adany), Wašchania (knížectví s kárum, u dn. Nevşehir asi 70 kilometrů západně od Kayseri), Purušchattum, Durchumid, Wachšušana, Zalpa. Chetitská metropole Chattuša měla před zničením "mořskými národy" c. 1200 odhadem padesát tisíc obyvatel.

Místa měla starší osídlení, ale nyní byla oživena. Začátek (druhého, srov. rok 2100) kárum Kaneš ležel kolem roku 1910 a nejdůležitějším obchodním domem byla rodina Púšu-kén. Kanešské kárum existovalo do 1840 (viz tam), až do vlády Šarru-kéna I. O rab kári(m) viz Index pod „půda“.

Nejnovější datovací pokus vymezuje první kanešské kárum lety 1974-1836 (střed. mesopotamská chronologie), druhé 1798-1740.

 

Původními obyvateli vnitřní Anatolie byli Chattové/Protochetité, jejichž řeč, podobně jako Churritů, nebyla indogermánská. Podle jedné z theorií byla příbuzna s jazyky kavkazskými, například s mluvou Adygejů-Čerkesů, kteří se domnívají, že jsou potomky Chattů migrujících na sever od Kavkazu až po Kubáň; archeologické důkazy migrace chybějí (srov. v indexu pod Maiótové). Chattové s Chetity žili vedle sebe a nově příchozí od starousedlíků mnoho čerpali, moc však drželi chetitští velmoži. Chetité patřili k praindogermánské/indoevropské migraci, viz rok c. 4000, jejíž lid se z ukrajinských a jihoruských stepí obrátil ke Kavkazu a v době c. 2000 ho překročil do Anatolie. Chetité žili v centrální oblasti a začátky jejich územního státu se v dějinách objevily v polovině 19. století. Viz dále rok 1840. 

 

1924

V Isinu byl palácovým pučem odstraněn z trůnu Lipit-Ištar (od 1935). Králem se stal amorejský usurpátor Ur-Ninurta (do 1896).

 

1929

V Elamu učinil konec vládě Indattu-In-Šušinaka II. (od 1935) vojenský vpád larského vládce Gunguna. Skončila tak, nebo až 1910, elamská I. dynastie ze Simaški (od 2034). Jako zakladatel II. simaškiské dynastie začal vládnout pod larským protektorátem (do 1860) jistý Eparti II. (do 1910?).

 

c. 1927 zemřel Ismail, Išmail, Išmaél (nar. 2064). Roku 1917 narozen v Charránu (?) Jóséf, č. Josef (řec. Iósépos), syn Jákobův (zemřel 1807). Srov. rok 2008. Jeho matkou byla Aramajka Ráchel. Kolem roku 1900 byl Josef podle biblické tradice prodán svými příbuznými, bratry z Kanaánu, do otroctví. Skončil v Egyptě u hodnostáře Potifara, č. Putifara (srov. rok 1878). Podle Egypťanova jména, snad Padipara, "Daný Raem", které je až z pozdní doby, není příběh historického základu. Podle části moderních historiků se Židé objevili v Egyptě až za Ramesse III., exodus se udál až 1230; viz 1448.

 

Mezi kočujícími hebrejskými kmeny kolem roku 1911 zemřel Heber, otec Pelegův, syn Sálé (nar. 2375).

 

1928 V Sikyónu po Thelchiónovi (od 1980) vládne Aigydros či Aigidros (do 1894).

 

************************************************************

1919. - 1910.

 

1915

Elamité povstali neúspěšně proti Gungunovi Larskému. 1910 po Epartim II., králi Simaški a Elamu (od 1929), vládne zemi Indattu-napir (Indattu III., do c. 1860) a Indattu-temti/Indattu IV., stále pod larským protektorátem. Indattu IV. byl 12. a posledním elamským králem s titulem král Simaški a Elamu, poslední vládce II. dynastie ze Simaški (1929 - 1860). Viz dále 1860.

 

1917 

V Tibetu se narodil zakladatel bönu Šenrab Miwoče resp. Miwo (podle jiné tradice ale měl být současníkem Buddhovým n. jeho převtělením), viz v indexu pod Tibet. Rok je začátkem jednoho z kalendářů tibetských. Druhý se odvíjí od roku 127 př. n. l., kdy byl korunován první král Ňatri Cenpa a rok 127, srov. v indexu pod Tibet.

************************************************************

1909. - 1900.

 

1902

V Egyptě se vrátil z Púntu admirál Chentechtajwer a zakotvil v přístavišti Sawu (Wádí al-Gásús, severně od hellénistického Bílého pobřeží, Leukos limén, dnešní al-Qusajr). Osm let později, roku 1894, při stejné příležitosti zde zakotvil ministr financí Chnumhotpe (III.), srov. o něm rok 1998. Tentýž člověk později převzal jako první z Egypťanů dary od Hyksů, od jednoho jejich náčelníka jménem Abíša.

 

1906

V Larse zemřel ensi Gungunum (od 1933), nástupcem Abí-saré/Abísaré (od 1895), oba amoritští velmoži.

 

V Anatolii c. 1900 zničena druhá vrstva assyrského obchodního střediska v Kaneši, kárum Kaneš/Kaniš, viz rok 1920.

 

c. 1900

v Égeidě trvá středomínójská doba I. (do 1800). V Knóssu, Mallii a ve Faistu na Krétě se objevují první paláce, viz rok 2000. Na jižním pobřeží Kréty u Faistu fungoval jako pojítko s východním Středomořím přístav Kommos (bývá ztotožňován s pozdějším Amyklaiem), zanikl c. 1200. Na ostrovech a v kontinentální Helladě trvá středokykladská a středohelladská doba (konec raněmínójské doby III., od 2200?). Za středohelladské doby vysoušeno jezero tunely Kópáis v Boiótii, srov. zde níže egyptský Fajjúm jako možný vzor.

1900 - 1750 období raná Troja VI., středněbronzová doba na severozápadu Anatolie. Celé období Troja VI. trvalo do 1300.