2499-2400

2498 v Egyptě zemřel Šepseskaf (od 2505), poslední král IV. dynastie (která vládla od 2613). Mohl následovat jakýsi Džedefptah, snad Manethónův Thamfthis, srov. rok 2613, jemuž dal devět let, ale asi vládl dosti krátce a možná že se stal obětí palácové revoluce. Archeologicky doložen není.  

V. dynastii (c. 2498 - 2345) otevřel Hor Irimaat Userkaf, řec. Usercherés (vládl do 2491; podle Manethóna 28 let, podle Tur. Pap. sedm). O jeho původu není mnoho známo: podle Manethóna přišel z Elefantíny, tedy byl někým mimo královský klan, nebo byl snad synem Neferhetepy, dcery krále Radžedefa a oženil se s ženou jménem Chentkaus/Chentkaues n. Chentakawes (I.), dcerou možná krále Menkaureho n. Šepseskafa, viz rok 2505. Stal se otcem Neferirkareho I. a Sahureho (pokud Neferirkare nebyl synem Sahureho, viz zde níže).

Chentkaus alias Rudž-džedet na Pap. Westcar, dcera (?) Menkaureova, mohla být též manželkou krále Šepšeskafa a jako vdova se provdala za Userkafa, Mohla být též matkou Džedefptahovou/Thamfthida a jeho regentkou; byla manželkou krále/hemet nisut, královnou-matkou/mut nisut a užívala titulatury matka dvou králů obou zemí/mut nisut biti nisu biti, což připouští čtení "král obou zemí a matka krále obou zemí", což by mohlo znamenat, že Chentkaus I. nad nilským údolím panovala (srov. tutéž titulaturu u Chetkauy II. rok 2477). Poněvadž o původu a mateřství nedala ve své hrobce nic zvěčnit, spekuluje se, že byla matkou Userkafa a Neferirkareho a bába Sahureho, popř. chotí Userkafovou a matkou Neferirkareho a Sahureho. Podle novějších objevů byl Sahure synem Neferhetepesy a Meretnebteje, jeho sestry a manželky, a Neferhetepes, měla svou pyramidu, tedy byla manželkou Userkafovou.  

Již Chafre přijal královské epitheton „syn Reův/sa Ra“; od nyní je stabilní součástí egyptské královské titulatury a vedle Rea byla v celé dynastii ve váženosti Hathor. Userkaf dal stavět v Abú Síru mezi Gízou a Saqqárou Reovi chrám, který pravděpodobně nedokončil (nalezená datace bez uvedení jména zní na "pátý census/šemsu" za jeho vlády, a to by byl desátý rok vlády), a pro sebe pyramidu u stupňovité pyramidy v Saqqáře. Postava jeho manželky Chentkaus se pravděpodobně zrcadlila v pozdní reminiscenci jménem Nitókris (u Manethóna), nebo Rhodopis (u Hérodota); srov. ale rok 2283.

O jeho vládě je známo málo. Pravděpodobně pardonoval tři stovky exulantů potrestaných v době nepokojů na konci Čtvrté dynastie: přísahali novému režimu věrnost a králově pyramidě poskytli sedmdesát Asiatů. 

Userkafovým wezírem byl Sechemkare, syn Chefrénův s Hekenuhedžetou, který úřadoval ještě za Sahureho. Důležitými muži dvora přes královské stavby byli Anchchufu a Nianchre. Z konce Čtvrté a začátku Páté dynastie je známa hrobka velmože Kaapera, armádního písaře/tajemníka, vnuka princezny Wenšety, dcery Merititesy I., viz rok 2589.

Výpisky z Manethóna znějí prostě: "Pátá dynastie: osm králů z Elefantíny. Usercherés roků 28, Sefrés třináct, Nefercherés dvacet, Sisirés sedm, Cherés dvacet, Rhathúrés 44, Mencherés devět, Tancherés 44, Onnos 33. Celkem 248 roků, s výše uvedenými 1046 roky pro první čtyři dynastie dohromady 1294 (Euseb.: 1195 a 1295)." Eusebios však z Manethóna vypsal pouze údaj, že "dynastie čítala 31 krále z Elefantíny, z nichž první Othoés byl zavražděn svou ochrankou/doryforoi. Ovšem Fióps, který začal vládnout v šesti letech, vládl až do svých sta let." O palácovém puči prvním v Egyptě viz též rok 2333 týkající se však mocnáře Šesté dynastie: Eusebios se zřejmě upsal.    

Wezírové v. dynastie: Sechemkare, Werbauba, Wašptah Izi, Minnefer za Sahureho i Neferirkareho; Sechemanchptah, Ptahšepses, Ptahhotep Dešer, Sešemnefer, Ptahhotep, Rašepses, Ptahhotep, Senedžemib Inti, Achethotep, Akchethotep Hemi, Senedžemen Mehi, Ihej, Nianchba, Ijnefert Šanef. 

2491 Userkaf zemřel (od 2498), na trůnu jej vystřídal jeho syn n. bratr (?) Horus Nebchau Sahure, řec. Sefrés (vládl do c. 2477; podle Manethóna třináct let, podle Turínského papyru dvanáct až čtrnáct). Byl zakladatelem královské nekropole v Abú Síru/Abúsíru severně od Saqqáry, kde se pohřbívalo až do časů krále Niuserrea, Sahurého vnuka. Tam si rovněž u Reova chrámu postavil pyramidu. Stěny záhrobních chrámů byly od jeho dob zdobeny reliéfy. Hlavní jeho královnou a také vlastní sestrou byla Meretnebtej, matka Sahureho dětí Ranefera/Neferirkareho (nástupce), Nečerirenrea (také užíval titula královského syna, snad dvojče?), Chakareho, Raemsafa a Herejemsafa (kteří nevládli); o příbuzenských poměrech v paláci viz rok 2498. 

Za Sahureho vlády Egypťané plenili Libyi (Západní poušť), udržovali pravidelná spojení vodní cestou s oblastí Palaistíny a Foiníkie (hl. plavby do Byblu, jak se soudí podle nálezů egyptských výrobků) a s Púntem (snad dnešní Somaliland či celé somálské pobřeží, nebo možná jen oblast dnešního severovýchodního Súdánu a část Eritreje při moři; odtud dovážena myrrha a kadidlo, malachit, élektron). Obchodní styky s Púntem či Ta nečer ("země bohyně", sc. Hathor) vydržely až do Ramesse III. (XX. dynastie). Byli pacifikováni nomádi na Sínaji a z dolů ve Wádí Maghára a Wádí Charít dovážena měď a tyrkys.

 

2490 v Lagaši zemřel král Akurgal (od c. 2510), ensim jeho syn Eannatum (do c. 2460). Třebaže není uváděn v tradičním seznamu králů, byl zjevně jedním z nejsilnějších panovníků Sumeru, nam-lugal, tj. království. Porazil v poli prvního historicky známého panovníka Akšaku jménem Zuzu, ale město nedobýval, porazil krále Kiše jménem Galbum n. Kalbum, syna Mamagally (srov. 2540) a stal se tak králem Kiše. 

Eannatum porazil Mari a posledního z dynastie domácích panovníků jménem Šalim (není v královských seznamech, viz rok 2500). Dynastie trvala od nejméně c. 2600, historie města sahá někam k roku 2950. Nyní bylo opuštěno, jeho kanály vyschly. Po čase bylo obnoveno, ale Akkady za Narám-Sîna zničeno, srov. rok 2292. Město spravovali akkadští místodržitelé šakkanakku, až do roku 1830 devatenáct jmen. Prvními doloženými byli Ididiš a jeho syn Šú-Dagan. S rozpadem akkadské říše, viz rok 2191, se Mari opět osamostatnilo. Posledním z akkadských šakkanakků domácího rodu byl Išme-Dagan, vládnoucí Mari s okolím 45 roků. Následoval jeho syn Núr-Mér/Nuwar-Mér, jeho bratr Ištup-El/Ištup-ilum, jistý Išgum-Addu a Apil-kín, nejmladší ze synů Išme-Daganových. Viz dále 2119 a 1830. 

Eannatum jako první ze Sumerů přemohl obyvatele země Subar, Šubarum, Šubur, Subir, pozd. Subartu, tj. severní Mesopotamie (s Urme a Assyrií). Obnovil město Nina, asi předchůdce Ninúy/bibl. Ninive. Při této příležitosti do Assyrie přišel kult sumerské Inanny, semitské Ištary, jíž byl na místě Aššuru postaven chrám. Za Tukulti-Ninurty I. (1235-1198) byl přestavěn a v základech nalezeny votivní nápisy na zlatých a stříbrných destičkách. • V náboženských a astrologických textech byla Assyrie nadále zvána Subartum, Babylónie Akkadu a celý západ za Eufrátem, tedy Syrie, Palestina i Egypt, Amurru.

Eannatum vytáhl jako druhý ze Sumerů proti horské části awanského Elamu (cf. Enmenbaraggeziho Kišského u roku 3200) a jak se chlubí na tzv. Supí stéle, nejstarším zachovaném kronikářském textu, vyvrátil tam elamské pohřební tumuly; o Awanu viz roky 2600 a 2550. Totéž učinil v Uru a Ummě (tradice ničení hrobů zjevně vydržela do assyrské éry, srov. Aššur-báni-apliho řádění v Súsách roku 645). Eannatum porazil Chamazi (nezn. polohy, asi u dn. Nuzi), Nippur, Ur a státečky dnes neznámé polohy (Kiutu, Iziaz/uru.az, Mišime, uru.a/Arua?), ale sumerskou říši pod hegemonií Lagaše pravděpodobně nevytvořil.

Na nápisu o sobě též říká, že svým druhým jménem/tidnuovským byl Lum-ma ("tidnu" či Tidnu). Jakou souvislost měl jeho druhé jméno s amorejským/Amurru kmenem Tidnu n. Tidánu (cf. s akk. jménem pro zubra ditánu, didánu), není až tak jasné: tak brzy západosemitské skupiny ze Syrie v Sumeru mezi elitami doloženy nejsou, srov. rok c. 2500. O čtyři staletí později proti amoritským Tidnuům, obyvatelům části pohoří Bašar na syrské straně Eufrátu, za III. dynastie urské stavěli Mesopotamci zeď, viz rok 2039. Eannatum buď užíval svého druhého jména Lumma ve styku s nomády, nebo sám byl rodu kočovného, nesumerského (?). Svým druhým jménem nazval nový kanál, který dal vykopat: "lum-ma gim-dug". 

Nejslavnější dnes válkou Eannatumovou byla s Ummou o rovinu Gu-edena, majetek boha Nin-Girsu, „Pána (sum. gram.: Paní) roviny Girsu“, dn. Džúchá. Ummský vládce Uš zrušil arbitráž Mesilimovu, viz rok c. 2600, Lagašští táhli do války. Eannatum měl věštecký sen, první zaznamenaný u panovníka. Umma byla poražena a město dobyto, historickým pramenem válečných úspěchů Eannatumových je fragmentární tzv. supí stéla. Vládce Ummy jménem Uš či Giš byl vítězem popraven a jeho syn (?) En-akalli/Enakalli dosazen na trůn. 

Později vedl jeho bratr En-anna-tum/Enannatum I. znovu válku s Ummou, viz rok 2600, rovněž synovec Entemenna válčil o Girsu a vodní kanál etc. se synem Enakalliho Ur-Lummou a Lagašané byli znovu úspěšní.

Současníky Eannatuma Lagašského byli:

Elulu z Uru (I. dynastie, vládl 25 let, viz dále rok 2460),

En-Pirig?-du-an-na/En-šà-kúš-an-na, Enšakušanna, Enšagkušanna z Uruku, nástupce Lugal-ki-tuna z I. dynastie, srov. rok 2600 a 2550; porazil Chamazi a krále Kiše jménem Enbi-Ištar/Enbi-Ešdar. Enšakušanna se tituloval en kengi, lugal kalamma/"kníže Sumeru, král zemí". Co Enbi-Ištar někdy předtím ukořistil v Nippuru z chrámu Enlilova, vrátil urucký vládce po válce s Kišem a Akšakem zpět. Za něho se poprvé objevuje datace s použitím pojmenování roku (událostí, člověkem). V Uruku nyní vládne II. dynastie, viz zde níže;

Ar-ga-an-de-a z Kiše (sedm let)

II. dynastie Uruku

1.En-ša-kuš-an-na či En-Pirig?-du-an-na        vládl 60 let,

2. Lugal-ure n. Lugal-kiniše-du-du                 vládl 120 let,

3. Argandea                                                 vládl sedm let .

Tři králové údajně dohromady panovali 187 let. Dále viz rok 2420. Nezahrnut zůstal Enšakušanna, viz zde výše. 

Ve II. dynastie kišské po Mama-gallovi následoval jeho syn Galbum/Kalbum (semitské jméno); po něm vládl TÚG-e (Tuge?), Mennunna a Ibi[erra] čili Enbi-Ištar.

Dynastie Akšaku měla sedm panovníků, kteří panovali 99 let.:

1. Zu-zu                            ? (cf. no. 4)

2. Unzi                              30 let,

3. Un-da-lu-lu                    6 let,

4. Ur-ur n. Zu-zu                6 let,

5. Puzur-Nírach                  20 let,

6. Išu-Il                            24 let,

7. Šu-Sîn, Išu-Ilův syn         7 let.

Akšak byl nakonec poražen a jeho království, tzn. včetně státního území, přešlo na Kiš (IV. dynastie).

 

2492, 11. srpna porazil Hajk/Hayk zlého Mesopotamce Béla, jak praví tradiční datum mýthu, a stal se zakladatelem armenského národa (dle jiné datace roku 2107). Armeni se podle héróa sami nazývají Hajer/Hayer (pl. k Hajr), Hajerové. O případné souvislosti se jménem země Chajaša známé z chetitských textů viz rok 1370.

 

************************************************************

2477 v Egyptě zemřel Sahure (od 2491). Králem jeho bratr (?) Hor Userchau Neferirkare Kakaj, rodným jménem Ranefer, řec. Nefercherés (vládl do min. 2467; podle Manethóna dvacet let, podle Turínského papyru déle než deset let). Jeho hlavní královnou byla Chentkaus (II.), s níž měl dva královské syny: Ranefera, pozdějšího Raneferefa, a Niuserrea, kteří oba dosedli na trůn. Jejich sestrou byla Chentkaus (III.), manželka Neferefrea a matka asi Menkauhorova. Chentkaus II. užívala stejné titulatury jako její stejnojmenná matka a je tedy možné, že nějaký čas vládla, viz rok 2498. 

Králův wezír (wezír z arab. al-wazír/ministr) a podle dalších funkcí nejdůležitější muž říše se jmenoval Wašptah Izi, který ho nepřežil. Dvorní kadeřník Ti, který zemřel za Niuserrea, byl též představeným chrámových komplexů obou královských sourozenců a k tomu dozorčím stovky královských hospodářství. Veleknězem v Memfidě byl Ptah-šepses, zeť Šepseskafův (srov. oddíl o literatuře). Za jeho vlády vznikl tzv. palermský nápis, královy skutky však neznáme. Z jeho vlády pochází dekret o osvobození kněží a chrámových otroků od nucených prací na královských pozemcích: k použití jsou pouze k pracem na chrámové půdě boha, jemuž slouží. 

c. 2467 na trůnu Hor Sechemchau Šepseskare Nečeruser, řec. Sisirés (vládl do 2460; Turínský kanón mu dává sedm let vlády). Téměř neznámý panovník, neznáme jeho původ ani potomky, nevíme nic o jeho vládě. Jeho éra mohla být velmi krátká a asi ve znamení palácových klanových rozbrojů. 

2460 králem Hor Chaunefer Raneferef Isi/Hor Neferchau Neferef-Re Isi, řec. Cherés. Syn Neferirkareho Kakaje s Chentkausou II. vládl do c. 2453. Zkoumáním jeho mumie se dospělo k závěru, že zemřel jako zhruba dvacetiletý, ví se pouze o jednom jeho majetkovém censu/šemsu, takže i jeho vláda nebyla nijak dlouhá. Jako korunní princ se jmenoval Ranefer, ženat byl pravděpodobně s Chentkausou (III.) a jejich synem byl král Menkauhor. Zda a v jakém vztahu byl k Šepseskaremu, známo není, ani to, zda nepanoval před ním a po Šepseskarem teprve Niuserre. 

Zůstala po něm pyramida vedle Neferirkareho v Abú Síru/Abúsíru, dal tam též stavět Reovi chrám (dosud nebyl lokalisován) a asi dostavěl díla svého otce. Jinak je neznámý (Podle Turínského papyru vládl více než rok, dle Manethóna 20 let). 

 

c. 2460 v Lagaši po smrti E-an-na-tuma/Eannatuma (od 2490) králem jeho bratr Enannatum/En-an-na-tum I. (do 2450), druhý syn Akurgalův. Proti míru jeho bratra po válce o sporná území, viz rok 2490, se pravděpodobně zdárně postavil ummský vládce Ur-Lumma, viz pak 2450.  

 

V Uru (srov. 2550) jako současník Enannatuma I. vládl král Balulu (36 let), poslední panovník I. dynastie urské (pět králů vládlo 177 let, od c. 2600). Krátce na to, srov. ještě 2450, následuje II. dynastie (čtyři králové panovali 116 let až do 2315):

II. dynastie Uru

1. Nan-ne, Nani                                  54 let,

2. Mes-ki-ag-nanna, syn č. 1                48 let,

3. [...], syn  [...]                                 2 roky,

4. Kakug, syn [...]giho?                      [x let]; nověji se řádek vynechává, srov. druhou lagašskou dynastii (?)

Kakug či Kaku(g) byl současníkem akkadského panovníka Rímuše, který Ur vyvrátil (viz 2316). III. dynastie Uru vládla 2111 - 2096 (tohoto Kakuga nezaměňovat s Kakugem Lagašským, viz rok 2255).

 

************************************************************

2450 v Lagaši zemřel ensi En-an-an-tum I. (od roku c. 2460), na trůnu jeho syn Entemenna (do c. 2410). S pomocí koalice s uruckým panovníkem Lugal-kiniše-duduem porazil Ur-Lummu Ummského v poli a sok během války zahynul, resp. při domácím puči, jímž dosedl na trůn ensi Il. Opět zavládl mezi oběma sumerskými státy mír, srov. rok 2490, definitivním vítězem vleklého nepřátelství však byla roku c. 2371 Umma, viz rok 2384. 

 

2453 v Egyptě zemřel Hor Chaunefer/Neferchau Raneferef (od 2460), novým králem jeho bratr Hor Setibtowej Niuserre Ini, řec. Rathúrés. Syn Neferirkareho Kakaje s Chentkausou II. vládl do c. 2422, podle Manethóna 44 let (do c. 2409), Tur. pap. mu dává jedenáct + x let. Je zachována zmínka o sedmém majetkovém censu, tedy o čtrnáctém roku vlády. V této době však mohl být dvouleté období šemsu zkráceno na rok. Král však rovněž držel svátek Sedův/heb Sed, šakalího boha, který se obvykle konal třicátého panovnického roku. 

Jeho hlavní královnou byla Reputneb, jejich dcera Chamerernebtej se provdala za wezíra Ptahšepsesa a měli spolu pět dětí. Zdali byl otcem svého nástupce n. jinak s ním příbuzný, známo není. Ini vedl úspěšné výpravy proti sínajským nomádům: podle nápisu z Wádí Magháry pobil národ Menču/Mentiu, jak Egypťané říkali beduinům Východní pouště, Sínaje a Syrie. Dokončil stavby svého bratra a rodičů a sám si postavil pyramidu s chrámem Slunce vedle nich v Abú Síru, který byl restaurován Chaemwasetem, synem Ramesseho II. v Devatenácté dynastii, o tisícíletí později. 

2422 po Niuserreovi vládl Hor Menchau Menkauhor Ikauhor/Horikau n. Ikau/Kaju, řec. Mencherés. Podle Manethóna měl vládnout devět let, srov. rok 2498, dle Tur. pap. osm let, tedy do c. 2414. O jeho původu není nic známo. Podle výskytu jména Chentikauhor v hrobce Chentkausy II. se usuzuje, že to bylo jeho původní jméno a že byl synem Niuserreho. Podle jiné spekulace byl synem Neferefreho/Raneferef Isi s Chentkausou III., dcerou Neferirkareho Kakaje s Chentkausou II. Stejně spekulativně se uvažuje o Menkauhorově manželce: Meresanch (IV.) a měli spolu syny Kaemčeneta a Raemkaa. 

I z jeho doby se zachoval nápis ze Sínaje z dolů ve Wádí Magháře; o jeho pyramidě a slunečním chrámu se sice ví, ale dosud nebyly nalezeny. 

 

c. 2440 se narodil syn Šémův/řec. Sém a otec Šelacha (č. Sáleho) Arfachšad/Arpakšád (zemřel 2002).

 

************************************************************

kol. 2420 Současníci Entemennovi a Urukaginovi/Uruinimginovi (2384-2371), vládců Lagaše:

Akšak: po Zuzovi (srov. 2490) vládli do roku 2371 v řadě Unzi, Undalulu, Urur, Puzur-Nírach, Išu-il a Šu-Sîn.

Umma: Po Ur-Lummovi, viz rok 2450, Il, jeho syn Gišakkidu, Bubu, jeho syn Lugal-zaggesi. Viz dále 2384. Množí se semitská jména.

Uruk: II. dynastie, po Enšakušannovi/En-šà-kúš-annovi (viz 2490) jména vládců neznáme. II. dynastie Uru (viz 2490): Lugal-kiniše-dudu, jeho syn Lugal-kisi-alsi (-kisal-si), Lugal-tarsi (TAR či starší čtení -GI; titulární král Kiše) a Lugal-zaggesi (anebo počítán již jako III. dyn., 2371 - 2347, viz tam).

Elam a Aššur: viz c. 2400.

Kiš: II. dynastie, po Enbi-Ištarovi vládl zřejmě poslední král dynastie Lugal-nun (viz 2550 a 2490). Následuje III. dynastie kišská, jejíž jedinou panovnicí byla Ku-Baba/Kubaba (Kug-Baba, Ku-Bau), „šenkýřka“ prý svým původním povoláním. Údajně vládla sto let, „zpevnila základy Kiše“ a jako jediná žena na Seznamu sumerských králů byla také úspěšná vojensky: měla porazit a odstranit Puzur-Níracha z Akšaku, srov. výše.

Její jméno v hellénisované podobě Kombabos přežilo v titulu pro eunušského kněze v syrské Hierápoli.

Po Ku-Babě Kiši vládla IV. dynastie s prvními vládci Puzur-Sînem, synem Ku-Baby, a Ur-Zababa, u něhož vyrůstal Šarru-kín. Viz dále 2360.

IV. dynastie kišská

1.Puzur-Sîn, syn Ku-Baby             25 let,

2. Ur-Zababa, syn č. 1 400 (sic!) let, poražen Lugalzaggesim (viz 2360),

3. Simu-dar, Zimudar                   30 let,

4. Usí-watar, syn Simudarův           7 let,

5. Ištar-muti                               11 let,

6. Išme-Šamaš                           11 let,

7 Šú-ilíšu                                    15 let

8. Nanía/Nannía, „Šperkař“           7 let.

Dohromady 8 králů vládlo 506 let.

Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

 

************************************************************

2414 v Egyptě zemřel Menkauhor (od 2422), králem Hor Džedchau Džedkare Isesi, řec. Tancherés. Vládl do 2375, podle Manethóna 44 roků, podle Turínského kanónu, kde veden jako Džedu, 28 n. 39 let. Asi nejdelší vláda V. dynastie, doložen 21. census, tedy 42. rok vlády. Jméno Isesiho manželky neznáme, spekuluje se někdy o Meresanch IV. Isesiho dětmi byly synové Isesianch a Neserkauhor, dcery Chekeretnebtej (zemřela ve třicítce), Hedžetnebu, Mereretisesi a Nebtejemneferes. Tisethor, dcera Chekeretnebteje, zemřela podle zkoumání mumie už v patnácti letech. O činech všech těchto lidí není nic známo. Pyramidu si Isesi postavil u Saqqáry, podle ostatků z mumie zemřel mezi padesátkou a šedesátkou. 

Isesi posílil kompetence čatejů/wezírů a úřad vykonávali současně dva: jeden pro residenční oblast, druhý pro zbytek Egypta, nomy. Jménem z jeho éry známe čateje Senedžemiba Intiho, Ptahšepsese, Sešemnefera, Rašepsese a Ptahhotepa, jemuž se připisuje soubor životních ponaučení, jakési prazrcadlo rad hellénistických. Senedžemib Inti podnikl výpravy na Sínaj ve 4. a 17. roce královy vlády, tj. roku c. 2411 a 2398. Kancléř/strážce pečeti Bawedžed z výpravy na jih ke dvoru přivedl „tančícího trpaslíka“, Pygmeje či Křováka; srov. později za Pepiho II. výpravu Harchufovu (viz 2686 a index).

Intiův syn s Čefi/Tjefi jménem Senedžemib Mehej/Mehi se za krále Unase stal rovněž wezírem a manželem asi jeho dcery Chentkausy, Mehejův bratr Chumentej byl wezírem za krále Tetiho. Mehejův syn Nechebu byl vysokým hodnostářem, který vedl výpravu do oblasti dn. Wádí Hawámát za kamenem v 36. roce vlády Fiopa I., tedy c. 2297, srov. tam. Je znám nápis pod jeho druhým jménem Merejremerptah. Nechebův stejnojmenný syn (se druhým jménem Impi) byl vysokým hodnostářem za Fiopa II. Rodinný hrob wezírského klanu je v Gíze.

Královským stavitelem z Páté dynastie byl Kaemheset, jehož portrétní socha a jiná s manželkou a synem se dochovaly v hrobce v Saqqáře. Z téže dynastie pochází soška sedícího "dozorce písařů" jménem Sechemka s malou manželkou Sit-Merit u jeho nohou. Roku 1849 byla prodána do Anglie a městská rada Northamptonu, majitel zdejšího musea, ji v červenci 2014 prostřednictvím firmy Christie's vydražila za 15,76 milionů liber tajenému kupci do zahraničí. Obchod byl předmětem dlouhého sporu, zda smí Sechemka opustit Británii.

 

c. 2410 v Lagaši zemřel Entemenna/En-temen-na (od c. 2450), nástupcem jeho syn En-an-na-tum II., za něhož Lagaš asi přišel o výsadní postavení mezi sumerskými státy. Enannatum II. vládl pravděpodobně pouze několik let, snad do c. 2390, kdy zahynul při nenadálém vpádu oddílu Elamitů. Novým ensim Lagaše se po něm stal En-en-tar-zi/Ennentarzi vládnoucí šest let do c. do 2384, představený/lú.sanga, akk. šangû, chrámu Ningirsuova (pozd. splynul kult s Ninurtou). Byl to pravděpodobně usurpátor, nic bližšího známo není (volený ensi?). 

c. 2400 v Elamu začíná II. dynastie awanská (do c. 2230), srov. předtím rok 2600 a 2550. Po Chišurovi vládli Šušun-tarana, Napi-ilchuš/Napilchuš a Kukku-Siwe-temti/Kikku-sime-temti. Viz dále 2340. Všichni asi byli současníky Entemenny Lagašského.

c. 2400 v Aššuru začíná podle královských seznamů úřední panovnický kanón jmény beduinských šejků nomádských kmenů assyrských. Sedmnáct jmen do c. 2150 s tradičním označením „králové, kteří žili ve stanech/ášibut kultáré, wášibut kuštárí“: 1. Tudija c. 2400,  2. Adamu,  3. Janqi,  4. Kitlamu či Suchlamu/Sachlamu,  5. Charcharu, 6. Mandaru,  7. Imsu či Imzu,  8. Charsu či Charzu,  9. Didánu, 10. Chanú, 11. Zuabu, 12. Nuabu, 13. Abazu či Azuzu, 14. Bélu či Tillu, 15. As/zarach, 16. Ušpíja, 17. Apiašal I. • O Abazuovi/Azuzuovi, "otroku Maništúsua", viz rok 2307.

Mimo oficiální královské seznamy známe z předsargonovské doby nápisně ještě jména Tisatal, za akkadských Sargonovců Ititiho, syna Inin-Labby/Ininlaba, který vedl úspěšnou válku, jak lze soudit z dedikačního nápisu bohyni Innaně/Ištaře, s městem Gasur (akkad.), Churrity po mnoha staletích nazváno Nuzu/Nuzi, též Nuza, Nuzine, dn. Jorgan Tepe jižně od Kirkúku v iráckém Kurdistánu; Ititi se tituloval sum. ugula (PA)/akk. waklum, tedy "pověřenec, dozorce", jak si ve staré době assyrská knížata říkala. Říše Akkadu/Agade existovala c. 2371 - 2191. Ititiho jméno lze pokládat za šubarské jako jména se zdvojenými slabikami (Abubu, Achacha, Belili, Dada, Dudu, Kuku, Zizi, Zuzu apod., pokud to nejsou hypokoristika).

Assyrský stát zanikl v osobě posledního krále Aššur-uballita II. roku 606, viz tam.

K assyrským šejkům. Didánu: podle židovského Starého zákona (Genesis XXV, 3) byl jistý Dedán předkem Ašurím a vnuk Abrahámův;

Chanu: je zakladatel kmene či nomadického národa Chanů, které známe z klínopisných textů z Mari na středním Eufrátu, kteří se částečně usadili v oblasti kolem Terqy/Terky (dn. Tell Ašara poblíž ústí Chábúru do Eufrátu);

Charcharu: v novoassyrské říši provincie Médie, předtím část nomádů, která podle textů z Mari přešla Tigris směrem na východ;

Ušpíja: dal vystavět první chrám boha Aššura a tím také založil první semitské město jménem Aššur (dn. arabská lokalita Qal'at Šerqát v IRQ). • V tradici křesťanských Assyřanů či assyřanů byl první Aššurův chrám postaven roku 4750. Apoštolská církev východu měla v 9. až 13. století n. l. kolem dvacet milionů vyznavačů mezi Mesopotamií a Žlutým mořem. Srov. v indexu pod křesťanství.

Severomesopotamská Assyrie měla původně sumerské označení Subarum, Subartum, Subir či Šubir (srov. dále 2070), též Sutium, lid Su/Suové; Assyřané ve středo- a novoassyrské době odtud jmenovali jednu ze svých sousedních zemí Šubria/Šupria, (churritský) lid Šubarû, Šubrû. Původ a jazyk Suů/Subarejců znám není, jeden zachovaný text tvrdí, že neužívali písma sumerského, ale svého. Od Suů převzali meziříční Semité řadu zvyklostí religiosních, osídlili jejich města (asi Aššur, Ninúa, lokality v Pochábuří), Suové vynikali jako řemeslníci, ovocnáři, chovatelé ovcí a stavitelé koňských spřežení. Nějaké propojení s Churrity se tušívá. "Velké" Subartum sahalo od Balíchu po Záb, východně od Tigridu v Pozábí od Urbilum po Gasur a po horní Dijálu a pohoří Zágros se rozkládalo kmenové Subartum.  

Semitské assyrské nomádské skupiny se pohybovaly na území obývaném předsemitským obyvatelstvem s churritskými jmény a bohy. Churrité žili v několika státech východně od Tigridu, expandovali do severní Mesopotamie a severní Syrie, původní kmenovou oblastí pravděpodobně byla země mizi jezery Van a Urmijským, později okolí Urkiše/dn. Tell Mozán v SYR a horní Pochábúří. Přišli někdy v této době zřejmě z Podkavkazí n. jižního Kavkazu a nehovořili žádným indoevropským jazykem ani semitským, snad blízkým pozdějším Urartejcům, psali však akkadským klínopisem. V akkadské éře byla churritská knížata poddanými vládců v Agade. 

První z jejich vládců jménem známý ze třetího tisíciletí je v Urkiši/Urkeši (Tell Mozan) a Nawaře (neznámé polohy) Tupkiš (viz 2073). Později, viz c. 2191 a 2073, Churrité zemi opustili a semitští kolonisté z akkadské říše (Agade) pozvolna vytlačovali lid Su (viz 2070) do hor dnešního Kurdistánu.

 

c. 2405 narodil se Šelach (č. Sále), Arpachšadův/Arfachadův syn, otec Eberův/Heberův (zemřel 1972).

 

c. 2400 až 1800 pronikají ethnika indoevropské jazykové skupiny či ještě Protoindoevropané z území dn. Ukrajiny do Podunají a přecházejí Kavkaz. Období let c. 2500 až 2000 je druhou fází expanse, srov. 2500, dále viz 1800.