2999-2500

2990 v Egyptě skončila vláda krále Semercheta (od 3008). Nástupcem jeho bratr n. syn (?) Qa'a/Kaa alias Qebeh/Qebehu, Qebh (Horovo jméno), Nisut-biti Qa'a (vlastní jméno), řec. Biénechés či Ubienthés. Vládl do 2983 a nic bližšího není o něm známo. Byl devátým, jak i podle Manethóna, a posledním panovníkem I. dynastie (panovala od 3236). Z jeho doby je první doklad o užití egyptské modři, rozšířené později též v Mesopotamii, a poprvé zmiňován čati/tjati, králův wezír. • K první dynastii nebo ještě do předdynastického období bývá řazen jinak neznámý panovník Sneferka/Nefersieka (Horovo jméno), panovník označovaný jako "král Pták", jehož jméno bývá egyptology čteno jako Hor Ba, Sa nebo Geb, a po něm Hor Sechet, všichni známí pouze vzácně nápisně.

2983 začátek II. dynastie (do 2686). Proč Manethón v řadě králů I. dynastie udělal přeryv, není známo. Jednota říše se možná zhroutila po nám neznámých palácových převratech a dynastických válkách. Panovníci archaického/thínského království tvoří jednu řadu (k jinému možnému řazení viz též rok 2703). Podle Manethóna patří do Druhé dynastie devět, podle nálezů osm panovníků, srov. výčet řeckých jmen roku 3500.

2983 Hor Hetepsechemwej (do 2945), vlastním jménem Bedžatau, v královských seznamech veden též jako Bau-nečer, Bau-hetepiu, Bedžau, od čehož je asi řecká podoba Manéthónova Boéthos/Bóchos. Vládl prý 38 let a opět spojil obě egyptské země pod jednu vládu. O velkém zemětřesení za jeho vlády viz rok 3500. 

2945 po Bedžatauovi vládl Hor Reneb, Raneb/Nebre n. Nebra, „Re je mým pánem“, řec. Kaiechós. V královských seznamech Turínského papyru a z Abýdu a Saqqáry se jmenuje Kakau a pravděpodobně je identický s panovnickým jménem Nubnefer a Weneg/Uneg s trůnním jménem Nisut-biti-nebti Weneg. Je též možné, že šlo o tři panovníky: Nebre - Weneg - Nubnefer/Nebunefer. Nebre/Raneb bylo prvním královským theoforním jménem s bohem Re/Ra: snad znamení, že jeho kult byl právě u dvora zaveden, resp. doznal váženosti. Z královy éry pocházejí též první zpodobnění Reovy dcery, kočičí bohyně Bastet; o dalších kultech z jeho vlády viz rok 3500. 

Podle Manethóna vládl 39 let, do 2906). Do této doby je zjevně nutné také započíst vládu jeho nástupce Ni-nečera (Horovo jméno), v královských seznamech jmenovaného jako či Ba-en-nečer/Ba-nečeru, Baennečer, řec. Binóthris (Man.) n. Biofos (Eusebios). Za jeho vlády (Man.: 47 let) se konalo druhé sčítání lidu Egypta a jsou doloženy náboženské svátky. Staří chronografové poznamenali, že za Ninečera získaly ženy právo vládnout; mnoho jich však v dlouhých egyptských dějinách na trůnu nesedělo. Jeho podzemní hrob se 157 galeriemi a komorami kopíroval pozemský panovnický dům a v pozdějších dobách posloužil za pohřebiště desítek dalších Egypťanů, ale méně urozených.

2906 Ninečer zemřel, následuje Weneg/Uneg, viz zde výše; býval též ztotožňován se jménem Wadžnes/Wadženes, pokud to není jiný panovník, řec. Tlás. Vládl do 2889, podle Manethóna panoval sedmnáct let. Wadžnes bývá kromě toho spojován se jmény Sened a Peribsen. 

 

2985 podle vyšší datace v židovské tradici potopa světa; kalendářová éra odvozená křesťanskými chronografy z hebrejských dějin "anno mundi"/AM počítá s rokem 5751 jako s rokem 1990 naší éry (srov. 3761, 3512 a 3200).

z prahebrejských dějin (tradiční data):

2543 zemřel Metúšálach, syn Chanochův (arab. Idrís, č. Henoch/Enoch), otec Lámechův, děd Nóachův (ve vysoké dataci narozen roku 3512); traduje se, že pil velké množství vína, v biblickém podání tedy první opilec. Roku 2543 nastala podle jedné ze starověkých chronografických spekulací potopa světa, 27. února vše uschlo; Noach/Nóe byl 601 rok stár. Novodobé židovské výpočty operují s dalšími přesnými daty: Noach/Nóach (řec. Nóé/Nóe n. Nóchos, arab. Núch) nasedl do archy v neděli 7. prosince 2349 a byl v ní do středy 6. května 2348. Viz též rok 3761, 3512 a 3200.

2540 narodil se Šém, řec. Sém (arab. Sám; v této chronologii zemřel 1940), syn Noachův, otec Elama, Aššura, Arpachšada/Arpaxada, Luda a Arama, předků předněvýchodních národů. Šémovými bratry byli Cham (tak i řec.) a Jafet (hell. Títán Iápetos?; arab. Jáfat bin Núch). Chamovým syny byli Kúš, Mizraim, Kanaán a Fut, Jafetovými Gomer (řec. Gamer), Magóg, Tiras (řec. Theirás), Javan (řec. Ióuán), Mešech (řec. Mosoch), Tubal (řec. Thobel) a Madai (srov. s národy Muški/Frygy, Tabaly a Médy).

  

kleio_pasek

 

2889 v Egyptě skončila vláda Wenegova (od 2906, srov. o jeho identitě s Ranebem rok 2945). Králem Sened či Senedž, Send (bez Horova jména), řec. Sethenés. Vládl do 2848, podle Manethóna 41 let. Jeho současníkem byl kněz záhrobních kultů Senedova a Peribsenova Šerej/Šeri honosící se titulem "králův známý/rech nesu" (jeho manželka Chentitek byla "známou krále/rechet nesu"). Šereje proslavila zdobená mastaba s falešnými dveřmi. Soudívá se rovněž, že Weneg a Sened jsou jiná jména Set-Peribsena.

2848 Senedovým nástupcem se stal Peribsen (což není Horovo jméno, ale Setovo). Vládl do 2766, u Manethóna délka vlády ztracena. Nesídlil v Memfidě, pochován v Abýdu. Je možné, že mu náleží také Horovo jméno Sechemib, resp. Sechemib Perenmaat, pak by kraloval nad celým Egyptem. Pokud by šlo o dva panovníky, viz pod 2732, resp. 2703, byl by Peribsen králem ze Setova nomu Ombos (Nubt, moderní Naqáda), čili by vůbec nepocházel z hierákónpolské, thínské dynastie. V moderních dobách se spekuluje o tom, že za jeho vlády panoval na Nilu rozvrat, že došlo k rozpadu říše. Jméno Setovo, boha z lidského hlediska zlého, též však válečnického, protiklad Horův, bylo ve více theoforních jménech panovníků: srov. Sutech ve 13. dynastii, dva Setiové v 19., Setnacht ve Dvacáté dynastii.  

Po Setovi Peribsenovi kraloval jistý Aaka resp. Neferkare I. (obě osobní jména; koresponduje s Manethónovým Chairés, resp. Nefercherés, viz o nich roku 3500). Archeologové mu dosud nepřipsali žádný nález. Jeho nástupcem snad byl Neferka-Sokar; podle Manethóna po Peribsenovi následovali tři králové a jejich královlády trvaly prý 116 (?) let. Viz dále roky 2766 a 2732.

 

c. 2800 V Mesopotamii historický začátek I. dynastie urucké (do c. 2600, kronikářské pořadí panovníků viz rok 3200, srov. 2700), rozmach sumerských městských států. Zakladatelem moci urucké panovnické dynastie byl Mes-ki-a-ga-ser/Meš-ki-a-ga-šer, Meškianggašer, „Syn Slunce“, velekněz v chrámu Eanna, později uctíván jako hérós. Poetický obrat „zmizel na moři a v horách“ lze vykládat jako nezavršenou expansi za jeho vlády, fiasko tažení n. celé jeho vlády (?).

Jeho syn a nástupce En-mer-kar, Enmerkar, řec. (S)enechoros/Euedóreschos (?), praděd Gilgamešův, byl vlastním zakladatelem Uruku. Po něm vládli v Uruku a Kullabu u Uruku „Pastýř“ Lugal-banda, důstojník Enmerkarův, a „Rybář“ Dumuzi, dva zbožnění. Dumuzi odrazil invasi Elamitů. Po něm vládl nejznámější ze Sumerů, hrdina Gilgameš, Lugalbandův syn se zbožněnou Nin-sunou, dcerou Enmerkarovou, viz 2700.

Nižší datace pro I. dynastii Uruku bývá rozpětí 2480 až 2270. • Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer. • Epos o Gilgamešovi zapsal či editoval na dvanácti tabulkách mašmaššu/zaklínací kněz zřejmě z Uruku Sîn-leqe-unníní (bývá též pokládán za autor epu). Podle prvního verše se epos nazývá Ša nagba ímuru/Spatřivší propastné hlubiny. 

 

c. 2800 v Anatolii byla zničena první vrstva, tedy město Troiá I. (od c. 3500, konvenčně c. 2750 - 2500/vyšší údaje 3000 - 2600). Podle jedné z mnoha úvah první Troju zničila první migrační vlna Luwijů, kteří se při zničení města Troje II. a celého západoanatolského regionu definitivně usadili v nových sídlech na jihozápadě a jihu Anatolie. Přišli buď z Balkánu nebo zpoza Kavkazu a severu Anatolie, popř. patřili k migrační vlně chetitské a oddělili se teprve v Anatolii.  

Začátek druhé vrstvy Troiá II. (do c. 2300, konvenčně c. 2500 - 2300 či 2550 - 2250, vyšší údaje 2600 - 2300). Doba raně bronzová 2.

c. 2800 v Helladě začíná raně helladské období. Její keramika paralelně v Troji I.

 

kleio_pasek

 

2766 V Egyptě zemřel Peribsen (od 2848?). Jeho nástupcem je Aka, řec. Chairés (do 2732), po něm Neferka-Sokar, řec. u Manethóna Nefercherés, který měl vládnout osm let do roku 2724. Pro nás pouze jméno, ale Manethón o něm uvedl, že za něho v Nilu tekl jedenáct dnů med, viz rok 3500. 

Po něm Egyptu vládl jistý Hudžefa (I.), řec. podle Manethóna se neznámý jmenoval Sesóchris, 21 let (?), do 2703. Byl válečník: na taženích proti Libyjcům do oblasti Fajjúmu, války s nomády na severu a byl vysoké postavy, viz rok 3500. Srov. 2848: je možné, že válčil s Peribsenem a pak by se musela chronologie řadit jinak, též s Peribsenem bývá ztotožňován. Hudžef ovšem v královských seznamech znamená "zničen, zrušen", tedy asi ve významu "ztracené jméno". Viz Hudžefu II., rok 2642.

2703 se králem stal Cha-sechemwej (Chasechemwej-Nečeruhetepimef, Horovo i Setovo jméno, což je jediný známý případ užití u egyptských královských jmen), též Chaj-sechem, v královských seznamech veden jako Bebi, Bebeti n. Džadžaj; řec. Chenerés. Vládl sedmnáct let do 2686 a byl posledním králem II. dynastie. Jeho dolnoegyptská manželka se jmenovala Ni-maat-Hapi/Nimaat-Hap, která užívala titulů mut nesut/matka krále a mut mesu nesut/matka královských dětí: byla matkou Džoserovou, druhého krále III. dynastie.

Od druhé dynastie měl Egypt námořní spojení s oblastí dnešního Libanonu: král byl asi prvním panovníkem nilské říše, který byl osobně ve Foiníkii, v Byblu (srov. o Foiníčanech roku 3200 a ibid. o Byblu). Válčil úspěšně s Libyjci a jeho armáda prý pobila téměř padesát tisíc nepřátel, na svou dobu velké číslo. Ve staré říši nedisponoval ještě král stálým vojskem, ani profesionálními veliteli. Vojáci byli odvedenci a "generálem" se stával někdo z nejvyšších úředníků palácových, wezír. Armáda většinou sloužila k doprovodu dělníků do vzdálených kamenolomů a dolů a k ochraně dopravy získaných surovin.  

Jiné možné řazení králů II. dynastie (2930 - 2700?): Hetepsechemwej, Raneb, Ninečer, Wadžnes, Peribsen, ("Hudžefa I."), Sechemib a Chasechemwej.

 

c. 2750 na východu Evropy skončila první fáze indoevropské expanse (od 4000, viz tam). V západní části migrace obsadily indoevropské skupiny rozsáhlá území na východě a jv. Evropy (viz dále 2500).

 

c. 2700 v jižní Mesopotamii v Kiši vládne předposlední král I. dynastie kišské En-me-barag-ge-si/Emmebaragesi, Mebaragesi. Vedl úspěšně války s Elamem. Se svým synem a nástupcem Aggou, posledním z I. dynastie kišské (viz začátky roku 3200, srov. 2800) stavěli první svatyně Enlila a jeho manželky Ninlily v Tummalu při Nippuru. • Zlomek se jménem Emmebaragesiho je nejstarší známou písemnou památkou lidských dějin, srov. rok 3200.

Jejich současníkem byl v Uruku král Gilgameš, syn ve III. dynastii urské (srov. pod Sîn-kášidem) zbožněných Lugal-bandy ("Malého či mladého krále") a Nin-suny, "Božské krávy" (viz 2800). S Aggou vedl úspěšnou válku o hegemonii nad sumerskými státy. Agga přistoupil na mír a uznal hegemonii Uruku nad Kišem, jak též vyplývá ze seznamu sumerských dynastií, viz rok 3200. Gilgameš byl pátým králem I. dynastie urucké. Vystavěl městské hradby a údajně vládl 126 let a je nejznámější postavou sumerských dějin. Antickým autorům bylo jeho jméno známo ještě ve třetím století n. l. (ve zcela zmatené souvislosti u Klaudia Ailiána jako král „Babylónu“ Gilgamos).   

Nástupcem na trůnu se stal jeho syn Ur-Nungal či Ur-lugal a vládl třicet roků. Jeho syn Utul-kalamma vládl 15 let a po něm Urukem devět let vládl jistý Lá-bâšum či Lá-bašer, panovník se semitským jménem. Jeho nástupcem byl En-nun-dara-anna (osm let na trůnu). Dále viz rok 2600.

Před rokem 2700 vládli ještě panovníci s titulem krále Kiše Lugal-egal (z Uruku?) a Ur-zagid (král Ki-dingiru, Kengiru, tj. Šumeru-Sumeru), viz dále 2600. Jejich jména nejsou v tradičních královských seznamech, ale jsou známa historicky z uchovaných nápisů.

Seznam sumerských městských států viz Index, s. v. Sumer.

 

2737 v Číně skončila vláda mýthického panovníka Fu-siho/Fuxi (od 2852, podle jedné tradice první císař). Naučil prý lidi lovit a rybařit, uzlové písmo prý nahradil hieroglyfyckým. Jeho nástupce Jan/Yan neboli Šen-nung (Shennong; vládl v letech 2737-2705?, viz dynastické seznamy xvi.) poučil lidi o prospěchu z rostlin a vynalezl pití čaje. Císař je Číňany pokládán též za objevitele tradiční medicíny a akupunktury, viz rok 3000 a dále 2637. Janovým nástupcem byl Chuang-ti (podle jedné tradice 2705-2595).

Rostlina pochází od řeky Irawadí v Barmě. Od roku 851 n. l. je čaj znám Arabům, od 1191 pěstován v Japonsku knězi Zen-Eisai. Roku 1610 dovezla holandská Východoasijská společnost do západní Evropy. • Nejstarší uchovaný čajový servis je z areálu Lun-tung z doby vlády Čchina Š’chuang-tiho.