799-777

799. - 790.

Tažení krále Aššuru Adad-nérári III. v těchto letech (bližšího o nich nevíme nic):

799, 793 - 792 a 789 - 787: dalších pět výprav proti Médům (srov. roky 809 a 800)

791, 785 - 784: další tři tažení proti zemi Chubuškia (srov. rok 801)

798: proti zemi Lušia

797: proti Namri

snad roku 796 (?): tažení proti Aram-Damašku/ass. Iméri, Iméríšu n. Ša-iméri, Ša-iméríšu (země oslů), Dimašqa a jeho králi Bar-Hadadovi III. (ass. Marí), synovi Chazá’éla, a proti Hamatu a Luaši a jeho chetitskému vládci Zakurovi (srov. rok 800).

786: proti Kisku, poslední králova polní výprava. Na rozdíl od krvavých podrobností podávaných v nápisech královými předky, zachované prameny Adad-néráriho jsou strohé. 

793: k egyptským dějům viz rok 818 a 770.

 

790:

v Urartu zemřel král Menua (od roku asi 810, resp. 806 či 804) a novým panovníkem se stal jeho syn Argišti I. (ass. rovněž Argišti; vládl do roku 766; podle jiné chronologie 785 - 750). proti němu vytáhl turtánu Adad-néráriho Šamší-ilu a v podání assyrského kronikářského nápisu Urartejec před Aššurovou armádou utekl. Šamší-ilu se zmocnil jeho ležení. 

 

798:

v Šomerónu zemřel král Jóácház (vládl od roku 815). Na trůnu království Israél následoval jeho syn Jehóáš, Jóáš (do roku 783). Vedl úspěšné boje v Syrii proti Aramu-Damasku a jeho panovníkovi Bar-Hadadovi III., třikrát ho porazil v poli, a proti júdskému králi Amazjovi, viz rok 783.

 

797:

v Júdě zavraždili Józachar a Józabad, královští sluhové a přátelé velekněze Zecharji, krále Jóáše (47; na odlišení: Jehóáš ben-Achazja z Júdy; vládl od roku 836). Král dal Zecharjua, řec. Zachariás, syna a nástupce ve velekněžské funkci Jehójády, viz rok 836, ukamenovat, neboť mu byl se svým radikálním jahwismem nepohodlný, a teď ho za to stihla msta.

Králem se stal Jóášův syn s Jehóaddán/Jóadán, řec. Ióadé Jerúsalémskou Amazjáhú, Amacja, Amazja, řec. Amasiás (vládl do 773, udat lze i 768). Nejprve se pomstil vrahům svého otce (kronikář vyzdvihuje, že nepovraždil jejich rodiny), později tvrdě porazil Edomské (Idúmaje), když válečné zajatce dal svrhávat se skály do rokle. K válkám používal, jako první z králů Júdy a Israéle, také žoldnéře najímané doma mezi Židy (srov. např. roli kárských vojáků roku 836).

První polovina osmého století do assyrské expanse za Tukulti-apil-Ešarry, viz rok 745sqq., byl pro oba židovské státy érou  prosperity nebývalé od jejich vzniku.  

 

797:

v Athénách se po Thespieovi (od 824) stal archontem jeho syn Agamnéstór (do 777).

 

796 v Latiu skončila vláda Proky Silvia (od 819). Měl dva syny Numitora a Amulia. Nástupnictví sice převzal starší Numitor, ale mladší o zbavil trůnu a patnáctým králem Alba Longy se stal Amulius II. Silvius (řec. Amolios II.) a vládl do roku 754, po něm jako šestnáctý v pořadí Numitor, jeho starší bratr (řec. Nemetór). Srov. pod rokem 753, založení Říma.

 

Amulius zavraždil na lovu bratrova syna Aegesta (jinde je zván Lausem) a jeho sestru Silvii či Rheu Silvii n. Rheu Iliu "poctil" panenským kněžstvím bohyně Vesty. Při nabírání vody v jeskyni Martově počala roku 772 n. 770 slavná dvojčata a roku 771 n. 769, viz tam, je porodila. Změna na albalonžském trůnu nastala až s revoltou pastýřů Romula a Rema, kteří ve spolupráci s Numitorem Amulia zavraždili.

Posledním známým králem Alba Longy byl v první polovině 7. století C. Cluilius. Když během války s Římany v ležení zemřel, zvolili si Albánští za diktátora Mettia Fufetia. Byli poraženi a přesídleni do Říma (srov. rok 672 a 664).

 

************************************************************

789. - 780.

 

782:

v Aššuru zemřel Adad-nérári III. (vládl od 811, resp. 806), novým králem se stal jeho syn Šulmán-ašaréd IV. (do 772). Jeho vláda bývá označována za konec raného období novoassyrské říše (935 až 772). Podnikl pět ne příliš úspěšných válečných výprav proti Urartu a svému úhlavnímu soku Argištimu I. (781 až 778, 776 a 774 - tehdy také proti Namri), jimž obvykle velel králův turtánu/tartánu Šamší-ilu, maršál assyrské armády už za jeho otce (srov. 806 a 773).

 

780:

v Babylónu skončila vláda Marduk-bél-zériho (od 811?), z níž přes její délku žádnou pamětihodnost neznáme, novým králem se stal Marduk-apla-usur (vládl do 770): byl prvním Chaldajem na babylónském trůnu. Ani o něm neznáme žádnou pozoruhodnost, jen jméno. 

 

788:

ve třetím roce své vlády se vypravil král Urartu Argišti I. s armádou proti západu a stejně jako jeho otec i on porazil u Malatie krále Tabalu Tuwatiše II. (ass. Tuate či Tuatti; jeho předchůdce byl vasalem Šulmán-ašaréda III., srov. rok 837).

786:

Argišti překročil v průběhu svého pátého tažení proti okolním zemím s vojskem řeku Aras (Arachés) a u města Verahram (dnešní název, v Íránu) dal přes ni postavit kamenný most (nejstarší zmínka o takové stavbě z kamene, další viz ninivský roku 687, babylónský roku 626 a hellénský roku 411).

Pak se obrátil k severu k Sevanskému jezeru. Na jeho západním břehu Urartejci dobyli město (či zemi?) Kichu(ni). Na vrchu Arin berd v Jerevanu dal t. r. postavit pevnost Irepúni či Erebúni (z toho dn. slovo Jerevan), které se stalo administrativním centrem celého velkého regionu. Později, jedenáctého roku své vlády, dal stavět pevnost Argištichinili, dn. Armavir v ARM. 

785:

Argišti porazil povstalce v Diaue(chi) a pak se jeho armáda vypravila na sever do zemí Eria(chi) a Zaba(chi). Za ten rok, jak se chlubí na nápisu, se zmocnil 52 675 "lidí pobitých, zčásti živých" a ovšemže mnoho dobytka. 

783:

Argišti úspěšně válčil s králem Tabalu (ve střední Kappadokii) Tuwatišem/Tuatem II. a s králem Melid (hellénist. Meliténé) jménem Chelaruada.

781:

tažení Urartejců proti zemím Buštu a Parsua, boje s Assyřany.

780:

Argištiho armáda plení země Mana a Buštu.

 

kolem nebo před rokem 783:

júdský král Amacja/Amazja byl někdy v této době v bitvě u Bét Šemeš v Edomu/Idúmaji poražen israélským králem Jóášem a zajat. Jóáš pak se zajatcem obsadil Jerúsalém, vyplenil ho a dal z části strhnout městské hradby. Království Júdá se dostalo pod protektorát Israéle, Amazja se stal vasalem Jóáše.

 

783:

v Šomerónu zemřel dobyvatel Jerúsaléma Jóáš (vládl od 798). Novým králem se stal jeho syn Jeroboám II., Járábeám, JRB'M, řec. Hieroboam (o jménu viz rok 972 a 933; do roku 747, resp. 743; možné též, že u vlády již od roku 787, viz rok 773), vlastně poslední ze silných panovníků v království Israél.

 

[788: podle vyšší tradiční starověké chronologie byla v tomto roce v Korinthu poprvé postavena a posazena na vodu triéra, trojřadá bojová loď; srov. však rok 704]

 

786:

v Lakedaimonu vládl po Ágidovci Télekleovi (od 826) král Alkamenés (až do roku 754). Skončila také vláda Eurypontovce Níkandra (od 826), následoval Theopompos (do 739).

Theopompos byl ve válce s Arkady zajat (srov. rok 886). Jeho manželka obdržela od Arkaďanů povolení zajatce navštívit: v cele si s ním vyměnila oděv a Theopompos tak unikl (o osudu choti ani o jejím jménu není nic známo).

 

před rokem 782:

v Číně začaly mohutné útoky „západních barbarů“ Sien-Jün/Xianyun alias Si-žung/Xirong proti císařství. Roku 782 zemřel Süan-wang (Xuan; od 828) na ránu šípem vystřeleného údajně duchem jednoho velmože, kterého měl na svědomí.  Na trůn dosedl dvanáctý a poslední z dynastie Čou, jeho čtrnáctiletý syn Jou-wang (You; do 771, viz dále tam). Věnoval se palácovým radovánkám a nijak říši nepřipravoval proti hrozbám ničivých útoků nomádů, viz rok 771.

 

************************************************************

779. - 777.

 

779:

král Urartu Argišti I. podruhé vyplenil země Mana a Buštu.

778 a 777:

boje Urartejců na jihu při assyrských hranicích. O urartském vojenství nevíme téměř nic, ani to, zda král velel výpravám osobně. Argištiho nápisy vykazují sice desítky tisíc zajatců a kusů dobytka, do podrobností, jak bylo s poraženými naloženo, jak to dělávaly chronografické nápisy panovníků assyrských, nešly. 

 

777:

v Athénách po Agamnéstórovi (od 797) se stal archontem jeho syn Aischylos (v úřadu do roku 755). Aischylos byl dvanáctým archontem po Kodrovi (viz rok 1068 a dále 776, 754, 753, 693 a 684).