619-610

619.

Ol. 40, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 135

 

************************************************************

V Číně zemřel císař Siang-wang/Xiang (vládl od roku 652). Císařská autorita a moc klesla již tak hluboko, že císařská pokladna nebyla schopna pokrýt výdaje na jeho pohřeb. Nový císař, jeho syn Čching-wang/Qing (vládl do roku 613), se musel zadlužit u státu Lu. O pěti hegemonech, wu-pa, viz rok 685 a 621.

 

************************************************************

618.

Ol. 40, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 136

 

************************************************************

Z t. r. není žádného důležitějšího historického záznamu.

Možná někdy v této době se v Mytiléně dostal k moci tyrannos Melanchros (do 612). Definitivně ukončil královláduvládu rodu Penthilovců, kteří odvozovali původ od Orestova syna , který před Dóry utekl z Peloponnésu. Před Melanchrovou akcí přepadal aristokraty („korunované“ nebo s titulem archón) Megaklés a posledního z vládců Penthila zabil jistý Smerdis.

 

************************************************************

617.

Ol. 40, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 137

 

************************************************************

V Lýdii podle jedné tradice zemřel král Ardyés (vládl od roku 643) a nástupcem se stal jeho syn Sadyattés (podle této chronologie vládl do roku 611). • Podle druhé tradice t. r. zemřel král Sadyattés, který vládl od roku 629 a novým králem se stal jeho syn Alyattés II., který podle této chronologie vládl do roku 560.

Král Alyattés II., který již měl volné ruce od válek se Skythy (srov. rok 644 a rok následující) se plně věnoval bojům s Ióny (srov. rok 623). Dobyl Smyrnu, osadu Kolofónských či Efeských. Smyrna přišla o svou samostatnost (řekli bychom: „přišla o městská práva“), obyvatelstvo žilo po jednotlivých vesnicích. Státnost obnovil Smyrnským až král Antigonos Monofthalmos a potvrdil Lýsimachos, a to kolem roku 301.

Lýdové ale nebyli úspěšní při obléhání Priény, kde tehdy vládl Biás, zahrnovaný mezi Sedm mudrců, a byli poraženi u Klázomen a před Mílétem. Válka však pokračovala (viz rok 611).

 

Téhož roku vypukla válka lýdsko-médská (skončila až roku 585).

 

Na Předním východu vypukla první válka v dějinách lidstva, kdy se koalice „národních“ státních útvarů a vladařů na velkém prostoru spojila proti sobě, spíše ale proti Assyřanům; následovaly boje mezi bývalými spojenci o nadvládu nad uprázdněným prostorem.

Můžeme proto hovořit o první světové válce v dějinách v letech 617 až 612, která nakonec vedla ke změně mocenského obrazu celé oblasti.

Válka babylónsko-assyrské přerostla v mohutný konflikt války s Aššurem. Egyptský král Psammetichos I. poslal assyrskému vládci Sîn-šarra-iškunovi pomoc proti Babylóncům a Médům, mezi nimiž uzavřeli spojenectví králové Nabû-apla-usur a Kyaxarés. Tuto koalici ještě posílili Kimmerové, kteří se v Médii usadili (srov. rok 644). V válce se Egypťané poprvé a naposledy dostali do Mesopotamie, srov. rok 1482 a krále Thútmósis III., kdy Egypt sahal až po Eufrátés, a dále rok 610.

Assyřanům poslali pomocné oddíly Skythové, jejichž král Madyás, syn Prótothyův (srov. rok 673 a 653), byl stálým spojencem boha Aššura, a Mannajové. Na assyrské straně stáli rovněž Iónové, kteří válčili s Lýdy. Ti zřejmě zůstali neutrální.

T. r. porazili Médové Assyřany, později byli sami poraženi Skythy. Na assyrské straně bojovali ještě Urartejci (ač po celou existenci svého státu Assyřany soustavně ohrožováni, srov. 673), na babylónské Židé a zřejmě i Peršané.

 

Koalice „světové války s Aššurem“:

Assyrie                                                                   Babylón

Egypt                                                                       Médové

Skythové (roku 613 přešli)                                         Kimmerové

Mannajové                                                                Peršané

Urartu                                                                      Júda

Iónové

Lýdové nestáli přímo na assyrské straně, ačkoli byli ve válce s Médy.

 

************************************************************

616.

Ol. 41, 1

Kleóndás z Théb

 

 

(neznámý)

a. u. c. 138

 

************************************************************

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, box chlapců, paidón pygmé. Prvním dorosteneckým olympioníkem se stal Filótás či Filétás ze Sybary.

 

V Makedonii zemřel král Argaios I. (vládl od roku 647). Nástupcem se stal jeho syn Filippos I. (vládl do roku 583).

 

Skythové, věrní spojenci Assyřanů, byli definitivně vytlačeni Médy a Lýdy z Anatolie. Po dlouhých bojích tak uzavřela existence anatolské říše Skythů, která zde trvala od roku 644.

 

Nabû-apla-usur porazil Assyřany a jejich spojence Mannáje v bitvě u Gablíni na středním Eufrátu 12. dne měsíce abu, tj. 24. července. Město, jehož polohu neznáme, Babylónci obsadili a vyplenili celou zemi kolem řek Chábúr a Balích, levobřežních přítoků Eufrátu, dávné kmenové území říše Mitanni a pozdější Osroény. Byli odtud sice vytlačeni Egypťany, ale v nové bitvě u Gablíni v měsíci tašrítu, tj. v září až říjnu, spojené vojsko Assyřanů a Egypťanů Nabû-apla-usur porazil.

 

V Římě zemřel král Ancus Marcius (vládl od roku 640). Porazil Latiny, připojil Ianiculus, město rozšířil a za něho údajně byl postaven první dřevěný most přes Tiber (srov. v indexu pod most). Porazil Starolatiny a rozšířil římskou moc v Latiu a založil Ostii. 

Pátým králem si Římané zvolili Tarquinia I. Prisca, syna Démaráta z Korinthu (o jeho jménu Lucumo viz rok 640). Marcius ho pověřil poručnictvím svých synů (jsou pro ná anonymní), ale Tarquinius je při projednávání nástupnictví v senáru odlákal z Města pod záminkou lovu a sám pak sněmovnu, v níž měl silnou lobby, přesvědčil o své nepostradatelnosti. Tarquinius I. vládl do roku 578. Zřídil údajně Circus maximus, viz rok 598, a úspěšně válčil se Sabíny a Latiny, viz rok 585, zavedl do triumfu čtyřspřeží a královský šat proměnil celý v purpur se zlacením a nosil zlatou korunu s drahokamy.

Proti dalším novotám se postavil augur Attius Navius, kterého král na shromáždění vyprovokoval, aby řekl, na co právě myslí. Navius mu řekl, že na to, jak augur (ne)přeřízne břitvou brousek. Nachystaný Tarquinius mu věci podal a kněz brousek opravdu přeřízl. Pak se stal královým důvěrným rádcem. 

 

************************************************************

615.

Ol. 41, 2

 

 

Heniochidés

a. u. c. 139

 

************************************************************

Lampsakos byl posílen kolonisty z fókajské métropole (nebo se jedná o jiný tradiční údaj o založení města, srov. rok 654).

 

V Leontínách na Sicílii se dostal k moci samovládce Panaitios. Délka jeho vlády není známa.

 

V měsíci addaru, tj. v únoru až březnu, byli Assyřané opět poraženi Babylónci, tentokrát u Madanu u Arrapchy (dn. Kirkúk), a to i se svými skythskými a mannajskými spojenci.

V měsíci simánu, tj. v květnu až červnu, pak byli Assyřané poraženi před hlavním městem Aššurem (bab. Baltil). Babylónci však nedokázali města dobýt.

Na zpáteční cestě byli Babylónci sledováni assyrským vojskem, přesto obsadili pevnost Takrítain na Tigridu, dn. Tikrít/Takrít v IRQ, před níž pak znovu Assyřany porazili.

 

************************************************************

614.

Ol. 41, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 140

 

************************************************************

V měsíci abu, tj. v červenci až srpnu, zahájili protiassyrskou ofensívu Médové. Král Kyaxarés, bab. Umakištar, obsadil velkou část Assyrie, porazil Assyřany před jejich hlavním městem Aššurem a město dobyl. Aššur byl poprvé v historii vypleněn.

Babylónci rozhodnou bitvu před Aššurem nestihli, ale před dobytým městem uzavřeli králové Kyaxarés a Nabû-apla-usur nové spojenectví.

 

************************************************************

613.

Ol. 41, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 141

 

************************************************************

Neúspěšné pokusy Assyřanů o protiofensívu. Skythové se postavili na stranu protiassyrské koalice.

Babylónci potlačili na středním Eufrátu povstání místních beduínů (ostatně, rovněž Aramejců; do velké rodiny aramejských kmenů patřili i Chaldajové).

 

V Číně zemřel císař Čching-wang/Qing (vládl od roku 619). Nástupcem se stal jeho syn Kchuang-wang/Kuang (vládl do roku 607).

Ve státu Ťin krutovláda Wenova nástupce Linga (vládl do roku 607).

 

************************************************************

612.

Ol. 42, 1

Lykótás z Lakónie

 

 

(neznámý)

a. u. c. 142

 

************************************************************

Někdy mezi lety 612 až 608 se spojili aristokraté v Mytiléně Pittakos, Alkaios a jeho bratr Antimenidás, Myrsilos, Sapfó a odstranili mytilénského samovládce Melanchra. K moci se však dostal jen Myrsilos (Lýd?; musel vládnout do roku asi 590). Všichni ostatní s Pittakem (Thrák?) odešli do vyhnanství - příčina hněvu básníka Alkaia (viz rok 612, 607 či 590).

 

Na začátku léta zahájili Médové a Chaldejci závěrečný útok na druhé sídelní město Assyřanů, na Ninua/Ninive. Na začátku června se Kyaxarés utábořil proti městu. Při třetím útoku, v měsíci abu, tj. v červenci až srpnu, bylo město dobyto a zcela vyvráceno. Král Sîn-šarra-iškun zůstal s celou rodinou dobrovolně v plamenech (srov. podobný příběh z roku 648; vládl od roku 627).

Stejný osud potkal další ze sídelních měst assyrských vladařů Kalchu a začátkem ulúlu byla dobyta i Nisibis, bab. Násibinu. Již 12. ulúlu, tj. 7. září, vytáhl Kyaxarés se svými Médy zpět do Médie. Chaldajové v dalších letech pokračovali v obsazování severu Mesopotamie až po Eufrátés: první velké sídlo jménem Ruggulitu, město náležející kdysi k Bít Adíni, dobyli 28. arachsamna 611, tj. 9. prosince, a všechny obyvatele povraždili (srov. rok 857, kdy město připadlo Assyřanům).

Konec říše Assyřanů byl velmi rychlý. Během tří měsíců bylo vyvráceno jádro Assyrie. Tím se uzavřely dějiny novoassyrské říše, která trvala od roku 745 (viz dále rok 606). Zároveň skončila první „světová válka“, válka s Aššurem, která vypukla roku 617. Následovaly boje o vyplnění mocenského vakua.

Po pádu Ninive se v Charránu (pozdějších hellénistických Karrhách), prohlásil králem Assyřanů Aššur-uballit II., zřejmě bratr Sîn-šarra-iškuna. Vládl do roku 606 a držel se jen s podporou Egypťanů.

 

************************************************************

611.

Ol. 42, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 143

 

************************************************************

Na Samu vládl v této době Démotelés, který tu byl buď posledním králem, nebo prvním tyrannem. Před rokem 600 byl zavražděn a k moci se dostala místní oligarchie, geómoroi (viz roky 602, 600).

 

Mírovou smlouvou skončila dvanáctiletá válka Lýdů s Miléťany (vypukla roku 623). V Mílétu tehdy vládl tyrannos Thrasybúlos, který mír sjednal s králem Alyattem II. Thrasybúlos bývá zahrnován mezi Sedm mudrců.

Z jeho vlády není jinak nic známo, ani o jeho vztazích s Thalétem; snad vládl do osmdesátých let šestého století. Po něm žezlo tyrannidy převzali další dva blíže neznámí vládci Thoás a Damasénór. Po jejich vyhnání žilo první hellénské velkoměsto až do perské vlády latentními spory zájmových skupin, obchodníků se statkáři, „boháčů“, jejichž strana se jmenovala Plútis, s řemeslníky a dělníky (Cheiromachá) apod.

 

Podle jedné tradice zemřel v Lýdii král Sadyattés (vládl od roku 617). Nástupcem se stal jeho syn Alyattés II. (vládl až do roku 560). Zde se konečně setkávají obě chronografické tradice lýdských dějin.

 

Podle jedné tradice byla v Egyptě založena osada Naukrátis (je však také možné, že rok 749, srov. tam a 664, je datem založení apoikie, a tento rok pak datem založení epoikie). Za métropoli Naukrátidy je uznáván Mílétos, ale k založení osady se spojilo celkem dvanáct hellénských států. Míléťané založili nejprve záchytnou pevnůstku (snad roku 749), vlastní Naukrátis byla po proudu v Deltě zřejmě založena až nyní.

Osadníci v Naukrátidě pocházeli původně z Mílétu, Samu, Chiu, Teu, Fókaie, Klázomen (to vše Iónové), z Rhodu, Aigíny, Knidu, Halikarnássu a Fasélidy (to vše Dórové) a z aiolské Mytilény.

 

V Mílétu se narodil Anaximandros, pokračovatel díla Thalétova (zemřel roku 546).

 

Babylónci opět plení Assyrii.

 

************************************************************

610.

Ol. 42, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 144

 

************************************************************

Ve Spartě byla zavedena lykúrgovská eunomie. Armáda byla reorganisována a vše ve státě bylo zařízeno pouze pro rodilé Sparťany. Doba zavedení eunomie není známa, tento rok je jen jedním z novodobých odhadů (srov. rok 750). Častěji se uvádějí ještě starší data, rozmezí let 830 až 810, srov. tam.

 

Někdy v této době vládl ve Fliúntu samovládce nebo dórský král Hippasos. Jeho nástupce viz rok 565.

 

Na konci 7. století byli v Efesu zbaveni vlády aristokraté z rodu Basilovců (od roku 650; pokud to nebylo prodloužení královlády pod jiným rodem). Jistý Pýthagorás se prohlásil za samovládce. Po něm vládl jeho syn (?) Melás I., pak Pindaros I. a pak jeho syn Melás II., který se oženil s dcerou lýdského krále Alyatta II. Jejich syn Pindaros II. byl vrstevníkem Kroisovým, který ho z Mílétu vyhnal (viz rok 560).

 

V měsíci arachsamna, tj. v říjnu až listopadu, zaútočili babylónští Chaldajové s pomocí Ummán-manda na Charrán, poslední velkou pevnost Assyřanů. Aššur-uballit II. s egyptskými spojenci město opustil a ustoupil za řeku Eufrátés do Syrie, srov. roky 617 a 616. Babylónci město obsadili.

• Ummán-manda je staré akkadské označení pro „barbary“ a obyvatele hor (prvními byli Gutejci ve 23. a 22. století). Zde jde zřejmě o krále země Ummán-manda, nikoli o osobní jméno, ale snad o jedno z babylónských označení pro Médy, vlastně z babylónského hlediska též přicházejících z hor.

 

V Urartu skončila vláda Šarduriho IV. (asi od roku 620). Následuje král Rusa III., syn Erimenův (mohl vládnout do roku 600; srov. rok 608, kdy asi byla podstatná část území zbytku říše Urartejců přeměněna v babylónskou provincii).

Je možné, že po Šardurim IV. krátce vládl jistý Erimena, jehož synem byl Rusa III. Erimena mohl být bratrem Rusy II. - Nejasné.

 

V Egyptě zemřel král Psammetichos I. (jako panovník celého Egypta vládl od roku 664). Nástupcem se stal jeho syn Nekó II., Nechós, Nekós či bab. Nikkú (vládl do roku 595).

Nekó II. zůstal spojencem zbytků nepodrobených Assyřanů. Při jejich podpoře porazil Júdské a bojoval s Chaldaji, s nimiž nakonec uzavřel mír (po roce 606).

Dal mimo jiné stavět vodní cestu mezi mořem, dn. Rudým moře, a Nilem (srov. rok 280).